{"id":165,"date":"2019-03-24T16:00:00","date_gmt":"2019-03-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=160"},"modified":"2019-03-24T16:00:00","modified_gmt":"2019-03-24T15:00:00","slug":"in-my-eyes-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/03\/24\/in-my-eyes-1\/","title":{"rendered":"In My Eyes 1."},"content":{"rendered":"
autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n
\n

Nov\u00e1 pov\u00eddka m\u00e1 16 kapitol, je z roku 2011, a zabrous\u00edme s n\u00ed do tro\u0161ku odli\u0161n\u00e9ho t\u00e9matu, ne\u017e b\u00fdv\u00e1 zvykem. Tak snad se v\u00e1m bude l\u00edbit.<\/em><\/div>\n

\u010ct\u011bte, u\u017eijte si to a komentujte.<\/em><\/div>\n
Zuzu \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bli bychom to nechat b\u00fdt,“ \u0159ekl jeden hlas p\u0159ez\u00edrav\u011b.<\/div>\n
„Gustave\u2026“ Ti\u0161e pronesen\u00e1 odpov\u011b\u010f, stejn\u011b jako zamra\u010den\u00ed, obsahovala \u017e\u00e1dost o strpen\u00ed.<\/div>\n
St\u00e1li ve st\u00ednu \u00fazk\u00e9 aleje, jen oni dva. Slunce bylo n\u00edzko, t\u011bsn\u011b nad budovami za nimi, a pos\u00edlalo dlouh\u00e9 st\u00edny do uli\u010dky kolem nich. Cel\u00e9 okol\u00ed bylo tich\u00e9, jak se i od opu\u0161t\u011bn\u00fdch budov o\u010dek\u00e1valo.<\/div>\n
Prvn\u00ed hlas pat\u0159il statn\u011bj\u0161\u00edmu mu\u017ei s blond vlasy zast\u0159i\u017een\u00fdmi nakr\u00e1tko. Druh\u00fd hlas p\u0159i\u0161el od jeho vy\u0161\u0161\u00edho a velmi \u0161t\u00edhl\u00e9ho spole\u010dn\u00edka s tmav\u00fdmi vlasy. Oba byli oble\u010deni do \u010dern\u00e9ho, linie jejich oble\u010den\u00ed byly a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e st\u0159i\u017een\u00e9, aby bylo neform\u00e1ln\u00ed a le\u017e\u00e9rn\u00ed, a p\u0159esto p\u0159esn\u011b tak bylo no\u0161eno.<\/div>\n
„Nepleteme se do jejich \u017eivot\u016f,“ dodal Gustav jako p\u0159ipom\u00ednku, dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill, ten vy\u0161\u0161\u00ed mu\u017e, to nepot\u0159eboval sly\u0161et.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Gustave.“ Bill\u016fv hlas byl jemn\u00fd. „Mo\u017en\u00e1\u2026“<\/div>\n
Gustav pozvedl obo\u010d\u00ed. Dokonce i v tom \u0161eru to Bill vid\u011bl a potla\u010dil povzdech. D\u00e1le jen pozorovali mimo dohled. Naproti p\u0159es cestu, hned vedle chodn\u00edku, se odehr\u00e1valo typick\u00e9 p\u0159epaden\u00ed. Alespo\u0148 pro n\u011b to bylo nic, jen mal\u00fd n\u00e1znak krimin\u00e1ln\u00ed aktivity – u\u017e vid\u011bli daleko hor\u0161\u00ed, jen sotva to st\u00e1lo za jejich pozornost.<\/div>\n
A p\u0159esto Bill v\u00e1hal.<\/div>\n
\n

