{"id":17090,"date":"2008-07-30T16:00:00","date_gmt":"2008-07-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17052"},"modified":"2008-07-30T16:00:00","modified_gmt":"2008-07-30T15:00:00","slug":"only-for-you-31-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/07\/30\/only-for-you-31-2-2\/","title":{"rendered":"Only For You 31. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Bill vyndal dv\u011b plechovky Coly. Jeho pohled dezorientovan\u011b klouzal po kuchy\u0148sk\u00fdch sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1ch nad pracovn\u00edm stolem. Skousl si spodn\u00ed ret. A\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, nedok\u00e1zal si vzpomenout, kam dnes r\u00e1no Simone ukl\u00edzela such\u00e9 sklenice. Nakonec se rozhodl, \u017ee zkus\u00ed sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nalevo.<\/div>\n
„Vpravo naho\u0159e.“ Ozval se hlas za jeho z\u00e1dy a nata\u017een\u00e1 dla\u0148 automaticky uposlechla. Za n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in mezi prsty stiskla chladn\u00e9 sklo.<\/div>\n
„D\u00edk.“ \u0160pitl a zamra\u010dil se na temn\u011b hn\u011bdou tekutinu. Bublinky se rychle p\u0159ibli\u017eovaly k okraji a\u017e hrozilo, \u017ee p\u0159es n\u011bj ka\u017edou chv\u00edli p\u0159ete\u010dou. On si toho ov\u0161em nev\u0161\u00edmal.<\/div>\n
Na \u010dele se mu objevila tenk\u00e1 vr\u00e1ska, jak se sna\u017eil vypudit vt\u00edrav\u00fd pocit, kter\u00fd se mu vkr\u00e1dal do srdce poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se ho zmocnil komplex m\u00e9n\u011bcennosti.<\/div>\n
P\u0159ist\u00e1l. N\u011bkde tady bl\u00edzko. S\u00e1m nemohl v\u00edc \u0159\u00edct… Nepozn\u00e1val ani ten mali\u010dk\u00fd sv\u011bt mezi cihlov\u00fdmi st\u011bnami, tak jak by se mohl ubr\u00e1nit sv\u011btu, kter\u00fd se otev\u00edral za nimi? Zvl\u00e1\u0161\u0165 te\u010f, kdy\u017e se do n\u011bj b\u00e1l t\u0159eba jen nahl\u00e9dnout. Ztratil sv\u00e9ho nejv\u011bt\u0161\u00edho spojence a b\u011blostn\u00e1 k\u0159\u00eddla se pol\u00e1mala v n\u00e1hl\u00e9m p\u00e1du v letu z hlubin zapomn\u011bn\u00ed. D\u011bsil se toho okam\u017eiku, kdy se op\u011bt dostane na samotn\u00e9 dno a nic, mo\u017en\u00e1 ani jeho vlastn\u00ed existence, nebude d\u00e1vat \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam. Proto\u017ee ta sv\u00e9ho smyslu pozbyla v moment\u011b, kdy se jedovat\u00fdmi slovy ot\u00e1zal, kdy splnil bratrovo p\u0159\u00e1n\u00ed…<\/div>\n
\n
Gustav hocha celou dobu ml\u010dky sledoval. Ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. Ka\u017ed\u00fd sebemen\u0161\u00ed detail, jen\u017e by mu alespo\u0148 dok\u00e1zal nast\u00ednit zdroj on\u00e9 potla\u010dovan\u00e9 bolesti v chlapcov\u011b obli\u010deji.<\/div>\n
Bill sed\u011bl na \u017eidli naproti p\u0159\u00edteli, kolena skr\u010den\u00e1 pod bradu, s pa\u017eemi pevn\u011b sv\u00edraj\u00edc\u00ed hrudn\u00edk, a\u017e se kloub\u016fm na prstech siln\u00fdm stiskem dost\u00e1valo b\u011blostn\u00e9ho n\u00e1dechu. \u010cokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di mu roztr\u017eit\u011b t\u011bkaly po m\u00edstnosti, p\u0159i\u010dem\u017e si v pravideln\u00fdch intervalech skous\u00e1val spodn\u00ed ret, a\u017e se na n\u011bm objevilo p\u00e1r drobn\u00fdch rud\u00fdch kr\u016fp\u011bj\u00ed.<\/div>\n
