{"id":17091,"date":"2008-07-30T15:30:00","date_gmt":"2008-07-30T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17053"},"modified":"2008-07-30T15:30:00","modified_gmt":"2008-07-30T14:30:00","slug":"only-for-you-31-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/07\/30\/only-for-you-31-1-2\/","title":{"rendered":"Only For You 31. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Sed\u011bl na zemi. Dlouh\u00e9 prameny havran\u00edch vlas\u016f mu voln\u011b spadaly do obli\u010deje a zakr\u00fdvaly jeho pobledlou tv\u00e1\u0159 a slan\u00e9 slzy, je\u017e si hledaly cestu zpod zbarven\u00fdch v\u00ed\u010dek k lehce popraskan\u00fdm rt\u016fm, nech\u00e1vaj\u00edce za sebou temn\u011b \u010dern\u00e9 linie rozmazan\u00fdch l\u00ed\u010didel. Jeho prsty bezc\u00edln\u011b putovaly po l\u00edc\u00edch a st\u00edraly tu spou\u0161\u0165.<\/div>\n
Dokonal\u00e1 kr\u00e1sa\u2026<\/div>\n
Rozplynula se\u2026<\/div>\n
U\u017e zde nebylo nikoho, kdo by ji jen pouh\u00fdm \u00fasm\u011bvem ocenil. O\u010di, kter\u00e9 m\u011bla oslnit, osleply. Nechaly se okouzlit sv\u016fdn\u00fdm hlasem sir\u00e9ny a podlehly svod\u016fm, je\u017e je svedly z cesty do ciz\u00ed n\u00e1ru\u010de. Do st\u0159\u00edbrn\u00e9 pavu\u010diny sladk\u00e9ho h\u0159\u00edchu, jemu\u017e lze jen t\u011b\u017eko odolat.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1, kdyby jen nebyl tak slab\u00fd. Kdyby dok\u00e1zal p\u0159ekonat sv\u016fj strach, na\u0161el kousek ztracen\u00e9 odvahy a dovolil, aby v\u0161echny jeho zmaten\u00e9 my\u0161lenky, bloud\u00edc\u00ed z\u010dernal\u00fdmi kouty jeho mysli, byly vysloveny. Pod\u011blily se o t\u011bch n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in z nevinn\u00e9ho d\u011btstv\u00ed, zachytily v setin\u011b okam\u017eiku t\u0159eba jedinou jisk\u0159i\u010dku nad\u011bje v hlubin\u00e1ch ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1dy a nav\u017edy si ji ulo\u017eily do pam\u011bti…<\/div>\n
V hlav\u011b si p\u0159ehr\u00e1val t\u011bch n\u011bkolik m\u00e1lo sekund. Po\u0159\u00e1d dokola. Snad doufal, \u017ee najde n\u011bjak\u00e9 v\u00fdchodisko pro n\u011b pro oba. Sebemen\u0161\u00ed \u0161anci, \u017ee si sv\u00fdmi ho\u0159k\u00fdmi slovy neubl\u00ed\u017eili natolik, aby se to nedalo zvr\u00e1tit. Av\u0161ak nemohl nic nal\u00e9zt. Jakoby je v\u0161echny skryl z\u00e1voj utkan\u00fd z mlhy. Bloudil mezi \u0161ed\u00fdmi chom\u00e1\u010dky p\u00e1ry a nevid\u011bl nic v\u00edc ne\u017e je. Ani slab\u00e9 sv\u011btlo bludi\u010dky se ho nesna\u017eilo zm\u00e1st.<\/div>\n
\n
Z \u00fast mu unikl tich\u00fd povzdech. Odrazil se od b\u00edl\u00fdch chladn\u00fdch st\u011bn a vr\u00e1til se zp\u011bt v ml\u010denliv\u00e9 ozv\u011bn\u011b. V dal\u0161\u00edm p\u0159\u00edvalu bolesti z neviditeln\u00fdch ran pevn\u011b semkl v\u00ed\u010dka. Tmav\u00e9 \u0159asy, t\u0159pyt\u00edc\u00ed se slanou vodou, se mu lehce t\u0159epotaly jako mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed na st\u011bny v\u011bzen\u00ed z p\u0159evr\u00e1cen\u00e9 sklenice. Necht\u011bl je znovu otev\u0159\u00edt a dovolit hlubin\u00e1m sv\u00fdch o\u010d\u00ed pohl\u00e9dnout na sv\u011bt, p\u0159ed n\u00edm\u017e se p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami skryly do \u010derno\u010dern\u00e9 tmy v nevysloven\u00e9m p\u0159\u00e1n\u00ed, \u017ee se snad probud\u00ed. Do dne\u0161n\u00edho r\u00e1na. S dostatkem \u010dasu zm\u011bnit kroky osudu a nasm\u011brovat je jin\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
