{"id":16146,"date":"2008-10-31T18:30:00","date_gmt":"2008-10-31T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16110"},"modified":"2008-10-31T18:30:00","modified_gmt":"2008-10-31T17:30:00","slug":"dar-ii-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/10\/31\/dar-ii-21\/","title":{"rendered":"Dar II 21."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Vivian zaslechla bouchnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Polekan\u011b se od Niky odtrhla a s omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem ji pohladila po vlasech. Thorsten se vr\u00e1til, musela okam\u017eit\u011b nahoru. Posledn\u00ed dobou ji omezoval i v tom, jak \u010dasto sm\u011bla chodit za svou sv\u011b\u0159enkou, vadila mu ka\u017ed\u00e1 minuta, kterou u n\u00ed str\u00e1vila nav\u00edc. Je\u0161t\u011b jednou si p\u0159ikryla \u00fasta ukazov\u00e1\u010dkem, aby Niky zd\u016fraznila jejich spiklenectv\u00ed a rychle za sebou zaklapla dve\u0159e. Velice opatrn\u011b oto\u010dila kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku a vydala se nahoru po schodech, \u010delit ot\u00e1zk\u00e1m sv\u00e9ho mu\u017ee, kde se zase fl\u00e1kala.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Niky se posadila do k\u0159esla a t\u00e9m\u011b\u0159 s posv\u00e1tnou \u00factou rozbalila pr\u016fhlednou folii na c\u00e9d\u00e9\u010dku, kter\u00e9 celou dobu dr\u017eela pevn\u011b v rukou. Bylo skvostn\u00e9. Tuhle verzi vid\u011bla jen na fotk\u00e1ch, ale nikdy ji nedr\u017eela v ruce. M\u011bla doma star\u0161\u00ed c\u00e9d\u00e9\u010dko, \u010dervenob\u00edl\u00e9, draze vykoupen\u00e9 p\u016flro\u010dn\u00edm \u0161kemr\u00e1n\u00edm a slibov\u00e1n\u00edm mo\u017en\u00e9ho i nemo\u017en\u00e9ho. Kdy\u017e pak cht\u011bla po rodi\u010d\u00edch i tuhle verzi, moc nepochodila, ale doufala, \u017ee by ho mohla dostat k leto\u0161n\u00edm V\u00e1noc\u016fm. Do o\u010d\u00ed j\u00ed p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce vyhrkly slzy. V\u00e1noce\u2026 doufala, \u017ee je\u0161t\u011b nebyly, \u017ee je neprop\u00e1sla. Nem\u011bla jak zjistit, kter\u00fd je den, nato\u017e m\u011bs\u00edc. V\u011bd\u011bla, \u017ee byla n\u011bjak\u00fd \u010das v um\u011bl\u00e9m sp\u00e1nku, ale jak dlouho, to nem\u011bla zd\u00e1n\u00ed. Ob\u010das se j\u00ed vybavovaly okam\u017eiky, kdy byla bl\u00edzko bd\u011bl\u00e9mu stavu, ale byly to jen nepatrn\u00e9 z\u00e1blesky, skryt\u00e9 mlhav\u00fdm z\u00e1vojem.<\/span><\/span><\/div>\n
\n
Vybalila z krabice nejnov\u011bj\u0161\u00ed typ p\u0159ehr\u00e1va\u010de, o jak\u00e9m se j\u00ed doma ani nesnilo, nandala baterky a skoro n\u00e1bo\u017en\u011b do n\u011bj zasunula kulat\u00fd disk tak, aby se pokud mo\u017eno nepo\u0161kr\u00e1bal. Jemn\u011b ho zaklapla a poslouchala zvuk zvy\u0161uj\u00edc\u00edch se ot\u00e1\u010dek, kdy\u017e se na\u010d\u00edtala prvn\u00ed skladba. Ve chv\u00edli, kdy se na mal\u00e9m displeji p\u0159ehr\u00e1va\u010de objevil n\u00e1pis Tokio Hotel – 01 – Schrei, m\u011bla pocit, jako by se vr\u00e1tila dom\u016f. Nasadila si sluch\u00e1tka, a kone\u010dn\u011b zm\u00e1\u010dkla tla\u010d\u00edtko s \u0161ipkou. Prvn\u00ed t\u00f3ny ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed sir\u00e9ny, kterou Bill tak r\u00e1d pou\u017e\u00edval na koncertech, j\u00ed zn\u011bly jako rajsk\u00e1 hudba. Tak dlouho u\u017e to nesly\u0161ela. Byla zvykl\u00e1 pou\u0161t\u011bt si jejich p\u00edsni\u010dky neust\u00e1le dokola, byla to jej\u00ed droga, a te\u010f, kdy\u017e skon\u010dil nedobrovoln\u00fd p\u016fst, si teprve uv\u011bdomila, jak j\u00ed to stra\u0161n\u011b chyb\u011blo. P\u0159ehr\u00e1va\u010d polo\u017eila opatrn\u011b vedle sebe na op\u011bradlo k\u0159esla a hypnotizovala tituln\u00ed obr\u00e1zek c\u00e9d\u00e9\u010dka. Billovi to tam neuv\u011b\u0159iteln\u011b slu\u0161elo. M\u011bl u\u017e sv\u016fj nov\u00fd \u00fa\u010des, ne jako na prvn\u00ed desce, kde byla fotka k\u0159i\u010d\u00edc\u00edho kr\u00e1tkovlas\u00e9ho rebela s dlouhou ofinou\u2026 tady u\u017e to byl ten and\u011blsk\u00fd mlad\u00edk, tv\u00e1\u0159\u00edc\u00ed se v\u00e1\u017en\u011b, s obli\u010dejem p\u0159e\u0161krtnut\u00fdm dv\u011bma prot\u00ednaj\u00edc\u00edmi se oran\u017eov\u00fdmi pruhy. