{"id":16804,"date":"2008-08-28T18:30:00","date_gmt":"2008-08-28T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16767"},"modified":"2008-08-28T18:30:00","modified_gmt":"2008-08-28T17:30:00","slug":"nikdy-nezapomenu-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/28\/nikdy-nezapomenu-3\/","title":{"rendered":"Nikdy nezapomenu"},"content":{"rendered":"
autor: Ivetka
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Proch\u00e1zel se ztemn\u011blou krajinou, mysl\u00edc na jedinou osobu, kter\u00e1 dok\u00e1zala za tak kr\u00e1tkou dobu zm\u011bnit jeho \u017eivot. B\u00e1l se – byl s\u00e1m a st\u00edn\u016f bylo tak mnoho. U\u017e odjak\u017eiva se jich b\u00e1l, nikdy ale ne tak, jako te\u010f. \u0158\u00edk\u00e1val, \u017ee st\u00edn\u016f se nikdy nikdo nezbav\u00ed a \u017ee st\u00edny jenom berou kr\u00e1sn\u00e9 v\u011bci, co \u010dlov\u011bku ze \u017eivota zbyly – vzpom\u00ednky. Vzpom\u00ednky na kr\u00e1sn\u00e9 chv\u00edle, pro\u017eit\u00e9 s k\u00fdmkoli. Pro n\u011bj ale byly nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednky, co za\u017eil s n\u00edm. Kde te\u010f asi je? A pro\u010d mu to nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?<\/p>\n

\u010cernovlas\u00fd, pohubl\u00fd mlad\u00edk se posadil na op\u011bradlo tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavi\u010dky a pozoroval na\u010dervenalou oblohu. Jej\u00ed barvu zp\u016fsobovalo zapadaj\u00edc\u00ed slunko, kter\u00e9 se t\u011b\u0161ilo, \u017ee se kone\u010dn\u011b pod\u00edv\u00e1 do jin\u00e9ho koutku sv\u011bta – \u017ee nebude muset neust\u00e1le p\u0159ihl\u00ed\u017eet ve\u0161ker\u00fdm t\u011bm n\u00e1strah\u00e1m, co \u017eivot p\u0159iprav\u00ed a p\u0159ipravuje neust\u00e1le. Sed\u011bl p\u0159esn\u011b na tom m\u00edst\u011b, kde sed\u00e1val s n\u00edm. V\u017edycky tam sed\u00e1val s n\u00edm, nikdy si na n\u00ed nesedl, kdy\u017e byl s\u00e1m a \u0161el by\u0165 jen okolo. Dnes si ale na n\u00ed poprv\u00e9 sedl, nemohl ho naj\u00edt, u\u017e nikdy. Vlasy mu rozcuch\u00e1val a prov\u011btr\u00e1val lehk\u00fd v\u00edtr a on jen naslouchal \u0161ept\u00e1n\u00ed strom\u016f.<\/p>\n

Stromy\u2026 ty jsou tak pro n\u011bj vz\u00e1cn\u00e9 a klidn\u00e9\u2026 v\u017edycky tou\u017eil b\u00fdt jedn\u00edm z nich… O \u010dem si pov\u00edd\u00e1te? O mn\u011b? \u0160um list\u00ed ho tro\u0161ku uklid\u0148oval..<\/div>\n

\n
Se sklopenou hlavou se ve zmatku, kter\u00fd m\u011bl ulo\u017een\u00fd v hlav\u011b, sna\u017eil naj\u00edt tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednku, aby si j\u00ed mohl alespo\u0148 na chvili\u010dku p\u0159ipomenout. Na vzpom\u00ednku, kdy se to stalo poprv\u00e9\u2026<\/p>\n

