{"id":1640,"date":"2016-12-24T15:00:00","date_gmt":"2016-12-24T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1632"},"modified":"2016-12-24T15:00:00","modified_gmt":"2016-12-24T14:00:00","slug":"my-bodyguard-53","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/12\/24\/my-bodyguard-53\/","title":{"rendered":"My bodyguard 53."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Posledn\u00ed d\u00edl skl\u00e1danky<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

T\u0159i dlouh\u00e9 dny pln\u00e9 srdceryvn\u00e9ho pl\u00e1\u010de, vy\u010derpan\u00e9ho sp\u00e1nku a nekone\u010dn\u00e9 apatie se na okam\u017eik zlomily, kdy\u017e se Tom dozv\u011bd\u011bl o telefon\u00e1tu s komisa\u0159em Le\u00dfnerem. David si nebyl jist\u00fd, jestli je\u0161t\u011b nen\u00ed brzy, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee informace o adrese agentova posledn\u00edho odpo\u010dinku Toma zvedla z postele, p\u0159im\u011bla ho ke spr\u0161e a n\u011bco m\u00e1lo sn\u00edst, aby se v\u016fbec dok\u00e1zal udr\u017eet na nohou d\u00e9le ne\u017e 5 minut, kter\u00e9 str\u00e1vil ve spr\u0161e, ho nakonec uklidnila, \u017ee mo\u017en\u00e1 ud\u011blal dob\u0159e. Bez n\u00e1mitek nechal zavolat \u0159idi\u010de, k hotelu p\u0159istavit auto a na Tomovo p\u0159\u00e1n\u00ed zavolal do jednoho v\u011bt\u0161\u00edho kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed, aby nechal uv\u00e1zat kytici b\u00edl\u00fdch kal. Kdy\u017e se ho David ptal, jestli bude ke kytici cht\u00edt p\u0159iv\u00e1zat i n\u011bjak\u00fd vzkaz na \u0161irok\u00e9 tlust\u00e9 stuze se zlat\u00fdm poh\u0159ebn\u00edm lemov\u00e1n\u00edm, jen zavrt\u011bl hlavou v n\u00e1znaku odm\u00edtnut\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e1 slova nemohla vystihnout, co c\u00edtil, nebo co by dal za to, aby se mu Bill vr\u00e1til a u\u017e v\u016fbec ne to, co by mu \u0159ekl, kdyby st\u00e1l vedle n\u011bj.<\/p><\/div>\n

Proto o 40 minut pozd\u011bji do hotelu dorazila z\u00e1silka z kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed, kde ji posl\u00ed\u010dek nechal i s \u00fa\u010dtem na recepci na Davidovo jm\u00e9no a kde si ji David posl\u00e9ze s\u00e1m vyzvedl, aby se mohl vr\u00e1tit k zadn\u00edmu v\u00fdchodu z hotelu, kter\u00fd vedl na podzemn\u00ed parkovi\u0161t\u011b. Br\u00e1na venkovn\u00edho parkovi\u0161t\u011b se otev\u0159ela a \u0159idi\u010d vyjel na cestu. N\u011bkolik Tomov\u00fdch fanynek se okam\u017eit\u011b rozeb\u011bhlo k autu a \u0165ukaly na sklo, ale Tom to nevn\u00edmal. Sledoval sv\u00e9 studen\u00e9 ruce slo\u017een\u00e9 v kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
Z mlhy ho probudil a\u017e David\u016fv hlas, kdy\u017e mu ozn\u00e1mil, \u017ee dorazili na h\u0159bitov.<\/div>\n
Tobi, David i Darcy se chystali vysko\u010dit z auta a p\u0159ipojit se k Tomovi, kdy\u017e byli r\u00e1zn\u011b zastaveni.<\/div>\n
\n

„Chci j\u00edt s\u00e1m,“ za\u0161eptal Tom chraptiv\u00fdm hlasem poznamenan\u00fdm dlouh\u00fdmi dny pln\u00fdmi ml\u010den\u00ed a \u0161tkav\u00fdch vzlyk\u016f.<\/p><\/div>\n

