{"id":1736,"date":"2016-10-23T15:00:00","date_gmt":"2016-10-23T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1728"},"modified":"2016-10-23T15:00:00","modified_gmt":"2016-10-23T14:00:00","slug":"foe-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/10\/23\/foe-27\/","title":{"rendered":"FOE 27."},"content":{"rendered":"
autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tomekova mysl byla st\u00e1le pln\u00e1 chaosu, nebyl schopn\u00fd si d\u00e1t jedna a jedna dohromady.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Celou tu dobu jsi n\u00e1s mohl v\u0161echny zachr\u00e1nit.“<\/div>\n
„Ne, nemohl,“ odpov\u011bd\u011bl Billeam; obli\u010dej p\u0159\u00edsn\u00fd. „Byl jsem to j\u00e1, kdo<\/em> v\u017edycky urgoval, aby Kr\u00e1l zbra\u0148 pou\u017eil. Byl jsem to j\u00e1, kdo mu vzdoroval, kdo rebeloval proti jeho rozkaz\u016fm a pokou\u0161el ho, aby uk\u00e1zal svou pravou s\u00edlu proti va\u0161emu druhu, proto\u017ee on v\u00e1hal.“ Billeam se oto\u010dil z\u00e1dy k Tomekovi. „I po tom, co byla zbra\u0148 hotov\u00e1 a funk\u010dn\u00ed, necht\u011bl ji pou\u017e\u00edt, proto\u017ee se b\u00e1l, \u017ee va\u0161e masivn\u00ed hv\u011bzda nebude super, ale hypernova, a kdyby ano, tak by jej\u00ed destruktivn\u00ed paprsky \u0161ly mnohem d\u00e1l ne\u017e do va\u0161\u00ed galaxie, co\u017e by zp\u016fsobilo poprask pro v\u0161echny dal\u0161\u00ed humanoidn\u00ed druhy a Ko\u010dky. Zbavili bychom se na\u0161eho nejv\u011bt\u0161\u00edho nep\u0159\u00edtele, ale z\u00edskali bychom stovky dal\u0161\u00edch. Po\u0159\u00e1d jsem v\u011b\u0159il, \u017ee by to i tak st\u00e1lo za to.“ Billeam se oto\u010dil zp\u00e1tky \u010delem k Tomekovi. „P\u0159inutil jsem ho ud\u011blat to rozhodnut\u00ed, kdy\u017e jsem utekl z hlavn\u00ed lodi. Myslel si, \u017ee jsem zmizel, abych s t\u00edm znovu ud\u011blal n\u011bco na vlastn\u00ed p\u011bst.“<\/div>\n
„Pak je dob\u0159e, \u017ee jsi ho zastavil.“<\/div>\n
Billeam sklopil pohled. „Nezastavil bych ho,“ p\u0159iznal se. „Zem\u0159el bych s tebou, nebo bych s tebou utekl, ale nezastavil bych ho.“<\/div>\n
Tomek polkl, byl viditeln\u011b ot\u0159esen\u00fd, dech se mu zadrh\u00e1val v krku.<\/div>\n
„Tak pro\u010d jsi to ud\u011blal? Pro\u010d jsi ho te\u010f p\u0159inutil tu zbra\u0148 zni\u010dit?“<\/div>\n
Billeam vydechl. „Proto\u017ee jsem najednou vid\u011bl, \u017ee jsem cht\u011bl v\u00edc ne\u017e cokoliv zni\u010dit ji. Zd\u00e1 se, \u017ee nem\u016f\u017eu vid\u011bt, jak se tr\u00e1p\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl a rty se mu semkly do slab\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
\n

Nastalo ticho, ve kter\u00e9m se na sebe intenzivn\u011b d\u00edvali. Bylo naprosto viditeln\u00e9, \u017ee jejich pohledy vyza\u0159uj\u00ed l\u00e1sku.<\/p><\/div>\n