N\u011bco bylo \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Co se stalo, Bille?“ zeptal se, p\u0159eru\u0161uj\u00edc tok sv\u00fdch \u00favah zoufalou ot\u00e1zkou, pokl\u00e1daj\u00edc p\u0159itom polopr\u00e1zdnou skleni\u010dku, s n\u00ed\u017e si doposud zamy\u0161len\u011b pohr\u00e1val mezi prsty.<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ nato\u010dil k buben\u00edkovi hlavu a smutn\u011b mu pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e. Tolik mu p\u0159ipom\u00ednal Toma. Jejich prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed na nemocni\u010dn\u00edm pokoji. Starostliv\u00e9 dotazy pln\u00e9 obav z \u00fast ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, jen\u017e se pokl\u00e1dal za n\u011bco v\u00edc; za rodinu, miluj\u00edc\u00ed bytost, je\u017e m\u00e1lem ztratila svou l\u00e1sku, kter\u00e1 jej \u010dinila lep\u0161\u00edm, c\u00edt\u00edc\u00edm… L\u00e1ska, je\u017e v n\u011bm dnes znovu probudila jeho \u0161patn\u00e9 j\u00e1 a b\u00e1la se, \u017ee u\u017e nebude m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost tento proces znovu zastavit. Proto\u017ee on u\u017e mu dal\u0161\u00ed \u0161anci nev\u011bnuje…<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na sebe. Nam\u00edsto toho, abych t\u011b tady na\u0161el vedle Toma s hromadou fotek na kl\u00edn\u011b, tu skl\u00ed\u010den\u011b sed\u00ed\u0161 na \u017eidli a vypad\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e minule. Ten tv\u016fj postoj, opuchl\u00e1 tv\u00e1\u0159, pr\u00e1zdn\u00fd pohled… Copak proti tomu Tom v\u016fbec nic ned\u011bl\u00e1? Kde v\u016fbec je?“ za\u010dal se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eet, jakoby \u010dekal, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm Tom schov\u00e1v\u00e1 a s hlasit\u00fdm Baf<\/em> na n\u011bj odn\u011bkud vysko\u010d\u00ed. Jak d\u011btinsk\u00e9…<\/div>\n
„Ode\u0161el…“ za\u0161eptal ti\u0161e Bill a sklopil tv\u00e1\u0159, aby skryl osam\u011blou slzu, kter\u00e1 mu pozvolna st\u00e9kala po l\u00edci. Snad doufala, \u017ee ji n\u011bkdo zahl\u00e9dne. \u017de pr\u00e1v\u011b ona bude m\u00edt st\u0159\u00edpek \u0161t\u011bst\u00ed a nebude n\u00e1sil\u00edm uml\u010dena. Nedo\u010dkala se.<\/div>\n
„Kam?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, na oslavu n\u011bjak\u00fdho bl\u00e1zniv\u00fdho kamar\u00e1da, p\u0159edslavuj\u00edc\u00edho narozeniny o x let dop\u0159edu.“ Odpov\u011bd\u011bl \u010dernovlas\u00fd chlapec. Slova mu trpkla v \u00fastech jako v\u00edno p\u0159i prvn\u00edm ochutn\u00e1n\u00ed. Nato, aby chutnala sladce, si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e dok\u00e1zal p\u0159edstavit „mas\u00e1\u017e“ nenechav\u00fdch \u00fast na jemn\u00e9 k\u016f\u017ei, von\u00edc\u00ed po jahod\u00e1ch.<\/div>\n
