{"id":16832,"date":"2008-08-26T14:00:00","date_gmt":"2008-08-26T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16795"},"modified":"2008-08-26T14:00:00","modified_gmt":"2008-08-26T13:00:00","slug":"muj-zlobivej-model-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/26\/muj-zlobivej-model-42\/","title":{"rendered":"M\u016fj zlobivej model 42."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
„Jak si mohl?“ vydechl Tom skl\u00ed\u010den\u011b a z jeho o\u010d\u00ed u\u017e d\u00e1vno st\u00e9kaly slzy proudem. „Jak si jenom mohl takhle sprost\u011b lh\u00e1t?! Ty ani nev\u00ed\u0161, jak t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm,“ k\u0159i\u010del po n\u011bm a vys\u00edlen\u011b dopadnul na gau\u010d vedle. Tak moc jej v tuhle chv\u00edli nen\u00e1vid\u011bl. V\u0161echna ta bolest se v n\u011bm najednou nahromadila a tolik tlumen\u00e1 zlost musela vyj\u00edt ven. U\u017e by nedok\u00e1zal jinak. Tv\u00e1\u0159 automaticky ukryl do rukou a ti\u0161e plakal. Jedin\u00fdm \u0161t\u011bst\u00ed\u010dkem byl jeho mil\u00e1\u010dek, kter\u00fd si k n\u011bmu pohotov\u011b kleknul a navzdory otcovu skeln\u00e9mu pohledu jej k sob\u011b nal\u00e9hav\u011b p\u0159itulil.<\/div>\n
„Neplakej, mil\u00e1\u010dku, pros\u00edm, neplakej,“ ti\u0161e mu p\u00edpal Bill do ou\u0161ka a c\u00edtil, jak si jej Tomovy dlan\u011b p\u0159iv\u00edjej\u00ed po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc.
„Bille, jdi na chvilku nahoru. J\u00e1 si tady promluv\u00edm s t\u00e1tou,“ vydechl ti\u0161e Tom a p\u0159i slov\u011b t\u00e1ta nen\u00e1vistn\u011b prop\u00e1lil pohledem sv\u00e9ho otce, kter\u00fd se nemohl na sv\u00e9 dva synky vynad\u00edvat. P\u016fsobili tak k\u0159ehce spolu\u2026 nedok\u00e1zal si odpustit, \u017ee to byli pr\u00e1v\u011b oni se Simone, co jim tak moc ubl\u00ed\u017eili. A ve snaze rozd\u011blit je a uleh\u010dit hojen\u00ed ran, si vym\u00fd\u0161leli hlouposti. Ale a\u017e tady vid\u011bl, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 sebere\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed le\u017e by ty dva od sebe nedostala. Oni prost\u011b k sob\u011b pat\u0159ili. Vypadali spolu naprosto kouzeln\u011b. P\u0159i pohledu na jejich hlubok\u00e9 objet\u00ed nedok\u00e1zal v\u011b\u0159it, \u017ee je to 12 let, co se kluci takhle obj\u00edmali naposled. Bylo mu do pl\u00e1\u010de. A je\u0161t\u011b k tomu se chystal ud\u011blat n\u011bco, co Toma slo\u017e\u00ed u\u017e nadobro.
„Jsi si jistej?“ zeptal se je\u0161t\u011b Bill tichounce a malinko se od Toma odt\u00e1hnul. Tom se na n\u011bj dlouze zad\u00edval a pot\u00e9 mu z o\u010d\u00ed stekla dal\u0161\u00ed slza. Te\u010f to v\u0161ak u\u017e nebyla slza zlosti \u010di hn\u011bvu, ale strachu. Strachu, \u017ee se mu tohle kr\u00e1sn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed naprosto odciz\u00ed a on o n\u011bj p\u0159ijde. Proto\u017ee u\u017e tu\u0161il, co asi bude otec cht\u00edt.<\/div>\n
\n
„J-jo, jdi,“ cht\u011bl se nahnout k jeho rt\u016fm a vl\u00edbat mu do nich v\u0161echnu tu l\u00e1sku, kterou c\u00edtil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f nem\u016f\u017ee.
