{"id":17329,"date":"2008-07-06T18:00:00","date_gmt":"2008-07-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17291"},"modified":"2008-07-06T18:00:00","modified_gmt":"2008-07-06T17:00:00","slug":"du-bist-nicht-allein-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/07\/06\/du-bist-nicht-allein-18\/","title":{"rendered":"Du bist nicht allein 18."},"content":{"rendered":"
autor: Akkira<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
TOM:<\/strong><\/div>\n
Rozhovor prob\u011bhne relativn\u011b v klidu, i kdy\u017e vztek m\u011b st\u00e1le neopustil. Cesta zp\u011bt prob\u011bhne v naprost\u00e9 tichosti. I do pokoj\u016f doraz\u00edme bez jedin\u00e9ho slova, jen se nap\u016fl \u00fast pozdrav\u00edme a zmiz\u00edme za dve\u0159mi.<\/div>\n
Bill hned zmiz\u00ed v koupeln\u011b. Tam si do zvuk\u016f padaj\u00edc\u00ed vody za\u010dne zvesela zp\u00edvat. S dal\u0161\u00edmi minutami Billova zp\u011bvu ve mn\u011b nar\u016fst\u00e1 dal\u0161\u00ed vlna vzteku. Tak\u017ee ne\u017e vyjde z koupelny, jsem naprosto nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd.<\/div>\n
To ale Bill, kter\u00fd je st\u00e1le zav\u0159en v koupeln\u011b, nev\u00ed. Proto si v klidu vyjde z bezstarostn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i ven z koupelny a v tu chv\u00edli na n\u011bj vyjedu: „Taky ses k n\u00e1m mohl sakra p\u0159idat. Jen v\u00edkend volna. To jsme cht\u011bli tak moc?“<\/div>\n
Bill se na m\u011b se zamrzl\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159ekvapen\u011b d\u00edv\u00e1. U\u017e otev\u00edr\u00e1 pusu, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, ale j\u00e1 ho nenech\u00e1m: „V\u00ed\u0161 co? Nic ne\u0159\u00edkej. A\u017e bude\u0161 n\u011bco cht\u00edt ty, tak s t\u00edm za mnou necho\u010f, ano?“ S posledn\u00ed v\u011btou odpochoduji do pokoje a pr\u00e1sknu za sebou dve\u0159mi.<\/div>\n
\n
BILL:<\/strong><\/div>\n
I cestou na pokoje nikdo nepromluv\u00ed. Je\u0161t\u011b v aut\u011b jsem na\u0165ukal Lise zpr\u00e1vu, jestli se po ve\u010de\u0159i nesejdeme. P\u0159ed pokoji se jen aby se ne\u0159eklo rozlou\u010d\u00edme.<\/div>\n
J\u00e1 rovnou zapluji do koupelny. A p\u0159i dopadu prvn\u00edch kapek na m\u00e9 t\u011blo si za\u010dnu zp\u00edvat. A nep\u0159estanu dokud voda nep\u0159estane proudit.<\/div>\n
Rychle se osu\u0161\u00edm, proto\u017ee ve\u010de\u0159e bude zhruba za ho\u010fku a j\u00e1 tam chci p\u0159ij\u00edt co nejd\u0159\u00edve, abych mohl b\u00fdt s Lisou co nejd\u00e9le. I ona doraz\u00ed, jakmile za\u010dne ve\u010de\u0159e. Bo\u017ee, jak j\u00e1 se na ni t\u011b\u0161\u00edm.<\/div>\n
Vyjdu si s \u00fasm\u011bvem z koupelny a stanu p\u0159ed naprosto vyto\u010den\u00fdm Tomem. Tohle bude je\u0161t\u011b zaj\u00edmav\u00e9. A taky \u017ee se nepletu.<\/div>\n
Tom na m\u011b za\u010dne toti\u017e nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b \u0159v\u00e1t: „Taky ses k n\u00e1m mohl sakra p\u0159idat. Jen v\u00edkend volna. To jsme cht\u011bli tak moc?“<\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se mu n\u011bco \u0159\u00edct, ale on m\u011b nenech\u00e1 promluvit ani jedno slovo, proto\u017ee se sv\u00fdm k\u0159ikem nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b neskon\u010dil: „V\u00ed\u0161 co? Nic ne\u0159\u00edkej. A\u017e bude\u0161 n\u011bco cht\u00edt ty, tak s t\u00edm za mnou necho\u010f, ano?“<\/div>\n
