{"id":173,"date":"2019-03-12T16:00:00","date_gmt":"2019-03-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=168"},"modified":"2019-03-12T16:00:00","modified_gmt":"2019-03-12T15:00:00","slug":"back-to-hell-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/03\/12\/back-to-hell-17\/","title":{"rendered":"Back To Hell 17."},"content":{"rendered":"
autor: Emilia<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\u017divot je tak nep\u0159edv\u00eddateln\u00fd. Jednu chv\u00edli se vzn\u00e1\u0161\u00edte na nejvy\u0161\u0161\u00edm stupni ext\u00e1ze a ve druhou le\u017e\u00edte obli\u010dejem v hl\u00edn\u011b a polyk\u00e1te prach. Jeden den kou\u0159\u00edte s par\u0165\u00e1kem to nejlep\u0161\u00ed piko a o p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji stoj\u00edte na jeho poh\u0159bu. Jedin\u00fd skute\u010dn\u00fd \u010das byl tady a te\u010f. Nikdy jste nemohli tu\u0161it, co se stane za p\u011bt minut, nato\u017e za t\u00fdden, za m\u011bs\u00edc nebo dokonce nav\u017edy. Ne. \u017d\u00e1dn\u00e1 v\u011b\u010dnost neexistovala. Alespo\u0148 mezi smrteln\u00edky ne. V\u0161echno mohlo b\u011bhem jedin\u00e9ho momentu pominout.<\/div>\n
\n

Beatrice neust\u00e1le vzlykala \u010e\u00e1blovi do ramene. Hrstka lid\u00ed byla shrom\u00e1\u017ed\u011bna kolem Fredova otev\u0159en\u00e9ho hrobu. Mezi nimi i Stav a p\u00e1r lid\u00ed ze \u010dtvrti. V\u0161ichni p\u0159i\u0161li vzd\u00e1t hold sv\u00e9mu kump\u00e1novi a kamar\u00e1dovi. Ne\u017e rakev zasypali, \u010e\u00e1bel si z krku strhnul st\u0159\u00edbrn\u00fd k\u0159\u00ed\u017eek
a hodil ho na rakev. Beatrice byla p\u0159\u00edli\u0161 rozru\u0161en\u00e1 a po poh\u0159bu odjela se svou sestrou
a ostatn\u00edmi na malou smute\u010dn\u00ed hostinu. Jedin\u00fd, kdo z\u016fstal d\u00e9le, byl \u010e\u00e1bel. P\u0159istoupil nyn\u00ed u\u017e k zasypan\u00e9mu hrobu a p\u0159id\u0159epnul si k n\u011bmu. Vzal do ruky hrstku hl\u00edny a nechal si ji prot\u00e9kat mezi prsty zp\u011bt na hromadu.<\/div>\n

