{"id":16997,"date":"2008-08-09T17:00:00","date_gmt":"2008-08-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16959"},"modified":"2008-08-09T17:00:00","modified_gmt":"2008-08-09T16:00:00","slug":"bez-milosti","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/09\/bez-milosti\/","title":{"rendered":"Bez milosti"},"content":{"rendered":"
autor: ZoE
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
T\u011bchto p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f jsem za\u010dala ps\u00e1t ned\u00e1vno. Ale teprve dnes, souhrou n\u00e1hod a ud\u00e1lost\u00ed posledn\u00edch dn\u00ed, nabyly smysl.
Pros\u00edm, ne\u010dekejte tentokr\u00e1t souhrn vesel\u00fdch historek, z\u00e1\u017eitk\u016f a r\u016fzn\u00fdch p\u0159irovn\u00e1n\u00ed.
Tahle pov\u00eddka m\u00e1 svou s\u00edlu v n\u011b\u010dem \u00fapln\u011b jin\u00e9m. Nepokazte, pros\u00edm, kouzlo tohoto p\u0159\u00edb\u011bhu v\u00fdbuchy sm\u00edchu. Nezaslou\u017e\u00ed si to.
Je to pouh\u00e1 fikce. Proto se, pros\u00edm, nepozastavujte nad detaily, kter\u00e9 by v b\u011b\u017en\u00e9m sv\u011bt\u011b, pln\u00e9m modern\u00edch vymo\u017eenost\u00ed, nebyly prakticky mo\u017en\u00e9.<\/em>
Je to n\u011bco, co ode mne zat\u00edm nezn\u00e1te. I pro m\u011b samotnou je to nov\u00e9.
Nev\u00edm, zda tento n\u00e1pad ocen\u00edte, ale va\u0161e reakce m\u011b moc zaj\u00edmaj\u00ed.
D\u00edky v\u00e1m, \u017ee jste a tak\u00e9 v\u00e1m d\u00edky za to, \u017ee n\u00e1s autory sv\u00fdmi komenty a post\u0159ehy inspirujete k dal\u0161\u00edmu psan\u00ed xDD<\/em><\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy Tom opatrn\u011b pronikl do t\u011bla sv\u00e9ho k\u0159ehk\u00e9ho bratra, se letounem ozval jeho bolestiv\u00fd, p\u0159esto \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd zaznamenala i \u010dern\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148ka.<\/div>\n
\n
V tom sam\u00e9m okam\u017eiku letadlo narazilo do vodn\u00ed hladiny, kter\u00e1 byla stejn\u011b nemilosrdn\u00e1 a tvrd\u00e1 jako sk\u00e1la. Pomalu otev\u0159ela svou chladnou smrtelnou n\u00e1ru\u010d a uv\u00edtala letoun pln\u00fd na\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edch, modl\u00edc\u00edch se a na smrt vyd\u011b\u0161en\u00fdch pasa\u017e\u00e9r\u016f ve sv\u00e9m nitru\u2026<\/div>\n
N\u011bkolik set d\u00edl\u016f letadla se po n\u00ed rozb\u011bhlo do v\u0161ech stran.<\/div>\n
Zanedlouho bylo po v\u0161em\u2026 zr\u00e1dn\u00e1 hladina byla op\u011bt rovn\u00e1, bly\u0161tiv\u00e1, jako zrcadlo zl\u00e9 \u010darod\u011bjky. Po rozpadnut\u00e9m letounu nezbyla t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00e1 stopa. Jen sem tam dorazilo p\u00e1r bublinek z temn\u00e9 hlubiny, kter\u00e9 pomalu vystoupaly vzh\u016fru, a\u017e se vyno\u0159ily do slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f a popraskaly. D\u00e1valy tak nepatrn\u011b najevo, \u017ee kdesi hluboko, tam, kde lidsk\u00e9 oko nedohl\u00e9dne, se ukr\u00fdv\u00e1 velk\u00e9 bolestiv\u00e9 tajemstv\u00ed, kter\u00e9 m\u011blo n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho se dv\u011bma \u017elut\u00fdmi nafouknut\u00fdmi plovac\u00edmi vestami, voln\u011b si pluj\u00edc\u00edmi po tich\u00e9 hladin\u011b\u2026<\/div>\n
