{"id":16415,"date":"2008-09-30T18:00:00","date_gmt":"2008-09-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16378"},"modified":"2008-09-30T18:00:00","modified_gmt":"2008-09-30T17:00:00","slug":"du-bist-nicht-allein-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/09\/30\/du-bist-nicht-allein-20\/","title":{"rendered":"Du bist nicht allein 20."},"content":{"rendered":"
autor: Akkira<\/strong>
Omlouv\u00e1m se, \u017ee mi tak trv\u00e1, ale n\u011bjak v\u016fbec nest\u00edh\u00e1m. Za\u010dal mi bl\u00e1zinec kolem satur\u00e1ku a za\u010dala \u0161kola a u\u017e za\u010d\u00ednaj\u00ed bl\u00e1znit se zkou\u0161en\u00edm, mno co v\u00e1m budu pov\u00eddat:)<\/em>
Prost\u011b tady m\u00e1te dal\u0161\u00ed d\u00edl a dal\u0161\u00ed snad v brzk\u00e9 budoucnosti taky p\u0159ibude:D<\/em>
P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed, pa Akkira<\/em>
TOM:<\/strong><\/div>\n
„Tome, jsi v pohod\u011b?“ proberte m\u011b \u00fapln\u011b Bill\u016fv hlas.
M\u00e1m pocit, \u017ee mi srdce sv\u00edr\u00e1 ledov\u00e1 p\u011bst, kter\u00e1 se pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 p\u0159esouvat do oblasti \u017ealudku, kde se rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed na milion kousk\u016f, kter\u00e9 se rozl\u00e9tnou po cel\u00e9m m\u00e9m t\u011ble.
„Jo, jo, jen se mi trochu mot\u00e1 hlava,“ dostanu ze sebe. Vid\u00edm v jeho v\u00fdrazu \u00falevu. Snad si nemyslel, \u017ee se sesypu jako v pokoji?
Nem\u00e1m k tomu sice moc daleko, ale j\u00ed svou slabost neuk\u00e1\u017eu. Nesm\u00edm.
„Ty jsi Lisa, \u017ee? Bill mi o tob\u011b \u0159\u00edkal,“ v\u011bnuji ji kone\u010dn\u011b plnou pozornost. Sna\u017e\u00edm se ji odhadnout, posoudit. Chci v\u011bd\u011bt, proti komu stoj\u00edm, s k\u00fdm m\u00e1m bojovat o Billovu p\u0159\u00edze\u0148.
P\u0159ekonal jsem prvotn\u00ed \u0161ok a my\u0161lenky na p\u0159edem vzdan\u00fd boj jsem zasunul hluboko do sv\u00e9 mysli. Budu bojovat. I proti n\u00ed. Alespo\u0148 se o to pokus\u00edm.
Bill si jist\u011b m\u00e9ho pohledu v\u0161iml, proto\u017ee n\u00e1s rychle p\u0159edstav\u00ed.
Rad\u011bji sv\u00e9 pocity zakryji v\u00fdrazem naprost\u00e9 lhostejnosti. Nemohu j\u00ed p\u0159eci uk\u00e1zat, jak moc ji u\u017e te\u010f nen\u00e1vid\u00edm, a Bill se o tom nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt ani n\u00e1hodou. V\u017edy jsme si sv\u00e9 prot\u011bj\u0161ky tolerovali. Tedy, sp\u00ed\u0161 Bill m\u00e9, proto\u017ee od doby na\u0161eho rozletu nikoho nem\u011bl.
Chodil se mazlit ke mn\u011b. Pro\u010d u\u017e nechod\u00ed?
Ach ano, \u017eiv\u00fd d\u016fkaz stoj\u00ed p\u0159ede mnou po jeho boku.
Dal\u0161\u00ed vlna nen\u00e1visti se mi rozl\u00e9v\u00e1 t\u011blem. D\u011bl\u00e1 mi \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9my nezasypat jej\u00ed dokonalou tv\u00e1\u0159i\u010dku spoustou slov, kter\u00e1 se ve mn\u011b berou, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl odkud. Nen\u00e1vist m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b spoustu slov, na kter\u00e1 by \u010dlov\u011bk jinak ani nepomyslel.<\/div>\n
\n
D\u00edky bohu p\u0159ich\u00e1zej\u00ed G\u00e9\u010dka a s nimi i rozpt\u00fdlen\u00ed, kter\u00e9 zabr\u00e1n\u00ed slov\u016fm, derouc\u00edm se mi na jazyk, naj\u00edt si cestu ven z m\u00fdch pevn\u011b sev\u0159en\u00fdch \u00fast.
