{"id":17316,"date":"2008-07-07T18:30:00","date_gmt":"2008-07-07T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17278"},"modified":"2008-07-07T18:30:00","modified_gmt":"2008-07-07T17:30:00","slug":"only-for-you-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/07\/07\/only-for-you-30\/","title":{"rendered":"Only For You 30."},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
\u00datl\u00e9 prsty prohr\u00e1bly dlouh\u00e9 prameny tmav\u00fdch kade\u0159\u00ed, v nich\u017e se jako odlesk paprsk\u016f odr\u00e1\u017eely bled\u00e9 pram\u00ednky, nev\u011bdomky opisuj\u00edc stejnou dr\u00e1hu jako jednotliv\u00e9 zoubky h\u0159ebene, a sna\u017eily se vytvo\u0159it dokonalou kr\u00e1su. Pro nikoho, pro v\u0161echny. Pro sebe sama, pro n\u011bj. Pro dv\u011b jedin\u00e1 sl\u016fvka, kter\u00fdch se mysl tou\u017eila vzd\u00e1t pro tis\u00edce jin\u00fdch, kter\u00e1 se ztratila v labyrintu nev\u011bdom\u00ed, a srdce po nich \u017e\u00edznilo jako vyprahl\u00e9 rty po dou\u0161ku chladn\u00e9 vody. \u010cern\u00e1 tu\u017eka zlehka opisovala linii \u0159as a zanech\u00e1vala za sebou temnou stopu, kter\u00e1 podtrhovala uhran\u010div\u00fd p\u016fvab jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. B\u00edl\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky nan\u00e1\u0161ely na sklesl\u00e1 v\u00ed\u010dka t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u0159eteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed st\u0159\u00edbrn\u00e9ho prachu. Dlouh\u00e9 vlasy mu voln\u011b spl\u00fdvaly na ramena a dod\u00e1valy jeho tv\u00e1\u0159i na jemnosti.
Bled\u00e9 rty se mu zvlnily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Tmav\u011b modr\u00e1 mikina nevypadala nikterak v\u0161edn\u011b a ani nep\u0159itahovala p\u0159\u00edli\u0161nou pozornost. Spolu s \u00fazk\u00fdmi kalhotami tvo\u0159ila perfektn\u00ed, nen\u00e1padnou kombinaci jako stvo\u0159enou pro kr\u00e1su. Kr\u00e1su skrytou v jednoduchosti.
Je\u0161t\u011b jednou posledn\u00ed kradm\u00fd pohled do zrcadla\u2026<\/div>\n
\n
Zabouchl za sebou dve\u0159e. Ne p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u011b, snad jakoby si p\u0159\u00e1l, aby jej nikdo nesly\u0161el. Zam\u00ed\u0159il ke schodi\u0161ti a rychle sestoupil t\u011bch n\u011bkolik sch\u016fdk\u016f k osob\u011b, je\u017e st\u00e1la pod n\u00edm. Ale ne \u00fapln\u011b. Jeho kroky se zastavily jedin\u00fd schod nad zem\u00ed.
P\u0159\u00e1l si odrazit se a vzl\u00e9tnout. Na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik z\u00edskat k\u0159\u00eddla a dolet\u011bt a\u017e do milovan\u00e9 n\u00e1ru\u010de\u2026
Milovan\u00e9… To slovo mu ulp\u011blo na rtech jako nezn\u00e1m\u00e1 podmaniv\u00e1 chu\u0165, je\u017e opatrn\u011b p\u0159evaloval na jazyku, jakoby se sna\u017eil zjistit, jak zn\u00ed. Na chv\u00edli mu om\u00e1mila smysly sv\u00fdm, pro n\u011bj nev\u0161edn\u00edm, n\u00e1dechem. Jen\u017ee nato se ihned rozplynula v prach, pouhou nehmatatelnou vzpom\u00ednku, kdy\u017e se chlapcovy o\u010di st\u0159etly s druh\u00fdmi, t\u011bm jeho tak podobn\u00fdmi. Tomova tv\u00e1\u0159, jindy skryt\u00e1 pod zk\u0159ivenou maskou bolesti s drobn\u00fdmi jisk\u0159i\u010dkami nad\u011bje v \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duhovk\u00e1ch, byla nyn\u00ed bez v\u00fdrazu. Pr\u00e1zdn\u00e1. Ocelov\u011b chladn\u00e1 a stejn\u011b tak nep\u0159\u00edstupn\u00e1.
