{"id":16678,"date":"2008-09-03T17:10:00","date_gmt":"2008-09-03T16:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16641"},"modified":"2020-10-25T17:46:14","modified_gmt":"2020-10-25T16:46:14","slug":"maxwell-2-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/09\/03\/maxwell-2-5\/","title":{"rendered":"Maxwell 2\/5"},"content":{"rendered":"
autor: Helushka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju ti, Maxi, za v\u0161echno. Jsi ten nejlaskav\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, jak\u00e9ho zn\u00e1m,“ \u0159\u00edkal pr\u00e1v\u011b \u010dernovlas\u00fd chlapec, kdy\u017e on a jeho milenec vch\u00e1zeli na p\u0159\u00edjezdovou cestu. „Nikdo druh\u00fd by tohle pro m\u011b neud\u011blal. M\u00e1m t\u011b hrozn\u011b r\u00e1d.“<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, aby ti to vy\u0161lo, Billy,“ povzdechl si Max. Se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i. Zastavili se.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to nemo\u017en\u00e9?“<\/em><\/div>\n
Chlapec sklonil hlavu, neodpov\u011bd\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Je to tak, mysl\u00ed\u0161 si to, \u017ee ano?“<\/em><\/div>\n
„Nejde o to, co si mysl\u00edm\u2026jen\u2026chce\u0161 mu to \u0159\u00edct?“<\/em><\/div>\n
Bill si povzdechl. „J\u00e1 nev\u00edm\u2026ne, asi ne\u2026 nem\u016f\u017eu mu to pov\u011bd\u011bt, nejde to.“<\/em><\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ p\u0159ik\u00fdvl Max, „je ale d\u016fle\u017eit\u00e9, abys byl opatrn\u00fd. Nechci, aby t\u011b to ranilo, ale jeho chov\u00e1n\u00ed nemus\u00ed nic znamenat\u2026“<\/em><\/div>\n
„D\u00edv\u00e1 se?“<\/em><\/div>\n
Maxwell nen\u00e1padn\u011b pohnul hlavou a zahled\u011bl se do okna prvn\u00edho patra. Za z\u00e1v\u011bsem se r\u00fdsoval temn\u00fd st\u00edn.<\/em><\/div>\n
„Ano.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem asi hloup\u00fd, ale kdy\u017e j\u00e1 tak stra\u0161n\u011b moc chci, aby to byla pravda.“ Bill sklopil pohled a sv\u011bsil ramena. Vypadal tak zkrou\u0161en\u011b. „Napadlo m\u011b, \u017ee bych se ho na to v\u0161echno opatrn\u011b zeptal\u2026 On je\u2026 Je posledn\u00ed dobou tak divn\u00fd\u2026 a\u2026 a poka\u017ed\u00e9 n\u00e1s pozoruje\u2026Maxi, \u0159ekni, pro\u010d by jinak\u2026j\u00e1 nev\u00edm\u2026j\u00e1 u\u017e nic nev\u00edm\u2026“ chrlil ze sebe Bill a najednou zrychlen\u011b d\u00fdchal. Tolik ho to rozru\u0161ilo.<\/em><\/div>\n
„Klid, j\u00e1 ti rozum\u00edm. Jen chci, abys pochopil, \u017ee to nen\u00ed d\u016fkaz. V\u00edm, \u017ee ho miluje\u0161 a p\u0159eje\u0161 si, aby i on tebe, ale m\u016f\u017ee m\u00edt t\u0159eba jen v\u00fd\u010ditky, jak se k tob\u011b zachoval. M\u00e1 t\u011b r\u00e1d a chce v\u011bd\u011bt, co d\u011bl\u00e1\u0161, s k\u00fdm se st\u00fdk\u00e1\u0161\u2026 pochop.“<\/em><\/div>\n
Max m\u011bl pravdu. V\u0161echno si to vysnil, jenom si to p\u0159edstavoval. A n\u00e1vrat do reality byl o to bolestn\u011bj\u0161\u00ed. Nemohl na ni\u010dem zakl\u00e1dat, nic to neznamenalo.<\/em><\/div>\n
„Stejn\u011b jsem ti vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jsi to pro m\u011b ud\u011blal. Nikdo jin\u00fd na tv\u00e9m m\u00edst\u011b by ne\u0161el a nepom\u00e1hal mi v tak bl\u00e1hov\u00e9m\u2026 Prost\u011b\u2026 d\u011bkuju. D\u011bkuju, \u017ee jsi se mnou byl, \u017ee jsi sem se mnou chodil\u2026 d\u011bkuju za v\u0161echno.“<\/em><\/div>\n
Maxwell vzal jeho hlavu do dlan\u00ed. Dv\u011bma prsty jej chytil za bradu a nato\u010dil si ji tak, aby mu vid\u011bl do o\u010d\u00ed. „Nikdo jin\u00fd t\u011b nemiluje tak jako j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Polib m\u011b.“<\/em><\/div>\n
