{"id":16805,"date":"2008-08-28T18:00:00","date_gmt":"2008-08-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16768"},"modified":"2008-08-28T18:00:00","modified_gmt":"2008-08-28T17:00:00","slug":"muj-zlobivej-model-43-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/28\/muj-zlobivej-model-43-konec\/","title":{"rendered":"M\u016fj zlobivej model 43. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Bolest\u2026neskute\u010dn\u00e1 bolest hlavy donutila Toma kone\u010dn\u011b otev\u0159\u00edt sv\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, ve kter\u00fdch byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vepsan\u00e1 ta neskute\u010dn\u00e1 bolest. S tich\u00fdm povzdechem malinko naklonil tv\u00e1\u0159, aby vlastn\u011b zjistil, kde je. Nevzpom\u00ednal si, \u017ee by v\u010dera sedal do auta, a u\u017e v\u016fbec ne – v n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edtomnosti!
„To ne,“ vydechl zhrozen\u011b a tipoval, \u017ee se v\u010dera slil do n\u011bmoty a pak se vyspal s prvn\u00ed, kterou cestou potkal. Dokonce se i b\u00e1l pod\u00edvat, kdo to v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed spokojen\u011b spink\u00e1. Jak tohle vysv\u011btl\u00ed Billovi?! V\u017edy\u0165 on jej necht\u011bl podv\u00e9st\u2026 jenom to malinko p\u0159ehnal s pit\u00edm\u2026<\/div>\n
Najednou jej v\u0161ak do nosu ude\u0159ila zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b sko\u0159ice a vanilky. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl, kdo sp\u00ed v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Sta\u010dilo jenom malinko sklonit pohled a jeho o\u010di by zpozorovaly vrcholek \u010dern\u00e9 h\u0159\u00edvy, kter\u00e1 byla spokojen\u011b rozvalena na Tomov\u011b b\u0159\u00ed\u0161ku. Jemn\u00fdm pohybem p\u0159ejel Billovi po hebk\u00e9 tv\u00e1\u0159i a pot\u00e9 mu pohled padl na hodinky. Bylo p\u0159esn\u011b p\u016fl p\u00e1t\u00e9. Na n\u011bj a\u017e \u017ealostn\u011b brzy. Jindy by se je\u0161t\u011b dlouho rozvaloval v posteli. Ale te\u010f tady byla jin\u00e1 situace\u2026 Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. R\u00e1no jej \u0161\u00e9f ur\u010dit\u011b vyhod\u00ed, t\u00e1ta mu prod\u00e1 byt a on skon\u010d\u00ed na ulici. A kdo by se zab\u00fdval uboh\u00fdm \u017eebr\u00e1kem, kter\u00fd skon\u010d\u00ed na ulici?! Ur\u010dit\u011b ani Bill ne. Mo\u017en\u00e1 \u017ee o n\u011bj zas p\u0159ijde\u2026 Mo\u017en\u00e1, \u017ee jej uvid\u00ed zas a\u017e za dvan\u00e1ct let. A mo\u017en\u00e1 \u017ee u\u017e v\u016fbec\u2026<\/div>\n
\n
U\u017e nemohl d\u00e1l! Cht\u011bl to m\u00edt co nejd\u0159\u00edve za sebou.
„Bille?“ za\u0161eptal jemn\u011b a n\u011b\u017en\u011b zat\u0159\u00e1sl se sp\u00edc\u00edm t\u011bl\u00ed\u010dkem.
„Hmm?“ ozval se ospale a opatrn\u011b se prot\u00e1hnul. Na jeho uvoln\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159i se zra\u010dil jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a hned, jak se narovnal, hladov\u011b Toma pol\u00edbil.
„U\u017e jsi v po\u0159\u00e1dku?“ p\u00edpl ti\u0161e svou ot\u00e1zku a ustaran\u011b sledoval skeln\u00fd odlesk Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Ten v\u0161ak r\u00e1zn\u011b zakroutil hlavou.
„Ne, nejsem,“ vydechl ti\u0161e a nedok\u00e1zal se na n\u011bj d\u00e1l d\u00edvat. Ty o\u010di\u2026 tak moc doufaly a \u010dekaly\u2026 a on je te\u010f jedinou v\u011btou zahub\u00ed. „A ani ty nebude\u0161, Bille, jestli se mnou z\u016fstane\u0161,“ \u0159ekl ti\u0161e a pot\u00e9 se na n\u011bj znovu pod\u00edval. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch hr\u00e1la n\u00e1hl\u00e1 bolest, sm\u00ed\u0161en\u00e1 se strachem. Necht\u011bl o n\u011bj p\u0159ij\u00edt.
