{"id":16177,"date":"2008-10-28T14:30:00","date_gmt":"2008-10-28T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16141"},"modified":"2020-11-04T21:55:35","modified_gmt":"2020-11-04T20:55:35","slug":"symphonie-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/10\/28\/symphonie-22\/","title":{"rendered":"Symphonie 22."},"content":{"rendered":"

autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong><\/p>\n

\n

BILL:<\/p>\n

\nBylo to to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy c\u00edtil. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem ti\u0161e vn\u00edmal jeho bl\u00edzkost a ka\u017ed\u00fd jeho dotek p\u016fsobil jako jemn\u00e9 pohlazen\u00ed mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel. Hladil m\u00e1 nah\u00e1 z\u00e1da, l\u00edbal je stejn\u011b jako m\u016fj krk a ramena, a p\u0159itom m\u011b neust\u00e1le dr\u017eel za ruce. P\u0159ipadal jsem si jako mal\u00e9 sem\u00ednko pampeli\u0161ky, co se vzn\u00e1\u0161\u00ed v letn\u00edm v\u00e1nku\u2026 Bylo to prost\u011b n\u011bco dokonal\u00fdho.
\nSnad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem skute\u010dn\u011b c\u00edtil, \u017ee je tady n\u011bkdo, kdo m\u011b pot\u0159ebuje. N\u011bkdo, koho jsem pot\u0159eboval j\u00e1\u2026 Mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m to bude zd\u00e1t sm\u011b\u0161n\u00fd po tom v\u0161em, co jsme spolu p\u0159e\u017eili, ale j\u00e1 opravdu c\u00edt\u00edm, \u017ee jej pot\u0159ebuju\u2026 \u017ee jej tak moc pot\u0159ebuju\u2026
\nP\u0159itulil jsem se k n\u011bmu je\u0161t\u011b pevn\u011bji a hlavu jsem naklonil tak, abych se mu mohl pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e. V t\u00e9 sam\u00e9 chv\u00edl\u00ed se na m\u011b tak\u00e9 zahled\u011bl a sk\u0159ehotav\u011b vydechl. Jeho tak hork\u00fd dech ovanul m\u00e9 rty a j\u00e1 zatou\u017eil se do nich pono\u0159it. Jemn\u011b jsem si navlh\u010dil ty sv\u00e9 a \u017e\u00e1dostiv\u011b jsem je pootev\u0159el. T\u011blem jsem v\u0161ak po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val op\u0159en\u00fd na n\u011bm a jeho doteky po\u0159\u00e1d neust\u00e1valy. Jemn\u011b hn\u011btl m\u00e9 boky, zat\u00edmco se ke mn\u011b pomalu skl\u00e1n\u011bl s na\u0161pulen\u00fdmi rty. N\u00e1\u0161 polibek byl jemn\u00fd\u2026 jako bychom se pr\u00e1v\u011b pol\u00edbili poprv\u00e9. Pomalu jsme se od sebe znovu odsunuli a pot\u00e9 p\u0159i\u0161el dal\u0161\u00ed polibek. Dalo by se \u0159\u00edci je\u0161t\u011b jemn\u011bj\u0161\u00ed, jeliko\u017e jsme sotva ochutnali rty toho druh\u00e9ho. Tom m\u011b v\u0161ak n\u00e1hle chytil do n\u00e1ru\u010de a n\u011bkolika kroky popo\u0161el k prostorn\u00e9mu gau\u010di, p\u0159ed kter\u00fdm se kr\u010dil del\u0161\u00ed chlupat\u00fd koberec.<\/p>\n

„Co chce\u0161 d\u011blat?\u201c zeptal jsem se m\u011bkce a nedok\u00e1zal jsem v sob\u011b potla\u010dit svou p\u0159irozenou zv\u011bdavost. Tom se na m\u011b v\u0161ak jenom jemn\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n

