{"id":16713,"date":"2008-08-31T16:00:00","date_gmt":"2008-08-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16676"},"modified":"2008-08-31T16:00:00","modified_gmt":"2008-08-31T15:00:00","slug":"pribeh-na-druhou-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/31\/pribeh-na-druhou-39\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh na druhou 39."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n
Tom vstoupil do pokoje, kter\u00fd sd\u00edlel se sv\u00fdm dvoj\u010detem. Je\u0161t\u011b nikdy mu nep\u0159i\u0161el tak ciz\u00ed. V\u017edycky p\u016fsobil \u00fatuln\u011b a Billova p\u0159\u00edtomnost mu dod\u00e1vala p\u0159\u00edjemn\u00fd n\u00e1dech bl\u00edzkosti a d\u016fv\u011brnosti, ale dnes to bylo jin\u00e9, Bill le\u017eel na sv\u00e9 posteli, ti\u0161e, bez pohnut\u00ed, obli\u010dejem ke zdi. Ticho, kter\u00e9 pokoj zapl\u0148ovalo, bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e9.<\/div>\n
St\u00e1l uprost\u0159ed m\u00edstnosti, neklidn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl z jedn\u00e9 nohy na druhou a zamra\u010dil se. Bill vypadal tak k\u0159ehce a bezmocn\u011b, jak porcel\u00e1nov\u00e1 panenka. To bylo \u0161patn\u011b. Tom necht\u011bl, aby ho bratr\u016fv vzhled doj\u00edmal. P\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu tri\u010dko a kalhoty nechal spadnout na zem. Vystoupil z hrom\u00e1dky oble\u010den\u00ed a sedl si na svoji postel. V\u011bdom si toho, \u017ee Bill le\u017e\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed ke zdi a nem\u016f\u017ee ho vid\u011bt, dovolil si na malou chvilku slo\u017eit obli\u010dej do dlan\u00ed. Bylo to jak stra\u0161n\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra. Dorian je mrtv\u00fd. Uv\u011bdomoval si, \u017ee je \u0161patn\u00e9 p\u0159\u00e1t si n\u011b\u010d\u00ed smrt, a te\u010f to tady prost\u011b bylo. M\u011bl z toho radost? Neum\u011bl \u0159\u00edct… Kdy se stalo, \u017ee jedin\u00fd cit, kter\u00fd v sob\u011b c\u00edtil, byla lhostejnost? A byla v\u016fbec lhostejnost citem?<\/div>\n
Unaven\u011b se nat\u00e1hl na postel, s dlan\u011bmi po\u0159\u00e1d p\u0159ilepen\u00fdmi na tv\u00e1\u0159i. Mat\u010dina slova mu tup\u011b rezonovala v hlav\u011b, ale jejich smysl, jako kdyby p\u0159ed n\u00edm unikal. Jako kdyby byl obalen\u00fd bublinou, p\u0159es n\u00ed\u017e k n\u011bmu zvuky okoln\u00edho sv\u011bta, hlasy a slova nemohly proniknout. To pr\u00e1zdno bylo tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd Bill, \u017e\u00e1dn\u00fd Dorian…<\/div>\n
\n
Najednou uc\u00edtil, \u017ee se matrace vedle n\u011bj pohnula. Odt\u00e1hl ruce pry\u010d z oli\u010deje a oto\u010dil hlavu. Bill le\u017eel na boku vedle n\u011bj a ml\u010dky ho sledoval. Stopy po slz\u00e1ch na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch je\u0161t\u011b neoschly.<\/div>\n
Dlouh\u00e9 vte\u0159iny jen le\u017eeli vedle sebe a d\u00edvali se na sebe.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju t\u011b, neodh\u00e1n\u011bj m\u011b od sebe,“ byla prvn\u00ed a jedin\u00e1 slova, kter\u00e1 ti\u0161e splynula z Billov\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