„Tome, my\u2026“<\/div>\n
„Ne. Chci j\u00edt s\u00e1m. Tobi m\u011b m\u016f\u017ee doprovodit,“ pod\u00edval se na bodyguarda, kter\u00fd se samoz\u0159ejmost\u00ed k\u00fdvl a postavil se k Tomovu boku p\u0159ipraven ho v bezpe\u010d\u00ed eskortovat, kam bude cht\u00edt.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, ale kdybys pot\u0159eboval, tak budeme hned tady,“ pov\u011bd\u011bl mu David starostliv\u011b a stiskl jeho rameno. Darcy Toma soucitn\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a pot\u00e9 se na jemn\u00e9 drcnut\u00ed vr\u00e1tila s mana\u017eerem zp\u011bt do vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho vnit\u0159ku auta.<\/div>\n
„P\u016fjdeme?“ zeptal se Tobi, kdy\u017e se Tom dlouze zad\u00edval na kovov\u00e9 br\u00e1ny h\u0159bitova, ale nem\u011bl se k tomu ud\u011blat krok dop\u0159edu. \u0160kubl sebou, ale pak beze slova vykro\u010dil, obj\u00edmaje obrovskou kytici kv\u011btin. Mr\u00e1z a chlad ho \u0161t\u00edpal do hol\u00fdch dlan\u00ed, kter\u00e9 kv\u016fli kytici nemohl str\u010dit do kapes tepl\u00e9ho kab\u00e1tu, jak b\u00fdval zvykl\u00fd, a rukavice byly to posledn\u00ed, nad \u010d\u00edm by cht\u011bl v tu chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Podle instrukc\u00ed pro\u0161li n\u011bkolik uli\u010dek, zanech\u00e1vaje za sebou stopy v \u010derstv\u011b napaden\u00e9m sn\u011bhu. Krom\u011b jich dvou byla na h\u0159bitov\u011b jen jedna star\u0161\u00ed \u017eena, kter\u00e1 pracovala o n\u011bkolik uli\u010dek d\u00e1l na odhrab\u00e1v\u00e1n\u00ed a omet\u00e1n\u00ed sn\u011bhu z n\u00e1hrobn\u00edho kamene. Hlubok\u00fdm sn\u011bhem do\u0161li a\u017e k jednomu z hrob\u016f, kter\u00fd se sp\u00ed\u0161e podobal sklen\u011bn\u00e9 vitr\u00edn\u011b. Byla to vlastn\u011b jen kamenn\u00e1 st\u011bna s malou st\u0159\u00ed\u0161kou, ve kter\u00e9 byla ud\u011bl\u00e1na sklen\u011bn\u00e1 okna \u010dtvercov\u00e9ho tvaru, tvo\u0159\u00edc\u00ed pravidelnou m\u0159\u00ed\u017e. Za n\u011bkolika skly byly vystaveny \u010dern\u00e9 urny se st\u0159\u00edbrn\u00fdm nebo zlat\u00fdm p\u00edsmem, ve kter\u00fdch byl ulo\u017een popel zem\u0159el\u00fdch. Tom kmital pohledem po jm\u00e9nech vyryt\u00fdch do mosazn\u00fdch \u0161t\u00edtk\u016f pod ka\u017edou sklen\u011bnou v\u00fdpln\u00ed, dokud pohledem nespo\u010dinul na t\u00e9, kter\u00e1 nesla Billovo jm\u00e9no a v z\u00e1vorce datum narozen\u00ed a datum \u00famrt\u00ed. Se zatajen\u00fdm dechem p\u0159ejel zk\u0159ehl\u00fdmi ledov\u00fdmi prsty po rytin\u011b, vn\u00edmaje pod b\u0159\u00ed\u0161ky jednotliv\u00e9 z\u00e1hyby, kter\u00e9 jm\u00e9no tvo\u0159ilo. Polo\u017eil kytici na podstavec pod v\u0161emi urnami vedle v\u0161ech ostatn\u00edch kytic a v\u011bnc\u016f a malinko poodstoupil. Tobi vyc\u00edtil situaci a opatrn\u011b s\u00e1hl na Tomovo rameno.<\/div>\n
\n
„Budu t\u00e1mhle, kdybys m\u011b pot\u0159eboval,“ uk\u00e1zal na m\u00edsto kousek od Toma, kter\u00e9 bylo dostate\u010dn\u011b daleko, aby Tomovi poskytl soukrom\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 dostate\u010dn\u011b bl\u00edzko, aby mohl zas\u00e1hnout, kdyby byly t\u0159eba, ale s t\u00e9m\u011b\u0159 lidupr\u00e1zdn\u00fdm h\u0159bitovem nebylo \u010deho se ob\u00e1vat, proto se Tobi odebral stranou, upravil si kab\u00e1t a l\u00edmec, kter\u00fd si p\u0159it\u00e1hl v\u00edce ke krku a z\u016fstal ti\u0161e st\u00e1t. Tu\u0161il, \u017ee se do n\u011bj brzy pust\u00ed chlad, kdy\u017e bude bez pohybu st\u00e1t na jednom m\u00edst\u011b, ale nedbal na to. Kdy\u017e bude Tom pot\u0159ebovat na rozlou\u010den\u00ed hodinu, dv\u011b nebo t\u0159i, bude tam poslu\u0161n\u011b st\u00e1t a po\u010dk\u00e1.<\/div>\n
Tomovi se p\u0159i pohledu na \u010dernou n\u00e1dobu sv\u00edralo srdce. C\u00edtil, \u017ee nem\u00e1 daleko k pl\u00e1\u010di, ale m\u011bl strach nechat slzy st\u00e9ct po sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. Dob\u0159e si pamatoval, jak ho d\u011bda stra\u0161il, \u017ee kdy\u017e bude v zim\u011b plakat, slzy mu zamrznou rovnou v o\u010d\u00edch a bude mu je muset vysekat ven dl\u00e1tkem. I kdy\u017e to byla hloupost, byla to vzpom\u00ednka, kter\u00e1 st\u00e1la za to, aby byla uchov\u00e1na pro zl\u00e9 \u010dasy. I p\u0159esto se Tom ale nakonec neudr\u017eel a nechal slzy smutku padat z o\u010d\u00ed, sv\u011bsil ramena a sklonil hlavu k zemi. V duchu k Billovi promlouval, jako by st\u00e1l vedle n\u011bj a mohl ho sly\u0161et. Byl do sv\u00fdch my\u0161lenek tak pono\u0159en\u00fd, \u017ee si nev\u0161iml mu\u017ee, kter\u00fd stejnou cestou, kterou p\u0159i\u0161li, kr\u00e1\u010del v jejich stop\u00e1ch k n\u011bmu. Tobi okam\u017eit\u011b zbyst\u0159il a ud\u011blal krok vp\u0159ed, ale slu\u017eebn\u00ed odznak a letmo pov\u011bdom\u00e1 tv\u00e1\u0159 ho zastavily. K\u00fdvl na mu\u017ee jednak v n\u00e1znaku, \u017ee bere na v\u011bdom\u00ed, kdo je, a jednak ve zdvo\u0159il\u00e9m pozdravu prakticky od kolegy.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00fd den, Tome,“ promluvil komisa\u0159 ti\u0161e, kdy\u017e se dostal na \u00farove\u0148 Tomov\u00fdch ramen. Z\u00e1m\u011brn\u011b dr\u017eel sv\u016fj hlas nad hranic\u00ed \u0161epotu, a to kv\u016fli tomu, aby zahlouban\u00e9ho Toma nevyd\u011bsil, a pak tak\u00e9 kv\u016fli \u00fact\u011b, kterou vyjad\u0159oval zem\u0159el\u00fdm t\u00edm, \u017ee na takov\u00e9m m\u00edst\u011b nepovykoval. Tom sebou p\u0159esto \u0161kubl a pod\u00edval se na mu\u017ee, vedle kter\u00e9ho st\u00e1l naposled v den, kdy vyhasl Bill\u016fv \u017eivot. Zmaten\u011b se na n\u011bj d\u00edval a sna\u017eil se odmrkat nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy.<\/p><\/div>\n

