{"id":16331,"date":"2008-10-10T17:00:00","date_gmt":"2008-10-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16294"},"modified":"2008-10-10T17:00:00","modified_gmt":"2008-10-10T16:00:00","slug":"dar-ii-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/10\/10\/dar-ii-14\/","title":{"rendered":"Dar II 14."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kl\u00ed\u010d se hlasit\u011b oto\u010dil v z\u00e1mku a Niky osam\u011bla. \u017dena, kter\u00e1 ji nejsp\u00ed\u0161 m\u011bla za \u00fakol hl\u00eddat, nazna\u010dila, \u017ee te\u010f mus\u00ed na chv\u00edli pry\u010d, ale je\u0161t\u011b se vr\u00e1t\u00ed. Niky jen k\u00fdvla, \u017ee rozum\u00ed, posunkov\u00e1 \u0159e\u010d, kterou ta pan\u00ed pou\u017e\u00edvala, byla docela srozumiteln\u00e1. Nech\u00e1pala, pro\u010d nechce mluvit, ale proto\u017ee nerozum\u011bla v\u016fbec ni\u010demu, co se s n\u00ed moment\u00e1ln\u011b d\u011bje, za\u0159adila si tenhle detail jen do seznamu dal\u0161\u00edch a dal\u0161\u00edch vjem\u016f, z kter\u00fdch si snad pozd\u011bji bude moci uspo\u0159\u00e1dat pochopitelnou skl\u00e1da\u010dku. My\u0161lenky j\u00ed l\u00edtaly hlavou zmaten\u011b a rychle, nedok\u00e1zala je zat\u00edm zklidnit a se\u0159adit tak, aby v\u011bci d\u00e1valy n\u011bjak\u00fd smysl. Nech\u00e1pala, pro\u010d je tady, jak se sem dostala; nev\u011bd\u011bla, jak dlouho u\u017e tu le\u017e\u00ed; nedovedla si p\u0159edstavit, co bude d\u00e1l a jen tup\u011b z\u00edrala do b\u00edl\u00e9ho stropu. Myslela na rodi\u010de\u2026 co se s nimi stalo? Kde se tu vlastn\u011b vzala? Nedok\u00e1zala si vzpomenout, jak do\u0161lo k tomu, \u017ee se ocitla v tomhle v\u011bzen\u00ed, daleko od domova, sama a naprosto bezmocn\u00e1. Pokusila se pohnout, aby si znovu ov\u011b\u0159ila, \u017ee jej\u00ed t\u011blo je bolav\u00e9 a slab\u00e9. Nech\u00e1pala pro\u010d\u2026 napadlo ji, \u017ee se j\u00ed mo\u017en\u00e1 n\u011bco stalo a tihle dva zvl\u00e1\u0161tn\u00ed lid\u00e9 ji zachr\u00e1nili a te\u010f ji tu dr\u017e\u00ed, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed usoudila, \u017ee to cel\u00e9 ned\u00e1v\u00e1 smysl. Pro\u010d by jinak nem\u011bla kolem sv\u00e9 rodi\u010de? Co kdy\u017e jsou opravdu mrtv\u00ed? Co kdy\u017e ji nikdo nehled\u00e1? Po tv\u00e1\u0159\u00edch j\u00ed st\u00e1le st\u00e9kaly slzy bezmoci a zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
Bouchly dve\u0159e. \u017dena se vr\u00e1tila. Niky malinko pooto\u010dila hlavu, aby zjistila, co se d\u011bje. Sledovala \u0161t\u00edhlou hn\u011bdovl\u00e1sku, jak pokl\u00e1dala do rohu m\u00edstnosti b\u00edlou hranatou krabici. Co to bylo? Netu\u0161ila.