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u010dm\u00e1ranice mu vytv\u00e1\u0159ela na \u010dele b\u00edl\u00fd troj\u00faheln\u00edk a p\u0159es oko mu padal jeden neposedn\u00fd pram\u00ednek vlas\u016f. Hypnotizovala tu tv\u00e1\u0159, sna\u017eila se ji v duchu znovu kreslit. Zav\u0159ela o\u010di, zaklonila hlavu, op\u0159ela se o k\u0159eslo a potichu si zp\u00edvala s n\u00edm. To odpoledne spot\u0159ebovala dva p\u00e1ry baterek, nebyla schopna p\u0159estat poslouchat a nakonec se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch a p\u0159ehr\u00e1va\u010dem pod pol\u0161t\u00e1\u0159em i usnula.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, chlapi,“ oslovil je David netradi\u010dn\u011b, kdy\u017e ve\u0161el do kancel\u00e1\u0159e, kam svolal kapelu na \u00favodn\u00ed pracovn\u00ed sch\u016fzku. V\u011bt\u0161inou jim \u0159\u00edkal kluci, ale kdy\u017e najel na tuhle star\u0161\u00ed variantu, sna\u017eil se jim sd\u011blit n\u011bco, co m\u011blo apelovat na jejich rozum a zodpov\u011bdnost. V tuhle chv\u00edli pot\u0159eboval, aby se z parti\u010dky nevycv\u00e1lan\u00fdch teenager\u016f stali zodpov\u011bdn\u00ed pracovit\u00ed muzikanti a v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud na tom nezapracuje hned od za\u010d\u00e1tku, pozd\u011bji se mu to u\u017e nepoda\u0159\u00ed. Nerad se stav\u011bl do role hl\u00edda\u010de, rad\u0161i by byl jejich star\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161, ale te\u010f to jinak ne\u0161lo, chystal se k nim v\u00e1\u017en\u011b promlouvat. Ti jeho zodpov\u011bdn\u00ed mu\u017ei se samoz\u0159ejm\u011b chovali jako v\u017edy, kdy\u017e nebyli na o\u010d\u00edch ve\u0159ejnosti\u2026 jako mal\u00ed haranti.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Bill s Tomem z\u00e1vodili, kdo se druh\u00e9mu v\u00edckr\u00e1t tref\u00ed do pusy gumov\u00fdm medv\u00eddkem p\u0159es celou m\u00edstnost a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m prom\u011bn\u011bn\u00e9m g\u00f3lu za\u0159vali nahlas hur\u00e1. Georg se to\u010dil na kancel\u00e1\u0159sk\u00e9 \u017eidli u po\u010d\u00edta\u010de a vypadal na to, \u017ee se co nevid\u011bt z\u0159\u00edt\u00ed na zem, proto\u017ee se mu evidentn\u011b motala hlava. Gustav se sluch\u00e1tky na u\u0161\u00edch bu\u0161il rukama do prot\u011bj\u0161\u00ed polstrovan\u00e9 \u017eidle, mrskal p\u0159i tom hlavou na v\u0161echny strany a evidentn\u011b nevn\u00edmal, co se kolem n\u011bj d\u011bje. David musel nejprve zastavit Georga, strhnout Gustavovi sluch\u00e1tka a za protestuj\u00edc\u00edho bru\u010den\u00ed dvoj\u010dat zachytit n\u011bkolik let\u00edc\u00edch medv\u00eddk\u016f, ne\u017e mohl za\u010d\u00edt s t\u00edm, co m\u011bl v pl\u00e1nu. Byla to sme\u010dka, kterou te\u010f prost\u011b musel zkrotit. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b nastalo ticho, usadil se na Gustavem dokonale vypr\u00e1\u0161enou \u017eidli, odkopl p\u00e1r medv\u00eddk\u016f, kte\u0159\u00ed se mu p\u0159ilepili na podr\u00e1\u017eky, a spustil: „V\u010dera jste se ubytovali, chyb\u00ed n\u011bkomu n\u011bco?“ Technick\u00e9 probl\u00e9my bylo nutno \u0159e\u0161it pokud mo\u017eno hned.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Na z\u00e1chod\u011b nen\u00ed toale\u0165\u00e1k,“ zahu\u010del praktick\u00fd Georg a ostatn\u00ed se rozesm\u00e1li. „Co se sm\u011bjte, kret\u00e9ni, v\u00edte co to je, sh\u00e1n\u011bt v noci tak narychlo ubrousky?