„Fredstre, ty jeden parchante, je mi jasn\u00fd, \u017ee se v tom sv\u00fdm zelen\u00fdm neb\u00ed\u010dku pln\u00fdm dobr\u00fdho \u010doudu p\u011bkn\u011b bav\u00ed\u0161. Tohle se ti v\u00e1\u017en\u011b povedlo. Jak si to, kurva, p\u0159edstavuje\u0161, nechat m\u011b tu s B\u00ed
a d\u011bckem? Z tebe m\u011bl bejt fot\u0159\u00edk, a te\u010f tam n\u011bkde p\u00edch\u00e1\u0161 s and\u011blama a hul\u00ed\u0161 ten nejlep\u0161\u00ed matro\u0161, ale \u0159\u00edk\u00e1m ti, \u017ee za tohle skon\u010d\u00ed\u0161 v pekle a tam si s tebou vyrovn\u00e1m \u00fa\u010dty, ty jeden kret\u00e9ne! Co j\u00e1 tady budu d\u011blat s d\u011bckem a \u017eenskou s tot\u00e1ln\u011b nestabiln\u00edma hormonama? Jestli mi sejme kejh\u00e1k, bude to tvoje vina. Jestlis mi cht\u011bl uk\u00e1zat sv\u016fj vd\u011bk za to, jakej ex offo k\u00e1mo\u0161 jsem, sta\u010dil by t\u0159eba novej bour\u00e1k nebo bejv\u00e1k s baz\u00e9nem, ale d\u011bcko? A\u017e se mi dostane\u0161 do rukou, zabiju t\u011b je\u0161t\u011b jednou, na to vem jed. Ale nejd\u0159\u00edv p\u016fjdu sejmout toho zmrda, co ti to ud\u011blal. Sbohem, br\u00e1cho, sejdeme se v pekle.“<\/div>\n
\n
\u010e\u00e1bel vydechl posledn\u00ed slova, oto\u010dil se a r\u00e1zn\u00fdm krokem se vydal ke sv\u00e9 ma\u0161in\u011b. Zam\u00ed\u0159il na smute\u010dn\u00ed hostinu, na kter\u00e9 u\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed byli. Kdy\u017e p\u0159ijel, vzal si B\u00ed stranou. Vyt\u00e1hl z kapsy svoj\u00ed bundy ob\u00e1lku. B\u00ed se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b pod\u00edvala a otev\u0159ela ji. Uvnit\u0159 byly n\u011bjak\u00e9 dokumenty a kl\u00ed\u010de.<\/div>\n
„Co je to?“ Zeptala se zmaten\u011b \u010e\u00e1bla.<\/div>\n
„Tvoje nov\u00e1 budoucnost.“ Odpov\u011bd\u011bl. „Dneska ve\u010der pro tebe p\u0159ijede auto a odveze t\u011b pry\u010d z Berl\u00edna. Daleko odsud. Ty kl\u00ed\u010de jsou od bar\u00e1ku pobl\u00ed\u017e Mnichova. P\u0159epsal jsem ho na tebe. Je to v\u0161echno v t\u011bch pap\u00edrech. Najde\u0161 tam taky kreditku, na kter\u00fd je ulo\u017een\u00fd dost \u0161kv\u00e1ry na to, abys nemusela chodit makat nejm\u00ed\u0148 t\u0159i roky. V bar\u00e1ku pod kobercem u krbu najde\u0161 uvoln\u011bn\u00fd prkna. Je tam schovanej kufr. To, co v n\u011bm je, pou\u017eij v p\u0159\u00edpad\u011b nouze, nebo a\u017e bude\u0161 cht\u00edt poslat toho cvr\u010dka na \u0148\u00e1kou n\u00f3bl \u0161kolu, doufejme, \u017ee nezd\u011bdil geny po sv\u00fdm fot\u0159\u00edkovi.“ U\u0161kl\u00edbnul se \u010e\u00e1bel.<\/div>\n
„\u010e\u00e1-ble, j\u00e1 nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct.“ Popot\u00e1hla Beatrice. „A co ty?“<\/div>\n
„J\u00e1 te\u010f nebudu \u017e\u00e1dnou \u0161kv\u00e1ru je\u0161t\u011b dlouho pot\u0159ebovat. A v\u00ed\u0161, \u017ee se o sebe postar\u00e1m. V\u017edycky mi sta\u010dila jen ma\u0161ina, kytara a m\u00edsto, kde slo\u017eit hlavu.“ Mrkl na Beatrice \u010e\u00e1bel, jak se sna\u017eil odleh\u010dit situaci. D\u00e1val j\u00ed v\u0161echny pen\u00edze a movit\u00fd majetek, co m\u011bl ze z\u00e1tahu na kobr\u00e1ka p\u0159ed dv\u011bma lety.<\/div>\n
\n

