{"id":17058,"date":"2008-08-02T17:00:00","date_gmt":"2008-08-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17020"},"modified":"2008-08-02T17:00:00","modified_gmt":"2008-08-02T16:00:00","slug":"forever-yours-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/02\/forever-yours-2-2\/","title":{"rendered":"Forever Yours 2."},"content":{"rendered":"<div>autor: <strong>Lostmickey<\/strong><br \/>betaread: <strong>Janule<\/strong><\/div>\n<div>(Bill)<\/div>\n<div>Od r\u00e1na jsem pla\u0161il po pokoji a zji\u0161\u0165oval jsem, co v\u0161echno jsem si zapomn\u011bl sbalit. P\u0159ekvapila m\u011b skute\u010dnost, \u017ee jedin\u00e9 co m\u00e1 obrovsk\u00e1 ta\u0161ka neobsahovala, byl kart\u00e1\u010dek na zuby. Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il t\u00e9 skute\u010dnosti, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b nic nechyb\u00ed, ut\u00edkal jsem vzbudit Toma. Bylo sice jenom osm, ale cht\u011bl jsem vyrazit co nejd\u0159\u00edv. P\u00e1rkr\u00e1t jsem s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl a vydoloval jsem z n\u011bj p\u0159\u00edsahu, \u017ee do deseti minut se vyhrabe z postele. Pak jsem ut\u00edkal do kr\u00e1mu pro sn\u00eddani. Venku bylo n\u00e1dhern\u011b. Nasadil jsem si slu\u0148\u00e1ky, abych byl co nejnen\u00e1padn\u011bj\u0161\u00ed, co\u017e tady ani nebylo t\u0159eba, proto\u017ee krom\u011b p\u00e1r d\u016fchodc\u016f a jednoho zap\u00e1len\u00e9ho makrobiotika, tady v t\u00fd vesnici nikdo nebydlel. Zam\u00ed\u0159il jsem do nejbli\u017e\u0161\u00ed pek\u00e1rny a koupil br\u00e1\u0161kovi p\u00e1r \u010derstv\u00fdch housek. Nesm\u011bl jsem zapomenout na jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed anglickej rohl\u00edk. Bez toho on \u017e\u00edt nemohl.<\/div>\n<div>Cestou zp\u00e1tky jsem se bavil pohledy p\u00e1r babek, kter\u00e9 post\u00e1valy u zast\u00e1vky a prohl\u00ed\u017eely si m\u011b trochu znechucen\u00fdm pohledem. Jo, cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, co by \u0159\u00edkaly, kdyby zjistily, \u017ee to t\u00e1hnu s vlastn\u00edm br\u00e1chou. U\u017e takhle m\u011b m\u011bli za ostudu vesnice a vlastn\u011b cel\u00fd lidsk\u00fd rasy. S br\u00e1chou jsme je ne\u0159e\u0161ili. Nest\u00e1ly n\u00e1m ani za nad\u00e1vku. Prost\u011b nez\u00e1jem.<\/div>\n<hr \/>\n<div>Kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dovlekl dom\u016f, Tom je\u0161t\u011b st\u00e1le nebyl v kuchyni. U\u017e jsem cht\u011bl nad\u00e1vat, jakej je to neskute\u010dnej lenoch, ale ne\u017e jsem stihl otev\u0159\u00edt papulu, v\u0161iml jsem si jeho dredat\u00fd hlavy, jak se na m\u011b vesele cul\u00ed od televize. Postavil jsem ta\u0161ku na st\u016fl a posp\u00edchal jsem k n\u011bmu.<br \/>,,U\u017e jsem myslel, \u017ee se po\u0159\u00e1d v\u00e1l\u00ed\u0161 v posteli.&#8220;<br \/>,,No dovol.&#8220; Za\u0161klebil se na m\u011b a st\u00e1hnul si m\u011b na kl\u00edn. Zjevn\u011b u\u017e stihl nav\u0161t\u00edvit i sprchu. N\u00e1dhern\u011b von\u011bl. Jako obvykle. P\u0159itiskl jsem se k jeho rt\u016fm a v\u011bnoval jsem mu jeden ze sv\u00fdch sladk\u00fdch rann\u00edch polibk\u016f. Miloval jsem to jeho spokojen\u00fd mru\u010den\u00ed. Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj a m\u00e1vnul jsem sm\u011brem k hrout\u00edc\u00ed se ta\u0161ce.<br \/>,,M\u00e1\u0161 tam sn\u00eddani.&#8220; Tom m\u011b nadzvednul a posadil m\u011b vedle sebe. Vysko\u010dil na nohy a ut\u00edkal ke stolu. Za\u010dal se hrabat v ta\u0161ce a p\u0159itom poslal na mou adresu n\u011bkolik mil\u00fdch slov. S jeho obl\u00edben\u00fdm rohl\u00edkem se posadil za st\u016fl a nazna\u010dil mi, abych p\u0159i\u0161el za n\u00edm. Vypnul jsem n\u011bjakej nezaj\u00edmavej po\u0159ad, kterej m\u011bl Tom zapnutej a p\u0159esunul jsem se na jeho p\u0159\u00e1n\u00ed k n\u011bmu. D\u0159epnul jsem si hnedka vedle n\u011bj a zasn\u011bn\u011b jsem ho pozoroval. Ne\u00fanavn\u00fd \u017erout\u00edk Tomi.<\/div>\n<div>,,Thy shi neh\u00e1\u0161?&#8220; Zahuhlal s nacpanou pusou a nat\u00e1hnul se k ta\u0161ce pro dal\u0161\u00ed kousek, ale zasekl jsem ho.<br \/>,,Ne, d\u00edky. U\u017e jsem m\u011bl po cest\u011b.&#8220; V\u011bdoucn\u011b se zasm\u00e1l a pokra\u010doval ve sn\u00eddani. Kdy\u017e dojedl, smetl jsem drobky ze stolu a Tom \u0161el zkontrolovat auto. J\u00e1 jsem mezit\u00edm natahal dol\u016f ty na\u0161e dv\u011b ta\u0161ky a po telefonu se rozlou\u010dil s m\u00e1mou. Nebyla z na\u0161eho odjezdu B\u016fh v\u00ed jak nad\u0161en\u00e1, proto\u017ee n\u00e1s p\u0159irozen\u011b cht\u011bla m\u00edt doma, ale u\u017e si za\u010d\u00ednala zvykat, \u017ee jsme prost\u011b dosp\u011bl\u00ed. Tom nacpal zavazadla do kufru auta a vr\u00e1til se je\u0161t\u011b pro m\u011b. Na radu na\u0161\u00ed m\u00e1my jsem zav\u00edral v\u0161echna okna a vypojoval v\u0161echny z\u00e1suvky. V aut\u011b jsem se zavrtal do seda\u010dky vedle Tomiho a spokojen\u011b jsem zav\u0159el o\u010di. Tom nastartoval a vycouval z p\u0159\u00edjezdov\u00fd cesty.<br \/>,,P\u00e1s, Billy.&#8220; Upozornil m\u011b a vyjel na silnici. Kdy\u017e \u0159\u00eddil, byl \u00fapln\u011b n\u011bkdo jinej. S\u00e1m se nikdy nep\u0159ipout\u00e1val, ale m\u011b by takovej h\u0159\u00edch nikdy neodpustil. D\u011bsil se p\u0159edstavy, \u017ee nabour\u00e1 a jenom proto, \u017ee jsem nebyl p\u0159ipoutan\u00fd, bych si mohl ubl\u00ed\u017eit. Nasadil jsem omluvn\u00fd pohled a okam\u017eit\u011b jsem ud\u011blal co po mn\u011b cht\u011bl. ,,Nech\u00e1pu, jak je mo\u017en\u00fd \u017ee si ten \u0159idi\u010d\u00e1k neud\u011blal.&#8220; Prolomil po chv\u00edli ticho Tom. Jen jsem pokr\u010dil rameny.<br \/>,,Nev\u00edm. Asi jsem se jim nel\u00edbil.&#8220; Bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed \u0159\u00edct tohle, ne\u017e p\u0159iznat svou nehynouc\u00ed neschopnost. Nebo sp\u00ed\u0161 lenost. Na teorii jsem se ani nepod\u00edval a v praxi jsem m\u00e1lem zdemoloval t\u0159i auta.<br \/>,,Tsss\u2026Prej nel\u00edbil.&#8220; Zakroutil hlavou Tom.<\/div>\n<div>,,No fakt.