{"id":16121,"date":"2008-11-03T18:00:00","date_gmt":"2008-11-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16085"},"modified":"2008-11-03T18:00:00","modified_gmt":"2008-11-03T17:00:00","slug":"dar-ii-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/03\/dar-ii-22\/","title":{"rendered":"Dar II 22."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Pane bo\u017ee, tohle snad nem\u00e1 konce,“ post\u011b\u017eoval si Bill Tomovi v jejich d\u00e1rkov\u00e9m kumb\u00e1lu p\u0159i pohledu na hromady bal\u00ed\u010dk\u016f, kter\u00e9 je je\u0161t\u011b \u010dekaly. \u0160kubal p\u0159itom dal\u0161\u00ed z pap\u00edr\u016f, a ani u\u017e pomalu nebyl schopen vn\u00edmat, co vyt\u00e1hl z krabi\u010dky. Automaticky t\u0159\u00eddil dopisy na hrom\u00e1dku vlevo, tanga a podprsenky vpravo, ply\u0161\u00e1ky do velk\u00e9ho kufru, v kter\u00e9m norm\u00e1ln\u011b p\u0159ev\u00e1\u017eeli n\u00e1stroje, \u0161perky do men\u0161\u00ed krabi\u010dky a gumov\u00e9 medv\u00eddky a jinou \u017eou\u017eel do krabice, kter\u00e1 u\u017e byla z poloviny pln\u00e1. R\u00e1no nebyl \u010das Tomovi nic vykl\u00e1dat o no\u010dn\u00edm kontaktu s Niky, museli z postel\u00ed vypadnout hned, jak je probudilo Gustavovo bu\u0161en\u00ed na zam\u010den\u00e9 dve\u0159e jejich pokoje. Neb\u00fdt jeho, u\u017e by nejsp\u00ed\u0161 platili svoji prvn\u00ed pokutu za pozdn\u00ed p\u0159\u00edchod. Nem\u011bli \u010das se ani po\u0159\u00e1dn\u011b um\u00fdt a u\u017e klusali na „n\u00e1stup“. P\u0159ipadali si jako na vojn\u011b, remcali, ale sou\u010dasn\u011b jim bylo jasn\u00e9, \u017ee re\u017eim ve studiu je pot\u0159eba dodr\u017eovat, aby v\u0161echno stihli tak, jak si napl\u00e1novali.<\/p>\n<\/div>\n
David zat\u00edm nevypadal na to, \u017ee by se sv\u00fdm terorem cht\u011bl v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b p\u0159estat, znal svoje ove\u010dky p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e a v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e te\u010f nebude d\u016fsledn\u00fd, ut\u00e1hnou ho za chv\u00edli na va\u0159en\u00e9 nudli a budou si d\u011blat, co budou cht\u00edt. U\u017e se vid\u011bl, jak je v p\u011bt odpoledne tah\u00e1 z postel\u00ed a ukec\u00e1v\u00e1 zvuka\u0159e, aby se zdr\u017eeli dlouho do noci, proto\u017ee jeho mil\u00e1\u010dkov\u00e9 nev\u011bd\u00ed, kdy j\u00edt do postele a pak se cht\u011bj\u00ed vyspinkat do r\u016f\u017eova. P\u0159ece jen ho pova\u017eovali v\u00edc za par\u0165\u00e1ka a k\u00e1mo\u0161e, ne\u017e za n\u011bkoho, kdo jim m\u00e1 porou\u010det, ale te\u010f bylo prost\u011b t\u0159eba tu sme\u010dku zkrotit a umravnit.<\/div>\n
\n
Ze za\u010d\u00e1tku musel b\u00fdt tvrd\u00fd a ignorovat Billovo provokativn\u00ed z\u00edv\u00e1n\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m mohl detailn\u011b pozorovat jeho \u00fachvatn\u00e9 hlasivky a Tomovo hlasit\u00e9 kru\u010den\u00ed v \u017ealudku. Bez koment\u00e1\u0159e p\u0159e\u0161el i Billovu kousavou pozn\u00e1mku o tom, \u017ee a\u017e se proslav\u00ed po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, budou p\u0159es den sp\u00e1t a v noci nahr\u00e1vat a nikdo, ale opravdu nikdo! jim do toho nebude kecat\u2026 usm\u00e1l se tomu, proto\u017ee Billovo sebev\u011bdom\u00ed, co se t\u00fdkalo jejich vzr\u016fstaj\u00edc\u00ed sl\u00e1vy, neznalo