Jen tak se proch\u00e1zeli, dr\u017eeli se ve st\u00ednu budov, ne kv\u016fli ochran\u011b, ale kv\u016fli soukrom\u00ed. V\u011bt\u0161inu \u010dasu je lid\u00e9 nevid\u011bli, co\u017e tak\u00e9 preferovali. Pak mlad\u00fd mu\u017e m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed jejich sm\u011brem, v pleten\u00e9 \u010depici a tmav\u00e9m oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 bylo trochu moc velk\u00e9 pro jeho t\u011blo, k nim oto\u010dil pohled, a b\u011bhem toho rozpt\u00fdlen\u00ed nepost\u0159ehl mu\u017ee, kter\u00fd se k n\u011bmu p\u0159ipl\u00ed\u017eil.<\/p><\/div>\n

„Ned\u00edvej se na m\u011b tak, Gustave,“ pok\u00e1ral Bill sv\u00e9ho kamar\u00e1da. „Pod\u00edvej, je neozbrojen\u00fd, a p\u0159esto se br\u00e1n\u00ed s kur\u00e1\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Nebo s bl\u00e1znovstv\u00edm,“ utrousil Gustav.<\/div>\n
„Ne\u2026“ rozhodl Bill, jak jeho pohled zachytil n\u011bco nov\u00e9ho. „Rozhodn\u011b je to kur\u00e1\u017e.“<\/div>\n
Gustav se oto\u010dil, jen aby spat\u0159il druh\u00e9ho mu\u017ee p\u0159id\u00e1vaj\u00edc\u00edho se k poty\u010dce, zjevn\u011b na stran\u011b prvn\u00edho \u00fato\u010dn\u00edka.<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed mu\u017e se br\u00e1nil a d\u00e1l st\u00e1l nohama na zemi, navzdory tomu, \u017ee u\u017e obdr\u017eel n\u011bkolik ran. Pak jej tvrd\u00e1 r\u00e1na zezadu p\u0159inutila klop\u00fdtnout. Prvn\u00ed \u00fato\u010dn\u00edk mu dal p\u011bst\u00ed do obli\u010deje a u\u0161kl\u00edbnul se, jakmile mu\u017e omr\u00e1\u010den\u011b dopadl na kolena.<\/div>\n
\u00dato\u010dn\u00edci jej s v\u00fdsm\u011bchem popadli, jeden mu siln\u011b zkroutil ruce za z\u00e1da, zat\u00edmco druh\u00fd jej prohled\u00e1val. O chv\u00edli pozd\u011bji se prohled\u00e1vaj\u00edc\u00ed mu\u017e se zaklet\u00edm nap\u0159\u00edmil, kdy\u017e si prohl\u00ed\u017eel skromn\u00fd obnos pen\u011bz. Jeho zamra\u010den\u00ed se prom\u011bnilo v rozpaky nad v\u00fdsm\u011bchem od jeho spole\u010dn\u00edka.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Bill mohl c\u00edtit ten n\u00e1val horka pohlcuj\u00edc\u00ed mu\u017eovy tv\u00e1\u0159e a sly\u0161el jej vztekle zavr\u010det: „dr\u017e, kurva, hubu<\/em>„, ne\u017e nap\u0159\u00e1hl nohy, aby svou ob\u011b\u0165 kopnul do \u017eeber.<\/div>\n
Mlad\u00fd mu\u017e, st\u00e1le dr\u017een, hlasit\u011b zast\u00e9nal bolest\u00ed, ne\u017e n\u00e1sledovala s\u00e9rie dal\u0161\u00edch ran a jeho boj za\u010d\u00ednal sl\u00e1bnout, jak u\u017e se nebyl schopen br\u00e1nit. \u00dato\u010dn\u00edk byl v r\u00e1\u017ei, vyk\u0159ikoval nad\u00e1vky za jejich zbyte\u010dnou snahu, zat\u00edmco pokra\u010doval v ml\u00e1cen\u00ed.<\/div>\n
„Bille?“ Gustav byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee tam st\u00e1le stoj\u00ed. Mo\u017en\u00e1 u\u017e vid\u011bli daleko hor\u0161\u00ed, ale p\u0159esto nebyli imunn\u00ed v\u016f\u010di n\u00e1sil\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd z nich si pohled na takov\u00e9 v\u011bci neu\u017e\u00edval.<\/div>\n
Bill tomu tak\u00e9 nerozum\u011bl, a uc\u00edtil z\u00e1chv\u011bv znepokojen\u00ed. Nem\u011bli tam po\u0159\u00e1d b\u00fdt, p\u0159esto jej k tomu n\u011bco nutilo a dr\u017eelo jej to na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
Pak, jako ve zpomalen\u00e9m z\u00e1b\u011bru, mlad\u00fd mu\u017e zvedl tv\u00e1\u0159 zkroucenou bolest\u00ed, zkrvavenou a s mod\u0159inami tvo\u0159\u00edc\u00edmi se mu pod o\u010dima, a jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee tam st\u00e1le stoj\u00ed, oto\u010dil hlavu a n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem spojil sv\u016fj pohled s Billem.<\/div>\n
Bylo to, jako by se kolem nich zastavil \u010das. Billem projel ten nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1chv\u011bv, n\u011bco, co se zd\u00e1lo b\u00fdt zn\u00e1m\u00e9, a p\u0159esto nebylo. Zaslechl Gustava za\u0161eptat „nemo\u017en\u00e9“, ale nezastavil se, aby p\u0159em\u00fd\u0161lel nad \u0161okem v kamar\u00e1dov\u011b hlase, a m\u00edsto toho na\u0161el s\u00e1m sebe, jak vych\u00e1z\u00ed ze st\u00ednu jakoby proti sv\u00e9 v\u016fli sm\u011brem k poty\u010dce.<\/div>\n
Pak se z Billa stala rozmazan\u00e1 skvrna.<\/div>\n
\n

