{"id":16153,"date":"2008-10-31T14:30:00","date_gmt":"2008-10-31T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16117"},"modified":"2008-10-31T14:30:00","modified_gmt":"2008-10-31T13:30:00","slug":"24-11-nejhorsi-den-zivota","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/10\/31\/24-11-nejhorsi-den-zivota\/","title":{"rendered":"24.11. – nejhor\u0161\u00ed den \u017eivota"},"content":{"rendered":"
autor: Pilulka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Byla chladn\u00e1 zimn\u00ed noc, p\u0159esn\u011b tak, jak tomu bylo p\u0159ed rokem, chlapec s havran\u00edmi vlasy op\u011bt sed\u011bl u okna. Hled\u011bl kamsi do nezn\u00e1ma, tam, kam jeho bratr ode\u0161el. V ruce tiskl mali\u010dkou fotku. Byli na n\u00ed oni dva. Byl to u\u017e rok, co jej bratr opustil, ale on ka\u017edou noc prosed\u011bl u okna a \u010dekal. \u010cekal, ale s\u00e1m nev\u011bd\u011bl na co, t\u0159eba \u017ee se jednou jeho dvoj\u010de vr\u00e1t\u00ed. Ale on st\u00e1le \u010dekal a nikdo nep\u0159ich\u00e1zel. Ka\u017edou noc se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch kut\u00e1lely slzy. Ty slzy, kter\u00e9 pat\u0159ily jemu, tomu, kdo jej opustil. Jeho bratrovi. Jeho l\u00e1sce. Ale on si jich nikdy nev\u0161iml, i kdy\u017e sl\u00fdch\u00e1val bratra plakat\u2026 Nev\u0161\u00edmal si jich, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, \u017ee on je p\u016fvodcem t\u011bch slz. Nikdy by ho to ani nenapadlo, \u017ee pro n\u011bj plakal. I kdy\u017e on s\u00e1m na tom nebyl jinak.<\/p>\n<\/div>\n
Ale on se s t\u00edm nemohl sm\u00ed\u0159it, pr\u00e1v\u011b proto ode\u0161el, cht\u011bl na n\u011bj zapomenout, proto\u017ee ta l\u00e1ska by zni\u010dila \u00fapln\u011b v\u0161echno. Proto jej tu nechal. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu t\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00ed, ale kdyby mu \u0159ekl, co k n\u011bmu doopravdy c\u00edt\u00ed, asi by ho to bolelo mnohem v\u00edc. P\u0159ipadal odporn\u00fd s\u00e1m sob\u011b, proto se jednoho dne rozhodl odej\u00edt. Kdy\u017e p\u0159i\u0161lo jeho dvoj\u010de dom\u016f, m\u011blo kr\u00e1sn\u00fd usm\u011bv na tv\u00e1\u0159i. P\u0159i\u0161el do pokoje a tam le\u017eela mal\u00e1 ob\u00e1lka. Okam\u017eit\u011b ji rozlepil a za\u010dal \u010d\u00edst. Po chv\u00edli mu pap\u00edr vypadl z ruky a ozval se zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik.<\/div>\n
\n
„Pro\u010d??“<\/div>\n
Pak u\u017e se jen domem rozl\u00e9haly hlasit\u00e9 vzlyky. Tak stra\u0161n\u011b mu bylo l\u00edto, \u017ee mu nestihl nic \u0159\u00edct, jak ho m\u00e1 doopravdy r\u00e1d… Kdyby ho aspo\u0148 mohl naposledy obejmout, naposledy vid\u011bt jeho \u00fasm\u011bv, c\u00edtit jeho v\u016fni.<\/div>\n
Zoufale se z\u0159\u00edtil k zemi. A plakal, st\u00e1le plakal.<\/p>\n<\/div>\n
Od t\u00e9 chv\u00edle se z n\u011bj stal \u00fapln\u011b jin\u00fd \u010dlov\u011bk. Nikoho nenapadlo, \u017ee takov\u00fdhle \u010dlov\u011bk pln\u00fd energie a \u0161t\u011bst\u00ed se m\u016f\u017ee ze dne na den st\u00e1t p\u0159\u00edzrakem.<\/div>\n
Kdyby n\u011bkomu \u0159ekl, \u017ee je Bill Kaulitz, ten, co z n\u011bho \u0161\u00edlelo tolik d\u011bv\u010dat, asi by se mu jen vysm\u00e1l.<\/div>\n
