{"id":1614,"date":"2017-01-08T16:00:00","date_gmt":"2017-01-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1606"},"modified":"2017-01-08T16:00:00","modified_gmt":"2017-01-08T15:00:00","slug":"sweet-desire-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/01\/08\/sweet-desire-21\/","title":{"rendered":"Sweet Desire 21."},"content":{"rendered":"
autor: The_poltergeist<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Opravdu by m\u011b zaj\u00edmalo, jestli jsem na tebe n\u011bkdy nad\u00e1val.<\/strong><\/div>\n
\n

Tom si byl naprosto jist\u00fd, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00ed. Ne, omyl. Byl si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee d\u00e1vno ze\u0161\u00edlel. Nejedl, v hodin\u00e1ch se nezvl\u00e1dal soust\u0159edit a cokoliv, co se v jeho bl\u00edzkosti stalo, ho vylekalo. Pokud se na n\u011bj n\u011bkdo d\u00edval d\u00e9le ne\u017e minutu, jeho mozek okam\u017eit\u011b vys\u00edlal do jeho t\u011bla my\u0161lenky typu, \u017ee ten \u010dlov\u011bk n\u011bco v\u00ed, \u017ee n\u011bco zaslechl. N\u011bco \u0161patn\u00e9ho, n\u011bco, co rozhodn\u011b v\u011bd\u011bt nem\u011bl. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se to stalo, si cht\u011bl zal\u00e9zt do nory a z\u016fstat tam a\u017e do vlastn\u00ed smrti. Cht\u011bl j\u00edt dom\u016f a jemn\u011b poprosit matku o laskavost, zdali by se mohli odst\u011bhovat n\u011bkam hodn\u011b daleko. Do Francie, do Japonska, kamkoliv, kde nebude utiskov\u00e1n. N\u011bkam, kde by mohl b\u00fdt s\u00e1m, v bezpe\u010d\u00ed a daleko od zbytku sv\u011bta a\u017e do konce.<\/p><\/div>\n

\n

Pokud n\u011bkdo vydal hlasit\u00fd zvuk nebo matka n\u011bco omylem upustila v kuchyni, jeho srdce za\u010dalo spla\u0161en\u011b b\u00edt, puls mu vyl\u00edtl nahoru a on si instinktivn\u011b zakryl u\u0161i, jako kdyby ho to m\u011blo uchr\u00e1nit p\u0159ed n\u011bjak\u00fdm \u00fatokem. Tak\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee byl rozru\u0161en\u00fd, by bylo nedorozum\u011bn\u00ed. Byl zni\u010den\u00e1 troska a to v\u0161e jen kv\u016fli Billovi. Kv\u016fli tomu zatracen\u00e9mu, kr\u00e1sn\u00e9mu, otravn\u00e9mu, sladk\u00e9mu, hloup\u00e9mu klukovi, kter\u00fd ukradl jeho srdce a du\u0161i a z\u0159ejm\u011b nem\u011bl v pl\u00e1nu mu tyhle pocity v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b op\u011btovat. Mu\u010dil ho schv\u00e1ln\u011b? D\u011blal to schv\u00e1ln\u011b, aby ho rozbil na mal\u00e9 kous\u00ed\u010dky? Proto\u017ee pokud ano, odv\u00e1d\u011bl zatracen\u011b dobrou pr\u00e1ci. Tom se tr\u00e1pil a c\u00edtil, \u017ee se kousek po kousku rozpad\u00e1. Kurva, u\u017e to byl t\u00fdden a po\u0159\u00e1d ani jedin\u00e9 zatracen\u00e9 slovo od Billa. Mo\u017en\u00e1 by se m\u011bl prost\u011b vzd\u00e1t? Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl Billovi prost\u011b napsat\u2026 A b\u00fdt op\u011bt \u0161\u0165astn\u00fd?<\/p><\/div>\n

Proboha, ne, v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nem\u016f\u017ee ud\u011blat. Pokud Bill neud\u011bl\u00e1 nic pro to, aby se v\u011bci vr\u00e1tily do star\u00fdch kolej\u00ed, tak to z\u0159ejm\u011b stejn\u00e9 b\u00fdt nem\u011blo a Tom by se p\u0159es to m\u011bl p\u0159en\u00e9st. Prvn\u011b by m\u011bl p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se v\u016fbec nic nestalo. Ov\u0161em bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed to \u0159\u00edct, ne\u017e ud\u011blat. On to ale prost\u011b ud\u011blat mus\u00ed.<\/div>\n
\n

„Mo\u017en\u00e1 bych m\u011bl za\u010d\u00edt n\u011bco d\u011blat,“ povzdychl si Tom a d\u00edval se do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e na nedot\u010den\u00fd troj\u00faheln\u00edk pizzy, nemohl se ale p\u0159inutit, aby ho sn\u011bdl. V puse m\u011bl sucho, m\u011bl pocit, jako kdyby jedl p\u00edsek. Jen z pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee se p\u0159inut\u00ed ukousnout si pizzy a ta mu pak bude klouzat krkem, se mu cht\u011blo zvracet.<\/p><\/div>\n