„Ty z\u016fst\u00e1v\u00e1\u0161? M\u00e1m strach, nechci, aby se ti n\u011bco stalo.“ Beatrice c\u00edtila, \u017ee se chyst\u00e1 n\u011bco velk\u00e9ho, jen nev\u011bd\u011bla co, a to ji d\u011bsilo je\u0161t\u011b v\u00edc. \u010e\u00e1bel byl jedin\u00fd, kdo j\u00ed krom\u011b sestry z\u016fstal. Necht\u011bla p\u0159ij\u00edt i o n\u011bj.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 mus\u00edm z\u016fstat a ud\u011blat tohle pro Freda a pro dal\u0161\u00ed d\u011bcka, kter\u00fd se tu narod\u011bj. Ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00e1 a myslet na sebe a to \u0161kvrn\u011b. Nen\u00ed tu pro tebe bezpe\u010dno.“ \u010e\u00e1bel ji chytil za pa\u017ee
a v\u011bnoval j\u00ed povzbuzuj\u00edc\u00ed, p\u0159esto pevn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Bude\u0161 mi chyb\u011bt.“ Beatrice se k \u010e\u00e1blovi p\u0159itiskla a siln\u011b ho objala. P\u0159esto\u017ee nev\u011bd\u011bla, co p\u0159esn\u011b se chyst\u00e1, nalezla v jeho slovech pravdu a malou \u00fat\u011bchu. Fred si zaslou\u017eil, aby byla jeho pam\u00e1tka uct\u011bna, a aby \u010dlov\u011bk, kter\u00fd m\u016f\u017ee za jeho smrt, neubl\u00ed\u017eil u\u017e nikomu dal\u0161\u00edmu. \u017d\u00e1dn\u00fdm rodin\u00e1m s d\u011btmi. Byla si jist\u00e1, \u017ee tomu tak bude, pokud na to dal \u010e\u00e1bel sv\u00e9 slovo.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd strachy, tuhle dokonalost nevid\u00ed\u0161 naposled.“ U\u0161kl\u00edbl se Bill a pouk\u00e1zal na svoji mali\u010dkost.<\/div>\n
„Rad\u0161i by to m\u011bla b\u00fdt pravda.“ Beatrice se p\u0159es slzy usm\u00e1la a dala \u010e\u00e1blovi malou herdu do ramene.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem nesmrtelnej.“ Nadmul se Bill.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee to o sob\u011b r\u00e1d tvrd\u00ed\u0161, ale bu\u010f opatrn\u00fd, \u010e\u00e1ble.“<\/div>\n
\n

Oba se po t\u00e9hle tajn\u00e9 konverzaci p\u0159idali k ostatn\u00edm. Beatrice d\u011blala jakoby nic. Rozhodli se, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e ne\u0159ekne ani sv\u00e9 sest\u0159e, kam konkr\u00e9tn\u011b pojede, i st\u011bny m\u011bly u\u0161i a \u010e\u00e1bel necht\u011bl nech\u00e1vat nic n\u00e1hod\u011b. Chv\u00edli z\u016fstali na smute\u010dn\u00ed hostin\u011b, ale pot\u00e9 se rozlou\u010dili a odjeli. Beatrice se musela sbalit a nachystat na dlouhou cestu. Nemusela si toho br\u00e1t moc, proto\u017ee nic moc krom\u011b oble\u010den\u00ed nem\u011bla. Nav\u00edc s pen\u011bzi, co j\u00ed \u010e\u00e1bel nechal, si mohla v\u0161e nov\u011b nakoupit. Byla nerv\u00f3zn\u00ed a m\u011bla strach. Lhala by, kdyby tvrdila, \u017ee ne. M\u011bla jet sama, daleko od sv\u00e9ho rodn\u00e9ho domova, ze kter\u00e9ho jakt\u011b\u017eiv nevyt\u00e1hla paty, na m\u00edsto, kde nikoho neznala
a m\u011bla tam za\u010d\u00edt nov\u00fd \u017eivot. Bez Freda. Ne, nem\u011bla strach, byla k smrti vyd\u011b\u0161en\u00e1. To Fred byl smysl jej\u00edho \u017eivota, s n\u00edm m\u011bla budovat rodinu a za\u010d\u00edt \u017e\u00edt slu\u0161n\u00fd \u017eivot. Kone\u010dn\u011b se dr\u017eel d\u00e1l od t\u011bch sv\u00fdch k\u0161eft\u016f a pochybn\u00fdch prac\u00ed. A kdy\u017e v\u0161echno za\u010d\u00ednalo b\u00fdt lep\u0161\u00ed, p\u0159i\u0161la tahle krut\u00e1, nemilosrdn\u00e1, smrteln\u00e1 r\u00e1na pod p\u00e1s. Po ve\u010derech plakala, obracela se k Bohu a ptala se, co po n\u00ed vlastn\u011b cht\u011bl? Pro\u010d musela tak trp\u011bt? Co bylo nyn\u00ed smyslem jej\u00edho \u017eivota? Dr\u017eela se v sou\u010dasnosti p\u0159i smyslech jen kv\u016fli tomu mal\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 nosila pod srdcem. To jedin\u00e9 j\u00ed po Fredovi z\u016fstalo a bylo jeho \u017eivouc\u00ed pam\u00e1tkou.<\/p>\n