\u00dato\u010dn\u00edk nap\u0159ahoval nohu k n\u00e1siln\u00e9mu kopnut\u00ed do hlavy mlad\u0161\u00edho mu\u017ee, ke kter\u00e9mu nikdy nedo\u0161lo. Byl odhozen vzad proti zdi budovy vzd\u00e1len\u00e9 asi deset metr\u016f a ozvalo se vlhk\u00e9 k\u0159upnut\u00ed. V m\u00edst\u011b, kde se jeho hlava setkala se zd\u00ed, se rozprskla krev a dal\u0161\u00ed hust\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, ne\u017e t\u011blo sklouzlo dol\u016f v nepou\u017eitelnou hromadu.<\/p><\/div>\n

Druh\u00fd mu\u017e od toho pohledu odvr\u00e1til hlavu, s roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma o\u010dima se pod\u00edval na vysok\u00e9ho, \u0161t\u00edhl\u00e9ho a elegantn\u011b oble\u010den\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd se zjevil odnikud, a kter\u00fd pr\u00e1v\u011b odhodil jeho spole\u010dn\u00edka a bez v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1mahy jej zabil. Pustil svou ob\u011b\u0165 a pohnul se k \u00fat\u011bku, sotva v\u0161ak ud\u011blal krok, byl s lehkost\u00ed chycen za krk. Otev\u0159el \u00fasta. „Hele, pane, j\u00e1 s v\u00e1ma nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m,“ zask\u0159ehotal. O\u010di mu divoce kmitaly jako rozpt\u00fdlen\u00ed od ruky, kterou se pomalu p\u0159ibli\u017eoval ke sv\u00e9 kapse kab\u00e1tu.<\/div>\n
„Hled\u00e1\u0161 tohle?“ zeptal se Bill. Ruka v ko\u017een\u00e9 \u010dern\u00e9 rukavici zvedla kapesn\u00ed n\u016f\u017e mu\u017ei p\u0159ed o\u010di. Bill p\u0159ejel palcem po rukojeti a s ostr\u00fdm cvaknut\u00edm \u010depel vyst\u0159elila jen milimetr od mu\u017eova nosu. V z\u00e1hybech na n\u011bm byla zaschl\u00e1 krev zahn\u011bdl\u00e1 st\u00e1\u0159\u00edm. Bill ohrnul rty. „Kolik nevinn\u00fdch u\u017e jsi zabil?“<\/div>\n
\n