Marn\u011b. Kdy\u017e procitl z pom\u00edjiv\u00e9ho m\u00e1men\u00ed, op\u011bt sed\u011bl na ledov\u00fdch kachli\u010dk\u00e1ch v koupeln\u011b a chyby, jich\u017e se dopustil v uplynul\u00fdch dnech, od opu\u0161t\u011bn\u00ed d\u011bsiv\u00fdch b\u00edl\u00fdch st\u011bn nemocni\u010dn\u00edho pokoje, se k n\u011bmu vracely jako v\u0161\u00ed silou zahozen\u00fd bumerang.<\/div>\n
Vstal. Chv\u011bl se zimou. Stoupl si p\u0159ed umyvadlo a pustil na sv\u00e9 zk\u0159ehl\u00e9 prsty proud hork\u00e9 vody. Bez v\u011bt\u0161\u00edho \u00fasp\u011bchu. T\u0159as nepoch\u00e1zel z okol\u00ed, n\u00fdbr\u017e z jeho vlastn\u00edho nitra. Proudil \u017eilami a\u017e do kone\u010dk\u016f prst\u016f. A\u010d si to Bill nerad p\u0159izn\u00e1val, zahnat by jej dok\u00e1zala pouze horkost lehce zarudl\u00fdch rt\u016f nebo \u017e\u00e1r, planouc\u00ed z bratrova t\u011bla…<\/div>\n
Lehce zat\u0159epal hlavou, jak se sna\u017eil odehnat dot\u011brnou my\u0161lenku, co se mu vkradla do p\u0159edstav a pozvolna ho s\u017e\u00edrala pocitem, \u017ee ony v\u00fdjevy – letm\u00e9, ost\u00fdchav\u00e9 doteky s p\u0159\u00edm\u011bs\u00ed sladk\u00fdch polibk\u016f; tich\u00fd \u0161epot pln\u00fd touhy, v\u00e1\u0161niv\u00e9 vzdechy, dlouh\u00e9 nehty, zaryt\u00e9 do bled\u00e9 k\u016f\u017ee – jsou mu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzk\u00e9, zn\u00e1m\u00e9. A\u0165 u\u017e se jednalo o skute\u010dnost, \u010di pouhou fantazii. A\u010dkoli se pomalu dok\u00e1zal vyrovnat s pocitem, \u017ee s Tomem m\u011bli mezi sebou i jin\u00fd vztah, ne\u017e-li pouze bratrsk\u00fd, jeho my\u0161lenky se st\u00e1le b\u00e1ly p\u0159iznat, \u017ee by na n\u011bco takov\u00e9ho mohl jen pomyslet, a ost\u00fdchav\u011b se tomuto t\u00e9matu vyh\u00fdbaly.<\/div>\n
Stejn\u011b jako te\u010f. Studen\u00e1 spr\u0161ka mu dopadla na napuchl\u00fd obli\u010dej a smazala tu spou\u0161\u0165. Pod\u00edval se na sebe do zrcadla. Na prstech jedn\u00e9 ruky by se dalo spo\u010d\u00edtat, p\u0159ed kolika hodinami v t\u011bch hn\u011bd\u00fdch t\u016fn\u00edch pl\u00e1ly plam\u00ednky nejist\u00e9ho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, ov\u0161em nyn\u00ed se v nich neodr\u00e1\u017eelo nic v\u00edc, ne\u017e hlubok\u00e1 pr\u00e1zdnota.<\/div>\n
Vy\u0161el z koupelny a zhroutil se na pe\u010dliv\u011b ustlanou postel. Zrak mu padl na nedbale pohozenou knihu v p\u0159ihr\u00e1dce no\u010dn\u00edho stolku. Nat\u00e1hnul se a opatrn\u011b si ji polo\u017eil p\u0159ed sebe. Na n\u00e1zev se ned\u00edval.<\/div>\n
