{"id":17217,"date":"2008-07-17T18:30:00","date_gmt":"2008-07-17T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17179"},"modified":"2008-07-17T18:30:00","modified_gmt":"2008-07-17T17:30:00","slug":"i-m-sorry-i-can-t-be-perfect","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/07\/17\/i-m-sorry-i-can-t-be-perfect\/","title":{"rendered":"I\u00b4m sorry, I can\u00b4t be perfect"},"content":{"rendered":"
autor: Hatta<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n
Tak j\u00e1 se znovu hl\u00e1s\u00edm s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlkou, kter\u00e1 se napsala tak n\u011bjak sama :)…Jen douf\u00e1m, \u017ee to bude d\u00e1vat smysl \ud83d\ude09 A kdyby jste nepochopili, co\u017e si nemysl\u00edm, kurz\u00edvou je napsan\u00e1 minulost \ud83d\ude09 A to je asi tak v\u0161echno, d\u00edky za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159 \ud83d\ude09 Hatta<\/em><\/div>\n
„Tak kam to bude?“ zeptal jsem se nau\u010denou fr\u00e1z\u00ed u\u017e snad post\u00e9 v tenhle den. Nesn\u00e1\u0161el, z hloubi du\u0161e jsem nen\u00e1vid\u011bl tuhle pr\u00e1ci. Jak u\u017e je to vlastn\u011b dlouho? Jak dlouho u\u017e se takhle dobrovoln\u011b poni\u017euju? Jak dlouho u\u017e nem\u016f\u017eu b\u00fdt s\u00e1m sebou, jak dlouho u\u017e jsem s\u00e1m? Dnes, pr\u00e1v\u011b dnes, je mi devaten\u00e1ct. Je\u0161t\u011b je to jenom necel\u00fd jeden rok, no mn\u011b to p\u0159ijde jako v\u011b\u010dnost… V\u011b\u010dnost, co mus\u00edm jak ten nejv\u011bt\u0161\u00ed ubo\u017e\u00e1k vozit nezn\u00e1m\u00e9 lidi a tak si p\u0159ivyd\u011bl\u00e1vat, abych v\u016fbec p\u0159e\u017eil.<\/div>\n
Pamatuju si to, jako by to bylo v\u010dera. Den, kdy jsem se rozhodl zbavit se sv\u00e9ho t\u00ed\u017eiv\u00e9ho tajemstv\u00ed…<\/div>\n
R\u00e1no jsem vstal tak jako poka\u017ed\u00e9. Tak jako poka\u017ed\u00e9 jsem se odplou\u017eil do koupelny a\u017e kdy\u017e jsem p\u0159estal sly\u0161et t\u00e9ct vodu, kter\u00e1 signalizovala p\u0159\u00edtomnost m\u00e9ho bratra v koupeln\u011b. Zabil by m\u011b pohled na jeho dokonal\u00e9 t\u011blo, pokryt\u00e9 leskl\u00fdmi kapi\u010dkami vody, zakryt\u00e9 jenom b\u00edl\u00fdm ru\u010dn\u00edkem…<\/em><\/div>\n
Slo\u017eil jsem hlavu do dlan\u00ed a lokty op\u0159el o volant. V\u016fbec m\u011b nezaj\u00edmalo, \u017ee na zadn\u00edm sedadle nejsp\u00ed\u0161 sed\u00ed n\u011bjak\u00fd netrp\u011bliv\u00fd klient, kter\u00fd se n\u011bkam pot\u0159ebuje dostat. Nevn\u00edmal jsem nic, jenom l\u00e1sku, l\u00e1sku, kter\u00e1 m\u011b pomalu s\u017e\u00edrala zevnit\u0159. Nikdy jsem ho nep\u0159estal milovat, tak, jak si mysleli v\u0161ichni v m\u00e9m okol\u00ed. M\u00e1 l\u00e1ska je\u0161t\u011b pos\u00edlila, ka\u017ed\u00fdm dnem byla siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed…<\/div>\n
\n