Max nedok\u00e1zal odporovat. Mus\u00ed to ud\u011blat, chce to ud\u011blat. Naposledy.<\/em><\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl si jej bl\u00ed\u017e a jemn\u011b se dotkl rty t\u011bch jeho. Okam\u017eit\u011b uc\u00edtil vst\u0159\u00edcn\u00fd pohyb a dychtiv\u011b vplul jazykem do tepla Billov\u00fdch sladk\u00fdch \u00fast. Rukou putoval po jeho z\u00e1dech, a\u017e dol\u016f, k sexy zade\u010dku v obta\u017een\u00fdch d\u017e\u00ednsech. Stiskl jej. Siln\u011b a pevn\u011b\u2026 tak, aby to hn\u011bd\u00e9 o\u010di skryt\u00e9 za z\u00e1clonou dob\u0159e zaznamenaly.<\/em><\/div>\n
L\u00edbal ho jako o \u017eivot, bylo to naposledy, co se ho sm\u011bl takto dot\u00fdkat, a on si tento okam\u017eik cht\u011bl pamatovat do konce \u017eivota.<\/em><\/div>\n
Vsunul druhou ruku do z\u00e1plavy hedv\u00e1bn\u011b jemn\u00fdch vlas\u016f a snad v\u0161emi smysly vn\u00edmal jejich v\u016fni. Trochu za n\u011b zat\u00e1hl, aby se Billova hlava dostala do z\u00e1klonu, a on tak mohl sv\u00fdm jazykem proniknout je\u0161t\u011b hloub\u011bji do jeho \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdch rt\u016f. Cht\u011bl si tu chu\u0165 vtisknout do vzpom\u00ednek nav\u017edy.<\/em><\/div>\n
C\u00edtil, jak Bill zavzdychal do jejich polibku, a odd\u00e1lil se od n\u011bho.<\/em><\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b tak r\u00e1d, pros\u00edm neodch\u00e1zej!“<\/em><\/div>\n
Maxwell provinile zavrt\u011bl hlavou. „Nem\u016f\u017eu. Nedok\u00e1zal bych se na tebe jen d\u00edvat a nesm\u011bt se t\u011b dotknout, bude to tak lep\u0161\u00ed pro n\u00e1s oba.“<\/em><\/div>\n
Bill obto\u010dil sv\u00e9 ruce kolem jeho krku je\u0161t\u011b siln\u011bji. „Jak m\u00e1m bez tebe \u017e\u00edt? Nechce\u0161 si to je\u0161t\u011b rozmyslet? Ud\u011bl\u00e1m cokoli,“ za\u0161eptal mu nal\u00e9hav\u011b do ucha. Najednou si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee se ho vzd\u00e1. \u017de mu odjede n\u011bkam daleko do ciziny a on u\u017e ho nikdy neuvid\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 Toma, bu\u010f \u0161\u0165astn\u00fd. To je v\u0161echno, co chci, abys ud\u011blal. Sbohem, Bille.“<\/em><\/div>\n
Bill dojat\u011b zamrkal. Op\u0159el se \u010delem proti tomu Maxovu a v\u011bnoval mu n\u011b\u017en\u00fd polibek na nos. „Nikdy na tebe nezapomenu, Maxwelle, nikdy!“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju, Tome. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi mi to \u0159ekl,“ na\u0161el Bill kone\u010dn\u011b ztracen\u00e1 slova.<\/div>\n
„Ned\u011bkuj, to j\u00e1 bych m\u011bl d\u011bkovat tob\u011b,“ op\u00e1\u010dil Tom, „nem\u011bl jsem pr\u00e1vo \u0159\u00edkat takov\u00e9 v\u011bci, necht\u011bl jsem\u2026 prost\u011b\u2026 pot\u0159eboval jsem \u010das, abych si to srovnal v hlav\u011b.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, ch\u00e1pu to.“<\/div>\n
Chv\u00edli bylo ticho. Sed\u011bli vedle sebe, ka\u017ed\u00fd zabr\u00e1n do sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek, sna\u017e\u00edc se uspo\u0159\u00e1dat si v hlav\u011b, co si pr\u00e1v\u011b \u0159ekli. Nakonec se slova ujal Tom.<\/div>\n
„Byl to on, vi\u010f?“<\/div>\n
Bill jen nech\u00e1pav\u011b zvedl obo\u010d\u00ed, nedoch\u00e1zela mu souvislost.<\/div>\n
