{"id":1650,"date":"2016-12-17T15:00:00","date_gmt":"2016-12-17T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1642"},"modified":"2016-12-17T15:00:00","modified_gmt":"2016-12-17T14:00:00","slug":"my-bodyguard-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/12\/17\/my-bodyguard-52\/","title":{"rendered":"My bodyguard 52."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
S bohem<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Studen\u00e1 m\u00edstnost krematoria se v tich\u00e9m \u0161umu plnila p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky policejn\u00edho sboru, sboru agent\u016f a v p\u0159edn\u00edch \u0159ad\u00e1ch nejv\u00fd\u0161e postaven\u00fdmi osobami – komisa\u0159i, kapit\u00e1ny, majory a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b tak\u00e9 policejn\u00edm prezidentem. V\u0161ichni ve slu\u017eebn\u00edch uniform\u00e1ch p\u0159ich\u00e1zeli do budovy hlavn\u00edm vchodem a zastavovali se v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00edstnosti, kde na kamenn\u00e9m kv\u00e1dru le\u017eela \u010dern\u00e1 rakev skryt\u00e1 pod n\u00e1rodn\u00ed vlajkou s obrovsk\u00fdm v\u011bncem op\u0159en\u00fdm o kamenn\u00fd podstavec. Vedle rakve st\u00e1l stojan, na kter\u00e9m byla upevn\u011bna slu\u017eebn\u00ed fotka zesnul\u00e9ho a p\u0159es prav\u00fd horn\u00ed roh byla p\u0159eta\u017eena \u010dern\u00e1 stuha. V\u0161ichni p\u0159\u00edchoz\u00ed pokl\u00e1dali k rakvi kv\u011btiny nebo v\u011bnce, ml\u010dky se zahled\u011bli do tv\u00e1\u0159e mu\u017ee, kv\u016fli kter\u00e9mu se tu dnes se\u0161li, a pot\u00e9 se usazovali do d\u0159ev\u011bn\u00fdch nepohodln\u00fdch lavic, ani\u017e by mezi sebou utrousili v\u00edce ne\u017e tich\u00fd pozdrav, kter\u00fd i tak prob\u00edhal k\u00fdvnut\u00edm hlavy nebo tich\u00fdm salutov\u00e1n\u00edm.<\/p><\/div>\n

\n

\u0160oup\u00e1n\u00ed nohou, \u0161ust\u011bn\u00ed, nebo neopatrn\u00e9 nakopnut\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00fdch lavic se m\u00edstnost\u00ed neslo jako ozv\u011bna a\u017e k osob\u011b, kter\u00e1 st\u00e1la na balk\u00f3n\u011b schovan\u00e1 za rohem jako st\u00edn. Bez ohledu na jeho psychick\u00fd stav by si Tom neodpustil, kdyby nep\u0159i\u0161el. Se zlomen\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, slzami v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 mu br\u00e1nily vid\u011bt ost\u0159e, a to pohlcuj\u00edc\u00ed, \u00factu prokazuj\u00edc\u00ed ticho rvalo jeho u\u0161i. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm agentem pat\u0159\u00edc\u00edm do stejn\u00e9ho t\u00fdmu, do kter\u00e9ho pat\u0159il i jeho bodyguard, se jeho srdce bolestn\u011b sev\u0159elo, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee na lavici vedle ostatn\u00edch jeden z nich u\u017e nikdy neusedne. Minuty, po kter\u00e9 sledoval p\u0159\u00edchody v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, se zd\u00e1ly nekone\u010dn\u00e9. Prohl\u00ed\u017eel si tv\u00e1\u0159e v\u0161ech, kte\u0159\u00ed se k n\u011bmu by\u0165 jen na chv\u00edli oto\u010dili obli\u010dejem, a v tu chv\u00edli nen\u00e1vid\u011bl ka\u017ed\u00e9ho z nich. T\u0159etina ze v\u0161ech tam dole sed\u011bla v lavic\u00edch z povinnosti, t\u0159etina ani\u017e by v\u011bd\u011bla, o koho vlastn\u011b jde, a t\u0159etina jen z uboh\u00e9 solidarity. Tom o\u010dima nena\u0161el jednu jedinou osobu, kter\u00e1 by tam byla pro n\u011bj a ne proto, \u017ee se to od n\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1. Ani jeden z t\u011bch fale\u0161n\u00fdch policist\u016f nem\u011bl pr\u00e1vo tam b\u00fdt, proto\u017ee jen co ob\u0159ad skon\u010d\u00ed a oni vyjdou ven, tuhle slu\u017eebn\u00ed povinnost si budou moci vy\u0161krtnout z di\u00e1\u0159e jako spln\u011bnou a budou pokra\u010dovat ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b d\u00e1l, jako by se nic nestalo. A Tom to nen\u00e1vid\u011bl. Pro ostatn\u00ed to byla jen mal\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00e1 \u010d\u00e1st dne. Tomovi to zabilo kus du\u0161e a nav\u017edy poznamen\u00e1 jeho \u017eivot.<\/p><\/div>\n