„Tak dob\u0159e,“ souhlasil ti\u0161e Bill a jedn\u00edm gestem nazna\u010dil pejskovi, aby jej n\u00e1sledoval nahoru. Ten si vzal je\u0161t\u011b sv\u00e9ho kr\u00e1l\u00ed\u010dka a poslu\u0161n\u011b tlapal za Billem. Zat\u00edmco z\u016fstal Tom dole i s t\u00e1tou, Bill nedo\u010dkav\u011b sed\u011bl na posteli se srdcem a\u017e n\u011bkde v krku, jak se chud\u00e1\u010dek b\u00e1l, \u017ee se tam ti dva pobijou. \u010cekal asi deset minut, nic se ned\u011blo, tak\u017ee to zat\u00edm vypadalo celkem dob\u0159e. A\u017e najednou usly\u0161el prudk\u00e9 bouchnut\u00ed vchodov\u00fdma dve\u0159ma.<\/div>\n
Jeho o\u010di se automaticky sto\u010dily ke schod\u016fm a on v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nen\u00ed dobr\u00e9 znamen\u00ed. Ur\u010dit\u011b se poh\u00e1dali a Tom jej vykopnul! Nebo se jenom prost\u011b poh\u00e1dali a pak jejich t\u00e1ta ode\u0161el\u2026 Schody bral rad\u011bji po dvou, aby byl dole co nejd\u0159\u00edve. Cht\u011bl b\u00fdt te\u010f s Tomem. Jejich t\u00e1ta pro n\u011bj nic neznamenal. Dvan\u00e1ct let jej p\u0159eci nevid\u011bl a jeho t\u00e1ta se o n\u011bj tak\u00e9 n\u011bjak nestaral. P\u0159i\u0161el mu prost\u011b jako ciz\u00ed \u010dlov\u011bk, nikoli jeho biologick\u00fd otec. Jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekv\u00e1pko, kdy\u017e v ob\u00fdv\u00e1ku uvid\u011bl na pohovce sed\u011bt m\u00edsto sv\u00e9 l\u00e1sky pr\u00e1v\u011b sv\u00e9ho otce.
„Kde je Tom?“ zeptal se rozhodn\u00fdm hlasem a popo\u0161el malinko bl\u00ed\u017e. Jorgen, sklesle sed\u00edc\u00ed na \u017eidli, se na n\u011bj dlouze zahled\u011bl a pak m\u00e1vnul sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.Y
„Ode\u0161el\u2026 nen\u00e1vid\u00ed m\u011b\u2026 ale za tohle si m\u016f\u017eu s\u00e1m,“ \u0161eptl ti\u0161e a zklaman\u011b sklonil sv\u016fj pohled k zemi. Tak moc se styd\u011bl.<\/div>\n
„To tedy m\u016f\u017eete. M\u00e1te ten nejcenn\u011bj\u0161\u00ed poklad na sv\u011bt\u011b a takhle mu ubli\u017eujete\u2026 pro\u010d mu ned\u00e1te pokoj a nenech\u00e1te jej spokojen\u011b \u017e\u00edt?“ zeptal se jej Bill vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem a v\u016fbec mu nevadil Jorgen\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd pohled, \u017ee mu jeho vlastn\u00ed d\u00edt\u011b vyk\u00e1.
„Bille, pod\u00edvej\u2026 j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem pro tebe \u00fapln\u011b ciz\u00ed\u2026 ale j\u00e1 v\u00e1s oba dva moc miluju\u2026 akor\u00e1t m\u00e1m velik\u00fd probl\u00e9my a pot\u0159ebuju pen\u00edze\u2026 hodn\u011b pen\u011bz. Pot\u0159ebuju, aby Tom tenhle byt prodal, jinak skon\u010d\u00edm \u0161patn\u011b,“ vydechl skl\u00ed\u010den\u011b a p\u0159ipadal si d\u011bsn\u011b uboze. Zat\u00edmco jeho syn vyd\u011bl\u00e1v\u00e1 miliony, on tady mus\u00ed vyh\u00e1n\u011bt sv\u00e9ho syna a prod\u00e1vat mu d\u016fm.