Za kluky p\u0159ich\u00e1z\u00ed star\u0161\u00ed pan\u00ed a p\u0159ed n\u00ed si hrd\u011b vykra\u010duje m\u00edrn\u011b obtloustl\u00fd buldo\u010dek.
Podle Billova zd\u011b\u0161en\u00e9ho v\u00fdrazu a \u00fastupu ke st\u011bn\u011b si domysl\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b p\u0159ich\u00e1zej\u00ed Margaret s Bob\u00edkem.
Oba pomalu miz\u00ed v j\u00eddeln\u011b a Lisa je n\u00e1sleduje, cestou po\u0161le Billovi pusu a nazna\u010d\u00ed, \u017ee se sejdou po ve\u010de\u0159i. Tak\u017ee dne\u0161n\u00ed noc str\u00e1v\u00edm s\u00e1m s hlavou plnou t\u00ed\u017eiv\u00fdch my\u0161lenek. My\u0161lenek, kter\u00e9 m\u011b okradou o bezstarostn\u00fd sp\u00e1nek. My\u0161lenek, kter\u00e9 se mi budou vkr\u00e1dat do mysli. My\u0161lenek, kde nebude nikdo jin\u00fd ne\u017e on, obj\u00edmaj\u00edc\u00ed jedinou osobu na sv\u011bt\u011b, kterou pr\u00e1v\u011b v tuto chv\u00edli ze srdce nen\u00e1vid\u00edm.
„Jdete si sednout?“ zahuhl\u00e1m sm\u011brem ke G\u00e9\u010dk\u016fm, kte\u0159\u00ed nad\u0161en\u011b zpov\u00eddaj\u00ed Billa a na z\u00e1v\u011br mu u\u0161t\u011bd\u0159\u00ed oba takovou herdu, \u017ee m\u00e1m strach, aby mi ho nezlomili vejp\u016fl.
„My??“ Co si to namlouv\u00e1m. On mi p\u0159eci nepat\u0159\u00ed. M\u00e1 ji. Pat\u0159\u00ed j\u00ed. J\u00e1 jsem jen jeho star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka. Pro\u010d jen mus\u00edme b\u00fdt brat\u0159i? Tolikr\u00e1t polo\u017een\u00e1 ot\u00e1zka, na kterou nikdy nedostanu odpov\u011b\u010f. Rad\u011bji odkr\u00e1\u010d\u00edm sm\u011brem ke stolu. I tak automatick\u00e1 \u010dinnost, jakou je ch\u016fze, mi alespo\u0148 trochu odv\u00e1d\u00ed my\u0161lenky.<\/div>\n
<\/div>\n
Ve\u010de\u0159e prob\u011bhne v neust\u00e1l\u00fdch ot\u00e1zk\u00e1ch a rozesm\u00e1t\u00fdch odpov\u011bd\u00edch. J\u00e1 se nezapojuji, o\u010dima se toti\u017e sna\u017e\u00edm p\u0159im\u011bt velkou v\u00e1zu, aby j\u00ed spadla na hlavu.
Bo\u017ee, za\u010d\u00edn\u00e1m si b\u00fdt odporn\u00fd. Chci, aby trp\u011bla. Tak moc to chci. Tou\u017e\u00edm po tom. P\u0159edstavuji si ji, jak se sv\u00edj\u00ed na zemi v bolestiv\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch. Jsem si v\u00e1\u017en\u011b odporn\u00fd. V\u017edy\u0165 kdy\u017e bude trp\u011bt ona, bude trp\u011bt i Bill.
Bill trp\u011bt nesm\u00ed. To nedovol\u00edm. M\u011bl bych se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it. Nev\u00edm, kdo \u0159ekl tuto v\u011btu: „Pokud n\u011bkoho miluje\u0161, chce\u0161, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd. I za cenu toho, \u017ee to nebude s tebou.“ A j\u00e1 bych se j\u00ed m\u011bl za\u010d\u00edt \u0159\u00eddit. Jen\u017ee to nejde tak snadno.
Za jak kr\u00e1tkou chv\u00edli se ve mn\u011b vyst\u0159\u00eddalo tolik pocit\u016f od odevzd\u00e1n\u00ed, chut\u00ed bojovat po nen\u00e1vist.
Nen\u00e1visti se boj\u00edm. V\u017edy\u0165 pokud \u010dlov\u011bk n\u011bkoho nen\u00e1vid\u00ed, n\u011bco k n\u011bmu c\u00edt\u00ed. Nen\u00e1vist je druh\u00e1 strana l\u00e1sky. Pro\u010d mi nem\u016f\u017ee b\u00fdt lhostejn\u00e1? Pro\u010d?
