{"id":1616,"date":"2017-01-07T16:00:00","date_gmt":"2017-01-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1608"},"modified":"2017-01-07T16:00:00","modified_gmt":"2017-01-07T15:00:00","slug":"wheel-of-love-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/01\/07\/wheel-of-love-15\/","title":{"rendered":"Wheel of Love 15."},"content":{"rendered":"
autor: emraud<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tati, opravdu ta\u0165ka Tomi p\u0159ijde?“<\/div>\n
<\/p>\n

Tom.<\/em><\/div>\n

Tomi.<\/em><\/div>\n
Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom.<\/em><\/div>\n
\n

Bill mohl p\u0159\u00edsahat, \u017ee mu snad za\u010dnou krv\u00e1cet u\u0161i, pokud to jm\u00e9no toho dne usly\u0161\u00ed je\u0161t\u011b jednou. Od chv\u00edle, kdy dorazili ke Gustavovi, se o n\u011bm neust\u00e1le zmi\u0148ovali a dredat\u00e9ho mu\u017ee vyhl\u00ed\u017eeli. U\u017e ho z toho pomalu za\u010d\u00ednala bolet hlava. V\u011bd\u011bl, \u017ee se tomu mohl vyhnout, ale nap\u011bt\u00ed mezi n\u00edm a jeho \u0161\u00e9fem mu p\u0159ineslo u\u017e tak spoustu stresu. U\u017e necht\u011bl, aby mu byl neust\u00e1le p\u0159ipom\u00edn\u00e1n, ale p\u0159esto byl Tom v\u0161echno, na co dok\u00e1zal myslet. M\u011bl zpo\u017ed\u011bn\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„P\u0159ijde, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekl Bill s napjat\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee u\u017e je na cest\u011b. Jen uv\u00edzl v dopravn\u00ed z\u00e1cp\u011b nebo n\u011bco.“ Nebo n\u011bco<\/em>, pomyslel si. Alespo\u0148 v to doufal. Tom tam m\u011bl b\u00fdt u\u017e p\u0159ed hodinou a neodpov\u00eddal na \u017e\u00e1dnou z jeho zpr\u00e1v ani vol\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Kde, sakra, je?“ Zavr\u010del Bill, kdy\u017e se pod\u00edval na hodiny. Pak uc\u00edtil ruku na zadn\u00ed stran\u011b krku a obr\u00e1til se k Andreasovi, kter\u00fd sed\u011bl po jeho prav\u00e9 stran\u011b s chab\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„On doraz\u00ed,“ \u0159ekl mu blon\u010f\u00e1k.<\/div>\n
Bill mu \u00fasm\u011bv oplatil a p\u0159ik\u00fdvl. Opravdu doufal, \u017ee Tom p\u0159ijde co nejd\u0159\u00edv, jinak bude Gillian opravdu rozru\u0161en\u00e1. Necht\u011bl, aby byla jeho dcera smutn\u00e1 ve sv\u016fj speci\u00e1ln\u00ed den jen kv\u016fli n\u011bmu.<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pol\u00edbil na sp\u00e1nek a sna\u017eil se nevpustit si do hlavy v\u0161echny ty \u017e\u00e1rliv\u00e9 my\u0161lenky. Od chv\u00edle, kdy p\u0159ed t\u0159emi hodinami dorazil, nebyl okam\u017eik, kdy by Tom nebyl zm\u00edn\u011bn v ka\u017ed\u00e9m rozhovoru. Pochopil, \u017ee dredat\u00fd mu\u017e byl zn\u00e1m\u00fd obou man\u017eel\u016f u\u017e z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch let, a kdy\u017e Tom n\u011bjakou dobu bydlel s Billem, tak se v\u0161ichni sbl\u00ed\u017eili. Andreas se v ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku c\u00edtil jako outsider, ale na\u0161t\u011bst\u00ed tam byl Bill, kter\u00fd jej nenechal mimo d\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill se oto\u010dil k hol\u010di\u010dce vedle sebe. „Nechce\u0161 si sfouknout sv\u00ed\u010dky, brou\u010dku?“<\/p><\/div>\n