Opatrn\u011b ot\u00e1\u010del za\u017eloutl\u00e9 listy a dovolil \u010dern\u011b nati\u0161t\u011bn\u00e9mu textu knihy, aby jej d\u011bjem, kter\u00fd tak mistrn\u011b vytv\u00e1\u0159el, pohltil do sv\u00e9ho sv\u011bta.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, kolik minut nepohnut\u011b sed\u011bl a jen ml\u010dky obracel str\u00e1nku po str\u00e1nce. Ocitl se mimo \u010das. Tich\u00fd \u0161elest a m\u011blk\u00fd dech v pravideln\u00e9m rytmu rozb\u00edjely dokonal\u00e9 ticho. Nev\u011bdomky tak podtrhovaly p\u0159\u00edtomnost osam\u011blosti, je\u017e se us\u00eddlila mezi t\u011bmito \u010dty\u0159mi chladn\u00fdmi st\u011bnami, z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed v paprsc\u00edch slunce plameny ohn\u011b.<\/div>\n
Av\u0161ak i ty nakonec ustaly.<\/div>\n
„A va\u0161e jm\u00e9no?“<\/em><\/div>\n
„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem h\u016f\u0159 ne\u017e nikdo, jsem krysa\u0159.“<\/em><\/div>\n
Slova mu voln\u011b splynula ze rt\u016f. Pro\u0159\u00edzla vzduch, na\u0161la sv\u016fj pevn\u011b ur\u010den\u00fd c\u00edl a zas\u00e1hla spla\u0161en\u011b tlukouc\u00ed srdce, kter\u00e9 by se jakoby na okam\u017eik \u00fapln\u011b zastavilo a vytvo\u0159ilo okolo sebe ochranou ulitu z ledu, hraj\u00edc\u00ed zlat\u00fdmi odlesky v\u0161emi barvami duhy. Dokud je nepohlt\u00ed temn\u011b karm\u00ednov\u00fd proud. Ov\u0161em jak m\u016f\u017ee srdce zakusit bolest, kdy\u017e nec\u00edt\u00ed? Jak m\u016f\u017ee krv\u00e1cet, kdy\u017e jej pokr\u00fdv\u00e1 ledov\u00e1 pustina…<\/div>\n
Rozt\u00e1v\u00e1…<\/div>\n
„…jsem nikdo…“<\/em> A\u010dkoli znal sv\u00e9 jm\u00e9no a dok\u00e1zal op\u011btovat city n\u011b\u010deho tak slo\u017eit\u00e9ho jako zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska, nebyl ni\u010d\u00edm v\u00edc, ne\u017e pouhou pr\u00e1zdnou sko\u0159\u00e1pkou, napln\u011bnou emocemi. Odsouzenou k poslouch\u00e1n\u00ed pov\u011bdom\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f o sv\u00e9m \u017eivot\u011b, kter\u00fd ona sama nepro\u017eila. Sv\u00e9 historie, je\u017e vypov\u00edd\u00e1 o jeho \u010dinech, av\u0161ak nikoli o n\u011bm samotn\u00e9m. Jak\u00fd byl? Jak\u00e9 pohnutky jej dovedly k tomu, \u017ee podlehl \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm vlastn\u00edho dvoj\u010dete a tou\u017eil po jeho dotec\u00edch?<\/div>\n
Na to mu nikdo nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Ani Tom… I kdy\u017e pr\u00e1v\u011b ten mu dal poprv\u00e9 okusit chu\u0165 zapov\u011bzen\u00fdch polibk\u016f, a rozv\u00ed\u0159il tak v n\u011bm bou\u0159i rozporupln\u00fdch pocit\u016f. Pocit\u016f, z nich\u017e v\u011bt\u0161ina z nich nekr\u00e1\u010dela cestou rozumu. Pocit\u016f, d\u00edky nim\u017e v\u016fbec za\u010dal takto uva\u017eovat. Pocit\u016f…<\/div>\n
Zazvonil zvonek. Nejd\u0159\u00edv nejist\u011b, jako kdyby \u010dlov\u011bk, co st\u00e1l za dve\u0159mi, si nebyl zcela jist\u00fd, jestli chce opravdu vstoupit do pov\u011bstn\u00e9 j\u00e1my lvov\u00e9. Av\u0161ak pak, jakoby se utvrdil ve sv\u00e9m rozhodnut\u00ed, se zvonek rozezn\u011bl znovu a s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed.<\/div>\n