\n

Po nekone\u010dn\u00fdch minut\u00e1ch \u0161ramot ustal a dve\u0159e krematoria se zav\u0159ely. Na nen\u00e1padn\u00fd pokyn kapit\u00e1na se v\u0161ichni z lavic zvedli, sundali slu\u017eebn\u00ed \u010depice a sklonili hlavy dol\u016f. M\u00edstnost\u00ed zazn\u011bly prvn\u00ed t\u00f3ny n\u00e1rodn\u00ed hymny a slzy, kter\u00e9 se Tomovi tvo\u0159ily v o\u010d\u00edch, za\u010daly ti\u0161e st\u00e9kat dol\u016f po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. P\u0159itiskl si pravou dla\u0148 ke sv\u00e9mu hrudn\u00edku, ve kter\u00e9m mu zb\u011bsile bilo bolav\u00e9 srdce.<\/p><\/div>\n

Po tom, co odezn\u011bly posledn\u00ed t\u00f3ny hymny, se v\u0161ichni usadili zp\u011bt na sv\u00e1 m\u00edsta. V\u0161ichni a\u017e na jednoho – komisa\u0159e Le\u00dfnera, kter\u00fd vystoupil z \u0159ady a pomal\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159il k d\u0159ev\u011bn\u00e9mu \u0159e\u010dnick\u00e9mu pultu v rohu m\u00edstnosti jen p\u00e1r krok\u016f od rakve. Odlo\u017eil listy pap\u00edru a na chv\u00edli sto\u010dil pohled k fotce. S pocitem obrovsk\u00e9 viny sto\u010dil pohled k ve\u0161ker\u00e9mu osazenstvu a nesnadno si decentn\u011b odka\u0161lal.<\/div>\n
\n
„P\u0159ed n\u011bkolika dny n\u00e1s nav\u017edy opustil sv\u011bdomit\u00fd pod\u0159\u00edzen\u00fd, kolega, \u010dlen t\u00fdmu, vynikaj\u00edc\u00ed agent, mu\u017e s obdivuhodn\u011b silnou v\u016fl\u00ed a osoba, kter\u00e1 svoji pr\u00e1ci brala jako posl\u00e1n\u00ed a byla pro z\u00e1chranu druh\u00fdch ochotna ob\u011btovat cel\u00fd \u017eivot a na konci i ten sv\u016fj. \u017divoty, kter\u00e9 uchr\u00e1nil, budi\u017e jeho vstupenkou do nebe, a \u017eivoty, kter\u00e9 byly p\u0159esto zma\u0159eny, budi\u017e mu uji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee se za n\u011b bil do posledn\u00edho dechu. Dnes se lou\u010d\u00edme s agentem Billem Tr\u00fcmperem, kter\u00fd dost\u00e1l sv\u00e9mu posl\u00e1n\u00ed a polo\u017eil sv\u016fj \u017eivot, aby n\u011bkdo jin\u00fd mohl \u017e\u00edt. Snad mu tato jeho ob\u011b\u0165 p\u0159inese klid a pokoj v du\u0161i,“ odml\u010del se komisa\u0159 kr\u00e1tce a ukon\u010dil tak ofici\u00e1ln\u00ed \u0159e\u010d, kterou musel pron\u00e9st jako agent\u016fv nad\u0159\u00edzen\u00fd. Tom polkl dal\u0161\u00ed vzlyk, kter\u00fd hrozil, \u017ee opust\u00ed jeho hrdlo, a objal se pa\u017eemi kolem sv\u00e9ho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla. „Bille,“ ozval se komisa\u0159\u016fv hlas znovu, „na tomto m\u00edst\u011b bych ti cht\u011bl pod\u011bkovat za v\u0161e, co jsi kdy ud\u011blal a\u0165 u\u017e pro m\u011b, nebo pro cel\u00fd t\u00fdm, a mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem ti to nikdy ne\u0159ekl do o\u010d\u00ed. Odpus\u0165 mi pros\u00edm v\u0161echna tvrd\u00e1 slova, kter\u00e1 kdy vy\u0161la z m\u00fdch \u00fast, a v\u011b\u0159, \u017ee jsi pro m\u011b byl v\u017edy \u0161pi\u010dkov\u00fd agent a skv\u011bl\u00fd kolega. Pat\u0159\u00ed ti m\u00e1 \u00facta i m\u016fj respekt. S bohem, Bille,“ polkl a odvr\u00e1til pohled. Na vratk\u00fdch noh\u00e1ch se\u0161el dva schody z vyv\u00fd\u0161en\u00e9ho stup\u00ednku a drt\u011b v dlani sv\u016fj proslov, se vr\u00e1til na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
\n