„Jdeme?“ zeptalo se star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat a bez dal\u0161\u00edch p\u0159ebyte\u010dn\u00fdch slov si to zam\u00ed\u0159ilo ke dve\u0159\u00edm. A p\u0159itom by sta\u010dilo tak m\u00e1lo\u2026
Mo\u017en\u00e1 jedno sl\u016fvko nav\u00edc, mo\u017en\u00e1 o jedno sl\u016fvko m\u00ed\u0148 a nam\u00edsto n\u011bj alespo\u0148 jeden jedin\u00fd \u00fasm\u011bv. Co na tom, \u017ee t\u0159eba jen ze zdvo\u0159ilosti. Jeden povzbudiv\u00fd pohled, \u017ee se jeho br\u00e1\u0161ka je\u0161t\u011b nerozhodl vzd\u00e1t ten doposud marn\u00fd boj a v\u0161echno hodit za hlavu pro n\u011bkolik dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00fdch v\u011bt, kter\u00e9 byly vysloveny z pouhopouh\u00e9ho zmaten\u00e9ho rozmaru, v n\u011bm\u017e se jako uprost\u0159ed bludn\u00e9ho kruhu ocitla Billova du\u0161e.
Nic takov\u00e9ho nep\u0159i\u0161lo a \u010dernovlas\u00e9mu chlapci za\u010dalo pozvolna doch\u00e1zet, \u017ee nyn\u00ed to bude nejsp\u00ed\u0161 on, kdo bude muset zabojovat a obh\u00e1jit nebezpe\u010dn\u00e9 city, kter\u00e9 se minutu po minut\u011b nesm\u011ble sna\u017eily vkr\u00e1st do jeho srdce. Pokud by v\u0161ak\u2026<\/p>\n

~*~<\/p>\n

Ml\u010dky \u0161li ulic\u00ed oz\u00e1\u0159enou slune\u010dn\u00edmi paprsky, vyl\u00e9vaj\u00edc\u00ed svou zlatavou z\u00e1\u0159 do oken. V jejich odrazu v\u00ed\u0159ily \u010d\u00e1ste\u010dky prachu, kter\u00e9, pokud je nezachytil v\u00edtr do sv\u00e9 chladiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, se voln\u00fdm p\u00e1dem sn\u00e1\u0161ely k roz\u017ehaven\u00e9 zemi a nech\u00e1valy se pohltit smutnou \u0161ed\u00ed mal\u00e9ho n\u011bmeck\u00e9ho m\u011bste\u010dka.
