{"id":17288,"date":"2008-07-10T17:00:00","date_gmt":"2008-07-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17250"},"modified":"2008-07-10T17:00:00","modified_gmt":"2008-07-10T16:00:00","slug":"blind-horses","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/07\/10\/blind-horses\/","title":{"rendered":"Blind horses"},"content":{"rendered":"
Autor: Pe\u0165ushka
<\/strong> Betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Cht\u011bla bych v\u00e1m \u0159\u00edci n\u011bco o osob\u011b, kter\u00e1 bude v tomto p\u0159\u00edb\u011bhu vystupovat. Z \u00facty k n\u00ed si nedovol\u00edm uve\u0159ejnit jej\u00ed p\u0159\u00edjmen\u00ed, pouze k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no. Nezn\u00e1te toho \u010dlov\u011bka, to v\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u011b. Ale t\u00edmto p\u0159\u00edb\u011bhem bych v\u00e1m jej cht\u011bla p\u0159edstavit, proto\u017ee je n\u011b\u010d\u00edm \u00fa\u017easn\u00fd a obdivuhodn\u00fd. Pot\u011b\u0161\u00ed jej ka\u017ed\u00e1 mali\u010dkost, i kdy\u017e m\u016f\u017ee m\u00edt v\u0161echno, na co si prstem uk\u00e1\u017ee.<\/em><\/div>\n
Halou se nesly tich\u00e9 t\u00f3ny balady, je\u017e postupn\u011b nab\u00fdvaly na razanci a nal\u00e9havosti, kter\u00e1 se poslucha\u010d\u016fm vr\u00fdvala do mysli a nutila je hloub\u011bji se zamyslet. Ozval se p\u0159\u00edjemn\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas.<\/div>\n
N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 pouze pop\u00edjeli \u0161ampa\u0148sk\u00e9 a s nucenou zdvo\u0159ilost\u00ed zdravili jin\u00e9. N\u011bkte\u0159\u00ed naopak p\u0159eru\u0161ili ve\u0161kerou \u010dinnost a se z\u00e1jmem se v\u011bnovali p\u00edsni. Byla okouzluj\u00edc\u00ed, nesla s sebou podivn\u00fd p\u016fvab. T\u00f3ny a slova do sebe dokonale zapadaly. Zp\u011bv byl doprov\u00e1zen pouze kytarou.<\/div>\n
Pamatuji si pra\u0161nou cestu a stromy pod\u00e9l n\u00ed,
Pramenitou vodu vedle \u00fates\u016f, v\u00edtr burcuj\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n
Pamatuji si v\u0161echna m\u00edsta, na kter\u00fdch jsem kdy byl,
Pamatuji si v\u0161echny tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jsem kdy hledal.<\/em><\/div>\n
Ten smutek. Byl c\u00edtit v\u0161ude v m\u00edstnosti. Bolest, je\u017e zhus\u0165ovala atmosf\u00e9ru.<\/div>\n
\n
Pamatuji si tichou \u0159eku, hv\u00edzd\u00e1n\u00ed vlaku,
Pamatuji si zvuk hromu a bolestiv\u011b pla\u010d\u00edc\u00ed d\u00e9\u0161\u0165.<\/em><\/div>\n
Pamatuji si v\u0161echna m\u00edsta, na kter\u00fdch jsem kdy byl,
Pamatuji si v\u0161echny tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jsem kdy hledal.<\/em><\/div>\n
Odzn\u011blo je\u0161t\u011b p\u00e1r slok. \u010cernovlas\u00fd chlapec dojat\u011b sednul na sv\u00e9 m\u00edsto a zatleskal. V m\u00edstnosti byl hluk, byl to jeden ze stovek snobsk\u00fdch ve\u010der\u016f. V\u0161ichni se bavili o t\u011b\u017ek\u00fdch milionech a hudba jenom dotv\u00e1\u0159ela atmosf\u00e9ru. Chlapec, jen\u017e ani nev\u011bd\u011bl, co tady d\u011bl\u00e1, st\u00e1le tleskal. Hypnotizoval pohledem mu\u017ee, kter\u00fd odkl\u00e1dal kytaru. Obda\u0159il ho \u00fasm\u011bvem. Ten mu\u017e ho zaujal. Netu\u0161il pro\u010d, z toho \u010dlov\u011bka \u0161lo neskute\u010dn\u00e9 charisma, ale to nebyl ten d\u016fvod. Bill byl vn\u00edmav\u00fd. Ten mu\u017e byl n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd.<\/div>\n
Setkali se u baru. N\u00e1hoda, kter\u00e1 v\u0161ak ob\u011b strany p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapila. N\u00e1sledoval tich\u00fd, nesm\u011bl\u00fd pozdrav z Billovy strany.
