{"id":16702,"date":"2008-09-01T15:30:00","date_gmt":"2008-09-01T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16665"},"modified":"2008-09-01T15:30:00","modified_gmt":"2008-09-01T14:30:00","slug":"by-your-side-3-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/09\/01\/by-your-side-3-2\/","title":{"rendered":"By your side 3."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Jen co jsem ve\u0161el dovnit\u0159, uhodila m\u011b do nosu zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b\u2026 tuhle v\u016fni bych rozeznal mezi v\u0161ema, proto\u017ee nic na sv\u011bt\u011b nevon\u011blo takhle nadpozemsky kr\u00e1sn\u011b\u2026 A Ema u\u017e v\u016fbec ne\u2026 Takhle mohla von\u011bt jenom jedin\u00e1 osoba\u2026 Osoba, kterou jsem kdysi miloval ze v\u0161ech nejv\u00edce, ale jak se \u0159\u00edk\u00e1, \u010dasy se m\u011bn\u00ed a stejn\u011b tak i lid\u00e9. A mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b j\u00e1 pat\u0159\u00edm k t\u011bm, kte\u0159\u00ed se za ten rok dok\u00e1zali hezky zm\u011bnit! U\u017e jsem byl rozhodnej a rad\u011bji jsem ubli\u017eoval holk\u00e1m j\u00e1, ne\u017e aby mi bylo ubli\u017eov\u00e1no\u2026 Jako bych cht\u011bl v\u0161echnu tu bolest, kterou jsem c\u00edtil, p\u0159en\u00e9st na n\u011b\u2026 Jako bych se cht\u011bl pomst\u00edt za to, co mi zp\u016fsobila pr\u00e1v\u011b l\u00e1ska\u2026 Tohle slovo jsem nesn\u00e1\u0161el a u\u017e jsem jej nikdy necht\u011bl sly\u0161et\u2026<\/div>\n
O l\u00e1sce se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je to n\u00e1dhern\u00fd cit, kter\u00fd je ten nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed a nej\u010dist\u011bj\u0161\u00ed\u2026 Ale jak\u00fd smysl m\u00e1 v\u016fbec milovat n\u011bkoho, kdy\u017e v\u00e1m stejn\u011b jenom zlom\u00ed srdce a po\u0161lape po n\u011bm jako po kusu hadru?! Kdysi jsem si tak\u00e9 myslel, \u017ee j\u00e1 se nikdy nezamiluju, ale… pl\u00e1ny se m\u011bn\u00ed a j\u00e1 byl zamilovanej je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem si to vlastn\u011b stihl n\u011bjak uv\u011bdomit. Ale tak\u00e9 m\u00e9 srdce bylo na dv\u011b poloviny je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e si vlastn\u011b uv\u011bdomilo, \u017ee n\u011bkoho miluje. Od t\u00e9 doby u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 holce nev\u011b\u0159\u00edm. I kdyby mi vyzn\u00e1valy l\u00e1sku hodiny, stejn\u011b bych jim u\u017e nev\u011b\u0159il\u2026 on mi taky sliboval\u2026 tak\u00e9 mi vyzn\u00e1val l\u00e1sku\u2026 a kde skon\u010dily jeho sliby?! V zapomenut\u00e9 \u010d\u00e1sti m\u00e9ho srdce, kterou jsem u\u017e nikdy necht\u011bl otev\u0159\u00edt! A tak\u00e9 ji ani neotev\u0159u! U\u017e nikdy a nikomu! Jenom jedin\u00e1 osoba mohla do m\u00e9ho srdce vej\u00edt a j\u00e1 dote\u010f lituju, \u017ee jsem j\u00ed to dovolil tak snadno. To jsem v\u0161ak je\u0161t\u011b ani netu\u0161il, jak moc toho budu litovat, proto\u017ee kv\u016fli t\u00e9hle chyb\u011b jsem p\u0159i\u0161el o v\u0161echno\u2026<\/div>\n
\n
