{"id":16219,"date":"2008-10-23T14:00:00","date_gmt":"2008-10-23T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16183"},"modified":"2020-11-03T22:56:09","modified_gmt":"2020-11-03T21:56:09","slug":"please-don-t-let-it-go-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/10\/23\/please-don-t-let-it-go-10\/","title":{"rendered":"Please don’t let it go… 10."},"content":{"rendered":"

autor:<\/strong> Ivetka<\/strong><\/p>\n

\n

\u201eBille, nem\u00e1me \u010das. Mus\u00edme jet…“ zak\u0159i\u010del jsem na Billa. Mamka \u010dekala p\u0159ed bar\u00e1kem s na\u0161\u00edm nov\u00fdch aut\u00ed\u010dkem v \u00famyslu n\u00e1s spolu Gustavem a Georgem hodit do nahr\u00e1vac\u00edho studia, abychom zkusili nato\u010dit dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dky.<\/p>\n

\u201eJenom\u017ee j\u00e1 je\u0161t\u011b nejsem hotov\u00fd\u2026“ zahu\u010del Bill\u2026<\/p>\n

—<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b jsem sly\u0161el dusot, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel od m\u00edst, kde je schodi\u0161t\u011b. Bill vlet\u011bl do kuchyn\u011b a up\u0159en\u011b se na m\u011b zad\u00edval. Pil jsem z l\u00e1hve vychlazenou vodu s m\u00edrn\u00fdm obsahem miner\u00e1ln\u00edch bublinek.<\/p>\n

\u201eD\u011bje se n\u011bco?“ optal jsem se a nerv\u00f3zn\u011b si za\u010dal o roh linky okop\u00e1vat \u0161pi\u010dku boty a v ruce \u017emoulat v\u00ed\u010dko, kter\u00e9 p\u016fvodn\u011b pat\u0159ilo t\u00e9 nevinn\u00e9 orosen\u00e9 lahvi\u010dce.<\/p>\n

\u201eNo… nic… Dneska ti to slu\u0161\u00ed…“ mrknul na m\u011b prav\u00fdm okem a \u0161el ke mn\u011b. Beze slova mi z ruky vyndal l\u00e1hev a napil se z n\u00ed…<\/p>\n

\u201eBudu na n\u00ed m\u00edt lesk\u2026“ \u0161eptl jsem ti\u0161e a usm\u00e1l se. Hlavu jsem m\u011bl sklopenou. \u201eTaky bych pot\u0159eboval koupit nov\u00fd… m\u00e1m such\u00e9 rty a po\u0159\u00e1d se nem\u00e1m k tomu, abych si do\u0161el do drog\u00e9rky\u2026 nem\u00e1\u0161 po ruce sv\u016fj?“ zvedl jsem prav\u00e9 obo\u010d\u00ed a koukl mu t\u00e1zav\u011b do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

\u201eTaky mi do\u0161el. M\u00e1m posledn\u00ed na rtech\u2026“ P\u00edpnul, ale myslel jsem si, \u017ee to nen\u00ed pravda. \u201eAha… Tak\u2026 to nevad\u00ed, u\u017e bychom m\u011bli l\u00edt, mamka s kluky na n\u00e1s jist\u011b u\u017e netrp\u011bliv\u011b \u010dekaj\u00ed. Jak zn\u00e1m mamku, mus\u00ed m\u00edt oml\u00e1cenou nohu od toho v\u011b\u010dn\u00e9ho poklep\u00e1v\u00e1n\u00ed nohou\u2026“ mamka v\u017edycky poklep\u00e1v\u00e1 nohou, kdy\u017e je nerv\u00f3zn\u00ed\u2026 L\u00e1hev jsem nechal zhruba uprost\u0159ed pe\u010dliv\u011b uklizen\u00e9 mramorov\u00e9 linky a chystal se u\u017e j\u00edt.<\/p>\n

\u201eTome, po\u010dkej\u2026“ zakvi\u010del jako utr\u00e1pen\u00fd pes. Rukou m\u011b chytl za z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b bl\u00edzko, jak jen to \u0161lo.<\/p>\n