„L\u017eete. Stejn\u011b jako mamka lhala. Nev\u011b\u0159\u00edm v\u00e1m jedin\u00fd slovo. Oba dva milujete jenom sebe. Nic jin\u00e9ho. Jenom sebe. V\u016fbec v\u00e1m nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co je s n\u00e1ma. Jste oba dva tolik sobeck\u00fd. Jorgene, nechte Toma u\u017e na pokoji. J\u00e1 v\u00e1m ty pen\u00edze d\u00e1m, ale tenhle byt je jedin\u00fd, na co je py\u0161nej. J\u00e1 v\u00e1s pros\u00edm, neberte mu jej,“ ti\u0161e \u0161eptl a po tv\u00e1\u0159i mu stekla jedna velik\u00e1 slza. „Pros\u00edm\u2026 tati,“ dodal Bill nesly\u0161n\u011b, \u010d\u00edm\u017e Jorgena \u00fapln\u011b \u0161okoval. P\u0159esn\u011b takhle jej prosil p\u0159ed dvan\u00e1cti lety, aby z\u016fstali. A on neposlechl a bylo mu to jedno. Tehdy si \u0159\u00edkal, hloup\u00e9 d\u00edt\u011b, co o tom m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, a\u017e tady pochopil, \u017ee m\u00e1lem zni\u010dil n\u011bco naprosto n\u00e1dhern\u00e9ho.
„J\u00e1 to od tebe nep\u0159ijmu, Bille. Mrz\u00ed m\u011b to, ale tohle se prod\u00e1 a Tom se bude muset naj\u00edt n\u011bco nov\u00fdho\u2026 j\u00e1 taky bydl\u00edm u p\u0159\u00edtelkyn\u011b,“ \u0159ekl najednou s ot\u0159esn\u00fdm klidem, kter\u00fd Billovi nahnal hus\u00ed k\u016f\u017ei. A\u017e te\u010f se v n\u011bm zvednula vlna odporu.
„Vy jej chcete vyhodit na ulici jako n\u011bjak\u00fdho psa?? A to si \u0159\u00edk\u00e1te otec? Jsou to p\u0159eci va\u0161e probl\u00e9my! Tom si na tenhle byt tvrd\u011b vyd\u011blal a te\u010f mu tohle v\u0161echno neshr\u00e1bnete! To j\u00e1 nedovol\u00edm! A kdy\u017e to jste schopnej ud\u011blat, tak jste hezkej srab,“ \u0159ekl rozhodn\u011b, pot\u00e9 se oto\u010dil, vzal si svou mikinu a vyb\u011bhl do ulic Berl\u00edna.<\/div>\n
P\u0159es slzy, ho\u0159ce tla\u010d\u00edc\u00ed se do jeho o\u010d\u00ed, skoro ani nevid\u011bl na cestu\u2026 vlastn\u011b ani nevn\u00edmal, kam se jeho auto \u0159\u00edtilo. V\u016fbec nev\u011bd\u011bl, kde jej m\u00e1 hledat. Strach jej cel\u00e9ho s\u017e\u00edral a on c\u00edtil, \u017ee je Tomovi \u0161patn\u011b. Moc \u0161patn\u011b. P\u0159esto mu v\u0161ak v t\u00e9hle situaci nepomohl jeho instinkt dvoj\u010dete a jeho srdce neum\u011blo ud\u00e1t sm\u011br, kter\u00fdm se Tom vydal. Nakonec jej v\u0161ak napadl jeden bar, kam jej Tom vzal hned prvn\u00ed den, co sem Bill p\u0159i\u0161el. Bylo to jenom kous\u00ed\u010dek od agentury, tak\u017ee p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl cestu, jinak by se v tmav\u00fdch ulic\u00edch Berl\u00edna mo\u017en\u00e1 ztratil.<\/div>\n
Urychlen\u011b zaparkoval kousek od vchodu a nejist\u00fdm v\u00fdrazem nahl\u00e9dl dovnit\u0159.
