{"id":16626,"date":"2008-09-08T14:30:00","date_gmt":"2008-09-08T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16589"},"modified":"2008-09-08T14:30:00","modified_gmt":"2008-09-08T13:30:00","slug":"forgot-me-not","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/09\/08\/forgot-me-not\/","title":{"rendered":"Forgot-me-not"},"content":{"rendered":"
autor: Eleanot<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
pairign: Bill\/Andreas<\/strong><\/div>\n
Chladn\u00fd v\u00edtr si pohr\u00e1val s v\u011btvemi strom\u016f, oh\u00fdbal je, \u010dechral jejich list\u00ed, u\u017e\u00edval si posledn\u00ed chvilky, kdy mu bylo dovoleno v\u00e1t. Tak brzo u\u017e m\u011bl p\u0159ij\u00edt mraziv\u00fd chlad, aby se sn\u00e1\u0161el nad cel\u00fdm m\u011bstem a v\u0161e ukryl pod b\u00edlou na\u010dechranou pe\u0159inku.
Bill se rozhl\u00e9dl po pokoji, m\u011bl zabaleno. Jen je\u0161t\u011b zkontrolovat, jestli m\u00e1 v\u0161echno. Otev\u0159el svou ko\u017eenou kabelu, kterou m\u011bl ledabyle pohozenou na posteli a prohr\u00e1bl obsah. Mobil, pen\u011b\u017eenka, kl\u00ed\u010de, iPod. Zahl\u00e9dl tam tu\u017eku na o\u010di, korektor a balz\u00e1m na rty, bal\u00ed\u010dek kapesn\u00ed\u010dk\u016f a di\u00e1\u0159. Jo, vypadalo to, \u017ee m\u00e1 v\u0161echno. Povzdychl si a pod\u00edval se na druhou stranu postele, pousm\u00e1l se. ‚M\u011bl bych ho vzbudit,‘<\/em> napadlo ho. Co nejopatrn\u011bji se vyhoupl na postel a p\u0159elezl k druh\u00e9mu okraji. Sklonil se nad blon\u010fatou hlavou a jemn\u011b ji pol\u00edbil na nos.
„Vst\u00e1vej, ospal\u010de,“ za\u0161eptal n\u011b\u017en\u011b. Bylo mu kr\u00e1sn\u011b, necht\u011bl mluvit hlasit\u011b.
„Mmmm,“ bylo jedin\u00e9, co zazn\u011blo nap\u016fl zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e. Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l a lehl si na bok, dlan\u00ed chlapce pohladil po nah\u00e9 hrudi. V\u0161iml si, \u017ee tam tkv\u00ed slab\u00e9 \u010dervenofialov\u00e9 fleky, s\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l. V\u017edycky byl majetnick\u00fd.
„V\u00ed\u0161 stejn\u011b dob\u0159e jako j\u00e1, \u017ee z t\u00e9 postele vyl\u00e9zt mus\u00ed\u0161. V\u00e1\u017en\u011b, u\u017e je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das. Andy, notak, David zase bude vy\u0161ilovat…,“ zak\u0148oural Bill. Tohle byla jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159emlouvac\u00ed taktika.