\u2026Dva rozesm\u00e1t\u00ed, av\u0161ak unaven\u00ed mlad\u00edci, \u0161li z koncertu jejich obl\u00edben\u00e9 kapely. Autobus jim zastavil na okraji m\u011bsta – oni v\u0161ak bydleli a\u017e na druh\u00e9 stran\u011b.
,,U\u017e nem\u016f\u017eu, mus\u00edm si na chv\u00edli sednout,“ pravil drobn\u00fd mlad\u0161\u00ed mlad\u00edk a posadil se unaven\u011b na jednu z lavi\u010dek – bylo jich tam tolik, pro\u010d si vybral zrovna tuhle?
,,J\u00e1 taky ne. Ale jenom na chvilku, u\u017e jsme m\u011bli b\u00fdt d\u00e1vno doma, jak budeme vysv\u011btlovat, \u017ee n\u00e1m ujel autobus? To n\u00e1m doma ur\u010dit\u011b uv\u011b\u0159\u00ed,“ se sm\u00edchem se dredat\u00fd kluk op\u0159el o op\u011bradlo lavi\u010dky a klidn\u011b oddechoval. Byla tma a po okol\u00ed se rozl\u00e9hal jen svit pouli\u010dn\u00edch lamp. — ,,M\u011bli bychom u\u017e j\u00edt, Bille…“ se v\u0161\u00ed silou se zvedl, i kdy\u017e nerad. Nejrad\u0161i by prosed\u011bl a propov\u00eddal celou noc, to ale za dan\u00e9 situace nebylo mo\u017en\u00e9.
,,Tak m\u011b zvedni, nejsem si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dnu s\u00e1m…“ Bill vzt\u00e1hnul ruce k Tomovi a \u010dekal, a\u017e mu pom\u016f\u017ee\u2026 Byl tak dobrosrde\u010dn\u00fd, \u017ee sebemen\u0161\u00ed pomoc mu probl\u00e9my ned\u011blala – \u0161el ke sv\u00e9mu mlad\u0161\u00edmu br\u00e1\u0161kovi, opatrn\u011b ho chytl za ruce – necht\u011bl mu sebemen\u0161\u00edm dotykem ubl\u00ed\u017eit, v\u011bd\u011bl, \u017ee je k\u0159ehk\u00fd a vyt\u00e1hl ho na nohy… ,,Bo\u017ee\u2026“ odezn\u011blo jednomu z nich z \u00fast\u2026 tomu mlad\u0161\u00edmu a hned v\u011btu dokon\u010dil, ,,zamotala se mi hlava, proto jsem se o tebe takhle op\u0159el, promi\u0148…“ zapomn\u011bl, \u017ee se mu mot\u00e1 hlava, kdy\u017e prudce vstane, m\u011bl se omlouvat on.. ,,To… je dobr\u00fd…“ najednou\u2026 koukali si do o\u010d\u00ed a ka\u017ed\u00fd v\u011bd\u011bl, jak tomu druh\u00e9mu bu\u0161\u00ed srdce – tak bl\u00e1zniv\u011b. Oba se b\u00e1li, \u017ee jim ka\u017edou chvilkou vylet\u00ed z hrudn\u00edku… Po chv\u00edli zkoum\u00e1n\u00ed sv\u00fdch obli\u010dej\u016f se pol\u00edbili, tak n\u011b\u017en\u011b… vlastn\u011b to za\u010dal Tom – to on si za\u010dal prohl\u00ed\u017eet rysy jeho rt\u016f. To jeho to l\u00e1kalo mnohem v\u00edc ne\u017e Billa. Ale ten mu to se z\u00e1jmem opl\u00e1cel\u2026 byl to jejich prvn\u00ed polibek\u2026<\/p>\n

Otev\u0159el o\u010di a zaleknut\u00edm se rychle nadechnul. St\u00e1la p\u0159ed n\u00edm \u010dern\u00e1 zahalen\u00e1 postava. „Je ti dob\u0159e?“ d\u011bsil ho ten hlubok\u00fd \u0161epot, av\u0161ak jako slu\u0161nost pova\u017eoval odpov\u011bd\u011bt: ,,Ano… ano je, jen jsem se zamyslel, d\u011bkuji…“ hlavu odvr\u00e1til, aby se mohl rozlou\u010dit se slunkem, ale p\u0159i\u0161lo dal\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed. Byla \u010derno \u010dern\u00e1 tma a slun\u00ed\u010dko u\u017e bylo n\u011bkde jinde\u2026 U\u017e podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b nedostal p\u0159\u00edle\u017eitost ani \u0161anci se rozlou\u010dit… pro\u010d? Co ud\u011blal tak \u0161patn\u00e9ho? Byl to slu\u0161n\u00fd chlapec, dbal na okol\u00ed, tak pro\u010d sakra pro\u010d?!<\/p>\n