„Tu\u0161il jsem, \u017ee tu budete,“ \u0159ekl Le\u00dfner. Nezazl\u00edval mu\u017ei vedle, \u017ee mu neodpov\u011bd\u011bl na pozdrav. Dok\u00e1zal si p\u0159edstavit, jak je jeho hrdlo sta\u017een\u00e9 potla\u010dovan\u00fdmi vzlyky. Bez dal\u0161\u00edho slova se sehnul a polo\u017eil svoji kytici na voln\u00e9 m\u00edsto. „Nem\u011bl jsem mo\u017enost tu b\u00fdt, kdy\u017e sem r\u00e1no ukl\u00e1dali jeho urnu,“ vysv\u011btlil, kdy\u017e se narovnal. „Je politov\u00e1n\u00edhodn\u00e9, \u017ee v\u00e1m nad\u0159\u00edzen\u00ed nedovol\u00ed truchlit tak dlouho, jak pot\u0159ebujete, a zaval\u00ed v\u00e1s prac\u00ed se slovy, \u017ee tohle je zkr\u00e1tka riziko na\u0161\u00ed pr\u00e1ce a v\u0161ichni jsme ho p\u0159ijali, kdy\u017e jsme se nechali zam\u011bstnat,“ ospravedlnil svoji nep\u0159\u00edtomnost a v jeho hlase byly jasn\u00e9 stopy zlosti.<\/div>\n
Tom ml\u010del. Necht\u011bl mluvit a ani nev\u011bd\u011bl, co na to komisa\u0159i \u0159\u00edct. V z\u00e1chvatu smutku a \u017ealu na n\u011bj cht\u011bl zak\u0159i\u010det, co mu to tady vykl\u00e1d\u00e1 za blbosti. Celou dobu agenta nesn\u00e1\u0161el, neust\u00e1le na n\u011bj nasazoval, v o\u010d\u00edch mu bylo poznat, jak moc sv\u00e9ho pod\u0159\u00edzen\u00e9ho chv\u00edlemi nem\u016f\u017ee ani vyst\u00e1t, a te\u010f mu tady bude \u0159\u00edkat, jak mu pro n\u011bj nen\u00ed dovoleno truchlit? Jestli tu m\u011bl n\u011bkdo pr\u00e1vo b\u00fdt zni\u010den\u00fd, tak to byl jen a jen Tom. Bylo od komisa\u0159e nechutn\u00e9 p\u0159edst\u00edrat, jak skv\u011bl\u00ed kolegov\u00e9 byli a jak p\u0159\u00e1telsk\u00fd vztah spolu m\u011bli, kdy\u017e to nebyla pravda, ale zd\u00e1lo se, \u017ee komisa\u0159 se bude dr\u017eet pravidla ‚O mrtv\u00fdch mluvit jen v tom dobr\u00e9m‘ a hr\u00e1t na Toma divadlo vesele d\u00e1l. Komisa\u0159 nemusel ani vyu\u017e\u00edt sv\u00e9 vyt\u0159\u00edben\u00e9 pozorovac\u00ed schopnosti, aby vyc\u00edtil Tomovy my\u0161lenkov\u00e9 pochody.<\/div>\n
\n