*flash back*<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se z okna a pozoruji oblaka pod n\u00e1mi. Bill sed\u00ed vedle m\u011b a pro\u010d\u00edt\u00e1 si n\u011bjak\u00fd bulv\u00e1rn\u00ed \u010dasopis. V posledn\u00ed dob\u011b se do sv\u011bta roznesla f\u00e1ma, \u017ee je gay. Billovi to dost ubl\u00ed\u017eilo a tak zb\u011bsile listuje ka\u017ed\u00fdm \u010dasopisem, novinami, magaz\u00edny, zkr\u00e1tka v\u0161\u00edm, kde by o tom mohla b\u00fdt zm\u00ednka. Je to asi dva dny, co k\u0159i\u010del na cel\u00fd hotel, \u017ee takov\u00fdm kret\u00e9n\u016fm, kte\u0159\u00ed o n\u011bm budou ps\u00e1t tyhle kraviny, u\u017e nikdy rozhovor neposkytne. Nikdy!<\/div>\n
*konec flash backu*<\/div>\n
V tu dobu ani jeden z nich netu\u0161il, \u017ee poskytovat rozhovory nebudou u\u017e nikdy nikomu.<\/div>\n
Te\u010f u\u017e je pozd\u011b. U\u017e se nerozsv\u00edt\u00ed kontrolky: P\u0159ipoutejte se, pros\u00edm, p\u0159ist\u00e1v\u00e1me. Letadlo u\u017e p\u0159ist\u00e1lo. Nikdo se nebude s pasa\u017e\u00e9ry lou\u010dit mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem s p\u0159\u00e1n\u00edm p\u011bkn\u00e9ho dne a pod\u011bkov\u00e1n\u00edm za vyu\u017eit\u00ed t\u00e9to leteck\u00e9 spole\u010dnosti. Nikdo nebude netrp\u011bliv\u011b \u010dekat, kdy na posuvn\u00e9m p\u00e1su uvid\u00ed kone\u010dn\u011b sv\u00e9 zavazadlo a stejn\u011b tak u\u017e nikoho nep\u0159iv\u00edtaj\u00ed rodiny, p\u0159\u00e1tel\u00e9, deleg\u00e1ti, \u010dekaj\u00edc\u00ed netrp\u011bliv\u011b v hale. Mezi nimi i dlouhovlas\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 si p\u0159i\u0161la pro sv\u00e9 dva syny. Pro sv\u00e1 dvoj\u010d\u00e1tka, kter\u00e1 znamenala cel\u00fd jej\u00ed sv\u011bt. Zat\u00edm v\u016fbec netu\u0161\u00ed, \u017ee nep\u0159ijdou. U\u017e nikdy. Nebude se moci rozlou\u010dit s jejich t\u011bly, nebude je moci obejmout a vyplakat sv\u016fj z\u00e1rmutek. Nebude je moci pol\u00edbit na posledn\u00ed cestu.<\/div>\n
*flash back*<\/div>\n
Sund\u00e1m si sluch\u00e1tka a chci br\u00e1\u0161ku n\u011bjak rozveselit. V tom okam\u017eiku se za\u010dne letadlo nep\u0159\u00edjemn\u011b t\u0159\u00e1st. Bill na m\u011b boj\u00e1cn\u011b vyt\u0159e\u0161t\u00ed o\u010di a j\u00e1 ho chytnu za ruku, abych jej trochu uklidnil.
„M\u00e1m strach, Tomi,“ trhan\u011b za\u0161pit\u00e1.
„Neboj, Bill\u00ed, to jsou jen turbulence, za chv\u00edli to p\u0159ejde.“ \u0158eknu klidn\u00fdm hlasem a mile se n\u011bj usm\u011bji.
„A co kdy\u017e\u2026 nep\u0159ejde?“ nam\u00edt\u00e1 Bill.