mez\u00ed. Jedin\u00e9, co ho ob\u010das zar\u00e1\u017eelo, byl fakt, \u017ee to, co Bill \u0159\u00edkal, se v\u011bt\u0161inou nakonec tak\u00e9 splnilo. V takov\u00fdch situac\u00edch ho ob\u010das napadlo, \u017ee by se Bill se sv\u00fdm odhadem klidn\u011b mohl jednou \u017eivit jako mana\u017eer. Rad\u0161i mu neodporoval, ale trval si na sv\u00e9m. A\u017e budou bourat sportovn\u00ed haly v Americe, a\u0165 si to Bill diktuje s\u00e1m, ale te\u010f to je\u0161t\u011b p\u016fjde podle n\u011bj. Vzhledem k tomu, \u017ee tohle podle jeho n\u00e1zoru stejn\u011b nikdy nenastane, byl v naprost\u00e9m klidu.<\/div>\n
V\u0161em rozdal jejich pracovn\u00ed rozvrhy a dvoj\u010data m\u011bla prozat\u00edm dopoledn\u00ed program jasn\u00fd\u2026 rozbalov\u00e1n\u00ed d\u00e1rk\u016f. M\u00edstnost pln\u00e1 bal\u00ed\u010dk\u016f byla p\u016fvodn\u011b sklad \u00faklidov\u00fdch prost\u0159edk\u016f a kl\u00ed\u010d museli vr\u00e1tit co nejd\u0159\u00edve. Gustav nastupoval hned r\u00e1no za sv\u00e9 bic\u00ed a Georg dostal za \u00fakol sehnat spr\u00e1vcovou a do\u0159e\u0161it s n\u00ed v\u0161echny nedostatky, kter\u00e9 mezit\u00edm je\u0161t\u011b objevili. Po ob\u011bd\u011b se maj\u00ed sej\u00edt ve zku\u0161ebn\u011b a spole\u010dn\u011b pracovat na p\u00edsni\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 je\u0161t\u011b nemaj\u00ed definitivn\u00ed podobu. Tuhle \u010d\u00e1st nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed m\u011bli kluci nejrad\u0161i, nebyla to \u017e\u00e1dn\u00e1 nudn\u00e1 rutina, spole\u010dn\u011b tvo\u0159ili a u\u017e\u00edvali si to.<\/div>\n
Tom sed\u011bl na zemi v tureck\u00e9m sedu, ruce zam\u011bstnan\u00e9 rozbalov\u00e1n\u00edm d\u00e1rk\u016f a soust\u0159ed\u011bn\u011b poslouchal sv\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 mu pr\u00e1v\u011b zap\u00e1len\u011b vypr\u00e1v\u011blo, co se d\u011blo v noci a co on tot\u00e1ln\u011b zaspal. V\u016fbec si nepamatoval, \u017ee by s Billem mluvil, nato\u017e \u017ee by se d\u011blo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho kolem Niky. Zaj\u00edmalo ho ka\u017ed\u00e9 bratrovo slovo, nemohl se do\u010dkat, a\u017e se kone\u010dn\u011b za\u010dne n\u011bco po\u0159\u00e1dn\u00e9ho d\u00edt. Zat\u00edm byl kolem unesen\u00e9 d\u00edvky na jeho vkus moc klid, u\u017e by to cht\u011blo n\u011bjakou akci. Jen\u017ee to v\u0161echno z\u00e1le\u017eelo na Billovi a jeho schopnostech, zat\u00edm se nedalo d\u011blat nic.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen tak jsem poslal do vzduchu my\u0161lenku\u2026 volal jsem Niky, ale nenapadlo m\u011b, \u017ee se bude n\u011bco d\u00edt. Byl to sp\u00ed\u0161 zoufalej v\u00fdk\u0159ik do tmy, ne\u017e n\u011bjak\u00e1 c\u00edlen\u00e1 akce. U\u017e jsem byl na\u0161tvanej, \u017ee nem\u016f\u017eu usnout a celkov\u011b jsem na nic\u2026 p\u0159ipadal jsem si jako naprosto neschopnej blbec,“ vypr\u00e1v\u011bl Bill. „V\u00ed\u0161, jak\u00fd bylo p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e jsem uc\u00edtil, \u017ee se m\u011b n\u011bkdo sna\u017e\u00ed kontaktovat? Jako by mi odpov\u00eddal na moj\u00ed v\u00fdzvu, ale byl to jen slabej n\u00e1znak\u2026 myslel jsem si, \u017ee m\u00e1m halucinace. Jen\u017ee pak jsem vzal do ruky k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l a