„Je mi jasn\u00e9, co si te\u010f mysl\u00edte. \u017de jsem lh\u00e1\u0159 a jen se tu p\u0159etva\u0159uji navzdory tomu, jak vyhrocen\u00e9 to mezi mnou a Billem v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch bylo, ale bez ohledu na to, co bylo, plat\u00ed v\u0161echno, co jsem \u0159ekl ve sv\u00e9 \u0159e\u010di p\u0159i ob\u0159adu. M\u00e1 m\u016fj respekt i \u00factu a to proto, \u017ee i kdy\u017e lidem ubli\u017eoval, zra\u0148oval je a choval se jako sobec, chr\u00e1nil t\u00edm nejen je, ale hlavn\u011b sebe a i kdy\u017e jsem nen\u00e1vid\u011bl jeho chov\u00e1n\u00ed, hluboko v sob\u011b jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to d\u011bl\u00e1 s t\u011bmi nejlep\u0161\u00edmi \u00famysly. J\u00e1 ho znal od prvn\u00edho dne, kdy nastoupil k n\u00e1m na odd\u011blen\u00ed a nikdy nezapomenu, jak vesel\u00fd a p\u0159\u00e1telsk\u00fd \u010dlov\u011bk to byl. Jak se hrnul do ka\u017ed\u00e9ho p\u0159\u00edpadu, jak cht\u011bl pom\u00e1hat a pak jsem byl u n\u011bj i v dob\u011b, kter\u00e1 z n\u011bj ud\u011blala toho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jste poznal vy.“ Odml\u010del se komisa\u0159 a zad\u00edval se na Billovu urnu. „Chcete v\u011bd\u011bt, pro\u010d byl takov\u00fd, jak\u00fd byl?“ zeptal se opatrn\u011b. Tom po mu\u017ei st\u0159elil pohledem a nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee mu tu p\u0159ed Billem hodl\u00e1 vyzradit v\u0161echna jeho tajemstv\u00ed, kter\u00e1 si tak chr\u00e1nil.<\/p><\/div>\n

„Bill by si nep\u0159\u00e1l, abyste jeho tajemstv\u00ed vykl\u00e1dal jen tak na potk\u00e1n\u00ed,“ procedil skrz zuby, nen\u00e1vist v\u016f\u010di komisa\u0159i jasn\u011b post\u0159ehnuteln\u00e1 v t\u00f3nu jeho hlasu.<\/div>\n
„V\u011b\u0159te mi, \u017ee jeho tajemstv\u00ed st\u0159e\u017e\u00edm stejn\u011b tak usilovn\u011b, jako to d\u011blal on. Cht\u011bl jsem t\u00edm jen \u0159\u00edct, \u017ee te\u010f\u2026.“ Slova ‚Kdy\u017e u\u017e je Bill po smrti‘ jasn\u011b vyplynula z cel\u00e9ho kontextu, ani\u017e by se je komisa\u0159 sna\u017eil zabalit do p\u0159ijateln\u00fdch fr\u00e1z\u00ed. Tom m\u011bl sto chut\u00ed Le\u00dfnera uhodit. „Zkr\u00e1tka jsem myslel, \u017ee byste to cht\u011bl v\u011bd\u011bt, abyste ho l\u00e9pe pochopil a nebylo tu nic, co by viselo ve vzduchu a v\u00e1m nedop\u0159\u00e1valo klid,“ dokon\u010dil komisa\u0159 nakonec.<\/div>\n
Tom na n\u011bj cht\u011bl zak\u0159i\u010det, aby ml\u010del a nic ne\u0159\u00edkal, ale na druhou stranu si nemohl pomoct od pocitu zv\u011bdavosti, kv\u016fli kter\u00e9mu se c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, proto\u017ee to bylo, jako by se Billa chystal podv\u00e9st a je\u0161t\u011b te\u010f, kdy\u017e se nemohl br\u00e1nit. Kdy\u017e ale komisa\u0159 za\u010dal klidn\u00fdm pomal\u00fdm hlasem mluvit, nezastavil ho.<\/div>\n
\n