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ pozdravil a p\u0159e\u0161l\u00e1pnul. „Tedy, pokud nemluv\u00edte n\u011bmecky-…“ Byl uml\u010den.
„Mluv\u00edm n\u011bmecky. V\u00e1m taky dobr\u00fd ve\u010der!“ Billa p\u0159ekvapilo, jak mu byla tahle slova \u0159e\u010dena. S mil\u00fdm z\u00e1jmem a \u00fasm\u011bvem.
„Cht\u011bl jsem v\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee se mi hrozn\u011b l\u00edbilo va\u0161e vystoupen\u00ed,“ Bill podv\u011bdom\u011b ukazoval na jevi\u0161t\u011b. „Asi m\u011b nezn\u00e1te, ale jmenuju se Bill Kaulitz, m\u00e1m hodn\u011b konzert\u016f se skupinou a prost\u011b. Pat\u0159\u00ed v\u00e1m m\u016fj obdiv, j\u00e1 bych \u017e\u00e1dnou p\u00edse\u0148 nezazp\u00edval tak jak vy,“ vykoktal nerv\u00f3zn\u011b. Potily se mu ruce, on netu\u0161il pro\u010d.
„Moc d\u011bkuji,“ usm\u00e1l se a upil z pomeran\u010dov\u00e9ho d\u017eusu. Bill se divil, \u017ee chlap jak hora pije d\u017eus. Pozoroval jej. St\u00e1le, st\u00e1le mu na n\u011bm cel\u00e9m n\u011bco neklapalo. Vypadal \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u011b. Asi t\u0159icetilet\u00fd chlap s ka\u017edodenn\u00edm oble\u010den\u00edm. Mu\u017e, z kter\u00e9ho sr\u0161ela dobr\u00e1 n\u00e1lada, co\u017e Billa p\u0159ekvapilo. Ten mu\u017e byl slavn\u00fd, ani by jste ne\u0159ekli jak. A p\u0159esto m\u011bl oby\u010dejn\u00e9 oble\u010den\u00ed a mil\u00fd neodm\u011b\u0159en\u00fd \u00fasm\u011bv. Velmi skromn\u00fd mu\u017e.<\/div>\n
„Jsem Peter, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b. A tykej mi, pros\u00edm t\u011b, p\u0159ipad\u00e1m si pak hrozn\u011b star\u00fd,“ n\u00e1sledoval v\u0159el\u00fd stisk ruky. Po chvilce za\u010dali norm\u00e1ln\u011b konverzovat. Ne jako dva slavn\u00ed lid\u00e9, n\u00fdbr\u017e dva oby\u010dejn\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 moc country nemus\u00edm, ale ta p\u00edse\u0148, kterou si zp\u00edval. M\u00e1 kr\u00e1sn\u00fd text, ale p\u0159i\u0161lo mi to hodn\u011b smutn\u00e9, m\u011bl jsem co d\u011blat, abych se nerozbre\u010del. Podal si to tak proc\u00edt\u011bn\u011b.“<\/div>\n
„D\u011bkuju. Slo\u017eil jsem ten song, kdy\u017e jsem byl v nemocnici. P\u0159eci jenom, le\u017eet tolik m\u011bs\u00edc\u016f bez hnut\u00ed se ned\u00e1,“ Peter se usm\u00e1l. Nebyl to \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, sp\u00ed\u0161e melancholick\u00fd.<\/div>\n
„Tys byl v nemocnici?!“ Bill byl v\u00edce ne\u017e zasko\u010den.