„Ale no tak, nelet\u00edme p\u0159ece poprv\u00e9\u2026 za\u017eil si to u\u017e snad tis\u00edckr\u00e1t a po\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161 takov\u00fd strach?“ \u017ee se tak pt\u00e1m. Vid\u00edm mu na o\u010d\u00edch, \u017ee je k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd. „Mil\u00e1\u010dku, p\u0159esta\u0148 se t\u0159\u00e1st, jsem u tebe, nic se n\u00e1m nestane. Jedin\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed pro tvou osobu tady zn\u00e1zor\u0148uji j\u00e1.“ Bill se lehce, k\u0159e\u010dovit\u011b pousm\u011bje. „Bille, v\u00ed\u0161 jak moc t\u011b miluju?“ neubr\u00e1n\u00edm se ot\u00e1zce, kdy\u017e se mi pla\u0161e zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed.
„N\u00e9 v\u00edc ne\u017e j\u00e1 tebe, Tomi!“ D\u00e1m mu ruku kolem ramen a p\u0159it\u00e1hnu si ho na sebe.
„Vid\u00ed\u0161, u\u017e to p\u0159estalo.“<\/div>\n
*konec flash backu*<\/div>\n
Kolik ve\u010de\u0159\u00ed dnes z\u016fstane netknut\u00fdch, kolik postel\u00ed u\u017e bude nav\u017edy pr\u00e1zdn\u00fdch, kolik dal\u0161\u00edch \u017eivot\u016f te\u010f pozbylo smysl \u017eit\u00ed, kolik lidsk\u00e9ho utrpen\u00ed a slz se bude skr\u00fdvat za touto katastrofou? Des\u00edtky, stovky\u2026 mo\u017en\u00e1 tis\u00edce. Nev\u00edm. Je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. To v\u0161e kv\u016fli na prvn\u00ed pohled zanedbateln\u00e9mu zkratu jednoho z motor\u016f. Byla tady teoretick\u00e1 mo\u017enost z\u00e1chrany, ale prakticky byla neprovediteln\u00e1.<\/div>\n
*flash back*<\/div>\n
Bill mi usnul na rameni a klidn\u011b oddechuje. Pravou ruku m\u00e1m polo\u017eenou na jeho stehnu a jemn\u011b jej hlad\u00edm. N\u011bco mi ze sp\u00e1nku zamru\u010d\u00ed do vlas\u016f, zamlask\u00e1 a nepatrn\u011b se na mn\u011b zavrt\u00ed. Spokojen\u011b se zacul\u00edm. Bylo tomu tak i d\u0159\u00edv. Jen na\u0161e doteky jsou te\u010f jin\u00e9, intenzivn\u011bj\u0161\u00ed, proc\u00edt\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, n\u011b\u017en\u00e9 a laskav\u00e9. Nikdo z n\u00e1s nemusel nic \u0159\u00edkat. P\u0159i\u0161lo to samo a c\u00edtili jsme to oba stejn\u011b. Tou\u017eili jsme po tom se jeden druh\u00e9ho dot\u00fdkat, l\u00edbat a ochra\u0148ovat z\u00e1rove\u0148. P\u0159i\u0161lo to n\u00e1hle, ale z\u00e1rove\u0148 to byla ta nejp\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou jsem kdy za\u017eil. Na\u0161e mazlen\u00ed a hry jsou nekone\u010dn\u00e9. Je to opravdov\u00e1 l\u00e1ska, kterou \u017e\u00e1dn\u00fd z n\u00e1s zat\u00edm nepoznal. I proto nesp\u011bch\u00e1me s t\u00edm, kdy na\u0161e t\u011bla, du\u0161e i srdce poprv\u00e9 splynou v jedno. M\u00e1me tolik \u010dasu. A\u017e se to stane, mysl\u00edm, \u017ee budeme oba plakat \u0161t\u011bst\u00edm. M\u00e1me celkem dost zku\u0161enost\u00ed, ale i p\u0159esto je Bill st\u00e1le panic. Je\u0161t\u011b nikdy v jeho \u017eivot\u011b nenastal ten spr\u00e1vn\u00fd okam\u017eik, dot\u00e1hnou to a\u017e do konce. V\u00edm, \u017ee tentokr\u00e1t tomu bude jinak a v\u00ed to i Bill. Nev\u00edm, kdy to nastane, ale bude to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou spole\u010dn\u011b za\u017eijeme. T\u00edm jsem si jist\u00fd. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Zavzdych\u00e1: „Tomi\u2026“<\/div>\n
*konec flash backu*<\/div>\n
Je pozd\u011b\u2026 Bill zem\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed osoby, kter\u00e1 mu byla nejmilej\u0161\u00ed. Nemyslel na sebe, myslel na osobu, kterou miloval v\u00edc ne\u017e sv\u00e9 j\u00e1. Myslel na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, na sv\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko, na sv\u00e9ho Toma, v jeho\u017e n\u00e1ru\u010d\u00ed i smrt byla n\u00e1dhern\u00e1.<\/div>\n
Tom vydechl naposledy s my\u0161lenkou, \u017ee sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku dok\u00e1zal ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm, i kdy\u017e to bylo v posledn\u00ed sekund\u011b jeho mlad\u00e9ho \u017eivota\u2026 Byl p\u0159e\u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
*flash back*<\/div>\n
D\u00edval jsem se na svou l\u00e1sku, a\u017e se probud\u00ed a j\u00e1 ho budu moci op\u011bt ut\u011b\u0161it. Ano, dal\u0161\u00ed turbulence jsou tady.