Pod\u00edval jsem se na sebe do zrcadla. Ten pohled si pamatuju dote\u010f. Pomalu ale jist\u011b se ze m\u011b st\u00e1vala troska. Sna\u017eil jsem se navenek nedat nic zn\u00e1t, ale m\u00e1 snaha byla celkem evidentn\u011b k ni\u010demu… B\u00edl\u00e1 ple\u0165, kruhy pod o\u010dima jako d\u016fsledek noc\u00ed probd\u011bn\u00fdch v rohu bratrova pokoje… Ka\u017edou noc jsem tam sed\u011bl, bez toho, \u017ee on by o tom v\u011bd\u011bl. Pozoroval jsem jeho klidnou tv\u00e1\u0159 bez jedin\u00e9 chybi\u010dky. Ani nev\u00edm, kdy to vlastn\u011b v\u0161echno za\u010dlo… Jednodu\u0161e to do m\u011b ude\u0159ilo jako blesk z jasn\u00e9ho nebe. Najednou jsem se na n\u011bj ned\u00edval jako na bratra. Zamiloval jsem se a\u017e po u\u0161i neop\u011btovanou l\u00e1skou. A\u017e sem jsem se dopracoval s t\u00edm sv\u00fdm \u010dek\u00e1n\u00edm na tu „pravou“. Teda, sp\u00ed\u0161e prav\u00e9ho. U\u017e d\u00e1vno, hodn\u011b d\u00e1vno p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se mi za\u010dal l\u00edbit m\u016fj bratr, m\u011b p\u0159itahovali kluci. Ne\u0159ekl jsem to nikomu, v\u0161ichni to po\u0159\u00e1d vn\u00edmaj\u00ed jako chorobu, jako n\u011bco, co je ve spole\u010dnosti nep\u0159\u00edpustn\u00e9. Jedin\u011b Tom o tom v\u011bd\u011bl. Ne, neodsoudil m\u011b, ale nemohl jsem si nev\u0161imnout, \u017ee najednou se chov\u00e1 a\u017e podez\u0159ele odta\u017eit\u011b. \u017de se vyh\u00fdb\u00e1 \u010demukoliv, \u010deho jsem se chytl, a \u017ee mu je nep\u0159\u00edjemn\u00e9 b\u00fdt se mnou v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. Zklamal m\u011b… M\u016fj vlastn\u00ed bratr, m\u00e9 dvoj\u010de. Nec\u00edtil snad, jak mi sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm ubli\u017euje? Od nikoho by to nebolelo tolik jako od n\u011bj…<\/em><\/div>\n
Pomalu jsem zakroutil hlavou schovanou v dlan\u00edch. Jeho chovan\u00ed m\u00e1m po\u0159\u00e1d v pam\u011bti… I kdy\u017e se sna\u017e\u00edm pamatovat si z n\u011bj jenom to hezk\u00e9, po\u0159\u00e1d mi v mysli prob\u00edh\u00e1 jeho pohled… Znechucen\u00ed v n\u011bm bylo jenom t\u011b\u017eko skryto. V ni\u010d\u00edch o\u010d\u00edch jsem neum\u011bl \u010d\u00edst tak dob\u0159e jako v t\u011bch jeho, stejn\u00fdch jako jsou moje, a p\u0159esto mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch…<\/div>\n
Tohle v\u0161echno mi po\u0159\u00e1d b\u011b\u017eelo hlavou, vzpom\u00ednky se nel\u00edtostn\u011b vracely. Kdy\u017e jsem vy\u0161el ze sprchy a zt\u011b\u017eka dosedl na postel ve sv\u00e9m pokoji, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to mus\u00edm ud\u011blat. Mus\u00edm se p\u0159iznat. I jemu i cel\u00e9 sv\u00e9 rodin\u011b. Je mi jedno, co ud\u011blaj\u00ed, ale j\u00e1 u\u017e takhle d\u00e1le nem\u016f\u017eu. P\u0159ed m\u00e1mou a Gordonem m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed dv\u011b velk\u00e1 tajemstv\u00ed, p\u0159ed Tomem sice jenom jedno, ale o to v\u011bt\u0161\u00ed… Vydechl jsem a svalil jsem se na postel. Pohled mi zabloudil k hromad\u011b pap\u00edr\u016f, polo\u017een\u00fdch na tisk\u00e1rn\u011b. Na prvn\u00ed pohled mo\u017en\u00e1 z\u00e1soba b\u00edl\u00fdch list\u016f, ale jenom na prvn\u00ed pohled. V\u0161echno to byly m\u00e9 pov\u00eddky nebo b\u00e1sn\u011b, moje nejlep\u0161\u00ed terapie. Jedin\u00e9, co mi pom\u00e1halo, bylo vypsat se. \u010casto jsem se prost\u011b nedok\u00e1zal odtrhnout od pap\u00edru, a\u017e dokud v\u0161echno nebylo podle m\u00fdch p\u0159edstav. Ano, to byl jedin\u00fd sv\u011bt, ve kter\u00e9m jsem mohl b\u00fdt s n\u00edm… Vysn\u011bn\u00fd, pln\u00fd fantazie, p\u0159esto tak kr\u00e1sn\u00fd. Jen\u017ee to v\u0161echno byl jenom mlhav\u00fd opar sn\u016f. Realita byla jin\u00e1, \u00fapln\u011b jin\u00e1. Krut\u00e1.<\/em><\/div>\n