V odpov\u011bdi se mu\u017e pohnul, aby Billovi plivnul do tv\u00e1\u0159e, nam\u00edsto toho se zadusil, jak byl sta\u017een o dva kroky vzad Billovou nap\u0159a\u017eenou pa\u017e\u00ed. „Co je ti do toho?“ Vy\u0161t\u011bkl mu\u017e v uk\u00e1zce vztekl\u00e9 state\u010dnosti.<\/p><\/div>\n

„Nic,“ souhlasil Bill chladn\u011b, kr\u00e1tce pro d\u016fraz stiskl prsty na huben\u00e9m krku, a mu\u017e vykulil o\u010di, jak bojoval o vzduch. „Stejn\u011b jako jsi pro m\u011b nic i ty.“<\/div>\n
Mu\u017e se rozka\u0161lal a zbledl, bl\u00e1bolil „po\u010dkej, po\u010dkej,“ kdy\u017e si uv\u011bdomil, co t\u00edm bylo nazna\u010deno. „M\u011bj slitov\u00e1n\u00ed,“ \u0161klebil se. „Jsem jen chud\u00fd mu\u017e sna\u017e\u00edc\u00ed se nakrmit svou rodinu.“<\/div>\n
Bill se mu\u017ei pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Byly roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9, zoufal\u00e9, a za t\u00edm v\u0161\u00edm byla drogov\u00e1 otup\u011blost. Bill p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Slitov\u00e1n\u00ed?“ Naklonil hlavu a n\u00e1sil\u00edm mu\u017ee p\u0159inutil shl\u00e9dnout k zemi, kde le\u017eela jeho ob\u011b\u0165, krv\u00e1cej\u00edc\u00ed a jen sotva p\u0159i v\u011bdom\u00ed. „Jako to, kter\u00e9 jsi projevil tomuto mu\u017ei?“<\/div>\n
„Sna\u017eil se n\u00e1s okr\u00e1st-„<\/div>\n
S potla\u010den\u00edm nevysv\u011btliteln\u00e9ho n\u00e1valu vzteku se Bill zasm\u00e1l a kr\u00e1tce pot\u0159\u00e1sl hlavou. „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mu, Gustave?“<\/div>\n
„Jen tomu, \u017ee je to zoufal\u00e1 kreatura, kter\u00e1 \u0159ekne cokoliv.“<\/div>\n
Mu\u017e ost\u0159e zalapal po dechu, ten zvuk se prot\u00e1hl ve vyd\u011b\u0161en\u00fd sten, b\u011bhem pokusu odt\u00e1hnout sv\u00e9 t\u011blo pry\u010d, jak se p\u0159ed n\u00edm zni\u010dehonic objevil dal\u0161\u00ed mu\u017e.<\/div>\n
\n

„Hmm, mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, jako by se bavili o po\u010das\u00ed. Pohl\u00e9dl na Gustava, kter\u00fd na Billa jen nam\u00ed\u0159il ostr\u00fd pohled. Bill t\u00e9m\u011b\u0159 vzdychl a pod\u00edval se na mu\u017ee ve sv\u00e9m sev\u0159en\u00ed, jako by jej n\u011bco napadlo a\u017e nyn\u00ed. „Je mi l\u00edto,“ \u0159ekl Bill a pustil do sv\u00e9ho hlasu ten nejmen\u0161\u00ed n\u00e1znak l\u00edtosti. „Ale vid\u011bl jsi n\u00e1s, a to nem\u016f\u017eu dovolit.“<\/p><\/div>\n