„Myslela jsem na to stejn\u00e9,“ odv\u011btila Janice posm\u011b\u0161n\u011b. „M\u011bl bys za\u010d\u00edt t\u00edm, \u017ee sn\u00ed\u0161 svou pizzu, ne\u017e bude studen\u00e1,“ \u0159ekla s \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
Tom jen proto\u010dil o\u010di nad mat\u010din\u00fdm pokusem b\u00fdt vtipn\u00e1. „Takhle jsem to nemyslel,“ \u0159ekl rozmrzele.<\/div>\n
„No dob\u0159e. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e doj\u00edme, m\u016f\u017ee\u0161 um\u00fdt n\u00e1dob\u00ed,“ navrhla.<\/div>\n
Tom po n\u00ed cht\u011bl pizzu hodit. Nemohl si ale pomoct a musel se usm\u00e1t. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u00e1ma byla otravn\u00e1 a rozhodn\u011b ne vtipn\u00e1. I tak ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to v\u011bt\u0161inou nepomohlo. Jen se ho prost\u011b sna\u017eila rozveselit. Vlastn\u011b v posledn\u00edch p\u00e1r dnech nebyl moc usm\u011bvav\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd. Up\u0159\u00edmn\u011b, byl kompletn\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra a divil se, \u017ee ho m\u00e1ma je\u0161t\u011b nevykopla nebo neuzemnila.<\/div>\n
\n

„Ani to ne,“ usm\u00e1l se. C\u00edtil se d\u00edky m\u00e1m\u011b o trochu l\u00e9pe, co\u017e bylo neobvykl\u00e9. „Mysl\u00edm\u2026 D\u011blat n\u011bco produktivn\u00edho.“<\/p><\/div>\n

„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee myt\u00ed n\u00e1dob\u00ed nen\u00ed produktivn\u00ed?“
„To ne\u0159\u00edk\u00e1m,“ zasm\u00e1l se Tom. M\u00e1ma byla ob\u010das tak d\u011btinsk\u00e1. „Mysl\u00edm\u2026 mo\u017en\u00e1 bych m\u011bl d\u011blat n\u011bco ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase. Co t\u0159eba fotbal? P\u0159idat se do studijn\u00edho klubu? Debatn\u00ed krou\u017eek? Filmov\u00fd klub nebo\u2026 zatracen\u011b, j\u00e1 nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 tenis? Prost\u011b n\u011bco, co m\u011b rozpt\u00fdl\u00ed. Tr\u00e1v\u00edm moc \u010dasu o samot\u011b ve sv\u00e9m pokoji. Tr\u00e1v\u00edm moc \u010dasu p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm a pak m\u00e1m akor\u00e1t \u0161\u00edlen\u00e9 a hodn\u011b \u0161patn\u00e9 teorie. Pot\u0159ebuju b\u00fdt v\u00edc venku,“ \u0159ekl pevn\u011b, pokyvoval hlavou, jako kdyby se sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee je tohle dobr\u00fd n\u00e1pad. Nepom\u00e1halo to. Teoreticky v\u011bd\u011bl, \u017ee to je rozumn\u00e9, ale navzdory sv\u00fdm \u0161\u00edlen\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m preferoval z\u016fstat v pokoji, b\u00fdt s\u00e1m bez interakce s ostatn\u00edmi lidmi. Nemusel se strachovat, jestli ho budou m\u00edt r\u00e1di, nebo ne, nebo jestli \u0159ekne n\u011bjakou hloupost, n\u011bco \u0161patn\u011b. N\u011bco, d\u00edky \u010demu ho budou nen\u00e1vid\u011bt. Ne, bylo prost\u011b lep\u0161\u00ed b\u00fdt s\u00e1m. Nikoho jin\u00e9ho tak krom\u011b sebe neobt\u011b\u017eoval.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Opravdu je to to, co pot\u0159ebuje\u0161?“ zeptala se Janice. D\u00edvala se p\u0159\u00edmo do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed starostliv\u00fdm a l\u00e1skypln\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Mysl\u00edm si, \u017ee ano. Rozhodn\u011b m\u011b to rozpt\u00fdl\u00ed a j\u00e1 budu myslet na n\u011bco jin\u00e9ho, alespo\u0148 na chv\u00edli,“ \u0159ekl. Op\u011bt se d\u00edval do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. Najednou se c\u00edtil vy\u010derpan\u011b.
„No,“ \u0159ekla a naklonila hlavu na stranu. „To je pravda. Je opravdu rozumn\u00e9 to \u0159\u00edct, ale nutit s\u00e1m sebe do n\u011b\u010deho, co vlastn\u011b d\u011blat nechce\u0161, nen\u00ed to, co bys m\u011bl d\u011blat.“<\/div>\n
„Co jin\u00e9ho ale m\u016f\u017eu d\u011blat?“ zeptal se Tom zoufale. „Schov\u00e1v\u00e1m se ve sv\u00e9m pokoji od doby, co jsem se dostal do puberty, a nep\u0159ineslo mi to nic dobr\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 bych to m\u011bl\u2026 aspo\u0148 zkusit?“ zeptal se, jistota ho pomalu opou\u0161t\u011bla.<\/div>\n
„Pokud opravdu chce\u0161 a v\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to ta spr\u00e1vn\u00e1 cesta, dovol mi d\u00e1t ti alespo\u0148 jednu radu. Jdi na to pomalu, dob\u0159e?“ \u0159ekla a chytla ho za ruku, stiskla mu ji tak, jak to d\u011blaj\u00ed jen m\u00e1my. „Do ni\u010deho se nehr\u0148. Pokud se rozhodne\u0161 pro debatn\u00ed krou\u017eek nebo n\u011bco takov\u00e9ho, m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt tak, \u017ee tam bude\u0161 chodit jednou t\u00fddn\u011b a mo\u017en\u00e1, po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, t\u0159eba dvakr\u00e1t a tak d\u00e1le. A pokud uc\u00edt\u00ed\u0161, \u017ee je to a\u017e moc, d\u00e1\u0161 si pauzu. Den volna, v\u00ed\u0161 jak to mysl\u00edm? Proto\u017ee pokud bude\u0161 tla\u010dit s\u00e1m na sebe a ignorovat svoje pocity, zkolabuje\u0161,“ \u0159ekla. Po\u0159\u00e1d tiskla Tomovu ruku a on v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 pravdu. P\u0159esto\u017ee se sna\u017eil hledat p\u00e1dn\u00e9 argumenty k tomu, \u017ee se m\u00fdl\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b se mu to ale neda\u0159ilo.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl. U\u017e byl p\u0159ipraven\u00fd zru\u0161it v\u0161echny tyhle pl\u00e1ny, zapomenout na n\u011b a prost\u011b nechat v\u0161e p\u0159i star\u00e9m. Proto\u017ee to, co jeho m\u00e1ma popsala, nebylo nic jin\u00e9ho ne\u017e pravda a pr\u00e1v\u011b te\u010f byl vystra\u0161en\u011bj\u0161\u00ed, v\u00e1hav\u011bj\u0161\u00ed a nejist\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n