Jedin\u00e1 slza si na\u0161la cestu zpod m\u00fdch v\u00ed\u010dek. P\u0159esto jsem se usm\u00e1l, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na svou „psac\u00ed terapii“. Po\u0159\u00e1d to d\u011bl\u00e1m. Kdy\u017e sed\u00edm ve\u010der celkem s\u00e1m ve sv\u00e9m mal\u00e9m byt\u011b, v k\u0159esle u velk\u00e9ho krbu, pln\u00e9ho kr\u00e1sn\u00e9 oran\u017eov\u00e9 z\u00e1\u0159e… Inspirace p\u0159ich\u00e1z\u00ed sama. Pak to tak u m\u011b i vypad\u00e1. Hodn\u011b \u010dtu, hodn\u011b p\u00ed\u0161u, proto se v\u0161ude ty\u010d\u00ed p\u0159\u00edmo hory knih, se\u0161it\u016f a pap\u00edr\u016f… Ale j\u00e1 u\u017e jsem si zvykl. Stejn\u011b nen\u00ed nikdo, kdo by ke mn\u011b chodil a mn\u011b je takhle dob\u0159e. V\u0161echny moje v\u011bci dod\u00e1vaj\u00ed jinak neosobn\u00edm m\u00edstnostem n\u00e1dech domova. Ale k \u010demu mi to v\u0161echno je? Jsem s\u00e1m, nen\u00ed nikdo, kdo by m\u011b znal. Nikdo nezn\u00e1 identitu toho mlad\u00e9ho v\u00fdst\u0159edn\u00edho \u010dernovlas\u00e9ho taxik\u00e1\u0159e z tax\u00edku \u010d\u00edslo sedm. Nikdo nev\u00ed, kdo je Bill Kaulitz. Pro mou rodinu jsem zem\u0159el. A p\u0159\u00e1tele jsem vlastn\u011b nikdy nem\u011bl…<\/div>\n
U\u017e jsem to vid\u011bl, v\u011bd\u011bl jsem si dokonale p\u0159edstavit tu situaci. Budu sed\u011bt za stolem, hr\u00e1t si s prsteny a v\u0161ichni budou dychtiv\u011b poslouchat, co ode m\u011b usly\u0161\u00ed. A pak, pak mi dojdou slova. Jednodu\u0161e nebudu dost siln\u00fd, abych se jim pod\u00edval do o\u010d\u00ed a \u0159ekl pravdu. A pr\u00e1v\u011b takhle to nesm\u00ed b\u00fdt. S dal\u0161\u00edm v\u00fddechem jsem se zvedl a obl\u00e9kl se. Bez jedin\u00e9ho slova jsem se dole obul a navl\u00e9kl se do bundy, na hlavu jsem si narazil \u010depici, kolem krku \u0161\u00e1lu. I kdy\u017e bylo jenom p\u00e1r dn\u016f po za\u010d\u00e1tku podzimu, venku byla zima jako u\u017e dlouho ne. Foukal siln\u00fd studen\u00fd v\u00edtr a \u010dast\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 se taky hl\u00e1sil ke slovu.<\/em><\/div>\n
Dve\u0159e se za mnou s tich\u00fdm klapnut\u00edm zav\u0159ely. Jak jsem o\u010dek\u00e1val, venku m\u011b p\u0159iv\u00edtala teplota bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se k nule a siln\u00e1 vich\u0159ice. Stejn\u011b mi to bylo jedno. Pot\u0159eboval jsem si prost\u011b ut\u0159\u00eddit my\u0161lenky a p\u0159ipravit se na jeden z rozhoduj\u00edc\u00edch okam\u017eik\u016f m\u00e9ho \u017eivota. A to se nedalo nikde jinde ne\u017e v parku.<\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00ed smutn\u00fd \u00fasm\u011bv mi p\u0159el\u00e9tl tv\u00e1\u0159\u00ed. Na to si taky vzpom\u00edn\u00e1m. Park, do kter\u00e9ho jsem chodil v\u017edycky, kdy\u017e se doma n\u011bco d\u011blo, kdy\u017e jsem m\u011bl nezodpov\u011bzen\u00e9 ot\u00e1zky nebo jsem se tr\u00e1pil. Tam jsem si uv\u011bdomil, \u017ee vlastn\u011b svou rodinu tak dob\u0159e nezn\u00e1m. Nev\u011bd\u011bl jsem, nem\u011bl jsem ani nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak budou reagovat. M\u016f\u017eou to