„Ne,“ \u0159ekla Gillian s na\u0161pulen\u00edm rt\u016f, kter\u00fdm siln\u011b p\u0159ipom\u00ednala sv\u00e9ho otce, zat\u00edmco zavrt\u011bla hlavou. „Chci, aby u toho byl ta\u0165ka Tomi.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee bychom mohli zat\u00edm za\u010d\u00edt s ve\u010de\u0159\u00ed. \u017de, Gusi?“ \u0158ekl Bill sv\u00e9mu bratrovi, kter\u00fd sed\u011bl naproti n\u011bmu. „Prost\u011b nech\u00e1me Gillian sfouknout sv\u00ed\u010dky pozd\u011bji, a\u017e doraz\u00ed \u0161\u00e9f.“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ \u0159ekl Gustav s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „J\u00eddlo u\u017e je stejn\u011b skoro studen\u00e9.“<\/div>\n
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m, drahou\u0161ku,“ ozval se Meliin hlas, kdy\u017e vstoupila do velk\u00e9 j\u00eddelny s obrovskou krabic\u00ed v ruce.<\/div>\n
„Mel, nem\u011bli bychom j\u00ed d\u00e1vat d\u00e1rky p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed,“ zak\u0148u\u010del Bill. „A co je ta velk\u00e1 krabice?“<\/div>\n
Vysok\u00e1 brunetka ho ignorovala a polo\u017eila krabici vedle Gillianiny \u017eidle, ne\u017e svou nete\u0159 pol\u00edbila do vlas\u016f. „Otev\u0159e\u0161 to pozd\u011bji, ano?“<\/div>\n
„D\u011bkuju, teto Mel,“ \u0159ekla Gillian se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem a svou tetu objala.<\/div>\n
„\u0160\u0165astn\u00e9 narozeniny, Gigi!“ Zvolal jej\u00ed roztomil\u00fd mal\u00fd bratranec Max, kter\u00fd sed\u011bl ve vysok\u00e9 \u017eidli\u010dce a nad\u0161en\u011b tleskl.<\/div>\n
„Dob\u0159e! Poj\u010fme j\u00edst,“ \u0159ekl Gustav a promnul si ruce.<\/div>\n
\n
Bill se ustaran\u011b pod\u00edval sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, ne\u017e podal j\u00eddlo sv\u00e9 mal\u00e9 hol\u010di\u010dce. Byl d\u016fkladn\u011b na\u0161tvan\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 si d\u011blal starosti. Jeho \u0161\u00e9f nechodil pozd\u011b na \u017e\u00e1dn\u00e1 setk\u00e1n\u00ed a sch\u016fzky. Nerad chodil pozd\u011b. S t\u00edm v\u011bdom\u00edm se Bill rad\u011bji sna\u017eil nemyslet na jin\u00e9, hor\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 se mu po cest\u011b mohly st\u00e1t. Byl z toho je\u0161t\u011b nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed a necht\u011bl, aby si toho kdokoliv v\u0161iml.<\/div>\n
\n

O n\u011bkolik minut pozd\u011bji kone\u010dn\u011b zazvonil zvonek.<\/p><\/div>\n

„P\u016fjdu otev\u0159\u00edt,“ \u0159ekl Bill s roz\u010dilen\u00fdm povzdechem, okam\u017eit\u011b vstal ze \u017eidle a zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo ke dve\u0159\u00edm. Ani si p\u0159i tom nev\u0161iml Andreasova v\u00fdrazu a zp\u016fsobu, jak\u00fdm za n\u00edm z\u00edral. Bill m\u011bl u\u017e v hlav\u011b p\u0159ipravenou \u0159e\u010d, ve kter\u00e9 sv\u00e9mu \u0161\u00e9fovi vynadal za to, \u017ee jde tak pozd\u011b. Ten obrovsk\u00fd d\u016fm (nebo sp\u00ed\u0161e s\u00eddlo) mu dal \u010das si svou \u0159e\u010d p\u0159ipravit, ale to, na co nebyl p\u0159ipraven\u00fd, byl pohled, kter\u00fd se mu za otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi naskytl. „Co se ti stalo?“ Jeho hlas byl nep\u0159irozen\u00fd, jak se sna\u017eil polknout knedl\u00edk tvo\u0159\u00edc\u00ed se v jeho krku. Popadl dredat\u00e9ho mu\u017ee za pa\u017ei a vt\u00e1hl jej do domu, kde si jej prohl\u00ed\u017eel od hlavy a\u017e k pat\u011b a rukama mu starostliv\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po pa\u017e\u00edch, ne\u017e ho pevn\u011b chytil za ramena. „Kurva, co se stalo?“<\/div>\n
„Nehoda na silnici,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Bille, je to v po\u0159\u00e1dku\u2026 J\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Ale mlad\u0161\u00ed mu\u017e jako by ho nesly\u0161el. Z pachu zaschl\u00e9 krve z Tomova oble\u010den\u00ed se c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. V jedin\u00e9m okam\u017eiku za\u010dal m\u011blce d\u00fdchat panikou a \u0161okem, rukama d\u00e1l pevn\u011b sv\u00edral Tomova ramena.<\/div>\n
\n