S posledn\u00ed v\u011btou nasupen\u011b odkr\u00e1\u010d\u00ed k sob\u011b do pokoje a samoz\u0159ejm\u011b nezapomene \u0159\u00e1dn\u011b t\u0159\u00edsknout dve\u0159mi. To by m\u011b v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edmalo, co mu zase p\u0159elet\u011blo p\u0159es nos.<\/div>\n
Te\u010f nem\u00e1 cenu za n\u00edm chodit. Akor\u00e1t by po mn\u011b hodil nejbli\u017e\u0161\u00ed mo\u017en\u00fd p\u0159edm\u011bt. Rad\u011bji se vyd\u00e1m k sob\u011b, kde ze sebe hodl\u00e1m ud\u011blat \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
P\u0159i hled\u00e1n\u00ed trika najdu ve sv\u00fdch v\u011bcech Tomovu zelenou k\u0161iltovku. Nech\u00e1pu, jak se sem mohla dostat. Tak aspo\u0148 m\u00e1m d\u016fvod vstoupit k n\u011bmu do pokoje. Jen douf\u00e1m, \u017ee stav N\u011bco po tob\u011b hod\u00edm<\/em> skon\u010dil.<\/div>\n
Opatrn\u011b nakouknu do pokoje, proto\u017ee se mi po zaklep\u00e1n\u00ed nedostalo odpov\u011bdi. Tom le\u017e\u00ed v posteli z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm. Nev\u00edm jestli sp\u00ed nebo se mnou jen nechce mluvit.<\/div>\n
Opatrn\u011b p\u0159istoup\u00edm k posteli.
„Tome?“zkou\u0161\u00edm jestli zareaguje. Nic. „Na\u0161el jsem u sebe tvoj\u00ed \u010depici,“ nenech\u00e1m se odradit jeho ml\u010den\u00edm.<\/div>\n
Chv\u00edli nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapuji na m\u00edst\u011b v naprost\u00e9m tichu. \u010cek\u00e1m. U\u017e chci odej\u00edt, kdy\u017e se Tom kone\u010dn\u011b ozve: „Jakou?“ Skoro zaj\u00e1s\u00e1m. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e se s Tomem nebav\u00edme.<\/div>\n
„Zelenou. V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm jak se tam mohla dostat,“ skoro se omlouv\u00e1m. Tom je na sv\u00e9 \u010depice hrozn\u011b upnut\u00fd, co\u017e samoz\u0159ejm\u011b v\u00edm. Je na n\u011b upnut\u00fd stejn\u011b jako j\u00e1 na sv\u00e9 n\u00e1ramky, prsteny a dal\u0161\u00ed cetky, jak m\u00e9 v\u011bci naz\u00fdvaj\u00ed ostatn\u00ed.<\/div>\n
„Hm, tak j\u00ed n\u011bkam dej,“ m\u00e1vne Tom neur\u010dit\u011b rukou. St\u00e1le je ke mn\u011b oto\u010den z\u00e1dy. Pro\u010d se na m\u011b nepod\u00edv\u00e1?<\/div>\n
Ned\u00e1 mi to a pohlad\u00edm ho po rameni: „Tomi? Co se d\u011bje?“ Tom sebou \u0161kubne jako bych ho uhodil. P\u0159ekvapen\u011b st\u00e1hnu ruku zp\u011bt. Nech\u00e1pav\u011b se d\u00edv\u00e1m na Tomova z\u00e1da. Zd\u00e1 se mi to nebo se mu v\u00e1\u017en\u011b chv\u011bj\u00ed ramena?<\/div>\n
„Tomi, no tak co je?“ zkou\u0161\u00edm z n\u011bj znovu vym\u00e1mit odpov\u011b\u010f. „V\u0161echno, v\u0161echno je. J\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu. U\u017e to nezvl\u00e1d\u00e1m,“ rozbre\u010d\u00ed se Tom naplno.<\/div>\n
Sednu si k n\u011bmu na postel, hlad\u00edm ho po z\u00e1dech. Te\u010f u\u017e m\u00fdm dotek\u016fm neuh\u00fdb\u00e1. „Tomi, co se ti stalo?“ sna\u017e\u00edm se zjistit definici slova „v\u0161echno“.<\/div>\n