Tom ml\u010del. Billova slova k n\u011bmu pomalu a t\u011b\u017ece pronikala p\u0159es ochrannou bari\u00e9ru, kterou si vytvo\u0159il. Necht\u011bl c\u00edtit Billovu bolest, pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m, vn\u00edmat jen pr\u00e1zdno a ticho, kter\u00e9 bylo v\u0161ude kolem.<\/div>\n
Oto\u010dil hlavu a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
*<\/div>\n
R\u00e1no se probudil v podivn\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed. M\u011bl pocit, \u017ee kone\u010dn\u011b chce mluvit, ale jeho hlas n\u011bkam zmizel. \u010celo mu ho\u0159elo a cel\u00e9 t\u011blo bolelo, jak kdyby mu n\u011bkdo v noci p\u0159el\u00e1mal v\u0161echny kosti. Posadil se na posteli a unaven\u011b se pod\u00edval k prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b, kde le\u017eel Bill. Vid\u011bl jen jeho dlouh\u00e1 z\u00e1da a rozcuchan\u00e9 tmav\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„Bille,“ pokusil se za\u0161eptat, ale jak p\u0159edpokl\u00e1dal, z jeho hrdla \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed hlas nevy\u0161el, jen jak\u00e9si zachr\u010den\u00ed. Bill se ani nepohnul. Tom s povzdechem vstal, vyt\u00e1hl ze sk\u0159\u00edn\u011b dlouh\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 nosil jen doma, nat\u00e1hl si ho a vydal se do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ oto\u010dila se k n\u011bmu matka. I kdy\u017e bylo je\u0161t\u011b brzy, v kuchyni u\u017e von\u011bla k\u00e1va a na stole byly otev\u0159en\u00e9 noviny.<\/div>\n
Tom znovu zkusil zachr\u010det. To upoutalo mat\u010dinu pozornost. Oto\u010dila se k n\u011bmu a zkoumav\u011b si ho p\u0159em\u011b\u0159ila. Nepatrn\u011b se zamra\u010dila a p\u0159ilo\u017eila dla\u0148 na jeho tv\u00e1\u0159. „M\u00e1\u0161 hore\u010dku, nem\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt do \u0161koly,“ \u0159ekla znepokojen\u011b. Vid\u011bla, jak unaven\u00e9 a zast\u0159en\u00e9 jsou jeho o\u010di. „Mazej do postele,“ rozhodla. „Ud\u011bl\u00e1m ti \u010daj… zatracen\u011b,“ zaklela. „Nikdy se z t\u00e9 miz\u00e9rie nevyhrabeme. Po\u0159\u00e1d n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my,“ dodala u\u017e sp\u00ed\u0161 k sob\u011b.<\/div>\n
Tom si povzdechl. Oto\u010dil se na pat\u011b a s \u00falevou se vr\u00e1til zp\u00e1tky do pokoje.<\/div>\n
„…r\u00e1no,“ zamumlal Bill, kdy\u017e Tom ve\u0161el do pokoje. Sed\u011bl na posteli v \u00fazk\u00fdch \u010dern\u00fdch boxerk\u00e1ch a nep\u0159\u00edtomn\u011b se drbal ve vlasech.<\/div>\n
Tom na n\u011bj k\u00fdvl a posadil se na svoji postel. Jejich pohledy se na okam\u017eik st\u0159etly, ne\u017e se Tom unaven\u011b zavrtal pod deku a zav\u0159el o\u010di. Bylo mu divn\u011b. Byl nemocn\u00fd? Ani si nevzpom\u00ednal, kdy naposledy byl skute\u010dn\u011b nemocn\u00fd. Nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e byl nemocn\u00fd. Bylo fajn p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je nemocn\u00fd, ale b\u00fdt opravdu nemocn\u00fd? Ne, to nebylo dobr\u00e9. A je\u0161t\u011b m\u00ed\u0148 te\u010f. Kdy\u017e byl d\u0159\u00edv nemocn\u00fd, zas tak \u0161patn\u00e9 to nebylo. Bill s n\u00edm byl ka\u017edou volnou chv\u00edli, kdy mohl a sna\u017eil se ho rozpt\u00fdlit. A na Toma to v\u017edycky p\u016fsobilo ohromn\u011b blahod\u00e1rn\u011b. Jen Billova p\u0159\u00edtomnost a zvuk jeho m\u011bkk\u00e9ho hlasu jako by l\u00e9\u010dily. A te\u010f?<\/div>\n