St\u00e1l jsem z\u00e1dy k jeho obli\u010deji, ale byli jsme na sob\u011b p\u0159itisknuti tak d\u016fkladn\u011b, \u017ee jsem c\u00edtil ka\u017ed\u00fd \u00fader jeho srdce, ka\u017ed\u00fd pohyb jeho t\u011bla. Ka\u017ed\u00fd v\u00fddech a n\u00e1dech\u2026 Koukal jsem n\u011bm\u011b do chodby a neodva\u017eoval se vyslovit ani pouhou hl\u00e1sku. Pomalu m\u011b obe\u0161el a soucitn\u011b mi pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. \u201eM\u00e1m lesk… m\u016f\u017eu se o n\u011bj s tebou pod\u011blit\u2026“ pomalu mi doch\u00e1zelo, co chce asi ud\u011blat. Nic jsem st\u00e1le ne\u0159\u00edkal a jenom \u010dekal, jestli nastane to, co jsem si myslel, \u017ee se stane.<\/p>\n

Naklonil se ke mn\u011b a za\u010dal se d\u016fkladn\u011b sv\u00fdmi rty ot\u00edrat o ty moje. Koukal jsem chv\u00edli do stropu, potom jsem ale dostal nutk\u00e1n\u00ed, kouknout se do jeho obli\u010deje, na jeho o\u010di, ale jak jsem to m\u011bl ud\u011blat, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee on m\u00e1 o\u010di pevn\u011b zav\u0159en\u00e9? Jedin\u00e9, co jsem mohl pozorovat, bylo lehk\u00e9 t\u0159epot\u00e1n\u00ed v\u011bj\u00ed\u0159k\u016f jeho \u0159as. Se slab\u00fdm a bezmocn\u00fdm v\u00fddechem jsem p\u0159iv\u0159el o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a povolil rty – pootev\u0159el jsem je…<\/p>\n

C\u00edtil jsem jeho vlhk\u00fd jaz\u00fd\u010dek, jak se t\u0159e o m\u00e9 zuby, otev\u0159el jsem pusinku je\u0161t\u011b v\u00edc…<\/p>\n

\u201eBiue,“ zahuhlal jsem a dal mu \u201ed\u011btskou“ pusinku a odt\u00e1hl jsem se o n\u011bj. Semknut\u00edm rt\u016f jsem si rovnom\u011brn\u011b roznesl lesk s malinovou p\u0159\u00edchut\u00ed a\u017e do koutk\u016f rt\u016f a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. \u201eD\u011bkuju,“ po\u0161eptal jsem ti\u0161e a pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i\u2026<\/p>\n

—-<\/p>\n

\u201eTome, co to s tebou dneska je, Kytaru m\u00e1\u0161 nalad\u011bnou dob\u0159e, ale po\u0159\u00e1d ti to uj\u00ed\u017ed\u00ed…“ \u0159ekl u\u017e naducan\u011b Georg, na kter\u00e9m by i mal\u00e9 d\u011bcko jasn\u011b poznalo, \u017ee ho u\u017e \u0161tve, \u017ee jsem nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd.<\/p>\n

\u201eOmluvte m\u011b pros\u00edm na chvilku, mus\u00edm si s Tomem promluvit,“ prohl\u00e1sil podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Bill a surov\u011b m\u011b popadl za z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 je\u0161t\u011b surov\u011bji stiskl.<\/p>\n

\u201eAu…“ za\u0161eptal jsem tak, aby to nikdo nesly\u0161el a n\u00e1sledoval ho a\u017e na toalety, kde zamknul, rozsv\u00edtil jenom tlumen\u00e9 zrcadlov\u00e9 sv\u011btlo a p\u0159itiskl m\u011b na studenou st\u011bnu.<\/p>\n

Narovnal jsem se, proto\u017ee jsem snad doufal v to, \u017ee t\u00edm od n\u011bj budu d\u00e1l, vyd\u011bsil m\u011b. V tuhle chv\u00edli bych se asi nedok\u00e1zal br\u00e1nit, kdyby se zachoval n\u011bjak o\u0161kliv\u011b. Ale p\u0159izn\u00e1m, \u017ee bych si jednu po\u0159\u00e1dnou facku zaslou\u017eil.<\/p>\n