V mal\u00fdch reprobedn\u00e1ch luplo a m\u00edstnost\u00ed se znovu rozezn\u011bla hymna, b\u011bhem jej\u00ed\u017e melodie v\u0161ichni povstali, narovnali se do pozoru a zasalutovali. B\u011bhem tohoto gesta projevuj\u00edc\u00edho \u00factu a posledn\u00ed rozlou\u010den\u00ed za\u010dala rakev pomalu zaj\u00ed\u017ed\u011bt dol\u016f a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm t\u00f3nem mizela host\u016fm z o\u010d\u00ed, dokud nezmizela \u00fapln\u011b a nezav\u0159ela se za n\u00ed dv\u00ed\u0159ka. V ten okam\u017eik Tom bezvl\u00e1dn\u011b upadl na ze\u010f a sjel pod\u00e9l n\u00ed dol\u016f, kde se jeho t\u011blo zhroutilo do tmav\u00e9ho koutu. Potla\u010dovan\u00fd pl\u00e1\u010d a bolestn\u00e9 vzlyky naplnily cel\u00fd prostor balkonu. Jeho t\u011blo se mocn\u011b ot\u0159\u00e1salo zimou, smutkem a pocitem beznad\u011bje. K\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral sv\u00e1 kolena a v duchu prosil, aby tohle v\u0161echno byl jen zl\u00fd sen. Aby nic z toho nebyla pravda, proto\u017ee jinak by si musel p\u0159iznat, \u017ee je to jeho vina. Bill um\u0159el kv\u016fli n\u011bmu.<\/p><\/div>\n

V z\u00e1chvatu pl\u00e1\u010de si nev\u0161iml osoby, kter\u00e1 se po n\u011bm u\u017e n\u011bjakou dobu sh\u00e1n\u011bla a \u00falevn\u011b vydechla, kdy\u017e ho na\u0161la schoulen\u00e9ho do klub\u00ed\u010dka na zemi. David opatrn\u011b p\u0159istoupil ke vzlykaj\u00edc\u00edmu Tomovi a klesl na kolena. Opatrn\u011b polo\u017eil dla\u0148 na Tomovu chv\u011bj\u00edc\u00ed se pa\u017ei a jemn\u011b stiskl, aby mu dal najevo svoji p\u0159\u00edtomnost. Tom zvedl bradu a pod\u00edval se na sv\u00e9ho mana\u017eera rud\u00fdma o\u010dima zalit\u00fdma slzami.<\/div>\n
\n

„Tome,“ za\u0161eptal David soucitn\u011b, kdy\u017e vid\u011bl, v jak\u00e9m stavu se Tom nach\u00e1z\u00ed. Bolelo ho vid\u011bt ho takto. Rozmlouval mu, aby sem chodil, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to nezvl\u00e1dne, jak p\u0159edpokl\u00e1dal, ale p\u0159esto to ud\u011blal.<\/p><\/div>\n