„Bill\u00ed, neboj, u\u017e je skoro konec,“ \u0159eknu klidn\u011b, kdy\u017e se Bill probud\u00ed a za\u010dne se kolem sebe zmaten\u011b rozhl\u00ed\u017eet, co se to d\u011bje. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed.
„Tomi, je \u010das,“ n\u011b\u017en\u011b \u0161pitne.
„\u010cas na co, mil\u00e1\u010dku?“ asi je trochu zmaten\u00fd z n\u011bjak\u00e9ho snu.
„Poj\u010f za mnou, ano Tomi?“ pronese n\u00e1dhern\u00fdm zvoniv\u00fdm hlasem. Nic ne\u0159\u00edk\u00e1m. Zvednu se a jdu za jeho malou prdelkou, kter\u00e1 m\u00e1 tvar roztomil\u00e9ho srd\u00ed\u010dka. Ob\u010das se mus\u00edme zachytit sed\u00e1k\u016f, proto\u017ee turbulence st\u00e1le trv\u00e1. Bill odhrne z\u00e1v\u011bs, za kter\u00fdm se nach\u00e1z\u00ed kabinka WC. Jsme v prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b, tak\u017ee n\u00e1s nesleduj\u00ed mraky cestuj\u00edc\u00edch, dokonce zrovna nen\u00ed nikde na obzoru ani \u017e\u00e1dn\u00e1 letu\u0161ka. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e a zamknu.<\/div>\n
„Bille, na z\u00e1chod\u011b? V letadle? A ke v\u0161emu jsi k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd!!!“ nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee to chce ud\u011blat pr\u00e1v\u011b te\u010f.
„Tomi, pros\u00edm, pomiluj se se mnou. Nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9 kdy a kde, ale \u017ee jsme tady spolu. Miluji t\u011b a\u2026 a m\u00e1m stra\u0161n\u00fd strach, \u017ee ty turbulence u\u017e nep\u0159estanou. Nechci um\u0159\u00edt bez toho, abychom byli spojeni i t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Tomi, pros\u00edm, ud\u011blej to pro m\u011b.“ Jeho prosby jsou tak nal\u00e9hav\u00e9, a\u017e mi za\u010d\u00edn\u00e1 b\u011bhat kus\u00ed k\u016f\u017ee po t\u011ble. Uchop\u00edm jeho hlavu do dlan\u00ed a pol\u00edb\u00edm jej. Bill se ke mn\u011b p\u0159itiskne cel\u00fdm sv\u00fdm t\u0159esouc\u00edm se t\u011bl\u00ed\u010dkem a hladov\u011b si bere m\u00e9 rty, jakoby to m\u011blo b\u00fdt opravdu naposledy.<\/div>\n
Knofl\u00ed\u010dek za knofl\u00ed\u010dkem rozep\u00edn\u00e1m jeho \u010dernou ko\u0161ili, kterou mu posl\u00e9ze st\u00e1hnu z ramen dol\u016f a nech\u00e1m spadnout na zem. Jeho t\u011blo je v jednom ohni. Pokud se tady dnes n\u011bco stane, tak za to bude moci nejsp\u00ed\u0161 Bill. Proto\u017ee tady v\u0161e sv\u00fdm rozp\u00e1len\u00fdm t\u011blem podp\u00e1l\u00ed.<\/div>\n