Pro\u010d asi? D\u016fkazem je mi rychle bu\u0161\u00edc\u00ed srdce, kdykoliv se ke mn\u011b Bill p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed jen nepatrn\u011b bl\u00ed\u017e ne\u017e norm\u00e1ln\u011b. Nem\u016f\u017ee mi b\u00fdt lhostejn\u00fd n\u011bkdo, kdo mi vzal jeho.<\/div>\n
<\/div>\n
BILL:<\/strong><\/div>\n
\u010cek\u00e1m jen chv\u00edli, ne\u017e se Lisa objev\u00ed ve dve\u0159\u00edch. Ne\u017e se sta\u010d\u00edm zeptat, kam vlastn\u011b p\u016fjdeme, p\u0159edb\u011bhne m\u011b: „Dneska m\u00e1m na starosti Bob\u00edka. Babi jde na koncert a on hrozn\u011b vyv\u00e1d\u00ed, kdy\u017e je s\u00e1m.“
Jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f, na kterou se zm\u016f\u017eu, je vyd\u011b\u0161en\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed. St\u00e1le k tomu chrochtaj\u00edc\u00edmu psisku nem\u00e1m velkou d\u016fv\u011bru. Lisa si m\u00e9ho \u00fad\u011bsu v\u0161imne a dloubne m\u011b do \u017eeber se sm\u00edchem. „Tak u\u017e se ho neboj. On ti v\u00e1\u017en\u011b nic neud\u011bl\u00e1, jenom t\u011b tak stra\u0161\u00ed.“
Dob\u0159e. Budu j\u00ed v\u011b\u0159it, ale jedin\u00fd zl\u00fd pohled a Bob\u00edk skon\u010d\u00ed zav\u0159en\u00fd ve vedlej\u0161\u00edm pokoji, a\u0165 u\u017e jeho hrozby jsou my\u0161leny jen pro jeho pobaven\u00ed.
Ve\u010der prob\u00edh\u00e1 v naprost\u00e9m klidu. Bob\u00edk mi dokonce le\u017e\u00ed sto\u010den\u00fd u nohou a bla\u017een\u011b si ze span\u00ed pochrocht\u00e1v\u00e1. Mluv\u00edme o v\u0161em mo\u017en\u00e9m a nap\u016fl sledujeme film.
Najednou Lisa \u0159ekne: „V\u00ed\u0161, p\u0159ijde mi, jako by se mnou cht\u011bl Tom bojovat.“<\/div>\n
„Bojovat? O co?“ vyval\u00edm na ni o\u010di.<\/div>\n
„Nev\u00edm, tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b se d\u00edval,“ pokr\u010d\u00ed rameny.
Toma prob\u00edr\u00e1me asi dal\u0161\u00ed hodinu. Lise ne\u0159eknu o tom, co se d\u011blo p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed. Je to mezi mnou a Tomem, ani kluci se to nedozv\u011bd\u00ed. Ne ode m\u011b, a Tom to zajist\u00e9 taky nikde vytrubovat nebude. S klukama si \u0159\u00edk\u00e1me v\u0161e nebo sp\u00ed\u0161e t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161e, proto\u017ee m\u00e1me ob\u010das s Tomem sv\u00e1 „bratrsk\u00e1“ tajemstv\u00ed.
Zbytek ve\u010dera prob\u011bhne v p\u0159\u00edjemn\u00e9m tulen\u00ed a sledov\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edho filmu, u kter\u00e9ho oba usneme.<\/div>\n
<\/div>\n
Probud\u00ed n\u00e1s a\u017e p\u0159\u00edchod Margaret, kter\u00fd je ohl\u00e1\u0161en radostn\u00fdm Bob\u00edkov\u00fdm \u0161t\u011bk\u00e1n\u00edm.
Dezorientovan\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe, ne\u017e mi dojde, kde to vlastn\u011b jsem. P\u0159i pohledu na hodinky se za\u010dnu rychle zvedat. Z\u00edtra brzo r\u00e1no odj\u00ed\u017ed\u00edme a j\u00e1 m\u00e1m v\u011bci po cel\u00e9m pokoji a ani jednu v kufru. Rychle se rozlou\u010d\u00edm se slibem brzk\u00e9ho zavol\u00e1n\u00ed.
Tentokr\u00e1t oproti v\u010derej\u0161ku nasad\u00edm rychlej\u0161\u00ed tempo pro n\u00e1vrat na pokoj. P\u0159i zaklep\u00e1n\u00ed \u010dek\u00e1m dal\u0161\u00ed Tom\u016fv zu\u0159iv\u00fd v\u00fdlev, ale dve\u0159e se ani nehnou.