„Uvid\u00ed\u0161,\u201c za\u0161eptal a opatrn\u011b m\u011b pokl\u00e1dal na p\u0159\u00edjemn\u00fd povrch koberce\u2026<\/p>\n

\n

\nTOM:<\/p>\n

\nChci mu to \u0159\u00edct! Tak moc mu tou\u017e\u00edm \u0159\u00edct pravdu. Chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee ho miluju.
\nZamiloval jsem se do n\u011bj ne\u010dekan\u011b a n\u00e1hle a u\u017e se s t\u00edm z\u0159ejm\u011b ned\u00e1 nic d\u011blat. Ale j\u00e1 vlastn\u011b ani nechci. Tohle v\u0161echno je tak kr\u00e1sn\u00e9. On je kr\u00e1snej a j\u00e1 se u n\u011bj c\u00edt\u00edm opravdu dob\u0159e. Nechci, aby se stalo n\u011bco, co by v\u0161echno jenom zkazilo. Proto mi nejv\u011bt\u0161\u00ed starost d\u011blala pr\u00e1v\u011b Alex.
\nS\u00e1m toti\u017e v\u00edm, \u010deho v\u0161eho je schopna a nechci, aby Bill kv\u016fli n\u00ed trp\u011bl!
\nOpatrn\u011b jsem jej polo\u017eil na ten koberec a jemn\u011b jsem jej pol\u00edbil. Vypadal jako slun\u00ed\u010dko. Vesele se na m\u011b usm\u00edval a po\u0159\u00e1d se ke mn\u011b sna\u017eil nakl\u00e1n\u011bt, aby m\u011b mohl l\u00edbat. J\u00e1 jsem se mu v\u0161ak uh\u00fdbal a l\u00edbal jsem jej na brad\u011b, ze kter\u00e9 jsem pomalounku klouzal n\u00ed\u017e. Dnes jsem se s n\u00edm necht\u011bl milovat\u2026 tedy ne tak docela. Chci, aby i beze slov, jenom prost\u0159ednictv\u00edm dotek\u016f a pohled\u016f pochopil, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm. Chci, aby to v\u011bd\u011bl, proto\u017ee z\u00edtra u\u017e m\u016f\u017ee b\u00fdt v\u0161echno jinak\u2026
\nDot\u00fdkal jsem se jeho t\u011bla se v\u0161\u00ed n\u011b\u017enost\u00ed. Hladil jsem jej, l\u00edbal na nejk\u0159eh\u010d\u00ed m\u00edsta jeho t\u011bla. Vn\u00edmal jsem jeho kr\u00e1snou v\u016fni a tu neskute\u010dnou energii, kter\u00e1 z n\u011bj s\u00e1lala. Tohle jsem je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil. Vlastn\u011b by m\u011b ani nenapadlo, \u017ee se m\u016fj \u017eivot takhle zvrtne a v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed skon\u010d\u00ed m\u016fj bratr\u2026 Bill ze m\u011b pomalu svl\u00e9kal jednotliv\u00e9 kusy oble\u010den\u00ed a nespoutanou l\u00e1skou l\u00edbal v\u0161echna m\u00edsta m\u00e9ho t\u011bla, na kter\u00e9 dos\u00e1hl\u2026 Mazlili jsme se cel\u00e9 hodiny. Jeden druh\u00e9ho jsme cht\u011bli p\u0159esv\u011bd\u010dit o nekone\u010dn\u00e9 l\u00e1sce lehk\u00fdm l\u00edb\u00e1n\u00edm a v\u0159el\u00fdm objet\u00edm. Pro dne\u0161n\u00ed noc \u0161la v\u0161echna v\u00e1\u0161e\u0148 a divokost pry\u010d. Cht\u011bli jsme jeden druh\u00e9ho\u2026 tou\u017eili jsme po sob\u011b, ale dnes nejenom fyzicky. Nakonec jsme usnuli na koberci, p\u0159ilepen\u00ed na sob\u011b.
\nKdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, le\u017eel mi na b\u0159i\u0161e a ti\u0161e oddechoval. Nem\u011bl jsem tu s\u00edlu pohnout se a probudit jej. D\u00edval jsem se mu do tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 byla jenom kous\u00ednek od t\u00e9 m\u00e9. Jeho o\u010di byly p\u0159iv\u0159en\u00e9 a sem tam se mu nepatrn\u011b zachv\u011bly dlouh\u00e9 \u0159asy. S m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00fdmi rty vydechoval na m\u016fj krk horkej vzduch. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho jsem nevid\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00fd z div\u016f sv\u011bta by se nedal p\u0159irovnat k tomuhle. Byl jako mal\u00e9 miminko\u2026 tak bezbrann\u00fd a k\u0159ehk\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 se v n\u011bm skr\u00fdvalo obrovsk\u00e9 mno\u017estv\u00ed s\u00edly.
\nBill byl silenj u\u017e jako malej kluk. Mo\u017en\u00e1 mu pr\u00e1v\u011b tahle s\u00edla zachr\u00e1nila u t\u00e9 nehody \u017eivot.
\nKdyby se mu n\u011bco stalo, nebo by to nedejbo\u017ee nep\u0159e\u017eil, nedok\u00e1zal bych \u017e\u00edt s t\u00edm pocitem viny.\u00a0 I kdy\u017e n\u00e1m bylo tehdy jenom osm, m\u011bl jsem z\u016fstat\u2026
\nPrudce jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di a zni\u010den\u011b jsem vydechl. N\u00e1hle jsem v\u0161ak uc\u00edtil lehk\u00e9 zachv\u011bn\u00ed a po\u0161imr\u00e1n\u00ed vlas\u016f na tv\u00e1\u0159i. Kdy\u017e jsem ty o\u010di znovu otev\u0159el, Billova tv\u00e1\u0159 byla s kr\u00e1sn\u011b rozespal\u00fdm v\u00fdrazem a smutn\u00fdma o\u010dima jenom kous\u00ednek od m\u00e9 tv\u00e1\u0159e\u2026<\/p>\n