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Vivian s n\u00e1mahou dovlekla do sklepa chemick\u00fd z\u00e1chod, jen\u017e Thorsten v\u010dera koupil a hned vyb\u011bhla zp\u00e1tky nahoru pro zbytek v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 bude te\u010f nutn\u011b pot\u0159ebovat. Musela co nejd\u0159\u00edv dos\u00e1hnout toho, aby d\u00edvka mohla za\u010d\u00edt sama chodit na z\u00e1chod a nebylo pot\u0159eba o ni pe\u010dovat jako o miminko tak, jak to d\u011blala cel\u00fd m\u011bs\u00edc. Posledn\u00ed t\u00fdden u\u017e se o to sna\u017eila, v\u011bd\u011bla, \u017ee usp\u00e1vac\u00ed l\u00e9ky doch\u00e1zej\u00ed a bylo j\u00ed jasn\u00e9, v jak\u00e9m stavu jsou d\u00edv\u010diny svaly po tak dlouh\u00e9 ne\u010dinnosti. Nebyla rehabilita\u010dn\u00ed sestra, ale z\u00e1klady mas\u00edrov\u00e1n\u00ed znala a s nehybn\u00fdm t\u011blem sv\u00e9 sv\u011b\u0159enky se sna\u017eila prov\u00e1d\u011bt alespo\u0148 z\u00e1kladn\u00ed rehabilita\u010dn\u00ed cviky. V\u011bd\u011bla, \u017ee kdy\u017e si s t\u00edm d\u00e1 pr\u00e1ci, tak to p\u016fjde, ale bude to cht\u00edt je\u0161t\u011b trochu \u010dasu. Naskl\u00e1dala svoje masti\u010dky na stolek vedle d\u00edv\u010diny postele, usm\u00e1la se na ni, aby se neb\u00e1la a odkryla jej\u00ed hube\u0148ou\u010dk\u00e9 t\u011blo, dosud skryt\u00e9 pod pe\u0159inou, oble\u010den\u00e9 jen v lehk\u00e9 no\u010dn\u00ed ko\u0161ili, kterou j\u00ed Vivan p\u016fj\u010dila ze sv\u00fdch vlastn\u00edch. Jej\u00ed oble\u010den\u00ed bylo vypran\u00e9 a p\u0159ipraven\u00e9, a\u017e se d\u00edvka postav\u00ed na vlastn\u00ed nohy. Viv si namazala ruce a za\u010dala pomalu mas\u00edrovat d\u00edv\u010din l\u00fdtkov\u00fd sval. C\u00edtila jej\u00ed strach a bolest, ale sna\u017eila se alespo\u0148 pohledem d\u00e1t Niky najevo, \u017ee je to jen pro jej\u00ed dobro. M\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9haly zvuky prov\u00e1d\u011bn\u00e9 mas\u00e1\u017ee a Nikyno tich\u00e9 bolestn\u00e9 k\u0148u\u010den\u00ed. Viv byla zvykl\u00e1 si p\u0159i pr\u00e1ci zp\u00edvat a ani te\u010f neodolala a za\u010dala si potichu broukat p\u00edsni\u010dku, kterou j\u00ed kdysi zp\u00edvala babi\u010dka p\u0159ed span\u00edm. Ob\u010das zvedla o\u010di k d\u00edvce, aby zkontrolovala, jak je na tom, jestli je bolest st\u00e1le stejn\u00e1, ale p\u0159i postupn\u00e9m mas\u00edrov\u00e1n\u00ed svalu bylo vid\u011bt, \u017ee se j\u00ed ulevuje. Snad to p\u016fjde rychle\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
D\u00e1vno u\u017e se setm\u011blo a chladn\u00fd no\u010dn\u00ed v\u00e1nek pov\u00edval s \u010dern\u00fdmi dlouh\u00fdmi vlasy vysok\u00e9ho \u0161t\u00edhl\u00e9ho chlapce. Bill st\u00e1l op\u0159en\u00fd o kovov\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed star\u0161\u00edho hausb\u00f3tu, p\u0159em\u00fd\u0161lel a d\u00edval se na z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed m\u011bsto v d\u00e1li p\u0159ed sebou, jeho\u017e kontury se r\u00fdsovaly na obzoru. Magdeburg. M\u011bsto jejich d\u011btstv\u00ed, m\u011bsto, kde vyr\u016fstali, ne\u017e se s rodi\u010di p\u0159est\u011bhovali do mal\u00e9 vesni\u010dky, je\u017e jim nikdy nep\u0159irostla