„Ano. Ale nejsem zvykl\u00fd vypr\u00e1v\u011bt sv\u016fj \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh. Lid\u00e9 tomu nemohou uv\u011b\u0159it,“ Bill mu sv\u00fdm pohledem jasn\u011b nazna\u010dil, \u017ee jej onen p\u0159\u00edb\u011bh velmi zaj\u00edm\u00e1. Co se mu mohlo proboha st\u00e1t? V\u017edy\u0165 vypad\u00e1 tak zdr\u00e1v!<\/div>\n
„Bude to na dlouho,“odtu\u0161il Peter. Ale to Billovi nevadilo.<\/div>\n
„Za\u010dalo to v\u0161echno v m\u00e9m brzk\u00e9m d\u011btstv\u00ed. Rodi\u010de byli oba u\u010ditel\u00e9 t\u011blocviku, tak\u017ee m\u011b do sportovn\u00edch aktivit p\u0159irozen\u011b zat\u00e1hli. Kdy\u017e mi bylo \u0161est, tak jsem se sezn\u00e1mil s hokejem. Nejd\u0159\u00edv jsem hr\u00e1l hokej na \u0161kole a da\u0159ilo se mi. Posunul jsem se d\u00e1l, a\u017e jsem se, kdy\u017e mi bylo kolem 16, dostal do t\u00fdmu m\u00e9ho rodn\u00e9ho m\u011bsta. A \u0161lo to d\u00e1l, a\u017e jsem si kone\u010dn\u011b splnil m\u016fj d\u011btsk\u00fd sen. \u0160el jsem na v\u00fdm\u011bnn\u00fd pobyt do Ameriky. Dostal jsem se je\u0161t\u011b d\u00e1l… Hr\u00e1l jsem v NHL, \u017eil v Bostonu. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, hokej jsem miloval a bydlel v Americe, co v\u00edc si mohl oby\u010dejn\u00fd kluk ze st\u0159edn\u00ed Evropy p\u0159\u00e1t…“ odml\u010del se. Bill napjat\u011b poslouchal.<\/div>\n
„Najednou se n\u011bco pokazilo. \u017d\u00e1dn\u00fd vrchol \u0161t\u011bst\u00ed a sl\u00e1vy netrv\u00e1 v\u011b\u010dnost, u\u017e jsem se s t\u00edm sm\u00ed\u0159il. Zesl\u00e1bnul jsem. Nikdo netu\u0161il pro\u010d, prost\u011b jsem po p\u00e1r minut\u00e1ch hokeje u\u017e d\u00e1le nemohl. Taky jsem dost zhubnul, opadly ze m\u011b v\u0161echny s\u00edly, kter\u00e9 jsem p\u0159edt\u00edm m\u011bl. Nepozn\u00e1val jsem se. Tohle jsem nebyl j\u00e1, co jsem od d\u011btstv\u00ed ne\u00fanavn\u011b hr\u00e1l hokej, plaval, ly\u017eoval. V\u00edm, \u017ee jsou d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci ne\u017e hokej, p\u0159esto pro m\u011b bylo velmi t\u011b\u017ek\u00e9 s t\u00edm definitivn\u011b seknout. Dal jsem se vy\u0161et\u0159it a zjistili mi b\u011b\u017en\u00e9 psychick\u00e9 onemocn\u011bn\u00ed. Pr\u00fd \u0161lo o homesick syndrom, co\u017e znamen\u00e1 smutek za domovem. Tohle se n\u00e1m nezd\u00e1lo…“ op\u011bt se odml\u010del. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je opravdu spr\u00e1vn\u00e9 \u0159\u00edci tomuto mlad\u00e9mu chlapci celou pravdu.<\/div>\n
„Dal jsem se vy\u0161et\u0159it i jinde. A ud\u011blal jsem spr\u00e1vn\u011b. Zjistili mi rakovinu lymfatick\u00fdch uzlin. P\u0159i\u0161ly prvn\u00ed chemoterapie, vypadaly mi vlasy, ztratil jsem zdravou barvu. Ale bylo to l\u00e9\u010diteln\u00e9. Vyl\u00e9\u010dil jsem se. Tedy, na prvn\u00ed pohled. Vr\u00e1til jsem se zp\u011bt na Slovensko, kde jsem se narodil. A op\u011bt se to vr\u00e1tilo. Znovu ten koloto\u010d, chemoterapie, star\u00e1 zn\u00e1m\u00e1 slabost. Museli mi transplantovat kostn\u00ed d\u0159e\u0148. Zem\u0159el bych, kdyby se to nestalo. A najednou p\u0159i\u0161el nov\u00fd zvrat. Hudba.