Andreas se zt\u011b\u017eka nadzvedl na loktech a p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal. Rann\u00ed vst\u00e1v\u00e1n\u00ed nebylo jeho nejsiln\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nkou. „David to pochop\u00ed, Bille. Dej mi je\u0161t\u011b chvilku, pros\u00edm… V\u00ed\u0161, jak m\u011b v\u0161echno bol\u00ed?“
Bill se usm\u00e1l, malinko zavrt\u011bl hlavou. „Kdy\u017e jsi se mi kone\u010dn\u011b vzbudil, nenech\u00e1m t\u011b zase jen tak sp\u00e1t. M\u00e1me zhruba 20 minut, ne\u017e budeme muset j\u00edt na sn\u00eddani a j\u00e1 m\u00e1m docela chu\u0165 n\u011bkoho mas\u00edrovat. Nem\u011bl bys z\u00e1jem?“ Bill povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, na tv\u00e1\u0159i mu hr\u00e1l pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv. Se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem to um\u011bl v\u00fdborn\u011b, to v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
Bill se pomalu pohupoval do rytmu p\u00edsni\u010dky, t\u00e9m\u011b\u0159 us\u00ednal. C\u00edtil jen, jak jej Andreas pevn\u011b dr\u017e\u00ed za boky a jak n\u00e1dhern\u011b von\u00ed. Billovi p\u0159ipom\u00ednal n\u011bjakou kv\u011btinu, jen si nemohl vzpomenout jakou.<\/div>\n
…“Little girl you’re all I’ve got
don’t you leave me standing here once again
Cause I’ll give you my life
Yes I would
If you would let me try to let me love you“…<\/em><\/div>\n
Doleva, doprava, doleva… Bill zav\u0159el o\u010di. Doleva, doprava…<\/em> C\u00edtil, jak ho Andreas jemn\u011b zvedl a v n\u00e1ru\u010d\u00ed ho n\u011bkam nese. Posledn\u00ed, co Bill zaznamenal t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e upadl do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku, byla ta m\u011bkk\u00e1 tepl\u00e1 postel, tich\u00e1 pomal\u00e1 p\u00edsni\u010dka a ta kr\u00e1sn\u00e1 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 ho jemn\u011b \u0161imrala v nos\u00edku. A pak u\u017e jen spal.<\/div>\n
***<\/div>\n
Tom si pobrukoval n\u011bjakou melodii a jen v ru\u010dn\u00edku kolem pasu le\u017eel na posteli a \u010detl svou obl\u00edbenou knihu. Odmala, kdy se k n\u00ed dostal poprv\u00e9, ji p\u0159e\u010detl snad tis\u00edckr\u00e1t a nikdy ho neomrzela. Byla sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho d\u011btstv\u00ed, jeho samotn\u00e9ho. Pat\u0159ila k n\u011bmu stejn\u011b jako kytara, trs\u00e1tko a jeho dvoj\u010de.
Tom zaslechl tich\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a vzhl\u00e9dl. Bylo docela brzo, Saki pro n\u011bj ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b ne\u0161el a byl si jist\u00fd, \u017ee i ostatn\u00ed ze skupiny si je\u0161t\u011b u\u017e\u00edvaj\u00ed tvrd\u00e9ho sp\u00e1nku. S l\u00e1skou knihu polo\u017eil na no\u010dn\u00ed stolek a sklouzl z postele. P\u0159e\u0161el po pokoji a vesele se usm\u00e1l, kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e a zahl\u00e9dl blon\u010fatou \u010dup\u0159inu. Ustoupil, Andreas ve\u0161el dovnit\u0159 a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Tom kamar\u00e1da objal a za\u0161klebil se. Dal\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd byl vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e on.
„Billa jsi je\u0161t\u011b nep\u0159erostl?“ zeptal se se sm\u00edchem, Andy zavrt\u011bl hlavou.
„Tu \u017eirafu? Ani n\u00e1hodou. A rozhodn\u011b o to ani nestoj\u00edm. Zato ty n\u00e1m n\u011bjak roste\u0161 do zem\u011b,“ jemn\u011b kamar\u00e1da dloubl do \u017eeber. Tom ho pleskl p\u0159es ruku a usm\u00e1l se.
„A co se d\u011bje, \u017ee jsi za mnou taky jednou za\u0161el? Od t\u00e9 doby, co jste vy dv\u011b hrdli\u010dky spolu, tak zapom\u00edn\u00e1\u0161, \u017ee jsi i m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d.“
Andy se malinko za\u010dervenal, moc dob\u0159e to v\u011bd\u011bl. „Promi\u0148, Tomi, ale kdy\u017e…“
Tom ho rukou odbyl, znovu se usm\u00e1l. Dneska r\u00e1no jen z\u00e1\u0159il. „J\u00e1 v\u00edm, ch\u00e1pu t\u011b. A jsem za v\u00e1s za oba stra\u0161n\u011b r\u00e1d, moc v\u00e1m to p\u0159eju. Teda, pokud ti m\u016fj mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka nezp\u016fsob\u00ed mrtvici, n\u011bkdy je toti\u017e v\u00e1\u017en\u011b na zabit\u00ed.“
Andreas se pousm\u00e1l, tohle u\u017e s\u00e1m poznal. Tom mu nazna\u010dil, \u017ee je hned zp\u00e1tky a \u0161el se do koupelny p\u0159evl\u00e9knout. Andy se posadil na postel a \u010dekal. Vlastn\u011b si nebyl jist\u00fd, o \u010dem cht\u011bl s Tomem mluvit, prost\u011b se znovu r\u00e1no vzbudil s tou vlezlou my\u0161lenkou, kter\u00e1 ho u\u017e t\u00fddny u\u017e\u00edrala, a prvn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ho napadl, byl Tom, jen on mu m\u016f\u017ee pomoci. Ale s \u010d\u00edm? Andreas ani ten „probl\u00e9m“ nemohl p\u0159esn\u011b definovat. C\u00edtil jen dlouhodob\u00fd strach.