„Bille-„<\/p><\/div>\n

„B-bol\u00ed t\u011b n\u011bco? Jsi- jsi zran\u011bn\u00fd?“ Ptal se Bill hore\u010dnat\u011b. „Ach bo\u017ee!“ Zt\u011b\u017eka se nadechl a vzlykl, v o\u010d\u00edch se mu objevily slzy. „Ach bo\u017ee, j\u00e1 v\u011bd\u011bl – v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b!“<\/div>\n
„Hej, hej,“ \u0159ekl Tom v panice a sev\u0159el v dlan\u00edch jeho tv\u00e1\u0159e. „\u0160\u0161\u0161, je to v po\u0159\u00e1dku, Bille. Uklidni se\u2026“<\/div>\n
„A-ale ty\u2026 J\u00e1- tys b-byl\u2026“<\/div>\n
Dredat\u00fd mu\u017e p\u0159itiskl k sob\u011b jejich \u010dela a z\u00edral do Billov\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, ze kter\u00fdch se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch za\u010daly kut\u00e1let slzy.<\/div>\n
„D\u00fdchej,“ pokynul mu Tom tich\u00fdm hlasem. „Uklidni se a zhluboka d\u00fdchej\u2026“ On s\u00e1m se zhluboka nadechl a nechal mlad\u0161\u00edho mu\u017ee, aby jej n\u00e1sledoval ve stejn\u00e9m rytmu.<\/div>\n
Bill pomalu d\u00fdchal a nespou\u0161t\u011bl pohled z \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 na n\u011bj v\u0159ele hled\u011bly. Zn\u00e1m\u00e9 mozolnat\u00e9 prsty jej hladily po tv\u00e1\u0159\u00edch a Tom\u016fv tepl\u00fd dech na tv\u00e1\u0159\u00edch a tich\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed, jeho srdce brzy uklidnilo.<\/div>\n
„Je to v po\u0159\u00e1dku. J\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161eptal Tom. „Nic mi nen\u00ed. Jsem tady\u2026 Jsem v bezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n
Bill rozt\u0159esen\u011b vydechl a ze rt\u016f mu uniklo tich\u00e9 zak\u0148u\u010den\u00ed, ne\u017e si s rukama kolem jeho krku p\u0159it\u00e1hl dredat\u00e9ho mu\u017ee do pevn\u00e9ho objet\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e ignoroval pach zaschl\u00e9 krve na jeho oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
\n

