{"id":16280,"date":"2008-10-16T15:30:00","date_gmt":"2008-10-16T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16243"},"modified":"2020-11-04T21:29:40","modified_gmt":"2020-11-04T20:29:40","slug":"symphonie-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/10\/16\/symphonie-18\/","title":{"rendered":"Symphonie 18."},"content":{"rendered":"

autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong><\/p>\n

\n

\n

„Nerozum\u00edm tomu,\u201c za\u0161eptal a smutn\u011b vzhl\u00e9dl k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„\u010cemu?\u201c zeptal jsem se jej opatrn\u011b a mile jsem se pousm\u00e1l.<\/p>\n

„V\u0161em t\u011bm holk\u00e1m\u2026 nejsem ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Jsem oby\u010dejnej kluk, kter\u00fdho dlouhou dobu jenom obch\u00e1zely bez pov\u0161imnut\u00ed. Ale sta\u010d\u00ed, kdy\u017e se m\u016fj obli\u010dej zjev\u00ed na plak\u00e1t\u011b a ty holky \u0161\u00edl\u00ed\u2026 tomuhle nerozum\u00edm. Nejsem v\u00fdjime\u010dn\u00fd, jen jsem prost\u011b m\u011bl to \u0161t\u011bst\u00ed,\u201c ti\u0161e si povzdechl a s bolestiv\u00fdm pohledem si pohladil nara\u017eenej bok. Pot\u00e9 se na m\u011b smutn\u011b usm\u00e1l a j\u00e1 v jeho o\u010d\u00edch mohl znovu spat\u0159it ten zni\u010duj\u00edc\u00ed odlesk slz. Necht\u011bl jsem, aby plakal. Jeho slzy byly t\u00edm posledn\u00edm, co bych dok\u00e1zal sn\u00e9st.<\/p>\n

„To j\u00e1 jsem m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, Bille,\u201c za\u0161eptal jsem a jemn\u011b jsem jej pohladil po nata\u017een\u00e9 dlani. Zvedl ke mn\u011b slzav\u00e9 o\u010di a p\u0159es pootev\u0159en\u00e9 rty ti\u0161e vydechl.<\/p>\n

„Co\u017ee?\u201c hlas se mu t\u0159\u00e1sl a jeho t\u011blo se za\u010d\u00ednalo v m\u00e9 bl\u00edzkosti jemn\u011b t\u0159\u00e1st.<\/p>\n

„Kdybych nepoznal Gustava, nepotkal bych ani tebe\u2026 Mo\u017en\u00e1 bychom se ani nesetkali,\u201c sklonil jsem hlavu a za\u010dal jsem hledat v p\u0159edn\u00edch kaps\u00e1ch mikiny kl\u00ed\u010dky od pokoje. St\u00e1le jsem v\u0161ak na sob\u011b c\u00edtil jeho pohled.<\/p>\n

„To by byla \u0161koda,\u201c za\u0161eptal najednou m\u011bkce a opatrn\u011b odemkl dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e v\u0161ak stihl zmizet za dve\u0159ma, se na m\u011b se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil a malinko zavrt\u011bl hlavou.<\/p>\n

„A k-kv\u016fli t\u00e9 noci se netrap. J\u00e1 po tob\u011b, Tome, nic nechci, tak\u017ee se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, \u017ee bys m\u011b n\u011bjak ranil. Oba jsme v\u011bd\u011bli, do \u010deho jdeme a j\u00e1 proto nechci, aby ses za to n\u011bjak vinil. Nebyla to tv\u00e1 chyba,\u201c \u0159ekl p\u0159esn\u011b to, na co jsem v tu chv\u00edli myslel…<\/p>\n