pochopit, m\u016f\u017eou m\u011b zavrhnout… Tyhle my\u0161lenky mi tehdy b\u011b\u017eely hlavou. Byl jsem prost\u011b osmn\u00e1ctilet\u00fd kluk, kter\u00fd se nevyznal s\u00e1m v sob\u011b. A te\u010f? M\u00e1m jenom o rok v\u00edce, p\u0159esto se mi zd\u00e1, jako kdyby jsem u\u017e cel\u00fd \u017eivot m\u011bl za sebou. Jsem osam\u011bl\u00fd a t\u00ed\u017e\u00ed m\u011b tolik v\u011bc\u00ed, \u00fasm\u011bv mou tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159el\u00e9tne snad jenom ve sp\u00e1nku. Okusil jsem takov\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed, jak\u00e9 n\u011bkdo neza\u017eije za cel\u00fd \u017eivot. Na druh\u00e9 stran\u011b, jsem ne\u0161\u0165astn\u011b zamilovan\u00fd jako puber\u0165\u00e1k. Zasm\u00e1l jsem se. Bez \u0161petky radosti nebo jak\u00e9hokoliv citu. M\u016f\u017ee b\u00fdt \u017eivot v\u00edce ironick\u00fd a \u0161kodolib\u00fd?<\/div>\n
Ruce jsem m\u011bl p\u0159ed sebou na d\u0159ev\u011bn\u00e9 desce stolu. Prsty jsem propl\u00e9tal p\u0159es sebe, nerv\u00f3zn\u011b jsem si hr\u00e1l s prst\u00fdnky. C\u00edtil jsem na sob\u011b t\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed, ale jen ve dvou z nich byla zv\u011bdavost. Tom v\u011bd\u011bl, co jim chci \u0159\u00edct. P\u0159eci jenom byl po\u0159\u00e1d moje dvoj\u010de.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1… jsem gay,“ \u0161pitl jsem sotva sly\u0161iteln\u011b, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u00e1ma i Gordon to dob\u0159e sly\u0161eli. Zav\u0159el jsem o\u010di, o\u010dek\u00e1val jsem, co se stane. Cel\u00fd m\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot mi prob\u00edhal p\u0159ed o\u010dima. B\u00e1l jsem se, tak moc jsem se b\u00e1l…<\/em><\/div>\n
A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho se nic ned\u011blo. Pootev\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem se pod\u00edval na mamku. Z jej\u00edho pohledu jsem nedovedl nic vy\u010d\u00edst, jenom sed\u011bla a d\u00edvala se p\u0159ed sebe, po jej\u00ed jindy tak hezk\u00e9 tv\u00e1\u0159i te\u010f st\u00e9kaly slzy. A pr\u00e1v\u011b kdy\u017e jsem p\u0159esouval pohled k m\u00e9mu nevlastn\u00edmu otci…<\/em><\/div>\n
„Tohle nebudu trp\u011bt ve sv\u00e9m dom\u011b. Sbal si v\u011bci a vypadni!“ Jakoby najednou procitl. Nesna\u017eil jsem se odporovat, nesna\u017eil jsem se na n\u011bj pod\u00edvat, nesna\u017eil jsem se ani nic \u0159\u00edct. Vstal jsem a se sklopenou hlavou jsem ve\u0161el do sv\u00e9ho pokoje. Zpod postele jsem vyt\u00e1hl velkou sportovn\u00ed ta\u0161ku a za\u010dal do n\u00ed h\u00e1zet oble\u010den\u00ed, kosmetiku, kn\u00ed\u017eky, se\u0161ity, m\u00e9 pap\u00edry, v\u0161echno to l\u00edtalo jedno p\u0159es druh\u00e9. Slzy u\u017e si pomalu vytv\u00e1\u0159ely pot\u016f\u010dky na m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. M\u016fj \u017eivot byl jako dome\u010dek z karet. U\u017e tak st\u00e1l z posledn\u00edch sil, te\u010f spadnul \u00fapln\u011b…<\/em><\/div>\n