\u010cernovlas\u00fd chlapec up\u00edral sv\u016fj pohled k rohov\u00e9mu domu p\u0159ed sebou, sna\u017e\u00edc se nevn\u00edmat shrbenou postavu. Ta ti\u0161e kr\u00e1\u010dela po jeho boku jako naprosto ciz\u00ed \u010dlov\u011bk a nikoli jako star\u0161\u00ed dvoj\u010de, kter\u00e9 jeho br\u00e1\u0161ka po\u017e\u00e1dal o pomoc. Nevn\u00edmala Billovu nejistotu a strach, jen\u017e se zmoc\u0148oval jeho divoce bu\u0161\u00edc\u00edho srdce. Jej\u00ed touha zachr\u00e1nit sv\u00e9 city jakoby den ode dne vyprch\u00e1vala, mizela nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d stejn\u011b jako jejich porozum\u011bn\u00ed. Neptala se. Vlastn\u011b v\u016fbec nemluvila. A mlad\u0161\u00ed ze sourozenc\u016f jen st\u00e1le sledoval ten jeden bod p\u0159ed sebou a sna\u017eil se zachytit ta drobn\u00e1 sm\u00edtka nad\u011bje, kter\u00e1 s t\u00edm m\u00edstem byla spojena. Kdo v\u00ed, co se za n\u00edm objev\u00ed, co p\u0159inese. T\u0159eba snad\u2026 kone\u010dn\u011b\u2026 vzpom\u00ednku. P\u00e1r Tomov\u00fdch slov, sna\u017e\u00edc\u00edch se odhrnout alespo\u0148 tro\u0161ku ten \u010dern\u00fd z\u00e1voj popisem zn\u00e1m\u00fdch m\u00edst a t\u011bch n\u011bkolika m\u00e1lo z\u00e1\u017eitk\u016f. Jen\u017ee bod se opom\u00edjen pozvolna m\u00edj\u00ed a v\u0161e se vrac\u00ed na za\u010d\u00e1tek, kdy \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di p\u00e1traj\u00ed ve zm\u011bti budov a hledaj\u00ed dal\u0161\u00ed z\u00e1chytn\u00fd bod. Pro z\u00e1chranu. Pro nad\u011bji, my\u0161lenku, kter\u00e1 v\u0161ak st\u00e1le nep\u0159ich\u00e1z\u00ed\u2026
Tome, tak mluv\u2026 Pros\u00edm! Nechci sly\u0161et to ticho…
Ve sv\u00e9m nitru\u2026
Mluv\u2026
T\u0159eba i poh\u00e1dky\u2026
*
„Pov\u00ed\u0161 mi poh\u00e1dku?“
„A jakou chce\u0161 sly\u0161et?“
Jakoukoli\u2026
( – Jen kdy\u017e bude zn\u00edt z tv\u00fdch \u00fast\u2026)
„Tak dob\u0159e… Bylo nebylo…“<\/p>\n

*
Billova mysl samovoln\u011b a bez varovan\u00ed op\u011bt zabloudila k jeho prvn\u00ed vzpom\u00ednce a on se tak ocitl v modrob\u00edl\u00e9m k\u00e1rovan\u00e9m py\u017e\u00e1mku s hn\u011bd\u00fdmi medv\u00eddky, na kter\u00e9 odkap\u00e1valo n\u011bkolik drobn\u00fdch kr\u016fp\u011bj\u00ed vody z jeho rozcuchan\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, obut v chundelat\u00fdch papu\u010dk\u00e1ch v podob\u011b ps\u00edka s \u010dern\u00fdmi ou\u0161ky. Uprost\u0159ed m\u00edstnosti pln\u00e9 stra\u0161idel\u2026
K\u00e9\u017e by tu te\u010f byla. Zhmotnila jeho strach nikoli do pouh\u00fdch dlouh\u00fdch, nesmysln\u00fdch v\u011bt a toku pocit\u016f, jen\u017e se ned\u00e1 zastavit, ale do p\u0159elud\u016f. Do neviditeln\u00e9ho t\u011bla, proti kter\u00e9mu by mohl bojovat, St\u00ednu jeho du\u0161e, kter\u00e9mu by mohl d\u00e1t jm\u00e9no. Jin\u00e9 ne\u017e-li l\u00e1ska nebo snad\u2026 Tom. D\u011bsu, kter\u00e9ho se boj\u00ed a z\u00e1rove\u0148 jej z hloubky sv\u00e9ho zka\u017een\u00e9ho srdce miluje.
Zloba, \u010di snad nen\u00e1vist\u2026
L\u00e1ska\u2026
Cht\u00ed\u010d a touha v okovech h\u0159\u00edchu\u2026
Horouc\u00ed cit\u2026
Strach z nezn\u00e1m\u00e9ho\u2026
Obavy o milovan\u00e9ho\u2026
\u017de se mu odd\u00e1l\u00ed\u2026
\u017de jej ztrat\u00ed\u0161\u2026
K\u00e9\u017e bych mu dok\u00e1zal\u2026
„Bille? Bille? Sakra, poslouch\u00e1\u0161 m\u011b aspo\u0148 trochu?“ zastavilo hocha jeho dvoj\u010de a snad dnes poprv\u00e9 mu pohl\u00e9dlo zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.