„Zatracen\u011b jsi m\u011b vyd\u011bsil,“ vzlykal Bill.<\/p><\/div>\n

Tomovy pa\u017ee si automaticky na\u0161ly cestu kolem jeho pasu. Nemusela v tom zapracovat logika, jestli to ud\u011blat, nebo ne. Byl to z\u00e1kladn\u00ed lidsk\u00fd instinkt – gesto starostlivosti. Komfortu. D\u016fv\u011bry.<\/div>\n
„Neodpov\u00eddal jsi. Nezavolal jsi\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 se omlouv\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s pocitem viny. Na sv\u016fj telefon \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, jak sp\u011bchal, aby se ke Gustavovi dostal co nejd\u0159\u00edv.<\/div>\n
„Nedostane\u0161 \u017e\u00e1dn\u00fd dezert,“ \u0159ekl Bill dot\u010den\u011b.<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159i star\u0161\u00edho mu\u017ee se roz\u0161\u00ed\u0159il \u00fasm\u011bv a on jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl a op\u0159el si hlavu o Billovo rameno. Vanilkov\u00e1 v\u016fn\u011b jeho k\u016f\u017ee napadla jeho syst\u00e9m. Bylo to u\u017e docela dlouho od chv\u00edle, kdy byl u n\u011bj takhle bl\u00edzko. Dlan\u011bmi t\u0159el jemn\u00e9 kruhy na Billov\u00fdch z\u00e1dech, \u010d\u00edm\u017e si od n\u011bj vyslou\u017eil jemn\u00fd povzdech nad pov\u011bdomost\u00ed pohodl\u00ed, kter\u00e9 mu dod\u00e1val.<\/div>\n
To jednoduch\u00e9 gesto v\u0161ak nem\u011blo dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

Tom se odt\u00e1hl pr\u00e1v\u011b v\u010das, ne\u017e se objevil Gustav s Andreasem v pat\u00e1ch. Odbarven\u00fd blon\u010f\u00e1k se uprost\u0159ed kroku zarazil nad zp\u016fsobem, jak\u00fdm se vz\u00e1jemn\u011b dr\u017eeli, zat\u00edmco Gustav zamra\u010den\u011b do\u0161el a\u017e k nim.<\/p><\/div>\n

„Co ti trvalo tak dlouho, ty- do prdele, Tome!“ Zvolal Gustav, kdy\u017e se Bill postavil stranou a odhalil krvav\u00e9 skvrny po cel\u00e9m Tomov\u011b oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje oble\u010den\u00ed, Gusti,“ zamumlal Bill.<\/div>\n
„Co se stalo?“ Zeptal se Andreas.<\/div>\n
„Na cest\u011b byla dopravn\u00ed nehoda,“ vysv\u011btlil Tom, lehce pohl\u00e9dl na Billa a pot\u00e9 na Andrease. „Musel jsem pomoct dostat zran\u011bn\u00e9ho do nejbli\u017e\u0161\u00ed nemocnice.“<\/div>\n
„Ale ty nejsi zran\u011bn\u00fd, \u017ee ne?“ Zeptal se Gustav.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou a v\u0161em v\u011bnoval slab\u00fd \u00fasm\u011bv. „Jsem naprosto v po\u0159\u00e1dku. St\u00e1le v jednom kuse.“<\/div>\n
S t\u00edm si Gustav \u00falevn\u011b oddechl. „Dob\u0159e. Poj\u010fme ti naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 \u010dist\u00e9 oble\u010den\u00ed. Bez ur\u00e1\u017eky, Tome, ale p\u00e1chne\u0161.“<\/div>\n
\n

Tom se u\u0161kl\u00edbl a p\u0159ik\u00fdvl, ne\u017e n\u00e1sledoval podsadit\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka po schodech nahoru, aby se p\u0159evl\u00e9kl. Bill se pomalu roze\u0161el do koupelny vedle kuchyn\u011b, aby si opl\u00e1chl obli\u010dej, a Andreas mu byl v pat\u00e1ch jako \u0161t\u011bn\u011b.<\/p><\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ Zeptal se Andy, jak se sna\u017eil prolomit ticho.<\/div>\n
Bill vypnul vodu a p\u0159ik\u00fdvnul, ne\u017e si tv\u00e1\u0159 ot\u0159el ru\u010dn\u00edkem. „B\u00e1l jsem se. A byl jsem v \u0161oku.“ Pohl\u00e9dl na svou ko\u0161ili a nakr\u010dil nos, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na to objet\u00ed. „Mysl\u00edm, \u017ee si mo\u017en\u00e1 taky p\u0159evl\u00edknu tri\u010dko.“<\/div>\n
„Tys byl\u2026“ Andy se odml\u010del a z\u00edral na Bill\u016fv zmaten\u00fd v\u00fdraz, ne\u017e vzdychl. „To nic. Poj\u010fme zp\u00e1tky k ostatn\u00edm.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Gillian byla jako u vytr\u017een\u00ed, kdy\u017e Tom kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el. Gustavovy kalhoty mu byly voln\u00e9 a o n\u011bkolik centimetr\u016f krat\u0161\u00ed, zat\u00edmco mikina mu byla akor\u00e1t. Nic z toho mu ale nevadilo, jeliko\u017e u\u017e byl zam\u011bstn\u00e1n hol\u010di\u010dkou, kter\u00e1 mu tolik chyb\u011bla.<\/p><\/div>\n