Gustaf si odka\u0161lal. Tomek zamrkal a rychle se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Sorry, ale pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, co jste si vy dva zrovna \u0159ekli,“ \u0159ekl Gustaf.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b mi \u0159ekl, pro\u010d jsme byli zachr\u00e1n\u011bni,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek, pod\u00edval se zp\u00e1tky na Billeama, o\u010di se mu leskly. „Nemysl\u00edm si, \u017ee jsem n\u011bkdy byl vd\u011b\u010dn\u011bj\u0161\u00ed za to, \u017ee ho zn\u00e1m.“ Usm\u00e1l se na Billeama a vzal ho za ruku, na chv\u00edli \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee tam Gustaf je, kdy\u017e se k n\u011bmu nat\u00e1hl pro polibek.<\/div>\n
„Tomeku, co to sakra?“ Gustaf vyjekl. Tomek se za\u0161klebil, kdy\u017e mu to do\u0161lo. Pod\u00edval se na Gustafa. Gustaf se na n\u011bj naprosto nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b d\u00edval.<\/div>\n
„Dostal m\u011b, co v\u00edc \u0159\u00edct?“ pokr\u010dil Tomek rameny. „Chci \u0159\u00edct, pod\u00edvej se na n\u011bj, je tak n\u00e1dhern\u00fd.“<\/div>\n
„Oh bo\u017ee, ty jsi ze\u0161\u00edlel,“ zamumlal Gustaf, nejist\u011b se na Billeama pod\u00edval. Okam\u017eit\u011b odvr\u00e1til pohled, kdy\u017e Billeam vid\u011bl, \u017ee se na n\u011bj d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Bu\u010f up\u0159\u00edmn\u00fd a \u0159ekni mi, \u017ee si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee je kr\u00e1sn\u00fd, Gustafe,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
„Je to Ko\u010dka!“ zabru\u010del Gustaf.<\/div>\n
„Jo, ale pod\u00edvej se na jeho o\u010di,“ \u0159ekl Tomek a p\u0159it\u00e1hl Billeam\u016fv obli\u010dej bl\u00ed\u017ee Gustafov\u00fdm sm\u011brem. „Nem\u016f\u017ee\u0161 to pop\u0159\u00edt, no tak,“ popichoval ho Tomek. Gustaf odvr\u00e1til pohled a rad\u0161i se na n\u011bj odm\u00edtal pod\u00edvat.<\/div>\n
Billeam do Tomeka str\u010dil. „Co se d\u011bje? Co mu \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zeptal se, byl frustrovan\u00fd z toho, \u017ee jim nerozum\u00ed, i kdy\u017e m\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u00e9 podez\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Jen m\u00e1 trochu pot\u00ed\u017e p\u0159ijmout fakt, \u017ee t\u011b miluju,“ \u0159ekl Tomek jednodu\u0161e. „\u0158ekl jsem, \u017ee tomu nem\u016f\u017eu pomoct a donutil ho se na tebe dob\u0159e pod\u00edvat, aby pochopil, jak n\u00e1dhern\u00fd jsi a dok\u00e1zal mu, o \u010dem mluv\u00edm. Jsem si ale dost jist\u00fd, \u017ee mi te\u010f u\u017e moc dob\u0159e rozum\u00ed.“<\/div>\n
\n
Billeam se okam\u017eit\u011b c\u00edtil trapn\u011b, za\u010dervenal se. „Pitomej pes!“ zabru\u010del, str\u010dil do n\u011bj a proklouzl pry\u010d z lodn\u00edho vel\u00edna.<\/div>\n
„Billeame, jen jsem \u017eertoval,“ \u0159ekl Tomek a \u0161el za n\u00edm, ale Gustaf ho zastavil.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Tomeku.“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
Gustaf z\u00edral na lodn\u00ed monitor. „N\u011bkdo se bl\u00ed\u017e\u00ed ke Canis I.“<\/div>\n
Tomekovi zrychlilo srdce. „Kdo je to?“<\/div>\n
B\u011b\u017e\u00edc\u00ed postava dorazila do dok\u016f a pokra\u010dovala k \u00fat\u011bkov\u00e9 lodi, pak se uk\u00e1zala jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„To je Andraz.“<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e. Pus\u0165 ho dovnit\u0159,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely. Andraz sotva popadal dech.<\/div>\n
\n

„Tomeku! V\u0161ude jsem t\u011b hledal!“ nozdry se mu roz\u0161i\u0159ovaly a pak ztuhl na m\u00edst\u011b. Vykulil o\u010di, kdy\u017e se pod\u00edval do kabiny. „Oh do prdele! To je Ko\u010di\u010d\u00ed Princ!“ zalapal po dechu.<\/p><\/div>\n