“ urazil se Geo, proto\u017ee pova\u017eoval za svou z\u00e1sluhu, \u017ee ostatn\u00ed r\u00e1no nemuseli let\u011bt jak spla\u0161en\u00ed do kuchyn\u011b, pozotv\u00edrat v\u0161echny sk\u0159\u00ed\u0148ky a hledat n\u011bco, \u010d\u00edm by se ta z\u00e1zra\u010dn\u00e1 ruli\u010dka dala nahradit. To byla \u010dist\u011b jeho z\u00e1sluha a ostatn\u00ed by mu m\u011bli b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00ed, a ne se \u0159ehtat jako kon\u011b.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jste jak mal\u00ed haranti,“ zas\u00e1hl usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se David. „Vy\u0159e\u0161\u00edme, \u0159eknu spr\u00e1vcov\u00fd, a\u017e p\u0159ijde, aby tohle v\u0161echno doplnila. Je\u0161t\u011b n\u011bco n\u011bkomu sch\u00e1z\u00ed?“ obr\u00e1til se na ostatn\u00ed t\u0159i. Ov\u0161em ozval se op\u011bt star\u00fd dobr\u00fd Georg.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„V koupeln\u011b nen\u00ed kl\u00ed\u010d,“ padlo dal\u0161\u00ed obvin\u011bn\u00ed z nedbalosti v\u016f\u010di m\u00edstn\u00ed spr\u00e1vcov\u00e9.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jste \u010dty\u0159i chlapi, na co se pot\u0159ebuje\u0161 zamykat?“ udiven\u011b se zeptal David. Gustav p\u0159ik\u00fdvl, jako \u017ee souhlas\u00ed a dvoj\u010data se po sob\u011b pod\u00edvala tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, \u017ee kdyby si toho n\u011bkdo v\u0161iml, mo\u017en\u00e1 by ho mohlo i n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho napadnout. Kl\u00ed\u010de byly v jejich \u017eivot\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1 pom\u016fcka a bez nich byli jako bez ruky.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„To je jednoduch\u00fd,“ pokra\u010doval Georg, „tihle t\u0159i idioti,“ uk\u00e1zal v\u00fdznamn\u011b na ka\u017ed\u00e9ho z nich prstem, „nech\u00e1pou, \u017ee kdy\u017e se sprchuju, m\u00e1m r\u00e1d v koupeln\u011b teplo. Tenhle,“ zap\u00edchl pohled do Billa, „si dneska na\u010dm\u00e1ral linky a nechal dve\u0159e otev\u0159en\u00fd. Byla mi zima. Chci kl\u00ed\u010d!“ zd\u016fraznil Georg, aby bylo jasno, \u017ee o tom nehodl\u00e1 diskutovat.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e, se\u017eenu, je\u0161t\u011b n\u011bco?“ dodal David s obavami, co v\u0161echno je\u0161t\u011b p\u0159ijde, ale oz\u00fdvalo se u\u017e jen ticho. „Fajn, kdyby n\u011bco, hlaste to hned. Spr\u00e1vcov\u00e1 bydl\u00ed odtud deset minut, sta\u010d\u00ed zavolat. Telefon na n\u00ed je tady,“ uk\u00e1zal na n\u00e1st\u011bnku na zdi. Viselo na n\u00ed n\u011bkolik hust\u011b popsan\u00fdch pap\u00edr\u016f a dv\u011b kr\u00e1sn\u011b vyveden\u00e9 barevn\u00e9 tabulky. „Tohle,“ uk\u00e1zal Dave na jednu z nich, „je rozpis prac\u00ed, kter\u00fd n\u00e1s te\u010f \u010dekaj. Toti\u017e, p\u00e1nov\u00e9\u2026 z\u00e1bava skon\u010dila, nast\u00e1v\u00e1 tvrd\u00e1 pr\u00e1ce. Studio je drah\u00fd, jeho pracovn\u00edci taky, tak\u017ee je p\u0159esn\u011b napl\u00e1novan\u00e1 pr\u00e1ce tak, abychom to stihli v\u0161echno v\u010das a nenastaly \u010dasov\u00e9 prostoje. \u010cas jsou co? \u010cas jsou pen\u00edze a t\u011bch nen\u00ed nikdy dost. Na prvn\u00ed desku jste m\u011bli dva roky, na tuhle, p\u00e1nov\u00e9, m\u00e1te u\u017e jen t\u0159i m\u011bs\u00edce. V\u00edc ani \u0165uk. Je v\u00e1m to jasn\u00fd?“ dodal a o\u010dek\u00e1val souhlas.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jasn\u00fd,“ ozvalo se \u010dty\u0159hlasn\u011b, v\u0161ichni s t\u00edm byli srozum\u011bni.