Ne, nemohla mu to ud\u011blat. Nemohla ukon\u010dit sv\u016fj \u017eivot, ani\u017e by ubl\u00ed\u017eila tomu nevinn\u00e9mu tvore\u010dkovi, kter\u00fd je\u0161t\u011b nem\u011bl \u0161anci sp\u00e1chat \u017e\u00e1dn\u00e9 h\u0159\u00edchy, za kter\u00e9 by musel pykat. Byl \u010dist\u00fd jako nepopsan\u00fd list pap\u00edru, nepomalovan\u00e9 pl\u00e1tno. A ona pro n\u011bj rozhodn\u011b necht\u011bla, aby se na n\u011bm podepsal stejn\u00fd osud jako na n\u00ed a na jej\u00edm milovan\u00e9m zesnul\u00e9m Fredovi. Ob\u010das j\u00ed p\u011bkn\u011b lezl na nervy a \u010dasto se spolu ha\u0161te\u0159ili, ale v hloubi sv\u00e9ho srdce k n\u011bmu chovala vroucn\u00e9 city. Bez p\u0159etv\u00e1\u0159ky a nacukrovan\u00fdch slov. Ne, pro svoje d\u00edt\u011b cht\u011bla n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho. Proto musela b\u00fdt state\u010dn\u00e1 a vydat se do nezn\u00e1ma. Do slu\u0161n\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed a \u010dtvrti, kde se lidi neokr\u00e1dali a nezab\u00edjeli navz\u00e1jem jenom proto, \u017ee se jeden druh\u00e9mu nel\u00edbili. Bude vyr\u016fstat v kr\u00e1sn\u00e9m velk\u00e9m dom\u011b a d\u00edky \u010e\u00e1blovi a jeho pen\u011bz\u016fm se o n\u011bj bude moct postarat tak, jak by sama nikdy nemohla. Bude mu moct d\u00e1t v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9. Domov, dostatek j\u00eddla, bezpe\u010d\u00ed a vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. Tak si to s Fredem pl\u00e1novali a ona ten pl\u00e1n hodlala dot\u00e1hnout do konce.<\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Je \u010das.“ Pokynul \u010e\u00e1bel Beatrice, kdy\u017e se mu rozezvonil mobil. P\u0159ijelo auto, kter\u00e9 m\u011blo Beatrice odv\u00e9zt co nejd\u00e1l od nebezpe\u010d\u00ed a \u0161patn\u00fdch lid\u00ed. Beatrice se zvedla a pomalu se \u0161ourala ke dve\u0159\u00edm. Pumba se za n\u00ed jindy radostn\u011b rozb\u011bhl, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to znamenalo proch\u00e1zku
a spoustu hran\u00ed, dnes ov\u0161em vyc\u00edtil, \u017ee je n\u011bco jinak, a tak se sklopen\u00fdma u\u0161ima docapkal k nim ob\u011bma.<\/div>\n