Nejenom \u017ee jsem ztratil sv\u00e9ho bratra… dvoj\u010de, ale tak\u00e9 jsem ztratil jedinou l\u00e1sku m\u00e9ho \u017eivota, vyhodil jsem jej z kapely, k odchodu t\u0159\u00ed zp\u011bva\u010dek jsem dopomohl tak\u00e9 j\u00e1, proto\u017ee jsem je sprost\u011b vyu\u017eil, stejn\u011b jako ty m\u011b, Bille! A to se prost\u011b ned\u00e1 zapomenout\u2026
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ vydechl jsem a vztekl\u00fdm pohledem jsem pozoroval tv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, kter\u00e9 se ti\u0161e rozvalovalo na druh\u00e9 posteli, kter\u00e1 se skr\u00fdvala v rohu m\u00e9ho pokoje. Tuhle postel jsem j\u00e1 osobn\u011b nepou\u017e\u00edval, byla tady sp\u00ed\u0161, kdybych si jsem p\u0159ivedl k\u00e1mo\u0161e nebo tak\u2026 Ale to se stejn\u011b nestalo. J\u00e1 byl po noc\u00edch rad\u011bji s\u00e1m, a p\u0159es den jsme beztak nem\u011bli \u010das v\u016fbec na nic\u2026 tak\u017ee byla ta postel zat\u00edm pr\u00e1zdn\u00e1\u2026 stejn\u011b jako moje srdce – mo\u017en\u00e1 plnilo funkci srd\u00ed\u010dka, ale uvnit\u0159 bylo pr\u00e1zdn\u00e9 a nevyu\u017eit\u00e9\u2026 Jeho o\u010di se na m\u011b nesm\u011ble zahled\u011bly a jeho rty se z\u00fa\u017eily do tenk\u00e9 \u0161t\u011brbinky, jak se opatrn\u011b posadil. Jeho klidn\u00fd hlas ve mn\u011b vyvol\u00e1val sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity.
„Mluvil jsem s klukama a Davidem. Prej by byli r\u00e1di, kdybych se vr\u00e1til,“ \u0161eptl a j\u00e1 vid\u011bl, \u017ee jeho rozhodnost pod m\u00fdm pohledem malinko poklesla.
„Ou, tak kluci by byli r\u00e1di,“ vydechl jsem a musel jsem sr\u0161et zlost\u00ed, jeliko\u017e jsem v jeho o\u010d\u00edch zahl\u00e9dl stopy strachu a nejistoty\u2026 Tady to m\u00e1\u0161, Bille. Mo\u017en\u00e1 \u017ees \u010dekal br\u00e1\u0161ku, kterej t\u011b p\u0159iv\u00edt\u00e1 s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed, no to ses spletl! J\u00e1 u\u017e tv\u00fdm br\u00e1\u0161kou nejsem hezky dlouho! V den, cos m\u011b podvedl, jsi m\u011b \u00fapln\u011b ztratil… stejn\u011b jako j\u00e1 tebe. „A to, \u017ee by se t\u0159eba mohli poradit tak\u00e9 se mnou, je jaksi nenapadlo, co?!“ vy\u0161t\u011bkl jsem po n\u011bm a dlan\u00ed jsem uk\u00e1zal ke dve\u0159\u00edm. „Vypadni pry\u010d,“ \u0161eptl jsem a sv\u016fj zoufale unavenej pohled jsem up\u0159el na jeho kufry, kter\u00e9 se kr\u010dily u rohu postele.
„J\u00e1 ale nikam nejdu!“ \u0159ekl rozhodn\u011b a zalo\u017eil ruce na prsou. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem sledoval, jak se spokojen\u011b rozvaloval v pe\u0159in\u00e1ch, a p\u0159itom ze m\u011b nespou\u0161t\u011bl pohled.
„Bille, vypadni odtud, nebo ti pomohu j\u00e1!“ varoval jsem jej naposled. Ten malej hajzl\u00edk m\u011b u\u017e hezky \u0161tval. Copak mu nesta\u010d\u00ed, jak moc mi ubl\u00ed\u017eil?! Nesta\u010d\u00ed mu, \u017ee je ze m\u011b tahle troska jenom kv\u016fli n\u011bmu?! Bill v\u0161ak nevypadal, \u017ee by se m\u011b n\u011bjak zalekl. Jeho pohledu se znovu vr\u00e1tila ostrost a smyslnost a malinko naklonil tv\u00e1\u0159, aby se mi mohl vysm\u00e1t i v\u00fdrazem.