Jak se dalo o\u010dek\u00e1vat, jakmile Gillian sfoukla sv\u00ed\u010dky, Tom nedostal za pozdn\u00ed p\u0159\u00edchod \u017e\u00e1dn\u00fd dezert, jak u\u017e Bill prohl\u00e1sil d\u0159\u00edve. Jemu to ale nevadilo. Byl spokojen\u00fd s krmen\u00edm mal\u00e9 blond\u00fdnky, kter\u00e1 mu nyn\u00ed sed\u011bla na kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee jsi \u0159\u00edkala, \u017ee u\u017e jsi te\u010f velk\u00e1 holka,“ \u0159ekl Bill se zamra\u010den\u00edm, zat\u00edmco z\u00edral na Toma a na sv\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Mn\u011b to nevad\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fasm\u011bvem, jeho o\u010di ani na okam\u017eik neopustily Gillian.<\/div>\n
„Rozmazluje\u0161 ji,“ odfrkl si mlad\u0161\u00ed mu\u017e.<\/div>\n
„Nech ji b\u00fdt,“ vlo\u017eil se do toho Gustav. „Jsou to jej\u00ed narozeniny.“<\/div>\n
\n

O minutu pozd\u011bji u\u017e Gillian otev\u00edrala d\u00e1rky. Obrovsk\u00e1 krabice, kterou Mel p\u0159inesla, byla pln\u00e1 zna\u010dkov\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Bill se m\u00e1lem zadusil sv\u00fdm j\u00eddlem, jakmile to spat\u0159il, a chystal se kv\u016fli tomu s Mel poh\u00e1dat, ale ta jej pouze odp\u00e1lkovala a zanechala s hlubok\u00fdm zamra\u010den\u00fdm v\u00fdrazem. Gustav dal Gillian nov\u00fd batoh, zat\u00edmco Andreas j\u00ed koupil obrovsk\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u011bda, kter\u00e9ho m\u011bl schovan\u00e9ho v kufru v aut\u011b. Bill j\u00ed dal d\u011btsk\u00fd laptop, kter\u00fd u\u017e n\u011bjakou dobu okukovala v obchod\u011b. Byla tak \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee sv\u00e9ho otce objala a pusinkovala jej po cel\u00e9m obli\u010deji.<\/p><\/div>\n

Tom\u016fv d\u00e1rek se stal jej\u00edm nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm. Byl to st\u0159\u00edbrn\u00fd n\u00e1hrdeln\u00edk s p\u0159\u00edv\u011b\u0161kem ve tvaru kytarov\u00e9ho trs\u00e1tka. Na p\u0159edn\u00ed stran\u011b m\u011bl vyryt\u00fd houslov\u00fd kl\u00ed\u010d, zat\u00edmco na zadn\u00ed stran\u011b bylo vyryto slovo \u00b4princezna\u00b4.<\/div>\n
„D\u011bkuju, ta\u0165ko Tomi,“ \u0159ekla Gillian a dala mu pusu.<\/div>\n
\n

Pozd\u011bji sed\u011bli v\u0161ichni na terase se sklenkami v\u00edna a se zbytky jahodov\u00e9ho dortu, kter\u00e9ho Bill s Gustavem st\u00e1le nem\u011bli dost. Vzduch byl chladn\u00fd, jak se na listopadov\u00fd ve\u010der dalo o\u010dek\u00e1vat.<\/p><\/div>\n