„Davide,“ \u0161pitl Tom. „Pros\u00edm,“ zaprosil. „Pros\u00edm, p\u0159ive\u010f ho zp\u00e1tky. Pros\u00edm, vra\u0165 ho zp\u00e1tky. Slibuju, \u017ee u\u017e nikdy neud\u011bl\u00e1m nic \u0161patn\u00e9ho a v\u017edycky t\u011b poslechnu, jen mi ho pros\u00edm vra\u0165,“ \u017eadonil Tom nal\u00e9hav\u00fdm hlasem a lapal po dechu. David starostliv\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee Tom by mu sl\u00edbil a ud\u011blal by cokoli, kdyby to znamenalo, \u017ee dostane sv\u00e9ho bodyguarda zp\u011bt. Musel ho dostat n\u011bkam, kde bude v pohodl\u00ed a kde na n\u011bj bude moct dohl\u00e9dnout.<\/div>\n
„Tome, mus\u00edme te\u010f j\u00edt. Vr\u00e1t\u00edme se zp\u011bt a promluv\u00edme se,“ zkusil David opatrn\u011b. Tom zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ne. J\u00e1 nikam nep\u016fjdu. Bill je tam dole a j\u00e1 ho neopust\u00edm.“ David si povzdychl. \u017d\u00e1dn\u00fd Bill u\u017e nebyl a bylo vysoce pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee u\u017e nebylo ani \u017e\u00e1dn\u00e9 Billovo t\u011blo. Jen tro\u0161ka popela ulo\u017een\u00e9ho v urn\u011b s Billov\u00fdm jm\u00e9nem.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, tady z\u016fstat nem\u016f\u017eeme. Poj\u010fme alespo\u0148 dol\u016f, ano? Sedneme si dole,“ nab\u00eddl mu David dal\u0161\u00ed variantu a vyt\u00e1hl Toma na nohy. C\u00edtil, \u017ee se jeho sv\u011b\u0159enec pomalu dost\u00e1val do letargie, ve kter\u00e9 vn\u00edmal jen smutek a bolest, ani\u017e by si byl v\u011bdom, co se d\u011bje kolem n\u011bj, tud\u00ed\u017e l\u00e9ky na uklidn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl David v kapse, nejsp\u00ed\u0161 ani nebudou pot\u0159eba. M\u011bl je jen jako z\u00e1lo\u017en\u00ed pl\u00e1n, kdyby Tom odm\u00edtl opustit prostory krematoria, ale vypadalo to, \u017ee se Tom nech\u00e1 vyv\u00e9st ven, nalo\u017eit do auta a odv\u00e9st zp\u011bt na hotel.<\/div>\n
\n

A taky se tak stalo. Tom ani nezaznamenal, \u017ee pro\u0161li kolem lavic a zam\u00ed\u0159ili k bo\u010dn\u00edmu v\u00fdchodu, kde st\u00e1lo p\u0159istaven\u00e9 auto.<\/p><\/div>\n

