{"id":16809,"date":"2008-08-28T16:00:00","date_gmt":"2008-08-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16772"},"modified":"2008-08-28T16:00:00","modified_gmt":"2008-08-28T15:00:00","slug":"forever-yours-15-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/28\/forever-yours-15-konec\/","title":{"rendered":"Forever Yours 15. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Lostmickey<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Bolelo to. Hodn\u011b m\u011b to bolelo. Kdy\u017e Billa uhodila, za\u010dal jsem j\u00ed nen\u00e1vid\u011bt. Ml\u00e1tila ho proto, \u017ee je zamilovan\u00fd. Tak to ale p\u0159eci cht\u011bla. Neust\u00e1le mu \u0159\u00edkala, a\u0165 si n\u011bkoho najde. A\u0165 nen\u00ed s\u00e1m. A te\u010f? Kdy\u017e si na\u0161el svou l\u00e1sku. Kdy\u017e na\u0161el m\u011b! Tak ho uhod\u00ed. Nad\u00e1v\u00e1 mu a m\u011b to tak bolelo. Neust\u00e1le jsem si opakoval, \u017ee je to m\u00e1 matka. \u017de j\u00ed nem\u016f\u017eu nic ud\u011blat. Nem\u016f\u017eu j\u00ed poslat do h\u00e1je nebo j\u00ed to prost\u011b za Billa vr\u00e1tit.<\/div>\n
Nevr\u00e1t\u00edme se. Doma je pro n\u00e1s tam, kde \u010dek\u00e1 ten druh\u00fd. Kde se milujeme a kde jsme spolu. V\u00ed o n\u00e1s. Komu to \u0159ekne? Nen\u00e1vid\u00ed n\u00e1s? Hnus\u00edme se j\u00ed? Je mi to vlastn\u011b jedno. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho je pro m\u011b Bill. M\u016fj br\u00e1\u0161ka. Moje l\u00e1ska.<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v ob\u00fdv\u00e1ku na gau\u010di a pozoroval hodiny. Bylo u\u017e p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9 v noci a Bill byl st\u00e1le venku. Sed\u011bl p\u0159ed domem na dece a d\u00edval se na hv\u011bzdy. Stoupl jsem si k oknu, odhrnul jsem z\u00e1clony a chv\u00edli se na n\u011bj jen d\u00edval. Oto\u010dil se na m\u011b a nazna\u010dil mi, a\u0165 jdu k n\u011bmu. Sebral jsem ze \u017eidle svou ob\u0159\u00ed mikinu a vy\u0161el jsem ven. Posadil jsem se vedle n\u011bj a mikinu jsem mu hodil okolo ramen. D\u011bkovn\u011b se usm\u00e1l a hlavu si op\u0159el o moje rameno.<\/div>\n
\n
,,P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem.“ Pronesl po chv\u00edli a propletly prsty na ruce s t\u011bmi m\u00fdmi.<\/div>\n
,,O \u010dem?“<\/div>\n
,,O n\u00e1s. Co bude a tak..“<\/div>\n
,,Aha\u2026 A na co jsi p\u0159i\u0161el?“ Zeptal jsem se zv\u011bdav\u011b. Br\u00e1\u0161ka ke mn\u011b zvedl pohled.