„Byl to Bill\u016fv n\u011bkolik\u00e1t\u00fd p\u0159\u00edpad v \u0159ad\u011b. Rozhodn\u011b se u\u017e nedalo \u0159\u00edct, \u017ee by byl ve sv\u00e9m oboru nov\u00e1\u010dkem. Naopak. Byl sebejist\u00fd, ned\u011blal chyby a jeho v\u00fdkon byl t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u00ed, ale i kdy\u017e byl profesion\u00e1l, byl v j\u00e1dru hlavn\u011b \u010dlov\u011bk a jako \u010dlov\u011bk se zkr\u00e1tka nemohl ubr\u00e1nit emoc\u00edm. Zamiloval se do sv\u00e9ho chr\u00e1n\u011bnce. Byl to velmi \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd mu\u017e, pohledn\u00fd, o n\u011bkolik let star\u0161\u00ed ne\u017e Bill. Zprvu se Billovi da\u0159ilo ve\u0161ker\u00e9 pocity n\u00e1klonnosti ignorovat, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, co je jeho pr\u00e1ce a kde je jeho m\u00edsto, ale nakonec tomu podlehl. P\u00e1r t\u00fddn\u016f na to do\u0161lo k \u00faniku informac\u00ed a p\u0159i p\u0159evozu z m\u00edsta ukryt\u00ed na policejn\u00ed stanici byla policejn\u00ed dod\u00e1vka p\u0159epaden\u00e1 mu\u017ei, kte\u0159\u00ed po na\u0161em sv\u011bdkovi \u0161li. Bill d\u011blal, co mohl, ale jeho \u00fasudek byl zcela zaml\u017een\u00fd strachem o milovan\u00e9ho mu\u017ee, tud\u00ed\u017e se v tu chv\u00edli, kdy se od n\u011bj o\u010dek\u00e1val stoprocentn\u00ed v\u00fdkon, rozhodoval srdcem a ne rozumem. T\u0159i v\u00fdst\u0159ely do mu\u017eova trupu a bylo po v\u0161em. Padl mrtv\u00fd do Billovy n\u00e1ru\u010de a z\u016fstal mu le\u017eet v kl\u00edn\u011b bez jedin\u00e9 zn\u00e1mky \u017eivota. Vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed sice tis\u00edckr\u00e1t potvrdilo, \u017ee i kdyby m\u011bl Bill snad nadp\u0159irozen\u00e9 schopnosti, nikdy by nebyl schopn\u00fd toho mu\u017ee zachr\u00e1nit. Krom\u011b dvou policist\u016f a \u0159idi\u010de, kte\u0159\u00ed s nimi byli v dod\u00e1vce, st\u00e1li proti p\u0159esile a je jen z\u00e1zrak, \u017ee Bill tu p\u0159est\u0159elku p\u0159e\u017eil, proto\u017ee ostatn\u00ed a\u017e na jednoho policistu, v ten den zem\u0159eli. Asi si dok\u00e1\u017eete p\u0159edstavit, co to pro Billa bylo. Jednak mu zem\u0159el v n\u00e1ru\u010di milenec a jednak ho zaplavil pocit naprost\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed a selh\u00e1n\u00ed. \u010clov\u011bk by o\u010dek\u00e1val smutek, slzy, beznad\u011bj, ale Bill s hlavou hrd\u011b vzty\u010denou p\u0159ekonal cel\u00fd smute\u010dn\u00ed ob\u0159ad i ukl\u00e1d\u00e1n\u00ed rakve do hrobu. Podrobil se n\u011bkolika sezen\u00ed s psychology, ale bylo to k ni\u010demu. Nev\u011bd\u011bli si s n\u00edm rady. Na dlouho dobu byl sta\u017een ze v\u0161ech p\u0159\u00edpad\u016f, kter\u00e9 se n\u00e1m na odd\u011blen\u00ed dostaly na st\u016fl, a v\u011bnoval se jen sv\u00e9mu v\u00fdcviku a tr\u00e9ninku. Nejen \u017ee pracoval na sv\u00e9 s\u00edle, schopnostech a kondi\u010dce, pracoval i na sv\u00e9 osobnosti, a\u017e se dopracoval k tomu chladn\u00e9mu nep\u0159\u00edstupn\u00e9mu agentovi, kter\u00fd v\u00e1s m\u011bl na starost. Ve skute\u010dnosti to byla ochrann\u00e1 maska proti jak\u00fdmkoli cit\u016fm, kter\u00e9 by v n\u011bm mohli jeho klienti vyvolat. Znal jen ty negativn\u00ed emoce. Dote\u010f si pamatuji, jak se tv\u00e1\u0159il, kdy\u017e se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed ledov\u00fdm pohledem a \u0159ekl mi, \u017ee on sv\u00e9mu osudu dostoj\u00ed a jednou zaplat\u00ed za v\u0161echny sv\u00e9 chyby. To, \u017ee jsme my dva dnes tady a on ne, jen potvrzuje, \u017ee se jeho p\u0159\u00e1n\u00ed splnilo. Kdyby mohl n\u011bco \u0159\u00edct, jsem si jist\u00fd, \u017ee by byl \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee odvr\u00e1til n\u011bco, co v minulosti nestihl. Dok\u00e1zal v\u00e1s ochr\u00e1nit, i kdy\u017e ho to st\u00e1lo \u017eivot,“ dokon\u010dil sv\u016fj dlouh\u00fd monolog a c\u00edtil, jak z n\u011bj spadl kus t\u00edhy.<\/p><\/div>\n