jej\u00ed hrnek a v\u0161echno se to vr\u00e1tilo a zes\u00edlilo. Najednou jsem z\u0159eteln\u011b sly\u0161el svoje jm\u00e9no, volala m\u011b\u2026 tak jsem j\u00ed zkusil odpov\u011bd\u011bt a vy\u0161lo to. Reagovala, jen\u017ee si myslela, \u017ee se zbl\u00e1znila a spojen\u00ed se pak nev\u00edm pro\u010d p\u0159eru\u0161ilo,“ vykl\u00e1dal Bill. „Dneska v noci to zkus\u00edm znova. Snad se mi s n\u00ed poda\u0159\u00ed zase spojit\u2026 Mo\u017en\u00e1 v\u00ed, kde je a \u0159ekne mi to, ale mus\u00edm na ni opatrn\u011b, aby se nevyd\u011bsila. Pot\u0159ebuju j\u00ed n\u011bjak p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee nen\u00ed cvok, \u017ee je telepat po babi\u010dce a z\u0159ejm\u011b se to v n\u00ed kone\u010dn\u011b probudilo. Zapla\u0165p\u00e1nb\u016fh\u2026“<\/div>\n
„Co kdy\u017e je n\u011bkde v Africe? Nebo v Americe?“ zeptal se s obavami Tom.<\/div>\n
„Nestra\u0161, to bych se s n\u00ed nem\u011bl \u0161anci spojit, je ur\u010dit\u011b n\u011bkde v N\u011bmecku,“ vysv\u011btloval Bill. „H\u00e1zej,“ poru\u010dil si dal\u0161\u00edho medv\u00eddka, kter\u00fd zakr\u00e1tko p\u0159ist\u00e1l v jeho puse p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fdm bratrov\u00fdm hodem. Ka\u017ed\u00fd m\u011bli vedle sebe otev\u0159en\u00fd pytl\u00edk a vz\u00e1jemn\u011b se krmili gumov\u00fdmi zv\u00ed\u0159\u00e1tky m\u00edsto sn\u00eddan\u011b. David je sem nekompromisn\u011b zahnal hned po skon\u010den\u00ed rann\u00ed sch\u016fzky, p\u0159esto\u017ee ho \u00fap\u011bnliv\u011b prosili, aby je nechal aspo\u0148 naj\u00edst.<\/div>\n
„Berte to jako prvn\u00ed lekci, p\u00e1nov\u00e9. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si na\u0159i\u010fte bud\u00edka v\u010das,“ u\u0161kl\u00edbl se, ne\u017e za n\u00edm zapadly dve\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee hlady neum\u0159ou, skladba jejich d\u00e1rk\u016f byla ka\u017ed\u00e9mu jasn\u00e1…<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee b\u00fdt zas tak daleko,“ uva\u017eoval nahlas Bill. „Telepatie funguje jen do ur\u010dit\u00fd vzd\u00e1lenosti, pak se spojen\u00ed ztr\u00e1c\u00ed. Nejlep\u0161\u00ed je se napojovat v noci, kdy\u017e lidi sp\u00ed a ve vzduchu nel\u00edt\u00e1 tolik my\u0161lenek, to se pak m\u016f\u017ee\u0161 spojit i s \u010dlov\u011bkem, kterej je na vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b. Ona je taky telepat, tak\u017ee se setk\u00e1v\u00e1me nap\u016fl cesty, jinak by to asi nemohlo fungovat. Kdybych v\u011bd\u011bl, jak moc ten k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l zesiluje, dalo by se to zhruba odhadnout, ale k \u010demu je mi vzd\u00e1lenost v kilometrech, kdy\u017e je to oblast kolem dokola na v\u0161echny sv\u011btov\u00fd strany\u2026 nem\u016f\u017eu jezdit po N\u011bmecku a pt\u00e1t se lid\u00ed, jestli j\u00ed n\u011bkde nevid\u011bli. Blbost\u2026“ brumlal si pod fousy, zat\u00edmco d\u00e1l trhal ozdobn\u00e9 pap\u00edry. Pot\u0159eboval si v\u0161echno v hlav\u011b srovnat a te\u010f na to byla ide\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. „Mus\u00ed mi to \u0159\u00edct sama\u2026 bu\u010f bude v\u011bd\u011bt kde je, nebo to n\u011bjak zjist\u00ed\u2026 prost\u011b je to te\u010f na n\u00ed\u2026 mus\u00ed m\u011b k sob\u011b nav\u00e9st,“ mudroval d\u00e1l. „J\u00e9, ten je kr\u00e1snej\u2026“ zaradoval se nad dal\u0161\u00edm n\u00e1ramkem, ne\u017e ho p\u0159idal do p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 krabi\u010dky a mrknul na Toma, jeho\u017e sb\u00edrka \u010depic se za\u010d\u00ednala vr\u0161it do vysok\u00e9ho kom\u00ednku a hrozila ka\u017edou chv\u00edli z\u0159\u00edcen\u00edm. Fanynky v\u011bd\u011bly, co sv\u00fdm mil\u00e1\u010dk\u016fm koupit\u2026<\/div>\n