,,V\u00ed\u0161, Tomi\u2026 Co kdybychom odjeli n\u011bkam pry\u010d? T\u0159eba za hranice\u2026 Rakousko, Francie\u2026 Prost\u011b pry\u010d.“<\/div>\n
,,Ale Billy, to by znamenalo z\u0159eknout se\u2026“<\/div>\n
,,Sl\u00e1vy? Hudby? Rodiny?“<\/div>\n
,,Ano.“ Vydechl jsem.<\/div>\n
,,Tomi… Co je sl\u00e1va nebo hudba v porovn\u00e1n\u00ed s tebou? A kdo je vlastn\u011b moje rodina? M\u00e1ma? Promi\u0148, Tomi, ale\u2026 Nen\u00e1vid\u00ed n\u00e1s. Nikdy to nebude jako d\u0159\u00edv. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b ani tebe neuhodila dobr\u00fdch deset let a kdy\u017e n\u00e1s tu vid\u011bla\u2026 Nem\u00e1 o n\u00e1s z\u00e1jem. A t\u00e1ta? Vyka\u0161lal se na n\u00e1s. M\u00e1 novou \u017eenu a za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f budeme m\u00edt nevlastn\u00edho sourozence, kter\u00e9ho j\u00e1 ani nechci vid\u011bt. To ty jsi moje rodina. Moje v\u0161echno. S tebou mi nic nechyb\u00ed.“<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se to nezd\u00e1, ale tak trochu m\u011b dojal. C\u00edtil jsem se \u0161\u0165astn\u00fd a pot\u0159ebn\u00fd.<\/div>\n
,,Billy, j\u00e1\u2026 Jsi si jist\u00fd?“<\/div>\n
,,Jsem. A p\u0159\u00edsah\u00e1m ti, \u017ee jsem si nikdy ni\u010d\u00edm nebyl jist\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e t\u00edm, co ti te\u010f \u0159\u00edk\u00e1m. Sbal\u00edme v\u011bci a z\u00edtra r\u00e1no odjedeme n\u011bkam do h\u00e1je. Pronajmeme si byt nebo si ho klidn\u011b koup\u00edme. Pen\u011bz m\u00e1me dost. M\u016f\u017eeme se celej \u017eivot jenom fl\u00e1kat a b\u00fdt spolu. Jsme dosp\u011bl\u00ed a nic n\u00e1s tu nedr\u017e\u00ed.“ Bill mluvil ti\u0161e, ale horliv\u011b. V jeho hlase mi neunikla nad\u011bje. C\u00edtil jsem, \u017ee i on je \u0161\u0165astn\u00fd. Byl to n\u00e1dhern\u00fd pocit.<\/div>\n
Pol\u00edbil jsem ho na pootev\u0159en\u00e9 rty a on m\u011b st\u00e1hnul na sebe. Polo\u017eil se a j\u00e1 na n\u011bj. Mikinu jsem mu shodil z ramen a vysvl\u00e9kl jsem mu triko. Nem\u011bl jsem strach. Byla tma. Nebylo vid\u011bt na krok. Nevid\u011bl jsem po\u0159\u00e1dn\u011b ani br\u00e1\u0161ku. Jen jeho \u017ehnouc\u00ed o\u010di a ty mi jasn\u011b \u0159\u00edkaly, \u017ee te\u010f je ten prav\u00fd \u010das p\u0159estat se b\u00e1t. A j\u00e1 to ud\u011blal. Kousek jsem si od Billa odsedl a zvedl jsem se. Svl\u00e9kl jsem si triko, kalhoty a nakonec i boxerky. Bill m\u011b ti\u0161e pozoroval a nevinn\u011b se skous\u00e1val spodn\u00ed ret. Nadechl jsem se a vyt\u00e1hl jsem na nohy i jeho. I jemu jsem pomohl z oble\u010den\u00ed. On pochopil, co se chyst\u00e1m ud\u011blat. Objal m\u011b a dlan\u011bmi m\u011b hladil po z\u00e1dech. Sna\u017eil se m\u011b uklidnit a da\u0159ilo se mu to. Byl jsem uvoln\u011bn\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd. St\u00e1hl jsem ho zp\u00e1tky na deku a klekl si z\u00e1dy k n\u011bmu. Jeho dlan\u011b se us\u00eddlily na m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku a jeho hlas se ozval t\u011bsn\u011b u m\u00e9ho ucha. ,,M\u016f\u017eu?“<\/div>\n
Souhlasn\u011b jsem vydechl.<\/div>\n
Byl opravdu moc opatrn\u00fd. Pronikal do m\u011b pomalu a neust\u00e1le se sna\u017eil ti\u0161it sv\u016fj dech, aby mu neunikl \u017e\u00e1dn\u00fd m\u016fj protest. J\u00e1 jen ti\u0161e \u010dekal a uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee to nen\u00ed zas tak hrozn\u00e9. Naopak. Je to i celkem p\u0159\u00edjemn\u00e9. Chv\u00edli \u010dekal a l\u00edbal m\u016fj krk. Vzru\u0161oval m\u011b t\u00edm. Ten pocit, kter\u00fd m\u011b napl\u0148oval\u2026 Bylo to n\u011bco nepopsateln\u00e9ho. Kdy\u017e jsem m\u011bl dojem, \u017ee \u010dek\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, nepatrn\u011b jsem proti n\u011bmu pohnul svou p\u00e1nv\u00ed. Zalapal po dechu a nehty zaryl do m\u00fdch ramenou. Sklonil jsem hlavu a uc\u00edtil jsem Bill\u016fv prvn\u00ed znateln\u00fd pohyb. Slastn\u011b mi fun\u011bl do ucha a jeho dlan\u011b sjely k m\u00fdm bok\u016fm. Zav\u0159el jsem o\u010di a v\u0161echno si perfektn\u011b u\u017e\u00edval. Br\u00e1\u0161ka st\u00e9nal jako nikdy. L\u00edbilo se mu to a bolest, kterou mi zp\u016fsoboval, jsem dok\u00e1zal potla\u010dit. Nevn\u00edmal jsem ji. Vn\u00edmal jsem jen Billa. Svou l\u00e1sku a st\u0159ed vesm\u00edru. Trhnul sebou a o n\u011bco zrychlil. Bolest pomalu nar\u016fstala a j\u00e1 sykl, kdy\u017e poprv\u00e9 tvrd\u011b p\u0159irazil.