Gustaf sebou trhl. „Co\u017ee?!“ \u0159ekl. „Ko\u010di\u010d\u00ed Princ?“ te\u010f se na Billeama ohromen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1 Ko\u010di\u010d\u00ed Princ?“ zeptal se Andraz, kter\u00fd po\u0159\u00e1d kulil o\u010di.<\/div>\n
„Po\u010dkat, tys v\u011bd\u011bl, \u017ee je princ?“ zeptal se Tomek Andraze.<\/div>\n
„No jo, ale to ty taky.“<\/div>\n
„Ne, vlastn\u011b mi to do\u0161lo a\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Myslel jsem, \u017ee princ je n\u011bkdo jin\u00fd. Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee je to on?“<\/div>\n
„Prost\u011b v\u011bd\u011bl,“ \u0159ekl Andraz, pod\u00edval se na Billeama. „Chci \u0159\u00edct, p\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee je to on, kdy\u017e jsem ho poprv\u00e9 vid\u011bl. Ahoj,“ \u0159ekl pla\u0161e a zam\u00e1val mu. Billeam zvedl obo\u010d\u00ed. „Tak\u017ee to proto ko\u010dky zni\u010dily vlastn\u00ed zbra\u0148.“ Poznamenal. „V\u0161ichni jsme z toho byli dost v \u0161oku, chv\u00edli n\u00e1m to trvalo, ne\u017e jsme si dovolili se radovat. Tak\u017ee um\u2026 jak to, \u017ee je tu Ko\u010di\u010d\u00ed Princ?“<\/div>\n
Tomek vydechl. „To je to, co jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct o tom, co se stalo na t\u00e9 planet\u011b. Po tom, co jsem za n\u00edm let\u011bl, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee t\u011b zabil, tak n\u00e1s chytili a pak jsme tam najednou byli jen my dva. \u010cas b\u011b\u017eel, sezn\u00e1mili jsme se a stali se p\u0159\u00e1teli.“<\/div>\n
„Opravdu?“ \u0159ekl Andraz p\u0159ekvapen\u011b, ale p\u0159esto ho to nijak nepohor\u0161ovalo, na rozd\u00edl od Gustafa.<\/div>\n
„To nen\u00ed v\u0161echno,“ vlo\u017eil se do toho Gustaf cynicky. Tomek se na n\u011bj zamra\u010dil.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Andraz.<\/div>\n
„P\u0159ilet\u011bl sem, aby n\u00e1s zachr\u00e1nil,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek.<\/div>\n
\n

„Opravdu?“ \u0159ekl Andraz, up\u0159\u00edmn\u011b ohromen\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Rozhodn\u011b to je\u0161t\u011b nen\u00ed v\u0161echno,“ nal\u00e9hal Gustav.<\/div>\n
„Co?“ ptal se Andraz. „Co nen\u00ed v\u0161echno?“<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl Tomek. P\u0159iznat to Andrazovi mu d\u011blalo trochu v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m, ne\u017e p\u0159iznat to Gustafovi, obzvl\u00e1\u0161t\u011b po tom, jak se vztekal, kdy\u017e se mu Andraz p\u0159iznal, \u017ee ho Ko\u010di\u010d\u00ed Princ naprosto ohromil. „Vlastn\u011b jsme v\u00edc ne\u017e jen p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Andraz zvedl obo\u010d\u00ed. Pod\u00edval se na Billeama a pak na Tomeka. „Ty? Ty a Ko\u010dka? Mu\u017esk\u00e1 Ko\u010dka?“<\/div>\n
Gustaf si odfrkl.<\/div>\n
„Ko\u010di\u010d\u00ed Princ, kdy\u017e u\u017e,“ opravil ho Tomek.<\/div>\n
Andraz se zasm\u00e1l. „Oh m\u016fj bo\u017ee! To je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, nikdy za sv\u016fj \u017eivot,“ pokra\u010doval ve sm\u00edchu. „M\u011blo mi b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee tv\u00e1 obsese se zab\u00edjen\u00edm ko\u010dek je jen p\u0159evle\u010den\u00fd obdiv.“ Vysm\u00edval se mu.<\/div>\n
„Jo, no, j\u00e1 to takhle nevid\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl v klidu Tom. „Mysl\u00edm, \u017ee to bylo \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se to stalo.“<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e. Tak kdo je tady te\u010f bl\u00e1zen, hm?“ tr\u00e1pil ho Andraz. Pod\u00edval se zp\u00e1tky na Billeama. „\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee je kr\u00e1sn\u00fd. Nebo ne\u0159\u00edkal?“<\/div>\n
Billeam byl z jejich konverzace dost nesv\u016fj, musel v\u011bd\u011bt, \u017ee se bav\u00ed o n\u011bm.<\/div>\n
\n