„Pr – promi\u0148,“ \u0161pitl Bill, „zamyslel jsem se.“
„Zamyslel! J\u00e1 ti u\u017e t\u0159i minuty tady n\u011bco vykl\u00e1d\u00e1m o tv\u00e9 minulosti a ty si jde\u0161 v pohod\u011b d\u00e1l, jakoby se nechumelilo! V\u016fbec\u2026 v\u016fbec m\u011b nevn\u00edm\u00e1\u0161!“ vyjel na n\u011bj Tom. Zoufalstv\u00ed, strach z prohry bez \u0161ance na odvetu… hodiny str\u00e1d\u00e1n\u00ed, tis\u00edce slz\u2026 To v\u0161echno jako by nyn\u00ed vyplouvalo napovrch v nekone\u010dn\u00e9m proudu kaln\u011b rud\u00fdch slov. Dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00fdch slov. T\u011bch, kter\u00e9 p\u0159esn\u011b jako hroty \u0161\u00edp\u016f zas\u00e1hly sv\u016fj c\u00edl, zbarvuj\u00edc\u00ed se rud\u00fdmi kapkami krve, vyt\u00e9kaj\u00edc\u00edmi z \u017eil. Ten mal\u00fd ostr\u016fvek, jen\u017e za\u010dal tepat \u017eivotem a\u2026 l\u00e1skou. K nen\u00e1vid\u011bn\u00e9mu.
„J\u00e1? J\u00e1 t\u011b nevn\u00edm\u00e1m? Nev\u00edm, kdo m\u011b tu dnes cel\u00fd den ignoruje! Kdo se na m\u011b nedok\u00e1\u017ee ani pod\u00edvat! Komu se mus\u00edm prosit o pouh\u00fdch p\u00e1r slov!“ vyk\u0159ikl te\u010f Bill prudce oddychuj\u00edc.
„Tak\u017ee je to moje vina? \u017de ty… ty jsi\u2026“ Tom popadal dech. Jeho plic\u00edm jakoby se nedost\u00e1val vzduch. A \u010d\u00edm v\u00edc lapal po p\u00e1r dou\u0161c\u00edch kysl\u00edku, t\u00edm v\u00edc se za\u010d\u00ednal dusit potla\u010dovan\u00fdmi slzami a nesnesitelnou bolest\u00ed.
„\u017de jsem co?“ sykl Bill a nen\u00e1vistn\u011b bratra probod\u00e1val pohledem. Jejich tv\u00e1\u0159e si byly tak bl\u00edzko\u2026 Mo\u017en\u00e1 a\u017e nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko. Jen n\u011bkolik m\u00e1lo milimetr\u016f.
„\u017de jsem co, Tome\u2026 No \u0159ekni?!“ zopakoval.
„Bastard\u2026“
„Co\u017ee?“ Hork\u00e1 dla\u0148 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce bez prodlen\u00ed nechala sv\u016fj otisk na bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kterou ihned n\u00e1sledovala toto\u017en\u00e1, le\u010d p\u0159esto jin\u00e1 v podv\u011bdom\u00e9m reflexu.
„Bastard\u2026 Neciteln\u00fd, bez srdce\u2026 Bez kousku pochopen\u00ed. Bastard, co je schopen c\u00edtit, jen kdy\u017e m\u00e1 strach a pot\u0159ebuje n\u011b\u010d\u00ed ochrannou n\u00e1ru\u010d. Ale s\u00e1m nic takov\u00e9ho nab\u00eddnout nedok\u00e1\u017ee a ani nem\u016f\u017ee.“ Tomova tv\u00e1\u0159 se za\u010dala zal\u00e9vat vodop\u00e1dem slan\u00fdch slz. Nejd\u0159\u00edve jedna, nik\u00fdm nezachycena, se vykradla zpod rozechv\u011bl\u00fdch \u0159as. Av\u0161ak ihned nato ji n\u00e1sledovaly des\u00edtky jej\u00edch sester. Znovu.