„Tak co se d\u011bje?“ Tom se vr\u00e1til v triku a tmav\u00fdch jean\u00e1ch a posadil se vedle Andrease. „Ud\u011blal nebo \u0159ekl n\u011bco, co nem\u011bl?“ Andy si p\u0159ipadal jako idiot. Sklonil hlavu a \u0161pi\u010dkou tenisky si hr\u00e1l s kobercem. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak utvo\u0159it tu ot\u00e1zku, aby nevyzn\u011bla \u0161patn\u011b. Po chv\u00edli kone\u010dn\u011b zvedl pohled a smutn\u011b na kamar\u00e1da koukal. „Tome, ty ho zn\u00e1\u0161 l\u00edp, ne\u017e j\u00e1 – vi\u010f, \u017ee nem\u00e1 nikoho dal\u0161\u00edho?“<\/div>\n
***<\/div>\n
Hork\u00e9 kapky st\u00e9kaly Billovi po hladk\u00e9 k\u016f\u017ei, chladily jeho rozp\u00e1len\u00e9 t\u011blo, hladily v\u0161echna z\u00e1kout\u00ed jeho poko\u017eky. Bill pot\u0159eboval horkou sprchu, i kdy\u017e celou dobu p\u0159em\u00fd\u0161lel, kam Andy zmizel. Trochu ho vylekalo, kdy\u017e se probudil v pr\u00e1zdn\u00e9 posteli, ale nem\u011bl \u010das, aby se vydal sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele hledat. Rychle se musel um\u00fdt a obl\u00e9ct, aby v\u016fbec stihl sn\u00eddani. Musel tam, nesn\u00e1\u0161el Davidovy „nen\u00e1padn\u00e9“ p\u0159edn\u00e1\u0161ky na t\u00e9ma anorexie a bulimie. Vypnul sprchu a vylezl ven. B\u011bhem p\u00e1r minut u\u017e such\u00fd a oble\u010den\u00fd zamykal dve\u0159e hotelov\u00e9ho pokoje.
„Ahoj, zlato,“ zaslechl za sebou. Oto\u010dil se a povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „Zlato? Oslovuje\u0161 kus kovu nebo m\u011b?“ Andreas se usm\u00e1l a objal sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele kolem pasu. „H\u00e1dej, zlato<\/em>.“<\/div>\n
***<\/div>\n
Bill st\u00e1l u okna ve sv\u00e9m hotelov\u00e9m pokoji, pozoroval d\u011bn\u00ed venku, atmosf\u00e9ru p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed zimy.
Padal sn\u00edh.
Andreas k n\u011bmu ti\u0161e zezadu p\u0159istoupil, obto\u010dil kolem n\u011bj sv\u00e9 ruce. Hlavu si op\u0159el na Billovo rameno, p\u0159iv\u0159el o\u010di. „Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ za\u0161eptal. Bill se z\u00e1dy op\u0159el o blon\u010f\u00e1kovo t\u011blo, zhluboka se nadechl, v\u00ed\u010dka stiskl k sob\u011b.