Neobratn\u011b se mi sna\u017e\u00ed odv\u00e1zat mikinu, kterou m\u00e1m kolem pasu. Povedlo se. Rychlost\u00ed blesku miz\u00ed i m\u00e9 tri\u010dko n\u011bkde na podlaze. Je pln\u00fd touhy a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, douf\u00e1m, \u017ee ho nezklamu. Ne, v\u00edm, \u017ee ho nezklamu. V\u0161echno je tak p\u0159irozen\u00e9. Na\u0161e spole\u010dn\u00e9 vyvrcholen\u00ed v\u0161echny tyhle \u00favahy jen potvrd\u00ed. D\u0159epnu si, rozepnu Billovi opasek, p\u00e1r knofl\u00ed\u010dk\u016f na d\u017e\u00ednech a pomalu mu je sund\u00e1v\u00e1m dol\u016f. P\u0159itom l\u00edb\u00e1m jeho hv\u011bzdu pro \u0161t\u011bst\u00ed. Na\u0161i hv\u011bzdu. \u0158\u00edkal, \u017ee kdy\u017e si ji nechal tetovat, myslel na m\u011b, proto\u017ee j\u00e1 jsem t\u00edm nejsv\u011btlej\u0161\u00edm bodem v jeho \u017eivot\u011b. D\u00edv\u00e1 se mi z vrchu do o\u010d\u00ed a netrp\u011bliv\u011b ke mn\u011b natahuje packy, abych u\u017e byl zase u n\u011bj.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b boxerky, mil\u00e1\u010dku,“ roztou\u017een\u011b \u0161pitnu. Bill se kousne do rtu. Chyt\u00edm ho pod zade\u010dkem a vysad\u00edm na desku k umyvadlu. Jakmile dosedne, vyk\u0159ikne a cel\u00fd se ot\u0159ese. Deska je toti\u017e \u00fapln\u011b ledov\u00e1. Rozt\u00e1hne nohy a p\u0159it\u00e1hne si mne k sob\u011b. Hbit\u00fdmi prst\u00edky mi lehce rozepne sponu na opasku a o v\u00edc se starat nemus\u00ed. \u0160irok\u00e9 kalhoty svou vahou samy spadly a\u017e ke kotn\u00edk\u016fm a spodn\u00ed pr\u00e1dlo do letadla z\u00e1sadn\u011b nenos\u00edm. „Au!“ zak\u0148u\u010d\u00edm, kdy\u017e tvrd\u011b dopadnu na dve\u0159e. Ty turbulence za\u010d\u00ednaj\u00ed b\u00fdt st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Bill po mn\u011b boj\u00e1cn\u011b nat\u00e1hne packy a po obli\u010deji mu st\u00e9k\u00e1 jedna slzi\u010dka. „To nic, mil\u00e1\u010dku, u\u017e jsem zase u tebe,“ stul\u00ed se ke mn\u011b jak mal\u00e9 ko\u0165\u00e1tko. Pohlad\u00edm jej po jeho l\u00edn\u00e9m vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 dost\u00e1v\u00e1 d\u00edky turbulenc\u00edm p\u011bkn\u011b zabrat. Na\u0161t\u011bst\u00ed na m\u011b tohle nem\u00e1 vliv. Jsem v pozoru od okam\u017eiku, kdy mi Bill \u0159ekl, a\u0165 jej n\u00e1sleduju. Jakmile uc\u00edt\u00edm Billovy tepl\u00e9 ru\u010dky ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b, vzru\u0161en\u011b zlom\u00edm hlavu do z\u00e1klonu. T\u00edm umo\u017en\u00edm Billovi dostatek p\u0159\u00edstupu k m\u00e9mu krku. Spokojen\u011b si pobrukuji. V tom moment\u011b se za\u010dne letadlo nakl\u00e1n\u011bt prudce doleva. Oba si vyd\u011b\u0161en\u011b pohl\u00e9dneme do o\u010d\u00ed. Su\u0161e polknu. Tohle u\u017e nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. Vyrovn\u00e1v\u00e1me se. A zd\u00e1 se, \u017ee je to zase OK.<\/div>\n