Vstal jsem a dlouh\u00fd popruh ta\u0161ky si p\u0159ehodil p\u0159es rameno. M\u00e1m tady jedinou posledn\u00ed povinnost. Potichu jsem ve\u0161el do Tomova pokoje. Nebyl tam, pravd\u011bpodobn\u011b zas ode\u0161el na jeden ze sv\u00fdch no\u010dn\u00edch tah\u016f. Vsad\u00edm se, \u017ee nev\u00ed, jak se ka\u017edou noc dostal do postele. Kdyby zjistil, \u017ee to j\u00e1 jsem ho chodil vyzved\u00e1vat do v\u0161elijak\u00fdch pochybn\u00fdch bordel\u016f, j\u00e1 jsem ho vyt\u00e1hl po schodech do pokoje a j\u00e1 jsem ho svl\u00e9kl do trenek, asi by jej trefil \u0161lak. Nebo by se pozvracel, v tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b. V\u017edy\u0165 j\u00e1 jsem jeho TEPL\u00dd bratr… Co kdybych ho o\u010dumoval… Ale vlastn\u011b by m\u011bl z\u010d\u00e1sti pravdu. Jsem r\u00e1d, \u017ee se jej m\u016f\u017eu dot\u00fdkat alespo\u0148 takhle… Teda, mohl jsem. Dne\u0161kem v\u0161echno kon\u010d\u00ed…<\/em><\/div>\n
Sedl jsem si za jeho st\u016fl. V\u0161ude jsem c\u00edtil jeho v\u016fni, kterou jsem nas\u00e1val z pln\u00fdch plic. V\u017edy\u0165 je to naposled… Vyt\u00e1hl jsem z bo\u010dn\u00ed kapsy ta\u0161ky propisku, vzal nejbli\u017e\u0161\u00ed \u010dist\u00fd list pap\u00edru a za\u010dal ps\u00e1t.<\/em><\/div>\n
Mil\u00fd Tome,<\/div>\n
V\u00edm, co si \u0159ekne\u0161, kdy\u017e uvid\u00ed\u0161 tenhle dopis. Stejn\u011b t\u011b ale moc pros\u00edm, p\u0159e\u010dti si jej. Byl bych moc r\u00e1d, kdybych odtud ode\u0161el bez tajemstv\u00ed.<\/div>\n
Za\u010dnu a za chv\u00edli i skon\u010d\u00edm, nechci se tady zdr\u017eovat, co jsem m\u011bl ud\u011blat, jsem ud\u011blal. Jedin\u00e9, co m\u011b pr\u00e1v\u011b v t\u00e9hle chv\u00edli mrz\u00ed je, \u017ee se s Tebou nerozlou\u010d\u00edm, i kdy\u017e u\u017e se pravd\u011bpodobn\u011b nikdy neuvid\u00edme… V\u00edm, \u017ee n\u011bkde v hloubce Tv\u00e9ho srdce m\u011b m\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d r\u00e1d…<\/div>\n
Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem si nev\u0161iml, jakou nechu\u0165 v\u016f\u010di mn\u011b m\u00e1\u0161? Ne, br\u00e1\u0161ko, nejsem slep\u00fd. To je to, co m\u011b nejv\u00edc mrz\u00ed. Kdy\u017e si vzpomenu, jak jsem v\u016fbec neuva\u017eoval, jestli Ti to \u0159\u00edct, kdy\u017e jsem to zjistil. \u0160el jsem za Tebou jako za prvn\u00edm a jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Bezmezn\u011b jsem ti d\u016fv\u011b\u0159oval, co\u017e se dodnes nezm\u011bnilo…<\/div>\n
Byl jsi, jsi a nav\u017edy z\u016fstane\u0161 nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Pamatuje\u0161 na na\u0161e d\u011btstv\u00ed? Byli jsme jenom my dva a nikdo jin\u00fd. Spolu jsme si hr\u00e1li na zahrad\u011b, spole\u010dn\u011b jsme podp\u00e1lili sousedovic ko\u010dku, spole\u010dn\u011b jsme lezli po stromech. Jestli si pamatuje\u0161 tohle, tak ur\u010dit\u011b i to, \u017ee j\u00e1 jsem byl v\u017edycky ten slab\u0161\u00ed. J\u00e1 pot\u0159eboval ochranu. Byl jsi to Ty, kdo mi v\u017edycky pomohl… M\u011bl jsem v Tob\u011b oporu, v\u017edycky jsme byli nerozlu\u010dn\u00ed. Tak co se tak zm\u011bnilo? Co, Tome? J\u00e1 nejsem n\u011bjak\u00e1 zr\u016fda, jsem po\u0159\u00e1d ten sam\u00fd Bill, po\u0159\u00e1d to ustra\u0161en\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se schov\u00e1v\u00e1 za sv\u00e9ho bratra, proto\u017ee v\u00ed, \u017ee ho ochr\u00e1n\u00ed… Jenom te\u010f s o mnoho v\u011bt\u0161\u00ed bolest\u00ed v srdci. Tam, kde je