„Nev\u00edm co d\u011blat,“ za\u00fap\u011bl. Pevn\u011b sev\u0159el o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b a zakroutil hlavou. „Pro\u010d prost\u011b nem\u016f\u017eu b\u00fdt norm\u00e1ln\u00ed teenager a m\u016fj jedin\u00fd strach nen\u00ed z toho, jak ti ukradnu alkohol, nebo jak se propl\u00ed\u017e\u00edm na party, ani\u017e by m\u011b sebrali policajti?“<\/p><\/div>\n

„Opravdu chce\u0161 b\u00fdt takov\u00fd?“
„J\u00e1 nev\u00edm,“ Tom t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl. „Ob\u010das to prost\u011b vypad\u00e1, \u017ee je to\u2026 jednodu\u0161\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Nikdy nen\u00ed jednoduch\u00e9 b\u00fdt teenager,“ prohl\u00e1sila Janice. Tom si ale dok\u00e1zal p\u0159edstavit jednodu\u0161\u0161\u00ed \u017eivot, a\u010dkoliv byl teenager. Kdyby nebyl po\u0159\u00e1d tak nerv\u00f3zn\u00ed, mo\u017en\u00e1 by jeho \u017eivot nebyl a\u017e tak dramatick\u00fd. Georg byl taky teenager a jeho \u017eivot vypadal mnohem klidn\u011bji.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jen chci za\u010d\u00edt d\u011blat\u2026 v\u011bci,“ \u0159ekl. C\u00edtil se v\u00edc a v\u00edc beznad\u011bjn\u011b.<\/div>\n
„Jak\u00e9 v\u011bci?“ zeptala se Janice. „Op\u00edjet se a zvracet ka\u017ed\u00fd v\u00edkend?“<\/div>\n
„Ne, nic takov\u00e9ho,“ zasm\u00e1l se lehce Tom. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u016f\u017eu ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b pokra\u010dovat i bez takov\u00fdch v\u011bc\u00ed, ale\u2026 chci b\u00fdt s p\u0159\u00e1teli, b\u00fdt venku d\u00e9le, chodit na rande, poflakovat se s kamar\u00e1dy\u2026“ Poflakovat se s Billem<\/em>, pomyslel si s\u00e1m pro sebe. Cht\u011bl se k Billovi toti\u017e dostat bl\u00ed\u017e, cht\u011bl, aby to mezi nimi bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed. Byl si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee kdyby byl jin\u00fd, kdyby nebyl takov\u00fd uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f, bylo by to mezi nimi mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed, m\u011blo by to lep\u0161\u00ed pr\u016fb\u011bh. Cht\u011bl prost\u011b\u2026 myslel to dob\u0159e. Cht\u011bl fungovat jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
\n