&#8220; Obhajoval jsem se sm\u00edchem svou le\u017e, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom zn\u00e1 prav\u00fd d\u016fvod m\u00e9ho ne\u00fasp\u011bchu.<\/div>\n<div>,,Ale v\u017edy\u0165 j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm.&#8220; Pokr\u010dil rameny br\u00e1\u0161ka a sjel ze silnice n\u011bkam na kamenitou cestu.<\/div>\n<div>,,Jsi si jist\u00fd, \u017ee jedeme spr\u00e1vn\u011b?&#8220; Vykoktal jsem a d\u00e1l jsem nadskakoval, jak jsme p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bli po nerovnostech a kamenech.<\/div>\n<div>,,Tohle je jenom kousek, pak vyjedeme zase na silnici.&#8220; Uklidnil m\u011b Tomi.<\/div>\n<div>,,Jako zkratka?&#8220;<br \/>,,No\u2026 Dalo by se to tak \u0159\u00edct.&#8220; K\u00fdvnul a pustil si r\u00e1dio. Jakmile se autem rozezn\u011bla ta jeho protivn\u00e1 hudba od Sammyho Deluxe, jen jsem proto\u010dil o\u010di a vyhrabal jsem z p\u0159ihr\u00e1dky iPod. Byl sice taky Tom\u016fv, ale poda\u0159ilo se mi do n\u011bj propa\u0161ovat p\u00e1r m\u00fdch p\u00edsni\u010dek, tak\u017ee jsem p\u0159estal vn\u00edmat okoln\u00ed sv\u011bt a zav\u0159el jsem o\u010di. Po chv\u00edli drnc\u00e1n\u00ed ustalo a j\u00e1 jen letmo zkontroloval, kde \u017ee to jsme. Tady jsem to u\u017e zase znal. Jedna z t\u011bch nov\u011bj\u0161\u00edch silnic tady v N\u011bmecku. Kdy\u017e \u010dlov\u011bk hodn\u011b cestuje, za\u010dne z nudy d\u011blat r\u016fzn\u00fd v\u011bci. J\u00e1 jsem se za\u010dal v\u0161\u00edmat hlavn\u011b cest, po kter\u00fdch n\u00e1s na\u0161e tourbusy vozily. Byl jsem skoro jako bl\u00e1zen, kdy\u017e jsem hodiny a hodiny d\u0159ep\u011bl u ok\u00fdnka a moje unaven\u00fd o\u010di hltaly ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek cesty, ale alespo\u0148 jsem m\u011bl co d\u011blat.<\/div>\n<div>Asi po deseti minut\u00e1ch klidn\u00e9 j\u00edzdy jsem za\u010d\u00ednal c\u00edtit \u00fanavu. Ani nev\u00edm jak, ale usnul jsem. Hlavu jsem m\u011bl op\u0159enou a ok\u00fdnko a ob\u010das jsem se na moment vzbudil, ale ne\u017e jsem stihl otev\u0159\u00edt o\u010di, zase jsem byl tuhej. Tom zastavil a vyndal mi sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed. Vypnul i svou hudbu a pol\u00edbil m\u011b na pootev\u0159en\u00e9 rty. Zmohl jsem se jen na lehk\u00e9 pousm\u00e1n\u00ed a kdy\u017e se Tom znovu rozjel, zase jsem zabral.<\/div>\n<div>Probudila m\u011b a\u017e n\u011b\u010d\u00ed ruka, kter\u00e1 se mnou trochu t\u0159\u00e1sla. Zvednul jsem hlavu a trochu jsem s n\u00ed zat\u0159\u00e1sl, abych si srovnal my\u0161lenky. C\u00edtil jsem se jako pr\u00e1v\u011b p\u0159ejet\u00e1 my\u0161. Promnul jsem si o\u010di a rozhl\u00e9dl jsem se. Tom st\u00e1hnul svoj\u00ed ruku zp\u00e1tky a usm\u00e1l se na m\u011b, st\u00e1le kontroluj\u00edc cestu p\u0159ed n\u00e1mi. \u00dasm\u011bv jsem mu oplatil a z\u00edvnul jsem si hezky na celou hubu.<\/div>\n<div>,,Jak se spalo?&#8220; Optal se a zastavil.<\/div>\n<div>,,Moje hlava\u2026&#8220; Zak\u0148oural jsem. Tomi jen soucitn\u011b k\u00fdvnul a uk\u00e1zal p\u0159ed sebe. A\u017e te\u010f mi do\u0161lo, \u017ee jsme na m\u00edst\u011b. Oba jsme vystoupili z auta Tom p\u0159e\u0161el ke mn\u011b. Stoupl si za m\u011b a chytil m\u011b za ramena.