BILL:<\/p>\n

\nTak r\u00e1d bych \u0159ekl, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, ale nen\u00ed to tak. Tedy ne tak docela.
\nM\u00e1m strach z toho, zdali ka\u017ed\u00fd jeho polibek, kter\u00fd v\u011bnuje m\u00fdm rt\u016fm, nen\u00ed u\u017e ten posledn\u00ed. Nev\u00edm pro\u010d, ale vzpom\u00ednka na Alex m\u011b d\u011bs\u00ed. Neroze\u0161el se s n\u00ed, dokonce to je\u0161t\u011b ani ne\u0159ekl t\u00e1tovi. A p\u0159esto sp\u00ed se mnou\u2026 V noci jsem c\u00edtil, jak moc m\u011b m\u00e1 r\u00e1d. C\u00edtil jsem, jak si m\u011b v\u00e1\u017e\u00ed a m\u00e1 o m\u011b strach. Ale p\u0159esto jsem c\u00edtil men\u0161\u00ed z\u00e1van pochybnost\u00ed. Jako by je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, zdali j\u00e1 nebo ona. A to mi nedovoluje b\u00fdt skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fdm. V\u00edm, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, ale boj\u00edm se, \u017ee m\u011b nemiluje a j\u00e1 u\u017e nechci znovu okusit tu neskute\u010dnou bolest, kter\u00e9 jsem se sna\u017eil naivn\u011b vyh\u00fdbat.
\nPr\u00e1v\u011b jemu jsem hrd\u011b ty\u010dil sv\u00e1 slova nen\u00e1visti v\u016f\u010di l\u00e1sce a je to pr\u00e1v\u011b on, s k\u00fdm jsem to poru\u0161il. To on mi uk\u00e1zal, \u017ee l\u00e1ska um\u00ed b\u00fdt i n\u00e1dhern\u00e1 a smysln\u00e1, kdy\u017e je mezi dv\u011bma lidmi kouzlo a p\u0159ita\u017elivost.
\nTe\u010f se na sebe zp\u0159\u00edma d\u00edv\u00e1me a ani jeden nev\u00edme co \u0159\u00edct. V\u0161echna slova najednou do\u0161la a smysl mluven\u00ed se vytratil\u2026 to, co jsme spolu d\u011blali, se u\u017e vyhnulo jak\u00fdmkoliv sympati\u00edm. To, \u017ee jsme se spolu milovali, u\u017e nenasv\u011bd\u010duje tomu, \u017ee se mi Tom l\u00edb\u00ed. Polibek je mal\u00fd proh\u0159e\u0161ek, kter\u00fd se m\u016f\u017ee ukr\u00fdt za vysv\u011btlen\u00ed lehk\u00e9ho pominut\u00ed. L\u00edb\u00e1n\u00ed je o n\u011bco hor\u0161\u00ed, jeliko\u017e tou\u017e\u00ed\u0161 po dal\u0161\u00edm a dal\u0161\u00edm polibku a to u\u017e p\u0159eci pominut\u00ed nen\u00ed\u2026 Kdy\u017e to p\u0159estoup\u00ed v\u00a0mazlen\u00ed, jedn\u00e1 se o n\u011bco dost v\u00e1\u017en\u00e9ho, jeliko\u017e chce\u0161 toho \u010dlov\u011bka poznat. Chce\u0161 v\u011bd\u011bt, co se mu l\u00edb\u00ed a co ne. Chce\u0161 c\u00edtit jeho