„Oh, chce\u0161 za\u010d\u00edt randit?“ zeptala se Janice, najednou j\u00ed to mnohem v\u00edc zaujalo. „Mo\u017en\u00e1 mi najde\u0161 zet\u011b?“ dodala a zah\u00fdbala obo\u010d\u00edm.<\/p><\/div>\n

Tom se za\u010dervenal. M\u011bl s m\u00e1mou dobr\u00fd vztah a v\u011bd\u011bl, \u017ee s n\u00ed m\u016f\u017ee mluvit o v\u0161em, pr\u00e1v\u011b te\u010f ho ale nutila styd\u011bt se, tak jako to d\u011blala ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1 matka.<\/div>\n
„Mami, pros\u00edm, p\u0159esta\u0148,“ zak\u0148u\u010del a zakryl si o\u010di dlan\u011bmi.<\/div>\n
„Ale Tome,“ t\u00e9m\u011b\u0159 se hih\u0148ala. „Je to jen o tom j\u00edt ven a n\u011bjak\u00e9ho naj\u00edt.“<\/div>\n
„Okay,“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl. „Tahle konverzace skon\u010dila,“ \u0159ekl a zd\u016fraznil sv\u00e1 slova t\u00edm, \u017ee ode\u0161el od stolu.<\/div>\n
„Ale no tak,“ zasm\u00e1la se. „V\u00ed\u0161, \u017ee si d\u011bl\u00e1m srandu.“<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„No tak,“ \u0159ekla a uk\u00e1zala na jeho tal\u00ed\u0159. „Aspo\u0148 dojez ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
Tom se d\u00edval do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e, potom na ni a zase zp\u00e1tky do tal\u00ed\u0159e. Zamra\u010dil se na ni a vzal sv\u016fj tal\u00ed\u0159.<\/div>\n
„Sn\u00edm to v pokoji,“ ozn\u00e1mil a s t\u011bmi slovy ode\u0161el. Doufal, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed po zbytek dne matce vyhnout. Bohu\u017eel se mu to ale nepoda\u0159ilo, proto\u017ee se pozd\u011bji musel vr\u00e1tit dol\u016f k n\u00e1dob\u00ed tak, jak to sl\u00edbil.<\/div>\n
\n

~*~<\/strong><\/div>\n

\n

„Pro\u010d se nechyst\u00e1\u0161?“ zeptal se Gustav, sna\u017eil se vy\u010distit si tri\u010dko. Byl p\u00e1tek, Halloween, a konala se obrovsk\u00e1 party. Ka\u017ed\u00fd se m\u011bl p\u0159evl\u00e9knout, cht\u011bl si tedy b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee bude ve\u010der bodovat.
Dave, dne\u0161n\u00ed hostitel, m\u011bl v\u017edy ty nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed party v\u016fbec. Oba, Gustav i Bill se na to t\u011b\u0161ili u\u017e od okam\u017eiku pozv\u00e1n\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b Bill u\u017e nevypadal, \u017ee by se na to tak t\u011b\u0161il, tak\u017ee se o n\u011bj b\u00e1l. Bill byl spole\u010densk\u00fd \u010dlov\u011bk, miloval b\u00fdt obklopen lidmi a je\u0161t\u011b v\u00edc miloval, kdy\u017e byl st\u0159edem pozornosti. M\u00e1lokdy odm\u00edtl pop\u00edjen\u00ed a tancov\u00e1n\u00ed. A pokud se to u\u017e stalo, n\u011bco bylo \u0161patn\u011b.<\/p>\n