„J\u00e1 \u017ee nem\u00e1m pochopen\u00ed? Pod\u00edvej se na sebe! Ty nem\u00e1\u0161 tu\u0161en\u00ed\u2026 Nev\u00ed\u0161 jak\u00fd to je, kdy\u017e nev\u00ed\u0161\u2026 co c\u00edt\u00ed\u0161. Kdy\u017e t\u011b najednou n\u011bkdo postav\u00ed p\u0159ed hotovou v\u011bc, nav\u00edc tak\u2026“
„Jakou? Nechutnou, nemor\u00e1ln\u00ed? J\u00e1 si pamatuju tv\u00e1 slova, Bille\u2026 Zradil si m\u011b, Bille\u2026 Zradil si n\u00e1s. Na\u0161i spole\u010dnou l\u00e1sku. Jen tak\u2026“
„To se\u2026“ cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt Bill, ale jeho n\u00e1mitky zanikly ve v\u00fdk\u0159iku z druh\u00e9ho konce ulice a dal\u0161\u00ed zm\u011bti hlas\u016f, kter\u00e1 se k nim ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm okam\u017eikem p\u0159ibli\u017eovala.
„Tome!“ vyk\u0159ikl n\u011bjak\u00fd kluk, kter\u00fd vedl skupinku stejn\u011b star\u00fdch vrstevn\u00edk\u016f. A a\u010dkoli osloven\u00ed pat\u0159ilo pouze jednomu z dvoj\u010dat, oto\u010dila se ob\u011b. Bill v hlou\u010dku lid\u00ed poznal p\u0159\u00e1tele, za nimi\u017e \u0161el jeho br\u00e1\u0161ka p\u0159ed n\u011bkolika dny. P\u00edchlo ho u srdce. K jeho nelibosti mezi nimi st\u00e1la i d\u00edvka, j\u00ed\u017e se Tom tu noc tak vehementn\u011b v\u011bnoval. A te\u010f na n\u011bj op\u011bt up\u00edrala pohled. Sv\u00e1d\u011bla ho. Jeho Toma\u2026
„\u010cau, Marku.“ Odv\u011btil sklesle Tom a lehce sklopil hlavu, aby mu nebylo vid\u011bt do obli\u010deje. Ov\u0161em p\u00e1r vn\u00edmav\u00fdch karamelov\u00fdch o\u010d\u00ed lze jen t\u011b\u017eko oklamat. Chladn\u00e9 prsty jemn\u011b nadzvedly hochovu tv\u00e1\u0159 a odkryly tak je\u0161t\u011b st\u00e1le \u010diteln\u00fd otisk dlan\u011b.
„Bille, to je tvoje pr\u00e1ce?“ zeptal se Mark a s \u00fa\u0161klebkem pohl\u00e9dl chlapcov\u00fdm sm\u011brem. „Copak, \u017ee by pot\u00ed\u017ee v r\u00e1ji?“
„Norm\u00e1ln\u00ed sourozeneck\u00e1 h\u00e1dka.“ Nam\u00edtl hoch s dredy d\u0159\u00edv, ne\u017e se t\u00e1zan\u00fd v\u016fbec dok\u00e1zal nadechnout k odpov\u011bdi a ud\u011blat n\u011bjakou hloupost.