t\u011blo a dot\u00fdkat se jej. Ale milov\u00e1n\u00ed je n\u011bco, co d\u011blaj\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed jsou si jist\u00ed t\u00edm, co k sob\u011b c\u00edt\u00ed. Dokonale se znaj\u00ed a nezkrotn\u011b po sob\u011b tou\u017e\u00ed a cht\u011bj\u00ed se vz\u00e1jemn\u011b c\u00edtit nejbl\u00ed\u017e, jak jen to jde\u2026
\nA pokud jsou tohle p\u0159\u00edznaky l\u00e1sky, pak jsem se skute\u010dn\u011b zamiloval.<\/p>\n

\n

Kolem ob\u011bda n\u00e1s vzal David p\u0159ekvapiv\u011b pry\u010d z m\u011bsta na nedalek\u00fd ran\u010d, kde bydleli jeho zn\u00e1m\u00ed. Podle m\u011b jsou kon\u011b kr\u00e1sn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, ale j\u00e1 bych na nich prost\u011b nedok\u00e1zal jezdit. M\u016fj strach z v\u00fd\u0161ek nedok\u00e1\u017eu jenom tak p\u0159ekonat a tud\u00ed\u017e jsem z toho ani moc nem\u011bl. V\u0161ichni se \u0161li nejd\u0159\u00edve projet a j\u00e1 tam z\u016fstal sed\u011bt na nedalek\u00e9 louce, obsypan\u00e9 kv\u00edt\u00edm. Nebyly tady \u017e\u00e1dn\u00e9 hust\u00e9 lesy nebo vysok\u00e9 stromy, a proto jsem se ani nec\u00edtil jako zajatec p\u0159\u00edrody. Snad poprv\u00e9 bych mohl \u0159\u00edct, \u017ee se mi to tam celkem l\u00edbilo. I ta chata byla celkem hezk\u00e1, takov\u00e1 mal\u00e1, ale zato \u00fatuln\u00e1. V\u0161ude kolem se rozprost\u00edraly jenom r\u016fzn\u00e9 kv\u011bty a kr\u00e1sn\u011b zbarven\u00e1 tr\u00e1va. Po v\u0161ech t\u011bch ru\u0161n\u00fdch dnech na p\u00f3diu, ve studiu nebo v\u00a0mask\u00e9rn\u011b, byl tohle celkem p\u0159\u00edjemnej relax. I kdy\u017e jsem tam vysed\u00e1val s\u00e1m\u2026
\nTom m\u011b sice volal, dokonce m\u011b cht\u011bl vz\u00edt k sob\u011b, ale j\u00e1 prost\u011b nem\u00e1m dobr\u00fd pocit, kdy\u017e nestoj\u00edm nohama pevn\u011b na zemi. Nem\u011bl jsem to r\u00e1d u\u017e jako d\u00edt\u011b.
\nA tak jsem se alespo\u0148 bavil pohledem na kluky, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili vypadat extra „kovbojsky\u201c tak, \u017ee se m\u00e1lem Georg z toho kon\u011b sesypal. Vesele jsem se mu sm\u00e1l a v\u016fbec jsem nepost\u0159ehl, \u017ee tam bylo n\u00e1hle o jednoho kovboje m\u00ed\u0148. Vlastn\u011b jsem to zjistil a\u017e tehdy, kdy\u017e se vedle m\u011b ozvalo tich\u00e9 puk\u00e1n\u00ed tr\u00e1vy, jak si na ni kdosi lehal.<\/p>\n