„M\u011bj se, hochu.“ Podrbala Beatrice Pumbu za uchem na rozlou\u010denou. \u010e\u00e1bel j\u00ed vzal mal\u00fd batoh a zabouchl za sebou dve\u0159e, aby za nimi Pumba nemohl.<\/div>\n
„Zavolej, a\u017e doraz\u00ed\u0161.“ \u0158ekl \u010e\u00e1bel, kdy\u017e do\u0161li k p\u0159istaven\u00e9mu autu.<\/div>\n
„Zavol\u00e1m. Stav\u00ed\u0161 se za mnou n\u011bkdy? R\u00e1da bych, aby to mrn\u011b poznalo sv\u00e9ho str\u00fd\u010dka.“<\/div>\n
„Jas\u0148a\u010dka, kdo jinej by ho nau\u010dil v\u0161echny \u0161patn\u00fd v\u011bci?“ Zavtipkoval Bill s \u00fa\u0161klebkem a mrknul na ni. „Za tejden u\u017e se mi na to \u010d\u00edslo nedovol\u00e1\u0161.“ Dodal je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„A jak t\u011b budu kontaktovat?“ Lekla se Beatrice a hlavou j\u00ed prob\u011bhly ty nejhor\u0161\u00ed p\u0159edstavy.<\/div>\n
„Ozvu se ti. Neboj se. Jen to mo\u017en\u00e1 bude n\u011bjakou dobu trvat.“<\/div>\n
„Jestli se neozve\u0161 a n\u011bco se stane, tak ti nakopu prdel, je ti to jasn\u00fd, \u010e\u00e1ble?“ Pohrozila mu B\u00ed naoko a v o\u010d\u00edch se j\u00ed tvo\u0159ilo vlhko.<\/div>\n
„Absolutn\u011b.“ Zasalutoval Bill. „Hej, no t\u00e1k. \u017d\u00e1dn\u00fd slzy, jasn\u00fd? Drsn\u00fd holky jako ty nebre\u010dej.“ \u010e\u00e1bel j\u00ed set\u0159el jednu osam\u011blou slzu, kter\u00e1 j\u00ed proklouzla z v\u00ed\u010dek, a objal ji. Pot\u00e9 otev\u0159el zadn\u00ed dve\u0159e auta a houknul dop\u0159edu na \u0159idi\u010de.<\/div>\n
„Ru\u010d\u00ed\u0161 mi za ni vlastn\u00edm \u017eivotem, jasn\u00fd, k\u00e1mo? N\u011bco se j\u00ed stane, tak si t\u011b najdu a pov\u011bs\u00edm t\u011b za koule, kapi\u0161to?“<\/div>\n
T\u00fdpek vep\u0159edu jen zabru\u010del na souhlas a \u0159ekl, \u017ee je \u010das vyrazit. B\u00ed je\u0161t\u011b naposledy \u010e\u00e1blovi zam\u00e1vala a o chv\u00edli pozd\u011bji u\u017e sledoval vzdaluj\u00edc\u00ed se zadn\u00ed sv\u011btla, dokud ve tm\u011b nezmizela.<\/div>\n
Ta jednodu\u0161\u0161\u00ed \u010d\u00e1st pl\u00e1nu byla dokon\u00e1na. Te\u010f byly na \u0159ad\u011b m\u00e9n\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Co?“ Usm\u00e1l se Tom na Billa, kdy\u017e spolu sed\u011bli na tr\u00e1v\u011b v parku p\u0159i ven\u010den\u00ed Pumby.<\/p><\/div>\n

„Nic.“ Zavrt\u011bl Bill hlavou a pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Ughh, v\u017edycky si \u0159\u00edk\u00e1m, co se ti asi tak hon\u00ed hlavou, kdy\u017e se na m\u011b d\u00edv\u00e1\u0161 t\u00edmhle zp\u016fsobem, a ty mi to nikdy ne\u0159ekne\u0161.“ Za\u00fap\u011bl Tom frustrovan\u011b. Nikdy si nemohl b\u00fdt jist\u00fd, co se star\u0161\u00edmu mu\u017ei proh\u00e1n\u011blo my\u0161lenkami. Bill v n\u011bm v\u017edycky \u010detl jako v otev\u0159en\u00e9 knize, ale pro Toma to tak lehk\u00e9 nebylo. Kytarista nebyl zvykl\u00fd sd\u00edlet sv\u00e9 my\u0161lenky a emoce s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s\u00e1m se sebou.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme j\u00edt ke mn\u011b a tam ti to rovnou uk\u00e1\u017eu.“ U\u0161kl\u00edbl se mu\u017e s havran\u00edmi vlasy a Tom mu dal \u0161\u0165ouchanec do ramene.<\/div>\n
„Myslel jsem, na co mysl\u00ed\u0161 doopravdy.“ \u0158ekl Tom, zakroutil hlavou a stydliv\u011b sklopil o\u010di.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ti to \u0159\u00edk\u00e1m.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem p\u0159ecenil sv\u00e9 dobr\u00e9 m\u00edn\u011bn\u00ed o tv\u00e9m slu\u0161n\u00e9m chov\u00e1n\u00ed.“ Vypl\u00e1znul na n\u011bj Tom jazyk.<\/div>\n
„P\u0159ece si nebudu vymej\u0161let. Je\u0161t\u011b bys m\u011b za to zase zfackoval.“<\/div>\n
\n

„No jo, ty chud\u00e1\u010dku, v\u017edy\u0165 m\u011b to bolelo v\u00edc ne\u017e tebe.“ \u0158ekl Tom bohu\u017eel smutnou, ov\u0161em pravdivou skute\u010dnost. M\u00e1lem si na n\u011bm zl\u00e1mal v\u0161echny kosti\u010dky v ruce a s t\u00edm prev\u00edtem to ani nehnulo. Polo\u017eil se na tr\u00e1vu, \u010deho\u017e hned vyu\u017eil Pumba, p\u0159ib\u011bhl k Tomovi zezadu
a oslintal mu obli\u010dej.<\/div>\n