Mel, Gustav, Bill a Andreas z\u016fstali sed\u011bt u stolu na terase, zat\u00edmco Gillian a Max odt\u00e1hli Toma s sebou, aby si s nimi hr\u00e1l. Bill si nemohl pomoct a usm\u00edval se poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e oto\u010dil hlavu, aby se na n\u011b pod\u00edval. Ta\u0165ka Tomi Gillian tak moc chyb\u011bl. V dom\u011b to bylo bez dredat\u00e9ho mu\u017ee opravdu dost osam\u011bl\u00e9.<\/div>\n
\u010cas od \u010dasu se Billovy a Tomovy o\u010di na zlomek vte\u0159iny st\u0159etly, ne\u017e Tom odvr\u00e1til pohled a\u0165 u\u017e \u00famysln\u011b, nebo s rozpt\u00fdlen\u00edm od d\u011bt\u00ed. A\u0165 u\u017e to byly sebekrat\u0161\u00ed okam\u017eiky, nikdy se to neobe\u0161lo bez pov\u0161imnut\u00ed Andrease, kter\u00fd je sledoval od chv\u00edle, kdy Tom p\u0159ijel.<\/div>\n
V\u0161ichni t\u0159i se rozb\u011bhli zp\u00e1tky ke stolu, Tom ob\u011b d\u011bti honil a \u0159val jako d\u011bsiv\u00e9 monstrum. Nicm\u00e9n\u011b, Gillian m\u011bla jin\u00fd pl\u00e1n. Zabo\u0159ila prsty do toho, co zbylo z jej\u00edho dortu, a zastihla Toma nep\u0159ipraven\u00e9ho, kdy\u017e mu to rozm\u00e1zla po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd u stolu zalapal po dechu s v\u00fdjimkou Maxe a Gillian, kte\u0159\u00ed se rozchechtali.<\/div>\n
„Gillian!“ Vyk\u0159ikl Bill. Nicm\u00e9n\u011b byl ignorov\u00e1n, kdy\u017e hol\u010di\u010dka za\u010dala k\u0159i\u010det a rozb\u011bhla se kolem stolu, aby se vyhnula hrav\u011b rozzloben\u00e9mu monstru, jeho\u017e lev\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla pokryta polevou a v ruce u\u017e s\u00e1m sv\u00edral kus dortu.<\/div>\n
\n

Netrvalo dlouho, ne\u017e Tom hodil kusem dortu a n\u00e1hodn\u011b trefil Billa, polevu m\u011bl nyn\u00ed ve vlasech i na tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

„O-ou,“ zamumlal Tom a rozb\u011bhl se jako o \u017eivot, jakmile Bill vstal a rozb\u011bhl se za n\u00edm.<\/div>\n
V\u0161ichni se sm\u00e1li v\u010detn\u011b Andrease, kter\u00fd Billa pobaven\u011b sledoval. Bill byl jako d\u00edt\u011b a Andreas tuhle \u010d\u00e1st sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele vid\u011bl r\u00e1d. N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se mu ale sev\u0159elo srdce, proto\u017ee s n\u00edm takov\u00fd Bill nikdy nebyl.<\/div>\n
„Nev\u0161\u00edmej si jich.“ Odbarven\u00fd blon\u010f\u00e1k oto\u010dil svou hlavu ke Gustavovi, kter\u00fd se napil sv\u00e9ho piva. U\u0161kl\u00edbl se, kdy\u017e se pod\u00edval na obrovsk\u00fd kus dortu, kter\u00fd si Bill nabral rukama na Toma.<\/div>\n
„Ned\u011blej si s t\u00edm starosti. Jsou si jen opravdu bl\u00edzc\u00ed.“<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj slab\u011b usm\u00e1l a k\u00fdvl, navzdory tomu, \u017ee o tom st\u00e1le nebyl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd. Sledoval, jak se ti dva navz\u00e1jem hon\u00ed okolo, a ty zn\u00e1m\u00e9 v\u00fdrazy, kter\u00e9 na jejich tv\u00e1\u0159\u00edch vid\u011bl tenkr\u00e1t na st\u0159e\u0161e, byly zp\u00e1tky, a\u017e jej z toho zabolelo srdce.<\/div>\n
\n