„Chytej,“ ozvalo se z druh\u00e9 strany pap\u00edrov\u00e9 hromady. Bill zvedl hlavu od dopisu, kter\u00fd dostal s t\u00edm kr\u00e1sn\u00fdm n\u00e1ramkem, otev\u0159el pusu a mistrn\u011b zachytil \u010derven\u00e9 gumov\u00e9 zv\u00ed\u0159e, let\u00edc\u00ed proti n\u011bmu.<\/div>\n
„D\u00edk,“ spokojen\u011b se usm\u00e1l, hodil zp\u00e1tky zelen\u00fdm medv\u011bdem se stejn\u011b mistrnou mu\u0161kou a v duchu konstatoval, \u017ee t\u0159i pytl\u00edky medv\u00eddk\u016f by mu k sn\u00eddani u\u017e mohly sta\u010dit\u2026 tak\u017ee ta ostatn\u00ed gumov\u00e1 hav\u011b\u0165, co p\u0159ilet\u00ed od Toma p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, bude ke sva\u010din\u011b\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
„Podej mi pivo,“ ozvalo se znud\u011bn\u00e9 houknut\u00ed od televize. Thorsten byl dneska ve \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b, nebyl po ruce nikdo jin\u00fd, na kom by si vylil sv\u016fj vztek, tak peskoval svoji \u017eenu. Ostatn\u011b jako obvykle\u2026 „No kone\u010dn\u011b,“ pronesl, kdy\u017e mu po chvilce v ruce p\u0159ist\u00e1la otev\u0159en\u00e1 studen\u00e1 l\u00e1hev a \u010dist\u00e1 skleni\u010dka. „Kolikr\u00e1t ti m\u00e1m opakovat, \u017ee mi to chutn\u00e1 v\u00edc z fla\u0161ky?!“ obo\u0159il se na Vivian a skleni\u010dku po n\u00ed hodil zp\u00e1tky. Taktak ji zachytila, ale byla u\u017e na jeho n\u00e1lady zvykl\u00e1 a tu\u0161ila, \u017ee n\u011bco podobn\u00e9ho p\u0159ijde.<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, co chce\u0161, poka\u017ed\u00e9 je to jinak,“ br\u00e1nila se, i kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee nejlep\u0161\u00ed je b\u00fdt zticha.<\/div>\n
„Neodmlouvej,“ \u0161t\u011bkl po n\u00ed zp\u00e1tky a zhluboka se napil piva. „Kdy bude ob\u011bd? M\u00e1m hlad\u2026“ vznesl dotaz a v\u00fdznamn\u011b se p\u0159itom pod\u00edval na sv\u00e9 drah\u00e9 n\u00e1ramkov\u00e9 hodinky. Trval na tom, \u017ee ob\u011bd m\u00e1 b\u00fdt na stole v poledne a to se kvapem bl\u00ed\u017eilo.<\/div>\n
„Za chvilku je to hotov\u00e9,“ \u0161pitla Viv, „jen odnesu porci dol\u016f a m\u016f\u017eeme j\u00edst,“ dodala a je\u0161t\u011b ne\u017e to do\u0159ekla, poznala z v\u00fdrazu sv\u00e9ho mu\u017ee, \u017ee ud\u011blala chybu.<\/div>\n
„Sle\u010dinka si po\u010dk\u00e1, nejd\u0159\u00edv se naj\u00edme my a pak j\u00ed to donese\u0161,“ prohl\u00e1sil nen\u00e1vistn\u00fdm t\u00f3nem. Ta mal\u00e1 holka ve sklep\u011b mu za\u010d\u00ednala par\u00e1dn\u011b l\u00e9zt na nervy. Ve v\u0161em m\u011bla p\u0159ednost, jeho \u017eena se o ni starala jako o vlastn\u00ed a on byl najednou na druh\u00e9 koleji. To jim nehodlal tolerovat, holubi\u010dk\u00e1m. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, pro\u010d zatrhl \u017een\u011b adopci, vypadalo by to je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e te\u010f. Ale z n\u011bho nikdo onuci d\u011blat nebude. „Nandej to a poj\u010f si sednout!