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Odedne\u0161ka nast\u00e1v\u00e1 \u00fapln\u011b jinej re\u017eim, ne\u017e jste byli dote\u010f zvykl\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00fd vyleh\u00e1v\u00e1n\u00ed do odpoledne,“ pod\u00edval se v\u00fdznamn\u011b na dvoj\u010data, „ve\u010derka je o p\u016flnoci a sp\u00e1t budete jen do dev\u00edti, od des\u00edti se mak\u00e1 ve studiu. Kdo zasp\u00ed, plat\u00ed pokutu, kdo zdrhne bez omluvy a nese\u017eene za sebe n\u00e1hradu, dostane dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed, co\u017e znamen\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1kupy,“ v\u00fdznamn\u011b pohl\u00e9dl na Billa, „a \u017e\u00e1dn\u00fd \u017eensk\u00fd,“ oto\u010dil o\u010di na ostatn\u00ed. T\u00edm nekompromisn\u011b ukon\u010dil diskusi a na brblav\u00e9 pozn\u00e1mky sv\u00fdch sv\u011b\u0159enc\u016f, \u017ee nejsou mal\u00e9 d\u011bti, nijak nereagoval. V\u011bd\u011bl sv\u00e9. Musel nastolit re\u017eim, jinak se mu to v\u0161echno sesype jako dome\u010dek z karet. „Te\u010f je jedna,“ uk\u00e1zal na n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny, „m\u00e1te \u010das na ob\u011bd, ve dv\u011b sraz tady. D\u00e1m v\u00e1m ka\u017ed\u00fdmu vlastn\u00ed rozpis prac\u00ed a pokyny co a jak. Rozchod!“ zavelel a \u010dty\u0159i postavy se s frfl\u00e1n\u00edm poslu\u0161n\u011b zvedly a odkr\u00e1\u010dely do m\u00edstn\u00ed kuchyn\u011b, mrknout se, co by se tam dalo ulovit k ob\u011bdu.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
***<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„To chci vid\u011bt, jak to budem v\u0161echno st\u00edhat,“ povzdechl si Tom, trhaj\u00edc\u00ed obal dal\u0161\u00edho ze stovek pestrobarevn\u00fdch bal\u00ed\u010dk\u016f, navr\u0161en\u00fdch v mal\u00e9m skladu. Sed\u011bli s Billem na zemi, brali jeden d\u00e1rek za druh\u00fdm a prokous\u00e1vali se do krabi\u010dek pln\u00fdch zaj\u00edmav\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Neboj, n\u011bjak to ud\u011bl\u00e1me,“ mrknul na n\u011bj povzbudiv\u011b Bill a hodil na hromadu dal\u0161\u00ed s\u00e1\u010dek gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f. Zat\u00edm se na n\u00ed nach\u00e1zelo p\u0159ibli\u017en\u011b sto pytl\u00edk\u016f. „Cht\u011blo by to krabici,“ zauva\u017eoval Bill, kdy\u017e i z dal\u0161\u00edho bal\u00ed\u010dku vyt\u00e1hl tot\u00e9\u017e.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Chytej,“ houknul na n\u011bj Tom a hodil mu do kl\u00edna malou krabi\u010dku. Dal\u0161\u00ed n\u00e1ramek. Prvn\u00edch deset si Bill pro radost nasadil na ruce, ale na dal\u0161\u00ed u\u017e moc m\u00edsta nezb\u00fdvalo, pokud je necht\u011bl m\u00edt a\u017e po lokty. Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty byly pln\u00e9 nov\u00fdch prsten\u016f s kameny i bez, a jeho ruce pov\u00e1\u017eliv\u011b t\u011b\u017ekly. Miloval v\u0161echno, co se lesklo a mohlo ho n\u011bjak ozdobit, byl tak trochu jako straka a jeho obdivovatelky to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bly, tak\u017ee dostal k narozenin\u00e1m spoustu \u0161perk\u016f v\u0161eho druhu. Popadl jednu z pr\u00e1zdn\u00fdch krabi\u010dek a pomalu do n\u00ed za\u010dal odkl\u00e1dat v\u0161echny cetky, kter\u00e9 dostal. Jako posledn\u00ed st\u00e1hl z krku p\u011bt masivn\u00edch \u0159et\u011bz\u016f a zna\u010dn\u011b se mu ulevilo. „Nezapome\u0148, \u017ee prvn\u00ed dny je ve studiu jenom Gustav s Georgem. Ty nastupuje\u0161 a\u017e po nich a j\u00e1 posledn\u00ed. \u010cas bude, ale stejn\u011b nev\u00edm co s n\u00edm,“ povzdechl si Bill. Od chv\u00edle, kdy zjistil, \u017ee Linda ho k \u00fanoskyni nezavede, p\u0159em\u00fd\u0161lel, co dal\u0161\u00edho by mohl pro Niky ud\u011blat, ale nic ho nenapadalo. \u010cas b\u011b\u017eel a hypnotizovat jej\u00ed hrn\u00ed\u010dek s vlastn\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed n\u011bjak nepom\u00e1halo. U\u017e byl asi t\u0159ikr\u00e1t v poku\u0161en\u00ed zvednout telefon a zavolat Meg, \u017ee to vzd\u00e1v\u00e1, aby ji na\u0161el n\u011bkdo jin\u00fd, ale Tom mu to v\u017edycky rychle zatrhl a donutil ho znovu a znovu situaci rozeb\u00edrat. D\u00edvka mohla b\u00fdt kdekoliv, klidn\u011b i mimo \u00fazem\u00ed N\u011bmecka a to Billa d\u011bsilo ze v\u0161eho nejv\u00edc. Za\u010d\u00ednal se b\u00e1t, \u017ee je \u00fapln\u011b neschopn\u00fd\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Kluci, u\u017e je p\u016fl dvan\u00e1ct\u00fd,“ nakoukl v tu chv\u00edli do dve\u0159\u00ed David. „Nechte toho a jd\u011bte sp\u00e1t, a\u0165 r\u00e1no vstanete v\u010das,“ dodal, aby bylo jasno, \u017ee jeho odpoledn\u00ed v\u00fdhr\u016f\u017eky nebyly jen tak do v\u011btru. Oba k n\u011bmu zvedli otr\u00e1ven\u00fd pohled, ale kdy\u017e z jeho p\u0159\u00edsn\u00e9ho v\u00fdrazu pochopili, \u017ee na odpor nemaj\u00ed \u0161anci, jen unaven\u011b p\u0159ik\u00fdvli.