„Opravdu to nechce\u0161 zkusit?\u201c Tom vypadal skoro a\u017e smutn\u011b, \u017ee jsem se s n\u00edm neodv\u00e1\u017eil jet.<\/p>\n

„Ne, d\u011bkuju. J\u00e1 se rad\u011bji d\u00edv\u00e1m,\u201c odpov\u011bd\u011bl jsem s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a nepatrn\u011b jsem je na\u0161pulil. C\u00edtil jsem, jak Tomovy o\u010di klou\u017eou po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, dokud nep\u0159ist\u00e1ly na m\u00fdch rtech. P\u0159esn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, co chce. Cht\u011bl se l\u00edbat. Tak moc se cht\u011bl l\u00edbat\u2026
\nP\u0159\u00edmo zoufale se sna\u017eil o to, abych jeho prosbu vyc\u00edtil, dokonce a\u017e tak, \u017ee vypadal opravdu bled\u011b. Ale j\u00e1 na tom tak\u00e9 nebyl nejl\u00e9pe. Ty jeho o\u010di by dok\u00e1zaly dostat ka\u017ed\u00e9ho. Sta\u010dil jedinej pohled do t\u00e9 smysln\u00e9 \u010dokol\u00e1dy a j\u00e1 bych byl schopen ud\u011blat cokoliv. P\u0159esto jsme v\u0161ak z\u016fstali sed\u011bt a s o\u010dima up\u0159en\u00fdma do rt\u016f toho druh\u00fdho jsme se k sob\u011b nev\u011bdomky skl\u00e1n\u011bli. M\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed se stalo hlub\u0161\u00edm a v\u00fddechy byli n\u00e1hle nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed. V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, co d\u011bl\u00e1m a o\u010dima jsem ho sv\u00e1d\u011bl. Cht\u011bl jsem, aby po mn\u011b \u0161\u00edlel. Aby m\u011b o\u010dima p\u0159\u00edmo prosil o vytracen\u00ed se n\u011bkam do ke\u0159\u00edk\u016f. Ach bo\u017ee, byl tak p\u0159ita\u017elivej\u2026<\/p>\n

\n

Ve vte\u0159in\u011b, kdybych se n\u00e1ru\u017eiv\u011b vpil do jeho rt\u016f, se za n\u00e1ma ozval veselej hlas Davida, kter\u00fd se k n\u00e1m bl\u00ed\u017eil i se svou tetou.<\/p>\n

„Kluci, nem\u00e1te hlad?\u201c k\u0159ikl po n\u00e1s s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a py\u0161n\u011b ukazoval na n\u011bjak\u00e9 sp\u00e1len\u00e9 p\u00e1rky. I kdy\u017e to vypadalo hodn\u011b l\u00e1kav\u011b xD, vzru\u0161en\u00edm jsem nemohl skoro mluvit a ne je\u0161t\u011b p\u0159ij\u00edt k n\u011bmu a v klidu ob\u011bdvat.<\/p>\n