Mark na to nijak nereagoval a jen d\u00e1l vy\u010dk\u00e1vav\u011b sledoval \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. C\u00edtil, \u017ee se n\u011bco zm\u011bnilo. A\u010dkoli toho trochu podiv\u00ednsk\u00e9ho bratra jednoho z jeho nejlep\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel nem\u011bl zrovna v l\u00e1sce, nemohl se zbavit dojmu, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. Ty o\u010di, jindy podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00e9, s city skryt\u00fdmi za rou\u0161kou tajemstv\u00ed, nyn\u00ed odr\u00e1\u017eely a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho rozpolcen\u00fdch pocit\u016f. Av\u0161ak bled\u00e9, lehce semknut\u00e9 rty jakoby navzdory tomu v\u0161emu netou\u017eily cokoli pop\u0159\u00edt. Nam\u00edsto toho ml\u010dely v n\u011bm\u00e9m souhlasu.
„Kam m\u00e1te nam\u00ed\u0159eno?“ ot\u00e1zal se po chv\u00edli nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho ticha Tom a donutil tak Marka, aby se kone\u010dn\u011b odpoutal od Billovy tv\u00e1\u0159e, kterou doposud se zaujet\u00edm sledoval, op\u011btuj\u00edc na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik ten prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, jen\u017e se v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku sklopily k zemi s t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u0159eteln\u00fdm n\u00e1znakem prohry.
„Ke Gerymu. Po\u0159\u00e1d\u00e1 party u baz\u00e9nu. Jeho rodi\u010de jsou na slu\u017eebce, tak m\u00e1 celej bar\u00e1k pro sebe… Rozhodl se to rozjet u\u017e r\u00e1no, aby mu hned v\u011bt\u0161ina k\u00e1mo\u0161\u016f nezmizela do pokoj\u016f s n\u011bjakejma ko\u010dkama.“
„Neslav\u00ed je n\u00e1hodou v b\u0159eznu?“ nam\u00edtl Tom a p\u0159ekvapen\u011b se nato\u010dil na Andrease, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vyst\u0159\u00eddal roli p\u0159edchoz\u00edho chlapce a probod\u00e1val jeho st\u00e1le trochu roz\u010d\u00edlen\u00e9ho, ale hlavn\u011b pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u00edho br\u00e1\u0161ku zkoumav\u00fdm pohledem.
„Jo to m\u00e1\u0161 recht, Tome.“ P\u0159itakal blon\u010f\u00e1k. „A od t\u00e9 doby je slav\u00ed ka\u017edej m\u011bs\u00edc.“
„Tomu nerozum\u00edm.“ Promluvil pla\u0161e Bill a tro\u0161ku nakr\u010dil \u010delo, jak se usilovn\u011b sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl \u010dlov\u011bk slavit sv\u00e9 narozeniny dvan\u00e1ctkr\u00e1t do roka.
„V\u00ed\u0161, Bill\u00ed, on si je p\u0159edslavuje.“ Zachichotala se \u010dernovlas\u00e1 d\u00edvka a jmenovan\u00fd chlapec si s \u00falekem uv\u011bdomil, \u017ee n\u00e1hle stoj\u00ed vedle jeho star\u0161\u00edho bratra a pravou rukou jej obj\u00edm\u00e1 okolo pasu. To vedle n\u011bj takhle st\u00e1la celou dobu? A… tiskla se k n\u011bmu jakoby se j\u00ed zmocnila zimnice a on byl jedin\u00fdm zdrojem tepla na m\u00edle daleko? Nevzpom\u00ednal si.
Mysl mu zahalil dal\u0161\u00ed st\u0159\u00edbrn\u00fd z\u00e1voj utkan\u00fd z pavu\u010din, jen\u017e mu nedovoloval si na t\u011bch n\u011bkolik ot\u00e1zek pln\u00fdch \u017e\u00e1rlivosti odpov\u011bd\u011bt.
\u017d\u00e1rlivosti?