D\u011bl\u00e1 si srandu? Nehodl\u00e1 m\u011b douf\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b nechat st\u00e1t na chodb\u011b? Zaklepu znovu.
St\u00e1le nic. Sakra. Dal\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed. Nic.
„Tome!“ zasy\u010d\u00edm na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. „Tak sakra otev\u0159i,“ pokra\u010duji d\u00e1le ve sv\u00e9m hlasit\u00e9m \u0161epotu. Nehodl\u00e1m tu vy\u0159v\u00e1vat na cel\u00fd hotel, hlavn\u011b kdy\u017e m\u00e1 David pokoj jen dvoje dve\u0159e od na\u0161ich. Tentokr\u00e1t u\u017e na dve\u0159e zabu\u0161\u00edm. Kruci\u0161, rozl\u00e9h\u00e1 se to chodbou v\u00edc ne\u017e jsem \u010dekal.
M\u00edsto dve\u0159\u00ed, na kter\u00e9 jsem klepal, vykoukne z vedlej\u0161\u00edch Georgova rozcuchan\u00e1 hlava.
„Kde jse\u0161 tak dlouho? Jsem u\u017e na tom gau\u010di us\u00ednal,“ zahudruje m\u00fdm sm\u011brem. Co\u017ee? On na m\u011b \u010dekal? Nech\u00e1pu.
Georg si m\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed v\u0161iml, proto\u017ee hned o n\u011bco p\u0159\u00edjemn\u011bji p\u0159isp\u011bch\u00e1 s vysv\u011btlen\u00edm: „Tom ti tady nechal kl\u00ed\u010d, \u0159\u00edkal, \u017ee jde hned sp\u00e1t, tak a\u0165 \u010dek\u00e1m zu\u0159iv\u00e9 bu\u0161en\u00ed na dve\u0159e. Dvakr\u00e1t jsem vyl\u00edtnul zbyte\u010dn\u011b.“ S t\u00edmto mi pod\u00e1v\u00e1 kl\u00ed\u010d.
„D\u00edky, a promi\u0148, usnuli jsme u filmu,“ beru do n\u011bj s vd\u011b\u010dnost\u00ed a omluvn\u00fdm v\u00fdrazem kl\u00ed\u010de. V\u00e1\u017en\u011b u\u017e jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak vysv\u011btl\u00edm na recepci, \u017ee se nem\u016f\u017eu dostat do pokoje.
„Jo usnuli, jasn\u011b,“ zazub\u00ed se na m\u011b s ohn\u00ed\u010dky v o\u010d\u00edch. Kdy\u017e ale spat\u0159\u00ed m\u016fj rozho\u0159\u010den\u00fd v\u00fdraz, hned dod\u00e1: „Tak se hned ne\u010derti. V\u017edy\u0165 j\u00e1 vim, \u017ee ty jsi na tu romantiku.“ Naposledy se na m\u011b zazub\u00ed a zav\u0159e za sebou dve\u0159e.
Bo\u017ee, taky mysl\u00ed jenom na jedno. Zastr\u010d\u00edm kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku a otev\u0159u. V\u0161ude tma. Dojdu do pokoje, ani\u017e bych se nam\u00e1hal rozsv\u00edtit.
„Auuu, zatracen\u011b, m\u016fj palec,“ zakleju, kdy\u017e si m\u00e1lem zlom\u00edm palec u nohy o n\u011bco tvrd\u00e9ho, co se mi postavilo do cesty. Rozsv\u00edt\u00edm.
Kufr? M\u016fj kufr? A sbalen\u00fd?<\/div>\n
autor: Akkira<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: AkkiraOmlouv\u00e1m se, \u017ee mi tak trv\u00e1, ale n\u011bjak v\u016fbec nest\u00edh\u00e1m. Za\u010dal mi bl\u00e1zinec kolem satur\u00e1ku a za\u010dala \u0161kola a u\u017e za\u010d\u00ednaj\u00ed bl\u00e1znit se zkou\u0161en\u00edm, mno co v\u00e1m budu pov\u00eddat:)Prost\u011b tady m\u00e1te dal\u0161\u00ed d\u00edl a dal\u0161\u00ed snad v brzk\u00e9 budoucnosti taky p\u0159ibude:DP\u0159\u00edjemn\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[100],"tags":[],"class_list":["post-16415","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-du-bist-nicht-allein"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16415","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16415"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16415\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16415"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16415"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16415"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}