„Mysl\u00edm\u2026 to on byl ten kluk, do kter\u00e9ho ses zamiloval, \u017ee jo? D\u00edky n\u011bmu jsi p\u0159i\u0161el na to, \u017ee jsi\u2026 no, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, nev\u011bd\u011bl, co by na to \u0159ekl. V\u017edycky m\u011bl r\u00e1d up\u0159\u00edmnost, necht\u011blo se mu lh\u00e1t. Na druhou stranu nemohl vychrlit n\u011bco ve smyslu: \u00b4Kdepak, Tome, to do tebe jsem se zbl\u00e1znil, tebe miluju, v\u00ed\u0161?\u00b4 Zn\u011blo to tak hloup\u011b.<\/div>\n
„Jak jsi to poznal?“ zeptal se opatrn\u011b. Nevyvr\u00e1til to, ani nepotvrdil. Prost\u011b ho v tom nechal a doufal, \u017ee nebude muset p\u0159\u00edmo odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Tvoje o\u010di. V\u017edycky se tak rozz\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e ho vid\u00ed\u0161\u2026“ \u00b4a naopak pohasnou, kdy\u017e spat\u0159\u00ed\u0161 m\u011b\u2026\u00b4 dodal si smutn\u011b v duchu.<\/div>\n
Bill m\u00edrn\u011b z\u010dervenal. Sna\u017eil se nedat najevo, jak moc ho to rozhodilo.<\/div>\n
Plam\u00ednky jeho o\u010d\u00ed se rozho\u0159ely, kdy\u017e m\u011bl str\u00e1vit \u010das s Maxwellem. Mohl v\u0161echno hodit za hlavu. Odhodit masku a pod zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si p\u0159edstavovat, \u017ee ruce mapuj\u00edc\u00ed jeho t\u011blo, pat\u0159\u00ed Tomovi. Naopak, kdy\u017e byl vytr\u017een ze sv\u011bta sn\u016f a postaven zp\u011bt do reality, kde Tom z\u016fst\u00e1val jen pouh\u00fdm bratrem, \u017eivotod\u00e1rn\u00fd ohe\u0148 v jeho pohledu zhasl a on si bolestn\u011b uv\u011bdomoval, \u017ee ty po\u0161etil\u00e9 p\u0159edstavy se nikdy nem\u016f\u017eou st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed.<\/div>\n
„Jak jsi to poznal?“ \u0161pitl Tom najednou do ticha stejnou ot\u00e1zku, jakou p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Bill.<\/div>\n
„Co jak jsem poznal?“<\/div>\n
„\u017de jsi\u2026 no\u2026 gay. Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee on je n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e jen kamar\u00e1d?“<\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 jsem ho za\u010dal vid\u011bt jinak ne\u017e ostatn\u00ed,“ p\u0159iznal Bill. Nemluvil v\u0161ak o Maxovi. „Sta\u010dil jedin\u00fd pohled, dotek\u2026 kdy\u017e byl se mnou, zapom\u00ednal jsem na sv\u011bt kolem.“<\/div>\n
Tom napjat\u011b poslouchal. Tak moc ho bolela bratrova slova, tak nep\u0159edstaviteln\u011b tou\u017eil, aby takhle mluvil o n\u011bm sam\u00e9m, ne o jin\u00e9m\u2026 Ale p\u0159esto se musel z n\u011bjak\u00e9ho zvr\u00e1cen\u011b sebetr\u00fdznitelsk\u00e9ho d\u016fvodu pt\u00e1t d\u00e1l.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi si byl tak jist\u00fd, \u017ee on nen\u00ed jen\u2026 prost\u011b omyl, v\u00fdjimka? Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee jsi ur\u010dit\u011b\u2026 „<\/div>\n
„Na kluky? Nev\u011bd\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Ale \u0159ekl jsi mi\u2026 tenkr\u00e1t v noci jsi mi tohle pov\u011bd\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Je hodn\u011b v\u011bc\u00ed, co jsem \u0159ekl\u2026“ p\u0159ik\u00fdvl Bill, „\u2026a hodn\u011b, co ne\u2026 M\u011bli bychom toho rad\u011bji nechat, Tome.“<\/div>\n
„Vad\u00ed ti, \u017ee se na to pt\u00e1m?“<\/div>\n