„Pomoz mi s n\u00edm, pros\u00edm,“ po\u017e\u00e1dal David \u0159idi\u010de a spole\u010dn\u011b s Tomem se usadil na zadn\u00ed sedadlo. Nechal ho, aby se op\u0159el o jeho t\u011blo a hlavou vy\u010derpan\u011b klesl na Davidovo rameno.<\/div>\n
O p\u016fl hodiny pozd\u011bji u\u017e Tom le\u017eel v posteli sv\u00e9ho hotelov\u00e9ho pokoje a pod n\u00e1porem l\u00e9k\u016f na uklidn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 neochotn\u011b p\u0159ijal se sklenic\u00ed vody, upadl do nucen\u00e9ho sp\u00e1nku. David Toma p\u0159ikryl, zat\u00e1hl z\u00e1v\u011bsy, aby do lo\u017enice vnikalo co nejm\u00e9n\u011b sv\u011btla, a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch st\u00e1la Darcy, d\u00edvaj\u00edc se na Tomovo bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo s obrovsk\u00fdmi starostmi v o\u010d\u00edch. David k n\u00ed p\u0159i\u0161el a chl\u00e1choliv\u011b polo\u017eil dla\u0148 na jej\u00ed rameno, aby j\u00ed dodal s\u00edlu. S\u00e1m pot\u0159eboval n\u011bkoho, kdo by mu \u0159ekl, \u017ee bude v\u0161echno zase dobr\u00e9, ale nikdo takov\u00fd tu nebyl, a i kdyby byl, nikdy by mu nemohl zaru\u010dit, \u017ee to tak skute\u010dn\u011b bude.<\/div>\n
„Jak tohle zvl\u00e1dneme, Davide? Jak to Tom zvl\u00e1dne?“ zeptala se nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem. David si hlasit\u011b povzdychl a pod\u00edval se sm\u011brem k posteli.<\/div>\n
„Tohle bude bolet dlouho a je\u0161t\u011b d\u00e9le bude trvat, ne\u017e to p\u0159ebol\u00ed, ale v\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee \u010das opravdu hoj\u00ed v\u0161echny r\u00e1ny. Snad zahoj\u00ed i tyhle.“<\/div>\n
„Co bude te\u010f?“ zeptala se bezradn\u011b.<\/div>\n
„Boj\u00edm se, \u017ee te\u010f Tom bude muset br\u00e1t n\u011bjak\u00e9 l\u00e9ky na uklidn\u011bn\u00ed, dokud se nedostane z nejhor\u0161\u00edho, a i kdy\u017e bude pozd\u011bji proti, mysl\u00edm si, \u017ee bude t\u0159eba, aby si s n\u00edm promluvil psycholog.“<\/div>\n
„Psycholog? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to bude nutn\u00e9? \u017de to nezvl\u00e1dne s\u00e1m?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si. Pr\u00e1v\u011b za jeho z\u00e1chranu polo\u017eil \u017eivot \u010dlov\u011bk, ke kter\u00e9mu nav\u00edc choval city. Je jasn\u00e9, \u017ee a\u017e se p\u0159enese p\u0159es fakt, \u017ee se k n\u011bmu Bill nikdy nevr\u00e1t\u00ed, za\u010dne se obvi\u0148ovat, \u017ee je to v\u0161echno jeho vina.“ Darcy ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Je mi to tak l\u00edto. Tohle si nezaslou\u017eil. M\u016f\u017ee ud\u011blat tis\u00edc vylomenin, ale tohle se mu nem\u011blo st\u00e1t. Nejd\u0159\u00edv jeho rodi\u010de a te\u010f Bill,“ vydechla Darcy t\u00e9m\u011b\u0159 na pokraji slz, jak tvrd\u011b \u017eivot s Tomem zat\u00edm zach\u00e1zel.<\/div>\n
„Proto tohle nebude jin\u00e9. Pamatuje\u0161, jak\u00fd byl po smrti jeho rodi\u010d\u016f? Vsadil bych se, \u017ee se za jejich smrt vin\u00ed dodnes, a kdy\u017e se k tomu v\u0161emu p\u0159id\u00e1 je\u0161t\u011b tohle\u2026“ nechal David v\u011btu nedokon\u010denou a unaven\u011b si prot\u0159el \u010delo. Na tohle byl opravdu i on kr\u00e1tk\u00fd. Mohl Tomovi \u0159\u00edct tis\u00edce chl\u00e1choliv\u00fdch slov, mohl ho tis\u00edckr\u00e1t obejmout, ale nic z toho by z n\u011bj nesejmulo ten smutek.<\/div>\n
\n

„Poj\u010fme. Nech\u00e1me ho sp\u00e1t,“ \u0161eptl David, a kdy\u017e Darcy pok\u00fdvala hlavou a oto\u010dila se k odchodu, hned ji n\u00e1sledoval. Ti\u0161e zav\u0159el dve\u0159e a \u0165ukl na dve\u0159e vedlej\u0161\u00edho pokoje, kter\u00fd pat\u0159il Tomovu bodyguardovi.<\/p><\/div>\n