,,Vydr\u017e jen moment\u2026 Chvili\u010dku.“ Za\u0161eptal br\u00e1\u0161ka a j\u00e1 se sna\u017eil. Bylo to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm t\u011b\u017e\u0161\u00ed, proto\u017ee p\u0159estal br\u00e1t jak\u00e9koli ohledy. Ch\u00e1pal jsem ho a nechal jsem ho b\u00fdt. Cel\u00fd se rozt\u0159\u00e1sl a j\u00e1 jen spokojen\u011b zak\u0148u\u010del, kdy\u017e se do m\u011b ud\u011blal.<\/div>\n
\u010cekal jsem, \u017ee si lehne a usne, ale on na m\u011b st\u00e1le myslel. Oto\u010dil si m\u011b k sob\u011b a donutil m\u011b posadit se. Klekl si mezi m\u00e1 stehna a bez jak\u00e9hokoli varov\u00e1n\u00ed m\u011b vzal do \u00fast. Prsty jsem mu za\u0161il do jemn\u00fdch vlas\u016f a zaklonil jsem hlavu. Miloval jsem ho a trochu jsem se mu divil. Poprv\u00e9 to bylo dost siln\u00e9 i pro m\u011b a byl jsem potom nehor\u00e1zn\u011b unaven\u00e9 a neschopn\u00fd. A on m\u011b perfektn\u011b uspokojoval. C\u00edtil, \u017ee u\u017e to dlouho nevydr\u017e\u00edm. Byl rychl\u00fd a p\u0159esn\u00fd. V\u011bd\u011bl, jak to m\u00e1m r\u00e1d.<\/div>\n
Le\u017eeli jsme vedle sebe naz\u00ed a spokojen\u00ed. Oba jsme z\u00edrali na nebe a Bill tiskl mou dla\u0148. Bylo mi n\u00e1dhern\u011b. Kdybychom nemuseli, z\u016fstali bychom tady a\u017e do r\u00e1na. Zvedl jsem se a posb\u00edral jsem sv\u00e9 i Billovy v\u011bci. Bill vzal deku a oba jsme se vr\u00e1tili dovnit\u0159. V\u011bci jsme nechali pod schody a zapadli jsme do postele.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b zastihlo a\u017e neslu\u0161n\u011b brzo. Otev\u0159el jsem o\u010di a spat\u0159il jsem Bill\u016fv obli\u010dej jen n\u011bkolik milimetr\u016f od sv\u00e9ho. Byl u\u017e oble\u010den\u00fd a usm\u00edval se.<\/div>\n
,,Dobr\u00e9 r\u00e1no l\u00e1sko.“ Pozdravil a rozt\u00e1hl z\u00e1v\u011bsy. Pak p\u0159e\u0161el zp\u00e1tky ke mn\u011b.
,,Dobr\u00fd?“ Zeptal se a k\u00fdvnul hlavou sm\u011brem k m\u00e9mu ct\u011bn\u00e9mu pozad\u00ed, kter\u00e9 kryla jen \u010d\u00e1st pe\u0159iny.<\/div>\n
,,Snad jo.“ K\u00fdvnul jsem. Bill se posadil ke mn\u011b.
,,Sbalil jsem ti v\u0161echny v\u011bci, uklidil jsem\u2026 U\u017e sta\u010d\u00ed jenom odjet.“<\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se a dv\u011bma prsty jsem lehce nadzvedl jeho sklon\u011bnou hlavu.