„Co, co jste za\u010d?“ Zeptal se ten mu\u017e nakonec, jako by u\u017e byl za hranic\u00ed strachu.<\/div>\n
Bill k sob\u011b mu\u017ee a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 lehce p\u0159it\u00e1hnul. „Opravdu to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ Mu\u017e t\u011b\u017ece polkl, ale k\u00fdvnul.<\/div>\n
„No\u010dn\u00ed m\u016fra,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. Objevil se ostr\u00fd z\u00e1blesk \u010dehosi\u2026<\/div>\n
„Panebo\u017ee\u2026“ vykviknul mu\u017e. Jen sotva c\u00edtil, jak se Billova druh\u00e1 ruka bl\u00ed\u017e\u00ed k zadn\u00ed stran\u011b jeho krku.<\/div>\n
Bill vypadal jako and\u011bl smrti. „Tv\u016fj B\u016fh t\u011b nezachr\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
Mu\u017e mu to v\u011b\u0159il. „Pros\u00edm. Pak tedy rychle,“ po\u017e\u00e1dal. „Pros\u00edm.“<\/div>\n
Ozvalo se k\u0159upnut\u00ed a pak mu\u017e jen vydechl a sesunul se k zemi se zlomen\u00fdm vazem.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill opo\u017ed\u011bn\u011b. Oto\u010dil se ke Gustavovi, kter\u00fd p\u0159edst\u00edral zaka\u0161l\u00e1n\u00ed. „Co?“<\/div>\n
„Trochu dramatick\u00e9\u2026 nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil, lehce obrann\u011b. „Mohl jsem to ud\u011blat hor\u0161\u00ed. Alespo\u0148 jsem neuk\u00e1zal \u0161pi\u010d\u00e1ky. Ne \u00fapln\u011b,“ dodal ti\u0161e.<\/div>\n
„Jak\u00e9 \u0161pi\u010d\u00e1ky?“ pronesl Gustav kamenn\u011b.<\/div>\n
„Ha ha,“ \u0159ekl Bill nap\u016fl sarkasticky, pohled mu padl na mrtv\u00e9ho mu\u017ee s lehk\u00fdm znechucen\u00edm. „Gustave, mohl bys-„<\/div>\n
\n

Ale Gustav u\u017e si sundal kab\u00e1t a opatrn\u011b ho odlo\u017eil na n\u011bjak\u00e9 \u010dist\u00e9 krabice. Jednou rukou v rukavici zvedl mrtv\u00e9ho mu\u017ee u Billov\u00fdch nohou a pustil jej za vysok\u00e9 bedny u velk\u00e9 popelnice. Druh\u00e9ho mu\u017ee nechaj\u00ed na m\u00edst\u011b, byl dost daleko v aleji, a krom\u011b toho, toulav\u00ed psi jej brzy najdou, a ti jsou v\u017edy hladov\u00ed. Gustav se oto\u010dil k Billovi, kter\u00fd se nepohnul z m\u00edsta a jen shl\u00ed\u017eel na mu\u017ee, jeho\u017e zachr\u00e1nili, se zmaten\u00fdm pohledem na tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

Mu\u017e na zemi ze sebe vydal tich\u00fd sten, jak se sna\u017eil pohnout, prsty p\u0159itom zar\u00fdval do betonu. Se zavrt\u011bn\u00edm se pokou\u0161el prohl\u00e9dnout p\u0159es natekl\u00e1 v\u00ed\u010dka na Billa a zaka\u0161lal, ne\u017e se svalil zp\u00e1tky, p\u0159\u00edli\u0161 bolav\u00fd na to, aby se h\u00fdbal. \u010cepice mu spadla, odhalila tmav\u00e9 vlasy zapleten\u00e9 do tlust\u00fdch cop\u00e1nk\u016f, jejich\u017e konce mu spadaly p\u0159es ramena a byly vlhk\u00e9 od krve.<\/div>\n
„Zajdu pro auto, Bille,“ nab\u00eddl se Gustav. Ot\u0159epal si kab\u00e1t od prachu, ne\u017e si ho zp\u00e1tky nasadil.<\/div>\n
Bill trhnul hlavou, jak se oto\u010dil ke kamar\u00e1dovi, \u0161okovan\u00fd p\u0159edpokladem, \u017ee vezmou toho ran\u011bn\u00e9ho mu\u017ee s sebou.<\/div>\n
„Pro\u010d to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Gustave?“<\/div>\n
„Je ve velmi \u0161patn\u00e9m stavu,“ \u0159ekl Gustav jednodu\u0161e.<\/div>\n
\n