„Davide? D\u011bje se n\u011bco?“ nakr\u010dil Tobi \u010delo.<\/div>\n
„Ne v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Nechali jsme Toma vedle. Ur\u010dit\u011b bude sp\u00e1t dlouho, ale nech si pro jistotu otev\u0159en\u00e9 spojovac\u00ed dve\u0159e, kdyby se n\u00e1hodou probudil,“ po\u017e\u00e1dal mana\u017eer bodyguarda.<\/div>\n
„Spolehn\u011bte se,“ p\u0159isl\u00edbil Tobi, rozlou\u010dil se a dve\u0159e od pokoje zav\u0159el.<\/div>\n
„Alespo\u0148 \u017ee jsou kolem lidi, na kter\u00e9 se m\u016f\u017eeme spolehnout,“ prohodil David a otev\u0159el dve\u0159e od sv\u00e9ho pokoje, pou\u0161t\u011bje dovnit\u0159 p\u0159ednostn\u011b d\u00e1mu.<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se to nedostalo ven. Dok\u00e1\u017ee\u0161 si p\u0159edstavit, co by se d\u011blo, kdyby se v tomhle v\u0161em za\u010dala je\u0161t\u011b \u0161\u0165ourat m\u00e9dia?“<\/div>\n
„To rad\u0161i ne\u0159\u00edkej ani nahlas. Nev\u00edm, kolik svat\u00fdch p\u0159i n\u00e1s st\u00e1lo, ale jsem r\u00e1d, \u017ee tu jsou s n\u00e1mi. To posledn\u00ed, co pot\u0159ebujeme, je, aby m\u00e9dia Tomovi p\u0159id\u011bl\u00e1vala dal\u0161\u00ed bolest t\u00edm, \u017ee se ho budou na celou v\u011bc pt\u00e1t.“ Darcy otev\u0159ela \u00fasta, aby Davidovi n\u011bco \u0159ekla, ale v tu chv\u00edli se na stole rozezn\u011bl David\u016fv soukrom\u00fd mobil. Oba se na p\u0159\u00edstroj ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b zad\u00edvali, ale David nakonec ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f, aby po mobilu s\u00e1hl. Pod\u00edval se na displej a pak zvedl k Darcy ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd pohled.<\/div>\n
„Co se d\u011bje? N\u011bkdo z m\u00e9di\u00ed?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, je to skryt\u00e9 \u010d\u00edslo,“ pov\u011bd\u011bl David a nijak se nem\u011bl k tomu, aby hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
„Tak to p\u0159eci vezmi. Jestli je to n\u011bkdo z m\u00e9di\u00ed a n\u011bco v\u00ed nebo tu\u0161\u00ed, a ty jim nezvedne\u0161 telefon, bude to vypadat, \u017ee n\u011bco taj\u00edme.“ David rychle p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159ejel prstem po displeji.<\/div>\n
\n

