{"id":17400,"date":"2008-06-29T18:30:00","date_gmt":"2008-06-29T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17362"},"modified":"2008-06-29T18:30:00","modified_gmt":"2008-06-29T17:30:00","slug":"goodbye-my-angel-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/29\/goodbye-my-angel-4\/","title":{"rendered":"Goodbye my angel 4."},"content":{"rendered":"
autor: Jit\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
„Ahoj, tady zase Tom. M\u00e1\u0161 u sebe dne\u0161n\u00ed noviny? Jestli ne, tak si pro n\u011b sko\u010d do trafiky. Je to d\u016fle\u017eit\u00fd.“ A dal „odeslat.“ \u010cekal na odpov\u011b\u010f deset minut, dvacet minut, p\u016fl hodiny. Tom u\u017e myslel, \u017ee se dnes odpov\u011bdi nedo\u010dk\u00e1. Pak se mu na monitoru zobrazila nerozbalen\u00e1 ob\u00e1lka. Okam\u017eit\u011b za\u010dal \u010d\u00edst.
„Tome, promi\u0148, \u017ee mi to trvalo tak dlouho, ale b\u011b\u017eel jsem do trafiky, pro ty noviny. Ano, p\u0159e\u010detl jsem si to. Toho mu\u017ee n\u00e1hodou zn\u00e1m. \u010cetl jsem si jeho koment\u00e1\u0159e, i to, jak ses s n\u00edm h\u00e1dal. Nev\u011b\u0159il ti, \u017ee byl Billi u tebe. Mnohokr\u00e1t mi psal, abych poslal Billiho k n\u011bmu dom\u016f, \u017ee by ho cht\u011bl poznat, a tak. Ale b\u00e1l jsem se, \u017ee by mu mohl n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit. Mysl\u00edm, \u017ee se moje obavy vyplnily.“<\/div>\n
Tom zdrcen\u011b civ\u011bl na monitor, a nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co odespat. Byl schopn\u00fd nacvakat jen dv\u011b slova: „Jak\u00fd obavy?“ Pot\u00e9 se ho\u0159ce rozplakal, ztratil bytost, kterou nadev\u0161e miluje. Ztratil sv\u00e9ho str\u00e1\u017ece a hlavn\u011b jedinou l\u00e1sku. Doufal, \u017ee mu „bl\u00e1zen“ neodep\u00ed\u0161e tou nejhor\u0161\u00ed verz\u00ed. Op\u011bt netrp\u011bliv\u011b \u010dekal na odpov\u011b\u010f.
„Bill\u00ed, pros\u00edm, mluv se mnou! Nenech\u00e1vej m\u011b tu samotn\u00e9ho! Bill\u00ed, pros\u00edm t\u011b, p\u0159ij\u010f ke mn\u011b!“ Tom zoufale k\u0159i\u010del z okna a d\u00edval se na st\u00e1le zesiluj\u00edc\u00ed v\u00e1nici. Poci\u0165oval te\u010f jedin\u00e9: strach. Tak velk\u00fd strach je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil.<\/div>\n
\n
Zd\u00e1lo se mu, jako by s n\u00edm byl n\u011bjak\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem propojen\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b, byl jeho, n\u00e9 zrovna str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl, ale copak s n\u00edm m\u016f\u017ee sd\u00edlet pocity? Jak m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, jak se c\u00edt\u00ed? Tom myslel, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00ed z toho zoufal\u00e9ho k\u0159iku, kter\u00fd mu neust\u00e1le dr\u00e1sal u\u0161i. Sna\u017eil se s Billem promluvit, moc se sna\u017eil, aby zase sly\u0161el jeho n\u00e1dhern\u00fd hlas, kter\u00fd mu zp\u016fsoboval hus\u00ed k\u016f\u017ei. Pak sly\u0161el jen ticho. Hr\u016fzu nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed ticho. \u017d\u00e1dn\u00fd pl\u00e1\u010d, \u017e\u00e1dn\u00fd k\u0159ik. Sly\u0161el jen sebe, jak na n\u011bj v duchu k\u0159i\u010d\u00ed, jak ho pros\u00ed o to, aby ho netr\u00e1pil, aby kone\u010dn\u011b promluvil\u2026<\/div>\n
Rad\u011bji se zachumlal do postele a zav\u0159el t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka. Hned se mu zjevil ON. Vid\u011bl, jak je schoulen\u00fd v rohu stinn\u00e9 m\u00edstnosti, vid\u011bl jeho uplakan\u00e9 o\u010di pln\u00e9 strachu.