k srdci. V\u017edycky tou\u017eili vr\u00e1tit se tam\u2026 do m\u011bsta, kde nikdy nezhasla v\u0161echna sv\u011btla a lid\u00e9 \u017eili \u00fapln\u011b jin\u00fdm \u017eivotem; kde je r\u00e1no nebudili protivn\u011b kokrhaj\u00edc\u00ed sousedovic kohouti, ale zvon\u011bn\u00ed tramvaj\u00ed, trouben\u00ed aut a zp\u011bv opilc\u016f, opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edch k r\u00e1nu no\u010dn\u00ed bary. To byl jejich \u017eivot, kter\u00fd znali od malinka, a kter\u00fd jim najednou rodi\u010de vzali a uvrhli je do v\u011bzen\u00ed jm\u00e9nem Loitsche. Cht\u011bli z n\u011bj ven za ka\u017edou cenu. Cht\u011bli do velk\u00e9ho m\u011bsta, zp\u00e1tky tam, odkud poch\u00e1zeli.<\/div>\n
Ukotven\u00fd hausb\u00f3t se jemn\u011b kol\u00e9bal na neklidn\u00e9 vod\u011b \u0161irok\u00e9 \u0159eky Labe a sv\u011btla vzd\u00e1len\u00e9ho m\u011bsta nad n\u00edm se odr\u00e1\u017eela na hladin\u011b. Bylo chladno, za chv\u00edli bude p\u016flnoc a \u017eivot dvoj\u010dat zase posko\u010d\u00ed o jeden rok. Jeden jedin\u00fd rok a kolik se toho zm\u011bnilo\u2026 Loni touhle dobou byli tak vypla\u0161en\u00ed ze sl\u00e1vy, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la n\u00e1hle a ne\u010dekan\u011b, \u017ee snad svoje narozeniny ani nebyli schopni vn\u00edmat. Z\u00e1jem m\u00e9di\u00ed, nov\u00fd pocit, kter\u00fd jim poskytovaly \u0161\u00edlej\u00edc\u00ed d\u00edvky, tou\u017e\u00edc\u00ed se jich dotknout, mluvit s nimi a milovat je, je tenkr\u00e1t absolutn\u011b pohltil. Dnes u\u017e to bylo jin\u00e9. M\u011bli jeden druh\u00e9ho, milovali se, skr\u00fdvali se, ale byli \u0161\u0165astn\u00ed. Sl\u00e1va u\u017e byla ob\u010das na obt\u00ed\u017e, i kdy\u017e jim st\u00e1le p\u0159ipadalo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee se jim splnilo v\u0161echno o \u010dem snili.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je chladno, nastydne\u0161,“ usly\u0161el za sebou hlas sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„M\u00e1m mikinu, nen\u00ed mi zima,“ odporoval Bill, ale nebr\u00e1nil se, kdy\u017e ho Tom zezadu objal a sna\u017eil se ho zah\u0159\u00e1t sv\u00fdm t\u011blem. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9. Jeho pohled zabloudil na b\u0159eh, jestli je nepozoruj\u00ed ciz\u00ed zv\u011bdav\u00e9 o\u010di, ale snad nikdo nev\u011bd\u011bl, kde jsou. M\u00e1min zn\u00e1m\u00fd, kter\u00fd jim p\u016fj\u010dil na dne\u0161n\u00ed noc starou obytnou lo\u010f, byl spolehliv\u00fd, snad nehrozilo, \u017ee by n\u011bkomu jejich pobyt vyzradil. M\u00e1mino slibovan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed bylo opravdu p\u0159ekvapen\u00edm. A\u017e do posledn\u00ed chv\u00edle netu\u0161ili, kam je veze a co m\u00e1 v \u00famyslu. V\u017edycky um\u011bla vymyslet n\u011bco nov\u00e9ho.<\/div>\n
„Je tu kr\u00e1sn\u011b, vi\u010f?“ za\u0161eptal mu Tom do ucha. Bill p\u0159ik\u00fdvl.