„No fuj, od tebe jsem pusu necht\u011bl.“ \u0160klebil se Tom a ot\u00edral si z obli\u010deje sliny. \u010e\u00e1bel se mu \u0161kodolib\u011b sm\u00e1l.<\/div>\n
„A ty se moc nesm\u011bj, k\u00e9\u017e by ses aspo\u0148 z poloviny tak l\u00e1skypln\u011b projevoval. Aspo\u0148 je vid\u011bt, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem pro v\u0161echno, ale na takov\u00fd divo\u010d\u00e1rny m\u011b neu\u017eije.“ \u0158ekl Bill s \u00fa\u0161klebkem. Tom do Billa \u0161\u0165ouchal, chv\u00edli se spolu p\u0159etahovali, a nakonec se na n\u011bj vy\u0161plhal a polo\u017eil.<\/div>\n
„Ewww, ne\u010dek\u00e1\u0161 douf\u00e1m, \u017ee po tom, co ses oslint\u00e1val s Pumbou, se budu s tebou vycicm\u00e1vat.“ Sv\u011bsil Bill znechucen\u011b koutky.<\/div>\n
„No to teda o\u010dek\u00e1v\u00e1m. L\u00e1ska je l\u00e1ska. Mus\u00ed\u0161 m\u011b m\u00edt r\u00e1d i oslintan\u00fdho.“ Zazubil se na n\u011bj Tom li\u0161\u00e1cky.<\/div>\n
„Tohle je p\u011bkn\u011b zvr\u00e1cen\u00fd, Panenko. Takov\u00fd zh\u00fdralosti jsem nikdy s nik\u00fdm neprovozoval.“ Dramatizoval Bill. Tom jen proto\u010dil o\u010di a p\u0159itiskl se mu kone\u010dn\u011b na rty. Star\u0161\u00ed mu\u017e mu sjel dlan\u011bmi z bok\u016f na zadek a p\u0159itiskl si ho v\u00edc na sebe.<\/div>\n
„Mmm – n\u011bjak – se – ti – ta – zh\u00fdralost – zal\u00edbila.“ \u0158ekl Tom sekan\u011b mezi polibky.<\/div>\n
„V\u017edycky se ob\u011btuju pro dobrou v\u011bc.“ U\u0161kl\u00edbl se \u010e\u00e1bel.<\/div>\n
„No jist\u011b, ty m\u016fj hrdino.“ Zachichotal se Tom a znovu se p\u0159itiskl kytaristovi na rty. Kone\u010dn\u011b se c\u00edtil \u0161\u0165astn\u011b a \u00fapln\u011b. Bez Billa m\u011bl v\u017edy pocit, \u017ee mu n\u011bjak\u00e1 jeho \u010d\u00e1st chyb\u011bla. Jen\u017ee na jak dlouho to m\u011blo b\u00fdt? Nezapomn\u011bl na to, o \u010dem spolu s Billem mluvili. Vlastn\u011b na to myslel ka\u017ed\u00fd den. Ta nejistota ho zevnit\u0159 s\u017e\u00edrala, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill mu ji\u017e tak prozradil p\u0159\u00edli\u0161 a \u017ee z n\u011bj nejsp\u00ed\u0161 nic dal\u0161\u00edho nedostane. Ov\u0161em p\u0159es to v\u0161echno mu v\u011b\u0159il. Bill p\u0159eci \u0159ekl, \u017ee to n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00ed, a tak to musela b\u00fdt pravda.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Hej, Listingu, m\u00e1\u0161 telefon.“ Zavolal star\u0161\u00ed podsadit\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1\u017emistr na mlad\u00e9ho detektiva. Byl to nov\u00e1\u010dek, nastoupil sotva p\u0159ed m\u011bs\u00edcem a teprve se rozkouk\u00e1val. Zrovna si plnil hrnek k\u00e1vou, kdy\u017e ho str\u00e1\u017emistr upozornil, \u017ee m\u00e1 hovor. V\u011bt\u0161inou zat\u00edm dost\u00e1val leh\u010d\u00ed p\u0159\u00edpady jako kr\u00e1de\u017ee nebo v\u00fdtr\u017enictv\u00ed. Urychlen\u011b posp\u00edchal ke sv\u00e9mu stolu a zvedl telefon.<\/p><\/div>\n