Bill shl\u00e9dl zp\u00e1tky dol\u016f, v rozporu, cht\u011bl to, ale nebylo to tak jednoduch\u00e9, tohle se odchylovalo od \u010dehokoliv, co za posledn\u00edch 150 let ud\u011blali.<\/p><\/div>\n

„My\u2026 my ne-“ za\u010dal Bill, ale jeho hlas byl tich\u00fd, nejist\u00fd. Gustav si povzdechl.<\/div>\n
„Taky bychom tady nem\u011bli b\u00fdt, ale jsme,“ pouk\u00e1zal Gustav a z\u00edskal tak zp\u00e1tky Billovu pozornost. „V\u011bci u\u017e se zm\u011bnily.“<\/div>\n
Po tomto z\u016fstal Bill absolutn\u011b nehybn\u00fd, zp\u016fsobem, jak\u00fdm to dok\u00e1zali jen on a Gustav, \u0161okovan\u00fd sv\u00fdmi vlastn\u00edmi \u010diny: v hlav\u011b se mu znova ozvala lupi\u010dova slova Co je ti do toho?<\/em> Bill nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Tak\u2026 bereme ho s sebou, nebo ne?“ Gustav pokr\u010dil rameny a nedbale uk\u00e1zal na mu\u017ee le\u017e\u00edc\u00edho na zemi. Bill se zachv\u011bl a pod\u00edval se na Gustava, ani na vte\u0159inu jej jeho nedbalost neo\u0161\u00e1lila. Nenab\u00eddl by se, \u017ee zajde pro auto, kdyby mu na tom nez\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„Ano, bereme,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, m\u011bl pocit, jako by ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9 rozhodnut\u00ed bylo zbyte\u010dn\u00e9: pot\u0159ebovali zjistit, kolik toho ten mu\u017e vid\u011bl.<\/div>\n
Gustav zabru\u010del n\u011bco jako „dob\u0159e“, ne\u017e ode\u0161el.<\/div>\n
\n

Bill se oto\u010dil zp\u00e1tky k postav\u011b na zemi a sna\u017eil se odhadnout n\u011bjak\u00e9 zjevn\u011b zlomen\u00e9 kosti. To, \u017ee se ten mu\u017e d\u0159\u00edve pokou\u0161el zvednout, zna\u010dilo, \u017ee na tom byl dost dob\u0159e na to, aby se h\u00fdbal, a Gustav \u0159ekl, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 nep\u016fjde o ot\u0159es mozku, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee si nem\u016f\u017eou b\u00fdt jeho poran\u011bn\u00edmi jisti, dokud jej nevezmou zp\u00e1tky dom\u016f, kde ho bude moct Gustav d\u016fkladn\u011b prohl\u00e9dnout.<\/p><\/div>\n

Tich\u00fd zvuk motoru v d\u00e1lce, kter\u00fd Bill poznal, znamenal, \u017ee je Gustav vzd\u00e1len\u00fd jen n\u011bkolik minut. Sklonil se, aby se dotkl mu\u017eova ramene, matn\u011b si p\u0159itom pov\u0161iml jeho v\u00fdrazn\u00e9 \u010delisti, pohmo\u017ed\u011bn\u00e9, od\u0159en\u00e9 k\u016f\u017ee na vysok\u00fdch l\u00edcn\u00edch kostech, a \u00fast. Jeho ruka se zarazila a uprost\u0159ed pohybu zm\u011bnila sm\u011br. Mu\u017eova \u00fasta byla jemn\u00e1, ozdoben\u00e1 st\u0159\u00edbrn\u00fdm krou\u017ekem na lev\u00e9 stran\u011b; krev na piercingu p\u0159i\u0161la Billovi zvl\u00e1\u0161tn\u011b erotick\u00e1. Na jeho spodn\u00edm rtu byla trhlina a kapky krve mu st\u00e9kaly na bradu. Billovi se nad t\u00edm pohledem zat\u0159epetala v\u00ed\u010dka a on na\u0161pulil rty, jak se mu sev\u0159el \u017ealudek.<\/div>\n
\n