Andraz pokra\u010doval. „Jak jste ve sv\u011bt\u011b vy dva\u2026“<\/p><\/div>\n

„Vlastn\u011b to bylo docela peklo,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek up\u0159\u00edmn\u011b. „Moje nen\u00e1vist ke Ko\u010dkovit\u00fdm byla nic v porovn\u00e1n\u00ed s jeho nen\u00e1vist\u00ed ke ps\u016fm.“<\/div>\n
„No nekecej,“ \u0159ekl Andraz. „Tak\u017ee jak jsi ho p\u0159inutil, aby ses mu l\u00edbil?“<\/div>\n
„No\u2026 zjevn\u011b to bylo m\u00fdm neodolateln\u00fdm \u0161armem,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek, rad\u0161i ne\u017e \u0159\u00edct pravdu — Bylo to sexem – vlastn\u011b ani zas tak nelhal.<\/div>\n
„Oh uh\u2026“ \u0159ekl Gustaf.<\/div>\n
„Co?“ zeptal se Tomek s Andrazem.<\/div>\n
„Volaj\u00ed m\u011b zp\u00e1tky na m\u016fstek. Do na\u0161eho Hv\u011bzdn\u00e9ho syst\u00e9mu se bl\u00ed\u017e\u00ed Ko\u010di\u010d\u00ed lod\u011b. Mysl\u00edm si, \u017ee na n\u00e1s cht\u011bj\u00ed za\u00fato\u010dit.“<\/div>\n
\n

Najednou se rozezn\u011bl alarm. Z repr\u00e1k\u016f se oz\u00fdval hlas, kter\u00fd svol\u00e1val poz\u016fstal\u00e9 lod\u011b Psovit\u00fdch do p\u0159\u00edpravy na boj. V\u0161ichni se oto\u010dili na Tomeka, \u010dekali, co ud\u011bl\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Ty jdi a ve\u010f st\u00edhac\u00ed letku, Andrazi, a pokus se o to, aby nic nev\u011bd\u011bli. Ty se vra\u0165 zp\u00e1tky na m\u016fstek, Gustafe. Budeme t\u011b pot\u0159ebovat, abys n\u00e1s odsud vyvedl,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
„Ale kam p\u016fjdete?“ \u0159ekl Andraz.<\/div>\n
„Daleko od Hunde a Ko\u010di\u010d\u00ed letky,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
„No, odsud v\u00e1s odvedu l\u00e9pe,“ ozn\u00e1mil Gustaf a posadil se zp\u00e1tky do seda\u010dky.<\/div>\n
„A j\u00e1 s Canis I um\u00edm l\u00e9tat l\u00edp ne\u017e kdokoliv jin\u00fd,“ prohl\u00e1sil Andraz, posadil se na seda\u010dku vedle Gustafa. Oba dva za\u010dali ma\u010dkat tla\u010d\u00edtka a tahat za p\u00e1ky na kontroln\u00edm panelu, ani jeden z nich nedal Tomekovi \u0161anci protestovat proti jejich neposlu\u0161nosti. Motory Canis I zah\u0159m\u011bly a probudily se k \u017eivotu.<\/div>\n
Tomek chv\u00edli na sv\u00e9 kamar\u00e1dy z\u00edral a pak se pora\u017een\u011b usm\u00e1l. „Dob\u0159e, fajn, jen m\u011b pak nevi\u0148te za to, a\u017e se dostanete do probl\u00e9m\u016f.“<\/div>\n
\n

Tomek se oto\u010dil na Billeama, kter\u00fd se zd\u00e1l ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch; obli\u010dej pr\u00e1zdn\u00fd a o\u010di ne\u010dinn\u00e9. Posadil se na seda\u010dku vedle n\u011bj.<\/p><\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ zeptal se.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Billeam. „Pr\u00e1v\u011b jsem sp\u00e1chal ten nejhor\u0161\u00ed akt zrady. Zni\u010dil jsem spoustu n\u00e1ro\u010dn\u00e9 pr\u00e1ce a snahy spousty generac\u00ed p\u0159ede mnou. Tak n\u011bjak mi to v\u0161echno doch\u00e1z\u00ed a jsem zmaten\u00fd.“<\/div>\n
Tomek z\u016fstal zticha, nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, i kdy\u017e p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak se c\u00edt\u00ed.<\/div>\n
Billeam se na n\u011bj pod\u00edval. „Ten alarm,“ \u0159ekl najednou. „Je to v\u00e1le\u010dn\u00fd alarm, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Jo,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek. „Ko\u010di\u010d\u00ed letka se chyst\u00e1 za\u00fato\u010dit.“<\/div>\n
Billeam vydechl. „Ne\u00fato\u010d\u00ed na v\u00e1s. Jdou si pro m\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl poh\u0159ebn\u011b. „M\u016fj otec by mi nikdy nev\u011b\u0159il, \u017ee jsem sem p\u0159ijel, abych byl s tebou, tak\u017ee jste m\u011b samoz\u0159ejm\u011b museli un\u00e9st.“<\/div>\n
Tomek se slab\u011b usm\u00e1l. „N\u011bco mi pov\u011bz. Kdo je ten druh\u00fd, ten zelenook\u00fd? Myslel jsem si, \u017ee to on je Ko\u010di\u010d\u00ed Princ.“<\/div>\n
\n