M\u00edsto odpov\u011bdi se Tom posad\u00ed a zvedne ke mn\u011b o\u010di pln\u00e9 slz. Nev\u00edm, co se mu stalo nebo se pr\u00e1v\u011b d\u011bje, ale podle v\u00fdrazu jeho o\u010d\u00ed to „v\u0161echno“ v\u00e1\u017en\u011b nezvl\u00e1d\u00e1. U\u017e se z n\u011bj nesna\u017e\u00edm dostat odpov\u011b\u010f a jen ho pevn\u011b obejmu. Tom se m\u011b pevn\u011b chytne a mysl\u00edm, \u017ee sv\u00e9 sev\u0159en\u00ed jen tak nepovol\u00ed.<\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho takhle sed\u00edme, ale Tom se za\u010dne pomalu uklid\u0148ovat. U\u017e nepl\u00e1\u010de, jen ti\u0161e sed\u00ed a sna\u017e\u00ed se uklidnit sv\u00e9 pl\u00e1\u010dem rozt\u0159esen\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Chce\u0161 mi \u0159\u00edct, co se d\u011bje?“ promluv\u00edm do ticha pln\u00e9ho Tomov\u00fdch rozt\u0159esen\u00fdch n\u00e1dech\u016f. Odpov\u011bd\u00ed je mi zavrt\u011bn\u00ed hlavou. D\u00e1l se nept\u00e1m, jen ho d\u00e1l hlad\u00edm po z\u00e1dech, ve snaze uklidnit ho.<\/div>\n
Zakru\u010d\u00ed mi v b\u0159i\u0161e. Sakra.<\/div>\n
Tom se ode m\u011b m\u00edrn\u011b odt\u00e1hne, jen tak aby se mi mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. „B\u011b\u017e se naj\u00edst,“ promluv\u00ed co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edce klidn\u00fdm hlasem. St\u00e1le je z n\u011bj sly\u0161et rozt\u0159esenost vyvolan\u00e1 pl\u00e1\u010dem.<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou. „M\u00e1\u0161 hlad. To mi nevymluv\u00ed\u0161, nejsem hluchej. B\u011b\u017e, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu,“sna\u017e\u00ed se m\u011b Tom doslova vystrkat z postele. „V\u00e1\u017en\u011b,“ p\u0159esv\u011bd\u010duje m\u011b. Tv\u00e1\u0159\u00ed se velmi odhodlan\u011b, tak u\u017e mu rad\u011bji nekladu odpor a vyd\u00e1m se s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem ke dve\u0159\u00edm. P\u0159ed chv\u00edli se mi tu doslova zhroutil, j\u00e1 naprosto nev\u00edm pro\u010d a on mi tvrd\u00ed, \u017ee to zvl\u00e1dne?<\/div>\n
U\u017e za sebou skoro zav\u00edr\u00e1m dve\u0159e, kdy\u017e se Tom n\u00e1hle ozve: „Br\u00e1\u0161ko, d\u011bkuju. Mo\u017en\u00e1 ti to n\u011bkdy vysv\u011btl\u00edm, ale te\u010f ne.“ Pokus\u00edm se o co nejmilej\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, proto\u017ee mi koutky stahuje starost o br\u00e1\u0161ku a k\u00fdvnu hlavou. Slova jsou zbyte\u010dn\u00e1. A\u017e mi to bude cht\u00edt vysv\u011btlit, prost\u011b to ud\u011bl\u00e1.<\/div>\n
Cestou do j\u00eddelny mi to ned\u00e1 a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co se Tomovi stalo, \u017ee se takhle sesypal. Nev\u0161imnu si proto krok\u016f, kter\u00e9 se ke mn\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed p\u0159ibli\u017eovat.<\/div>\n
TOM:<\/strong><\/div>\n
Sakra, sakra, sakra. Necht\u011bl jsem na n\u011bj takhle vyjet, ale prost\u011b jsem si nedovedl pomoct. Hrozn\u011b m\u011b roz\u010dilovalo jeho prozp\u011bvov\u00e1n\u00ed. Byl tak \u0161\u0165astn\u00fd, je tak \u0161\u0165astn\u00fd. D\u00edky n\u00ed. V\u00edm to. Vid\u011bl jsem, jak j\u00ed p\u00ed\u0161e zpr\u00e1vu, jestli se po ve\u010de\u0159i nesejdou. Skoro jsem na ni p\u0159es den zapomn\u011bl. Jen\u017ee Billova nad\u0161en\u00e1 zpr\u00e1va a jej\u00ed je\u0161t\u011b nad\u0161en\u011bj\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f mi j\u00ed okam\u017eit\u011b p\u0159ipomenuly.<\/div>\n