T\u00e1ta m\u011b kdysi u\u010dil hr\u00e1t na kytaru a te\u010f, kdy\u017e jsem nemohl hr\u00e1t hokej, stala se mou z\u00e1libou hudba. \u00dasp\u011bchy p\u0159i\u0161ly velmi rychle, p\u0159i tom to za\u010dalo v oby\u010dejn\u00e9m obch\u016fdku s kytarama. A dostal jsem se a\u017e sem. Cel\u00fd m\u016fj \u017eivot je jako sen. Sen, kter\u00fd se ale m\u016f\u017ee kdykoli skon\u010dit. Netu\u0161\u00edm, co si m\u016fj organismus z\u00edtra usmysl\u00ed, je\u0161t\u011b st\u00e1le nejsem vyl\u00e9\u010den. Netu\u0161\u00edm, co bude z\u00edtra. Mo\u017en\u00e1 se mi ta nemoc vr\u00e1t\u00ed, mo\u017en\u00e1 ne. Ale ta nemoc m\u011b nau\u010dila jedno, za co j\u00ed vd\u011b\u010d\u00edm. Nau\u010dil jsem se v\u00e1\u017eit si v\u0161eho kolem m\u011b. Ka\u017ed\u00e9ho nov\u00e9ho \u010dlov\u011bka p\u0159ij\u00edm\u00e1m s \u00fasm\u011bvem, proto\u017ee nemohu tu\u0161it, jestli nebyl t\u00edm posledn\u00edm. Lidsk\u00e9 hodnoty se u m\u011b \u00fapln\u011b prom\u011bnily. Na ka\u017ed\u00fd den hled\u00edm jako na novou \u0161anci, v\u00e1\u017e\u00edm si ka\u017ed\u00e9 drobnosti. D\u00edv\u00e1m se na sv\u011bt jin\u00fdma o\u010dima. Mo\u017en\u00e1 si \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee je sv\u011bt zl\u00fd, ale nen\u00ed to tak. A j\u00e1 to pochopil. A Bille, pokud chce\u0161 mou radu do \u017eivota, nikdy nelituj toho, cos ud\u011blal. Lituj sp\u00ed\u0161e toho, cos neud\u011blal, cos nepro\u017eil. Mo\u017en\u00e1 se to stalo naposledy. Neptej se ostatn\u00edch. D\u011blej to, po \u010dem tou\u017e\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Mluvili spolu dlouho. Bill byl ve zvl\u00e1\u0161tn\u00edm rozpolo\u017een\u00ed. On si neum\u011bl p\u0159edstavit, jak\u00e9 to je, pro\u017e\u00edt ka\u017ed\u00fd den jako posledn\u00ed a naopak se t\u011b\u0161it na ty dal\u0161\u00ed. T\u011b\u0161it se ka\u017ed\u00e9mu nov\u00e9mu r\u00e1nu.<\/div>\n
Byl smutn\u00fd, kdy\u017e se musel s Petrem rozlou\u010dit. Tenhle rozhovor mu mnoho dal. Pochopil d\u00edky n\u011bmu tolik v\u011bc\u00ed. Uv\u011bdomil si, jak dote\u010f d\u011blal v\u0161echno \u0161patn\u011b\u2026<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 m\u00e1me na \u00fa\u010dtech miliony, ale p\u0159i tom nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Je snad nutn\u00e9 pro\u017e\u00edt podobnou situaci, v kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed Peter, abychom kone\u010dn\u011b pochopili, \u017ee sv\u011bt nen\u00ed a\u017e tak zl\u00fd? Ka\u017ed\u00e9mu d\u00e1 \u0161anci. Je to jenom na onom \u010dlov\u011bku, jestli ji vyu\u017eije.<\/div>\n
„Kdybys pot\u0159eboval cokoli, pen\u00edze na l\u00e9\u010dbu, ozvi se mi, pros\u00edm,“ Bill rozmrkal slzy. Takov\u00fd \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh je\u0161t\u011b nesly\u0161el, byl absolutn\u011b nep\u0159ipraven\u00fd. Dojalo jej to.<\/div>\n