„Ach bo\u017ee,“ vydechl ti\u0161e, jak se protloukal p\u0159es stoly a n\u011bkolikr\u00e1t do n\u011bj vrazil nejeden opilec, a\u017e nakonec kone\u010dn\u011b do\u0161el ke stvo\u0159en\u00ed\u010dku, kter\u00e9 sem v\u016fbec nepat\u0159ilo. Tom m\u011bl p\u0159ed sebou snad p\u011bt pr\u00e1zdn\u00fdch sklenek a je\u0161t\u011b jednu nedopitou. U\u017e u\u017e po n\u00ed natahoval ruce, kdy\u017e jej najednou jemn\u00e1 dla\u0148 chytla za z\u00e1p\u011bst\u00ed.
„Mysl\u00edm, \u017ees u\u017e jich m\u011bl dost,“ \u0159ekl Bill klidn\u00fdm hl\u00e1skem a kone\u010dn\u011b se na jeho tv\u00e1\u0159i zra\u010dil jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. I kdy\u017e byl Tom opil\u00fd namol, p\u0159i\u0161el mu roztomil\u00fd a vlastn\u011b byl neskute\u010dn\u011b r\u00e1d, \u017ee jej na\u0161el je\u0161t\u011b ve st\u00e1diu, kdy jej aspo\u0148 celkem vn\u00edmal. „Poj\u010f, pomalounku se postav,“ \u0159ekl Bill a opatrn\u011b pomohl br\u00e1\u0161kovi na nohy.<\/div>\n
„Chcete pomoct?“ zeptal se mlad\u00fd barman, kter\u00fd Tomovi v\u0161echny ty sklenky nal\u00edval a bylo mu jej od za\u010d\u00e1tku l\u00edto. Te\u010f v\u0161ak c\u00edtil v\u011bt\u0161\u00ed l\u00edtost k Billovi, kter\u00fd jej sv\u00fdm huben\u00fdm t\u011bl\u00ed\u010dkem jenom st\u011b\u017e\u00ed mohl un\u00e9st.
„To byste byl hodnej. J\u00e1 to toti\u017e jaksi s\u00e1m nezvl\u00e1d\u00e1m,“ zasup\u011bl Bill p\u0159idu\u0161en\u00fdm hl\u00e1skem, jak se mu Tom uvelebil v n\u00e1ru\u010d\u00ed a za\u010dal se mu prohrab\u00e1vat vl\u00e1sky.
Za pomoci barmana Bill kone\u010dn\u011b dostal Toma do auta, jenom\u017ee kdy\u017e za n\u00edm zav\u0159el dve\u0159e a kone\u010dn\u011b se posadil vedle n\u011bj, \u010dekala tady na n\u011bj dal\u0161\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eka.
„J\u00e1 nechci dom\u016f,“ zabrumlal Tom zpola p\u0159i v\u011bdom\u00ed a neobratn\u00fdm pohybem si st\u00e1hnul Billa na sebe.
„Tomi, no tak, l\u00e1sko,“ p\u00edpl Bill ti\u0161e a nedok\u00e1zal odm\u00edtat Tomovy neurval\u00e9 polibky, kter\u00fdmi mu l\u00edbal kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti.
„Kr\u00e1sn\u011b l\u00edb\u00e1\u0161,“ za\u0161tkal Tom a za\u010dal Billovi k\u016f\u017ei jemn\u011b s\u00e1t. Bill se n\u011b\u017en\u011b zasm\u00e1l. „To ty taky, mil\u00e1\u010dku, akor\u00e1t rty m\u00e1m malinko v\u00fd\u0161, ale to nevad\u00ed.“<\/div>\n
Po v\u00edce ne\u017e p\u011btiminutov\u00e9m boji s Tomov\u00fdmi polibky, se jim p\u0159ece jen poda\u0159ilo nastartovat. Jenom\u017ee p\u0159ejeli zhruba n\u011bkolik metr\u016f, a u\u017e musel Bill stav\u011bt na nejbli\u017e\u0161\u00edm parkovi\u0161ti, kter\u00e9 se nach\u00e1zelo tro\u0161i\u010dku d\u00e1le od ru\u0161n\u00e9ho centra.