\n

Jako by mu sta\u010dil jedinej pohled do m\u00fdch o\u010d\u00ed k tomu, aby p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed a na co mysl\u00edm. Jako by sv\u011bt vn\u00edmal stejn\u00fdma o\u010dima jako j\u00e1. Jako by to vn\u00edmal m\u00fdma o\u010dima\u2026 Ale stejn\u011b jsem si p\u0159ipadal hloup\u011b. V hrudi mi mocn\u011b bilo srdce a j\u00e1 se dokonce p\u0159istihl, jak ze sebe nedok\u00e1\u017eu dostat slova. Nic jsem ne\u0159\u00edkal, jenom jsem na n\u011bj hled\u011bl. Vn\u00edmal jsem jeho k\u0159ehkost a tu n\u00e1dhernou v\u016fni, na kterou snad nezapomenu u\u017e nikdy. A on d\u011blal to sam\u00e9. V jeho o\u010d\u00edch se sice mihl z\u00e1van bolesti a zklam\u00e1n\u00ed, p\u0159esto se jej v\u0161ak sna\u017eil zakr\u00fdt smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Tak r\u00e1d bych mu \u0159ekl, co c\u00edt\u00edm\u2026 Kdybych mu mohl \u0159\u00edct v\u0161echno, co m\u00e1m na srdci\u2026 ale nejde to. Nem\u016f\u017eu. Nem\u016f\u017eu mu \u0159\u00edct, \u017ee je n\u00e1dhernej a znovu se zmocnit jeho rt\u016f nebo se dot\u00fdkat jeho nah\u00e9ho t\u011bla. Tuhle \u0161anci jsem dostal jenom jednou a jsem r\u00e1d, \u017ee jsem ji n\u011bjak nezma\u0159il\u2026 Nerv\u00f3zn\u011b jsem si odka\u0161lal a napravil jsem si kalhoty.<\/p>\n

„Tak\u017ee je to za n\u00e1ma, \u017ee?\u201c zeptal jsem se ti\u0161e a zklaman\u011b jsem sklonil pohled k jeho bot\u00e1m.<\/p>\n

„Jo, nejsp\u00ed\u0161 jo,\u201c vydechl zt\u011b\u017eka, naposled se pousm\u00e1l a zav\u0159el dve\u0159e. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem v tu chv\u00edli m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed otev\u0159\u00edt dve\u0159e a j\u00edt za n\u00edm, p\u0159esto jsem to v\u0161ak rad\u011bji neud\u011blal. Bylo by to akor\u00e1t tak hor\u0161\u00ed a j\u00e1 u\u017e mu v\u00edc ubl\u00ed\u017eit nechci. Ode m\u011b si u\u017e toho vytrp\u011bl hodn\u011b\u2026<\/p>\n

\n

BILL:<\/p>\n

Zbytek ve\u010dera jsem rad\u011bji str\u00e1vil na pokoji. S\u00e1m\u2026 nikoho jsem necht\u011bl vid\u011bt, a u\u017e v\u016fbec jsem nem\u011bl pot\u0159ebu poslouchat Davidovy omluvy. Co se stalo, stalo se, a u\u017e s t\u00edm nic nenad\u011bl\u00e1. Mn\u011b akor\u00e1t p\u0159ibyla na z\u00e1dech jedna velik\u00e1 mod\u0159ina a men\u0161\u00ed \u0161kr\u00e1banec m\u00e1m i na b\u0159ichu. To jsem tedy dopadl. Kdyby tam v\u0161ak nebyl Tom, dopadl bych daleko h\u016f\u0159. C\u00edtil jsem se p\u0159esn\u011b jako u t\u00fd nehody… Akor\u00e1t m\u00edsto ocelov\u00fdch st\u011bn auta se mnou lomcovaly zb\u011bsil\u00e9 dlan\u011b a jedin\u00e9, co mi zn\u011blo v\u00a0u\u0161\u00edch, nebyl \u0159inkot skla, n\u00fdbr\u017e \u0159ev rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00fdch fanynek. Tohle se mi stalo \u00fapln\u011b poprv\u00e9. A sta\u010dilo jenom tak m\u00e1lo, aby m\u011b tam p\u0159\u00edmo zadusily sv\u00fdmi objet\u00edmi. Nev\u00edm, co maj\u00ed z toho, kdy\u017e m\u011b zatahaj\u00ed za triko nebo mi rozcuchaj\u00ed vlasy. J\u00e1 p\u0159eci nejsem n\u011bjak\u00e1 panenka, se kterou si m\u016f\u017eou hr\u00e1t\u2026<\/p>\n

I kdy\u017e jsem tak mohl vypadat. S\u00e1m bych se neubr\u00e1nil. Pot\u0159ebuju jej m\u00edt u sebe\u2026<\/p>\n

Neklidn\u011b jsem se na posteli zavrt\u011bl a tv\u00e1\u0159 jsem ukryl do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Kluci se \u0161li jist\u011b bavit s Davem a zbytkem t\u00fdmu do baru a pochybuji, \u017ee by Tom z\u016fstal na pokoji. Nebo \u0161el mo\u017en\u00e1 n\u011bkam s Alex\u2026 Ale to u\u017e nen\u00ed m\u016fj probl\u00e9m!<\/p>\n