„Je tak n\u00e1dhern\u00fd, tak nevinn\u011b b\u00edl\u00fd. Tak znenad\u00e1n\u00ed p\u0159i\u0161el a brzo pod n\u00edm nebude nic vid\u011bt, v\u0161echno se ztrat\u00ed! Jen pod jeho kr\u00e1sou. A a\u017e bude cht\u00edt, vypa\u0159\u00ed se stejn\u011b rychle, jako se objevil.“
Andreas k\u00fdvl, v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle Billovi imponuje. Jedin\u00e9 dv\u011b \u017eeny, kter\u00fdch si kdy tento \u010dernovlas\u00fd chlapec kdy cenil, byly jeho matka a Matka Zem\u011b. Ostatn\u00edmi opovrhoval.
„Poj\u010f do postele, Bille. R\u00e1no na m\u011bst\u011b sn\u011bhov\u00e1 pokr\u00fdvka bu\u010f st\u00e1le bude le\u017eet nebo po n\u00ed z\u016fstane jen chlad, r\u00e1no je prozat\u00edm tajemstv\u00ed. Ale kv\u016fli tob\u011b se sn\u00edh v\u017edy vr\u00e1t\u00ed, aby v tv\u00fdch o\u010d\u00edch vzbuzoval dojmy z\u00e1zraku. Tak ho nech malovat b\u011blobou a poj\u010f sp\u00e1t.“ Bill ti\u0161e p\u0159itakal.<\/div>\n
***<\/div>\n
„Tak\u017ee to je pro dne\u0161ek v\u0161e. V\u0161ichni v\u00edte, jak\u00fd chaos to zas z\u00edtra bude, tak rad\u0161i brzo na kut\u011b, ano? Nechci, aby se nikdo dneska ve\u010der n\u011bkde toulal, v\u0161ichni budete u sebe. Saki pro v\u00e1s r\u00e1no p\u0159ijde v 8, chci, abyste v\u0161ichni u\u017e byli p\u0159ipraven\u00ed. Tak, to je u\u017e fakt v\u0161echno. Dobrou, kluci, hezky se vysp\u011bte,“ s t\u011bmito slovy David opustil hotelovou konferen\u010dn\u00ed m\u00edstnost. Georg se taky zvedl k odchodu, rozlou\u010dil se a zmizel, n\u00e1sledov\u00e1n Gustavem. Bill bratra jemn\u011b zarazil, kdy\u017e se zvedal.
„Po\u010dkej, pros\u00edm, je\u0161t\u011b chvilku. Chci si promluvit.“
Tom znovu dosedl na \u017eidli, usm\u00e1l se. „Ano? Tak pov\u00eddej, poslouch\u00e1m t\u011b.“
Bill se nadechl, v rukou si hr\u00e1l s lemem Tomova trika. R\u00e1d mu byl tak bl\u00edzko… „Jde o Andyho,“ povzdychl si, Tom se p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval.
„Je n\u011bco \u0161patn\u011b? Poh\u00e1dali jste se?“ Mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat kvapn\u011b zavrt\u011bl hlavou, o tohle ne\u0161lo.
„Ne, to ne, rozum\u00edme si spolu v\u00fdborn\u011b. Jen… Nep\u0159ijde ti posledn\u00ed dny trochu smutn\u00fd? N\u011bkdy kouk\u00e1 do pr\u00e1zdna a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee je ne\u0161\u0165astn\u00fd. Nechci, aby se tr\u00e1pil! A prost\u011b se boj\u00edm, \u017ee je to kv\u016fli mn\u011b, \u017ee ho nedok\u00e1\u017eu ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00e9ho, \u017ee… \u017de d\u011bl\u00e1m n\u011bco \u0161patn\u011b.“
Tom ml\u010dky chytil Billovy ruce do sv\u00fdch, jemn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. „Hlup\u00e1\u010dku m\u016fj. Andreas t\u011b miluje, cenn\u00ed si na tebe ka\u017ed\u00e9 potrhl\u00e9 \u0161\u00edlenosti, jsi cel\u00fd jeho sv\u011bt. V\u017edycky to tak bylo. N\u011bkdy jsem trochu \u017e\u00e1rlil, \u017ee jste k sob\u011b m\u011bli tak bl\u00edzko, v\u00edc, ne\u017e se mnou. Ale u\u017e ch\u00e1pu, \u017ee je to kv\u016fli tomu, \u017ee prost\u011b pat\u0159\u00edte k sob\u011b. Jste jako jin-jang, tolik odli\u0161n\u00ed a podobn\u00ed z\u00e1rove\u0148. Jako my dva,“ znovu se usm\u00e1l, Bill zamrkal. Na \u0159as\u00e1ch mu tkv\u011bla velk\u00e1 k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00e1 slza.