„Nejsem si jist\u00fd, jestli chci j\u00edt,“ zamru\u010del Bill, vypadal ohledn\u011b toho v pohod\u011b. Jako kdyby to, \u017ee se rozhodl nej\u00edt, nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 velk\u00e1 v\u011bc.
„Pro\u010d ne?“ zeptal se Gustav, byl trochu na\u0161tvan\u00fd. Nemohl j\u00edt na tu party bez Billa. On byl jeho zatracen\u00fd hnac\u00ed motor, jeho jistota. Nebylo to tak, \u017ee by byl nejist\u00fd, ale\u2026 party nebyla tak z\u00e1bavn\u00e1, kdy\u017e tam nebyl jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d.
„Prost\u011b se mi nechce,“ odpov\u011bd\u011bl Bill jednodu\u0161e a zkoumal svoje nehty.
„Je to kv\u016fli t\u00e9 facebookov\u00e9 v\u011bci?“ zeptal se Gustav a povzdychl si. „Prost\u011b to nevy\u0161lo a vyho\u0159elo to, okay? Tv\u016fj mal\u00fd projekt nefungoval, tak co? Poj\u010f se mnou na party, jak jsi \u0159ekl, najde\u0161 si tam n\u011bkoho jin\u00fdho a odreaguje\u0161 se\u2026“
„Nem\u00e1m na to n\u00e1ladu,“ vydechl Bill a postavil se, vzal si bundu. „Odvezu t\u011b tam, a pokud budu vzh\u016fru, a\u017e bude\u0161 cht\u00edt j\u00edt dom\u016f, zavolej mi a j\u00e1 t\u011b vyzvednu\u2026“
„Bille, v\u00e1\u017en\u011b,“ protestoval Gustav a zvedl se a n\u00e1sledoval Billa. „U\u017e v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co se to s tebou d\u011bje, ale to, \u017ee se bude\u0161 izolovat ve sv\u00e9m pokoji, nepom\u016f\u017ee\u2026“
„J\u00e1 v\u00edm,“ za\u00fap\u011bl Bill a zakroutil hlavou. „J\u00e1 jenom\u2026 hrozn\u011b m\u011b bol\u00ed hlava. M\u00e1m to u\u017e t\u00fddny a nevypad\u00e1 to tak, \u017ee by ta bolest cht\u011bla zmizet.“<\/p>\n

Gustav se zamra\u010dil. V\u011bd\u011bl, \u017ee v posledn\u00ed dob\u011b se mu v\u0161e kolem Billa vymykalo z rukou a on opravdu nebyl s\u00e1m sebou. Te\u010f se ale b\u00e1l. Opravdu se b\u00e1l. Bill nebyl ten typ \u010dlov\u011bka, co jen sed\u011bl a byl smutn\u00fd. V\u011bt\u0161inou rozptyloval s\u00e1m sebe t\u00edm, \u017ee chodil ven a n\u011bco d\u011blal. Byl nerad s\u00e1m. N\u011bco te\u010f bylo jinak.
„Je to kv\u016fli tomu, \u017ee tam bude Spencer?“ zeptal se opatrn\u011b. Nev\u011bd\u011bl, jak Bill bude reagovat, kdy\u017e to jm\u00e9no vyslov\u00ed.
„Ani jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee tam bude,“ odpov\u011bd\u011bl Bill \u0161eptem a po\u0161kr\u00e1bal se na zadn\u00ed stran\u011b krku. „Nemluvil jsem s n\u00edm u\u017e t\u00fdden. Mo\u017en\u00e1 d\u00e9le\u2026 Nejsem si jist\u00fd.“
Gustav nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, byl je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00ed. Bill u\u017e nemluvil v\u016fbec s nik\u00fdm? Pro\u010d? Co se d\u011blo? Fakt, \u017ee Bill nemluv\u00ed s t\u00edm idiotsk\u00fdm sportovcem, ho ale nijak neobt\u011b\u017eoval.
Nikdy Spencera nem\u011bl r\u00e1d. M\u011bl ho za zmetka ode dne, kdy se potkali. Byl arogantn\u00ed, otravn\u00fd a neobt\u011b\u017eoval se starat o nikoho jin\u00e9ho krom\u011b sebe. Staral se jen o sebe a sv\u00e9 vlastn\u00ed pot\u0159eby. Nic jin\u00e9ho pro n\u011bj nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Nav\u00edc si byl Gustav jist\u00fd, \u017ee on pobral mnohem v\u00edc rozumu. Byl to hajzl, hlup\u00e1k a v\u017edycky si myslel, \u017ee si Bill zaslou\u017e\u00ed n\u011bkoho lep\u0161\u00edho. N\u011bkoho, kdo se nebude k Billov\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm chovat jako ke kusu hadru.
V\u00e1\u017en\u011b mu to a\u017e tak nevadilo, ale od doby, kdy se Bill nec\u00edtil dob\u0159e, to bylo \u0161patn\u00e9. I kdy\u017e cht\u011bl samou radost\u00ed poskakovat, musel z\u016fstat v klidu a podporovat sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. M\u016f\u017ee se radovat pozd\u011bji.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi s n\u00edm nemluvil?“ zeptal se nakonec. Opravdu se hodn\u011b sna\u017eil, aby se neusm\u00e1l.
„Proto\u017ee jsem necht\u011bl,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a trochu Gustava popostr\u010dil. Ten doufal, \u017ee to znamenalo, \u017ee si Bill rozmyslel tu party. „Pr\u00e1v\u011b te\u010f nev\u00edm, kde mi hlava stoj\u00ed a on to v\u016fbec neuleh\u010doval. Prost\u011b\u2026 pot\u0159ebuju prostor.“
„No, to m\u011b nep\u0159ekvapuje. Kdy bylo d\u00edky n\u011bmu n\u011bco lep\u0161\u00ed?“ zeptal se Gustav, nemohl si to odpustit. Byla to pravda. Bill mu v\u011bnoval opravdu na\u0161tvan\u00fd a zl\u00fd pohled. „Promi\u0148, ale v\u00ed\u0161 dob\u0159e, \u017ee je to pravda,“ zamumlal Gustav rychle.
„J\u00e1 v\u00edm, ale\u2026 on byl na m\u011b hodn\u00fd,“ \u0159ekl Bill. Byl to ale jen \u0161patn\u00fd pokus o obranu sv\u00e9ho zatracen\u00e9ho ex p\u0159\u00edtele. Nepomohlo to, Gustav st\u00e1le nezm\u011bnil sv\u016fj n\u00e1zor.
„Jo. Byl na tebe hodnej tak p\u011bt sekund a od okam\u017eiku, co t\u011b znal a v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b dostal, se z n\u011bj stal \u010f\u00e1belskej parchant,“ pronesl Gustav. Kone\u010dn\u011b to \u0159ekl a c\u00edtil se o n\u011bkolik kilo leh\u010d\u00ed. Nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl v t\u00e9hle v\u011bci tak up\u0159\u00edmn\u00fd, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu c\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f to mus\u00ed ud\u011blat.
„Okay, uklidni se,“ vydechl Bill, zt\u011b\u017eka d\u00fdchal nosem. „Prvn\u011b ti mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee ty jsi byl ten, kdo ho p\u0159ivedl. V\u00edm, \u017ee um\u00ed b\u00fdt hajzl, ale nehled\u011b na to, co si mysl\u00ed\u0161, on takov\u00fd nen\u00ed po\u0159\u00e1d. Nicm\u00e9n\u011b\u2026 i tak na n\u011bj moment\u00e1ln\u011b nechci myslet.“<\/p>\n