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
***<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Tom u\u017e d\u00e1vno klidn\u011b spal, zat\u00edmco jeho mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de z\u00edralo do tmy pokoje s otev\u0159en\u00fdma o\u010dima. Nepoda\u0159ilo se mu zabrat. Hlavou mu v\u00ed\u0159ily my\u0161lenky, kter\u00e9 nedaly pokoj, ani kdy\u017e se usilovn\u011b sna\u017eil o\u010di zav\u0159\u00edt a po\u010d\u00edtat do sta. P\u0159i \u010d\u00edsle dv\u011b st\u011b \u0161edes\u00e1t osm to vzdal. Mrkl na bud\u00edk, kter\u00fd st\u00e1l na no\u010dn\u00edm stolku a zjistil, \u017ee za tu \u0161\u00edlen\u011b dlouhou dobu, co se na jeho \u010derven\u00e1 digit\u00e1ln\u00ed \u010d\u00edsla nepod\u00edval, se zm\u011bnila z 3:51 na 3:55. „Panebo\u017ee\u2026“ vzdychl ne\u0161\u0165astn\u011b a posadil se. M\u011bl toho pr\u00e1v\u011b dost. Nesn\u00e1\u0161el nicned\u011bl\u00e1n\u00ed a tohle se mu stalo snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Jen tak le\u017eet a nemoci usnout, to nebyl jeho styl. V\u011bt\u0161inou m\u011bl pot\u00ed\u017ee se probudit, ale tohle? Shodil nohy na studenou podlahu a lehce sykl, kdy\u017e uc\u00edtil chlad na bos\u00fdch chodidlech. Rozhodl se, \u017ee si uva\u0159\u00ed \u010daj. Doufal, \u017ee ho \u010dinnost v kuchy\u0148ce unav\u00ed a a\u017e se napije, poda\u0159\u00ed se mu usnout. Nat\u00e1hl na sebe v\u010derej\u0161\u00ed triko, pohozen\u00e9 vedle postele, aby po chodb\u011b necoural nah\u00fd. Netu\u0161il, jestli se touhle dobou n\u011bkdo je\u0161t\u011b nenach\u00e1z\u00ed ve studiu. David vyhro\u017eoval t\u00edm, \u017ee ani minuta jejich drahocenn\u00e9ho \u010dasu nep\u0159ijde nazmar a \u0159\u00edkal i n\u011bco o no\u010dn\u00edch slu\u017eb\u00e1ch, tak se rad\u0161i jistil.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Sakra\u2026“ usykl, kdy\u017e si sp\u00e1lil jazyk horkou l\u017ei\u010dkou, kterou bezmy\u0161lenkovit\u011b str\u010dil do pusy hned, jak zam\u00edchal \u010daj. M\u011bl pocit, \u017ee se mu \u0161kodolib\u011b sm\u011bj\u00ed i r\u016f\u017eov\u00e9 kyti\u010dky na hrnku, kter\u00fd si opatrn\u011b nesl zp\u00e1tky do pokoje. V chladn\u00e9 kuchyni se dlouho nezdr\u017eel, cloumala s n\u00edm zima, noci u\u017e byly studen\u00e9. V\u010dera se touhle dobou vzbudili s Tomem naz\u00ed v re\u017eii taky zimou. Rychle se zavrtali do sv\u00fdch postel\u00ed a neotev\u0159eli o\u010di, dokud na n\u011b r\u00e1no Gustav pop\u00e1t\u00e9 nezabu\u0161il, \u017ee maj\u00ed zpo\u017ed\u011bn\u00ed. P\u0159es den bylo sice je\u0161t\u011b bab\u00ed l\u00e9to, ale z\u00e1\u0159ijov\u00e9 noci u\u017e se tv\u00e1\u0159ily daleko podzimn\u011bji, ne\u017e bylo mil\u00e9.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Potichu za sebou zav\u0159el a zamkl, mrknul na sp\u00edc\u00edho br\u00e1\u0161ku, jestli nen\u00ed odkopan\u00fd, jak bylo jeho zvykem, a kdy\u017e zjistil, \u017ee je zavrtan\u00fd a\u017e po bradu a klidn\u011b oddychuje, spokojen\u011b se usadil na sv\u00e9 posteli. Za z\u00e1da si nacpal pol\u0161t\u00e1\u0159, p\u0159ikryl se pe\u0159inou, skr\u010dil kolena a na jedno z nich si postavil hrnek s \u010dajem. Automaticky s\u00e1hl na no\u010dn\u00ed stolek, kde tr\u016fnil hrnek s jeho podobiznou a p\u0159id\u011blil mu m\u00edsto na sv\u00e9m druh\u00e9m koleni. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e byly v\u011bci nesoum\u011brn\u00e9 a takhle se mu to l\u00edbilo v\u00edc. Jen jeho vlastn\u00ed pohled ho tro\u0161ku znerv\u00f3z\u0148oval, tak oto\u010dil hrnek na druhou stranu a byl spokojen\u00fd. Niky\u2026 neust\u00e1le mu v hlav\u011b bloudilo jej\u00ed jm\u00e9no, n\u011bkdy u\u017e m\u011bl pocit, \u017ee se z toho co nevid\u011bt mus\u00ed zbl\u00e1znit.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Koleno, na kter\u00e9m byl usazen hrne\u010dek s hork\u00fdm \u010dajem, ho po chvilce za\u010dalo i p\u0159es pe\u0159inu p\u00e1lit. Rozhodl se, \u017ee to bude ignorovat, ale kdy\u017e se teplota zvy\u0161ovala, a byla u\u017e opravdu nesnesiteln\u00e1, odlo\u017eil oba hrnky na stolek. Pomalu zam\u00edchal hork\u00fd \u010daj l\u017ei\u010dkou, aby necinkala a nevzbudila Toma, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b na posteli p\u0159evaloval a n\u011bco mumlal ze span\u00ed. Bill mu nerozum\u011bl, ale bylo jasn\u00e9, \u017ee m\u00e1 dost divok\u00fd sen. Chvilku ho sledoval a po chvilce mu do\u0161lo, \u017ee je pr\u00e1v\u011b sv\u011bdkem dal\u0161\u00ed z Tomov\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr. Byl r\u00e1d, \u017ee to chytil je\u0161t\u011b v po\u010d\u00e1tku a m\u016f\u017ee zabr\u00e1nit tomu, aby se hnusn\u00fd sen rozehr\u00e1l. Vlezl si k br\u00e1\u0161kovi pod pe\u0159inu, p\u0159itiskl se k n\u011bmu a jemn\u011b ho hladil v oblasti t\u0159et\u00ed \u010dakry, dokud sebou Tom nep\u0159estal zm\u00edtat a mumlat nesrozumiteln\u00e1 slova. Pol\u00edbil ho n\u011b\u017en\u011b na \u010delo a zkou\u0161el po boku sv\u00e9 l\u00e1sky usnout, ale bylo to po\u0159\u00e1d stejn\u00e9. Jako by ho n\u011bco nutilo b\u00fdt vzh\u016fru a on nev\u011bd\u011bl co. Znerv\u00f3z\u0148ovalo jej to.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Vztekle se vr\u00e1til do sv\u00e9 postele a na jeden z\u00e1tah vypil p\u0159eslazen\u00fd ovocn\u00fd \u010daj, kter\u00fd mezit\u00edm zchladl na p\u0159ijatelnou teplotu. „Zejtra budu jak pra\u0161t\u011bnej,“ zamumlal si pod vousy vztekle a mrknul na bud\u00edk. 4:20\u2026 hr\u016fza\u2026 za p\u011bt hodin maj\u00ed vst\u00e1vat, to nep\u0159e\u017eije\u2026 O\u010di mu padly na k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l, le\u017e\u00edc\u00ed vedle Nikolina obl\u00edben\u00e9ho hrnku. Odr\u00e1\u017eela se v n\u011bm \u010derven\u00e1 sv\u011btla \u010d\u00edsel bud\u00edku a uvnit\u0159 n\u011bho vytv\u00e1\u0159ela zvl\u00e1\u0161tn\u00ed obraz\u2026 na Billa to d\u011blalo dojem, jako by byl najednou k\u00e1men pln\u00fd krve. „Fuj\u2026“ oklepal se a rad\u0161i po n\u011bm s\u00e1hl, aby ho dostal ze sp\u00e1r\u016f \u010derven\u00fdch sv\u011btel. Nesn\u00e1\u0161el pohled na krev a tohle a\u017e moc p\u0159ipom\u00ednalo skute\u010dnost\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Sev\u0159el k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l pevn\u011b v dlani a op\u0159el se do pol\u0161t\u00e1\u0159e. „Niky\u2026 zatracen\u00e1 Niky,“ \u0161eptnul na\u0161tvan\u011b d\u00edv\u010d\u00ed jm\u00e9no do tich\u00e9ho pokoje. „Jak t\u011b m\u00e1m asi tak naj\u00edt, kdy\u017e jsem \u00fapln\u011b neschopnej,“ povzdychl si a zad\u00edval se na k\u00e1men. „Tak mi pomoz, ty balvane pr\u016fhledn\u00e1, nebo t\u011b nahrad\u00edm jednou z t\u011bch podprsenek, co jsem dostal\u2026“ zoufale se utrhl na k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se s\u00e1m sob\u011b rozesm\u00e1l. Tlumil sv\u016fj sm\u00edch do dlan\u011b, aby nevzbudil Toma, pomalu si p\u0159ipadal jako bl\u00e1zen, mluv\u00edc\u00ed v p\u016fl p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no s \u0161utrem, kter\u00fd na n\u011bj stejn\u011b ka\u0161le\u2026 jen\u017ee jak to ud\u011blat? Jak se k Niky dostat? „Tak<\/em> sakra, Niky! Ozvi se! Mus\u00ed\u0161 mi pomoct!