“ vy\u0161t\u011bkl rozkaz, aby bylo Vivian jasn\u00e9, \u017ee s n\u00ed o tom nehodl\u00e1 diskutovat. On je v tomhle dom\u011b z\u00e1kon.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli se klient do dvou dn\u016f neozve, budem se j\u00ed muset zbavit,“ prohl\u00e1sil s plnou pusou bramborov\u00e9 ka\u0161e, v ruce dr\u017eel \u0159\u00edzek a mlaskal jako \u010dun\u011b. Vivan jeho stolovac\u00ed n\u00e1vyky nesn\u00e1\u0161ela, ale n\u011bco proti nim nam\u00edtnout si nedovolila, za ta l\u00e9ta si zvykla. Thorsten\u016fv otec byl \u00fapln\u011b ze stejn\u00e9ho t\u011bsta. Chvilku nechala jeho slova dozn\u00edt v hlav\u011b a pak se zarazila.<\/div>\n
„Jak zbavit?“ udiven\u011b k n\u011bmu zvedla pohled. P\u0159i tomhle slov\u011b j\u00ed zatrnulo.<\/div>\n
„Do toho ti nic nen\u00ed!“ \u0161t\u011bkl na ni a d\u00e1l se cpal ob\u011bdem. Cht\u011bl j\u00ed svou p\u0159ede\u0161lou pozn\u00e1mkou ubl\u00ed\u017eit. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to pro ni bude r\u00e1na, ale p\u00e1sl se s rozko\u0161\u00ed na jej\u00edm vyd\u011b\u0161en\u00e9m v\u00fdrazu. Vivan b\u011b\u017eely hlavou zoufal\u00e9 my\u0161lenky. Necht\u011bla o Niky p\u0159ij\u00edt\u2026 zvykla si na ni a v podstat\u011b byla r\u00e1da, \u017ee se klient neoz\u00fdv\u00e1 a ona ji m\u00e1 st\u00e1le pro sebe. Nenapadlo ji, \u017ee Thorstenovi dojde trp\u011blivost, neust\u00e1le se ut\u011b\u0161ovala, \u017ee kdy\u017e se klient neozve, Niky u nich z\u016fstane. V\u011bd\u011bla, \u017ee je to nesmysl\u2026 rozum mluvil jasn\u011b, ale jej\u00ed logick\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed se posledn\u00ed dny za\u010d\u00ednalo pomalu ale jist\u011b propadat do nere\u00e1ln\u00e9ho sv\u011bta p\u0159edstav, ve kter\u00e9m Niky nikdo nehled\u00e1, je opu\u0161t\u011bn\u00e1 a jedin\u00e1 z\u00e1chrana pro ni je ona sama\u2026 jako jej\u00ed miluj\u00edc\u00ed n\u00e1hradn\u00ed matka\u2026 V duchu u\u017e o Niky p\u0159em\u00fd\u0161lela jako o sv\u00e9m d\u00edt\u011bti a odm\u00edtala si p\u0159ipustit, \u017ee se to n\u011bkdy zm\u011bn\u00ed. V jedn\u00e9 slab\u00e9 chvilce u\u017e ji dokonce napadlo Niky sebrat a zmizet s n\u00ed n\u011bkam hodn\u011b daleko, ale okam\u017eit\u011b tu my\u0161lenku zapla\u0161ila. V\u011bd\u011bla, \u017ee by ji man\u017eel d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji na\u0161el, a pak by to nep\u0159e\u017eila ani jedna z nich. Nem\u011bla o n\u011bm \u017e\u00e1dn\u00e9 iluze. Nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed pro ni ale bylo to, \u017ee j\u00ed najednou v\u016fbec nep\u0159ipadalo tak t\u011b\u017ek\u00e9 man\u017eela opustit\u2026 Niky se pro ni st\u00e1vala d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on.<\/div>\n
Te\u010f se ale nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil okam\u017eik, kdy\u017e hrozilo, \u017ee o ni p\u0159ijde\u2026 Jen hr\u016fza z toho, ji donutila pron\u00e9st chraplav\u00fdm \u0161eptem v\u011btu, kterou by si asi bez toho netroufla nikdy vyslovit: „Po\u010dkej je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed, Thori, t\u0159eba m\u00e1 klient n\u011bjak\u00e9 ne\u010dekan\u00e9 pot\u00ed\u017ee a ozve se. Dva dny je m\u00e1lo, vydr\u017e je\u0161t\u011b aspo\u0148 t\u00fdden. P\u0159ijdeme o pen\u00edze, na to nezapome\u0148,“ dodala a v\u011bd\u011bla, \u017ee tohle je v\u011bc, na kterou jej\u00ed mu\u017e sly\u0161\u00ed. Kv\u016fli pen\u011bz\u016fm to cel\u00e9 d\u011blal. Thorsten jen zvedl o\u010di, zad\u00edval se na svou \u017eenu a \u0161t\u011bkl: „Do toho se neple\u0165! To nen\u00ed tvoje starost!