„Jmenuje se Georgi. Je to volavka. Hned po m\u00e9m narozen\u00ed dostal m\u00e9 m\u00edsto. M\u016fj otec nikdy necht\u011bl, aby n\u011bkdo znal mou pravou identitu. Pro n\u011bj je to nejvy\u0161\u0161\u00ed priorita, zachovat Kr\u00e1lovskou krev. Nam\u00edsto toho m\u011b vychovali jako syna kapit\u00e1na Ko\u010di\u010d\u00ed letky, kter\u00fd byl tak\u00e9 jedn\u00edm z Kr\u00e1lovsk\u00fdch r\u00e1dc\u016f a nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel Kr\u00e1le. Byl jsem velmi mlad\u00fd, kdy\u017e jsem zjistil, kdo doopravdy jsem, i kdy\u017e m\u016fj otec cht\u011bl, aby se tak nestalo. Myslel jsem si, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee nejsem dost dobr\u00fd na to, abych byl vl\u00e1dce, tak\u017ee jsem d\u011blal v\u0161echno, co jsem mohl, aby na m\u011b byl hrd\u00fd. V\u017edycky se sna\u017eil dr\u017eet m\u011b pod z\u00e1mkem, vym\u00fd\u0161lel si v\u00fdmluvy, jen abych musel m\u00edt zaracha nebo z\u00e1kaz do bitvy. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se b\u00e1l o m\u016fj \u017eivot. A tak jsem dychtil po tom, abych byl nejlep\u0161\u00ed, aby nikdy nem\u011bl pochyby o tom, \u017ee jsem dobr\u00fd bojovn\u00edk.“ Billeam se ironicky uchechtl. „Te\u010f ze m\u011b mus\u00ed b\u00fdt doopravdy zklaman\u00fd.“<\/p><\/div>\n

„Ne, nen\u00ed,“ \u0159ekl Tomek. „Kdyby n\u011bkdy \u0159ekl, \u017ee je na tebe hrd\u00fd, pak bys \u0161el a dostal se do je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edho nebezpe\u010d\u00ed. A jestli ud\u011blal to, co ud\u011blal, ud\u011blal to proto, \u017ee t\u011b cht\u011bl chr\u00e1nit. Proto\u017ee t\u011b miluje.“<\/div>\n
„Nikdy to ne\u0159ekl ani nijak nenazna\u010dil,“ odfrkl si Billeam. „J\u00e1 ho kv\u016fli tomu celou dobu nesn\u00e1\u0161el.“<\/div>\n
„Ne, ale nech\u00e1v\u00e1 sv\u00e9 \u010diny mluvit za sebe,“ \u0159ekl Tomek. „V\u0161echno by riskoval a zni\u010dil, jen abys byl \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
Billeam se na n\u011bj pod\u00edval. Tomek to nev\u011bd\u011bl, ale Billeam pomalinku zjihl, bylo to jako sledovat ho opou\u0161t\u011bt temnotu a doj\u00edt osv\u00edcen\u00ed. Billeamovi se zaleskly o\u010di a pevn\u011b Tomeka objal.<\/p>\n

autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: blame_my_dirty_mind Tomekova mysl byla st\u00e1le pln\u00e1 chaosu, nebyl schopn\u00fd si d\u00e1t jedna a jedna dohromady. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Celou tu dobu jsi n\u00e1s mohl v\u0161echny zachr\u00e1nit.“ „Ne, nemohl,“ odpov\u011bd\u011bl Billeam; obli\u010dej p\u0159\u00edsn\u00fd. „Byl jsem to j\u00e1, kdo v\u017edycky urgoval, aby Kr\u00e1l<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[648],"tags":[],"class_list":["post-1736","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-foe"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1736","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1736"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1736\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1736"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1736"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1736"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}