\u201eCo se to s tebou d\u011bje, Tome? Je to kv\u016fli mn\u011b?“ Anoo, \u0159ekni mu pravdu, kdy\u017e mu j\u00ed ne\u0159ekne\u0161, bude\u0161 se t\u00edm u\u017e\u00edrat st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc a neust\u00e1le se to v tob\u011b bude stup\u0148ovat!<\/p>\n

\u201eA-ano…“ po\u0161eptal jsem a sklopila jsem nejd\u0159\u00edv zrak, po mal\u00e9 chvilce i hlavu\u2026<\/p>\n

\u201eA co jsem ud\u011blal, Tommy?“ zamutoval a sv\u00e9 t\u011blo si op\u0159el o to moje. Koukli jsme si navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

\u201eTo… j\u00e1 ti to \u0159eknu, a\u017e na to bude prav\u00e1 chv\u00edle. Promi\u0148. Nen\u00ed mi dob\u0159e, rad\u0161i p\u016fjdu dom\u016f…“ omluvil jsem se a ode\u0161el jsem.<\/p>\n

Cestu lemovaly opadan\u00e9 stromy, kter\u00e9 jasn\u011b d\u00e1valy najevo, \u017ee \u010das tepl\u00fdch dn\u016f pominul, a \u017ee n\u00e1hle nastanou podzimn\u00ed sychrav\u00e9 dny. Celou cestu jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak a kdy mu to m\u00e1m sd\u011blit, a hlav\u011b co mu m\u00e1m sd\u011blit. V hlav\u011b se mi m\u00edhalo tolik my\u0161lenek, \u017ee kdybych byl schopen si otev\u0159\u00edt hlavu, vypadalo by to v m\u00e9m mozku jako na d\u00e1lnici. Do\u0161el jsem dom\u016f a m\u00edrn\u011b zabl\u00e1cen\u00e9, te\u010f u\u017e na\u0161edl\u00e9 tenisky, jsem si sundal je\u0161t\u011b v p\u0159eds\u00edni a jako duch jsem do\u0161el a\u017e do sv\u00e9ho pokoje, kde jsem se zamkl. Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt s\u00e1m\u2026 Do CD p\u0159ehr\u00e1va\u010de jsem si pustil CD a zes\u00edlil to na takovou hlasitost, kter\u00e1 mi v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161la vhodn\u00e1 pro \u0159e\u0161en\u00ed situace. Hr\u00e1ly v n\u011bm pomal\u00e9 klidn\u00e9 p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 maj\u00ed hlavu i patu, kter\u00e9 jsou o l\u00e1sce, d\u00edky kter\u00fdm jsem p\u0159i\u0161el na spr\u00e1vn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed a byl jsem schopen odpov\u011bd\u011bt na v\u0161echny ot\u00e1zky.<\/p>\n

Z m\u00e9ho psac\u00edho stolu jsem v po\u0159ad\u00ed ze t\u0159et\u00ed z\u00e1suvky vyndal b\u00edl\u00fd dopisn\u00ed pap\u00edr a do prav\u00e9 ruky jsem uchopil mou obl\u00edbenou propisku s tlustou tuhou, psalo se mi s t\u00edm nejl\u00e9pe. Jej\u00ed barva byla sv\u011btle modr\u00e1, jako letn\u00ed obloha, na kter\u00e9 bychom jen t\u011b\u017ece na\u0161li sebemen\u0161\u00ed b\u00edl\u00fd obl\u00e1\u010dek.<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy se mi to poda\u0159ilo napsat bez \u0161krtanc\u016f a p\u0159ehledn\u00fdm p\u00edsmem, jsem vstal a potichu se vkradl do Billova pokoje a m\u016fj \u201edopis“ v ob\u00e1lce jsem polo\u017eil do st\u0159edu jeho postele. Moje o\u010di p\u0159ejely po jeho no\u010dn\u00edm stolku, na kter\u00e9m jsem vid\u011bla na\u0161\u00ed spole\u010dnou fotografii, byla focen\u00e1 n\u011bkdy v minul\u00e9m roce, byli jsme na n\u00ed jenom v b\u00edl\u00fdm del\u0161\u00edch voln\u00fdch kra\u0165asech s modr\u00fdmi kytkami, st\u00e1li jsme do p\u016fli nohou v pr\u016fzra\u010dn\u00e9 vod\u011b, dr\u017eeli se za boky, st\u00e1li blizou\u010dko u sebe, na o\u010d\u00edch nasazen\u00e9 velk\u00e9, slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a oba jsme na tv\u00e1\u0159i m\u011bli h\u0159ejiv\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159isedl jsem si k t\u00e9 fotce a koukl se na n\u00ed znovu, zbl\u00edzka. V\u017edycky mi p\u0159ipadala hrozn\u00e1, v\u017edycky jsem si myslel, \u017ee se na n\u00ed tv\u00e1\u0159\u00edm hloup\u011b i p\u0159es varovn\u00e9 sign\u00e1ly Billa jsem nam\u00edtal na mou tv\u00e1\u0159, ale dnes… tvrd\u00edm opak. Tak kr\u00e1sn\u011b jsme se na n\u00ed sm\u00e1li, oba! Tyhle bezstarostn\u00e9 \u010dasy mi v\u00e1\u017en\u011b moc chyb\u011bly\u2026<\/p>\n