„Ne\u2026 jen nech\u00e1pu, pro\u010d se o to najednou tak zaj\u00edm\u00e1\u0161\u2026“<\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026“ Tom se zad\u00edval Billovi hluboko do temn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a zhluboka se nadechl. Te\u010f nebo nikdy! „Mysl\u00edm\u2026 domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee jsem asi taky gay.“<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill le\u017eel na pohovce v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral na st\u00edny, m\u00edhaj\u00edc\u00ed se po strop\u011b. Sna\u017eil se zam\u011bstnat studov\u00e1n\u00edm jejich tvar\u016f, hledal v nich skryt\u00e9 podoby zv\u00ed\u0159at tak, jak to d\u011blal, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b mal\u00fd chlapec. Ale ne\u0161lo to. Jen tup\u011b z\u00edral nahoru a celou jeho mysl vypl\u0148oval Tom\u2026 A to, co mu \u0159ekl\u2026 A to, jak se on zachoval\u2026<\/div>\n
Nejrad\u011bji by zabo\u0159il hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e a u\u017e nikdy se na n\u011bj nepod\u00edval. Jak jen mu mohl tak stra\u0161n\u011b ubl\u00ed\u017eit? Jak k n\u011bmu dok\u00e1zal b\u00fdt tolik krut\u00fd, kdy\u017e on s\u00e1m byl \u00fapln\u011b stejn\u00fd? Nebo mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, proto\u017ee kluk, ke kter\u00e9mu c\u00edtil l\u00e1sku, byl jeho vlastn\u00ed bratr. Bylo to snad pr\u00e1v\u011b proto? Byl to osten \u017e\u00e1rlivosti, kter\u00fd se bolestiv\u011b zabodl, kdy\u017e se Tom pla\u0161e p\u0159iznal, \u017ee m\u00e1 mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 n\u011bkoho r\u00e1d\u2026 a nen\u00ed to pr\u00e1v\u011b Bill?<\/div>\n
D\u016frazn\u011b set\u0159el osam\u011blou slzu. M\u011bl vztek s\u00e1m na sebe. Te\u010f naprosto jasn\u011b ch\u00e1pal zd\u011b\u0161en\u00ed a zmatek, v\u0161echny pohnutky, kter\u00e9 Tom musel c\u00edtit ten ve\u010der, kdy\u017e se mu Bill sv\u011b\u0159il. Jist\u011b mu necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit\u2026 Prost\u011b se s t\u00edm jen nedok\u00e1zal okam\u017eit\u011b vyrovnat, a proto reagoval takov\u00fdm zp\u016fsobem. Ale on na to m\u011bl pr\u00e1vo, on ano!<\/div>\n
Neust\u00e1le si dokola p\u0159ehr\u00e1val obraz Tomov\u00fdch zklaman\u00fdch o\u010d\u00ed, kdy\u017e se ml\u010dky zvedl a pr\u00e1sknul za sebou dve\u0159mi. Nechal ho tam samotn\u00e9ho a v nejistot\u011b. Zachoval se nejh\u016f\u0159, jak mohl.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e o n\u011bkolik minut pozd\u011bji bral naho\u0159e za kliku u sv\u00e9ho pokoje, byl si neot\u0159esiteln\u011b jist\u00fd, \u017ee Tom tam st\u00e1le je. Samoz\u0159ejm\u011b byl\u2026 Le\u017eel na posteli, z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm a neh\u00fdbal se. Bill se dokonce na chv\u00edli vyd\u011bsil, jestli v\u016fbec d\u00fdch\u00e1, ale potom zaznamenal skoro neznateln\u00e9 pohyby hrudn\u00edku a uklidnil se.<\/div>\n
„Jdi pry\u010d, Bille, chci te\u010f b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
Bill se zarazil. Na\u0161lapoval, jak nejti\u0161eji dovedl, ale bratr ho stejn\u011b vyc\u00edtil.<\/div>\n
„Tohle je ale m\u016fj<\/em> pokoj,“ ohradil se.<\/div>\n
„Fajn.“ Tom se posadil a st\u00e1le z\u00e1dy k Billovi zamumlal: „Tak p\u016fjdu j\u00e1.“<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ Bill mr\u0161tn\u011b p\u0159elezl postel a chytil Toma za rameno. „Omlouv\u00e1m se, ano? Ne – necht\u011bl jsem\u2026 jen\u2026 prost\u011b m\u011b to zasko\u010dilo. Promi\u0148 mi to.“<\/div>\n
Tom se na chv\u00edli zastavil. Oto\u010dil se a hluboce se zad\u00edval Billovi do o\u010d\u00ed. „Prominuto,“ \u0159ekl jen. „A te\u010f u\u017e m\u011b nech b\u00fdt.“<\/div>\n