\n

Tom se ani nepohnul. V hlav\u011b se mu za\u010daly no\u0159it v\u0161echny vzpom\u00ednky, ve kter\u00fdch kdy nar\u00e1\u017eel na Billovu minulost a kv\u016fli sv\u00e9 nev\u011bdomosti mu je\u0161t\u011b v\u00edc ubli\u017eoval a v\u0161e mu p\u0159ipom\u00ednal. Byl tak hloup\u00fd, kdy\u017e si myslel, \u017ee ho n\u011bkdo jen odkopl a Bill se z toho nem\u016f\u017ee vzpamatovat. Pravda byla naprosto d\u011bsiv\u00e1 a Tom si nebyl jist\u00fd, jestli ji bude moct v\u016fbec n\u011bkdy zvl\u00e1dnout. Komisa\u0159 se hlasit\u011b nadechl a vyt\u00e1hl z kapsy b\u00edlou ob\u00e1lku.<\/p><\/div>\n

„Tohle jsme na\u0161li v dom\u011b, kdy\u017e jsme ho p\u0159ipravovali pro dal\u0161\u00edho p\u0159\u00edpadn\u00e9ho klienta. Le\u017eelo to na stole v \u0159\u00edd\u00edc\u00ed m\u00edstnosti,“ \u0159ekl a nat\u00e1hl dla\u0148 k Tomovi, nab\u00edzeje mu, aby si ob\u00e1lku nadepsanou jeho jm\u00e9nem p\u0159evzal. Tom po n\u00ed t\u0159esouc\u00ed se rukou s\u00e1hl a sev\u0159el ji v prstech. D\u00edval se na sv\u00e9 jm\u00e9no nadepsan\u00e9 modr\u00fdm inkoustem uprost\u0159ed zalepen\u00e9 ob\u00e1lky. Uv\u011bdomil si, \u017ee ta ob\u00e1lka nen\u00ed to jedn\u00e9, co po Billovi v dom\u011b z\u016fstalo.<\/div>\n
„Co se stalo s jeho v\u011bcmi?“ zeptal se Tom. Komisa\u0159 jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Jeho sk\u0159\u00ed\u0148ka na stanici byla vyklizena a v\u011bci, kter\u00e9 m\u011bl v dom\u011b a ve slu\u017eebn\u00edm byt\u011b, se zabalily do krabic. Slu\u017eebn\u00ed v\u011bci se zni\u010d\u00ed a zbytek jako osobn\u00ed v\u011bci, oble\u010den\u00ed nebo drobn\u00e9 bytov\u00e9 dopl\u0148ky se daruj\u00ed charit\u011b a podobn\u011b.“<\/div>\n
„Nen\u00ed tu nikdo, kdo by si je p\u0159evzal? Rodi\u010de? Sourozenci?“ Le\u00dfner zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Bill byl jedin\u00e1\u010dek a s rodi\u010di p\u0159estal komunikovat hned po tom, co se p\u0159idal k n\u00e1m. Zp\u0159etrhal s nimi ve\u0161ker\u00e9 kontakty natolik, \u017ee dokonce podepsal prohl\u00e1\u0161en\u00ed, kter\u00e9 n\u00e1m zakazuje pod\u00e1vat o n\u011bm rodi\u010d\u016fm jak\u00e9koli zpr\u00e1vy, i v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by do\u0161lo k nejhor\u0161\u00edmu. Podle posledn\u00edch zpr\u00e1v se jeho rodi\u010de ale odst\u011bhovali z Evropy, a nav\u00edc se nikdy nepokou\u0161eli se s n\u00edm spojit, nebo volat na stanici, aby se na n\u011bj zeptali. Co se mezi nimi tehdy stalo, to u\u017e se asi nedozv\u00edme,“ vydechl komisa\u0159.<\/div>\n
\n