<br \/>,,L\u00edb\u00ed?&#8220; Za\u0161eptal mi do ucha a j\u00e1 se jen zkoumav\u011b rozhl\u00ed\u017eel okolo sebe. Byli jsme asi uprost\u0159ed tmav\u00e9ho lesa. P\u0159ed n\u00e1mi st\u00e1la docela velik\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 chata. Kolem nebylo nic. Jen ten les. Vypadalo to tu jako na konci sv\u011bta. Prost\u011b perfektn\u00ed. Oto\u010dil jsem se na br\u00e1\u0161ku a objal jsem ho.<br \/>,,N\u00e1dhera.&#8220; Uznal jsem a t\u00e1hnul jsem ho d\u00e1l. Tom zamknul auto a chytil m\u011b za ruku.<br \/>,,M\u011bl bys to tu vid\u011bt ve\u010der. To nebe. Bude se ti tu l\u00edbit.&#8220; Uji\u0161\u0165oval m\u011b a p\u0159itom z kapsy tahal kl\u00ed\u010de. Vytrhl jsem mu je z ruky a se slovy: ,,Trv\u00e1 ti to,&#8220; jsem se do odemyk\u00e1n\u00ed pustil s\u00e1m. Tom m\u011b chytil kolem pasu a odstr\u010dil m\u011b.<br \/>,,Nebu\u010f nedo\u010dkavej.&#8220;<\/p>\n<\/div>\n<div>,,J\u00e9\u00e9\u00e9\u2026&#8220; Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl jak na m\u011b. Jen se mi usm\u00e1l a kone\u010dn\u011b m\u011b taky pustil dovnit\u0159. Vl\u00edtnul jsem do chody a zarazil jsem se v p\u016fli pohybu. Vypadalo to tu \u00fa\u017easn\u011b. Nebylo to nijak modern\u00ed, ale vypadalo to prost\u011b senza\u010dn\u011b. Zven\u010d\u00ed to vypadalo na velik\u00fd bejv\u00e1k, ale uvnit\u0159 to bylo malink\u00e9 a \u00fatuln\u00e9. Tom v\u011bd\u011bl, kam m\u011b vyt\u00e1hnout. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co se mi l\u00edb\u00ed. Protla\u010dil se p\u0159ede m\u011b a stoupnul si ke schod\u016fm do druh\u00e9ho patra.<br \/>,,Naho\u0159e je to je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed.&#8220;<\/div>\n<div>Vyb\u011bhl jsem schody a zastavil jsem se p\u0159ed dve\u0159mi do lo\u017enice. Po\u010dkal jsem na Tomiho, ne\u017e se vy\u0161kr\u00e1be za mnou.<br \/>,,Sp\u00edm napravo.&#8220; Ozn\u00e1mil jsem jeho vysm\u00e1t\u00e9mu obli\u010deji a vtrhnul jsem dovnit\u0159. Miloval jsem lo\u017enice. Te\u010f budu s Tomim i v noci. Postel byla opravdu prostorn\u00e1. \u0158ekl bych, \u017ee o n\u011bco v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e norm\u00e1ln\u00ed man\u017eelsk\u00fd postele b\u00fdvaj\u00ed. Skopnul jsem boty a hupsnul jsem do pe\u0159in. Pohledem jsem nazna\u010dil Tomimu, a\u0165 si lehne ke mn\u011b. Nechal boty vedle t\u011bch m\u00fdch a sednul si vedle m\u011b. Sko\u010dil jsem na n\u011bj a v\u00e1hou sv\u00e9ho t\u011bla jsem ho donutil lehnout si. Zasedl jsem mu nohy a chystal jsem se ho pol\u00edbit. Ani nev\u00edm jak, ale poslepu jsem dostal Toma z trika a odhodil jsem n\u011bkam za n\u00e1s. Hladov\u011b jsem se pustil do jeho krku, kdy\u017e mi v kapse za\u010dal zvonit mobil. Nespokojen\u011b jsem zamru\u010del a za\u010dal ho dolovat ven.<\/div>\n<div>,,M\u00e1ma.&#8220; Ozn\u00e1mil jsem polohlasem br\u00e1\u0161kovi a hovor jsem p\u0159ijal.<\/div>\n<div>,,Ahoj mami.