Se slzami v o\u010d\u00edch sklonil hlavu a nato\u010dil j\u00ed ke sv\u00fdm ruk\u00e1m. Sv\u00edral v nich mal\u00fd bled\u011b modr\u00fd \u0161\u00e1te\u010dek. Dostal ho od n\u011bj\u2026 zase p\u0159em\u00fd\u0161lel, co zap\u0159\u00ed\u010dinilo ten hnusn\u00fd osud\u2026 jen v\u011bd\u011bt co\u2026<\/p>\n

Pod\u00edval se p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebe a uv\u011bdomil si, \u017ee vlastn\u011b p\u0159i\u0161el na to, kde je. P\u0159i\u0161el na to, pro\u010d se nerozlou\u010dil, alespo\u0148 naposledy.<\/p>\n

Jeho maminka \u0159\u00edk\u00e1vala, \u017ee bylo lep\u0161\u00ed, kdy\u017e tam nebyl… Ale on ho cht\u011bl vid\u011bt… Te\u010f hned\u2026 rozeb\u011bhl se k velk\u00e9 \u010dern\u00e9 br\u00e1n\u011b… a op\u0159el se o n\u00ed\u2026 i p\u0159es to, \u017ee ub\u011bhl sotva 30 metr\u016f, byl ud\u00fdchan\u00fd jako nikdy v \u017eivot\u011b. Porozhl\u00e9dl se po okol\u00ed, co se skr\u00fdvalo za br\u00e1nou. Pomalu j\u00ed otev\u0159el a ve\u0161el za n\u00ed. Zase zav\u0159el. ,,U\u017e to nep\u016fjde otev\u0159\u00edt…“ jako by si stromy \u0161eptaly p\u0159esn\u011b to, co zopakoval. Oto\u010dil se do toho jin\u00e9ho sv\u011bta – pro\u010d je tu v\u017edycky takov\u00fd klid?<\/p>\n

Hlavu zvedl k nebi a zkontroloval, jak\u00e1 je obloha\u2026 Hv\u011bzdi\u010dky nazna\u010dovaly, \u017ee dne\u0161n\u00ed noc bude p\u0159\u00edjemn\u00e1 a tepl\u00e1.<\/p>\n

Rychle se rozeb\u011bhl na m\u00edsto, kam cht\u011bl – hledal jejich rodinnou hrobku. Ukl\u00e1daly se tam pouze rakve, proto \u017eil v odhodl\u00e1n\u00ed, \u017ee Toma zase uvid\u00ed. Tolik zl\u00fdch no\u010dn\u00edch sn\u016f. Jak ho jeho bratr l\u00e1k\u00e1 do jin\u00e9ho sv\u011bta. Cht\u011bl mu naposledy \u0159\u00edct, \u017ee on nen\u00ed podraz\u00e1k, \u017ee on tu z\u016fstane. \u017de je\u0161t\u011b nep\u016fjde za hranice na\u0161eho sv\u011bta.<\/p>\n

,,Zde odpo\u010d\u00edv\u00e1 rodina Kaulitzova“ st\u00e1l p\u0159ed upravenou hrobkou a kontroloval p\u011bt porcel\u00e1nov\u00fdch fotografi\u00ed, kter\u00e9 byly nalepeny v\u017edycky za jm\u00e9nem zesnul\u00e9ho.<\/p>\n