„Odstr\u010dil je od sebe,“ vydal ze sebe Tom.<\/p><\/div>\n

„Pros\u00edm?“<\/div>\n
„Odstr\u010dil je od sebe, aby jim nemohl nikdo ubl\u00ed\u017eit. Aby je nikdo nemohl vyu\u017e\u00edt jako Billovu slabinu. Rad\u0161i ztratil rodi\u010de, ne\u017e aby se jim n\u011bco stalo kv\u016fli tomu, co si zvolil za povol\u00e1n\u00ed.“ Star\u0161\u00ed mu\u017e ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Nemohu \u0159\u00edct, \u017ee se to je\u0161t\u011b nikdy nestalo,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„Pane komisa\u0159i?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Sm\u011bl bych si ty Billovy v\u011bci nechat?“ zeptal se s nad\u011bj\u00ed v hlase. Komisa\u0159 se na n\u011bj zad\u00edval se zmaten\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i a nejsp\u00ed\u0161 v hlav\u011b listoval v\u0161echny policejn\u00ed p\u0159\u00edru\u010dky a protokoly, kter\u00e9 by n\u011bco takov\u00e9ho zakazovaly, ale nena\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd takov\u00fd p\u0159edpis, proto\u017ee si nemyslel, \u017ee by se na takovou situaci v\u016fbec n\u011bjak\u00fd p\u0159edpis vztahoval.<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd. Jak s t\u011bmi v\u011bcmi chcete nalo\u017eit?“ Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych si n\u011bco nechat na pam\u00e1tku,“ p\u0159iznal Tom zahanben\u011b, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed p\u0159ipraven\u00fd Billa nechat j\u00edt.<\/div>\n
„No, v\u0161echny identifika\u010dn\u00ed a osobn\u00ed pr\u016fkazy jsme ji\u017e zajistili, tak\u017ee by mezi t\u011bmi v\u011bcmi nem\u011blo b\u00fdt nic, \u010deho by se dalo n\u011bjak zneu\u017e\u00edt, tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee byste si je mohl p\u0159evz\u00edt, pokud na tom budete trvat,“ souhlasil komisa\u0159 nakonec.<\/div>\n
„D\u011bkuji. Kdy si je budu moct vz\u00edt?“<\/div>\n
„Spoj\u00edm se s va\u0161\u00edm mana\u017eerem a dohodneme se. Te\u010f na to nemyslete,“ zvedl koutky v povzbudiv\u00e9m, i kdy\u017e unaven\u00e9m \u00fasm\u011bvu. „Budu muset j\u00edt. D\u00e1vejte na sebe pozor, abychom se nemuseli znovu setkat, a hodn\u011b sil,“ pop\u0159\u00e1l mu komisa\u0159 a s tich\u00fdm rozlou\u010den\u00edm Toma opustil.<\/div>\n
Tom naslouchal, jak sn\u00edh k\u0159upe pod komisa\u0159ov\u00fdma nohama, a\u017e zvuky ustaly, kdy\u017e se mu\u017e p\u0159\u00edli\u0161 vzd\u00e1lil. Tom sklouzl pohledem na ob\u00e1lku, kter\u00e1 m\u011bla stejn\u011b \u010distou b\u00edlou barvu jako sn\u011bhov\u00e1 pokr\u00fdvka pod jeho nohama. Nev\u011bd\u011bl jist\u011b, jestli je p\u0159ipraven\u00fd na cokoli, co v dopise mohlo b\u00fdt, ale nev\u011bdomost ho u\u017e\u00edrala, tak\u017ee a\u0165 u\u017e bylo uvnit\u0159 cokoli, cht\u011bl to v\u011bd\u011bt u\u017e jen proto, \u017ee to Bill napsal pro n\u011bj.<\/div>\n
Ztuhl\u00fdm palcem zajel pod horn\u00ed okraj ob\u00e1lky a za\u010dal ji trhat. Brzy mu v ruk\u00e1ch z\u016fstala s nedbale o\u0161kuban\u00fdm horn\u00edm okrajem, jak Tom nem\u011bl po ruce n\u016f\u017e, a opatrn\u011b z n\u00ed vyndal obsah. Ob\u00e1lku si p\u0159idr\u017eel mezi mal\u00ed\u010dkem a prsten\u00ed\u010dkem lev\u00e9 ruky a zbyl\u00fdmi prsty za\u010dal otev\u00edrat poskl\u00e1dan\u00fd kus pap\u00edru. P\u0159el\u00e9tl o\u010dima obsah a na chv\u00edli zap\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by je\u0161t\u011b chv\u00edli po\u010dkal, ne\u017e se do \u010dten\u00ed pust\u00ed, ale nemohl. Narovnal list ve sv\u00fdch dlan\u00edch a za\u010detl se.<\/div>\n
Z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dn\u00ed nem\u00e1m dobr\u00fd pocit a moje instinkty m\u011b je\u0161t\u011b nikdy nezradily, tak\u017ee jestli mi d\u00e1vaj\u00ed znamen\u00ed i te\u010f, pak n\u00e1s n\u011bco \u010dek\u00e1. Pokud \u010dte\u0161 tenhle dopis, pak je jasn\u00e9, \u017ee jsem m\u011bl pravdu a v\u011bci se opravdu daly do pohybu s t\u00edm, \u017ee jejich v\u00fdsledek nedopadl \u00fapln\u011b nejl\u00e9pe, ale z\u00e1rove\u0148 ani nejh\u016f\u0159. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem tam, kam za mnou nikdo nem\u016f\u017ee, pokud by si nes\u00e1hl na \u017eivot, a to znamen\u00e1, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b ud\u011blal n\u011bco spr\u00e1vn\u011b a napravil jsem chyby, kter\u00e9 jsem svoj\u00ed vinou sp\u00e1chal.<\/em><\/div>\n
Pamatuj si ale, \u017ee te\u010f u\u017e nebudu pobl\u00ed\u017e, abych t\u011b chr\u00e1nil p\u0159ed pr\u016f\u0161vihy, tak\u017ee mi proka\u017e laskavost a dr\u017e sv\u016fj zadek co nejd\u00e1l od probl\u00e9m\u016f. Dostal jsi druhou \u0161anci, tak ji koukej nepromarnit a \u017eij sv\u016fj \u017eivot, jako by ka\u017ed\u00fd den m\u011bl b\u00fdt ten posledn\u00ed, proto\u017ee nikdy nev\u00ed\u0161, kdy tv\u016fj \u017eivot skon\u010d\u00ed, tak\u017ee p\u0159em\u00fd\u0161lej nad t\u00edm, co m\u00e1 v \u017eivot\u011b opravdovou hodnotu a nezapl\u0148uj ho n\u011b\u010d\u00edm, co nikdy nebude sta\u010dit k tomu, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd. Je mi jasn\u00e9, \u017ee to bude t\u011b\u017ek\u00e9, ale zkus na posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f zapomenout. Sma\u017e je ze sv\u00fdch vzpom\u00ednek, vyt\u011bsni z hlavy a za\u010dni znovu \u017e\u00edt.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