m\u00edsto pro Tebe, te\u010f zeje jenom velk\u00e1 \u010dern\u00e1 d\u00edra. Tolik mi chyb\u00ed\u0161, br\u00e1\u0161ko… Tolik mi chyb\u00ed tv\u00e1 konej\u0161iv\u00e1 sl\u016fvka, kdy\u017e se v noci boj\u00edm bou\u0159ky… Pamatuje\u0161, jak jsme v\u017edycky sp\u00e1vali vedle sebe? Venku zu\u0159ila vich\u0159ice, d\u00e9\u0161\u0165 bi\u010doval okna, blesky prot\u00ednaly oblohu. Ale mn\u011b to bylo v\u0161echno jedno, proto\u017ee nikde jsem se nec\u00edtil tak v bezpe\u010d\u00ed jako u Tebe v n\u00e1ru\u010d\u00ed… Te\u010f je to v\u0161echno pry\u010d. A j\u00e1 u\u017e nejsem tak vesel\u00fd a bezstarostn\u00fd, jak jsem b\u00fdval…<\/div>\n
V\u00edm, u\u017e jsem dosp\u011bl\u00fd a je velmi pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee si te\u010f \u0159ekne\u0161, \u017ee se chov\u00e1m jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Ale j\u00e1 jinak nem\u016f\u017eu. Bez Tebe p\u016flka m\u011b odum\u0159ela, nedok\u00e1\u017eu po\u0159\u00e1dn\u011b nic… A v\u00ed\u0161 co je na tom nejhor\u0161\u00ed? V\u00ed\u0161, jak\u00e9 je to moje zatracen\u00e9 tajemstv\u00ed? Kv\u016fli \u010demu ka\u017edou noc bre\u010d\u00edm jako p\u011btilet\u00e1 holka?<\/div>\n
Miluju t\u011b!<\/div>\n
Tak, a je to venku. Kdy\u017e tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, je to jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdy\u017e to takhle p\u00ed\u0161u.<\/div>\n
P\u0159ipadal jsem Ti jako gay nechutn\u00fd, \u017ee je to tak? Ano, j\u00e1 v\u00edm. A asi jsem m\u011bl pro\u010d. V\u017edy\u0165 kter\u00fd norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk se m\u016f\u017ee zamilovat do sv\u00e9ho dvoj\u010dete?<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, jak moc mi chyb\u00ed\u0161… Prost\u011b a najednou to bylo. Nikdo mi to nem\u016f\u017ee vy\u010d\u00edtat… Ani Ty ne. Nechci t\u011b obvi\u0148ovat, nikdy bych na Tebe ne\u0159ekl jedin\u00e9 k\u0159iv\u00e9 slovo, ale mus\u00edm to \u0159\u00edct. M\u016f\u017ee\u0161 za to Ty. Ty, proto\u017ee jsi se mnou p\u0159estal komunikovat. P\u0159estal jsi m\u011b br\u00e1t na v\u011bdom\u00ed, za\u010dal jsi m\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eet. Najednou bylo v m\u00e9 posteli tolik m\u00edsta a v\u017edy, kdy\u017e venku zu\u0159ily hromy a blesky, choulil jsem se v klub\u00ed\u010dku u zdi, doufaj\u00edc, \u017ee p\u0159ijde\u0161… Co jin\u00e9ho jsem m\u011bl pak d\u011blat, ne\u017e d\u00edvat se na Tv\u00e9 fotky a poslouchat za dve\u0159mi Tv\u016fj hlas, kdy\u017e jsi telefonoval? Chyb\u011bl jsi mi, moc jsi mi chyb\u011bl a z toho vznikla v\u0161echna ta bezmezn\u00e1 l\u00e1ska, kterou k tob\u011b poci\u0165uji.<\/div>\n
V\u00ed\u0161, kdo t\u011b po t\u011bch Tv\u00fdch v\u011b\u010dn\u00fdch fl\u00e1mech v\u017edycky dostal do postele? Ano, byl jsem to j\u00e1. Pravd\u011bpodobn\u011b T\u011b te\u010f chyt\u00e1 nevolnost, co\u017e mi je up\u0159\u00edmn\u011b l\u00edto… Asi jsem Ti to nikdy nem\u011bl \u0159\u00edkat. V\u0161echno by bylo tak jak dote\u010f…<\/div>\n