Billovi se nakonec poda\u0159ilo Toma chytit, kdy\u017e zakopl, a dopadl na zadek. Mlad\u0161\u00ed mu\u017e se na n\u011bj obkro\u010dmo posadil a rozmazal mu dort na tv\u00e1\u0159 i tri\u010dko. Tom vyd\u00e1val tlumen\u00e9 zvuky, kdy\u017e mu kus dortu byl str\u010den i do \u00fast. Bill se hlasit\u011b chechtal, co\u017e mu dalo p\u0159\u00edle\u017eitost, aby vr\u00e1til \u00fader. Rukou si tv\u00e1\u0159 ot\u0159el a rozm\u00e1zl v\u0161e po Billov\u011b obli\u010deji.<\/p><\/div>\n

Mlad\u0161\u00ed mu\u017e se kone\u010dn\u011b uklidnil, a ne\u017e sta\u010dil znovu ude\u0159it, Tom ho chytil za ruce a p\u0159itla\u010dil jej k zemi, kde s n\u00edm z\u00e1pasil. Ob\u011b d\u011bti se k nim p\u0159ipojily a brzy byli v\u0161ichni \u010dty\u0159i jeden velk\u00fd chumel pln\u00fd dortu, polevy a \u0161p\u00edny.<\/div>\n
„J\u00e1 si chci taky hr\u00e1t,“ zamumlala Mel ke Gustavovi s na\u0161pulen\u00fdmi rty, kdy\u017e se mu op\u0159ela bradou o rameno, zat\u00edmco sledovala d\u011bti i oba mu\u017ee.<\/div>\n
„My se mus\u00edme chovat dosp\u011ble, zlato,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav a pohladil svou \u017eenu po hlav\u011b, ne\u017e ji pol\u00edbil na jej\u00ed na\u0161pulen\u00e9 rty.<\/div>\n
„Omluvte m\u011b,“ promluvil Andreas s mdl\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e vstal ze sv\u00e9 \u017eidle. „Mus\u00edm j\u00edt na z\u00e1chod.“ Vr\u00e1til se do domu, ani\u017e by v\u011bnoval jedin\u00fd pohled na m\u00edsto, odkud se oz\u00fdval ten radostn\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd zn\u011bl, jako by se mu hluboko uvnit\u0159 vysm\u00edval.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bylo u\u017e pozd\u011b a v\u0161ichni dosp\u011bl\u00ed ukl\u00edzeli, zat\u00edmco d\u011bti sledovaly v hern\u011b poh\u00e1dku. Gustav trval na tom, aby z\u016fstali p\u0159es noc a odjeli a\u017e r\u00e1no. Andreas neochotn\u011b souhlasil, zat\u00edmco Tomovi nebylo d\u00e1no na v\u00fdb\u011br, jeliko\u017e nedok\u00e1zal \u0159\u00edct ne Gillian, kter\u00e1 jej s t\u011bma sv\u00fdma \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edma o\u010dima prosila, aby z\u016fstal. On nebyl a\u017e tak nad\u0161en\u00fd jako hol\u010di\u010dka, jeliko\u017e v\u011bd\u011bl, jak rozpa\u010dit\u00e9 to pro n\u011bj, Billa i Andrease bude. Po venkovn\u00edm dortov\u00e9m boji se mezi Tomem a Billem v\u0161e vr\u00e1tilo do trapn\u00e9ho ticha a \u010das od \u010dasu spolu sd\u00edleli jen rozpa\u010dit\u00e9 slovo nebo pohled.<\/p><\/div>\n

\n

Po \u00faklidu kuchyn\u011b spolu s Mel se Tom odebral do sv\u00e9ho p\u0159id\u011blen\u00e9ho pokoje. Po cest\u011b narazil na ob\u011b d\u011bti b\u011b\u017e\u00edc\u00ed jeho sm\u011brem. Usm\u00e1l se a Gillian se zastavila, jen aby jej objala, ne\u017e se znovu rozb\u011bhla za Maxem. Tom se oto\u010dil a s \u00fasm\u011bvem sledoval, jak miz\u00ed, kdy\u017e zaslechl Andreas\u016fv hlas.<\/p><\/div>\n