„A copak ud\u011bl\u00e1\u0161? Uhod\u00ed\u0161 m\u011b snad?“ vydechl a sv\u00e1div\u011b si p\u0159ejel jazykem po spodn\u00edm rtu. J\u00e1 nejd\u0159\u00edv opravdu nev\u011bd\u011bl co d\u011blat. Zmaten\u011b jsem hled\u011bl na ten kousek kovu, kterej se jenom na malinkatou chvilinku objevil u jeho rt\u016f, aby pak znovu mohl zmizet v jejich hloubce… Dote\u010f si p\u0159esn\u011b pamatuju, jak dokonale chutnaly jeho horliv\u00e9 polibky pr\u00e1v\u011b d\u00edky tomu malinkat\u00fdmu z\u00e1\u0159\u00edc\u00edmu kovu, kterej mn\u011b zdobil koutek rt\u016f.
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsem t\u011b nikdy neuhodil, ale to je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee bych nemohl te\u010f!“ \u0159ekl jsem rozho\u0159\u010den\u011b, kdy\u017e si znovu jenom l\u00edn\u011b odfrkl, ztratil jsem nervy a jako blesk jsem se p\u0159i\u0159\u00edtil k posteli, na kter\u00e9 se dote\u010f vyvaloval. Jedn\u00edm prudk\u00fdm pohybem jsem si jej strhnul do n\u00e1ru\u010de a zp\u0159\u00edma jsem mu hled\u011bl do n\u00e1hle vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed. Bo\u017ee m\u016fj… byl n\u00e1dhernej…<\/div>\n
„Co chce\u0161 d\u011blat?“ p\u00edpl a m\u00edrn\u011b polekan\u011b zamrkal dlouh\u00fdma \u0159asama. Jeho podmaniv\u00e1 v\u016fn\u011b z n\u011bj intenzivn\u011b s\u00e1lala a j\u00e1 bych jej c\u00edtil, i kdyby byl ode m\u011b na m\u00edle daleko… tuhle v\u016fni prost\u011b nelze jenom tak zapomenout… C\u00edtil jsem ji poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011b l\u00edbal, ale je\u0161t\u011b nikdy jsem nec\u00edtil v\u016fni jeho t\u011bla jako takov\u00fdho… proto\u017ee to \u0161t\u011bst\u00ed m\u011bla jenom ona!
„Te\u010f t\u011b vyhod\u00edm z m\u00e9ho pokoje a za tebou hezky polet\u00ed v\u0161ech tv\u00fdch p\u011bt kufr\u016f,“ vydechl jsem a m\u00edrn\u011b pobaven\u00fdm v\u00fdrazem jsem sledoval, jak jeho o\u010dka ustra\u0161en\u011b sklouzla na p\u011bt velikejch kufr\u016f u postele. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b neprovokuj,“ \u0161pitl jsem a t\u00e1hl jsem jej sebou hezky ke dve\u0159\u00edm.
„Sakra, dost. Okam\u017eit\u011b toho nech!“ vztekal se a klop\u00fdtal za mnou, jak jsem jej pevn\u011b t\u00e1hnul za lem trika. „Chodit um\u00edm i s\u00e1m,“ vydechl nadurd\u011bn\u011b a jeho \u00fatl\u00e1 ramena se mi najednou vy\u0161kubla ze sev\u0159en\u00ed, ale jaksi ztratil rovnov\u00e1hu a p\u0159ist\u00e1l na zemi. J\u00e1 se nad n\u011bj postavil s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„Hmm, nezd\u00e1 se mi,“ \u0159ekl jsem schv\u00e1ln\u011b, ale to jsem netu\u0161il, \u017ee v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm okam\u017eiku budu le\u017eet na zemi tak\u00e9, proto\u017ee moje ct\u011bn\u00e9 dvoj\u010de se prost\u011b rozhodlo m\u011b p\u0159ipravit o nervy. Drze m\u011b pot\u00e1hnul za lem d\u017e\u00edn, tak\u017ee jsem se sk\u00e1cel p\u0159\u00edmo na n\u011bj. „Tak tohles nem\u011bl,“ procedil jsem skrz pevn\u011b sev\u0159en\u00fd rty a cht\u011bl jsem jej znovu vyt\u00e1hnout na nohy, ale jeliko\u017e m\u016fj „br\u00e1\u0161ka“ si cht\u011bl hr\u00e1t na rovnocenn\u00fdho, za\u010dali jsme se tam \u0161\u0165ouchat a v\u00e1let na zemi\u2026<\/div>\n
Ned\u00e1 se to nazvat rva\u010dkou, ale nebylo to ani mil\u00e9 pohlazen\u00ed nebo n\u011b\u017en\u00e9 doteky. Prost\u011b jsme se tak n\u011bjak dob\u00edrali, j\u00e1 jej tahal za vlasy, on m\u011b zase kousal do rukou\u2026 Ale stejn\u011b pravej d\u016fvod nebyl jeho n\u00e1vrat do skupiny. Jako bychom si t\u00edm cht\u011bli n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit je\u0161t\u011b v\u00edce. A vr\u00e1tit si v\u0161echnu tu bolest\u2026
„Okam\u017eit\u011b toho nech,“ zavr\u010del, kdy\u017e jsem jej kone\u010dn\u011b n\u011bjak zpacifikoval a p\u0159ehodil jsem si jej p\u0159es rameno. Jeho drobn\u00e9 p\u011bsti\u010dky mi nal\u00e9hav\u011b bu\u0161ily do zad a jeho rty mi do ucha sy\u010dely ne p\u0159\u00edli\u0161 lichotiv\u00e1 sl\u016fvka.