&#8220; Sna\u017eil jsem se o povzbudiv\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3n, ale n\u011bjak se mi neda\u0159ilo.<\/div>\n<div>,,U\u017e jste dojeli zlat\u00ed\u010dka?&#8220;<br \/>,,P\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Pr\u00e1v\u011b jsi m\u011b vyru\u0161ila.&#8220;<br \/>,,P\u0159i \u010dem?&#8220; Jo. Byla zv\u011bdav\u00e1. Alespo\u0148 jsem v\u011bd\u011bl, po kom to m\u00e1m.<\/div>\n<div>,,Pom\u00e1h\u00e1m tady Tomovi s oble\u010den\u00edm.&#8220; Odpov\u011bd\u011bl jsem j\u00ed jakoby se nechumelilo a pot\u011b\u0161en\u011b jsem sledoval br\u00e1\u0161ku, jak na m\u011b vyvalil ty svoje \u00fa\u017easn\u00fd kukadla.<\/div>\n<div>,,Co\u017ee? Jak?&#8220; M\u00e1ma byla asi stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00e1 jako Tom.<\/div>\n<div>,,Vybalujeme.&#8220; K\u00fdvnul jsem a Tomi si viditeln\u011b oddychl. Snad si v\u00e1\u017en\u011b myslel, \u017ee bych n\u00e1s pr\u00e1sknul m\u00e1m\u011b?<\/div>\n<div>,,Ach tak.&#8220; Vydechla mamka. ,,Vzali jste si dost tepl\u00e9ho oble\u010den\u00ed?&#8220; A j\u00e9\u2026U\u017e to zase za\u010d\u00edn\u00e1. Hlavn\u011b rychle v\u0161echno odsouhlasit.<\/div>\n<div>,,Mami m\u00e1me v\u0161eho dost, ale nen\u00ed tu sign\u00e1l, tak\u017ee promi\u0148, ale mus\u00edm u\u017e j\u00edt\u2026&#8220;<br \/>,,Ale Bille\u2026 Po\u010dkej\u2026&#8220;<br \/>,,Ahoj.&#8220; Zasekl jsem j\u00ed a polo\u017eil j\u00ed to. Mobil jsem hodil kamsi k Tomovu triku a v\u00edt\u011bzoslavn\u011b jsem se na br\u00e1\u0161ku usm\u00e1l. ,,A je to.&#8220;<br \/>,,Mamince se p\u0159ece nel\u017ee.&#8220; Pok\u00e1ral m\u011b Tom a st\u00e1hnul m\u011b k sob\u011b.<br \/>,,V\u00ed\u0161 jak by to dopadlo.&#8220; Proto\u010dil jsem o\u010di.<\/div>\n<div>,,Hmm\u2026&#8220; Zahuhlal Tomi a jazykem vplul do m\u00fdch \u00fast.<\/div>\n<div>Jo. Mysl\u00edm \u017ee tady se mi bude l\u00edbit.<\/p>\n<p>autor: <strong>Lostmickey<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Lostmickeybetaread: Janule (Bill) Od r\u00e1na jsem pla\u0161il po pokoji a zji\u0161\u0165oval jsem, co v\u0161echno jsem si zapomn\u011bl sbalit. P\u0159ekvapila m\u011b skute\u010dnost, \u017ee jedin\u00e9 co m\u00e1 obrovsk\u00e1 ta\u0161ka neobsahovala, byl kart\u00e1\u010dek na zuby. Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il t\u00e9 skute\u010dnosti, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b nic<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/08\/02\/forever-yours-2-2\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[152],"tags":[],"class_list":["post-17058","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-forever-yours"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17058","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17058"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17058\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17058"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17058"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17058"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}