“ Netu\u0161il, \u017ee sv\u00fdm p\u0159\u00edstupem, kter\u00fd byl a\u017e doned\u00e1vna dokonale \u00fa\u010dinn\u00fd, pr\u00e1v\u011b zlikvidoval posledn\u00ed st\u0159\u00edpek l\u00e1sky, kter\u00fd v srdci jeho \u017eeny je\u0161t\u011b byl.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m ten text,“ \u0161pitnul Bill sm\u011brem k Tomovi, sed\u00edc\u00edmu vedle n\u011bj na vysok\u00e9 \u017eidli\u010dce s kytarou v kl\u00edn\u011b. Za chv\u00edli m\u011bla za\u010d\u00edt spole\u010dn\u00e1 zkou\u0161ka, a proto\u017ee Gustav je\u0161t\u011b dot\u00e1\u010del posledn\u00ed stopu, \u010dekali ve zku\u0161ebn\u011b sami dva. Bill za\u0161m\u00e1tral v zadn\u00ed kapse a vyt\u00e1hl slo\u017een\u00fd b\u00edl\u00fd list se znakem lond\u00fdnsk\u00e9ho hotelu. Tom chvilku z\u00edral na nab\u00edzen\u00fd pap\u00edr, ne\u017e mu docvaklo, co t\u00edm jeho dvoj\u010de mysl\u00ed. „In die Nacht“, p\u0159e\u010detl si se z\u00e1jmem nadpis, kdy\u017e pap\u00edr rozlo\u017eil a pono\u0159il se do Billova \u00fahledn\u00e9ho rukopisu. O\u010dima klouzal po slovech, na rtech mu pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv a v o\u010d\u00edch se mu zaleskly nepatrn\u00e9 stopy slz. Bylo to n\u00e1dhern\u00e9. L\u00e1skypln\u00e9, dojemn\u00e9 a p\u0159esto nevinn\u00e9\u2026 Bill napsal p\u0159esn\u011b to, co oba c\u00edtili\u2026 vystihl jejich vztah doslova a do p\u00edsmene. Jeden druh\u00e9mu odjak\u017eiva proudili v \u017eil\u00e1ch a nic je od sebe nemohlo odd\u011blit. Pokrevn\u00ed pouto a pouto l\u00e1sky, byly spole\u010dn\u011b tak siln\u00e9, \u017ee ani smrt je nem\u00e1 \u0161anci rozd\u011blit. U\u017e jako d\u011bti si sl\u00edbili, \u017ee a\u017e se jednou setkaj\u00ed s ledovou d\u00e1mou v \u010dern\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, budou se p\u0159i tom pevn\u011b dr\u017eet za ruce a nikdo, ani ona, je od sebe neodtrhne. P\u016fjdou spolu do noci… Zvedl o\u010di k netrp\u011bliv\u00e9mu Billovi a usm\u00e1l se. Kdyby mohl, objal by ho a pol\u00edbil, ale okno do re\u017eie bylo pr\u016fhledn\u00e9 a v\u0161echny zvuky odtud p\u0159en\u00e1\u0161ely mikrofony\u2026 lehk\u00e9 pohlazen\u00ed po ruce a \u00fasm\u011bv te\u010f musely Billovi sta\u010dit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to\u2026 fakt\u2026 kr\u00e1sn\u00fd, Bill\u00ed,“ dojat\u011b za\u0161eptal Tom a v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i byla vid\u011bt \u00faleva a radost. V\u017edycky \u010dekal, co na jeho texty \u0159ekne Tom, a kdy\u017e jemu se l\u00edbily, v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 vyhr\u00e1no. Tom polo\u017eil text p\u0159ed sebe na pult\u00edk a za\u010dal vybrnk\u00e1vat melodii, kter\u00e1 ho napadla p\u0159ed m\u011bs\u00edcem. \u010casto si ji hr\u00e1l, ale st\u00e1le m\u011bl jenom za\u010d\u00e1tek\u2026 te\u010f z\u00e1le\u017eelo na Billovi, jakou melodii sly\u0161el, kdy\u017e kouzlil se slov\u00ed\u010dky.<\/div>\n