Gustav cht\u011bl v\u00e1\u017en\u011b pouk\u00e1zat na to, kolikr\u00e1t ho Spencer donutil z\u016fstat doma v sobotu ve\u010der, a\u010dkoliv Bill cht\u011bl j\u00edt ven se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli. Nebo kolikr\u00e1t s n\u00edm musel j\u00edt na fotbalov\u00fd z\u00e1pas jen kv\u016fli tomu, \u017ee by mu moc chyb\u011bl, kdyby tam nebyl. Byl to naprost\u00fd nesmysl a Gustavovi lezly tyhle kecy naprosto na nervy. Hlavn\u011b proto\u017ee Bill byl tak moc zamilovan\u00fd a slep\u00fd, \u017ee to nevid\u011bl. I tak ale dr\u017eel jazyk za zuby, proto\u017ee vid\u011bl, jak je jeho kamar\u00e1d napnut\u00fd. Necht\u011bl zhor\u0161ovat bolest jeho hlavy. Po\u0159\u00e1d ale cht\u011bl, aby s n\u00edm \u0161el na party. Sv\u00fdm zp\u016fsobem byl tedy po\u0159\u00e1d p\u011bkn\u011b sobeck\u00fd.<\/p>\n

„Pokud se rozhodne\u0161 j\u00edt, nemus\u00ed\u0161 na n\u011bj myslet,“ navrhl Gustav, a\u010dkoliv v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud Bill p\u016fjde na party, kde bude i Spencer, tak ud\u011bl\u00e1 cokoliv pro to, aby z\u00edskal Billovu pozornost.
Bill byl dlouhou dobu ticho, hr\u00e1l si s kabelkou a kousal si ret, d\u011blal obrovsk\u00e9 rozhodnut\u00ed b\u016fhv\u00ed o \u010dem. D\u011blal tohle u\u017e dlouh\u00e9 t\u00fddny. Vypadal jako velk\u00fd chod\u00edc\u00ed otazn\u00edk.
„Vlastn\u011b, v\u00ed\u0161\u2026“ \u0159ekl Bill najednou hlasit\u011b, jako kdyby se mu n\u011bco zjevilo. „Mo\u017en\u00e1 na tu party p\u016fjdu. Pot\u0159ebuju si promluvit se Spencerem.“
Gustav byl rozpolcen\u00fd. Na jednu stranu byl r\u00e1d, \u017ee Bill zm\u011bnil n\u00e1zor, ale na druhou ho zneklid\u0148ovalo, \u017ee Bill m\u011bl najednou pot\u0159ebu mluvit se Spencerem. Bylo to tak typick\u00e9. Pokud Bill \u0159ekl, \u017ee byl n\u011bkdo \u0161patn\u00fd nebo n\u011bco nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad, stejn\u011b to nakonec d\u011blal. Jen tak, proto\u017ee cht\u011bl.
„Oh, v\u00e1\u017en\u011b?“ byla jedin\u00e1 v\u011bc, kterou dok\u00e1zal na Billovu zm\u011bnu n\u00e1zoru \u0159\u00edct.
„Jo,“ \u0159ekl Bill klidn\u011b. „Jsem si docela jist\u00fd, \u017ee s n\u00edm mus\u00edm mluvit.“
Gustav si povzdychl. Nev\u011bd\u011bl, jestli se mu ten n\u00e1pad l\u00edb\u00ed, nebo ne. Nev\u011bd\u011bl, co to bylo, nebo co Bill pl\u00e1noval, ale Bill mohl ud\u011blat naprosto cokoliv.<\/div>\n