„Ne, to bych nemohl p\u0159ijmout. Po\u0159\u00e1daj\u00ed se pro m\u011b benefi\u010dn\u00ed konzerty, za co\u017e neskute\u010dn\u011b vd\u011b\u010d\u00edm. J\u00e1 u\u017e nepot\u0159ebuju pen\u00edze. J\u00e1 jsem \u0161\u0165astn\u00fd.“ Tohle byl pro Billa nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ok. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee tohle od Petra ve skute\u010dnosti sly\u0161el. On s\u00e1m nebyl v\u016fbec v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00fd, m\u011bl pen\u011bz, kolik jen cht\u011bl. A p\u0159esto nebyl \u0161\u0165astn\u00fd!<\/div>\n
Bill opatrn\u011b vzal do dlan\u00ed Petrovu ruku. C\u00edtil, jak tvrdou k\u016f\u017ei m\u011bl na prstech. Od ostr\u00fdch strun kytary. Rozlou\u010dil se s n\u00edm a za\u010dal pomalu couvat. „D\u011blej to, po \u010dem tou\u017e\u00ed\u0161,“ zn\u011blo mu po\u0159\u00e1d v u\u0161\u00edch. Oto\u010dil se a vyb\u011bhnul ven na ulici. \u0160el rychle. Ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem, jen\u017e ud\u011blal, byl v\u00edce a v\u00edce p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, co chce ud\u011blat. Byl rozhodnut. Takhle to d\u00e1l nem\u016f\u017ee pokra\u010dovat, pot\u0159ebuje to ze sebe dostat.<\/div>\n
D\u00edval se na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot a uva\u017eoval. Cht\u011bl se propadnout pod \u010derno\u010dernou zem, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co vlastn\u011b pl\u00e1nuje ud\u011blat. Je to tak nechutn\u00e9 a a nep\u0159ijateln\u00e9! Ale ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s m\u00e1 pr\u00e1vo b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, i za cenu toho, \u017ee by jej ostatn\u00ed nemuseli p\u0159ijmout.<\/div>\n
Byla ji\u017e tuh\u00e1 noc. Hv\u011bzdy sv\u00edtily, p\u0159esto je nebylo \u0159\u00e1dn\u011b vid\u011bt, i kdy\u017e by si to Bill tolik p\u0159\u00e1l. Post\u00e1val p\u0159ed sv\u00fdm domem. Prokl\u00ednal tu odpornou z\u00e1\u0159i, kterou vyza\u0159ovaly pouli\u010dn\u00ed lampy a nespo\u010det sv\u011btel. Sednul si na obrubn\u00edk. V\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijde. C\u00edtil jej.<\/div>\n
Bill odhadoval, kolik hodin m\u016f\u017ee b\u00fdt. Pouli\u010dn\u00ed lampy se najednou vypnuly, co\u017e znamenalo, \u017ee je kolem druh\u00e9 v noci. M\u011bsto se pono\u0159ilo do tmy. Do kr\u00e1sn\u00e9 tmy. Chlapec okouzlen\u011b sledoval hv\u011bzdy a sna\u017eil se nevn\u00edmat pohled, jen\u017e mu pomalu ale jist\u011b vyhluboval pomyslnou d\u00edru do zad.<\/div>\n
„Poj\u010f u\u017e dom\u016f, Bille, nastydne\u0161,“ ticho p\u0159eru\u0161ila tahle slova.
„Je dvacet stup\u0148\u016f,“ zn\u011bla ironick\u00e1 odpov\u011b\u010f. Tom popo\u0161el ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Sednul si vedle n\u011bj.
„Je kr\u00e1sn\u011b, vi\u010f?“ P\u0159ipadal si jak v n\u011bjak\u00e9m romantick\u00e9m bl\u00e1bolu od Rosamunde Pilcher. Bill odpov\u011bd\u011bl p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. Sed\u011bli ml\u010dky.