Zaslechl klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Tome,“ ozvalo se nad jeho hlavou. Pootev\u0159el o\u010di. Matka se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bla s hrnkem kou\u0159\u00edc\u00edho, hork\u00e9ho \u010daje v ruce. „P\u0159inesla jsem ti ten \u010daj. Vypij ho hork\u00fd a zkus usnout, t\u0159eba to pak bude lep\u0161\u00ed,“ \u0159ekla ti\u0161e.<\/div>\n
„Co mu je?“ ozval se Bill\u016fv hlas ze vzd\u00e1len\u00e9ho rohu pokoje.<\/div>\n
„M\u00e1 hore\u010dku, asi zase n\u011bkde nastydl,“ odpov\u011bd\u011bla matka a narovnala se. Tom uc\u00edtil na orosen\u00e9m \u010dele jej\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b chladnou dla\u0148. „To bude dobr\u00e9, jen se prospi,“ pronesla k n\u011bmu konej\u0161iv\u011b.<\/div>\n
„M\u011bl by ses j\u00edt obl\u00e9knout. Vyraz\u00edme d\u0159\u00edv, je\u0161t\u011b pot\u0159ebuju n\u011bco vy\u0159\u00eddit.“ Zaslechl Tom jej\u00ed slova ur\u010den\u00e1 Billovi. Ani necht\u011bl myslet na to, jak se asi te\u010f mus\u00ed Bill c\u00edtit.<\/div>\n
Mat\u010dina dla\u0148 zmizela a dve\u0159e znovu klaply.<\/div>\n
Povzdechl si. Uv\u011bdomil si, \u017ee je tak stra\u0161n\u011b unaven\u00fd, \u017ee snad ani nezvl\u00e1dne vyp\u00edt ten \u010daj. Cht\u011bl v\u0161echno zaspat a a\u017e se probud\u00ed, bude ta no\u010dn\u00ed m\u016fra zase pry\u010d a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Zabloudil v my\u0161lenk\u00e1ch k dob\u011b, kdy on a Bill byli bratry, pouh\u00fdmi bratry, \u017e\u00e1dn\u00e1 l\u00e1ska, nic co by je svazovalo, co by ni\u010dilo jejich vztah. Ale bylo to \u0159e\u0161en\u00ed? Zapomenout na to, \u017ee Bill m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen jeho dvoj\u010de?<\/div>\n
Stiskl zuby pevn\u011b k sob\u011b a otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Polekan\u011b sebou cuknul. P\u00e1r centimetr\u016f p\u0159ed sebou spat\u0159il Bill\u016fv ustaran\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„Je to moje chyba, v\u0161echno je to moje chyba,“ zaslechl l\u00edtostiv\u00fd hlas. „To kv\u016fli mn\u011b jsi nemocn\u00fd.“<\/div>\n
Bill nat\u00e1hl ruku a dotkl se jeho zpocen\u00e9ho \u010dela. Odhrnul mu z tv\u00e1\u0159e n\u011bkolik siln\u00fdch tmav\u011b plav\u00fdch pramen\u016f. „Neodh\u00e1n\u011bj m\u011b od sebe,“ za\u0161eptal. „Pot\u0159ebuju t\u011b, tolik t\u011b pot\u0159ebuju a ty… pot\u0159ebuje\u0161 m\u011b. V\u00edm to.