Ano, asi ano…<\/p>\n

*<\/p>\n

V\u00edla skryt\u00e1 v nitru ti\u0161e si posko\u010d\u00ed
Na zr\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch rtech \u00fasm\u011bv se j\u00ed skv\u00ed
A srdce tlu\u010de v rytmu zvonkohry –
To l\u00e1sky sm\u00edch.<\/p>\n

*<\/p>\n

P\u00e1r dal\u0161\u00edch v\u011bt. Sna\u017e\u00ed se jim porozum\u011bt. Pro\u010d je nesly\u0161\u00ed? Pro\u010d vid\u00ed jen fale\u0161n\u011b usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e a pohybuj\u00edc\u00ed se rty v n\u011bm\u00fdch slovech, kter\u00e9 k n\u011bmu p\u0159eci nikdy nem\u016f\u017eou dol\u00e9tnout, kdy\u017e n\u011bkde, tak bl\u00edzko, \u0161um\u00ed vodop\u00e1d a obrovsk\u00e9 masy vody nar\u00e1\u017eej\u00ed na hladinu?
Zamrk\u00e1. Mo\u017en\u00e1 chce odehnat tu vt\u00edravou my\u0161lenku, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd takov\u00fd proud tu nen\u00ed, \u010di patrn\u011b probudit se z onoho m\u00e1men\u00ed. Vr\u00e1tit se do reality a zaslechnout i sebev\u00edc bolestiv\u00e1 slova, kter\u00e1 ubl\u00ed\u017e\u00ed. A\u010dkoli by nem\u011bla.
„… nebudou se moct slavit.“ Andreas mluv\u00ed k n\u011bmu. Vysv\u011btluje. Nam\u00edsto n\u00ed – Kr\u00e1sy. Bylo by \u0161patn\u00e9 po\u017e\u00e1dat jej, aby sv\u00e1 slova zopakoval?
„Tomi, pros\u00edm, poj\u010f s n\u00e1mi. Bude legrace. Ud\u011bl\u00e1m ti mas\u00e1\u017e…“ Tich\u00fd \u0161epot. Nejrad\u011bji by ji zadr\u017eel. Tu l\u00e1kavou nab\u00eddku zjevn\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b z \u00fast jedovat\u00e9 zmije, kter\u00e1 se sna\u017e\u00ed jeho dvoj\u010d\u00e1tko u\u0161tknout a z\u00edskat jeho srdce.
„S Billem se p\u016fjdete proj\u00edt z\u00edtra…“ Zuby nepov\u0161imnuty kou\u0161ou. Jed se pozvolna rozt\u00e9k\u00e1 do Billov\u00fdch \u017eil. Byly zas\u00e1hnuty i ty br\u00e1\u0161kovy?
T\u011blem pozvolna \u0161\u00ed\u0159\u00ed se strach. Pocit, \u017ee pokud te\u010f nic neud\u011bl\u00e1, zahod\u00ed svou posledn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost a ztrat\u00ed Toma. A p\u0159esto v\u0161echno nem\u016f\u017ee nic \u0159\u00edct. Nem\u016f\u017ee nic nam\u00edtat a zabr\u00e1nit tak t\u011bm zbyl\u00fdm trosk\u00e1m jejich l\u00e1sky, aby se nav\u017edy z\u0159\u00edtily do propasti zapomn\u011bn\u00ed. Mysl je ji\u017e zasa\u017eena, rty samotn\u00e9 mluvit nedok\u00e1\u017eou a n\u011bm\u00e9 srdce k\u0159i\u010d\u00ed.
Pros\u00edm, nepodl\u00e9hej svod\u016fm…
Z\u016fsta\u0148 se mnou…
Zachra\u0148 n\u00e1s…
Tebe a m\u011b…
Znovu…
Doufat. Jak jen kr\u00e1sn\u00e9 to je. T\u011bch n\u011bkolik drobn\u00fdch st\u0159\u00edpk\u016f okam\u017eiku pln\u00fdch nejistoty, top\u00edc\u00edch se v bled\u00e9 b\u00edl\u00e9 z\u00e1\u0159i nad\u011bje. Tis\u00edce vroucn\u00fdch proseb a p\u0159\u00edslib\u016f, je\u017e prol\u00e9tnou mysl\u00ed v jedin\u00e9m zlomku sekundy a sna\u017e\u00ed se zas\u00e1hnout sv\u016fj c\u00edl.