Tome, kladu ti jedinou ot\u00e1zku. Opravdu jsem Ti ani trochu nechyb\u011bl? Z\u0159ejm\u011b ne… M\u011bl jsi v\u017edy n\u011bkoho, kamar\u00e1da, s k\u00fdm sis mohl promluvit… A sv\u00e9 pocity jsi mohl sprejem nan\u00e9st na ze\u010f… V\u00ed\u0161, \u017ee to sam\u00e9 jsem d\u011blal j\u00e1? Ka\u017edou noc jsem sed\u011bl u Tebe, sledoval, jak sp\u00ed\u0161, a psal… Byl jsi v posledn\u00ed dob\u011b v m\u00e9m pokoji? Ty pap\u00edry, kter\u00e9 byly v\u0161ude kolem… Moje pov\u00eddky a b\u00e1sn\u011b, nic jin\u00e9ho mi na smutek nepom\u00e1halo. Moje srd\u00ed\u010dko str\u00e1dalo, u\u017e snad post\u00e9 se opakuju, ale stra\u0161n\u011b jsi mi chyb\u011bl…<\/div>\n
A po\u0159\u00e1d chyb\u00ed\u0161. V\u011b\u0159 mi, Tome, nikdy na Tebe nezapomenu, a\u0165 se stane cokoliv… A budu po\u0159\u00e1d doufat, \u017ee se znovu jednou setk\u00e1me… Alespo\u0148 jako brat\u0159i, ne jako cizinci…<\/div>\n
Promi\u0148 mi v\u0161echno, Tome. Stra\u0161n\u011b m\u011b mrz\u00ed, \u017ee m\u00e1\u0161 bratra, za kter\u00e9ho se mus\u00ed\u0161 styd\u011bt. Ale j\u00e1 jsem jenom takov\u00fd, jak\u00fd dok\u00e1\u017eu b\u00fdt. Nedok\u00e1\u017eu poru\u010dit pocit\u016fm.<\/div>\n
Promi\u0148, Tome….<\/div>\n
Du wirst f\u00fcr mich immer heilig sein…<\/em><\/div>\n
Miluju T\u011b a v\u017edycky budu,<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Odlo\u017eil jsem propisku na st\u016fl. A je to. Tohle bylo to posledn\u00ed. Kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu j\u00edt…<\/em><\/div>\n
U\u017e jsem nedok\u00e1zal poru\u010dit slz\u00e1m. P\u0159e\u010detl si ten list v\u016fbec n\u011bkdy? V\u00ed, jak jsem se c\u00edtil? Tak moc r\u00e1d bych jej te\u010f vid\u011bl, v\u011bd\u011bl, jak \u017eije, jak se m\u00e1… I jedin\u00fd pohled na n\u011bj by mi sta\u010dil… Tak moc bych cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jestli se v n\u011bm probudily alespo\u0148 malink\u00e9 v\u00fd\u010ditky, kdy\u017e si to p\u0159e\u010detl… Jestli si to p\u0159e\u010detl. Vkl\u00e1dal jsem do toho listu v\u0161echno, co se schov\u00e1valo v m\u00e9m ubolen\u00e9m srdci…<\/div>\n
Te\u010f jsem se opravdu c\u00edtil jako sta\u0159ec. Jako by m\u016fj \u017eivot byl u konce, jako bych promrhal svou \u017eivotn\u00ed \u0161anci…<\/div>\n
Nezvl\u00e1dl jsem to. Vystoupil jsem a svezl se pod\u00e9l auta na zem. Propukl jsem v usedav\u00fd pl\u00e1\u010d, bylo to, jako kdybych si a\u017e te\u010f uv\u011bdomil ten fakt, \u017ee Tom je pry\u010d… Nav\u017edycky… Bylo mi srde\u010dn\u011b jedno, co si o mn\u011b mysl\u00ed ten \u010dlov\u011bk v tax\u00edku. Prost\u011b ho neodvezu. Je mi to jedno, klidn\u011b a\u0165 m\u011b vyhod\u00ed! Je mi jedno co se mnou bude… Jedin\u00e9, co chci, je Tom…<\/div>\n
Sly\u0161el jsem t\u0159\u00edsknout zadn\u00ed dve\u0159e, ale ani jsem to po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmal.<\/div>\n
„Bille?“ \u0159ekl n\u011bkdo tak bl\u00edzko m\u011b… Ztuhl jsem. Nikdo m\u011b tady nezn\u00e1 a ten hlas… Ne, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda… J\u00e1 sn\u00edm, tak moc chci, aby tady byl, \u017ee jsem si jej jednodu\u0161e vysnil vedle m\u011b…<\/div>\n
P\u0159esto jsem zvedl hlavu. P\u0159ede mnou kle\u010dela ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bytost na sv\u011bt\u011b… Z o\u010d\u00ed mu s\u00e1lal smutek, ale rty se sm\u00e1ly…<\/div>\n