—<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Unaven\u011b jsem p\u0159i\u0161el ze studia, vlastn\u011b ze studia, je\u0161t\u011b jsem se n\u011bjakou dobu proch\u00e1zel, abych si prov\u011btral hlavu. Po\u0159\u00e1d jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, co mi tak asi cht\u011bl m\u016fj star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka \u0159\u00edct, co kdy\u017e to bylo n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho a j\u00e1 n\u011bco zkazil?<\/p>\n

Skoro jsem se a\u017e dokopal do m\u00e9ho pokoje a ti\u0161e za sebou zav\u0159el dve\u0159e, myslel jsem, \u017ee Tom u\u017e sp\u00ed, v jeho pokoji se nesv\u00edtilo. Sundal jsem ze sebe otravn\u00e9 oble\u010den\u00ed a chystal se j\u00edt do sprchy. Vzal jsem si tedy b\u00edl\u00fd hu\u0148at\u00fd \u017eup\u00e1nek a vyrazil jsem. Dal jsem si studen\u011bj\u0161\u00ed sprchu, ud\u011blala mi dob\u0159e\u2026<\/p>\n

—<\/p>\n

S mokr\u00fdmi vlasy jsem se vydal zp\u00e1tky do pokoje p\u0159es velkou, dlouhou chodbu, v\u0161iml jsem se, \u017ee pr\u00e1h dve\u0159\u00ed Tomova pokoje je lehce osv\u00edcen. V jeho pokoji se sv\u00edtilo\u2026 podle intenzity sv\u011btla jsem rozpoznal, \u017ee se jedn\u00e1 asi o lampi\u010dku na no\u010dn\u00edm stolku a \u017ee si z\u0159ejm\u011b \u010dte, nebo n\u011bco prohl\u00ed\u017e\u00ed. Necht\u011bl jsem ho tedy ru\u0161it a za\u0161el do pokoje.<\/p>\n

Unaven\u011b jsem si sedl na kraj postele a za\u010dal si rozvazovat \u017eupan, koukl jsem se do m\u00fdch \u010dern\u00fdch pe\u0159in a uvid\u011bl na n\u00ed sn\u011bhov\u011b b\u00edlou, osl\u0148uj\u00edc\u00ed ob\u00e1lku\u2026 Pomalu jsem j\u00ed uchopil do dlan\u00ed a pe\u010dliv\u011b si j\u00ed prohl\u00ed\u017eel, jestli nen\u00ed n\u011bkde n\u011bco napsan\u00e9ho, t\u0159eba to nen\u00ed pro mne. Ale co by to jinak d\u011blalo na m\u00e9 posteli? \u2026 Byl jsem zv\u011bdav\u00fd, pomalu jsem ji otev\u0159el, zalepen\u00e1 nebyla, rozbalil jsem b\u00edl\u00fd pap\u00edr, kter\u00fd byl tro\u0161ku b\u011blej\u0161\u00ed na rozd\u00edl od ob\u00e1lky, a za\u010dal \u010d\u00edst:<\/p>\n