„Jsme doma, pohromad\u011b, to je kr\u00e1sn\u00fd,“ povzdychl si a oto\u010dil se ke sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu dvoj\u010deti. „Pro\u010d nesp\u00ed\u0161?“ zeptal se \u0161eptem a l\u00edbl Toma na ucho.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee jsme pohromad\u011b\u2026 Gordon chr\u00e1pe,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom. Kajuta, kde v\u0161ichni \u010dty\u0159i m\u011bli dnes v noci sp\u00e1t, byla mr\u0148av\u00e1 a nebylo kam jinam ut\u00e9ct, ne\u017e na palubu. „Stejn\u011b bych nespal, mus\u00edme b\u00fdt o p\u016flnoci vzh\u016fru,“ p\u0159ipomn\u011bl jejich narozeninovou tradici. U\u017e jako mal\u00ed m\u011bli dovoleno \u010dekat na posledn\u00ed srpnovou p\u016flnoc, kter\u00e1 zvy\u0161ovala \u010d\u00edslo, j\u00edm\u017e se jako kluci chlubili, kdy\u017e se n\u011bkdo zeptal, kolik je jim let. Letos to bylo sedmn\u00e1ct\u2026 nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho\u2026 nic se nem\u011bnilo, to je \u010dekalo a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok, a\u017e budou plnolet\u00ed, ale p\u0159esto m\u011bli lep\u0161\u00ed pocit. Ka\u017ed\u00fd rok nav\u00edc je k tomu vytou\u017een\u00e9mu \u010d\u00edslu osmn\u00e1ct p\u0159ibli\u017eoval a tohle bylo posledn\u00ed \u010d\u00edslo jejich nesvobody.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f si sednout,“ vzal Tom Billa za ruku a t\u00e1hl ho za sebou k d\u0159ev\u011bn\u00fdm rozkl\u00e1dac\u00edm \u017eidl\u00edm, op\u0159en\u00fdm o velkou bednu plnou haramp\u00e1d\u00ed. M\u00e1lem se p\u0159erazili o lano, kter\u00e9 kotvilo hausb\u00f3t ke b\u0159ehu, aby v noci neuplavali a r\u00e1no se neprobudili v Hamburku. Ka\u017ed\u00fd si vzal jednu \u017eidli, postavili je vedle sebe tak, aby si mohli nat\u00e1hnout sv\u00e9 dlouhat\u00e1nsk\u00e9 nohy a polo\u017eit je na z\u00e1bradl\u00ed. D\u00edvali se na m\u011bsto p\u0159ed sebou, nohy vylo\u017een\u00e9 naho\u0159e, mezi sebou jen nepatrnou mezeru, ve kter\u00e9 mohli schovat sv\u00e9 spojen\u00e9 ruce. Kdyby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el, ve tm\u011b by nem\u011bl \u0161anci nic vid\u011bt.<\/div>\n
„U\u017e ses rozhodl?“ za\u0161eptal Tom do zvuk\u016f \u0161plouchaj\u00edc\u00ed vody, kter\u00e1 jedin\u00e1 naru\u0161ovala ticho no\u010dn\u00ed p\u0159\u00edrody. Z\u00edtra musel Bill \u0159\u00edct Meg sv\u00e9 definitivn\u00ed rozhodnut\u00ed. Pak u\u017e nebyla cesta zp\u011bt. Mluvili o tom s Tomem v\u010dera cel\u00fd den. Prob\u00edrali v\u0161echny mo\u017en\u00e9 varianty, jak by se \u00fakol dal zvl\u00e1dnout a Bill pochopil, \u017ee kdyby na to m\u011bl b\u00fdt s\u00e1m, nejsp\u00ed\u0161 by to nakonec vzdal.<\/div>\n
<\/div>\n
flashback<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kde ta holka je?“ zeptal se ho Tom, kdy\u017e se po ob\u011bd\u011b se\u0161li v Billov\u011b pokoji.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, to budu muset n\u011bjak zjistit, v\u00edm jen, \u017ee je ur\u010dit\u011b \u017eiv\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Bill nejist\u011b. „M\u016f\u017eu pr\u00fd pou\u017e\u00edvat svoje schopnosti, ale zat\u00edm netu\u0161\u00edm, kter\u00fd a jak,“ pokr\u010dil rameny. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom od chv\u00edle, kdy na Megyinu nab\u00eddku k\u00fdvl. Tohle byl kl\u00ed\u010dov\u00fd okam\u017eik jeho zkou\u0161ky. Jak to ud\u011blat? To byla ot\u00e1zka\u2026 S jeho zn\u00e1m\u00fdm obli\u010dejem, prac\u00ed a omezen\u00edmi, kter\u00e1 jeho \u017eivot prov\u00e1zela, to nebude nic jednoduch\u00e9ho. Nem\u011bl auto, neum\u011bl \u0159\u00eddit, v podstat\u011b byl neust\u00e1le uv\u00e1zan\u00fd ke kapele, hl\u00eddan\u00fd bodyguardy\u2026 zd\u00e1lo se mu to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm t\u011b\u017e\u0161\u00ed, \u010d\u00edm d\u00e9le o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Asi to vzd\u00e1m,“ povzdechl si ne\u0161\u0165astn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nebl\u00e1zni, to n\u011bjak zvl\u00e1dnem,“ ut\u011b\u0161oval ho Tom, ale s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, jestli to bude mo\u017en\u00e9. „P\u0159ece to nevzd\u00e1\u0161, v\u017edy\u0165 tu holku unesli na na\u0161em koncert\u011b\u2026 to u\u017e je dost p\u00e1dnej d\u016fvod na to to aspo\u0148 zkusit,“ nal\u00e9hal Tom.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, p\u0159emej\u0161l\u00edm o tom kudy chod\u00edm, ale fakt m\u011b nenapad\u00e1, jak se k n\u00ed dostat.“ Podle pravidel se o jeho akci nesm\u011bla dozv\u011bd\u011bt policie, tak\u017ee se ani nedostane k jej\u00edm z\u00e1znam\u016fm, k v\u00fdslech\u016fm sv\u011bdk\u016f, k ni\u010demu, co se toho t\u00fdkalo. Tedy ne leg\u00e1ln\u00ed cestou\u2026 Vypadalo to ne\u0159e\u0161iteln\u011b. Jak se k d\u00edvce m\u016f\u017ee dostat? Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 nad\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 by mu zrovna v tomhle mohlo n\u011bjak v\u00fdrazn\u011b pomoci\u2026 aspo\u0148 o n\u011bm nev\u011bd\u011bl. Snad mu Meg je\u0161t\u011b porad\u00ed, ne\u017e na to k\u00fdvne\u2026ur\u010dit\u011b mu porad\u00ed, nem\u016f\u017ee ho v tom nechat, je jeho u\u010ditelka\u2026<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat zdrhnout, budu ti krejt z\u00e1da,“ prohl\u00e1sil Tom sebev\u011bdom\u011b. „Kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat n\u011bkam odv\u00e9st, \u010dmajznu Gordonovi auto a odvezu t\u011b,“ pokra\u010doval, aby br\u00e1\u0161ku povzbudil.<\/em><\/div>\n
„Jo a zabijem se za prvn\u00edm rohem, vi\u010f?“ usm\u00e1l se Bill. Moc dob\u0159e si vzpom\u00ednal na br\u00e1\u0161kovu nehodu, kdy p\u0159edek Gordonova auta pol\u00edbil stalet\u00fd dub.<\/em><\/div>\n
„Pfff\u2026 nevd\u011b\u010dn\u00edku. To u\u017e je dlouho. Um\u00edm \u0159\u00eddit,“ obhajoval sv\u00e9 schopnosti Tom. „Bude\u0161 d\u00e1vat bacha a kdyby n\u011bco, tak n\u00e1s zachr\u00e1n\u00ed\u0161, ne?“ logicky uva\u017eoval. „M\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ece hejbat \u010d\u00edm chce\u0161, zvednout cokoliv, tak n\u00e1s holt tro\u0161ku nadzvedne\u0161 a vyhneme se v\u0161emu,“ zcela v\u00e1\u017en\u011b pronesl do ticha Billova pokoje. P\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b, jak spolu let\u00ed autem, se oba nahlas roz\u0159ehtali.<\/em><\/div>\n
„Co se tady d\u011bje? Jste sly\u0161et a\u017e do kuchyn\u011b,“ ozvala se m\u00e1ma od dve\u0159\u00ed. „Balit, kluci, odj\u00ed\u017ed\u00edme, vemte si sebou v\u011bci na jeden den, z\u00edtra ve\u010der jsme zp\u00e1tky. Neptejte se kam jedem, stejn\u011b v\u00e1m to ne\u0159eknu. P\u0159ekvapen\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed,“ zazp\u00edvala radostn\u011b a odfr\u010dela zp\u00e1tky do kuchyn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Je\u017ekovy zraky, co to zase bude,“ proto\u010dil Tom o\u010di v sloup.<\/em><\/div>\n