„Tak\u017ee ti ne\u0159\u00edkal nic o tom, \u017ee-?“
„Jsi v\u00e1\u017en\u011b tak natvrdl\u00fd nebo nech\u00e1pe\u0161 jen v\u00fdznam ‚miluje t\u011b‘? A m\u011bl bys za n\u00edm j\u00edt na pokoj, je tam s\u00e1m a z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00ed. Neuvid\u00ed\u0161 ho p\u011bkn\u011b dlouho, m\u011bl bys te\u010f b\u00fdt s n\u00edm.“
Bill k\u00fdvl hlavou a pomalu vstal. Vy\u0161el ke dve\u0159\u00edm a oto\u010dil se. „Dobrou, Tomi. A d\u011bkuju. V\u00edm, \u017ee n\u011bkdy jsem na zabit\u00ed.“ Oto\u010dil se a ode\u0161el. Rychle se vydal k v\u00fdtah\u016fm, Tom m\u011bl pravdu. Te\u010f m\u011bl b\u00fdt s Andym.<\/div>\n
Andreas st\u00e1l u okna, \u010delo si chladil o studen\u00e9 sklo. \u0158asami se pokou\u0161el zadr\u017eet slzy, kter\u00e9 mu drze st\u00e9kaly po porcel\u00e1nov\u00e9 pleti a mizely v kontur\u00e1ch jeho rt\u016f nebo se vp\u00edjely do jeho trika. Necht\u011bl plakat, nev\u011bd\u011bl pro\u010d bre\u010d\u00ed! Dol\u00e9hala na n\u011bj deprese a nostalgie, samota a tma v\u0161e jen umoc\u0148ovala. C\u00edtil se tolik opu\u0161t\u011bn\u00fd, ve sv\u00e9m srdci m\u011bl jen p\u00e1r pavu\u010din a prach a… Billa. Ten, kter\u00fd na n\u011bj tak \u010dasto zapom\u00ednal a ani nev\u011bd\u011bl, jestli je s n\u00edm jen z p\u0159\u00e1telstv\u00ed nebo l\u00e1sky.
Prsty p\u0159ejel po chladn\u00e9m skle, z druh\u00e9 strany se na n\u011bm usazovaly nad\u00fdchan\u00e9 vlo\u010dky, zase sn\u011b\u017eilo. Bill bude \u0161\u0165astn\u00fd, miluje sn\u00edh. Andreas cht\u011bl b\u00fdt sn\u00edh.<\/div>\n
Dve\u0159e se potichu otev\u0159ely, Bill vyc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed atmosf\u00e9ru. Zav\u0159el, nerozsv\u011bcel a pomalu \u0161el k tomu huben\u00e9mu t\u011blu, kter\u00e9 cht\u011blo proklouznout mezi oknem a zd\u00ed a nav\u011bky zmizet do no\u010dn\u00edho ticha. „Mil\u00e1\u010dku, co to vyv\u00e1d\u00ed\u0161?“ opatrn\u011b mu polo\u017eil ruku na rameno, starostliv\u011b na n\u011bj koukal. Jeho slzy mu trhaly srdce.
„J-j\u00e1? Jen tu tak stoj\u00edm a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a… Sn\u011b\u017e\u00ed.“
Bill zak\u00fdval hlavou. „Ano, sn\u011b\u017e\u00ed,“ za\u0161eptal. Andy se mu stulil do n\u00e1ru\u010d\u00ed a chv\u011bl se. Nechal se hladit a pusinkovat do vlas\u016f. Bill \u010dekal, pokud Andreas s\u00e1m neza\u010dne.
„Vlastn\u011b, j\u00e1… Cht\u011bl jsem se t\u011b na n\u011bco zeptat. Toti\u017e,“ blon\u010f\u00e1k nev\u011bd\u011bl kde za\u010d\u00edt, „z\u00edtra, a\u017e odjedu a vy znovu vyraz\u00edte po koncertech a akc\u00edch a v\u0161em mo\u017en\u00fdm, tak… Nezapomene\u0161 na m\u011b?“ Uv\u011bdomil si jak d\u011btsky a uboze to vyzn\u011blo. Ale on se prost\u011b jen b\u00e1l!