„Ne Davide. My se p\u016fjdem s Tomem proj\u00edt, ano?\u201c nam\u00e1hav\u011b jsem vstal a m\u00e1lem jsem vyprskl sm\u00edchy, kdy\u017e jsem spat\u0159il Tom\u016fv obli\u010dej. Zni\u010den\u011b na m\u011b koukal a hladov\u011b k\u0148oural. Z\u0159ejm\u011b m\u011bl velik\u00e9 dilema, co si m\u00e1 vybrat. J\u00e1 jsem mu v\u0161ak jedin\u00fdm pohledem pomohl k rozhodnut\u00ed.<\/p>\n

„Tak jo kluci, ale jenom tady na okol\u00ed. Za chv\u00edli se toti\u017e budeme muset vr\u00e1tit zp\u00e1tky,\u201c je\u0161t\u011b naposled n\u00e1m zam\u00e1val, ale to u\u017e jsme ani jeden po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmali, jeliko\u017e jsme se zoufale rozb\u011bhli n\u011bkam, kde by n\u00e1s nikdo nemohl naj\u00edt\u2026<\/p>\n

\nTOM:<\/p>\n

\nV b\u0159ichu mi nep\u0159\u00edjemn\u011b vrn\u011blo a j\u00e1 m\u011bl opravdu neskute\u010dnej hlad. Ale p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, co v\u0161echno bych mohl z\u00edskat m\u00edsto toho p\u00e1rku, se mi m\u00e1lem podlomila kolena. Kdy\u017e jsme se vytratili z Davidova dohledu a tak\u00e9 i kluk\u016fm, kte\u0159\u00ed si klidn\u011b jezdili pobl\u00ed\u017e n\u011bj, uvoln\u011bn\u011b jsem Billa chytil za ruku, on mi ji vd\u011b\u010dn\u011b stisknul a s tich\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm se ke mn\u011b p\u0159itulil.<\/p>\n

„Tome,\u201c za\u0161eptal, jeliko\u017e mu touha tak\u00e9 br\u00e1nila v norm\u00e1ln\u00edm uva\u017eov\u00e1n\u00ed a klidn\u00e9 \u0159e\u010di.<\/p>\n

„Vydr\u017e, je\u0161t\u011b kous\u00ednek,\u201c \u0159ekl jsem rychle, proto\u017ee jsem opravdu nest\u00e1l o to, aby n\u00e1s kluci objevili a t\u00edm odhalili na\u0161e tajemstv\u00ed. Jakmile jsem v\u0161ak uznal, \u017ee jsme se jim opravdu ztratili v z\u00e1voji vysok\u00e9 tr\u00e1vy, prudce jsem si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnul Billovu tv\u00e1\u0159 a bez varov\u00e1n\u00ed jsem jej chtiv\u011b pol\u00edbil. Bill m\u011b v\u0161ak ne\u010dekan\u011b povalil do tr\u00e1vy a plazil se p\u0159es m\u00e9 nata\u017een\u00e9 nohy i ruce, dokud na m\u011b nedolehl a neza\u010dal p\u0159\u00edmo zu\u0159iv\u011b s\u00e1t m\u00e9 rty. Mazlili jsme se tam skoro p\u016fl hodiny jako \u0161\u00edlen\u00ed. Povalovali jsme se v tr\u00e1v\u011b jako mal\u00ed kluci a nedok\u00e1zali jsme se naba\u017eit jeden druh\u00e9ho. I kdy\u017e to byla jenom chvilka, z takov\u00fdchhle chvilek by se mohl skl\u00e1dat i n\u00e1\u0161 \u017eivot\u2026<\/p>\n