V\u0161echno, co bylo mezi n\u00e1ma, se n\u011bjak vy\u0159e\u0161ilo a n\u00e1s u\u017e nepojilo v\u00edc, ne\u017e l\u00e1ska dvoj\u010dat a jedna jedin\u00e1 nezapomenuteln\u00e1 vzpom\u00ednka\u2026<\/p>\n

Prudce jsem zavrt\u011bl hlavou a rychle jsem popo\u0161el ke sk\u0159\u00edni. Pro\u010d bych se m\u011bl tady po\u0159\u00e1d jenom tr\u00e1pit?! Oni se bav\u00ed, a j\u00e1 se p\u016fjdu bavit taky! Navl\u00edkl jsem si na sebe jenom triko a tepl\u00e1ky a vlasy jsem si sv\u00e1zal do mal\u00fdho cul\u00edku. S make upem jsem si starosti ned\u011blal, stejn\u011b nejdu nikam do spole\u010dnosti. Nazul jsem si tenisky a rychle jsem vy\u0161el na chodbu. \u010ceho jsem si v\u0161ak nev\u0161iml, bylo, \u017ee na m\u011b z d\u00e1lky hled\u00ed pobaven\u00fd p\u00e1r hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Tak nen\u00e1padn\u011b jsem se sna\u017eil vytratit, a\u017e jsem si s\u00e1m p\u0159i\u0161el sm\u011b\u0161nej. Cel\u00e1 chodba byla zahalen\u00e1 do tich\u00e9 tmy, kter\u00e1 m\u011b akor\u00e1t tak d\u011bsila. Opatrn\u00fdmi kroky jsem se bl\u00ed\u017eil a\u017e k vyp\u00edna\u010di, kdy\u017e m\u011b najednou n\u011bkdo prudce zvednul do n\u00e1ru\u010de a j\u00e1 si b\u011bhem n\u011bkolika sekund m\u00e1lem vyk\u0159i\u010del hlasivky a tu doty\u010dnou osobu jsem hezky kopl. V\u016fbec jsem netu\u0161il, kam jsem tou nohou m\u00ed\u0159il, ale \u00fa\u010del to splnilo. N\u00e1hle jsem v\u0161ak usly\u0161el akor\u00e1t bolestn\u00e9 vykviknut\u00ed a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem c\u00edtil, jak se ta osoba sesunula k zemi.<\/p>\n

„Je\u017ei\u0161i Bille, ty bl\u00e1zne,\u201c sly\u0161el jsem pi\u0161t\u011bt zn\u00e1mej hlas a se strachem jsem rozsv\u00edtil. Kdy\u017e jsem v\u0161ak na zemi uvid\u011bl sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku s dlan\u00ed mezi nohama a dost bolestn\u00fdm v\u00fdrazem, v\u0161echno mi do\u0161lo. Rychle jsem k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhl a urychlen\u011b jsem si kleknul na v\u0161echny \u010dty\u0159i.<\/p>\n

„Si v po\u0159\u00e1dku?! Neud\u011blal jsem ti n\u011bco?!\u201c chrlil jsem na n\u011bj ot\u00e1zky jednu za druhou a konej\u0161iv\u011b jsem mu p\u0159ejel dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Ale jo, tohle snad zvl\u00e1dnu,\u201c celej \u010dervenej se m\u00edrn\u011b pousm\u00e1l a s mou pomoc\u00ed se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo op\u011bt vst\u00e1t.<\/p>\n

„Ty se\u0161 bl\u00e1zen!! U\u017e jako d\u00edt\u011b jsem se b\u00e1l tmy a ty mi tohle ud\u011bl\u00e1\u0161!!\u201c vytkl jsem mu roz\u010dilen\u011b a probodl jsem jej ustaran\u00fdm pohledem.<\/p>\n

„No tak promi\u0148, j\u00e1 myslel, \u017ee se lekne\u0161,\u201c vydechl a omluvn\u011b se na m\u011b pousm\u00e1l.<\/p>\n

„To tedy jo,\u201c dloubl jsem do n\u011bj a c\u00edtil jsem se hezky trapn\u011b. U\u017e jenom za to, jak jsem je\u010del\u2026<\/p>\n

\n

TOM:<\/p>\n

Tak tohle jsem tedy dostal. M\u00e9 mu\u017estv\u00ed utrp\u011blo nep\u0159\u00edjemn\u00fd ot\u0159es, ale to m\u00e9 srdce taky.<\/p>\n

Bill byl v tom cul\u00edku tak kr\u00e1snej, a je\u0161t\u011b kdy\u017e tak sladce je\u010del, no j\u00e1 jsem z n\u011bj norm\u00e1ln\u011b nemohl. Akor\u00e1t ten kopanec jsem ne\u010dekal.<\/p>\n