“ Pla\u0161e sklopil o\u010di. Jeho pohled zabloudil k Tomov\u011b ruce, sv\u00edraj\u00edc\u00ed c\u00edp deky. Sklonil hlavu a mazliv\u011b se tv\u00e1\u0159\u00ed ot\u0159el o dlouh\u00e9 prsty. Ne\u017e stihl Tom jakkoli zareagovat, uc\u00edtil na h\u0159betu ruky dotek Billov\u00fdch hork\u00fdch rt\u016f. Jeho prsty k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159ely b\u00edlou l\u00e1tku. Billovy rty byly tak hork\u00e9… Tom se p\u0159istihl, \u017ee ten dotek vn\u00edm\u00e1 docela z\u0159eteln\u011b. Nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 clona, \u017e\u00e1dn\u00e1 bari\u00e9ra, p\u0159es n\u00ed\u017e by se ten dotek filtroval. Bill se st\u00e1le mazlil s jeho rukou a tich\u00e1 slova, \u0161eptan\u00e1 do Tomovy k\u016f\u017ee proch\u00e1zela p\u0159\u00edmo p\u00e1te\u0159\u00ed do cel\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„Za\u010dneme znovu, nezatracuj m\u011b.“<\/div>\n
*<\/div>\n
Jakmile Bill s matkou odjeli, upadl Tom do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku. V\u0161echno, co se v uplynul\u00fdch dnech stalo, se v jeho snech m\u00edchalo a propl\u00e9talo. Probudil se \u00fapln\u011b zpocen\u00fd. Vyhrabal se z postele, aby se p\u0159evl\u00e9kl do such\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Do\u0161el si do kuchyn\u011b pro pit\u00ed a n\u011bco m\u00e1lo k j\u00eddlu. Bylo kr\u00e1tce po p\u016fl des\u00e1t\u00e9.<\/div>\n
Vr\u00e1til se do pokoje a pohled mu padl na Billovu neustlanou postel. Napadlo ho, \u017ee to bude u\u017e skoro osm t\u00fddn\u016f ode dne, kdy tu st\u00e1l podobn\u011b jako te\u010f, kdy objevil Billovu n\u011b\u017enou kresbu sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. S\u00e1hl pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a ani nebyl moc p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e ji tam na\u0161el.<\/div>\n
Posadil se a rozlo\u017eil p\u0159elo\u017een\u00fd pap\u00edr. Bill a Tom. Tom a Bill. Chv\u00edli se d\u00edval na ta p\u00edsmena, pak str\u010dil pap\u00edr zp\u00e1tky pod pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
Najednou v\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u011bkuji,“ pok\u00fdval br\u00fdlat\u00fd mu\u017e hlavou, kdy\u017e mu Bill nadiktoval sv\u00e9 osobn\u00ed \u00fadaje, jako bylo jm\u00e9no, adresa, datum narozen\u00ed. Zdvihl pohled od monitoru po\u010d\u00edta\u010de a zad\u00edval se na \u010dernovlas\u00e9ho huben\u00e9ho chlapce p\u0159ed sebou. „A te\u010f mi zkus znovu pov\u011bd\u011bt, jak se to v\u0161echno seb\u011bhlo.“<\/div>\n
Bill se nadechl. V\u00e1hav\u011b se pod\u00edval po matce. Povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1la a stiskla mu ruku. Vzpom\u00ednka na Toma probleskla Billovou mysl\u00ed, tolik pot\u0159eboval, aby s n\u00edm pr\u00e1v\u011b te\u010f byl… ale rychle ji zapudil. Dorian a to, co se stalo… musel to vy\u0159e\u0161it, jednou prov\u017edy. Odhodlan\u011b zdvihl pohled k mu\u017ei v uniform\u011b a ti\u0161e za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt. Nevynechal nic. To, jak za n\u00edm Dorian p\u0159i\u0161el poprv\u00e9 do nemocnice, jak se pak objevil ve \u0161kole a cht\u011bl na Tomovi, aby ho s Billem zkontaktoval, jak mu v p\u00e1tek s\u00e1m zavolal a p\u0159i\u0161el ho nav\u0161t\u00edvit. Kdy\u017e se dostal k \u010d\u00e1sti, kde ho Dorian na rozlou\u010denou pol\u00edbil, zav\u00e1hal. Bylo to tak divn\u00e9 mluvit p\u0159ed matkou o t\u011bchhle v\u011bcech. Nikdy s n\u00ed ne\u0159e\u0161il sv\u00e9 sexu\u00e1ln\u00ed z\u00e1\u017eitky, svoji orientaci. Nikdy se neptala, jestli se mu l\u00edb\u00ed v\u00edc d\u00edvky nebo kluci.<\/div>\n