\nKdy\u017e jsme v\u0161ak p\u0159ijeli zp\u00e1tky do hotelu, m\u016fj r\u016f\u017eovej sen o skv\u011bl\u00e9 budoucnosti se rozplynul ve chv\u00edli, kdy jsem otev\u0159el dve\u0159e dovnit\u0159. A\u017e tady jsem pochopil, \u017ee mi z\u0159ejm\u011b \u0161t\u011bst\u00ed nebylo souzeno. A tak\u00e9, \u017ee Billa ztrat\u00edm\u2026
\n„Copak t\u011b net\u011b\u0161\u00ed, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161?\u201c usm\u00e1la se na m\u011b z gau\u010de, na kter\u00e9m se spokojen\u011b rozvalovala. J\u00e1 jsem dok\u00e1zal jenom napr\u00e1zdno otev\u0159\u00edt \u00fasta, kter\u00e1 jsem v\u0161ak hned znovu zaklapl a smutn\u011b jsem sv\u011bsil tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„Tys mi vzala kl\u00ed\u010d?\u201c zeptal jsem se ji ti\u0161e, proto\u017ee jsem si opravdu nevzpom\u00ednal, kdy jsem j\u00ed ho d\u00e1val. Alex se pomalu postavila, a a\u017e tehdy jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je jenom v \u017eupanu. V m\u00e9m \u017eupanu!<\/p>\n

„Sp\u00ed\u0161 bych to brala jako p\u016fj\u010dku,\u201c z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la a uk\u00e1zala tv\u00e1\u0159\u00ed na st\u016fl vedle m\u011b, kde byl kl\u00ed\u010d zase poslu\u0161n\u011b polo\u017een.
\nCo jsem to ud\u011blal?! Jak jsem vlastn\u011b mohl dopustit, aby to za\u0161lo a\u017e takhle daleko?
\nV o\u010d\u00edch se mi zra\u010dilo jenom jedin\u00e9 – strach\u2026
\nTak moc jsem se b\u00e1l Billovy ztr\u00e1ty, \u017ee jsem v\u016fbec nevn\u00edmal, kdy ze sebe ten \u017eupan svl\u00e9kla a n\u00e1hle byla jenom kousek ode m\u011b. S neskr\u00fdvan\u00fdm z\u00e1jmem si prohl\u00ed\u017eela mou tv\u00e1\u0159 a cht\u011bla m\u011b pol\u00edbit, j\u00e1 jsem se v\u0161ak odsunul a r\u00e1zn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou. Miluju ho! Tohle mu nem\u016f\u017eu ud\u011blat!
\n„Alex, pros\u00edm, u\u017e ne. J\u00e1 nechci. Obl\u00e9kni se, proto\u017ee si mus\u00edme promluvit,\u201c pomalu jsem dosednul na kraj postele a sna\u017eil jsem se ji ignorovat. Jej\u00ed ostr\u00e1 v\u016fn\u011b byla nas\u00e1kl\u00e1 po cel\u00fdm pokoji stejn\u011b, jako jej\u00ed neup\u0159\u00edmnej \u00fasm\u011bv a rozv\u00e1\u0161n\u011bnej pohled.<\/p>\n