„S d\u011btmi m\u00e1\u0161 p\u0159irozen\u00fd talent.“<\/div>\n
Dredat\u00fd mu\u017e se oto\u010dil a spat\u0159il Andrease, jak k n\u011bmu pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00ed chodbou.<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jo,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„To ti z\u00e1vid\u00edm,“ \u0159ekl Andreas tak\u00e9 s mdl\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „J\u00e1 se st\u00e1le sna\u017e\u00edm si na n\u011b zvyknout.“<\/div>\n
„Brzy se to nau\u010d\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Tom povzbudiv\u011b, a\u010dkoliv jej docela bolelo u srdce, \u017ee to musela b\u00fdt zrovna jeho mal\u00e1 hol\u010di\u010dka, na kterou si jeho kamar\u00e1d musel zvykat.<\/div>\n
Nakonec st\u00e1l Andreas p\u0159ed n\u00edm s m\u00edrn\u011b sv\u011b\u0161enou hlavou. Tom na n\u011bj hled\u011bl se zmaten\u00fdm a ustaran\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Ehm, d\u011bje se n\u011bco, Andy?“ Zeptal se.<\/div>\n
„Tome, jsi do Billa zamilovan\u00fd?“<\/div>\n
Tom ztuhl a z\u00edral do Andreasov\u00fdch unaven\u00fdch o\u010d\u00ed. Ta ot\u00e1zka jej zasko\u010dila a on nebyl schopn\u00fd d\u00e1t dohromady \u017e\u00e1dnou po\u0159\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, a tak Andreas pokra\u010doval.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale-“ Andreas mu up\u0159en\u011b z\u00edral do o\u010d\u00ed a povzdechl si. „To jen, \u017ee kdy\u017e v\u00e1s dva vid\u00edm pohromad\u011b, nem\u016f\u017eu si pomoct, abych si myslel n\u011bco jin\u00e9ho. Nikdy jsem Billa, kdy\u017e je se mnou, nevid\u011bl tak bezstarostn\u00e9ho, a vlastn\u011b docela \u017e\u00e1rl\u00edm na to, jak bl\u00edzc\u00ed si jste.“<\/div>\n
\n

Tomova mysl z\u00e1vodila a vym\u00fd\u0161lela zp\u016fsob, jak odpov\u011bd\u011bt. Srdce mu rychle a hlasit\u011b bu\u0161ilo.<\/p><\/div>\n

„Bill miluje tebe, Andreasi,“ \u0159ekl. „Jsi jeho p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
„Ale jsi do n\u011bj zamilovan\u00fd?“ Nal\u00e9hal Andy.<\/div>\n
„Nejsem,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, nen\u00e1vid\u011bl skute\u010dnost, \u017ee se t\u00edm musel prolhat, ale byl p\u0159ekvapen\u00fd, jak klidn\u011b to \u0159ekl. „Jsme jen p\u0159\u00e1tel\u00e9, a tak to i z\u016fstane.“<\/div>\n
Oba dva na sebe okam\u017eik z\u00edrali, ne\u017e Andreas p\u0159ik\u00fdvl. Tom se na n\u011bj na opl\u00e1tku pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl blon\u010f\u00e1k. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ti m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it, m\u00e1m pravdu?“<\/div>\n
Tom t\u011b\u017ece polkl, ne\u017e se u\u0161kl\u00edbl a p\u0159ik\u00fdvl. „Uvid\u00edme se r\u00e1no.“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl blon\u010f\u00e1k a pro\u0161el kolem Toma sm\u011brem ke schod\u016fm.<\/div>\n
Dredat\u00fd mu\u017e tam na okam\u017eik z\u016fstal st\u00e1t, t\u00edha na jeho ramenou a bolest v srdci rostly, ne\u017e se pomalu od\u0161oural do sv\u00e9ho pokoje na konci chodby.<\/a><\/p>\n

autor: emraud<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: emraud „Tati, opravdu ta\u0165ka Tomi p\u0159ijde?“ Tom. Tomi. Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom. Bill mohl p\u0159\u00edsahat, \u017ee mu snad za\u010dnou krv\u00e1cet u\u0161i, pokud to jm\u00e9no toho dne usly\u0161\u00ed je\u0161t\u011b jednou. Od chv\u00edle, kdy dorazili ke Gustavovi, se o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[660],"tags":[],"class_list":["post-1616","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wheel-of-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1616","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1616"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1616\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1616"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1616"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1616"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}