Bill se l\u00e1skypln\u011b usm\u00e1l, d\u00e1val si z\u00e1le\u017eet, aby jednou p\u016fsobil on jako siln\u011bj\u0161\u00ed, opora pro toho druh\u00e9ho. „O \u010dem to mluv\u00ed\u0161, hlup\u00e1\u010dku? Zapomenout na tebe? Pro\u010d, pros\u00edm t\u011b?“
Andreas se znovu naplno rozplakal, popotahoval a \u0161kytal. Bill si pomyslel, \u017ee nikdy nebyl roztomilej\u0161\u00ed.
„Proto\u017ee… Potk\u00e1\u0161 tolik l-lid\u00ed, kluk\u016f i h-holek a j\u00e1 budu d-doma, daleko od tebe a… V\u0161ichni budou k-kr\u00e1sn\u00ed, proto\u017ee ty \u017eije\u0161 v k-kr\u00e1sn\u00e9m sv\u011bt\u011b a j\u00e1 jsem jen p-prost\u011b…“ „Andreas,“ doplnil Bill. Tohle cel\u00e9 ho docela m\u00e1tlo.
Andy k\u00fdvl hlavou, c\u00edtil se tak ztracen\u00fd. „V\u0161ichni budou j-jako ty, kr\u00e1sn\u00ed, slavn\u00ed, b-bohat\u00ed a j\u00e1 se boj\u00edm, \u017e-\u017ee t\u011b tak okouzl\u00ed a j\u00e1 pro tebe nebudu u\u017e n-nic znamenat.“ Bill si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e k sob\u011b, hladil ho ve vlasech. Te\u010f on musel slibovat a chr\u00e1nit. „Nikdy, l\u00e1sko, nikdy bych na tebe nezapomn\u011bl. A\u0165 si jsou \u00fa\u017easn\u00ed jak cht\u011bj\u00ed, jen ty jsi pro m\u011b dokonal\u00fd! Oni mi m\u016f\u017eou d\u00e1t jen pen\u00edze a povrchn\u00ed \u00fasm\u011bvy, ty mi d\u00e1v\u00e1\u0161 sv\u00e9 srdce. A to je pro m\u011b mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed! Andreasi, mus\u00ed\u0161 mi d\u016fv\u011b\u0159ovat, zn\u00e1\u0161 m\u011b u\u017e dost dlouho na to, abys v\u011bd\u011bl, jak si l\u00e1sky cen\u00edm. A tebe miluju, z cel\u00e9ho sv\u00e9ho srdce.“ Blon\u010f\u00e1k p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jemn\u00fd mr\u00e1z mu b\u011bhal po z\u00e1dech. Zn\u011blo to moc p\u016fsobiv\u011b.
M\u00edsto odpov\u011bdi rozechv\u011ble uk\u00e1zal na k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lovou misti\u010dku na stole, ve kter\u00e9 byly drobn\u00e9 kv\u00edtky nebesk\u00e9 barvy. „Forget-me-not,“ za\u0161eptal. Bill se ze\u0161iroka usm\u00e1l, daroval sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli sladk\u00fd polibek. „Never.“
A m\u00edstnost\u00ed se m\u00edsily v\u016fn\u011b pomn\u011bnky a \u010derstv\u00e9 l\u00e1sky…<\/div>\n
Autor: Eleanot<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Eleanotbetaread: Janule pairign: Bill\/Andreas Chladn\u00fd v\u00edtr si pohr\u00e1val s v\u011btvemi strom\u016f, oh\u00fdbal je, \u010dechral jejich list\u00ed, u\u017e\u00edval si posledn\u00ed chvilky, kdy mu bylo dovoleno v\u00e1t. Tak brzo u\u017e m\u011bl p\u0159ij\u00edt mraziv\u00fd chlad, aby se sn\u00e1\u0161el nad cel\u00fdm m\u011bstem a v\u0161e ukryl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-16626","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16626","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16626"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16626\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16626"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16626"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16626"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}