Vlastn\u011b jsem v\u016fbec ne\u010dekal, \u017ee jej tady potk\u00e1m. M\u011bl jsem toti\u017e nam\u00ed\u0159eno ke sv\u00e9mu autu, kter\u00e9 jsem za \u017e\u00e1dn\u00e9 nov\u00e9 a luxusn\u011bj\u0161\u00ed nevym\u011bnil. Po\u0159\u00e1d toti\u017e v\u00edm, kdo jsem a odkud jsem p\u0159i\u0161el a to auto jsem m\u011bl po\u0159\u00e1d. I kdy\u017e to nen\u00ed nejnov\u011bj\u0161\u00ed model za miliony, m\u00e1m jej r\u00e1d a v\u00e1\u017e\u00edm si jej stejn\u011b jako dobu, kdy jsem s t\u00edmhle za\u010d\u00ednal\u2026 Cht\u011bl jsem se j\u00edt na chvilku n\u011bkam projet. Prost\u011b zapomenout na v\u0161echno a nechat se un\u00e1\u0161et jenom tich\u00fdm zvukem motoru a \u0161um\u011bn\u00edm v\u011btru.<\/p>\n

„Chyst\u00e1\u0161 se n\u011bkam?\u201c zeptal jsem se jej opatrn\u011b a m\u016fj hlas se kone\u010dn\u011b pomalu vracel do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed hloubky. Bill se malinko za\u010dervenal a se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed nesm\u011ble k\u00fdvl.<\/p>\n

„Cht\u011bl jsem se j\u00edt proj\u00edt. Myslel jsem, \u017ee si \u0161el s klukama,\u201c nen\u00e1padn\u011b na m\u011b pohl\u00e9dl, a pot\u00e9 znovu sklonil hlavu.<\/p>\n

„To ne. N\u011bjak jsem nem\u011bl n\u00e1ladu a ani chu\u0165. Vlastn\u011b jsem se cht\u011bl j\u00edt projet. Aspo\u0148 na chvilku vypadnout od tohohle v\u0161eho,\u201c za\u0161eptal jsem a smutn\u00fdm pohledem jsem p\u0159el\u00e9tl jeho tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„K-kdybys cht\u011bl, mohl bych ti d\u011blat spole\u010dnost,\u201c \u0161eptl m\u011bkce a m\u00edrn\u011b se pousm\u00e1l. Na chvilku jsem zav\u00e1hal, zdali to nen\u00ed hloupej n\u00e1pad \u2026<\/p>\n

Ale p\u0159i pohledu do t\u011bch n\u00e1dhern\u011b v\u00e1\u0161niv\u00fdch o\u010d\u00ed se mi p\u0159\u00edmo rozt\u0159\u00e1sla kolena.<\/p>\n

„Tak jo,\u201c k\u00fdvl jsem, a kdy\u017e se na m\u011b \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l, nemohl jsem jinak, ne\u017e usm\u00e1t se na n\u011bj tak\u00e9. Spole\u010dn\u011b jsme se vytratili ze vstupn\u00ed br\u00e1ny a do\u0161li jsme k velik\u00e9mu parkovi\u0161ti, na jeho\u017e rohu sv\u00edtilo m\u00e9 aut\u00ed\u010dko. Netrvalo dlouho a ji\u017e jsem odemykal p\u0159edn\u00ed dve\u0159e, aby si i Bill mohl nastoupit. Oba jsme si dali p\u00e1sy a ticho bylo to jedin\u00e9, co se neslo atmosf\u00e9rou. Bill se nejist\u011b zahled\u011bl na volant, jeho\u017e povrch jsem nejist\u011b sv\u00edral v dlan\u00edch a nedok\u00e1zal jsem nastartovat. V krku jsem m\u011bl knedl\u00edk a dlan\u011b se mi nerv\u00f3zn\u011b potily. Tak moc jsem po n\u011bm tou\u017eil… M\u011bl bych dostat Oskara za svou roli toho klidn\u00e9ho, toho, kter\u00fdho nikdo a nic nerozhod\u00ed. Toho, kter\u00fd \u017eivot bere tak, jak se mu nab\u00edz\u00ed a nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad jinou cestou nebo jin\u00fdm v\u00fdchodiskem. Kdy\u017e se mi p\u0159iplete do rukou Alex, miloval jsem se s Alex\u2026 ale te\u010f?!<\/p>\n