„Detektiv Listing u telefonu, jak v\u00e1m m\u016f\u017eu pomoci?“ Ohl\u00e1sil se a vy\u010dk\u00e1val.<\/div>\n
„To z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b, detektive.“ V telefonu se ozval hlas zmutovan\u00fd po\u010d\u00edta\u010dem. Detektiv se napjal a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Kdo vol\u00e1?“<\/div>\n
„Klade\u0161 \u0161patn\u00fd ot\u00e1zky, detektive. Je \u00fapln\u011b \u0161um\u00e1k, kdo jsem. D\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je, pro\u010d ti vol\u00e1m.“ Ozval se znovu hlas.<\/div>\n
„Hele, nem\u00e1m \u010das na n\u011bjak\u00e9 vt\u00edpky.“<\/div>\n
„A co bys \u0159ekl na vt\u00edpek jm\u00e9nem blok 24.“ Jakmile hlas domluvil, detektivovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky pozn\u00e1n\u00edm a n\u00e1hl\u00fdm z\u00e1jmem. Blok 24. V\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee tenhle blok pat\u0159il ke ghettu Berl\u00edna. K jeho nejhor\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti. D\u011bly se tam \u0161\u00edlen\u00e9 v\u011bci a obchod s drogami tam jel ve velk\u00e9m. Jen\u017ee se nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9mu detektivovi nepovedlo chytit tu nejv\u011bt\u0161\u00ed rybu. Na tom p\u0159\u00edpadu d\u011blala i tajn\u00e1 jednotka, ale ka\u017ed\u00fd, kdo se tam dostal a pracoval v utajen\u00ed, v\u017edycky zmizel nebo skon\u010dil mrtv\u00fd.<\/div>\n
\n

„Poslouch\u00e1m.“<\/p><\/div>\n

„Te\u010f kdy\u017e m\u00e1m tvoji pozornost, dob\u0159e poslouchej. Jestli chce\u0161 v\u011bd\u011bt v\u00edc, p\u0159ij\u010f z\u00edtra o p\u016flnoci na Lincoln\u00dftrasse 40. A p\u0159ij\u010f s\u00e1m. Jestli o tomhle \u0159ekne\u0161 jedin\u00fd \u017eiv\u00fd du\u0161i, m\u00e1\u0161 sm\u016flu.“<\/div>\n
„P\u0159ijdu. Ale pro\u010d vol\u00e1\u0161 zrovna mn\u011b?“<\/div>\n
„To je spr\u00e1vn\u00e1 ot\u00e1zka, detektive. Jsi chytr\u00e1 hlava, ur\u010dit\u011b na to p\u0159ijde\u0161.“ Pot\u00e9 se hovor ukon\u010dil. Detektiv se rozhl\u00e9dl okolo sebe. V\u0161ichni pracovali a zd\u00e1lo se, \u017ee si ho nikdo nev\u0161\u00edmal. Sedl si ke stolu, otev\u0159el datab\u00e1zi a do vyhled\u00e1v\u00e1n\u00ed napsal blok 24. Za\u010dalo nab\u00edhat tis\u00edce p\u0159\u00edpad\u016f
a slo\u017eek. Jestli cht\u011bl p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d byl t\u00edmhle telefon\u00e1tem po\u010dastov\u00e1n on, a co to m\u011blo znamenat, musel za\u010d\u00edt. Do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed p\u016flnoci m\u011bl co d\u011blat.<\/a><\/p>\n

autor: Emilia<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Emilia \u017divot je tak nep\u0159edv\u00eddateln\u00fd. Jednu chv\u00edli se vzn\u00e1\u0161\u00edte na nejvy\u0161\u0161\u00edm stupni ext\u00e1ze a ve druhou le\u017e\u00edte obli\u010dejem v hl\u00edn\u011b a polyk\u00e1te prach. Jeden den kou\u0159\u00edte s par\u0165\u00e1kem to nejlep\u0161\u00ed piko a o p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji stoj\u00edte na jeho poh\u0159bu. Jedin\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[709],"tags":[],"class_list":["post-173","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-back-to-hell"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/173","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=173"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/173\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=173"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=173"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=173"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}