„Bille,“ zopakoval znovu. Zvedl ruku a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. I tak jemn\u00fd dotek ve mn\u011b dok\u00e1zal o\u017eivit vzpom\u00ednky na v\u0161echny na\u0161e spole\u010dn\u00e9 chv\u00edle. Op\u0159el jsem se do jeho dlan\u011b.<\/div>\n
„Tome… Tome… Zd\u00e1\u0161 se mi?“ \u0161eptal jsem sm\u011brem k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ne, jsem tady… Jsem tady a u\u017e nikdy neodejdu.“ St\u00e1hl pa\u017ei zp\u00e1tky k sob\u011b. Chv\u00edli jsme se na sebe d\u00edvali a pak si padli do n\u00e1ru\u010de, omotali jsme ruce jeden kolem druh\u00e9ho tak pevn\u011b, \u017ee jsme nemohli d\u00fdchat… To bylo ale to posledn\u00ed, co by mi te\u010f vadilo. Znovu jsem propukl v pl\u00e1\u010d, hlasn\u00fd a zoufal\u00fd, m\u00edchaly se v n\u011bm v\u0161echny emoce, kter\u00e9 jsem dote\u010f dr\u017eel uvnit\u0159…<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, Bille… Pros\u00edm promi\u0148 mi to v\u0161echno. Byl jsem sobec a idiot, v\u016fbec jsem na tebe nehled\u011bl, myslel jsem, \u017ee kdy\u017e ti sejdu z o\u010d\u00ed, sejdu taky z mysli… Tak moc m\u011b mrz\u00ed, Bille, br\u00e1\u0161ko, odpus\u0165 mi to pros\u00edm… Byl jsem zmaten\u00fd s\u00e1m ze sebe… A\u017e d\u00edky tob\u011b se mi otev\u0159ely o\u010di… Promi\u0148 mi, \u017ee jsem t\u011b ignoroval, promi\u0148, \u017ee jsem nebyl u tebe, promi\u0148 mi za m\u016fj povrchn\u00ed n\u00e1zor, za to, jak jsem byl slep\u00fd… Pros\u00edm… Miluju t\u011b, Bille. D\u00edky tob\u011b jsem si to uv\u011bdomil…“ \u0161eptal mi do ucha a na krku m\u011b zastudily jeho slzy. Ne, to nen\u00ed pravda… J\u00e1 sn\u00edm… Tom, m\u016fj Tom, kter\u00fd se mi za v\u0161echno omlouv\u00e1 a vyzn\u00e1v\u00e1 mi l\u00e1sku… Ale j\u00e1 ho dr\u017e\u00edm pevn\u011b v n\u00e1ru\u010di, je opravdu tady, u m\u011b… Bo\u017ee…<\/div>\n
„J\u00e1 ti nem\u00e1m co odpou\u0161t\u011bt, Tome… Nikdy jsem ti nic nezazl\u00edval…“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu polohlasem. Odt\u00e1hl m\u011b od sebe a pod\u00edval se na m\u011b uslzen\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e t\u011b samotn\u00e9ho nenech\u00e1m, to ti slibuju…“ za\u0161eptal a kone\u010dn\u011b mi splnil sen… Jemn\u011b se sv\u00fdmi rty dotkl t\u011bch m\u00fdch a mn\u011b se v b\u0159i\u0161e rozl\u00e9tlo snad tis\u00edc mot\u00fdlk\u016f…<\/p>\n

Autor: Hatta<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Hattabetaread: Helushka Tak j\u00e1 se znovu hl\u00e1s\u00edm s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlkou, kter\u00e1 se napsala tak n\u011bjak sama :)…Jen douf\u00e1m, \u017ee to bude d\u00e1vat smysl \ud83d\ude09 A kdyby jste nepochopili, co\u017e si nemysl\u00edm, kurz\u00edvou je napsan\u00e1 minulost \ud83d\ude09 A to je asi tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-17217","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17217","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17217"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17217\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17217"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17217"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17217"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}