Nikdy se u\u017e neusm\u00e1l, ven vych\u00e1zel m\u00e1lokdy, nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Uzav\u0159el se s\u00e1m do sebe, cht\u011bl se skr\u00fdt p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem. P\u0159ed t\u00edm zlem, co je v\u0161ude tam venku.<\/div>\n
Jeho \u017eivot slavn\u00e9 hv\u011bzdy skon\u010dil. Kapela se rozpadla. I kdy\u017e mu kluci nab\u00edzeli, aby pokra\u010doval d\u00e1l, on nemohl. Bez Toma ne, bez n\u011bj jako by v\u016fbec ne\u017eil. Ztratil polovinu sv\u00e9 du\u0161e. Tu kr\u00e1snou, \u0161\u0165astnou, plnou radosti. A z\u016fstala tady jen pr\u00e1zdnota, kter\u00e1 nikdy nebude nahrazena ni\u010d\u00edm jin\u00fdm. Pro\u010d taky. Nem\u011bl d\u016fvod. Nem\u011bl pro koho se radovat. M\u011bl jen pro koho plakat.<\/p>\n<\/div>\n
Dny pomalu plynuly a byl to rok, co se v\u0161echno zm\u011bnilo.<\/div>\n
A on tu st\u00e1le sed\u011bl a \u010dekal. Najednou vstal a do\u0161el k p\u0159ehr\u00e1va\u010di a dal do n\u011bj jedno z jejich alb. Vybral jen jednu p\u00edsni\u010dku. Nen\u00e1vid\u011bl ji, ale z\u00e1rove\u0148 ji miloval. Od t\u00e9 doby, co se kapela rozpadla, si nikdy nepustil jejich p\u00edsni\u010dky, a\u017e te\u010f. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, pro\u010d ji chce sly\u0161et.<\/div>\n
Zapnul p\u0159ehr\u00e1va\u010d a po chv\u00edli se svezl pod\u00e9l zdi k zemi\u2026 Potichounku za\u010dal i p\u0159es slzy, kter\u00e9 se mu draly do o\u010d\u00ed, zp\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
Doch wenn wir genem<\/div>\n
Dann gehen wir nur zu zweit<\/div>\n
Du bist alles was ich bin<\/div>\n
Und alles was durch meine Ader fliesst<\/p>\n<\/div>\n
Panebo\u017ee, je to tak d\u00e1vno, co zp\u00edval tuhle p\u00edsni\u010dku. Ale po\u0159\u00e1d si pamatoval text a melodii. Je\u0161t\u011b aby ne, byla to nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dka, kterou znal. Proto\u017ee byla od n\u011bj pro jeho dvoj\u010de. Byla o jejich l\u00e1sce, i kdy\u017e jen bratrsk\u00e9.<\/div>\n
Ale te\u010f je pro m\u011bj pln\u00e1 smutku, vzpom\u00ednek.<\/p>\n<\/div>\n
Ich will da nichallein sein<\/div>\n
Lass ung gemeinsam<\/div>\n
In die nacht<\/p>\n<\/div>\n
„Ale ty jsi m\u011b tu nechal,“zak\u0159i\u010del do tmy, p\u0159itisknul hlavu ke kolen\u016fm a rozplakal se.<\/div>\n
„Ale nem\u011bl jsem to d\u011blat, nen\u00e1vid\u00edm se za to,“ promluvil za n\u00edm n\u011bkdo.<\/div>\n
N\u00e1hle pl\u00e1\u010d ustal a on zvednul sv\u00e9 uplakan\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
A uvid\u011bl ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed obli\u010dej, kter\u00fd znal. Byl tolik podobn\u00fd tomu jeho, ale p\u0159itom tak jin\u00fd. Znovu uvid\u011bl ty kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di pln\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se vr\u00e1til, jen beze slov pozoroval tu kr\u00e1su. Myslel, \u017ee sp\u00ed nebo \u017ee je mrtv\u00fd, \u017ee um\u0159el smutkem.<\/div>\n