„Ale Tome!“ Bill nev\u011bd\u011bl, co si ze zoufalstv\u00ed po\u010d\u00edt. Prokl\u00ednal sv\u00e9 zbrkl\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed, svou horkou hlavu. Nen\u00e1vid\u011bl se za jedovat\u00e1 slova pronesen\u00e1 jen z \u010dir\u00e9 bezmocnosti. Cht\u011bl, aby mu doopravdy odpustil. Tou\u017eil, aby uv\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Co je\u0161t\u011b chce\u0161? D\u00e1t mi po\u017eehn\u00e1n\u00ed nebo rady zku\u0161en\u011bj\u0161\u00edho? Ale pros\u00edm t\u011b\u2026“<\/div>\n
Ten t\u00f3n Billa zra\u0148oval. Ale mohl si za to s\u00e1m, m\u011bl se ovl\u00e1dat. „Odpus\u0165 mi to, Tomi. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d,“ za\u0161eptal sotva sly\u0161iteln\u011b. Za\u0161ilhal na pestrobarevn\u00fd kobere\u010dek na podlaze, aby se nemusel d\u00edvat, jak jeho dvoj\u010de, jeho l\u00e1ska, jeho v\u0161echno zhrzen\u011b odch\u00e1z\u00ed. \u010cern\u00e1 ofina mu neposedn\u011b spadala do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil n\u011b\u017en\u00fd dotek na tv\u00e1\u0159i. B\u00e1zliv\u011b zvedl o\u010di a zad\u00edval se do laskav\u011b hn\u011bd\u00fdch duhovek. Op\u0159el se do jeho dlan\u011b a oddan\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Chv\u00edle, kdy se ho dot\u00fdkal, b\u00fdvaly posledn\u00ed dobou tak vz\u00e1cn\u00e9.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit,“ \u0161pital nal\u00e9hav\u011b, „prost\u011b m\u011b jen p\u0159ekvapilo, \u017ee\u2026 zrovna ty\u2026 V\u00ed\u0161, nikdy bych to do tebe ne\u0159ekl.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ usm\u00e1l se jemn\u011b Tom. Zloba a zklam\u00e1n\u00ed se pomalu rozpou\u0161t\u011bla v Billov\u00fdch sladk\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„V\u017edycky jsi\u2026 byl na d\u00edvky. Co jste se kv\u016fli nim nadohadovali s Georgem, kolik pr\u016f\u0161vih\u016f jsi m\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Byli jsme mlad\u00ed a cht\u011bli jsme b\u00fdt zaj\u00edmav\u00ed. Pov\u011bst dobyvatele lichot\u00ed ka\u017ed\u00fdmu klukovi\u2026 a ty zatracen\u011b dob\u0159e v\u00ed\u0161, jak m\u011b bavilo b\u00fdt v o\u010d\u00edch fanynek lep\u0161\u00ed ne\u017e Georg. V\u0161ichni jsme ho po\u0161\u0165uchovali a on nad t\u00edm jen dobr\u00e1cky m\u00e1vnul svou bas\u00e1ckou tlapou. Jako nejstar\u0161\u00ed n\u00e1s m\u011bl za nevybou\u0159en\u00e9 puber\u0165\u00e1ky.“<\/div>\n
Bill zvedl hlavu a nesouhlasn\u011b j\u00ed zavrt\u011bl. „Co t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct? \u017de to byla jen hra? V\u017edy\u0165 jsi m\u011bl smluven\u00e9 rande skoro ka\u017ed\u00fd ve\u010der. A ty tvoje historky, co jsi mi pak vypr\u00e1v\u011bl! Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee sis to v\u0161echno\u2026“<\/div>\n
Tom se potuteln\u011b za\u0161klebil a Bill najednou pochopil. „Tome! Ty! Ty!“ kni\u010del ubl\u00ed\u017een\u011b. Tom jej pohotov\u011b chytl za z\u00e1p\u011bst\u00ed, aby mu zabr\u00e1nil tlouct p\u011bstmi do jeho t\u011bla.<\/div>\n
„Zkr\u00e1tka jsem si to jen trochu p\u0159ibarvoval, to je cel\u00fd. Ob\u010das jsem se \u0161el prost\u011b jenom proj\u00edt a tob\u011b jsem nakukal, \u017ee jdu za n\u011bjakou \u017ehavou ko\u010dkou. Nic jsem si nevymyslel, jenom jsem nem\u011bl tolik holek, kolik jsem tvrdil.“<\/div>\n
Bill se vymanil z jeho sev\u0159en\u00ed. „Tak\u017ee to vlastn\u011b byla hra?“ Tom neodpov\u011bd\u011bl a Bill do ticha pronesl dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 nevyhnuteln\u011b musela p\u0159ij\u00edt: „A on? S n\u00edm<\/em> je to jin\u00e9?“<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec se sv\u00e9mu bratrovi pevn\u011b zahled\u011bl do o\u010d\u00ed, pot\u00e9 lehce p\u0159ik\u00fdvl. „Ano, Bille, je.“<\/div>\n