,,Rozmyslel sis to dob\u0159e?“<\/div>\n
,,Nen\u00ed co si rozm\u00fd\u0161let. J\u00e1 jsem rozhodnut\u00fd.“<\/div>\n
,,Ztrat\u00ed\u0161 v\u0161echno. Doma m\u00e1\u0161 v\u0161echny v\u011bci\u2026“<\/div>\n
,,Koup\u00edme nov\u00e9. A neztrat\u00edm v\u016fbec nic.“ Zakroutil hlavou. ,,Tomi\u2026 Ty nechce\u0161 pry\u010d?“ Zeptal se podez\u00edrav\u011b.<\/div>\n
,,Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. Jen m\u00e1m strach, abys nelitoval.“<\/div>\n
,,Nikdy.“ Za\u0161eptal a vstal. Uk\u00e1zal na svou stranu postele, kde m\u011b \u010dekalo \u010dist\u00e9 oble\u010den\u00ed a ode\u0161el.<\/div>\n
J\u00e1 s n\u00edm chci odjet. N\u011bkam hodn\u011b daleko. Jsem p\u0159ipraven\u00fd se v\u0161eho vzd\u00e1t jen kv\u016fli n\u011bmu. A tak\u00e9 to ud\u011bl\u00e1m. Pojedeme daleko. N\u011bkam, kde n\u00e1s nezaj\u00ed. Kde na n\u00e1s rychle zapomenou a nechaj\u00ed n\u00e1s \u017e\u00edt.<\/div>\n
Obl\u00e9kl jsem se a \u0161el jsem dol\u016f. Nasn\u00eddal jsem se a narazil na br\u00e1\u0161ku v koupeln\u011b. Sed\u011bl na van\u011b a plakal. Posadil jsem se vedle n\u011bj a objal jsem ho kolem ramen.
,,Pojedeme?“ Br\u00e1\u0161ka jen k\u00fdvnul a set\u0159el si slzy. Odnesl jsem v\u0161echny ta\u0161ky do auta a vr\u00e1til jsem se je\u0161t\u011b pro Billa.<\/div>\n
,,Co s kl\u00ed\u010di?“ Zeptal se a podal mi je.
,,Pod roho\u017eku. Andy o tom v\u00ed.“ K\u00fdvnul jsem a zamkl jsem.<\/div>\n
,,M\u00e1me v\u0161echno?“ Oto\u010dil se je\u0161t\u011b Bill. ,,M\u00e1m tebe\u2026 Co mi chyb\u00ed?“<\/div>\n
Bill se zavrtal do seda\u010dky a ti\u0161e se d\u00edval p\u0159ed sebe. Chv\u00edli jsem ho pozoroval a pak jsem nastartoval. Bill se pousm\u00e1l a p\u0159ipoutal se. Vycouval jsem na silnici a jel jsem n\u011bkam\u2026 Ani nev\u00edm.
,,Kam to bude?“ Oto\u010dil jsem se na br\u00e1\u0161ku.
,,Kamkoli, ale hlavn\u011b daleko.“ Odpov\u011bd\u011bl a za\u010dal z kapsy dolovat zvon\u00edc\u00ed mobil. ,,M\u00e1ma.“ \u0160eptl, ale \u00fasm\u011bv z jeho tv\u00e1\u0159e nemizel. V klidu hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
,,No to je dost, Bille! Kde jste?“ Bill si dr\u017eel mobil v \u00factyhodn\u00e9 vzd\u00e1lenosti od ucha a j\u00e1 z\u0159eteln\u011b sly\u0161el m\u00e1min hlas. Bill se na m\u011b pod\u00edval a pak se vr\u00e1til zp\u00e1tky k roz\u010d\u00edlen\u00e9mu m\u00e1minu hlasu. Letmo se dotkl m\u00e9 ruky a rty se p\u0159itiskl k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. D\u00e1l jsem d\u00e1val pozor na cestu p\u0159ed sebou a jen po o\u010dku jsem sledoval Bill\u016fv spokojen\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
,,Jedeme dom\u016f\u2026“<\/div>\n
Ne\u010dekal, jestli se mu dostane odpov\u011bdi. Ukon\u010dil hovor a spokojen\u011b vydechl.<\/div>\n
Ano. Jedeme si naj\u00edt domov.<\/div>\n

KONEC<\/strong><\/h2>\n
autor: Lostmickey<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lostmickeybetaread: Janule (Tom) Bolelo to. Hodn\u011b m\u011b to bolelo. Kdy\u017e Billa uhodila, za\u010dal jsem j\u00ed nen\u00e1vid\u011bt. Ml\u00e1tila ho proto, \u017ee je zamilovan\u00fd. Tak to ale p\u0159eci cht\u011bla. Neust\u00e1le mu \u0159\u00edkala, a\u0165 si n\u011bkoho najde. A\u0165 nen\u00ed s\u00e1m. A te\u010f? Kdy\u017e si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[152],"tags":[],"class_list":["post-16809","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-forever-yours"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16809","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16809"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16809\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16809"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16809"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16809"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}