„Billi?“ \u0160eptl a v moment\u011b op\u011bt usly\u0161el jeho hlas.
„Tomeee\u2026 P\u0159ij\u010f pro m\u011b\u2026 Jsem ve velk\u00e9m dom\u011b\u2026 Je tu zima\u2026 A nem\u016f\u017eu se dostat ven, okna jsou zav\u0159en\u00e1\u2026 pros\u00edm\u2026 Tomeee\u2026“ Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, o jak\u00fd d\u016fm by mohlo j\u00edt. Ale kdy\u017e to v\u0161e napsal „bl\u00e1znovi“\u2026<\/div>\n
„Tome, „Dobyvatel“ se prav\u00fdm jm\u00e9nem jmenuje Hans Wiet. Na\u0161el jsem jeho slo\u017eku, kdy\u017e jsem hledal v tom \u00fastavu. Bydl\u00ed asi t\u0159i ulice od n\u00e1m\u011bst\u00ed. Ten panel\u00e1k nep\u0159ehl\u00e9dne\u0161, je dost velk\u00fd, okolo n\u011bj jsou asi t\u0159i mal\u00e9 bytovky. Je to vchod \u010d\u00edslo 18. Ale d\u00e1vej si na n\u011bj pozor, je dost nebezpe\u010dn\u00fd. No tak hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. Nic v\u00edc ti p\u0159\u00e1t nem\u016f\u017eu.“ Tom te\u010f ale p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se dostane ven, proto\u017ee jeho matka byla doma a byl si jist\u00fd, \u017ee ho nepust\u00ed ani na krok. Pak mu v hlav\u011b svitl n\u00e1pad\u2026<\/div>\n
Potichu do\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku, kde se jeho matka d\u00edvala na sv\u016fj obl\u00edben\u00fd seri\u00e1l. Nen\u00e1padn\u011b si k n\u00ed sedl a pak na n\u00ed up\u0159el sv\u016fj ps\u00ed pohled. Matka si ho po chv\u00edli v\u0161imla a zeptala se: „Copak chce\u0161, Tome? Nem\u00e1\u0161 b\u00fdt n\u00e1hodou v posteli?“ Tom si povzdychnul a spustil.
„Mno\u2026 Mami, j\u00e1 to\u2026 Je to jako fakt nutn\u00fd\u2026 Pot\u0159ebuju si dod\u011blat ten refer\u00e1t, v\u00ed\u0161 a to\u2026 J\u00e1 jsem se domlouval s Hansem, \u017ee ho ud\u011bl\u00e1me spolu a j\u00e1 se s n\u00edm pot\u0159ebuju n\u011bjak jako to\u2026 Dohodnout osobn\u011b, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Matka chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lela a pak Tomovi naserv\u00edrovala dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku: „A kde prosimt\u011b bydl\u00ed? J\u00e1 jen, aby to nebylo na druh\u00e9m konci m\u011bsta. To bys v\u00e1\u017en\u011b nikam ne\u0161el.“ Tom se ale okam\u017eit\u011b a bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ujal slova: „Nene\u2026 Bydl\u00ed hned o tuhle ulici d\u00e1l.“ M\u00e1chl rukou n\u011bkam sm\u011br okno. Chv\u00edli bylo ticho a pak se Tom kone\u010dn\u011b do\u010dkal odpov\u011bdi: „Mno\u2026 Tak dob\u0159e, ale n\u00e9, \u017ee tam z\u016fstane\u0161 do r\u00e1na! A koukej se PO\u0158\u00c1DN\u011a obl\u00edct! A n\u00e9, \u017ee a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161, mi tady bude\u0161 um\u00edrat, bl\u00e1zne jeden\u2026“ Na konci v\u011bty se \u0161iroce usm\u00e1la a Tom j\u00ed dal vd\u011b\u010dn\u011b pusu na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Ihned se zav\u0159el ve