„Pros\u00edm?“ ozval se David opatrn\u011b, p\u0159ipravuje se na nejhor\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Pan David Jost?“<\/em><\/div>\n
„Ano u telefonu.“<\/div>\n
„Vydr\u017ete pros\u00edm, p\u0159ed\u00e1m hovor nad\u0159\u00edzen\u00e9mu,“<\/em> \u0159ekl mu\u017e na druh\u00e9m konci a na chv\u00edli bylo ticho. Darcy za\u010dala h\u00e1zet hlavou, aby zjistila, kdo vol\u00e1, ale David s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, tak\u017ee jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Pane Joste?“<\/em><\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, tady komisa\u0159 Le\u00dfner. Omlouv\u00e1m se, jestli ru\u0161\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Ne, neru\u0161\u00edte,“ vydechl David hlasit\u011b. „V\u016fbec neru\u0161\u00edte,“ \u0159ekl a \u00faleva na n\u011bm byla jasn\u011b zn\u00e1t.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“<\/em><\/div>\n
„Ne. Jen jsem se b\u00e1l, \u017ee vol\u00e1 n\u011bkdo z m\u00e9di\u00ed,“ p\u0159iznal mana\u017eer.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu.“<\/em><\/div>\n
„Co jste pot\u0159eboval, pane komisa\u0159i?“ uv\u011bdomil si, \u017ee m\u011bl komisa\u0159 asi n\u011bjak\u00fd d\u016fvod pro sv\u016fj hovor. Komisa\u0159 hlasit\u011b vydechl.<\/div>\n
„Agent Tr\u00fcmper m\u011bl dnes poh\u0159eb.“<\/em> David stiskl rty do \u00fazk\u00e9 linky a ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. P\u0159ed hodinou jsme tam odsud p\u0159ijeli.“<\/div>\n
„Nepamatuji si, \u017ee bych v\u00e1s tam vid\u011bl.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jsem p\u0159i\u0161el, a\u017e bylo po ob\u0159adu. Toma jsem na\u0161el zhroucen\u00e9ho v rohu na balkon\u011b.“<\/div>\n
„Oh,“<\/em> zarazil se komisa\u0159. „Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tam byl. Jak je na tom?“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e ne. Po p\u0159\u00edjezdu se zhroutil a z vy\u010derp\u00e1n\u00ed usnul.“ Komisa\u0159 si do sluch\u00e1tka zni\u010den\u011b povzdychl.<\/div>\n
„To je mi l\u00edto. Vol\u00e1m p\u0159edev\u0161\u00edm proto, \u017ee za t\u0159i dny budeme moct vyzvednout urnu a cht\u011bl jsem v\u00e1m jen d\u00e1t v\u011bd\u011bt, kde bude um\u00edst\u011bn\u00e1, kdyby cht\u011bl pan Kaulitz pozd\u011bji nav\u0161t\u00edvit h\u0159bitov, samoz\u0159ejm\u011b a\u017e na tom bude l\u00e9pe. P\u016fvodn\u011b jsem cht\u011bl volat p\u0159\u00edmo jemu, ale do\u0161lo mi, \u017ee by to nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad,“<\/em> vysv\u011btloval.<\/div>\n
„To nebyl. D\u011bkuji v\u00e1m za zavol\u00e1n\u00ed. Jestli v\u00e1s mohu poprosit, po\u0161lete mi adresu sms zpr\u00e1vou. Jsem si jist\u00fd, \u017ee a\u017e na tom bude Tom l\u00e9pe, bude cht\u00edt h\u0159bitov nav\u0161t\u00edvit, jen te\u010f na to nen\u00ed vhodn\u00e1 doba.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Adresu v\u00e1m po\u0161lu. Byl bych v\u00e1m velice vd\u011b\u010dn\u00fd, kdyby tento hovor z\u016fstal jen mezi n\u00e1mi. Nen\u00ed to zrovna standardn\u00ed postup,“<\/em> sv\u011b\u0159il mu komisa\u0159.<\/div>\n
„M\u00e1te m\u00e9 slovo a je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji za zavol\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. Pozdravujte ode m\u011b pana Kaulitze a budu doufat, \u017ee se d\u00e1 brzy do po\u0159\u00e1dku. Na shledanou.“<\/em><\/div>\n
„Na shledanou,“ rozlou\u010dil se David a hovor ukon\u010dil.<\/div>\n
Darcy na n\u011bj z\u016fstala koukat s rozev\u0159en\u00fdma rukama, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„To byl Le\u00dfner. Volal, aby se zeptal, jestli budeme cht\u00edt adresu m\u00edsta, kde bude ulo\u017eena agentova urna pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by tam cht\u011bl Tom j\u00edt.“<\/div>\n
„To je od n\u011bj velkorys\u00e9,“ uznala Darcy.<\/div>\n
„Jen si nejsem jist\u00fd, jak na to bude reagovat Tom. Kdy\u017e mu o tom \u0159ekneme te\u010f, tak na tom bude je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, a kdy\u017e po\u010dk\u00e1me, a\u017e bude v mez\u00edch mo\u017enost\u00ed v pohod\u011b, tak se zav\u0159e zp\u00e1tky do sebe,“ padl David na postel a odlo\u017eil mobil stranou.<\/div>\n
„Tajit bychom mu to ale nem\u011bli. To by nebylo f\u00e9r. Nav\u00edc – t\u0159eba mu to n\u011bjak pom\u016f\u017ee tuhle kapitolu pomalu uzav\u0159\u00edt,“ pokr\u010dila Darcy rameny.<\/div>\n
„Uvid\u00edme, jak na tom bude v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch dnech,“ zakon\u010dil David a pod\u00edval se na \u017eenu stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm. M\u011bla sv\u011b\u0161en\u00e1 ramena a v obli\u010deji unaven\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Poj\u010f. Chv\u00edli si lehneme a odpo\u010dineme si. Mysl\u00edm, \u017ee to pot\u0159ebujeme v\u0161ichni,“ pob\u00eddl ji David a skopl boty dol\u016f. Darcy ho okam\u017eit\u011b n\u00e1sledovala. Oba se polo\u017eili na z\u00e1da a jen tak le\u017eeli a d\u00edvali se do stropu.<\/div>\n
D\u00e1t n\u011bkomu definitivn\u011b sbohem je t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n
Ale je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed je d\u00edvat se na n\u011bkoho, jak se lou\u010d\u00ed a nemoct mu nijak pomoct.<\/div>\n
\n

**<\/p><\/div>\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u011b: „Posledn\u00ed d\u00edl skl\u00e1danky“<\/p>\n

<\/em> autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* S bohem Studen\u00e1 m\u00edstnost krematoria se v tich\u00e9m \u0161umu plnila p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky policejn\u00edho sboru, sboru agent\u016f a v p\u0159edn\u00edch \u0159ad\u00e1ch nejv\u00fd\u0161e postaven\u00fdmi osobami – komisa\u0159i, kapit\u00e1ny, majory a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b tak\u00e9 policejn\u00edm prezidentem. V\u0161ichni ve slu\u017eebn\u00edch uniform\u00e1ch p\u0159ich\u00e1zeli do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[631],"tags":[],"class_list":["post-1650","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-bodyguard"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1650","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1650"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1650\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1650"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1650"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1650"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}