„Tomuhle nerozum\u00edm,“ vydechl skl\u00ed\u010den\u011b a nech\u00e1pav\u011b hled\u011bl Tomovi do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Bille, pod\u00edvej. J-j\u00e1 jsem pr\u00e1v\u011b padnul a\u017e na sam\u00e9 dno. P\u0159i\u0161el jsem o v\u0161echno. Vlastn\u00ed t\u00e1ta m\u011b chce vyhodit na ulici, \u0161\u00e9f m\u011b taky z\u00edtra vyraz\u00ed a ty mi stejn\u011b za dva dny odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161. J-j\u00e1 u\u017e nechci trp\u011bt,“ jedna jedin\u00e1 slza si vytvo\u0159ila cestu z jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a pomalounku mu st\u00e9kala po zdrcen\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Jenom jedna jedin\u00e1 toti\u017e m\u011bla dovoleno opustit jeho slzn\u00e9 kan\u00e1lky -v\u00edc ne! U\u017e se naplakal dost! U\u017e p\u0159eci vytrp\u011bl hodn\u011b! Necht\u011bl po nikom nic. Cht\u011bl si jenom spokojen\u011b \u017e\u00edt a kone\u010dn\u011b bez probl\u00e9m\u016f pro\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00fd den.<\/div>\n
„T-ty chce\u0161,abych ode\u0161el?“ zeptal se Bill a s tich\u00fdm vzlykem se posadil Tomovi na kl\u00edn. Tom bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a rychle sklonil svou tv\u00e1\u0159. Asi nebyl tak siln\u00fd, jak si o sob\u011b myslel. Nedok\u00e1zal udr\u017eet pl\u00e1\u010d. Necht\u011bl jej opustit\u2026 necht\u011bl o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, a u\u017e v\u016fbec necht\u011bl, aby ode\u0161el. Ale jinou mo\u017enost nem\u00e1. Kdyby z\u016fstal, potopil by se s n\u00edm a zni\u010dil by si \u017eivot. Zbyte\u010dn\u011b…<\/div>\n
„Ano, chci. Chci\u2026-“ na chvilku se odml\u010del, p\u0159es n\u00e1val slz nedok\u00e1zal chud\u00e1\u010dek ani d\u00fdchat, ne je\u0161t\u011b mluvit. „Chci, abys\u2026 aby sis sbalil sv\u00e9 v\u011bci a je\u0161t\u011b dneska odlet\u011bl zp\u00e1tky do Magdeburgu. V\u011b\u0159 mi\u2026 t-takhle to bude lep\u0161\u00ed,“ jeho hlas byl pozna\u010den pl\u00e1\u010dem a velkou bolest\u00ed. Jak dlouho jim budou je\u0161t\u011b rodi\u010de ubli\u017eovat?! Co komu ud\u011blal, aby skon\u010dil na ulici. A prej otec\u2026 vyhodil jej jako n\u011bjakou zbyte\u010dnou v\u011bc. A jemu jist\u011b zcela jedno, \u017ee nem\u00e1 kde bydlet\u2026 tak tohle byl jeho miluj\u00edc\u00ed t\u00e1ta, kter\u00e9ho cel\u00e9 sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed ctil a respektoval jej. V jeho o\u010d\u00edch se v\u0161ak te\u010f zm\u011bnil jenom na odporn\u00e9ho ubo\u017e\u00e1ka. Nic v\u00edc toti\u017e pro Toma neznamenal. Jedin\u00e9, za co mu byl vd\u011b\u010dn\u00fd, byla jenom jedna v\u011bc – a to ta, \u017ee dok\u00e1zal zplodit tak skv\u011bl\u00e9ho \u010dlov\u00ed\u010dka, jak\u00fdm byl pr\u00e1v\u011b Bill.<\/div>\n
Bill se v jeho \u017eivot\u011b zjevil jako posledn\u00ed sv\u011btlo nad\u011bje a alespo\u0148 n\u011bkolik dn\u016f mohl c\u00edtit, co to znamen\u00e1, b\u00fdt skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a zamilovan\u00fd.