Pro Billa to bylo jako r\u00e1na palic\u00ed. Tak\u017ee p\u0159ece. Jeho<\/em> Tom se mu n\u011bkde zamiloval a on to nesta\u010dil uhl\u00eddat.<\/div>\n
Sna\u017eil se nedat najevo krev bou\u0159\u00edc\u00ed se mu pod k\u016f\u017e\u00ed. Rozjit\u0159en\u00e9 emoce, kter\u00e9 mu pomalu zatem\u0148ovaly rozum, kdy\u017e uvid\u011bl zasn\u011bn\u00fd v\u00fdraz v bratrov\u00fdch o\u010d\u00edch. Kdy\u017e usly\u0161el n\u011b\u017en\u00fd t\u00f3n, jak\u00fdm to \u0159ekl.<\/div>\n
„\u0158ekne\u0161 mi, kdo to je?“ Zkou\u0161el mluvit nenucen\u011b p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdm t\u00f3nem, ale v duchu u\u017e pl\u00e1noval, jak doty\u010dn\u00e9mu dojde osobn\u011b zakroutit krkem.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj smutn\u011b pod\u00edval. „To nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ reagoval okam\u017eit\u011b Bill. Uv\u011bdomil si, \u017ee jeho hlas zn\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 \u00fase\u010dn\u011b a u\u017e m\u00edrn\u011bji dodal: „Mn\u011b to p\u0159ece m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Tom sklopil o\u010di a nevydal ani hl\u00e1sku.<\/div>\n
„Nebo mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne, v tom to nen\u00ed\u2026 jen\u2026“<\/div>\n
„Jen co, Tome?“<\/div>\n
„Nechci ti ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
Bill ohromen\u011b zamrkal a Tom si provinile p\u0159itiskl dla\u0148 k \u00fast\u016fm. \u0158ekl v\u00edc, ne\u017e m\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d by mi to m\u011blo ubl\u00ed\u017eit? Je to\u2026“ Na chv\u00edli se odml\u010del a pak se slepou nad\u011bj\u00ed v hlase dodal: „Je to n\u011bkdo, koho zn\u00e1m?“ Najednou si byl tak neot\u0159esiteln\u011b jist\u00fd, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed v\u0161echno ztraceno. \u017de mo\u017en\u00e1\u2026<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di a v duchu se pohlavkoval za svou prosto\u0159ekost. Co mu m\u00e1 te\u010f proboha \u0159\u00edct? \u017de ten, koho miluje, p\u0159ed n\u00edm sed\u00ed a v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed ho pozoruje? To p\u0159eci nejde. Hore\u010dnat\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 A pak dostal sp\u00e1sn\u00fd n\u00e1pad. Jeho n\u00e1sledky v\u0161ak netu\u0161il ani n\u00e1znakem.<\/div>\n
Zak\u00fdval hlavou na znamen\u00ed souhlasu.<\/div>\n
Billovi se zhoupl \u017ealudek vzru\u0161en\u00edm. Rozechv\u011ble vzal do ruky bratrovu dla\u0148 a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Tolik doufal. „U\u017e se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, prost\u011b mi to pov\u011bz.“<\/div>\n
Tom rozhodn\u011b vydechl a po\u0159\u00e1d dokola se uji\u0161\u0165oval, \u017ee to, co se chyt\u00e1 vyslovit, je spr\u00e1vn\u00e9. Bill ho bude nen\u00e1vid\u011bt. Z\u00e1rove\u0148 v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud nechce ud\u011blat \u017eivotn\u00ed chybu, nem\u016f\u017ee jinak. Stiskl jeho ruku a nev\u011bdomky zpe\u010detil sv\u016fj osud.<\/div>\n
„Je to\u2026 Maxwell.“<\/div>\n
Ohromen\u00e9 ticho. Tlukot srdce. Zoufalstv\u00ed. Beznad\u011bj. Zlomen\u00e1 l\u00e1ska. Nen\u00e1vist.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda!“ vyk\u0159ikl Bill a rozho\u0159\u010den\u00edm se postavil. Jeho bratr p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u2026 ne! Byl si tak jist\u00fd, doufal v to. A on \u0159ekne, \u017ee miluje jeho. Jeho!<\/em> Bo\u017ee, jak moc v tu chv\u00edli Maxe nen\u00e1vid\u011bl.<\/div>\n