Asi u\u017e to v\u00e1\u017en\u011b p\u0159est\u00e1v\u00e1m zvl\u00e1dat. R\u00e1no jsme se tot\u00e1ln\u011b sesypal a te\u010f k tomu taky nem\u00e1m zrovna daleko. Svezu se na postel, rukama obejmu pol\u0161t\u00e1\u0159 a sna\u017e\u00edm se neza\u010d\u00edt bre\u010det. Jsem oto\u010den\u00fd z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm a nevn\u00edm\u00e1m sv\u011bt kolem. Ve\u0161kerou mou pozornost zam\u011bstn\u00e1v\u00e1 snaha nemyslet na Billa a na ni<\/div>\n
U\u017e skoro vyhr\u00e1v\u00e1, kdy\u017e najednou usly\u0161\u00edm jeho hlas: „Tome?“<\/div>\n
Sakra. Tak tohle nezvl\u00e1dnu. Slzy si pomalu za\u010d\u00ednaj\u00ed razit cestu ven, zat\u00edm se mi je da\u0159\u00ed zadr\u017eet zb\u011bsil\u00fdm mrk\u00e1n\u00edm. Ale na jak dlouho?<\/div>\n
„Na\u0161el jsem u sebe tvoj\u00ed \u010depici,“ zkou\u0161\u00ed to Bill d\u00e1l. St\u00e1le ml\u010d\u00edm. Sb\u00edr\u00e1m s\u00edlu k odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Jakou?“ promluv\u00edm kone\u010dn\u011b. \u00dapln\u011b vid\u00edm, jak si skoro povysko\u010d\u00ed a p\u0159i tom vyp\u00edskne. Br\u00e1\u0161ka toti\u017e nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e ho ignoruji, v\u017edycky se za\u010dne vztekat. Vypad\u00e1 p\u0159i tom tak roztomile, rukama rozhazuje do v\u0161ech stran, pohled rozb\u011bsn\u011bn\u00e9ho b\u00fdka. Bo\u017ee, on je tak sladk\u00fd. Ale nepat\u0159\u00ed mi a nikdy nebude.<\/div>\n
Pravda si mne znovu na\u0161la. U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu d\u00e1le zadr\u017eovat slzy a ony mi za\u010d\u00ednaj\u00ed nekontrolovateln\u011b sklouz\u00e1vat po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Zelenou, v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm jak se tam mohla dostat,“ skoro se mi za\u010dne omlouvat.<\/div>\n
Te\u010f u\u017e v\u00e1\u017en\u011b bre\u010d\u00edm. V\u00edm jak se tam dostala. P\u0159i\u0161li jsem na pokoj pozd\u011b v noci. Bill \u0161el hned sp\u00e1t, ale j\u00e1 nemohl usnout, proto jsem vstal a \u0161el se pod\u00edvat na m\u00e9ho sp\u00edc\u00edho and\u011bla. Je v\u017edy tak klidn\u00fd, kdy\u017e sp\u00ed a jeho tv\u00e1\u0159 oza\u0159uje jen sv\u011btlo m\u011bs\u00edce. Byl jsem st\u00e1le oble\u010den\u00fd tak, jak jsem p\u0159i\u0161el. Nev\u00edm jak dlouho jsme u jeho postele st\u00e1l, ale na jeho klidnou tv\u00e1\u0159 bych se mohl d\u00edvat hodiny. Ani nev\u00edm, \u017ee jsem si sundal \u010depici a upustil ji na zem. Vlastn\u011b ani nev\u00edm jak jsem se tu noc dostal do postele. Vid\u011bl jsem p\u0159ed sebou jen jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Akkirabetaread: Janule TOM: Rozhovor prob\u011bhne relativn\u011b v klidu, i kdy\u017e vztek m\u011b st\u00e1le neopustil. Cesta zp\u011bt prob\u011bhne v naprost\u00e9 tichosti. I do pokoj\u016f doraz\u00edme bez jedin\u00e9ho slova, jen se nap\u016fl \u00fast pozdrav\u00edme a zmiz\u00edme za dve\u0159mi. Bill hned zmiz\u00ed v koupeln\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[100],"tags":[],"class_list":["post-17329","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-du-bist-nicht-allein"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17329","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17329"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17329\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17329"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17329"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17329"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}