„Jak tohle v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?! Copak ty to nec\u00edt\u00ed\u0161?! J\u00e1 bez tebe nedok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt, Tome,“ vzlykl Bill skl\u00ed\u010den\u011b a prudce si k sob\u011b nadzvedl Tomovu tv\u00e1\u0159. „\u0158ekni, \u017ee m\u011b nemiluje\u0161\u2026 tak mi \u0159ekni, \u017ee ti je jedno, jestli odejdu, nebo z\u016fstanu,“ \u0159ekl a intenzita jeho jemn\u00e9ho hl\u00e1sku se zv\u00fd\u0161ila s nab\u00edraj\u00edc\u00edm se zoufalstv\u00edm. Tom uplakan\u00fdma o\u010dima sledoval ka\u017ed\u00fd milimetr Billovy tv\u00e1\u0159e a nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Hlasivky mu jaksi vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu. Stejn\u011b jako cel\u00e9 jeho t\u011blo\u2026 jedin\u00fd org\u00e1n, kter\u00fd je\u0161t\u011b pracoval a zvl\u00e1dal z posledn\u00edch sil, bylo jeho umu\u010den\u00e9 a ubolen\u00e9 srd\u00ed\u010dko, kter\u00e9 rozhodlo d\u0159\u00edve, ne\u017e si to vlastn\u011b stihl promyslet.<\/div>\n
Jeho dlan\u011b si k sob\u011b prudce p\u0159irazily Billovo t\u0159esouc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko a jeho rty hladov\u011b vyhledaly ty bratrovy. Oba dva plakali\u2026 ani jeden nem\u011bl v o\u010d\u00edch tu n\u00e1dhernou jiskru zal\u00e1skov\u00e1n\u00ed a \u0161t\u011bst\u00ed. Ale p\u0159esto se divoce l\u00edbat nep\u0159est\u00e1vali. Tom se Billovi zoufale omlouval, \u0161pital mu sl\u016fvka proseb, a\u0165 to ned\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00edm, a aby rad\u011bji ode\u0161el, \u017ee to stejn\u011b nem\u00e1 budoucnost. Jenom\u017ee Bill byl prost\u011b od narozen\u00ed tvrd\u00e1 hlavi\u010dka a tak se nenechal Tomem jenom tak odb\u00fdt\u2026
„Neodh\u00e1n\u011bj m\u011b od sebe,“ nal\u00e9hav\u00fd v\u00fddech se vydral Billovi ze rt\u016f pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy do n\u011bj Tom za\u010dal bezmocn\u011b pronikat. Ani se nedok\u00e1zali svl\u00e9knout, kalhoty m\u011bli dole jenom po kolena\u2026 tohle milov\u00e1n\u00ed bylo n\u00e1hl\u00e9, rychl\u00e9, ale p\u0159esto smysln\u00e9 a p\u0159et\u00e9kalo emocemi. Tom si cht\u011bl zapamatovat ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1hyb Billova t\u011bla\u2026 cht\u011bl je\u0161t\u011b naposled sly\u0161et Billovo st\u00e9n\u00e1n\u00ed\u2026 vid\u011bt v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se do n\u011bj vno\u0159il i se sv\u00fdmi trablemi a v\u0161echny pot\u00ed\u017ee se najednou rozplynuly\u2026 cht\u011bl si zapamatovat p\u0159esnou p\u0159\u00edchu\u0165 Billov\u00fdch rt\u016f\u2026<\/div>\n
Bylo to tak jin\u00e9\u2026 Tom nebyl jedin\u00fd, kdo pot\u0159eboval c\u00edtit zoufalou bl\u00edzkost. Dokonce s\u00e1m Bill ze sebe musel shodit triko, aby se jej mohl Tom voln\u011b dot\u00fdkat. Pot\u0159eboval jej\u2026 tak moc jej pot\u0159eboval\u2026 Milovali se a\u017e do r\u00e1na\u2026 snad desetkr\u00e1t\u2026 oba dva byli nepohodln\u00fdm autem malinko dood\u00edran\u00ed, ale to jim bylo v tu chv\u00edli jedno.<\/div>\n
Jenom\u017ee s r\u00e1nem p\u0159i\u0161el tak\u00e9 nov\u00fd den\u2026
Den, kter\u00fd snad rad\u011bji ani nikdy nem\u011bl p\u0159ij\u00edt\u2026
Den, kter\u00fd dvoj\u010d\u00e1tka m\u011bl od sebe znovu odd\u011blit.