\n

~*~<\/strong><\/div>\n

\n

D\u016fm byl u\u017e p\u0159epln\u011bn\u00fd a lid\u00e9 byli opil\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed byli opil\u00ed dokonce tak moc, \u017ee jejich dobr\u00e9 chov\u00e1n\u00ed bylo pry\u010d, ale nevypadalo to, \u017ee by se o to n\u011bkdo zaj\u00edmal. Bill si vzal jable\u010dn\u00fd cider a \u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Norm\u00e1ln\u011b preferoval v\u00edno nebo tvrd\u00fd alkohol, ale jeliko\u017e pl\u00e1noval mluvit se sv\u00fdm komplikovan\u00fdm ex p\u0159\u00edtelem, musel z\u016fstat st\u0159\u00edzliv\u00fd. Nebo alespo\u0148 dostate\u010dn\u011b st\u0159\u00edzliv\u00fd. Za\u00fap\u011bl, kdy\u017e z\u016fstal st\u00e1t uprost\u0159ed m\u00edstnosti a rozhl\u00e9dl se kolem sebe, zoufale hledal Spencera. Kurva, naprosto zapomn\u011bl, \u017ee to byla halloweensk\u00e1 party a lid\u00e9 na sob\u011b m\u011bli hloup\u00e9 kost\u00fdmy a ot\u0159esn\u00e9 masky, aby zakryli sv\u00e9 obli\u010deje. Nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, jak takhle m\u016f\u017ee Spencera poznat. Vyt\u00e1hl tedy z kapsy telefon, na\u0165ukal do n\u011bj rychlou zpr\u00e1vu a odeslal ji.
Bill se oto\u010dil a \u0161el na terasu, aby si zap\u00e1lil, zat\u00edmco \u010dekal, ne\u017e se Spencer uk\u00e1\u017ee. Pokud se teda v\u016fbec uk\u00e1\u017ee. Spencer m\u011bl toti\u017e takov\u00fd zvyk, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e n\u011bkam \u0161el, opil se a ztratil sv\u016fj telefon, co\u017e bylo skoro po\u0159\u00e1d. Kdy\u017e si cht\u011bl zap\u00e1lit svoji u\u017e t\u0159et\u00ed cigaretu, usly\u0161el za sebou kroky. Oto\u010dil se za zvukem a vid\u011bl, jak se k n\u011bmu Spencer p\u0159ibli\u017euje. Vypadal v\u00edc ne\u017e trochu opil\u00fd, dr\u017eel v ruce svou masku.<\/p>\n

„\u010cau,“ u\u0161kl\u00edbnul se na Billa, koukal na n\u011bj, jako kdyby byl n\u011bjak\u00e1 ko\u0159ist. „P\u0159i\u0161la mi tv\u00e1 zpr\u00e1va.“
„Z\u0159ejm\u011b,“ proto\u010dil Bill o\u010di a trochu se usm\u00e1l.
Spencer se postavil p\u0159ed n\u011bj, chystal se omotat pa\u017ei kolem jeho pasu, ale Bill ho zastavil, ne\u017e to v\u016fbec stihl ud\u011blat. Moment\u00e1ln\u011b mu to nebylo v\u016fbec p\u0159\u00edjemn\u00e9.
„Co se d\u011bje?“ zeptal se Spencer. T\u00f3n, kter\u00fdm to \u0159ekl, opravdu Billa vyto\u010dil. Zeptal se sladce, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je trochu na\u0161tvan\u00fd.
„J\u00e1 jenom\u2026“ Bill se zhluboka nadechl. „Spencere, u\u017e to d\u00e1l nem\u016f\u017eu d\u011blat.“
„Tohle?“ zeptal se Spencer, moc to nech\u00e1pal.
„Jo,“ \u0159ekl Bill. Mus\u00ed z\u016fstat siln\u00fd, nem\u016f\u017ee te\u010f vycouvat. „Nem\u016f\u017eeme chodit ven, ps\u00e1t si esemesky\u2026 Nem\u016f\u017eeme o n\u00e1s mluvit jako\u2026 O n\u00e1s.“<\/p>\n