Doufat, dokud zb\u00fdv\u00e1 je\u0161t\u011b p\u00e1r mo\u017enost\u00ed na v\u00fdb\u011br. Av\u0161ak i ty nakonec zmiz\u00ed. Jednou prov\u017edy. A jedin\u00e9, co po tom v\u0161em zbude, bude jen bolest a zklam\u00e1n\u00ed.
„Dob\u0159e.“ T\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00fd souhlas rt\u016f, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko l\u00edce Kr\u00e1sy.
Ten pohled…
Bol\u00ed…
Bill pohl\u00e9dl do \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Jak t\u011b\u017ek\u00e9 bylo jen potla\u010dovat slzy a skr\u00fdt zoufalstv\u00ed pod jejich oslniv\u00fdm jasem. Ani skoro nevn\u00edm\u00e1, \u017ee jsou k n\u011bmu o krok bl\u00ed\u017e, t\u00e9m\u011b\u0159 na dosah rt\u016f. Sta\u010dilo by se jen malinko naklonit a p\u0159eru\u0161it tu k\u0159ehkou hranici a…
Zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. Zrnko p\u00edsku v p\u0159es\u00fdpac\u00edch hodin\u00e1ch dopad\u00e1 na dno. Ona jedine\u010dn\u00e1 chv\u00edle zmizela v nen\u00e1vratnu.
Tom\u016fv obli\u010dej lehce m\u011bn\u00ed sm\u011br a jeho hebk\u00fd hlas ti\u0161e \u0161ept\u00e1 do vlas\u016f. Ov\u0161em pro\u010d to tak bol\u00ed?
„Promi\u0148, Bille, ale budu muset j\u00edt. Cestu dom\u016f zn\u00e1\u0161 a jak se zd\u00e1, moji pomoc nepot\u0159ebuje\u0161 a ani o ni nestoj\u00ed\u0161. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159i vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed. A\u017e se ti n\u011bco vybav\u00ed, dej v\u011bd\u011bt.“
Zarachocen\u00ed kl\u00ed\u010d\u016f, kdy\u017e dopadaj\u00ed na dno kapsy. Zvuk vzdaluj\u00edc\u00edch se krok\u016f ulic\u00ed, dokud nezmiz\u00ed za n\u011bkter\u00fdm z postran\u00edch dom\u016f a on se neocitne s\u00e1m.
Teprve tehdy se uvoln\u00ed potla\u010dovan\u00e9 slzy, sm\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010dernou tu\u017eku zpoza \u0159as a i bled\u00e1 \u00fasta se rozpomenou a samovoln\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b pronesou slova do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou, kter\u00e1 stejn\u011b nikdo nevysly\u0161\u00ed.
„Ale j\u00e1 u\u017e si vzpomn\u011bl. Jednou…. Kdy\u017e jsi m\u011b sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed.“
Zlatav\u00e9 paprsky protnou m\u00e1le b\u00edl\u00e9 mr\u00e1\u010dky, je\u017e jim v\u00edtr poslal po obloze, aby skryly zlatav\u00fd kotou\u010d, kter\u00fd zoufale prosil o jejich pomoc. Slunce p\u0159ece nem\u016f\u017ee plakat…<\/p>\n

autor: Cera<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cerabetaread: Janule \u00datl\u00e9 prsty prohr\u00e1bly dlouh\u00e9 prameny tmav\u00fdch kade\u0159\u00ed, v nich\u017e se jako odlesk paprsk\u016f odr\u00e1\u017eely bled\u00e9 pram\u00ednky, nev\u011bdomky opisuj\u00edc stejnou dr\u00e1hu jako jednotliv\u00e9 zoubky h\u0159ebene, a sna\u017eily se vytvo\u0159it dokonalou kr\u00e1su. Pro nikoho, pro v\u0161echny. Pro sebe sama, pro n\u011bj.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-17316","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17316","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17316"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17316\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17316"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17316"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17316"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}