Nev\u011bdomky se prstem v rukavici dotkl ran\u011bn\u00e9ho rtu. Oto\u010dil prst a z\u00edral na krev lesknouc\u00ed se na tmav\u00e9m materi\u00e1lu rukavic. Ta v\u016fn\u011b byla bohat\u00e1, kovov\u00e1 a sladk\u00e1, a jeho to ude\u0159ilo jako kladivo a napadlo jeho smysly. Bill padl kup\u0159edu s rukou zap\u0159enou o zem a zav\u0159el o\u010di tou n\u00e1hlou z\u00e1vrat\u00ed a \u0161okem. Co se to pr\u00e1v\u011b stalo? Opatrn\u011b se nadechoval \u00fasty, nap\u0159\u00edmil se a nerv\u00f3zn\u011b z\u00edral dol\u016f na mu\u017ee le\u017e\u00edc\u00edho p\u0159ed n\u00edm.<\/p><\/div>\n

Bylo to d\u00e9le, ne\u017e si Bill v\u016fbec pamatoval, od doby, kdy takhle reagoval na n\u011b\u010d\u00ed krev. T\u011b\u017ece pracoval na ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed sv\u00e9 \u017e\u00edzn\u011b po krvi, po n\u00e1sil\u00ed. M\u011bl daleko k tomu, aby byl v\u016f\u010di tomu imunn\u00ed, ale s Gustavovou pomoc\u00ed pach krve u\u017e d\u00e1vno nem\u011bl kontrolu nad jeho reakcemi, a on byl na to py\u0161n\u00fd.<\/div>\n
Bill se narovnal a tentokr\u00e1t se jemn\u011b dotkl mu\u017eova ramene. Cel\u00e9 t\u011blo sebou \u0161kublo, mu\u017e rozt\u0159esen\u011b vydechl a potla\u010doval sten, jako by na n\u011bj nad\u00e1le n\u011bkdo \u00fato\u010dil. Bill mu p\u0159ejel rukou po pa\u017ei v uklid\u0148uj\u00edc\u00edm gestu, kter\u00e9 z\u016fstalo bez pov\u0161imnut\u00ed.<\/div>\n
Pak se tam objevil Gustav s autem a podr\u017eel otev\u0159en\u00e9 zadn\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n
\n

Bill zran\u011bn\u00e9ho mu\u017ee zvedl a polo\u017eil jej na zadn\u00ed sedadla. Ale a\u0165 byl jakkoliv opatrn\u00fd, mu\u017e zast\u00e9nal, neschopn\u00fd zabr\u00e1nit zvuk\u016fm bolesti i p\u0159es sev\u0159enou \u010delist.<\/p><\/div>\n

„K-kam-“ zast\u00e9nal mu\u017e, to anglick\u00e9 slovo Billa p\u0159ekvapilo. Mu\u017e si ol\u00edznul rty a zkusil to znovu, nyn\u00ed se z\u0159ejm\u00fdm n\u011bmeck\u00fdm p\u0159\u00edzvukem. „Wohin bringen Sie mich?“ D\u00edky strachu v jeho hlase zn\u011bl velmi mlad\u011b.<\/div>\n
Kam m\u011b to berete?<\/em><\/div>\n
„Jsi v bezpe\u010d\u00ed. Chceme ti pomoct,“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill anglicky a doufal, \u017ee to bylo dostate\u010dn\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, jeliko\u017e se c\u00edtil b\u00fdt cokoliv, jen ne klidn\u00fd.<\/div>\n
Mu\u017e ztichl, jak to Bill o\u010dek\u00e1val, p\u0159i zaslechnut\u00ed zn\u00e1m\u00e9ho jazyka. Nakr\u010dil \u010delo. „V b-bezpe\u010d\u00ed,“ vydechl, jeho hlas z toho vytvo\u0159il ot\u00e1zku. „V bezpe\u010d\u00ed,“ zopakoval, pak vzdychl a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
\n