\u201eUv\u011bdomuji si, \u017ee se za posledn\u00ed dny chov\u00e1m hloup\u011b. Ale… mohou za to my\u0161lenky a pocity. Cht\u011bl jsem ti to \u0159\u00edci u\u017e dnes, kdy\u017e jsme byli sami, ale zamotala se mi hlava. Zn\u00e1\u0161 m\u011b, asi bych ti to nedok\u00e1zal \u0159\u00edct do o\u010d\u00ed. Pov\u00edm ti to tedy te\u010f\u2026 Pokud m\u00e1\u0161 z\u00e1jem tohle \u010d\u00edst, pokud ne, tak u\u017e p\u0159esta\u0148 se \u010dten\u00edm\u2026“<\/strong><\/p>\n

N\u011bkolik \u0159\u00e1dk\u016f bylo vynech\u00e1no. Rozhodl jsem se \u010d\u00edst d\u00e1l!:<\/p>\n

\u201e\u2026Nebudu to n\u011bjak roztahovat, chci, aby to bylo stru\u010dn\u00e9, na dopisy jsem nikdy nebyl talent, to v\u00ed\u0161 s\u00e1m\u2026: Mo\u017en\u00e1 jsi to u\u017e n\u011bkdy taky za\u017eil\u2026 – ruce, kter\u00fdch se mus\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d, i kdy\u017e t\u0159eba jen letmo dot\u00fdkat, o\u010di, do kter\u00fdch se mus\u00ed\u0161 neust\u00e1le d\u00edvat, i kdy\u017e t\u0159eba nekouk\u00e1 na tebe. V\u016fni, ke kter\u00e9 tou\u017e\u00ed\u0161 ka\u017edou sekundou p\u0159ivon\u011bt… v\u016fni t\u011bla, kterou tou\u017e\u00ed\u0161 sl\u00edb\u00e1vat\u2026 a rty, kter\u00e9 t\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed do rozpak\u016f, po kter\u00fdch dycht\u00ed\u0161, kter\u00e9 tou\u017e\u00ed\u0161 neust\u00e1le l\u00edbat\u2026 – za\u017eil jsi to n\u011bkdy? J\u00e1 ano, Bille… Tohle v\u0161echno, co jsem napsal, m\u00e1\u0161 jedin\u011b ty. Nikdo jin\u00fd\u2026 I kdy\u017e se tomu sna\u017e\u00edm neust\u00e1le br\u00e1nit, nejde to. Po\u0159\u00e1d se to ve mn\u011b stup\u0148uje. A zb\u00fdvaj\u00ed mi dv\u011b mo\u017enosti: Zapomenout, pokra\u010dovat v tom d\u00e1l. Zapom\u00edn\u00e1n\u00ed v\u0161ak nebude lehk\u00e9, a ur\u010dit\u011b na tebe nezapomenu ze dne na den. Bude mi to trvat hodn\u011b dlouho\u2026 Pora\u010f… Pora\u010f, co bys d\u011blal d\u00e1l, Bille\u2026 pros\u00edm.<\/strong><\/p>\n

Tv\u016fj Tom\u2026“<\/strong><\/p>\n

V o\u010d\u00edch jsem m\u011bl slzy, slzy dojet\u00ed, ale hlavn\u011b, slzy \u0161t\u011bst\u00ed\u2026<\/p>\n

\n

\n

autor: Ivetka
\nbetaread: Janule<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ivetka \u201eBille, nem\u00e1me \u010das. Mus\u00edme jet…“ zak\u0159i\u010del jsem na Billa. Mamka \u010dekala p\u0159ed bar\u00e1kem s na\u0161\u00edm nov\u00fdch aut\u00ed\u010dkem v \u00famyslu n\u00e1s spolu Gustavem a Georgem hodit do nahr\u00e1vac\u00edho studia, abychom zkusili nato\u010dit dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dky. \u201eJenom\u017ee j\u00e1 je\u0161t\u011b nejsem hotov\u00fd\u2026“ zahu\u010del Bill\u2026<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[109],"tags":[],"class_list":["post-16219","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-please-don-t-let-it-go"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16219","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16219"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16219\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79435138,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16219\/revisions\/79435138"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16219"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16219"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16219"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}