Bill urychlen\u011b seb\u011bhl schody a zastavil se a\u017e t\u011bsn\u011b u vchodu, nejist\u011b sv\u00edraj\u00edc chladnou ocel. Zdr\u00e1hal se otev\u0159\u00edt. Zd\u00e1lo se to jako nekone\u010dn\u00fd okam\u017eik, kdy st\u00e1l bez pohnut\u00ed, neschopen se rozhodnout. Ale pak, kdy\u017e snad s\u00e1m osud dovolil hodin\u00e1m v\u011b\u010dn\u00e9ho \u010dasu znovu se rozb\u011bhnout, jeho zv\u011bdavost vyhr\u00e1la nad pochybnost\u00ed. Lehce prohnul z\u00e1p\u011bst\u00ed a ostra\u017eit\u011b sledoval st\u00e1le se zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00ed mezeru mezi futry, jestli n\u00e1hodou neuvid\u00ed sl\u00eddiv\u00e9 prsty jezinek, srdceryvn\u011b pros\u00edc o trochu tepla a jen tak mimochodem u toho \u0161lohnout Tomovi Bill\u00ed\u0161ka.<\/div>\n
Agh! Jelenovi Smol\u00ed\u010dka, samoz\u0159ejm\u011b…<\/em><\/div>\n
Nam\u00edsto \u00fanosky\u0148 v\u0161ak na \u00fazk\u00e9m chodn\u00ed\u010dku v p\u0159edzahr\u00e1dce st\u00e1l sv\u011btlovlas\u00fd hoch, s rukama le\u017e\u00e9rn\u011b zalo\u017een\u00fdma v kaps\u00e1ch roztrhan\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f a \u010dernou k\u0161iltovkou, skv\u011ble lad\u00edc\u00ed k \u010dernob\u00edl\u00e9mu tri\u010dku. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl us\u00eddlen pon\u011bkud nejist\u00fd, p\u0159esto p\u0159\u00e1telsk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ahoj, Bille. Mohl bych… M\u016f\u017eu na chv\u00edli d\u00e1l?“ zeptal se a pokro\u010dil o t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u0159eteln\u00fd kous\u00ed\u010dek vp\u0159ed.<\/div>\n
„J-jasn\u011b… ehm… Gustave?“ p\u0159itakal p\u0159ekvapen\u011b Bill a o krok ustoupil d\u00e1l do nitra, aby okolo n\u011bj jeho \u00fadajn\u00fd kamar\u00e1d mohl proj\u00edt.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si moje jm\u00e9no…“ poznamenal Gustav ti\u0161e a oto\u010dil se na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd jej z povzd\u00e1l\u00ed bezpe\u010dn\u00fdch dvou metr\u016f obez\u0159etn\u011b pozoroval. „Bille, j\u00e1\u2026 cht\u011bl bych se ti omluvit za to na\u0161e minul\u00fd setk\u00e1n\u00ed… J\u00e1… vylekal jsem t\u011b a…“<\/div>\n
„To je dobr\u00fd. Ty… nev\u011bd\u011bl jsi to a Tom nem\u011bl dostatek \u010dasu ti to \u0159\u00edct. Nen\u00ed to tvoje chyba.“ Sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Bill a lehce se pousm\u00e1l. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco k pit\u00ed?“<\/div>\n
„R\u00e1d…“ odv\u011btil Gustav a zam\u00ed\u0159il si to spolu s Billem do kuchyn\u011b.<\/p>\n

autor: Cera<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cerabetaread: Janule Sed\u011bl na zemi. Dlouh\u00e9 prameny havran\u00edch vlas\u016f mu voln\u011b spadaly do obli\u010deje a zakr\u00fdvaly jeho pobledlou tv\u00e1\u0159 a slan\u00e9 slzy, je\u017e si hledaly cestu zpod zbarven\u00fdch v\u00ed\u010dek k lehce popraskan\u00fdm rt\u016fm, nech\u00e1vaj\u00edce za sebou temn\u011b \u010dern\u00e9 linie rozmazan\u00fdch l\u00ed\u010didel.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-17091","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17091","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17091"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17091\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17091"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17091"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17091"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}