Cesta zp\u00e1tky byla pov\u011bt\u0161inou tich\u00e1. Bill sed\u011bl na m\u00edst\u011b spolujezdce a mysl mu v\u00ed\u0159ila, zat\u00edmco se sna\u017eil m\u011blce d\u00fdchat. O\u010dima st\u0159elil po postav\u011b ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku, vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee excelentn\u00ed odpru\u017een\u00ed jejich auta br\u00e1nilo jak\u00fdmkoliv prudk\u00fdm pohyb\u016fm jejich pasa\u017e\u00e9ra. Nic v\u0161ak Billa nechr\u00e1nilo p\u0159ed pachem krve, ale kdyby otev\u0159el okno, Gustav by na to p\u0159i\u0161el, a d\u011blal by si starosti; a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e tak si d\u011blal starost\u00ed a\u017e a\u017e.<\/p><\/div>\n

Gustav \u0159\u00eddil, jeho pozornost sk\u00e1kala mezi silnic\u00ed a Billem, kter\u00fd ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku sledoval jejich pasa\u017e\u00e9ra. To, \u017ee je Bill neobvykle tich\u00fd, jej neobt\u011b\u017eovalo, byl zvykl\u00fd na jeho n\u00e1lady. Vzhledem v\u0161ak k nastal\u00e9 situaci\u2026<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Bill zachytil jeho t\u00e1zav\u00fd pohled a pot\u0159\u00e1sl hlavou, ne\u017e se odvr\u00e1til a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Gustav si v\u0161iml jeho pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f a opatrn\u00fdch n\u00e1dech\u016f.<\/div>\n
N\u011bco nebylo spr\u00e1vn\u011b. „Bille.“ Gustav\u016fv hlas byl nyn\u00ed ost\u0159ej\u0161\u00ed.<\/div>\n
Bill zav\u00e1hal a vzhl\u00e9dl. Gustav vzal na v\u011bdom\u00ed jeho skeln\u00fd pohled a odlesk potu nad jeho horn\u00edm rtem. Ruce m\u011bl na kl\u00edn\u011b sev\u0159en\u00e9 v p\u011bst, a kdyby nebylo rukavic, nehty by se mu zar\u00fdvaly do dlan\u00ed. „Jeho krev\u2026“ V tom st\u00edsn\u011bn\u00e9m prostoru Bill rozt\u0159esen\u011b \u00fasty lapal po dechu.<\/div>\n
Se zamra\u010den\u00edm Gustav roz\u0161\u00ed\u0159il o\u010di, kdy\u017e mu do\u0161lo, co t\u00edm Bill myslel. Obr\u00e1til svou pozornost zp\u00e1tky na silnici, pootev\u0159el okna, aby omezil pach krve, a zrychlil.<\/p>\n

autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SunlovestheMoon Nov\u00e1 pov\u00eddka m\u00e1 16 kapitol, je z roku 2011, a zabrous\u00edme s n\u00ed do tro\u0161ku odli\u0161n\u00e9ho t\u00e9matu, ne\u017e b\u00fdv\u00e1 zvykem. Tak snad se v\u00e1m bude l\u00edbit. \u010ct\u011bte, u\u017eijte si to a komentujte. Zuzu \ud83d\ude42 „M\u011bli bychom to nechat b\u00fdt,“ \u0159ekl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[714],"tags":[],"class_list":["post-165","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-in-my-eyes"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/165","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=165"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/165\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=165"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=165"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=165"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}