„Odpus\u0165. Odpus\u0165 mi to jestli, m\u016f\u017ee\u0161. Tak stra\u0161n\u011b jsem se zamiloval, ale je to zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska. Proto jsem p\u0159ed rokem ode\u0161el, i kdy\u017e srdce \u0159\u00edkalo z\u016fsta\u0148, mozek \u0159\u00edkal odejdi a zapome\u0148. Poslechl jsem mozek a to bylo \u0161patn\u011b. M\u011bl jsem z\u016fstat a milovat. Nikdy o n\u00ed nikomu nebudu moc \u0159\u00edct, jen tomu, kdo je jej\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed. Asi te\u010f ud\u011bl\u00e1m dal\u0161\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu sv\u00e9ho \u017eivota, ale u\u017e jsem to tajil stra\u0161n\u011b dlouho a u\u017e nem\u016f\u017eu\u2026 u\u017e t\u011b nikdy nechci nechat samotn\u00e9ho\u2026 J\u00e1\u2026 J\u00e1 t\u011b miluju, Bille Kaulitzi. Ale boj\u00edjm se, \u017ee moji l\u00e1sku nep\u0159ijme\u0161,“ \u0159ekl a \u010dekal, co bude n\u00e1sledovat.<\/div>\n
„T\u2026 To\u2026 Tome\u2026 j\u00e1\u2026 nikdy m\u011b nenapadlo, \u017ee mi tohle \u0159ekne\u0161\u2026 j\u00e1 jsem taky miloval, ale nev\u00edm, jestli po tom v\u0161em to je\u0161t\u011b zvl\u00e1dnu\u2026“ blon\u010f\u00e1\u010dek sklopil hlavu. To bylo to, \u010deho se celou dobu b\u00e1l. Odm\u00edtnut\u00ed.<\/div>\n
„Ale v\u00edm, \u017ee to co c\u00edt\u00edm, je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a u\u017e proti tomu nedok\u00e1\u017eu bojovat.“ Dodal je\u0161t\u011b a pevn\u011b jej objal. Po chv\u00edli se ale zase odt\u00e1hl, pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed a vyslovil mal\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Pros\u00edm, u\u017e m\u011b nikdy neopou\u0161t\u011bj.“<\/div>\n
Znovu jej pevn\u011b objal a nas\u00e1val tu kr\u00e1snou v\u016fni. U\u017e nikdy ho necht\u011bl pustit. Sed\u011bli tam v tom kr\u00e1sn\u00e9m objet\u00ed, kdy\u017e pohl\u00e9dl k oknu. Z nebe se sn\u00e1\u0161ely malink\u00e9 b\u00edl\u00e9 vlo\u010dky. Bylo to tak kr\u00e1sn\u00e9, p\u0159esn\u011b jako v jeho snech, ale te\u010f to kone\u010dn\u011b byla realita. Jeho dvoj\u010de jej vzalo do n\u00e1ru\u010de a odneslo jej do postele. Tam jej ulo\u017eilo, dalo mu mal\u00fd polibek na \u010delo a cht\u011blo odej\u00edt do sv\u00e9ho star\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Tome\u2026 kam jde\u0161,“ pohl\u00e9dl na n\u011bj se strachem v o\u010d\u00edch, „pros\u00edm, nikam necho\u010f, bu\u010f tu dnes se mnou.“<\/div>\n
Dvoj\u010de si lehlo k n\u011bmu. Pomalu upadali do \u0159\u00ed\u0161e sp\u00e1nku, a\u017e se mu nakonec \u00fapln\u011b poddali.<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo p\u00e1r dn\u00ed a oni se op\u011bt vr\u00e1tili do hudebn\u00edho sv\u011bta. Stala se z nich zase ta slavn\u00e1 dvoj\u010data. Nikdo nech\u00e1pal, co s nimi cel\u00fd ten rok bylo. Kam se ukryla. A pro\u010d to v\u016fbec ud\u011blala. Oni se k tomu ale necht\u011bli vracet. P\u0159e\u0161li to, jako by se nic nestalo. Ale tam kdesi uvnit\u0159 si to velmi \u017eiv\u011b pamatovali. Zm\u011bnilo jim to \u017eivot\u2026<\/div>\n
Ano, ten chlapec, smutn\u00fd chlapec s havran\u00edmi vlasy, se zase dok\u00e1zal radovat ze \u017eivota a vedle sebe st\u00e1le m\u011bl sv\u00e9ho milovn\u00e9ho bratra. A\u017e do jednoho dne\u2026<\/div>\n