„Ano, j\u00e1 v\u00edm\u2026 to se st\u00e1v\u00e1… tak tedy sbohem,“ ukon\u010den\u00fd telefon\u00e1t tak\u00e9 nep\u0159isp\u011bl k Tomov\u011b lep\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b. P\u0159esn\u011b jak mu napov\u00eddalo jeho vnit\u0159n\u00ed j\u00e1, dostal pad\u00e1ka. Tak te\u010f u\u017e byl \u00fapln\u011b na mizin\u011b. A je\u0161t\u011b k tomu se i hnusn\u011b poh\u00e1dal s Billem a te\u010f tady jenom st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1zal sledovat jeho uplakanou tv\u00e1\u0159 a skl\u00ed\u010den\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 pomalu balilo v\u0161echny v\u011bci zp\u00e1tky do kufr\u016f. Nemusel toho ani moc balit, proto\u017ee se tady nestihl ani zabydlet.<\/div>\n
Se slzami v o\u010d\u00edch si \u0161el d\u00e1t v\u0161echny sv\u00e9 kufry dol\u016f do auta. Tom se zat\u00edm pomalounku proch\u00e1zel po sv\u00e9m byt\u011b\u2026 jenom\u017ee jak dlouho bude je\u0161t\u011b jeho?! Stejn\u011b mu jej t\u00e1ta brzy vezme a prod\u00e1 jej. Takhle to bude lep\u0161\u00ed. Bill je n\u011bco neskonale kr\u00e1sn\u00e9ho a nem\u011bl by \u017e\u00edt s takov\u00fdmhle chud\u00e1kem, jak\u00fdm byl Tom. Nakonec se svezl na zem vedle sv\u00e9ho nejv\u011bt\u0161\u00edho nep\u0159\u00edtele -Thomase a s t\u0159esouc\u00edma se rukama vyt\u00e1hnul drobn\u00e9 mor\u010d\u00e1tko z klece a mile se na n\u011bj zahled\u011bl.
„V-v\u00ed\u0161, \u017ee nejsi a\u017e tak hnusnej?!“ vzlykl a sledoval jeho malink\u00e1 kor\u00e1lkov\u00e1 o\u010dka. Kdy\u017e se rozhl\u00eddl kolem sebe, p\u0159i\u0161lo mu v\u0161echno najednou tak pr\u00e1zdn\u00e9\u2026 Bill tomu dod\u00e1val tu energii\u2026 tu jistotu\u2026 to sv\u011btlo\u2026<\/div>\n
Te\u010f se tady v\u0161ak zase pomalounku us\u00eddlovala tma.<\/div>\n
„Nikam nejedu,“ ozval se rozhodn\u00fd hl\u00e1sek ode dve\u0159\u00ed, a\u017e se Tom malinko polekal. Opatrn\u011b vr\u00e1til Thomase zp\u00e1tky a vstal. „Te\u010f na m\u011b klidn\u011b k\u0159i\u010d, ale j\u00e1 nikam nepojedu! J\u00e1 t\u011b tady nenech\u00e1m, i kdybys mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161! Proto\u017ee j\u00e1 jsem do tebe bl\u00e1zen,“ Billova sl\u016fvka sem tam zanikla v jemn\u00e9m pl\u00e1\u010di, ale jeho o\u010di Tomovi dopov\u011bd\u011bly nevy\u0159\u010den\u00e9. „T\u00e1ta tenhle byt neprod\u00e1! A j\u00e1 se zp\u00e1tky nevr\u00e1t\u00edm! Skon\u010d\u00edm s modelingem a zaplat\u00edm t\u00e1tovy dluhy. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, jenom m\u011b pros\u00edm t\u011b nenu\u0165 odej\u00edt… I kdybychom m\u011bli \u017e\u00edt spolu pod mostem, tak z\u016fst\u00e1v\u00e1m,“ \u0159ekl nakonec rozhodn\u011b a p\u0159itom nepatrn\u011b zavrt\u011bl vy\u017eehlen\u00fdmi vl\u00e1sky.
„Bille-j\u00e1-… nev\u00edm co m\u00e1m \u0159\u00edct,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky do\u0161el a\u017e \u00fapln\u011b k mod\u00fdlkovi, kter\u00fd jej pobl\u00e1znil od prvn\u00ed chv\u00edle.
„Co takhle – miluju t\u011b?“ p\u00edpl Bill ti\u0161e a smutn\u011b na\u0161pulil pusinku jako mal\u00e9 miminko.