„Klidn\u011b si mel co chce\u0161, stejn\u011b ti to nepom\u016f\u017ee,“ vydechl jsem a najednou jsem c\u00edtil, \u017ee se jeho rozbou\u0159en\u00fd t\u011bl\u00ed\u010dko jaksi r\u00e1zem uklidnilo a jeho hlava odevzdan\u011b poklesla na m\u00e9 rameno. Prudce jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di hned, jak jsem uc\u00edtil jeho hork\u00fd dech na sv\u00fdm krku a m\u00e9 rty se neubr\u00e1nily jemn\u00e9mu vydechnut\u00ed. C\u00edtil jsem zb\u011bsilej tlukot jeho srd\u00ed\u010dka a tak\u00e9 jsem usly\u0161el jeho tichej vzdech.
„Gustav mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161… je to pravda?“ \u0161pitl do ztichl\u00e9ho pokoje a j\u00e1 najednou v t\u00e9 v\u011bt\u011b c\u00edtil n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho… jako by to nebyla pravda… jako bych se o nen\u00e1visti k n\u011bmu nikdy nezm\u00ednil. Pomalu jsem jej polo\u017eil zp\u00e1tky na zem a rozho\u0159\u010den\u011b jsem se mu d\u00edval do posmutn\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „Proto\u017ee j\u00e1 t\u011b taky nen\u00e1vid\u00edm,“ \u0161pitl tich\u00fdm hl\u00e1skem a nesm\u011ble se mi zahled\u011bl do o\u010d\u00ed. Jeho horkej dech ovanul mou tv\u00e1\u0159 a jeho o\u010di nal\u00e9hav\u011b hled\u011bly na m\u00e9 rty. Ale jakmile se jeho tv\u00e1\u0159 za\u010dala skl\u00e1n\u011bt k t\u00e9 m\u00e9, prudce jsem jej odstr\u010dil.
„Klidn\u011b si z\u016fsta\u0148 v kapele, ale se mnou nepo\u010d\u00edtej,“ vydechl jsem ti\u0161e, vzal jsem si pol\u0161t\u00e1\u0159ek a deku a ode\u0161el jsem do vedlej\u0161\u00edho pokoje, kde jsem m\u011bl n\u011bco jako men\u0161\u00ed ob\u00fdv\u00e1k, ale hlavn\u00ed bylo to, \u017ee tam byl prostorn\u00fd gau\u010d\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay betaread: Janule Jen co jsem ve\u0161el dovnit\u0159, uhodila m\u011b do nosu zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b\u2026 tuhle v\u016fni bych rozeznal mezi v\u0161ema, proto\u017ee nic na sv\u011bt\u011b nevon\u011blo takhle nadpozemsky kr\u00e1sn\u011b\u2026 A Ema u\u017e v\u016fbec ne\u2026 Takhle mohla von\u011bt jenom jedin\u00e1 osoba\u2026 Osoba, kterou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[163],"tags":[],"class_list":["post-16702","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-by-your-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16702","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16702"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16702\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16702"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16702"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16702"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}