„Za\u010dni, a\u017e ti k\u00fdvnu, jo?“ za\u0161eptal Tom chraptiv\u011b. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011bl z textu p\u0159ed sebou hrdlo sta\u017een\u00e9 dojet\u00edm. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill m\u00e1 svou melodii d\u00e1vno v hlav\u011b a sta\u010d\u00ed ji jen podbarvit t\u011bmi spr\u00e1vn\u00fdmi akordy.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00fd!“ ozval se m\u00edstnost\u00ed v\u00fdk\u0159ik a potlesk Davida, kdy\u017e Bill dozp\u00edval posledn\u00ed slovo. Ani nev\u011bd\u011bli, \u017ee je tam s nimi a poslouch\u00e1. „Co to bylo? To jste mi je\u0161t\u011b nehr\u00e1li\u2026 to je perfektn\u00ed, kluci,“ nad\u0161en\u011b nakukoval Tomovi p\u0159es rameno na Bill\u016fv text. „Kdy\u017e to trochu dolad\u00edme, p\u0159id\u00e1me p\u00e1r efekt\u00edk\u016f, bude to dokonal\u00fd. Holky budou bre\u010det dojet\u00edm. Jste borci,“ chv\u00e1lil je a neust\u00e1le se rozpl\u00fdval, div po zku\u0161ebn\u011b netan\u010dil.<\/div>\n
„Ale my to mysleli jako soukromou p\u00edsni\u010dku\u2026 je to o n\u00e1s dvou,“ nesm\u011ble \u0161pitl Bill.<\/div>\n
„T\u00edm l\u00edp, to se hod\u00ed,“ nenechal se odradit David. „Holky milujou, kdy\u017e si vyzn\u00e1v\u00e1te vz\u00e1jemnou l\u00e1sku,“ zazubil se na n\u011b. „N\u011bkter\u00fd by byly nejrad\u0161i, kdyby ani nebyla bratrsk\u00e1, tak je v tom nech\u00e1me, ne?“ dodal je\u0161t\u011b se spikleneck\u00fdm v\u00fdrazem, jako by s kluky sd\u00edlel spole\u010dn\u011b jejich tajemstv\u00ed. Billovi se z jeho slov roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di p\u0159ekvapen\u00edm\u2026 sotva d\u00fdchal, jak se lekl.<\/div>\n
„Dejve, to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b\u2026 takov\u00e1 blbost,“ vypadlo v\u00e1hav\u011b z Toma. Tohle nemohl nechat bez pozn\u00e1mky, musel zaujmout jasn\u00e9 negativn\u00ed stanovisko.<\/div>\n
„J\u00e1 vim, \u017ee je to blbost, ale kdy\u017e to zvedne prodej\u2026“ vysv\u011btloval David a nev\u011bdomky p\u0159itom imagin\u00e1rn\u011b \u0161ustil prsty, jako by po\u010d\u00edtal bankovky.<\/div>\n
„Ty taky za v\u0161\u00edm vid\u00ed\u0161 prachy,“ nam\u00edtl Bill pohrdav\u011b. „Tohle jsem psal pro n\u00e1s. Cht\u011bli jsme to zp\u00edvat na koncertech jenom my dva s kytarou,“ zasnil se.<\/div>\n
„A kdo v\u00e1m v tom br\u00e1n\u00ed, hrdli\u010dky? Jen si to klidn\u011b zp\u00edvejte, holky budou slzet dojet\u00edm a to je hlavn\u00ed. N\u011bkdo se v\u00e1m o prachy starat mus\u00ed, mil\u00e1nkov\u00e9, kdy\u017e vy byste nejrad\u0161i ka\u017edej druhej koncert hr\u00e1li zadarmo a c\u00e9d\u00e9\u010dka vyhazovali z auta na ulici, ale jak potom u\u017eivit v\u0161echny, co se o v\u00e1s staraj, to u\u017e mi neporad\u00edte, co? Nechte to na mn\u011b, hrajte si, zp\u00edvejte, bavte se. Starej dobrej Dave to za\u0159\u00edd\u00ed,“ dodal a spokojen\u011b se usadil na \u017eidli\u010dku vedle Toma. „Tak kde jsou ti dva?“ netrp\u011bliv\u011b hypnotizoval dve\u0159e a po\u0165uk\u00e1val na hodinky.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b n\u011bco dod\u011bl\u00e1vaj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
„Aha, tak mi zahrajte znova ten v\u00e1\u0161 lovesong, mus\u00edm si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017e\u00edt.“<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
Kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku zarachotily a Niky oto\u010dila hlavu po zn\u00e1m\u00e9m zvuku. U\u017e se p\u0159estala b\u00e1t, \u017ee se ve dve\u0159\u00edch objev\u00ed n\u011bkdo jin\u00fd ne\u017e Viv. Mu\u017e, kter\u00fd ji na za\u010d\u00e1tku tak vyd\u011bsil, se od t\u00e9 doby u\u017e neuk\u00e1zal. Zvedla o\u010di od kresby na pap\u00ed\u0159e a pohledem pozdravila svou v\u011bznitelku. Hlady u\u017e j\u00ed n\u011bjakou chv\u00edli kru\u010delo v \u017ealudku, a kdy\u017e spat\u0159ila t\u00e1c se sv\u00fdm obl\u00edben\u00fdm j\u00eddlem, ze\u0161iroka se na Viv usm\u00e1la. \u0158\u00edzek s bramborovou ka\u0161\u00ed d\u011blala doma maminka \u010dasto k ned\u011bln\u00edmu ob\u011bdu, a jak ji v\u017edycky do v\u0161ech j\u00eddel museli nutit, tohle bylo jedno z m\u00e1la, kter\u00e9 v n\u00ed zmizelo bez jak\u00fdchkoliv protest\u016f. Odsunula pap\u00edr na roh stolu a pustila se s chut\u00ed do ob\u011bda.<\/div>\n
Vivian se posadila naproti do k\u0159esla a zamy\u0161len\u011b d\u00edvku sledovala. Nemohla se toho obr\u00e1zku naba\u017eit, d\u00edvala by se na Niky klidn\u011b cel\u00fd den a neomrzelo by ji to. Nejrad\u0161i by vstala a samou l\u00e1skou ji sev\u0159ela v n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale strach z mu\u017ee ji neust\u00e1le dr\u017eel zp\u00e1tky… Tak stra\u0161n\u011b tou\u017eila po d\u00edt\u011bti a te\u010f, kdy\u017e kone\u010dn\u011b jedno na\u0161la, hroz\u00ed nebezpe\u010d\u00ed, \u017ee o n\u011bj brzy p\u0159ijde. Srdce se j\u00ed sv\u00edralo p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee zase z\u016fstane sama v pr\u00e1zdn\u00e9m dom\u011b, jen se sv\u00fdm man\u017eelem. Neust\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lela, co vlastn\u011b znamenala Thorstenova dne\u0161n\u00ed slova. „Budeme se j\u00ed muset zbavit,“<\/em> po\u0159\u00e1d j\u00ed dokole\u010dka prob\u00edhalo hlavou. Doufala, \u017ee jeho pl\u00e1ny jsou alespo\u0148 trochu lidsk\u00e9, \u017ee se nespln\u00ed to, co ji napadlo jako prvn\u00ed. To se prost\u011b nesm\u00ed st\u00e1t\u2026
Kdyby tu\u0161ila, \u017ee d\u00edvka, kterou tak ochotn\u011b pro man\u017eela unesla, byla od za\u010d\u00e1tku odsouzena k smrti, v\u011bd\u011bla by, \u017ee nem\u00e1 absolutn\u011b \u017e\u00e1dnou \u0161anci. Org\u00e1n, na kter\u00fd \u010dekal jejich klient, bylo d\u00edv\u010dino mlad\u00e9 zdrav\u00e9 srdce.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Pane bo\u017ee, tohle snad nem\u00e1 konce,“ post\u011b\u017eoval si Bill Tomovi v jejich d\u00e1rkov\u00e9m kumb\u00e1lu p\u0159i pohledu na hromady bal\u00ed\u010dk\u016f, kter\u00e9 je je\u0161t\u011b \u010dekaly. \u0160kubal p\u0159itom dal\u0161\u00ed z pap\u00edr\u016f, a ani u\u017e pomalu nebyl schopen vn\u00edmat, co vyt\u00e1hl z krabi\u010dky. Automaticky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-16121","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16121","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16121"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16121\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16121"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16121"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16121"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}