„L\u017ee\u0161 mi, j\u00e1 to v\u00edm!“ nam\u00edtl roz\u010dilen\u011b, ale jeho hlas zn\u011bl tak bezmocn\u011b ti\u0161e. Zhroutil se mu sv\u011bt. Bylo snad lep\u0161\u00ed nev\u011bd\u011bt a tajn\u011b doufat\u2026 ne\u017e zn\u00e1t krutou pravdu.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, j\u00e1 jsem to necht\u011bl, prost\u011b se to stalo. Nebudu se o nic sna\u017eit\u2026 Ale ty s\u00e1m jsi to cht\u011bl v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem a najednou pochopil. To ne na n\u011bj, ale na Maxe se chodil Tom ty dlouh\u00e9 hodiny d\u00edvat. St\u00e1l skryt\u00fd za z\u00e1clonou a vychutn\u00e1val si vz\u00e1cn\u00e9 okam\u017eiky, kdy jej m\u016f\u017ee neru\u0161en\u011b pozorovat a sn\u00edt si sv\u016fj mal\u00fd sen. Bill ten pocit znal.<\/div>\n
„Slibuju ti, \u017ee v\u00e1m nebudu do va\u0161eho vztahu zkou\u0161et zasahovat. Sly\u0161\u00ed\u0161? Slibuju ti to.“<\/div>\n
Bill vn\u00edmal Tom\u016fv nal\u00e9hav\u00fd hlas a pocit prohry v n\u011bm hroziv\u011b nar\u016fstal. Te\u010f u\u017e je p\u0159eci v\u0161echno jedno\u2026<\/div>\n
„Roze\u0161li jsme se,“ za\u0161eptal mdle a sna\u017eil se zadr\u017eet p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed slzy. Nesm\u00ed bre\u010det, tuhle pravdu cht\u011bl s\u00e1m zn\u00e1t.<\/div>\n
„Co\u017ee jste?“ Tom \u0161okovan\u011b zamrkal. \u010cekal, \u017ee na n\u011bj bude Bill k\u0159i\u010det, \u017ee mu bude nad\u00e1vat, \u017ee ho mo\u017en\u00e1 i uhod\u00ed\u2026 ale tohle?<\/div>\n
„Roze\u0161li se,“ zopakoval Bill a kone\u010dn\u011b se odhodlal zvednout sv\u00e9 zhrzen\u00e9 o\u010di. Toma ten pohled zabolel u srdce.<\/div>\n
„Tak na co je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1\u0161? B\u011b\u017e, m\u00e1\u0161 volnou cestu!“<\/div>\n
„Bille!“ napomenul ho Tom zd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Jak\u00fd „Bille!“? Nen\u00ed to snad to, co jsi cht\u011bl? Te\u010f ho m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt, je jenom tv\u016fj.“<\/div>\n
Tom u\u017e cht\u011bl n\u011bco d\u016frazn\u011b nam\u00edtnout, ale Bill plamen\u011b pokra\u010doval. Tom ho takhle neznal. V jeho o\u010d\u00edch \u017ehnuly zl\u00e9 plam\u00ednky. Jako by se cht\u011bl pomst\u00edt…<\/div>\n
„Ale pamatuj si jedno, Tome! Nikdy ho nebude\u0161 moct uspokojit tak jako j\u00e1. Mo\u017en\u00e1 si s tebou na chv\u00edli pohraje, proto\u017ee jsi mi podobn\u00fd\u2026 Ale ty nev\u00ed\u0161, jak to m\u00e1 r\u00e1d. Nev\u00ed\u0161, co ho dok\u00e1\u017ee vzru\u0161it. Nev\u00ed\u0161 nic! To nen\u00ed jako s holkou, kterou nabal\u00ed\u0161 na sladk\u00fd \u0159e\u010di\u010dky. S klukama je to jin\u00fd, br\u00e1\u0161ko\u2026 Ale to ty nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, co?“<\/div>\n
Tom s otev\u0159enou pusou sledoval bratra, kter\u00fd se k n\u011bmu naklonil a zastavil se tv\u00e1\u0159\u00ed jen n\u011bkolik centimetr\u016f od jeho. „Nejsi toti\u017e doopravdy gay, p\u0159iznej si to!“<\/div>\n
„Prokrista p\u00e1na, Bille! Poslouch\u00e1\u0161 se v\u016fbec?!“ Tom od sebe Billa silou odstr\u010dil a taky se postavil. „Nev\u00edm, jak tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 ty, kdy\u017e se klukovi l\u00edb\u00ed kluk, ale to\u2026 je te\u010f vedlej\u0161\u00ed. \u0158ekl jsem, \u017ee se mezi v\u00e1s nehodl\u00e1m pl\u00e9st!“<\/div>\n
„Ne? Jenom tak lehce se vzd\u00e1\u0161 svoj\u00ed nad\u011bje? To ty m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1\u0161, my u\u017e spolu nejsme!“<\/div>\n