„Tu\u0161\u00edm n\u011bjakou zradu,“ p\u0159idal se k n\u011bmu Bill, ale oba se zvedli a poslu\u0161n\u011b za\u010dali balit.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
konec flashbacku<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bill na Tomovu tichou nal\u00e9havou ot\u00e1zku jen p\u0159ik\u00fdvl. Ano\u2026 rozhodl se. Zkus\u00ed to. S jeho pomoc\u00ed to snad m\u016f\u017ee dok\u00e1zat.<\/div>\n
„Tak\u017ee jo?“ uji\u0161\u0165oval se je\u0161t\u011b Tom a bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 z bratrova rozhodnut\u00ed radost.<\/div>\n
„Jo, ale jen kdy\u017e mi pom\u016f\u017ee\u0161,“ odvr\u00e1til Bill sv\u016fj pohled od klidn\u00e9 vodn\u00ed hladiny a setkal se s Tomov\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Spolehni se,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a stiskl ruku, kter\u00e1 spo\u010d\u00edvala po celou dobu v jeho dlani.<\/div>\n
V tu chv\u00edli usly\u0161eli zvon Magdebursk\u00e9ho d\u00f3mu, kter\u00fd d\u00e1val v\u0161em obyvatel\u016fm m\u011bsta jasnou zpr\u00e1vu, \u017ee pr\u00e1v\u011b nastala p\u016flnoc.<\/div>\n
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed,“ za\u0161eptal Bill do Tomova ucha a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tob\u011b taky, l\u00e1sko,“ zachrapt\u011bl Tom a lehce p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„To je m\u00e1lo, pot\u0159ebuju t\u011b l\u00edbat,“ zak\u0148oural Bill a rozpojil jejich ruce. P\u0159it\u00e1hl si Toma bl\u00ed\u017e k sob\u011b a spojil jejich rty v hlubok\u00e9m polibku. V tu chv\u00edli jim bylo ob\u011bma jedno, jestli je n\u011bkdo vid\u00ed nebo ne\u2026 tohle byl jejich prvn\u00ed mileneck\u00fd narozeninov\u00fd polibek\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
****<\/div>\n
<\/div>\n
„Chlapi, vst\u00e1vat!“ houkla Simone z kajuty do mal\u00e9 lo\u017eni\u010dky. P\u0159ipravovala sn\u00eddani, aby t\u0159i nejlep\u0161\u00ed mu\u017ei jej\u00edho \u017eivota nebyli protivn\u00ed a hladov\u00ed. V\u010dera s sebou p\u0159ivezli velk\u00e9 z\u00e1soby, ale v\u011bt\u0161ina z toho z\u016fstala je\u0161t\u011b v kufru auta na sou\u0161i. Ty p\u0159ijdou na \u0159adu a\u017e pozd\u011bji\u2026 „Bude jeden\u00e1ct, vylezte, leno\u0161i,“ prozp\u011bvovala si a pekla jednu vafli za druhou. Dne\u0161n\u00ed sn\u00eddan\u011b mus\u00ed b\u00fdt ta nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed, ostatn\u011b jako ka\u017ed\u00e9ho prvn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed. „No tak! M\u00e1m v\u00e1s j\u00edt polejt vodou z Labe?“ volala po dal\u0161\u00edch p\u011bti minut\u00e1ch ticha, kter\u00e9 se neslo kajutou.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161, u\u017e lezou,“ prot\u00e1hl se Gordon, do r\u016f\u017eova vyspinkan\u00fd, neoholen\u00fd a rozcuchan\u00fd jako \u010f\u00e1bel. „Dostal jsem sprdung, prej jsem v noci chr\u00e1pal, jo?“ p\u0159ito\u010dil se zezadu k Simone a pohladil ji po zadku.<\/div>\n
„Jist\u011b, jako ka\u017edou noc,“ reagovala jeho \u017eena a oto\u010dila se, aby ho l\u00edbla na \u010delo. „Jsem zvykl\u00e1, ale kluci ne,“ vysv\u011btlila mu a zalila hrnek s \u010derstvou k\u00e1vou.<\/div>\n
„D\u00edky, mil\u00e1\u010dku,“ dostalo se j\u00ed pochvaly, kdy\u017e si jej\u00ed mu\u017e odnesl hork\u00fd hrnek a sednul si k mal\u00e9mu d\u0159ev\u011bn\u00e9mu stolku. Kajuta byla neuv\u011b\u0159iteln\u011b mal\u00e1, ale ve\u0161lo se do n\u00ed v\u0161echno, co bylo pot\u0159eba.<\/div>\n