„Miluju t\u011b – je slab\u00fd v\u00fdraz pro to, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm,“ \u0159ekl nakonec a na jeho tv\u00e1\u0159i se kone\u010dn\u011b zra\u010dil n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Bill u\u017e ne\u010dekal ani chvilinku a sko\u010dil mu kolem krku, aby mohl jeho rty drtit t\u011bmi sv\u00fdmi…<\/div>\n
A kdo \u0159\u00edkal, \u017ee dobr\u00e9 konce jsou jenom v poh\u00e1dk\u00e1ch?! To je tedy hezk\u00e1 hloupost! Dobr\u00e9 konce se d\u011bj\u00ed t\u011bm, kte\u0159\u00ed si to zaslou\u017e\u00ed a kte\u0159\u00ed miluj\u00ed\u2026 proto\u017ee l\u00e1ska je ta nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b. Bez n\u00ed by nebylo nic. Ani l\u00e1ska t\u011bchhle dvou bratr\u016f, ani pohledy v\u0161ech zamilovan\u00fdch lid\u00ed…<\/div>\n
Jorgen si sv\u00e9 trable nakonec musel vy\u0159e\u0161it s\u00e1m, proto\u017ee Bill nedovolil, aby jej Tomovi vzal a rad\u011bji jej rychle p\u0159epsal na sebe. Tom s Billem si vzali je\u0161t\u011b jednoho pejska – z \u00fatulku, proto\u017ee cht\u011bl Bill dok\u00e1zat, \u017ee i \u017eivot chudobn\u00fdch lid\u00ed \u010di zv\u00ed\u0159\u00e1tek, m\u016f\u017ee b\u00fdt napln\u011bn, kdy\u017e m\u00e1 kolem sebe lidi, kte\u0159\u00ed jej maj\u00ed r\u00e1di. Ale malinko to nedomysleli, proto\u017ee se jim zanedlouho po cel\u00e9m byt\u011b povalovalo p\u011bt mal\u00fdch \u0161t\u011b\u0148\u00e1tek xD. Jejich \u017eivot byl kone\u010dn\u011b klidn\u00fd a dokonce m\u011bli pr\u00e1ci oba dva\u2026<\/div>\n
Simone se u\u017e sm\u00ed\u0159ila s t\u00edm, \u017ee Bill od n\u00ed nadobro ode\u0161el, jenom ji tr\u00e1pilo, \u017ee j\u00ed ani ne\u0159ekl kam. A\u017e kdy\u017e si jednou koupila ve m\u011bst\u011b \u010dasopis a na titulce uvid\u011bla sv\u00e9ho synka – jako\u017eto zn\u00e1m\u00e9ho modela vedle dredat\u00e9ho kluka, kone\u010dn\u011b j\u00edto do\u0161lo\u2026
Jejich d\u011bti dos\u00e1hli daleko v\u00edce ne\u017e oni dva dohromady. A jenom proto, \u017ee jejich l\u00e1ska nikdy nevyhasla\u2026<\/div>\n

Konec<\/strong><\/h2>\n
A jak u\u017e to tak b\u00fdv\u00e1 i k t\u00e9hle pov\u00eddce bych cht\u011bla \u0159\u00edct n\u011bco na z\u00e1v\u011br:). Dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela nad novou pov\u00eddkou a prost\u011b m\u011b z ni\u010deho nic napadlo pr\u00e1v\u011b tohle. Ani jsem nedoufala, \u017ee by se to mohlo takhle zal\u00edbit:). Cht\u011bla jsem napsat tak p\u00e1r d\u00edlk\u016f a nakonec koukejte – 43.d\u00edlek:)
Mo\u017en\u00e1 m\u011b inspiroval ten n\u00e1dhern\u00fd vztah dvoj\u010d\u00e1tek… nebo prost\u011b jenom oni dva…
Ale tak \u010di tak v\u00edm, \u017ee je mezi nima n\u00e1dhern\u00fd pouto a j\u00e1 jej prost\u011b cht\u011bla vn\u00e9st do pov\u00eddky:). Tak douf\u00e1m, \u017ee se mi aspo\u0148 celkem povedlo:)
Mocki d\u011bkuju za v\u0161echny n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m budou l\u00edbit i ostatn\u00ed m\u00e9 pov\u00eddky:), kter\u00e9 p\u00ed\u0161u nebo je\u0161t\u011b nap\u00ed\u0161u.
Stejn\u011b v\u00e1m d\u011bkuju, proto\u017ee nejv\u011bt\u0161\u00ed m\u00fazou pro m\u011b jste byli hlavn\u011b vy a va\u0161e nad\u0161en\u00ed pro tuhle pov\u00eddku:)<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju:-*<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kaybetaread: Janule Bolest\u2026neskute\u010dn\u00e1 bolest hlavy donutila Toma kone\u010dn\u011b otev\u0159\u00edt sv\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, ve kter\u00fdch byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vepsan\u00e1 ta neskute\u010dn\u00e1 bolest. S tich\u00fdm povzdechem malinko naklonil tv\u00e1\u0159, aby vlastn\u011b zjistil, kde je. Nevzpom\u00ednal si, \u017ee by v\u010dera sedal do auta, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[139],"tags":[],"class_list":["post-16805","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-zlobivej-model"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16805","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16805"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16805\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16805"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16805"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16805"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}