sv\u00e9m pokoji a op\u011bt najel na str\u00e1nku o tajuplnosti sv\u011bta i vesm\u00edru. Jen za tenhle den tam p\u0159ibylo kolem dvou set zpr\u00e1v st\u00e1le od toho sam\u00e9ho autora. Tom ho nen\u00e1vid\u011bl, nen\u00e1vid\u011bl na n\u011bm v\u0161echno. Ob\u00e1val se i toho, \u017ee by ho snad i zabil, ale to by nepomohlo ani jemu, ani Billimu. Hned napsal nov\u00fd koment\u00e1\u0159, kter\u00fd byl adresov\u00e1n JEMU: „Hele, ty hajzle, si mysl\u00ed\u0161, \u017ee n\u011bkdo uv\u011b\u0159\u00ed tomu, co tady p\u00ed\u0161e\u0161? Tak to jsi na velkym omylu. Chce\u0161 jen v\u0161em, kter\u00fdm na Billovi z\u00e1le\u017e\u00ed, nahnat strach, co? To se ale \u0161eredn\u011b plete\u0161\u2026“ Kdy\u017e odepsal, hodil na sebe p\u00e9\u0159ovou bundu, na hlavu \u0161\u00e1tek a k\u0161iltovku a jakmile za n\u00edm zapadly dve\u0159e, rozb\u011bhl se ze schod\u016f a v tu r\u00e1nu se ocitl na mrazu.<\/div>\n
„Kruci\u2026 Fakt je zima\u2026“ zab\u011bdoval, ale na sebel\u00edtost v\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl \u010das. Pro\u0161el dlouhou ulic\u00ed a na jej\u00edm konci \u0161el po chodn\u00edku dol\u016f, a\u017e do\u0161el na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Pak si odpo\u010d\u00edtal t\u0159et\u00ed ulici a zapadl do n\u00ed. Byla tam celkem tma, ale na vchodov\u00fd \u010d\u00edsla je\u0161t\u011b vid\u011bl. Skoro v jednom kuse ka\u0161lal a sn\u00edh, kter\u00fd mu siln\u011b v\u00e1l do tv\u00e1\u0159e, mu k tomu jen p\u0159isp\u00edval.
„No kone\u010dn\u011b.“ V\u00fdskl si Tom, kdy\u017e stanul p\u0159ed velik\u00fdm panel\u00e1kem. Vypadalo to jako n\u011bjak\u00e9 fe\u0165\u00e1ck\u00e9 doup\u011b. V\u0161ude po zemi le\u017eely rozbit\u00e9 lahve od alkoholu a sem tam se v\u00e1lela injek\u010dn\u00ed st\u0159\u00edka\u010dka.<\/div>\n
Tomovi z toho bylo \u0161patn\u011b. Jen se te\u010f modlil, aby ten „Dobyvatel“ nebyl narkoman. A nedej B\u016fh, aby Billimu dal n\u011bjakou omamnou l\u00e1tku. \u0160el po\u0159\u00e1d rovn\u011b pod\u00e9l toho hrozn\u00e9ho domu a nahlas si po\u010d\u00edtal: „Patn\u00e1ct, \u0161estn\u00e1ct, sedmn\u00e1ct\u2026 Hur\u00e1 osmn\u00e1ct!“ Chv\u00edli st\u00e1l p\u0159ed vchodem a z\u00edral nahoru do oken. „Ty mrcho b\u00edl\u00e1, mokr\u00e1, fuj\u2026“ Tom u\u017e nad\u00e1val i na ten neboh\u00fd sn\u00edh, kter\u00fd mu znemo\u017e\u0148oval vzhl\u00e9dnout k ho\u0159ej\u0161\u00edmu oknu. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jestli n\u00e1hodou nen\u00ed otev\u0159en\u00e9. Po p\u00e1r pokusech prohl\u00e9dl ty mal\u00e9 b\u00edl\u00e9 chom\u00e1\u010dky a uvid\u011bl pootev\u0159enou ventila\u010dku. To mu d\u00e1valo znamen\u00ed, \u017ee je Billi v m\u00edstnosti, u kter\u00e9 je okno z druh\u00e9 strany. Chv\u00edli hledal ve spoust\u011b zvonk\u016f, a\u017e narazil na jm\u00e9no Wiet. Dlouze ho stiskl a pak se ozval nep\u0159\u00edjemn\u00fd hlas z repr\u00e1ku.