„Tomi, pros\u00edm t\u011b. Kdy\u017e m\u011b bude\u0161 po\u0159\u00e1d takhle zlobit, nedojedeme dom\u016f,“ zaprosil Bill a sna\u017eil se vyprostit z Tomov\u00fdch dlan\u00ed, kter\u00e9 mu neohraban\u011b trhaly s knofl\u00ed\u010dky kalhot.
„Tak jo, d\u011blej si co chce\u0161,“ vzdal sv\u016fj boj a nechal Toma, aby mu s li\u0161\u00e1ck\u00fdm culen\u00edm jemn\u011b l\u00edbal b\u0159\u00ed\u0161ko, a p\u0159itom pomalu rozep\u00ednal zip u kalhot.<\/div>\n
Billovi to zas tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9 nebylo, a tak se po chvilce malinko uvolnil, a dokonce i jemn\u011b vydechl. A kdy\u017e se kone\u010dn\u011b Tomovy prst\u00edky probojovaly a\u017e k lemu boxerek, najednou ztuhnul.<\/div>\n
„Tomi?“ vydechl ti\u0161e Bill a popla\u0161en\u011b mrkal po br\u00e1\u0161kovi, kter\u00fd se mu spokojen\u011b rozvaloval na kl\u00edn\u011b a ti\u0161e spinkal. „Tak snad to zvl\u00e1dnu,“ povzdechl si ti\u0161e a opatrn\u011b nastartoval. J\u00edzda s Tomem mezi nohama byla malinko slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e myslel, ale stejn\u011b se mu poda\u0159ilo ve zdrav\u00ed doj\u00edt a\u017e k Tomovu panel\u00e1ku.
„Mil\u00e1\u010dku\u2026 vst\u00e1vej,“ za\u0161eptal a jemn\u011b se sklonil, aby jej mohl dlouze pol\u00edbit. I kdy\u017e Tomem vl\u00e1la v\u016fn\u011b alkoholu, Billovi to na n\u011bm nep\u0159ek\u00e1\u017eelo. Ch\u00e1pal jej, a kupodivu mu to nevadilo. Tom se v\u0161ak nehnul a p\u0159itulil si k sob\u011b Billovy boky je\u0161t\u011b v\u00edce.
„Dobrou noc,“ p\u00edpl ti\u0161e a rozhodl se, \u017ee p\u0159es noc z\u016fstanou tady. Stejn\u011b by jej nedostal a\u017e nahoru. A tak si svou l\u00e1sku je\u0161t\u011b chvili\u010dku st\u0159e\u017eil a c\u00edtil, \u017ee Tom je osoba, bez kter\u00e9 by nedok\u00e1zal p\u0159e\u017e\u00edt. Byl mu v\u0161\u00edm – bratrem, sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161\u00ed, nej kamar\u00e1dem, milencem, ale hlavn\u011b l\u00e1skou \u017eivota, a to se nezm\u011bn\u00ed, i kdyby se d\u011blo cokoliv\u2026<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kaybetaread: Janule „Jak si mohl?“ vydechl Tom skl\u00ed\u010den\u011b a z jeho o\u010d\u00ed u\u017e d\u00e1vno st\u00e9kaly slzy proudem. „Jak si jenom mohl takhle sprost\u011b lh\u00e1t?! Ty ani nev\u00ed\u0161, jak t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm,“ k\u0159i\u010del po n\u011bm a vys\u00edlen\u011b dopadnul na gau\u010d vedle. Tak moc<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[139],"tags":[],"class_list":["post-16832","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-zlobivej-model"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16832","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16832"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16832\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16832"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16832"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16832"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}