B. T.<\/em><\/div>\n

\n

Tom vypustil n\u011bkolik minut zadr\u017eovan\u00fd vzlyk a p\u0159itiskl si dopis k hrudi. Vys\u00edlen\u00fd ze v\u0161ech emoc\u00ed a nekone\u010dn\u00e9ho smutku dovolil noh\u00e1m, aby vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a padl na kolena do mokr\u00e9ho studen\u00e9ho sn\u011bhu, sedaje si na paty a bezmocn\u011b vzlykaje uprost\u0159ed tich\u00e9ho h\u0159bitova.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

**<\/em><\/div>\n

Up\u0159\u00edmn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela, kdy za\u010d\u00edt pos\u00edlat posledn\u00ed d\u00edly t\u00e9hle pov\u00eddky, jeliko\u017e nepat\u0159\u00ed zrovna k t\u011bm pozitivn\u00edm. K V\u00e1noc\u016fm se tahle tematika rozhodn\u011b nehod\u00ed, tak jsem myslela, \u017ee pov\u00eddku za\u010dnu pos\u00edlat a\u017e po V\u00e1noc\u00edch, ale za\u010d\u00edt nov\u00fd rok n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm taky nen\u00ed zrovna to prav\u00e9 o\u0159echov\u00e9, tak\u017ee \u010dten\u00ed nech\u00e1m na v\u00e1s a kdo chce, m\u016f\u017ee si nechat posledn\u00ed d\u00edly pov\u00eddky a\u017e na pozd\u011bji.<\/em><\/div>\n
Tak\u00e9 nev\u00edm, kde se vzala f\u00e1ma, \u017ee tohle je posledn\u00ed d\u00edl, tak jen abych uvedla v\u011bci na pravou m\u00edru – pov\u00eddka bude kon\u010dit a\u017e 60. d\u00edlem. M.<\/em> :o*<\/div>\n
<\/p>\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u011b: „N\u011bco pro tebe m\u00e1m.“<\/p>\n

<\/em> autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Posledn\u00ed d\u00edl skl\u00e1danky T\u0159i dlouh\u00e9 dny pln\u00e9 srdceryvn\u00e9ho pl\u00e1\u010de, vy\u010derpan\u00e9ho sp\u00e1nku a nekone\u010dn\u00e9 apatie se na okam\u017eik zlomily, kdy\u017e se Tom dozv\u011bd\u011bl o telefon\u00e1tu s komisa\u0159em Le\u00dfnerem. David si nebyl jist\u00fd, jestli je\u0161t\u011b nen\u00ed brzy, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[631],"tags":[],"class_list":["post-1640","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-bodyguard"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1640","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1640"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1640\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1640"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1640"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1640"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}