„A pak ode\u0161el.“ Bill se na okam\u017eik odml\u010del. „Byl jsem zmaten\u00fd. V\u00edte, on… byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Rozhodn\u011b jsem takov\u00e9ho \u010dlov\u011bka nikdy nepoznal. Hezky se mi s n\u00edm pov\u00eddalo. A pak…“ Bill se najednou dostal do \u00fazk\u00fdch. Uv\u011bdomil si toti\u017e, \u017ee bude muset p\u0159iznat, \u017ee matce lhal. Policie m\u011bla ur\u010dit\u011b k dispozici v\u00fdpis vol\u00e1n\u00ed z Dorianova mobilu a ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bli, \u017ee mu Bill v p\u00e1tek volal. Co te\u010f? Musel se rozhodnout. Znovu lh\u00e1t nebo \u0159\u00edct pravdu?<\/div>\n
Nejist\u011b st\u0159elil pohledem po matce.<\/div>\n
„… napadlo m\u011b, \u017ee by mohlo b\u00fdt prima ho znovu vid\u011bt, tak jsem mu zavolal. Domluvili jsme se, \u017ee se za mnou zastav\u00ed v sobotu.“ Odml\u010del se. Necht\u011bl vid\u011bt, jak se matka tv\u00e1\u0159\u00ed. Nemohl se odhodlat pod\u00edvat se na ni. „Promi\u0148, mami,“ za\u0161eptal provinile. „Necht\u011bl jsem ti lh\u00e1t. Mrz\u00ed m\u011b to.“<\/div>\n
„V \u010dem jsi lhal, Bille?“ zeptal se poru\u010d\u00edk Neumann.<\/div>\n
Bill se tv\u00e1\u0159il jak hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. „No… m\u011bli jsme jet k babi\u010dce a j\u00e1 se vymluvil, \u017ee mi nen\u00ed dob\u0159e, abych mohl z\u016fstat doma.“<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdval mu\u017e hlavou. „Tak pokra\u010duj.“<\/div>\n
„Jenom\u017ee pak jsem si to rozmyslel. V\u00edte… m\u00e1m bratra. Dvoj\u010de.“<\/div>\n
„Co s t\u00edm m\u00e1 co d\u011blat Tom?“ ozvala se matka p\u0159ekvapen\u011b. Fakt, \u017ee j\u00ed Bill lhal, kupodivu p\u0159e\u0161la bez pozn\u00e1mek.<\/div>\n
Policista se na ni pod\u00edval a obr\u00e1til se zp\u011bt k Billovi.<\/div>\n
„Pokra\u010duj…“<\/div>\n
„Tom m\u011b od prvn\u00ed chv\u00edle odrazoval, a\u0165 si na n\u011bj d\u00e1m pozor. Necht\u011bl, abych se s n\u00edm vid\u011bl, \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1 o m\u011b strach. Ned\u016fv\u011b\u0159oval mu. Sl\u00edbil jsem, \u017ee se s n\u00edm sch\u00e1zet nebudu, jen jednou. A… j\u00e1 Tomovi zatajil, \u017ee jsme se v p\u00e1tek vid\u011bli. A pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee bych ho zklamal, kdyby zjistil, \u017ee jsem za jeho z\u00e1dy m\u011bl sch\u016fzku s Dorianem. V\u00edte, Tom je… nikdy jsme si nelhali, v\u011b\u0159\u00edm mu a on v\u011b\u0159\u00ed mn\u011b a j\u00e1 ho necht\u011bl zklamat. Proto jsem Dorianovi neotev\u0159el. Nemohl jsem, u\u017e kv\u016fli Tomovi… jenom\u017ee on se n\u011bjak dostal dovnit\u0159.“<\/div>\n
Mu\u017e p\u0159ik\u00fdvl. „Z\u0159ejm\u011b vnikl dovnit\u0159 otev\u0159en\u00fdm ok\u00e9nkem od sklepa a pak pro\u0161el a\u017e do domu.“<\/div>\n
„A pak… pak se to v\u0161echno seb\u011bhlo stra\u0161n\u011b rychle. Vrhnul se na m\u011b jak \u0161\u00edlen\u00fd…“ Billovi se zhoupl \u017ealudek, jen pomyslel na ty nep\u0159\u00edjemn\u00e9 a dot\u011brn\u00e9 ruce. Pla\u0161e sklouzl pohledem k matce, kter\u00e1 jen sed\u011bla vedle n\u011bj, s o\u010dima \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma.<\/div>\n