„J\u00e1 ale nechci mluvit, Tome. Ty v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, co chci!,\u201c sykla tich\u00fdm, p\u0159esto v\u0161ak jist\u00fdm hlasem a popo\u0161la ke mn\u011b. „V\u011b\u0159 mi, \u017ee kdy\u017e to neud\u011bl\u00e1\u0161, bude to mnohem hor\u0161\u00ed. Dozv\u00ed se to jak Jorgen, tak i to tvoje kr\u00e1sn\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko nebo i cel\u00e1 tv\u00e1 kapela. Nebo bych to m\u011bla poslat je\u0161t\u011b d\u00e1l? Jak by asi reagovaly va\u0161e fanynky v\u011bd\u011b, \u017ee sp\u00ed\u0161 s holkou sv\u00e9ho t\u00e1ty?\u201c v o\u010d\u00edch se j\u00ed zlov\u011bstn\u011b bl\u00fdskalo, i kdy\u017e se na m\u011b po\u0159\u00e1d \u0161kodolib\u011b usm\u00edvala.
\nNemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Necht\u011bl jsem to ud\u011blat. Ale nemohl jsem tak\u00e9 dopustit, aby to \u0159ekla t\u00e1tovi nebo aby se to dostalo ven. Nikdy by mi neodpustili, kdybych ohrozil kapelu a jej\u00ed pov\u011bst. Jsem idiot!
\nV\u0161echno kaz\u00edm jenom j\u00e1. V\u0161echno ni\u010d\u00edm a v\u0161em jenom ubli\u017euju. Nem\u011bli m\u011b mezi sebe br\u00e1t. Nem\u011bl jsem se st\u00e1t jedn\u00edm z nich!
\nO\u010di se mi skoro okam\u017eit\u011b zalily slzami, kdy\u017e ze m\u011b p\u0159\u00edmo zu\u0159iv\u011b strhla v\u0161echno oble\u010den\u00ed a prudce m\u011b pod sebe povalila. S ka\u017ed\u00fdm neop\u011btovan\u00fdm polibkem, kter\u00fdm se m\u011b sna\u017eila vydr\u00e1\u017edit, se mi akor\u00e1t hnusila po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc. Ruce se mi t\u0159\u00e1sly a nohy jsem m\u011bl jako z ocele. Kdy\u017e se na m\u011b divoce vrhla, nebr\u00e1nil jsem slz\u00e1m, kter\u00e9 p\u0159es nab\u00edraj\u00edc\u00ed se tmu v pokoji nevid\u011bla. P\u0159i\u0161el jsem si jako zn\u00e1sil\u0148ov\u00e1n. Zn\u00e1sil\u0148ov\u00e1n n\u011bk\u00fdm, po kom jsem p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci tou\u017eil\u2026
\nKdy\u017e bylo po v\u0161em, zhnusen\u011b jsem ji od sebe odstr\u010dil a \u0159ekl to, co jsem m\u011bl \u0159\u00edct hned na za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n

„Tohle bylo naposled, cos n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blala! Je konec, rozum\u00ed\u0161?! Konec,\u201c za\u0161eptal jsem zni\u010den\u011b a v\u016fbec jsem nevn\u00edmal jej\u00ed nad\u00e1vky nebo sprost\u00e1 slova, kter\u00fdmi tedy ne\u0161et\u0159ila. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b obl\u00e9kla a opustila m\u016fj pokoj, ukryl jsem sv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo pod p\u0159ikr\u00fdvku a u\u017e nikdy jsem necht\u011bl vyl\u00e9zt. Jak jsem mu to mohl ud\u011blat? Podvedl jsem jej\u2026 u\u017e mi nikdy nebude v\u011b\u0159it. T\u00edmhle jsem jej ztratil\u2026
\nTohle byl jenom odpornej sex a ne milov\u00e1n\u00ed. Milovat jsem se dok\u00e1zal jenom s n\u00edm. Jeho nah\u00e9 t\u011blo bylo v\u017edy tak kr\u00e1sn\u011b hork\u00e9 a n\u00e1dhern\u011b h\u0159\u00e1lo. Ten tich\u00fd \u0161epot a st\u00e9n\u00e1n\u00ed\u2026 v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e jsem do n\u011bj pronikal\u2026 Nedovol\u00edm, aby mi jej vzala!\u2026<\/p>\n

\n

\nautor: B-kay
\nbetaread: Janule<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay BILL: Bylo to to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy c\u00edtil. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem ti\u0161e vn\u00edmal jeho bl\u00edzkost a ka\u017ed\u00fd jeho dotek p\u016fsobil jako jemn\u00e9 pohlazen\u00ed mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel. Hladil m\u00e1 nah\u00e1 z\u00e1da, l\u00edbal je stejn\u011b jako m\u016fj krk a ramena, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[168],"tags":[],"class_list":["post-16177","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-symphonie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16177","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16177"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16177\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79435191,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16177\/revisions\/79435191"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16177"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16177"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16177"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}