“<\/em> zavolal zoufale v duchu a vyslal telepatickou my\u0161lenku jen tak zb\u016fhdarma. V tu chv\u00edli projel jeho mysl\u00ed z\u00e1blesk. Jen takov\u00fd nepatrn\u00fd okam\u017eik, kdy uc\u00edtil, \u017ee se mu n\u011bkdo sna\u017e\u00ed dostat do hlavy\u2026 tenhle pocit u\u017e d\u00e1vno nem\u011bl, naposledy s Meg, ale nikdo jin\u00fd to dosud nedok\u00e1zal. Dokonce se mu zd\u00e1lo, jako by ten n\u011bkdo volal jeho jm\u00e9no. \u017de by mu Niky odpov\u00eddala? Ale to ne\u2026 takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed on m\u00edt ur\u010dit\u011b nebude\u2026 b\u016fhv\u00ed co to bylo za nesmysl\u2026 Jen\u017ee co kdyby\u2026 zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se, aby se mu pocit zp\u011btn\u011b vybavil\u2026 ale u\u017e nic nec\u00edtil. Pot\u0159eboval znovu navodit stejnou situaci\u2026 najednou mu n\u011bco \u0159\u00edkalo, \u017ee to je ono\u2026 to je to, kv\u016fli \u010demu je vzh\u016fru\u2026 n\u011bco to znamenalo, ale co?<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Bezradn\u011b bloudil o\u010dima po tmav\u00e9 m\u00edstnosti, a\u017e se jeho pohled zasekl o hn\u011bd\u00e9 o\u010di. Tedy p\u0159esn\u011bji oko. Druh\u00e9 bylo zakryto \u010dernou dlouhou ofinou a z\u00edralo na n\u011bj o to urputn\u011bji z b\u00edl\u00e9ho hrnku. Vzt\u00e1hl ruku a podal si Nikolin nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edm\u011bt. Naladil se na jeho energii, kterou u\u017e dob\u0159e znal, sev\u0159el v ruce k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l a zav\u0159el o\u010di.
„Bille\u2026“<\/em> rozezn\u011blo se mu hlavou z\u0159eteln\u011b jej\u00ed vol\u00e1n\u00ed. „Bille\u2026“<\/em> sly\u0161el a usm\u00edval se. Tak p\u0159ece je to ono\u2026 na tohle tu m\u011bl \u010dekat\u2026 jeho podv\u011bdom\u00ed ho nutilo z\u016fstat vzh\u016fru a nedovolilo mu usnout, proto\u017ee v\u011bd\u011blo, co se dnes v noci stane\u2026 Niky mu odpov\u011bd\u011bla\u2026 Radost\u00ed se cel\u00fd chv\u011bl a do o\u010d\u00ed mu vstoupily slzy \u0161t\u011bst\u00ed. Kdyby nem\u011bl v rukou p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 to spojen\u00ed udr\u017eovaly, snad by i zatleskal.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Niky, ozvi se\u2026 jsem tady,“<\/em> okam\u017eit\u011b odpov\u011bd\u011bl a \u010dekal\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Bille?“<\/em> ozvalo se nazp\u00e1tek udiven\u011b. „Jsi to ty?“<\/em> p\u0159ijal jej\u00ed my\u0161lenku a radost\u00ed div nevysko\u010dil z postele. Byla to ona! To v\u011bd\u011bl jist\u011b. Telepatie byla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 nepot\u0159ebovala jazyk ani hlas\u2026 sta\u010dila jen oby\u010dejn\u00e1 my\u0161lenka a Bill prost\u011b v\u011bd\u011bl, s k\u00fdm mluv\u00ed\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, jsem to j\u00e1<\/em>, Bill,“<\/em> potvrdil a hned pokra\u010doval. „Hled\u00e1m t\u011b, Niky. Kde jsi?“<\/em> Chvilku bylo ticho. „Niky, mluv se mnou, jsi tam?“<\/em><\/span><\/span> ozval se znovu a doufal, \u017ee se jejich spojen\u00ed n\u00e1hle nep\u0159eru\u0161ilo.
„Jo, jsem,“<\/em> odpov\u011bd\u011bla ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b. „Kdo jsi?“<\/em> p\u0159i\u0161lo vz\u00e1p\u011bt\u00ed a z jej\u00ed ot\u00e1zky byl c\u00edtit strach, kdy\u017e vyd\u011b\u0161en\u011b pokra\u010dovala: „Jsem bl\u00e1zen? U\u017e jsem z toho tady asi ze\u0161\u00edlela\u2026“<\/em><\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Nejsi bl\u00e1zen, Niky, neboj se. \u0158ekni mi, kde jsi,“<\/em> p\u0159esv\u011bd\u010doval ji nal\u00e9hav\u011b Bill. Celou situac\u00ed byl stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd jako ona, ale jej\u00ed zmatek musel b\u00fdt o hodn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed. Netu\u0161ila, \u017ee m\u00e1 telepatick\u00e9 schopnosti. A\u017e dote\u010f se u n\u00ed nijak neprojevily a on to v\u011bd\u011bl. Sv\u00edral v ruce k\u0159i\u0161\u0165\u00e1l, sna\u017eil se neztratit spojen\u00ed, ale c\u00edtil, \u017ee pomalu samo sl\u00e1bne. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, sna\u017eil se, ale nemohl to ovlivnit. „Sakra!“ vyk\u0159ikl vztekle, kdy\u017e pochopil, \u017ee je konec. Div nerozbil hrnek o no\u010dn\u00ed stolek, jak m\u00e1chl bezmocn\u011b rukama.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ ozvalo se z vedlej\u0161\u00ed postele chraplav\u011b. „Pro\u010d nesp\u00ed\u0161?“<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Nemohl jsem usnout a p\u0159edstav si, co se stalo\u2026 te\u010f jsem s n\u00ed mluvil, Tome, te\u010f p\u0159ed chvilinkou!“ sd\u011bloval nad\u0161en\u011b br\u00e1\u0161kovi Bill. „D\u00edky k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lu jsme spolu nav\u00e1zali spojen\u00ed.“<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„S k\u00fdm?“ ozvalo se nech\u00e1pav\u011b<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„S Niky! Ale ztratila se mi, nech\u00e1pu pro\u010d,“ odpov\u011bd\u011bl zklaman\u011b Bill. Vztek vyst\u0159\u00eddal smutek a on sklesle zav\u0159el o\u010di. Tak bl\u00edzko\u2026 m\u011bl ji tak bl\u00edzko a takhle ji ztratil. To se mohlo st\u00e1t snad jen jemu\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f u\u017e sp\u00e1t,“ zamumlal jeho bratr rozespale, bylo jasn\u00e9, \u017ee se neprobudil a jeho v\u011bdom\u00ed je n\u011bkde mezi bd\u011blost\u00ed a sn\u011bn\u00edm. Nadzvedl pe\u0159inu a nab\u00edzel Billovi sv\u016fj vyh\u0159\u00e1t\u00fd pel\u00ed\u0161ek a l\u00e1skyplnou n\u00e1ru\u010d. Za chvilku se k n\u011bmu bratr odevzdan\u011b stulil a b\u011bhem okam\u017eiku oba spokojen\u011b oddechovali.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Niky se s trhnut\u00edm probudila. Otev\u0159ela prudce o\u010di a z\u00edrala do hlubok\u00e9 tmy. M\u011bla \u017eiv\u00fd sen. V\u011bd\u011bla ur\u010dit\u011b, \u017ee se j\u00ed pr\u00e1v\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho zd\u00e1lo. M\u011bla pocit, \u017ee to bylo stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9, ale nedok\u00e1zala si vybavit, o co v tom snu \u0161lo. Zav\u0159ela o\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161lela. Pod hlavou ji n\u011bco tla\u010dilo, tak zajela rukou pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a nahmatala p\u0159ehr\u00e1va\u010d. Jist\u011b\u2026 usnula se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch, poslouchala Billa. Asi se j\u00ed d\u00edky tomu o n\u011bm zd\u00e1lo, pomyslela si a p\u0159estala se t\u00edm zab\u00fdvat\u2026 nem\u011blo to cenu, te\u010f by na to stejn\u011b nep\u0159i\u0161la. Vyt\u00e1hla sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed, oto\u010dila se na bok a b\u011bhem chvilky znovu spokojen\u011b usnula. Nem\u011bla pon\u011bt\u00ed, co se pr\u00e1v\u011b stalo, \u017ee se v n\u00ed zrovna v tomhle okam\u017eiku probudily zvl\u00e1\u0161tn\u00ed schopnosti jejich rodu a obr\u00e1t\u00ed jej\u00ed \u017eivot \u00fapln\u011b naruby\u2026 „U\u017e bylo na \u010dase, d\u011bv\u010de,“<\/em> \u0159ekla by ur\u010dit\u011b jej\u00ed mrtv\u00e1 babi\u010dka\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Vivian zaslechla bouchnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Polekan\u011b se od Niky odtrhla a s omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem ji pohladila po vlasech. Thorsten se vr\u00e1til, musela okam\u017eit\u011b nahoru. Posledn\u00ed dobou ji omezoval i v tom, jak \u010dasto sm\u011bla chodit za svou sv\u011b\u0159enkou, vadila mu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-16146","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16146","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16146"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16146\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16146"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16146"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16146"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}