„No to je dost,“ pronesl Gordon, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b ve dve\u0159\u00edch zjevilo ohnut\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 stra\u0161idlo. Stropy byly tak akor\u00e1t, ale dve\u0159e, kter\u00fdmi museli kluci proch\u00e1zet, byly na jejich v\u00fd\u0161ku u\u017e n\u00edzk\u00e9. Za tu chv\u00edli, co tu byli, se Bill i Tom u\u017e nejm\u00ed\u0148 t\u0159ikr\u00e1t pra\u0161tili do \u010dela.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ z\u00edvl Bill na plnou pusu a rozsv\u00edtily se mu o\u010di, kdy\u017e vid\u011bl, co bude k sn\u00eddani.<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bla m\u00e1ma. „V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m, syn\u00e1\u010dku,“ l\u00edbla ho na tv\u00e1\u0159 a usm\u00e1la se.<\/div>\n
„D\u00edky, mami,“ odv\u011btil a do\u0161lo mu, \u017ee dnes je vlastn\u011b \u010dek\u00e1 to slibovan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Hausb\u00f3t byl jen prvn\u00edm z nich, jak se v\u010dera dozv\u011bd\u011bli. „M\u00e1m d\u011bsnej hlad,“ pronesl, kdy\u017e se nasoukal vedle Gordona do neuv\u011b\u0159iteln\u011b mal\u00e9ho prostoru a s\u00e1pal se po vafl\u00edch, kter\u00e9 u\u017e byly nazdoben\u00e9 na tal\u00ed\u0159i. „Dobr\u00fd,“ pochvaloval si s plnou pusou a usm\u00e1l se, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch zjevil jeho rozespal\u00fd bratr.<\/div>\n
„Co to tady von\u00ed?“ zeptal se, nat\u00e1hl nosem, a kdy\u017e vid\u011bl Billa, rozcuchan\u00e9ho a nacp\u00e1vaj\u00edc\u00edho se, a\u017e se mu d\u011blaly boule za u\u0161ima, vzpomn\u011bl si, co je vlastn\u011b dneska za den. N\u011bjak se mu to poda\u0159ilo zaspat\u2026 tak\u017ee budou vafle, v tomhle byla mamka spolehliv\u00e1. Dostalo se mu stejn\u00e9ho blahop\u0159\u00e1n\u00ed, jako jeho mlad\u0161\u00edmu dvoj\u010deti a stejn\u011b tak rychle do n\u011bj padalo v\u0161echno, co bylo p\u0159ichyst\u00e1no na stole.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jdeme p\u00e1chat rann\u00ed hygienu, Labe \u010dek\u00e1,“ vyhl\u00e1sil Gordon ve chv\u00edli, kdy u\u017e na stole nezbyl ani drobek a rozesm\u00e1l se, kdy\u017e uvid\u011bl znechucen\u00e9 v\u00fdrazy dvoj\u010dat. „No co je? Skok do chladn\u00e9 labsk\u00e9 vody rovnou z paluby osv\u011b\u017e\u00ed a omlad\u00ed,“ p\u0159edn\u00e1\u0161el jim, jako by on, „star\u00fd rocker“, byl \u010dlenem m\u00edstn\u00edho klubu otu\u017eilc\u016f.<\/div>\n
„M\u011b vynech, j\u00e1 jsem mladej dost,“ prohl\u00e1sil znechucen\u011b Bill, zvedl se a po sch\u016fdk\u00e1ch vylezl na palubu. Prot\u00e1hl se, proto\u017ee uvnit\u0159 to ne\u0161lo, pra\u0161til by se rukama o strop, ale v p\u016fli pohybu strnul. Na b\u0159ehu zahl\u00eddl malou poskakuj\u00edc\u00ed postavi\u010dku a zd\u00e1lo se, \u017ee na n\u011bj m\u00e1v\u00e1. Zvedl ruku na pozdrav, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, kdo by to mohl b\u00fdt. Popo\u0161el k z\u00e1bradl\u00ed a ot\u0159\u00e1sl se p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by do t\u00e9 chladn\u00e9 hlubok\u00e9 vody m\u011bl sko\u010dit. Ten Gordon m\u011bl ale blb\u00fd n\u00e1pady\u2026<\/div>\n