Mu\u017e z\u0159ejm\u011b pochopil, \u017ee pro Billa je velmi t\u011b\u017ek\u00e9 mluvit o tomhle p\u0159ed vlastn\u00ed matkou.<\/div>\n
„Chce\u0161 mi to \u0159\u00edct jen mezi \u010dty\u0159ma o\u010dima?“<\/div>\n
Bill sklopil o\u010di a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1? M\u016f\u017eete, pros\u00edm, se mnou na okam\u017eik?“ oslovil mu\u017e zd\u011b\u0161enou \u017eenu.<\/div>\n
Simone vstala. Nat\u00e1hla ruku k Billovi, ale on p\u0159ed jej\u00edm dotekem uhnul.<\/div>\n
Mu\u017e vy\u0161el se Simone na chodbu. „V\u00edte, mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e u toho nebudete. P\u0159ece jen to je pon\u011bkud citliv\u00e9 t\u00e9ma a m\u016f\u017ee b\u00fdt pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9 o tom hovo\u0159it p\u0159ed v\u00e1mi.“<\/div>\n
„Ale jsem jeho matka,“ chab\u011b se pokusila Simone o obranu. „Nechci, aby na to byl s\u00e1m.“<\/div>\n
„J\u00e1 tam s n\u00edm budu,“ ozvalo se za Simone.<\/div>\n
Oba dosp\u011bl\u00ed se p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edvali na vysok\u00e9ho dredat\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
„Tome, co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0159ekla Simone s neskr\u00fdvan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm.<\/div>\n
„Bill m\u011b pot\u0159ebuje, budu s n\u00edm,“ pronesl Tom klidn\u011b a pevn\u011b.<\/div>\n
„Ty jsi jeho bratr?“ zeptal se br\u00fdlat\u00fd mu\u017e.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Jsem jeho dvoj\u010de.“<\/div>\n
Simone dojat\u011b vzlykla. „Jsem moc r\u00e1da, \u017ee ses tak rozhodl.“ Povzbudiv\u011b stiskla Tomovi rameno.<\/div>\n
Mu\u017e otev\u0159el dve\u0159e a pokynul Tomovi, aby ho n\u00e1sledoval.<\/div>\n
Kdy\u017e vstoupili, naskytl se Tomovi srdcervouc\u00ed pohled. Bill sed\u011bl v m\u00edstnosti pln\u00e9 ostr\u00e9ho sv\u011btla na \u017eidli, p\u0159ed velk\u00fdm stolem. Vypadal tak opu\u0161t\u011bn\u011b a ne\u0161\u0165astn\u011b, \u017ee Tom jen st\u011b\u017e\u00ed potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed vz\u00edt ho do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
Sedl si vedle n\u011bj na pr\u00e1zdnou \u017eidli a nat\u00e1hl ruku, aby sev\u0159el Billovu dla\u0148. Byl rozhodnut\u00fd ho jen tak znovu nepustit.<\/div>\n
*<\/div>\n
Kdy\u017e Bill uvid\u011bl ruku, kter\u00e1 uchopila jeho vlhkou dla\u0148, napadlo ho, \u017ee to je jen n\u011bjak\u00fd klam, kter\u00fdm se ho jeho zjit\u0159el\u00e9 smysly sna\u017e\u00ed o\u0161\u00e1lit. Jenom\u017ee ta ruka byla tak \u017eiv\u00e1, p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e1 a konej\u0161iv\u00e1. Zdvihl uplakan\u00e9 o\u010di a jeho pohled se st\u0159etl s Tomov\u00fdm.<\/div>\n
„Jsem tady s tebou,“ pronesl ti\u0161e Tom a stiskl jeho ruku. „Nenech\u00e1m t\u011b v tom samotn\u00e9ho.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. Odhodlan\u011b stiskl Tomovy prsty a oto\u010dil se k poru\u010d\u00edku Neumannovi.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f, kdy\u017e m\u00e1 vedle sebe Toma, je v bezpe\u010d\u00ed. U\u017e mu nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