Co m\u00e1m d\u011blat te\u010f?<\/p>\n

„Kdy\u017e ti nen\u00ed dob\u0159e tak-,\u201c za\u010dal jsem, proto\u017ee jsem c\u00edtil, jak je nesv\u016fj na sedadle auta.<\/p>\n

„To ne. Jsem v po\u0159\u00e1dku. Zvl\u00e1dnu to,\u201c pousm\u00e1l se, a tak jsem tedy nastartoval. Nejeli jsme v\u016fbec dlouho, dokonce jsme ani neodjeli z m\u011bsta. Zastavil jsem p\u0159esn\u011b u toho parku, kde jsme se tehdy poh\u00e1dali a k\u0159i\u010deli jsme po sob\u011b v\u0161echny ty l\u017ei. Bill se p\u0159ekvapen\u011b d\u00edval kolem, a pak sv\u016fj pohled up\u0159el do m\u00fdch o\u010d\u00ed. A zat\u00edmco v t\u011bch m\u00fdch se skr\u00fdvala nesm\u011bl\u00e1 touha, j\u00e1 mohl v t\u011bch jeho pozorovat ustra\u0161enej cht\u00ed\u010d.<\/p>\n

Pohotov\u011b sklonil tv\u00e1\u0159 a m\u00edrn\u011b sev\u0159el rty.<\/p>\n

„Pro\u010d tady?\u201c zeptal se ti\u0161e a rozepnul si p\u00e1sy. J\u00e1 ud\u011blal to sam\u00e9 a klidn\u011b jsem pokr\u010dil rameny. Bill se na m\u011b dlouze zahled\u011bl, pot\u00e9 se v\u0161ak narovnal a jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil na pevn\u011b semknut\u00e9 rty. J\u00e1 jsem v\u0161ak dlouho odol\u00e1vat nedok\u00e1zal a po chvilce jsem to byl j\u00e1, kdo jako prvn\u00ed narazil jazykem na bari\u00e9ru jeho rt\u016f. Bill je pomalounku otev\u00edral a propletl sv\u016fj jazyk s t\u00edm m\u00fdm v nekone\u010dn\u00e9 h\u0159e. L\u00edbali jsme se jako o \u017eivot\u2026 Zapom\u00ednal jsem d\u00fdchat. Srdce mi tlouklo tak spla\u0161en\u011b, \u017ee jsem velice pochyboval o tom, \u017ee to Bill nesly\u0161el. Jedin\u00e9, na co jsme se zmohli, bylo zoufal\u00e9 sykav\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed a dlouh\u00e9 nal\u00e9hav\u00e9 v\u00fddechy do \u00fast toho druh\u00e9ho. M\u00e9 dlan\u011b si samy na\u0161ly cestu k jeho bok\u016fm, za kter\u00e9 jsem si jej vyt\u00e1hl na kl\u00edn. Bill v\u016fbec nevn\u00edmal, \u017ee sv\u00fdm zade\u010dkem spustil st\u011bra\u010de a lehce zatroubil. Kdy\u017e mi kone\u010dn\u011b sed\u011bl na kl\u00edn\u011b, p\u0159itla\u010dil jsem si ho k\u00a0sob\u011b, jak nejbl\u00ed\u017e jsem mohl a nechal jsem se un\u00e1\u0161et jeho polibky. Bill si s m\u00fdmi rty p\u0159\u00edmo hr\u00e1l. Jemn\u011b je s\u00e1l, lehce je mas\u00edroval zuby a n\u011b\u017en\u011b ochutn\u00e1val jazykem. J\u00e1 se nezmohl na nic. Jenom jsem mu zoufale p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl dlan\u011bmi stehna, kter\u00e9 jsem od sebe pomalounku oddaloval, jak se ke mn\u011b Bill p\u0159isouval bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e\u2026<\/p>\n

\n

\n

autor: B-kay
\nbetaread: Janule<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Nerozum\u00edm tomu,\u201c za\u0161eptal a smutn\u011b vzhl\u00e9dl k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „\u010cemu?\u201c zeptal jsem se jej opatrn\u011b a mile jsem se pousm\u00e1l. „V\u0161em t\u011bm holk\u00e1m\u2026 nejsem ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Jsem oby\u010dejnej kluk, kter\u00fdho dlouhou dobu jenom obch\u00e1zely bez pov\u0161imnut\u00ed. Ale sta\u010d\u00ed, kdy\u017e se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[168],"tags":[],"class_list":["post-16280","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-symphonie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16280","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16280"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16280\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79435183,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16280\/revisions\/79435183"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16280"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16280"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16280"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}