L\u00edb\u00e1m Billovy rty s obrovskou nal\u00e9havost\u00ed. Vezmu jej do n\u00e1ru\u010de, posad\u00edm se na zav\u0159enou m\u00edsu a Billa si posad\u00edm na kl\u00edn, abych m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup ke vstupu do jeho t\u011bla. Oba se pra\u0161t\u00edme do hlavy, kdy\u017e letadlo za\u010dne padat doprava. Ne\u0159e\u0161\u00edm to, mysl\u00edm jen na Billa. Naslin\u00edm si prst a za\u010dnu jemn\u011b krou\u017eit kolem jeho citliv\u00e9ho otvoru. Bill hlasit\u011b vzdych\u00e1, ale p\u0159itom m\u00e1 vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Zajedu prstem dovnit\u0159 a Bill m\u00edrn\u011b nadsko\u010d\u00ed. P\u0159ilep\u00ed se ke mn\u011b a \u0161ept\u00e1 mi do ou\u0161ka, abych nep\u0159est\u00e1val. Oba dva se chv\u011bjeme. Vzru\u0161en\u00edm, bezmoc\u00ed i strachem. Naslin\u00edm si druh\u00fd prst a jeho sv\u011bra\u010d si m\u011b s\u00e1m hladov\u011b pou\u0161t\u00ed d\u00e1l. Billovy vzdechy jsou st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00ed. Letadlo d\u011bl\u00e1 takov\u00fd r\u00e1mus, \u017ee n\u00e1s na\u0161t\u011bst\u00ed nikdo nem\u016f\u017ee sly\u0161et. P\u0159i dal\u0161\u00edm siln\u00e9m ot\u0159esu usly\u0161\u00edme hl\u00e1\u0161en\u00ed kapit\u00e1na, kter\u00fd v\u0161echny vyb\u00edz\u00ed, aby se p\u0159ipoutali. Bill se rozpl\u00e1\u010de. „Tome, pros\u00edm t\u011b, nenechej m\u011b takto um\u0159\u00edt, ud\u011blej to\u2026 chci to, chci t\u011b c\u00edtit uvnit\u0159 sebe!!! Ud\u011blej n\u00e1s poprv\u00e9 a naposledy \u0161\u0165astn\u00e9!!! Tome, pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm\u2026“ tahle slova rozbre\u010dela i m\u011b. Vyt\u00e1hnu prsty a nasm\u011bruji sv\u00e9 siln\u011b ztopo\u0159en\u00e9 p\u0159irozen\u00ed p\u0159\u00edmo proti Billovu vstupu. M\u00e1m hrozn\u00fd strach, \u017ee mu ubl\u00ed\u017e\u00edm. Zarudl\u00fdma, uplakan\u00fdma o\u010dima si je\u0161t\u011b naposled prohl\u00e9dnu Billovo dokonal\u00e9 t\u011blo, n\u011b\u017e do n\u011bj vstoup\u00edm. Je mi zle, letadlo pad\u00e1 st\u0159emhlav dol\u016f\u2026 Bill se neovladateln\u011b t\u0159ese. I p\u0159esto se sna\u017e\u00ed packou dostat k m\u00e9mu p\u0159irozen\u00ed a polo\u017eit se na n\u011bj\u2026 moment\u00e1ln\u011b toti\u017e le\u017e\u00edme na boku kabiny. Zd\u00e1 se mi, \u017ee pad\u00e1me st\u00e1le rychleji a rychleji\u2026 u\u017e mo\u017en\u00e1 nebude \u010das, mus\u00edm to pro Billa, pro n\u00e1s ud\u011blat\u2026 mus\u00edm! „Miluju t\u011b, Bill\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u2026“ \u0159eknu v okam\u017eiku, kdy na\u0161e t\u011bla, du\u0161e i srdce splynou v jedno\u2026 poprv\u00e9\u2026 naposled\u2026<\/div>\n
*konec flash backu*<\/div>\n
Kdy\u017e letoun pohltila vodn\u00ed hladina, byly to jedin\u00e9 dv\u011b du\u0161e v cel\u00e9m letadle, kter\u00e9 se neb\u00e1ly smrti. Byli \u0161\u0165astn\u00ed, m\u011bli jeden druh\u00e9ho, zem\u0159eli si v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Tak jak si to dvoj\u010d\u00e1tka p\u0159\u00e1la, a\u017e jednoho dne p\u0159ijde jejich \u010das, jak to uv\u00e1d\u011bla do rozhovor\u016f. Co by se asi stalo d\u00e1l, kdyby letadlo zvl\u00e1dlo p\u0159ist\u00e1vac\u00ed man\u00e9vr a bezpe\u010dn\u011b