,,Tom Kaulitz 1989 – 2007″ a jeho fotografie\u2026 Zhnusen\u011b a vztekle uchopil porcel\u00e1nov\u00fd obr\u00e1zek a strhnul ho. V\u0161i silou se zap\u0159el do tlust\u00e9 mramorov\u00e9 desky, cht\u011bl j\u00ed odsunout, aby se k n\u011bmu mohl dostat – ale jeho t\u011bl\u00ed\u010dko bylo moc slab\u00e9 na to, aby ut\u00e1hlo n\u011bco tak t\u011b\u017ek\u00e9ho. V\u017edy\u0165… skoro neut\u00e1hnul ani Toma, kdy\u017e tu je\u0161t\u011b byl\u2026 M\u00e1chnut\u00edm ruky shodil na zem v\u0161echny kv\u011btiny a v\u011bnce v domn\u011bn\u00ed, \u017ee to bude leh\u010d\u00ed a snaz\u0161\u00ed. Ne\u0161lo to\u2026 ,,Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b, Tome Kaulitzi\u2026“ zak\u0159i\u010del s hysterick\u00fdm brekem si lehl na vrchn\u00ed mramorovou desku\u2026 „Po\u0159\u00e1d m\u011b miluje\u0161? Po\u0159\u00e1d m\u011b tak miluje\u0161?“ opakoval a se zav\u0159en\u00fdmi o\u010dn\u00edmi v\u00ed\u010dky hladil tu desku, kter\u00e1 je d\u011blila… ,,V\u00edm, \u017ee ty to sly\u0161\u00ed\u0161, Tome…“ sp\u00ed\u0161e u\u017e to \u0161eptal… ,,Miluju t\u011b..“ dodal a na desku p\u0159ilo\u017eil ucho, to druh\u00e9 si zacpal, doufal, \u017ee usly\u0161\u00ed aspo\u0148 kr\u00e1tkou odpov\u011b\u010f\u2026 ale byl tak poblouzn\u011bn\u00fd, \u017ee v\u0161ude sly\u0161el hlasy\u2026 V\u010detn\u011b Tomova. ,,Taky t\u011b miluju, Bille… v\u017edycky budu\u2026“ tohle sly\u0161el i kdy\u017e v okol\u00ed bylo ticho. V\u011bd\u011bl, \u017ee ta slova pat\u0159\u00ed jenom jemu\u2026<\/p>\n

,,Co to tady d\u011bl\u00e1te? Hled\u00e1me v\u00e1s celou noc a vy jste tady“ podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd policista Billovi pomohl na nohy, celou noc se z m\u00edsta nehnul, pov\u00eddali si spolu\u2026
,,Chci ho vid\u011bt…“ \u0161eptal neust\u00e1le do kole\u010dka.
,,Koho chcete vid\u011bt?“ policista nech\u00e1pal, co se d\u011bje – jak by mohl, on nev\u011bd\u011bl, neza\u017eil to, co Bill. Uk\u00e1zal mu p\u0159ed obli\u010dejem mal\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd obr\u00e1zek, kter\u00fd celou noc dr\u017eel u sebe v n\u00e1ru\u010d\u00ed\u2026
,,To ale nejde. To j\u00e1 nem\u016f\u017eu\u2026 to… si mus\u00edte vy\u0159\u00eddit s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm…“ policista tro\u0161ku couvl.
,,Kde je moje m\u00e1ma? Tak sakra kde je moje m\u00e1ma? Chci j\u00ed vid\u011bt, ona mi to dovol\u00ed…“ roz\u010dilen\u011b pra\u0161til s obr\u00e1zkem o zem. ,,J\u00e1 u\u017e se nechci koukat na obr\u00e1zky, chci se koukat na n\u011bj, sakra.“<\/p>\n

,,J\u00e1 jsem tady, Bille\u2026“ rychlost\u00ed blesku se oto\u010dil a uvid\u011bl svou matku, kter\u00e1 celou dobu p\u0159ihl\u00ed\u017eela beznad\u011bji. V tu chv\u00edli byla pevn\u011b rozhodnut\u00e1, \u017ee kv\u016fli n\u011bmu to ud\u011bl\u00e1. Nen\u00ed to tak dlouho, co byl Tom poh\u0159ben. P\u0159esn\u011b 11 dn\u00ed. Dnes u\u017e 11 dn\u00ed\u2026<\/p>\n

Hrobka Kaulitz\u016f byla pod dozorem far\u00e1\u0159e znovu otev\u0159ena p\u0159i p\u0159\u00edtomnosti Billa.
,,Ta \u010dern\u00e1 rakev,“ Simone se oto\u010dila a ot\u0159ela si slzy smutku\u2026 Ale Bill se usm\u00edval, zase uvid\u00ed sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. Tom zase uvid\u00ed jeho \u00fasm\u011bv. Jako jedin\u00e1 rakev v hrobce byla \u010dern\u00e1, ostatn\u00ed byly hn\u011bd\u00e9.<\/p>\n