Pa\u017ee se samovoln\u011b p\u0159it\u00e1hly je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee k t\u011blu. Pol\u00e1man\u00e9 nehty s opr\u00fdskan\u00fdm \u010dern\u00fdm lakem, se zar\u00fdvaly hluboko do k\u016f\u017ee a nech\u00e1valy za sebou drobn\u00e9 zarudl\u00e9 ranky. Ze rt\u016f mu nesm\u011bl vyklouznout jedin\u00fd sten. Nesm\u011bl p\u0159ipustit, aby nad n\u00edm zv\u00edt\u011bzila slabost a on znovu dal pr\u016fchod sv\u00e9 bolesti. Ne te\u010f, ne tady.<\/div>\n
„A to t\u011b tu nechal jen tak?“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b Gustav. „To se mu nepodob\u00e1. Kdysi ano, ale…“<\/div>\n
„My… poh\u00e1dali jsme se.“ Odv\u011btil jakoby to snad m\u011blo v\u0161echno vysv\u011btlovat a nevy\u017eadovat \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky. Ale bylo tomu skute\u010dn\u011b tak? Nikoli, nalh\u00e1val si to jen s\u00e1m sob\u011b… Nic nebylo tak jednoduch\u00e9, aby to nevyvolalo dal\u0161\u00ed vlnu dotaz\u016f. V jeho p\u0159edchoz\u00edm \u017eivot\u011b ani v tom, jen\u017e se pr\u00e1v\u011b u\u010dil \u017e\u00edt.<\/div>\n
„Poh\u00e1dali? Pro\u010d?! V\u017edy\u0165 vy se…“ nedo\u0159ekl. Tajemstv\u00ed, m\u00e1lem vysloveno v n\u00e1hl\u00e9m b\u011bhu ud\u00e1lost\u00ed, z\u016fstalo nepov\u0161imnuto. Na okam\u017eik…<\/div>\n
„P\u0159estal jsem ho poslouchat. Odm\u00edtal jsem sly\u0161et slova, kter\u00e1 mi \u0159\u00edkal. Odm\u00edtal jsem mu pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed a \u010delit realit\u011b… Myslet jsem jen na sebe. Na tu sko\u0159\u00e1pku m\u00e9ho j\u00e1, kter\u00e9 velel rozum a nikoli srdce.“ Hlas ho zradil. Zakol\u00edsal. Z \u00fast mu unikl tich\u00fd vzlyk. „M\u011bl pravdu, ve v\u0161em. J\u00e1… zradil.“<\/div>\n
„Bille… Tak to ur\u010dit\u011b nen\u00ed. A\u0165 se mezi v\u00e1mi stalo cokoli. Ztratil jsi pam\u011b\u0165. Je norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee nerozum\u00ed\u0161 sv\u00e9mu jedn\u00e1n\u00ed v ur\u010dit\u00fdch… situac\u00edch a \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161 z\u00e1v\u011bry, podlo\u017een\u00e9 pouze na prvotn\u00edch pocitech.“ Nam\u00edtl Gustav a konej\u0161iv\u011b kamar\u00e1dovi stiskl dla\u0148. Nepozn\u00e1val se.<\/div>\n
„Kdybych… Kdybych nebyl takov\u00fd zbab\u011blec a dok\u00e1zal si hned na za\u010d\u00e1tku, kdy\u017e se ve mn\u011b zrodily pochybnosti, p\u0159iznat, \u017ee se m\u00fdl\u00edm… Kdybych p\u0159ekonal svou p\u00fdchu a strach… Je to moje chyba, Gustave. Zabil jsem ho. Zabil jsem sv\u00e9ho Toma a nad\u011bji, \u017ee bude v\u0161e stejn\u00e9 jako d\u0159\u00edv… \u017de-\u017ee budeme zase…“ Jedin\u00e1 slza protrhla hr\u00e1z z \u010dern\u00fdch \u0159as a dovolila tak slan\u00e9mu proudu, aby se vyplavil na povrch v\u0161echen \u017eal, jen\u017e doposud v\u011bzel uzam\u010den v nekone\u010dn\u00e9 \u010derno\u010dern\u00e9 d\u00ed\u0159e. D\u00ed\u0159e, kter\u00e1 se ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm okam\u017eikem rozr\u016fstala v jeho hrudi a jej\u00ed\u017e okraje tepaly nepopsatelnou bolest\u00ed.<\/div>\n