„Tomi?“ ozval se najednou Bill. „Co bys ud\u011blal, kdybys v\u011bd\u011bl, \u017ee um\u00edr\u00e1\u0161?“ Tom se zarazil. P\u0159ivinul si Billa k hrudi. Ten se nebr\u00e1nil, dokonce mu bylo \u00fapln\u011b jedno, co se stane s jeho \u00fa\u010desem a make-upem. Tenhle okam\u017eik byl kouzeln\u00fd.
„Tou\u017eil bych po n\u011b\u010dem. Ale v\u00edm, \u017ee by to nebylo mo\u017en\u00e9.“
„To znamen\u00e1, \u017ee bys neud\u011blal nic?“ Bill se postavil. Opra\u0161oval ze sv\u00fdch \u0161at\u016f neviditeln\u00fd prach.<\/div>\n
Tom pohotov\u011b sev\u0159el jeho dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9.
„Nem\u00e1m odvahu,“ \u0161pitl. „Jsem p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd.“ Bill si t\u011b\u017ece povzdychnul.
„Kdybych um\u00edral, Bille, pol\u00edbil bych t\u011b. Ale p\u0159i\u0161el bych t\u00edm o tebe. Zavrhnul bys m\u011b. A to nechci, br\u00e1\u0161ko, proto\u017ee t\u011b pot\u0159ebuji, i kdybys mi m\u011bl b\u00fdt pouh\u00fdm bratrem po cel\u00fd \u017eivot. Chci, abys byl se mnou nav\u017edycky. Nechci o tebe p\u0159ij\u00edt, nechci. V\u00edm, \u017ee po dne\u0161ku se to stane. Bude\u0161 m\u011b nen\u00e1vid\u011bt, ale j\u00e1 u\u017e d\u00e1l nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt t\u00edm pokrytcem. Mus\u00ed to j\u00edt ven. Tou\u017e\u00edm po tob\u011b u\u017e tak dlouho. Moje srdce pat\u0159\u00ed pouze tob\u011b. Tak moc bych cht\u011bl b\u00fdt s tebou. V\u00edm ale, \u017ee to nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Tak\u017ee, moje odpov\u011b\u010f zn\u00ed. Kdybych um\u00edral, \u0159ekl bych ti, \u017ee t\u011b miluji,“ odml\u010del se. M\u011bl co d\u011blat, aby se nerozbre\u010del. \u010cekal, \u017ee ho bratr stoj\u00edc\u00ed nad t\u00edm zavrhne, \u010dekal v\u0161echno. V\u016fbec nepl\u00e1noval mu to dnes \u0159\u00edci. A p\u0159eci se to stalo.
„Ale j\u00e1 nechci, abys um\u0159el. J\u00e1 chci jen sly\u0161et ta slova.“ Bill si znovu sednul na zem. Ne\u00fanavn\u011b sv\u00edral Tomovu ruku. „Pro\u010d bychom m\u011bli um\u00edrat na to, abychom si kone\u010dn\u011b dok\u00e1zali p\u0159iznat, \u017ee milujeme jeden druh\u00e9ho?“ Bill oddan\u011b hled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Pat\u0159\u00ed mu. Oni si pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
Ano, dvoj\u010data pochopila. Sv\u011bt m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u00e1dhern\u00fd nap\u0159\u00ed\u010d v\u0161emu. Dok\u00e1zali to. P\u0159ekonali ten zl\u00fd sv\u011bt, sv\u011bt pln\u00fd n\u00e1sil\u00ed, smrti. Miluj\u00ed se. Peter by se ur\u010dit\u011b usm\u00e1l\u2026<\/div>\n
Autor: Pe\u0165ushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Autor: Pe\u0165ushka Betaread: Janule Cht\u011bla bych v\u00e1m \u0159\u00edci n\u011bco o osob\u011b, kter\u00e1 bude v tomto p\u0159\u00edb\u011bhu vystupovat. Z \u00facty k n\u00ed si nedovol\u00edm uve\u0159ejnit jej\u00ed p\u0159\u00edjmen\u00ed, pouze k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no. Nezn\u00e1te toho \u010dlov\u011bka, to v\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u011b. Ale t\u00edmto p\u0159\u00edb\u011bhem bych v\u00e1m jej<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-17288","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17288","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17288"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17288\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17288"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17288"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17288"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}