***<\/div>\n
Byl to rok, co se k n\u011bmu bratr vr\u00e1til. A byl to rok jejich spole\u010dn\u00e9ho vztahu, pln\u00e9ho l\u00e1sky. Cht\u011bli si ho co nejkr\u00e1sn\u011bji u\u017e\u00edt.<\/div>\n
Nechali si zamluvit st\u016fl v jedn\u00e9 restauraci, kam chodili u\u017e p\u0159ed roky\u2026 kdy\u017e je\u0161t\u011b nikdo nev\u011bd\u011bl, kdo je to Bill a Tom Kaulitz.<\/div>\n
M\u011bli se sej\u00edt p\u0159ed restaurac\u00ed. Mlad\u00fd chlapec, cel\u00fd v \u010dern\u00e9m, nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b a nemohl se do\u010dkat, a\u017e jeho dvoj\u010de p\u0159ijde. U\u017e od \u010dasn\u00e9ho r\u00e1na m\u011bl takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit\u2026 \u0159\u00edkal si, \u017ee to bude dobr\u00e9, b\u00e1l se toho dne\u2026 moc dob\u0159e si vzpom\u00ednal, co se mu ten den p\u0159ed dv\u011bma roky stalo.<\/div>\n
„Bille, br\u00e1\u0161ko, tady jsem,“ zam\u00e1val na n\u011bj chlapec s dready z druh\u00e9 strany ulice.<\/div>\n
Chlapec se jen usm\u00e1l a \u010dekal, a\u017e k n\u011bmu jeho dvoj\u010de p\u0159ijde z druh\u00e9 strany. \u017de kone\u010dn\u011b zasednou do tepla restaurace.<\/div>\n
Ale on u\u017e k n\u011bmu nikdy nedo\u0161el.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den byl v novin\u00e1ch na hlavn\u00ed stran\u011b velk\u00fd titulek:<\/p>\n<\/div>\n
„Dne 24.11. zem\u0159ela nejslavn\u011bj\u0161\u00ed dvoj\u010data sv\u011bta“<\/p>\n<\/div>\n
a pod t\u00edmto velk\u00fdm nadpisem \u010dl\u00e1nek, ve kter\u00e9m st\u00e1lo:<\/p>\n<\/div>\n
„Jednoho z nich srazilo auto p\u0159ed zraky jeho bratra. Ten se psychicky zhroutil a sko\u010dil ze st\u0159echy domu. V\u010derej\u0161\u00ed noc se stala tragickou pro dva hochy, kter\u00e9 znal cel\u00fd sv\u011bt. M\u011bl to b\u00fdt dal\u0161\u00ed z jejich vesel\u00fdch dn\u016f a dnes miliony d\u00edvek na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b truchl\u00ed, v ka\u017ed\u00e9m st\u00e1t\u011b je m\u00edsto, kam se v\u0161echny fanynky sj\u00ed\u017ed\u00ed, aby polo\u017eily r\u016f\u017ee na pomn\u00edk t\u011bchto chlapc\u016f. N\u011bkter\u00e9 p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed a\u017e sem do N\u011bmecka a pokl\u00e1daj\u00ed kv\u011btiny p\u0159ed dve\u0159e jejich domu. A v prav\u00e9 poledne zazn\u011bla z jejich \u00fast p\u00edse\u0148, kter\u00e1 byla o vztahu, l\u00e1sce a \u0161t\u011bst\u00ed t\u011bchto dvoj\u010dat.“<\/p>\n

autor: Pilulka<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Pilulka Byla chladn\u00e1 zimn\u00ed noc, p\u0159esn\u011b tak, jak tomu bylo p\u0159ed rokem, chlapec s havran\u00edmi vlasy op\u011bt sed\u011bl u okna. Hled\u011bl kamsi do nezn\u00e1ma, tam, kam jeho bratr ode\u0161el. V ruce tiskl mali\u010dkou fotku. Byli na n\u00ed oni dva. Byl to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-16153","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16153","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16153"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16153\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16153"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16153"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16153"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}