Zask\u0159\u00edpala \u017eidle a dv\u011b pevn\u00e9 pa\u017ee ovinuly hocha v konej\u0161iv\u00e9m objet\u00ed. Kone\u010dky prst\u016f jemn\u011b hladily prameny \u010dern\u00fdch vlas\u016f a ti\u0161e kol\u00e9baly zlomenou bytost, je\u017e se chv\u011bla potla\u010dovan\u00fdmi vzlyky.<\/div>\n
„Budete spolu, Bille. Jednou… Dej tomu jen trochu \u010dasu. Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, co se mezi v\u00e1mi stalo, ale v\u00edm jist\u011b, \u017ee nen\u00ed nic, co by zni\u010dilo va\u0161i l\u00e1sku. Milujete se…“ Gustav bezmy\u0161lenkovit\u011b mluvil. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Slova mu voln\u011b plynula z \u00fast v tich\u00e9 ukol\u00e9bavce, je\u017e postr\u00e1dala melodii.<\/div>\n
Billovo srdce se zastavilo uprost\u0159ed tepu. T\u011blo se napjalo pod t\u00edhou neviditeln\u00e9 s\u00edly a proud slan\u00e9 vody zamrzl v nenad\u00e1l\u00e9m p\u0159\u00edvalu chladu na l\u00edc\u00edch. Neschopen se nadechnout, hled\u011bl vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ed sebe a sna\u017eil se pochopit sled Gustavov\u00fdch slov. P\u0159ece nemohl…<\/div>\n
Pomalu se od sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce odt\u00e1hl a pohl\u00e9dl mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Hledal v nich jak\u00e9koli stopy, kter\u00e9 by jej utvrdily v tom, \u017ee se m\u00fdl\u00ed. \u017de v\u0161e, co sly\u0161el, bylo ve skute\u010dnosti my\u0161leno \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e si to jeho pok\u0159iven\u00e1 du\u0161e vylo\u017eila. Nic v\u0161ak nenalezl.<\/div>\n
„Jak-jak…“ nedok\u00e1zal to vyslovit nahlas. P\u0159ekvapen\u00ed mu sv\u00edralo hrdlo, a\u017e se skoro ob\u00e1val, \u017ee se znovu nedok\u00e1\u017ee nadechnout.<\/div>\n
„Jak to v\u00edm?“ zeptal se ti\u0161e Gustav a jeho nitrem se prohnala vlna \u00falevy, kdy\u017e se mu odpov\u011bd\u00ed stalo lehk\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. „M\u00e1m za sestru zast\u00e1nkyni twincestu! Ta by t\u011b donutila v\u011b\u0159it i v to, \u017ee kdybys slo\u017eil p\u00edsni\u010dku t\u0159eba o mrkvi\u010dce a kedlubn\u011b, co osam\u011ble rostou vedle sebe na zahr\u00e1dce, tak je to ve skute\u010dnosti metafora tv\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u00e9 l\u00e1sky k Tomovi, kdy spolu sice \u017eijete, ale nikdy nem\u016f\u017eete b\u00fdt spolu.“<\/div>\n
„To jako fakt?“ vykulil o\u010dka Bill a jeho \u00fasta se roz\u0161\u00ed\u0159ila do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Jo.“ Za\u0161klebil se Gustav. „Mus\u00ed\u0161 uznat, \u017ee kdy\u017e vedle n\u011b\u010deho takov\u00e9ho vyr\u016fst\u00e1\u0161, nen\u00ed pak zas tak t\u011b\u017ek\u00fd sledovat tis\u00edce kradm\u00fdch pohled\u016f a dotek\u016f, kdy\u017e doma to potom m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b jako repete zachycen\u00fd na fotk\u00e1ch a vide\u00edch s podrobn\u00fdm v\u00fdkladem zaru\u010den\u00e9ho znalce.“<\/div>\n