A bylo to venku. \u0158ekl to. Kone\u010dn\u011b to \u0159ekl. C\u00edtil se dob\u0159e, ale je\u0161t\u011b nebyl moc optimistick\u00fd ohledn\u011b v\u00fdsledku. Spencer byl del\u0161\u00ed dobu ticho, jen z\u00edral na Billa. Jeho pohled byl tak intenzivn\u00ed, bylo to, jako kdyby se sna\u017eil \u010d\u00edst Billovu mysl a naj\u00edt n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak ji zm\u011bnit. Nemohl to ale ud\u011blat, proto\u017ee ho Bill nenech\u00e1val. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je Spencer idiot, kter\u00fd se s n\u00edm sna\u017eil u\u017e tolikr\u00e1t manipulovat. Ob\u010das se ale zmanipulovat nechal, proto\u017ee byl tak moc zamilovan\u00fd. Na jednu stranu teda Spencera nevinil zas tak moc. Trochu ano, ale ne moc.<\/p>\n

„Pro\u010d ne?“ zeptal se Spencer, zn\u011bl ran\u011bn\u011b a zmaten\u011b. „Myslel jsem-„
„Nem\u016f\u017eu,“ \u0159ekl Bill rychle. „J\u00e1\u2026 prost\u011b u\u017e nem\u016f\u017eu. Tohle mi nep\u0159in\u00e1\u0161\u00ed nic dobr\u00e9ho a mysl\u00edm si, \u017ee to prost\u011b mus\u00ed p\u0159estat. Hned,“ \u0159ekl. Byl py\u0161n\u00fd s\u00e1m na sebe za to, jak siln\u00fd byl, \u017ee se nenechal Spencerem st\u00e1hnout. Za to, \u017ee se mo\u017en\u00e1 spr\u00e1vn\u011b rozhodl.
„Bille,“ \u0159ekl Spencer a chytil Bill\u016fv obli\u010dej do dlan\u00ed. Sna\u017eil se na n\u011bj d\u00edvat sv\u00fdm nejokouzliv\u011bj\u0161\u00edm pohledem. Jedn\u00edm z pohled\u016f, ze kter\u00e9ho se Billovi poka\u017ed\u00e9 podlomila kolena.
„Spencere,“ \u0159ekl Bill a odka\u0161lal si, o krok od n\u011bj poodstoupil a odstr\u010dil ho od sebe. „Nem\u016f\u017eu, okay? Skon\u010dil jsem.“
„Nemysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b,“ za\u0161eptal Spencer. Bill se usm\u00e1l, zn\u011bl opravdu pateticky. L\u00edbilo se mu to. L\u00edbilo se mu, \u017ee pro jednou byl t\u00edm slab\u00fdm Spencer.
„Mysl\u00edm,“ \u0159ekl Bill a zap\u00e1lil si dal\u0161\u00ed cigaretu. Byl trochu otr\u00e1ven\u00fd z toho, \u017ee ho Spencer prost\u011b neposlouchal. „Pod\u00edvej\u2026 Je tady n\u011bkdo jin\u00fd, kdo se mi l\u00edb\u00ed a j\u00e1\u2026 jsem z n\u011bj asi v\u00e1\u017en\u011b v prdeli.“
„Po\u010dkej!“ vyk\u0159ikl Spencer. „Tob\u011b se l\u00edb\u00ed u\u017e n\u011bkdo jin\u00fd?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, jako kdyby bylo nemo\u017en\u00e9, \u017ee se Billovi l\u00edb\u00ed n\u011bkdo jin\u00fd.
„Jo,“ potvrdil Bill, jeho srdce v hrudn\u00edku bl\u00e1znilo. „Jo, l\u00edb\u00ed se mi n\u011bkdo jin\u00fd.“
S t\u011bmito slovy zahodil cigaretu, rozlou\u010dil se se Spencerem a \u0161el dovnit\u0159, aby na\u0161el Gustava. Dozv\u011bd\u011bl se ale, \u017ee ten opustil party s n\u011bjakou holkou. Nev\u00e1hal tedy ani minutu, vzal sv\u016fj kab\u00e1t a tak\u00e9 ode\u0161el. Jak \u0161el dom\u016f, tak si nemohl pomoci, c\u00edtil se dob\u0159e. C\u00edtil se mnohem l\u00e9pe po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee se nic z\u00e1zra\u010dn\u011b nezm\u011bn\u00ed, ale i tohle byl za\u010d\u00e1tek.<\/p>\n

autor: The_poltergeist<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Catherine<\/strong><\/div>\n
betaread: J :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: The_poltergeist Opravdu by m\u011b zaj\u00edmalo, jestli jsem na tebe n\u011bkdy nad\u00e1val. Tom si byl naprosto jist\u00fd, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00ed. Ne, omyl. Byl si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee d\u00e1vno ze\u0161\u00edlel. Nejedl, v hodin\u00e1ch se nezvl\u00e1dal soust\u0159edit a cokoliv, co se v jeho bl\u00edzkosti<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[658],"tags":[],"class_list":["post-1614","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sweet-desire"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1614","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1614"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1614\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1614"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1614"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1614"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}