„Dnes odpoledne jsem v\u00e1s vid\u011bl. Docela jste se k sob\u011b m\u011bli\u2026“<\/div>\n
„Sleduje\u0161 m\u011b?!“ obo\u0159il se na n\u011bj Bill, a\u010dkoli tohle u\u017e d\u00e1vno v\u011bd\u011bl. Cht\u011bl Toma n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem dostat do \u00fazk\u00fdch a alespo\u0148 trochu ulevit sv\u00e9 rozbolav\u011bl\u00e9 du\u0161i, ale zat\u00edm to bylo sp\u00ed\u0161 naopak.<\/div>\n
„Zahl\u00e9dl jsem v\u00e1s n\u00e1hodou,“ zamumlal Tom sotva sly\u0161iteln\u011b a mali\u010dko z\u010dervenal. „Ale to nic nem\u011bn\u00ed na tom, \u017ee jsem vid\u011bl, jak se mu v\u011b\u0161\u00ed\u0161 kolem krku. Pro\u010d mi ho takhle p\u0159edhazuje\u0161, kdy\u017e nechce\u0161, abych to doopravdy ud\u011blal?“<\/div>\n
„Nep\u0159edhazuju ti ho!“ br\u00e1nil se Bill.<\/div>\n
„Ale ano, p\u0159esn\u011b to d\u011bl\u00e1\u0161. Nech\u00e1pu t\u011b\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 ti chci\u2026 jenom d\u00e1t \u0161anci\u2026 V\u00edm, jak\u00e9 to je po n\u011bkom zoufale tou\u017eit a v\u011bd\u011bt, \u017ee ho nikdy nebude\u0161 moct m\u00edt\u2026“<\/div>\n
Tom zbyst\u0159il. Pro\u010d znovu v jeho hlase sly\u0161el tu zaho\u0159klou melodii? V\u017edy\u0165 on s Maxem byl tak dlouho! P\u0159ece ho m\u011bl.<\/em> Jeho slova ned\u00e1vala smysl. Popo\u0161el a\u017e k rozechv\u011bl\u00e9mu bratrovi a dv\u011bma prsty mu nadzvedl bradu. P\u0159ekvapen\u011b vydechl, kdy\u017e spat\u0159il slzy, je\u017e se mu t\u0159pytily v o\u010d\u00edch. „Billy,“ oslovil ho zdrobn\u011blinou.<\/div>\n
„Ale asi m\u00e1\u0161 pravdu, Tome. Nebudu ti nab\u00edzet n\u011bco, na co nem\u00e1\u0161. U\u017e jsem ti to \u0159ekl. Nejsi pro n\u011bj dost dobr\u00fd.“<\/div>\n
Trefa do \u010dern\u00e9ho. Tohle byla Tomova slabina, Bill tnul do \u017eiv\u00e9ho. A\u017e moc dob\u0159e si uv\u011bdomoval, jak skv\u011bl\u00fd mus\u00ed b\u00fdt jeho bratr milenec, ale kdy\u017e mu u\u017e po druh\u00e9 zopakoval opak, Tom nevydr\u017eel. Bill se zadostiu\u010din\u011bn\u00edm sledoval, jak nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b rudne.<\/div>\n
Tom st\u00e1hl ruku, j\u00ed\u017e setrv\u00e1val na jeho tv\u00e1\u0159i, a u\u0161kl\u00edbl se. „\u017de to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 zrovna ty. Jestli jste se roze\u0161li, musel to b\u00fdt on, kdo to ukon\u010dil. Nebo ti m\u00e1m opakovat, jak zoufale jsi vypadal, kdy\u017e ses na n\u011bj vrhal? Z\u0159ejm\u011b jsi mu taky tak \u00fapln\u011b nesta\u010dil.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helushka Flashback „D\u011bkuju ti, Maxi, za v\u0161echno. Jsi ten nejlaskav\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, jak\u00e9ho zn\u00e1m,“ \u0159\u00edkal pr\u00e1v\u011b \u010dernovlas\u00fd chlapec, kdy\u017e on a jeho milenec vch\u00e1zeli na p\u0159\u00edjezdovou cestu. „Nikdo druh\u00fd by tohle pro m\u011b neud\u011blal. M\u00e1m t\u011b hrozn\u011b r\u00e1d.“ „P\u0159\u00e1l bych si, aby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-16678","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16678","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16678"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16678\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79434397,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16678\/revisions\/79434397"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16678"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16678"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16678"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}