„To-to jsme byli tehdy s Tomem a\u017e tak n\u00e1padn\u00ed?“ \u0161pitl Bill zd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ne pro ty, kdo se neum\u011bli d\u00edvat. I kdy\u017e p\u00e1rkr\u00e1t, hlavn\u011b na koncertech, i Georg za\u010dal p\u0159i n\u011bkter\u00fdch va\u0161ich p\u00f3z\u00e1ch pro jistou \u010d\u00e1st publika uva\u017eovat nad t\u00edm, jestli ty pov\u00eddky jsou opravdu zalo\u017eeny na pouh\u00e9 fantazie n\u011bkolika stovek ul\u00edtlejch holek. T\u0159eba u Reden jsi byl schopen si p\u0159ed Toma dokonce kleknout! S\u00e9gra z toho m\u011bla druh\u00fd V\u00e1noce, m\u00e1lem jsme myslel, \u017ee poslint\u00e1 obrazovku… A Georg to potom v\u017edycky hodinu rozeb\u00edral v hotelov\u00fdm pokoji.“ Odml\u010del se na chv\u00edli ve sv\u00e9m vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Ov\u0161em kdy\u017e o tom tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, stejn\u011b nejv\u011bt\u0161\u00ed \u00fasp\u011bch jste z\u00edskali s va\u0161\u00ed p\u00edsn\u00ed… Tou jedinou, kter\u00e1 skute\u010dn\u011b vypov\u00eddala o va\u0161em vztahu…“<\/div>\n
Posledn\u00ed zrna p\u00edsku, je\u017e ve zlomc\u00edch okam\u017eik\u016f byla ur\u010dena k st\u0159\u00edpku fale\u0161n\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, dopadla na dno p\u0159es\u00fdpac\u00edch hodin a zastavila \u010das. \u00dasta dote\u010f pootev\u0159en\u00e1 v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu, se nyn\u00ed uzamkla v agonii ho\u0159k\u00e9 pravdy a povolil je a\u017e n\u00e1tlak hork\u00e9ho dechu, nesouc\u00ed sebou pouh\u00e1 t\u0159i sl\u016fvka.<\/div>\n
„In die Nacht…“ jm\u00e9no lehce splynulo ze rt\u016f jako lib\u00fd n\u00e1p\u011bv v p\u0159ekvapiv\u00e9m pozn\u00e1n\u00ed, hlad\u00edc\u00ed du\u0161i k\u0159\u00eddly um\u00edraj\u00edc\u00edho mot\u00fdlka, jen\u017e se z posledn\u00edch sil sna\u017e\u00ed vzl\u00e9tnout k oblak\u016fm a vymanit se ze sv\u00e9ho v\u011bzen\u00ed. Av\u0161ak trny sladk\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed, jejich\u017e krvav\u00e1 kr\u00e1sa jej tolik o\u010darovala, ho v\u017edy dohon\u00ed a st\u00e1hnou zp\u011bt do vra\u017eedn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
V\u00ed\u010dka semknuta, \u0159asy chv\u011bj\u00edc\u00ed se v bezv\u011bt\u0159\u00ed, \u00fasta blednouc\u00ed v \u017e\u00e1ru ledov\u00e9 zimnice; snad probud\u00ed se a v\u0161echno bude pry\u010d.<\/div>\n
„Zahraje\u0161 mi n\u011bco?“<\/em> Hlas ost\u00fdchav\u011b za\u0161ept\u00e1…<\/div>\n
Lehk\u00fd tanec prst\u016f po chladn\u00fdch strun\u00e1ch kytary, ul\u00e9haj\u00edc\u00edch v\u017edy pouze krati\u010dkou chv\u00edli do hebk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. Podmaniv\u00e1 melodie, k n\u00ed\u017e se po n\u011bkolika m\u00e1lo akordech p\u0159id\u00e1 tich\u00fd zp\u011bv, aby jedna nech\u00e1pav\u00e1 du\u0161e obelstila mlhav\u00fd z\u00e1voj, jen\u017e ji d\u011bl\u00ed od vlastn\u00edch vzpom\u00ednek, a pochopila. Porozum\u011bla skryt\u00fdm prosb\u00e1m a zachr\u00e1nila slab\u011b tlukouc\u00ed srdce, pros\u00edc\u00ed o trochu l\u00e1sky, kterou by mohlo op\u011btovat.<\/div>\n