Rakev na povrch p\u0159ivedli \u010dty\u0159i p\u00e1nov\u00e9, oble\u010deni do tmav\u00e9ho oble\u010den\u00ed, po provazech j\u00ed vyndali na povrch a zap\u0159eli o d\u0159ev\u011bn\u00e9 kl\u00e1dy, aby nespadla zp\u00e1tky dol\u016f. Musel j\u00edt bl\u00ed\u017e\u2026 Bill p\u0159istoupil co nejbl\u00ed\u017e k \u010dern\u00e9 leskl\u00e9 rakvi a sedl si p\u0159esn\u011b doprost\u0159ed\u2026
,,Otev\u0159eme to, ano?“
,,Jist\u011b\u2026“ usm\u00e1l se Bill\u2026<\/p>\n

,,Bo\u017ee m\u016fj,“ k\u0159ikla Simone, kdy\u017e uvid\u011bla vybledl\u00e9ho, sp\u00ed\u0161 u\u017e b\u00edl\u00e9ho mlad\u00edka v b\u00edl\u00fdch pe\u0159ink\u00e1ch, v ruce dr\u017e\u00edc zvadlou rudou r\u016f\u017ei…
,,Tome… to jsem j\u00e1…“ po\u0161eptal Bill a pohladil Toma po tv\u00e1\u0159i. ,,Jsi studen\u00fd, l\u00e1sko…“ usm\u00e1l se, ,,to bude dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161\u2026 U\u017e jsem u tebe,“ pohledem sjel na jeho rty – tak fialov\u00e9 nikdy nebyly. Pro\u010d si najednou myslel, \u017ee \u017eije? ,,Otev\u0159i o\u010di, Tome a koukni se na sv\u00e9ho drobe\u010dka…“ \u0161eptal mu a nosem se po\u0159\u00e1d ot\u00edral o ten jeho, ale celou dobu se nic ned\u011blo. ,,Tome\u2026 tak se na m\u011b koukni…“ pomalu mu doch\u00e1zelo, co se d\u011bje. ,,Tak Tome\u2026“ k\u0159ikl a stiskl jeho ledovou ruku, ,,ty u\u017e… u\u017e m\u011b nemiluje\u0161?“ zeptal se beznad\u011bjn\u011b. V\u0161ichni jen vyjeven\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eeli. ,,J\u00e1 tebe ano…“ usm\u00e1l se a dal mu pusinku na \u010delo. Tak opatrnou. ,,Miluju…“ zopakoval a rozbre\u010del se\u2026 ,,Nikdy na tebe nezapomenu\u2026 nikdy\u2026“ m\u011bl sto chut\u00ed vz\u00edt Toma do n\u00e1ru\u010de a vz\u00edt si ho k sob\u011b\u2026 ,,Nikdy nezapomenu…“ Vstal, pohladil ho naposledy po ruce a je\u0161t\u011b se k n\u011bmu sklonil, ,,u\u017e je nikdy neuc\u00edt\u00edm… mus\u00edm si to u\u017e\u00edt l\u00e1sko…“
,,Co to d\u011bl\u00e1?“ far\u00e1\u0159 na zem upustil malou kn\u00ed\u017ee\u010dku, co u sebe celou dobu dr\u017eel, kdy\u017e \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk pol\u00edbil toho mrtv\u00e9ho na rty\u2026
,,Na tohle nikdy nezapomenu,“ po\u0161eptal je\u0161t\u011b a se sm\u00ed\u0161en\u00fdmi v\u00fdrazy ode\u0161el. Chv\u00edli se sm\u00e1l… chv\u00edli bre\u010del\u2026 ale nikdy nezapomn\u011bl\u2026<\/p>\n

,,Bill Kaulitz 1989 – 2008″<\/p>\n

The End<\/p>\n

autor: Ivetka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ivetkabetaread: Janule Proch\u00e1zel se ztemn\u011blou krajinou, mysl\u00edc na jedinou osobu, kter\u00e1 dok\u00e1zala za tak kr\u00e1tkou dobu zm\u011bnit jeho \u017eivot. B\u00e1l se – byl s\u00e1m a st\u00edn\u016f bylo tak mnoho. U\u017e odjak\u017eiva se jich b\u00e1l, nikdy ale ne tak, jako te\u010f. \u0158\u00edk\u00e1val,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-16804","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16804","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16804"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16804\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16804"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16804"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16804"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}