dosedlo na zem? Kdo v\u00ed\u2026 pr\u00e1v\u011b v tomto okam\u017eiku startuje z berl\u00ednsk\u00e9ho leti\u0161t\u011b jin\u00e9 letadlo. V\u0161ech \u010dty\u0159ista pasa\u017e\u00e9r\u016f se t\u011b\u0161\u00ed na p\u0159\u00edjemn\u00fd let a bezpe\u010dn\u00e9 p\u0159ist\u00e1n\u00ed. Snad budou m\u00edt v\u00edce \u0161t\u011bst\u00ed, ne\u017e letoun, kter\u00fd sv\u016fj \u017eivot a \u017eivot v\u0161ech na palub\u011b skon\u010dil na dn\u011b jezera.<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Na z\u00e1v\u011br bych pov\u00eddku r\u00e1da v\u011bnovala dv\u011bma os\u016fbk\u00e1m, kter\u00e9 se pro m\u011b staly posledn\u00ed dobou hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 xDD Nikdy m\u011b nezranily, nezarmoutily. Naopak, jejich slova h\u0159ej\u00ed, povzbuzuj\u00ed a nab\u00edjej\u00ed \u010dlov\u011bka energi\u00ed x))<\/em><\/div>\n
Stromy, lavi\u010dky, koleje, kostely, h\u0159bitovy, fantasy, twincest x))) mal\u00fd v\u00fd\u010det toho, co m\u00e1me spole\u010dn\u00e9\u2026 x)))<\/em><\/div>\n
Jojo x))) jste to pr\u00e1v\u011b vy dv\u011b, moje no\u010dn\u00ed du\u0161i\u010dky xDD Kattynko (Kattys) a Ilonko (Ilona.N)<\/em><\/div>\n
Hlavn\u011b d\u00edky v\u00e1m jsem objevila kouzlo no\u010dn\u00edch v\u00fdlet\u016f po Internetu xDD<\/em><\/div>\n
T\u00edmto bych cht\u011bla pod\u011bkovat i twincest.blogu (Ketty, Januli a Nicky), \u017ee jsem je mohla poznat x)))<\/em><\/div>\n
D\u00edky Kattys x))<\/em><\/div>\n
D\u00edky Ilonko x)) (Ilona.N)<\/em><\/div>\n
Jste moje no\u010dn\u00ed \u0161elmy xDD<\/em><\/div>\n
Mimochodem, Ilonce bych je\u0161t\u011b r\u00e1da pod\u011bkovala za zap\u016fj\u010den\u00ed jej\u00ed skv\u011bl\u00e9 mont\u00e1\u017eky, kter\u00e1 cel\u00e9mu p\u0159\u00edb\u011bhu dodala ten spr\u00e1vn\u00fd n\u00e1dech x)) D\u00edky.<\/em><\/div>\n
autor: ZoE
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ZoEbetaread: Janule T\u011bchto p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f jsem za\u010dala ps\u00e1t ned\u00e1vno. Ale teprve dnes, souhrou n\u00e1hod a ud\u00e1lost\u00ed posledn\u00edch dn\u00ed, nabyly smysl.Pros\u00edm, ne\u010dekejte tentokr\u00e1t souhrn vesel\u00fdch historek, z\u00e1\u017eitk\u016f a r\u016fzn\u00fdch p\u0159irovn\u00e1n\u00ed.Tahle pov\u00eddka m\u00e1 svou s\u00edlu v n\u011b\u010dem \u00fapln\u011b jin\u00e9m. Nepokazte, pros\u00edm, kouzlo tohoto<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-16997","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16997","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16997"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16997\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16997"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16997"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16997"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}