„Immer werden wir uns tragen, egal wohin wir fahren, egal wie tief…“<\/em> Nad\u011bje uv\u011bzn\u011bna v ka\u017ed\u00e9m ver\u0161i, mistrn\u011b protk\u00e1na melancholick\u00fdmi t\u00f3ny a dv\u011b bytosti, hled\u00edc\u00ed si hluboce do o\u010d\u00ed, je\u017e si jsou tolik podobn\u00e9 a p\u0159eci v mnoha ohledech p\u0159eci jin\u00e9. Zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska a slova, vyb\u00edzej\u00edc\u00ed k dal\u0161\u00edm bl\u00e1zniv\u00fdm \u010din\u016fm, proto\u017ee pokud budou spolu, nikdy nepadnou. Na v\u011bky polet\u00ed. By\u0165 i do hlubin samotn\u00e9ho pekla, neb nikdy nedos\u00e1hnou dna.<\/div>\n
„Du bist alles, was ich bin, und alles, was durch meine Adern flie\u00dft\u2026“<\/em> Zamilovan\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se rodilo v jeho mysli za noci ve svitu pouli\u010dn\u00edch lamp. K l\u00e1sce, sv\u00edraj\u00edc\u00ed ho v h\u0159ejiv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jeho dozn\u00e1n\u00ed cel\u00e9mu sv\u011btu v b\u00e1sni, jej\u00ed\u017e jednotliv\u00e1 slova se vp\u00edjela do b\u011blostn\u00e9ho pap\u00edru s des\u00edtkami zav\u00e1han\u00ed.<\/div>\n
A p\u0159esto\u017ee \u010dernovlas\u00fd autor ji\u017e dnes sly\u0161\u00ed, rozum\u00ed, vn\u00edm\u00e1 i c\u00edt\u00ed, strach se zmoc\u0148uje jeho \u00fatrob a on se neubr\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u00e9mu verdiktu, jen\u017e mu p\u0159edpov\u00edd\u00e1 jistou smrt.<\/div>\n
„R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, komu jsem to zp\u00edval.“<\/em> Prolom\u00ed ticho a vyst\u0159elen\u00fd \u0161\u00edp v d\u011bsiv\u00e9m uv\u011bdom\u011bn\u00ed toho, co bude n\u00e1sledovat, zas\u00e1hl sv\u016fj c\u00edl.<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 ji?“<\/em><\/div>\n
Jednoduch\u00e1 ot\u00e1zka prolomila neviditelnou hr\u00e1z sledu ud\u00e1lost\u00ed a chlapcovo srdce zak\u0159i\u010delo plno zoufalstv\u00ed, a\u010d ho stejn\u011b nikdo nemohl sly\u0161et. V nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli ochutnalo ho\u0159kou p\u0159\u00edchu\u0165 okam\u017eiku, kdy zapo\u010dala jeho cesta ke zk\u00e1ze. Konci, z jeho\u017e okov\u016f nebylo \u00faniku…<\/p>\n

autor: Cera<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cerabetaread: Janule Bill vyndal dv\u011b plechovky Coly. Jeho pohled dezorientovan\u011b klouzal po kuchy\u0148sk\u00fdch sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1ch nad pracovn\u00edm stolem. Skousl si spodn\u00ed ret. A\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, nedok\u00e1zal si vzpomenout, kam dnes r\u00e1no Simone ukl\u00edzela such\u00e9 sklenice. Nakonec se rozhodl, \u017ee zkus\u00ed sv\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-17090","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17090","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17090"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17090\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17090"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17090"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17090"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}