*<\/div>\n
O n\u011bkolik des\u00edtek minut pozd\u011bji Bill skon\u010dil sv\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a trvalo je\u0161t\u011b hodnou chv\u00edli, ne\u017e v\u0161echno, co \u0159ekl, bylo zaprotokolov\u00e1no.<\/div>\n
Poru\u010d\u00edk Neumann sed\u011bl za sv\u00fdm stolem, v ruce barevn\u00e9 fotografie nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch \u010d\u00e1st\u00ed Billova t\u011bla. Na v\u011bt\u0161in\u011b byly vid\u011bt z\u0159eteln\u00e9 stopy po zubech, \u0161kr\u00e1bance, ostr\u00e9 r\u00e1ny a rud\u011b zbarven\u00e9 podlitiny, rozervan\u00e9 oble\u010den\u00ed pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e9 krv\u00ed. Nebylo pochyb, co m\u011bl \u00fato\u010dn\u00edk v \u00famyslu a star\u00e9ho mu\u017ee napadlo, \u017ee ten chlapec m\u011bl zatracen\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se ubr\u00e1nil. Tohle rozhodn\u011b dob\u0159e skon\u010dit nemohlo. Zdvihl pohled a zad\u00edval se na Billa, schoulen\u00e9ho v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„A co bude d\u00e1l?“ zaslechl hlas star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat.<\/div>\n
„D\u00e1l?“ zopakoval mu\u017e. „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jedn\u00e1n\u00ed tv\u00e9ho bratra bude vyhodnoceno jako jedn\u00e1n\u00ed v sebeobran\u011b. Dostanete p\u00edsemn\u00e9 vyrozum\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Je to v\u0161echno? M\u016f\u017eeme j\u00edt?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
Mu\u017e p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Tom vstal, vyt\u00e1hl bratra s sebou a s rukou polo\u017eenou kolem jeho ramen ho vedl pry\u010d.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, pojedeme dom\u016f, u\u017e je po v\u0161em,“ zaslechl poru\u010d\u00edk Neumann Tomova n\u011b\u017en\u00e1 slova.<\/div>\n
Sklopil pohled zp\u00e1tky k fotografi\u00edm. \u00b4Tenhle m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed,\u00b4 pomyslel si. \u00b4Kolik dal\u0161\u00edch ho ale nem\u011blo?\u00b4<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. Tom vstoupil do pokoje, kter\u00fd sd\u00edlel se sv\u00fdm dvoj\u010detem. Je\u0161t\u011b nikdy mu nep\u0159i\u0161el tak ciz\u00ed. V\u017edycky p\u016fsobil \u00fatuln\u011b a Billova p\u0159\u00edtomnost mu dod\u00e1vala p\u0159\u00edjemn\u00fd n\u00e1dech bl\u00edzkosti a d\u016fv\u011brnosti, ale dnes to bylo jin\u00e9, Bill le\u017eel na sv\u00e9 posteli, ti\u0161e,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[46],"tags":[],"class_list":["post-16713","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribeh-na-druhou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16713","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16713"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16713\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16713"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16713"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16713"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}