„Bill\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9,“ zaslechl ze b\u0159ehu, a kdy\u017e se oto\u010dil po hlase, kone\u010dn\u011b v t\u00e9 mal\u00e9 poskakuj\u00edc\u00ed postavi\u010dce poznal jejich mal\u00e9ho bratrance Patricka, kter\u00e9ho s br\u00e1chou nikdy moc nemuseli. Byl to celkem slu\u0161n\u011b rozmazlen\u00fd spratek a kluk\u016fm d\u00e1val p\u0159i n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch v\u017edycky zabrat. „Bo\u017ee, co se to d\u011bje?“ zaklel pod fousy Bill a strnule z\u00edral, jak se za prckem objevuj\u00ed dal\u0161\u00ed postavy, kter\u00e9 d\u016fv\u011brn\u011b znal. Jejich milovan\u00e1 fam\u00edlie se z\u0159ejm\u011b cel\u00e1 p\u0159ijela narvat do toho mr\u0148av\u00e9ho hausb\u00f3tu, aby je pot\u011b\u0161ila svoj\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed. Bill oto\u010dil o\u010di v sloup a str\u010dil hlavu do kajuty.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mami, kdy\u017e jsem v tom rozhovoru \u0159\u00edkal, \u017ee se n\u00e1m stejsk\u00e1 po rodin\u011b, tak jsem myslel jenom v\u00e1s a ne tu bandu p\u0159\u00edbuzenstva, co je na b\u0159ehu. Patricka sis mohla klidn\u011b odpustit,“ pronesl vy\u010d\u00edtav\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee? Ten malej spratek je tady?“ p\u0159ekvapen\u011b vyjekl Tom. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno mu ten hajzl\u00edk svazoval k sob\u011b dredy, kdykoliv ned\u00e1val pozor. Tohle d\u00edt\u011b opravdu nem\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n
„Ale kluci, rodina by se m\u011bla p\u0159ece sch\u00e1zet, ne?“ op\u00e1\u010dila m\u00e1ma a vyb\u011bhla po schodech nahoru, aby p\u0159iv\u00edtala hosty. Bill naopak zaujal obranou pozici a zapadl do kajuty\u2026 c\u00edtil se tam bezpe\u010dn\u011bji, pohroma jm\u00e9nem rodina ho d\u011bsila.<\/div>\n
„No to chci vid\u011bt, jak tohle dopadne. Nejsp\u00ed\u0161 se potop\u00edme i s t\u00edmhle obstaro\u017en\u00edm kor\u00e1bem na dno Labe,“ pronesl Bill pesimisticky, kdy\u017e po chvilce state\u010dn\u011b vykoukl a vid\u011bl ty davy, kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eily po b\u0159ehu.<\/div>\n
„Nestra\u0161, sem by se neve\u0161li, oslav\u00edme to na b\u0159ehu,“ vysv\u011btlil Gordon a taky vstal. „Tak chlapi, do pr\u00e1ce, jdeme nosit stolky, \u017eidle, a\u0165 to l\u00edt\u00e1, a\u0165 to svi\u0161t\u00ed,“ rozd\u00e1val rozkazy a oba oslavenci byli nad\u0161en\u00edm bez sebe.<\/div>\n
„J\u00e1 to v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude jen tak,“ \u0161eptl Tom Billovi do ucha, ne\u017e se vydal za Gordonem nahoru.<\/div>\n
„Po\u010dkej, a co pusa?“ stopnul ho Bill, je\u0161t\u011b ne\u017e oba vylezli nahoru. A\u017e kdy\u017e dostal po\u0159\u00e1dn\u00fd polibek, sladk\u00fd od \u0161leha\u010dky, pl\u00e1cl Toma po zadku a vytla\u010dil ho za ob\u011b p\u016flky nahoru na palubu. T\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vystr\u010dil hlavu, zvedl o\u010di k nebi, pok\u0159i\u017eoval se a odevzdan\u011b se vrhl do v\u00edru rodinn\u00fdch oslav.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Kl\u00ed\u010d se hlasit\u011b oto\u010dil v z\u00e1mku a Niky osam\u011bla. \u017dena, kter\u00e1 ji nejsp\u00ed\u0161 m\u011bla za \u00fakol hl\u00eddat, nazna\u010dila, \u017ee te\u010f mus\u00ed na chv\u00edli pry\u010d, ale je\u0161t\u011b se vr\u00e1t\u00ed. Niky jen k\u00fdvla, \u017ee rozum\u00ed, posunkov\u00e1 \u0159e\u010d, kterou ta pan\u00ed pou\u017e\u00edvala, byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-16331","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16331","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16331"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16331\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16331"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16331"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16331"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}