„Kdo je?“ Teda… Je p\u0159\u00edjemnej, jak osina v zadku\u2026 Tom nasadil mil\u00fd t\u00f3n a spustil.
„Dobr\u00fd den. J\u00e1 jsem \u00fadr\u017eb\u00e1\u0159 z vchodu \u010d\u00edslo 17, a byl jsem pov\u011b\u0159en, abych v\u0161em zkontroloval funk\u010dnost topen\u00ed. Byli bychom neradi, kdyby n\u00e1jemn\u00edci m\u011bli v takov\u00e9m marastu zimu v byt\u011b.“ Tom nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval, sly\u0161el jen fun\u011bn\u00ed a pak: „Hmm. Je tu docela kosa, tak poj\u010fte nahoru.“ Pak jen zavr\u010dely dve\u0159e a Tom do nich s lehk\u00fdm str\u010den\u00edm vstoupil.<\/div>\n
Pod\u00edval se nahoru a spat\u0159il zub\u00edc\u00edho se t\u00fdpka, jak se nakl\u00e1n\u00ed p\u0159es z\u00e1bradl\u00ed.
„Kdybys tak zahu\u010del dol\u016f, ty zmetku.“ Zavr\u010del Tom a pak s nucen\u00fdm \u00fasm\u011bvem stoupal nahoru. „No, ty vole. Takovej \u010din\u017e\u00e1k a v\u00fdtah \u017e\u00e1dnej. To je teda \u00farove\u0148.“ Tom posledn\u00ed dobou v\u00e1\u017en\u011b ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e nad\u00e1val na v\u0161echno a na v\u0161echny. Nejv\u00edce samoz\u0159ejm\u011b na toho bastarda, ke kter\u00e9mu se nebezpe\u010dn\u011b bl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
„Ccc\u2026 Prej deviant\u2026 \u00dachyl to je\u2026“ V Tomov\u011b mysli byl ud\u011blen podstatn\u00fd rozd\u00edl mezi deviantem a \u00fachylem. Kdy\u017e dofun\u011bl do nejvrchn\u011bj\u0161\u00edho patra, nasadil sv\u016fj \u00fasm\u011bv ala promluv\u00ed\u0161 a chc\u00edpne\u0161, a zdvo\u0159ile pozdravil: „Dobr\u00fd den. Omlouv\u00e1m se, ale v t\u00fd v\u00e1nici jsem boural, kdy\u017e jsem jel ze sv\u00e9ho domu a moje k\u00e1ra z\u016fstala tr\u010det n\u011bkde v pangejtu. A bohu\u017eel jsem ztratil i svoje n\u00e1\u0159ad\u00ed.“ Ten \u00fachyl\u00e1k se na Toma po\u0159\u00e1d zubil a pak se zasm\u00e1l: „Je\u2026 No to se nic ned\u011bje\u2026 Stejn\u011b nepot\u0159ebuju moc teplo\u2026“
„Bodej\u0165, ty buzno\u2026“ pomyslel si Tom.
„No, tak poj\u010fte dovnit\u0159, zvu v\u00e1s na skleni\u010dku.“ Tom se jen m\u00edrn\u011b ot\u0159\u00e1sl z p\u0159edstavy, \u017ee si s t\u00edmhle, ehm\u2026 p\u0159ip\u00edj\u00ed na zdrav\u00ed, ale souhlasil.<\/div>\n
Nic jin\u00e9ho mu nezb\u00fdvalo. Pot\u0159eboval dostat Billiho ven. Sice v\u016fbec netu\u0161il jak, ale dote\u010f s\u00e1zel na svou improvizaci. Odlepil se od st\u011bny a vstoupil do bytu. Tedy pro n\u011bj, sp\u00ed\u0161e do klece\u2026<\/p>\n

autor: Jit\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Jit\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1betaread: Janule „Ahoj, tady zase Tom. M\u00e1\u0161 u sebe dne\u0161n\u00ed noviny? Jestli ne, tak si pro n\u011b sko\u010d do trafiky. Je to d\u016fle\u017eit\u00fd.“ A dal „odeslat.“ \u010cekal na odpov\u011b\u010f deset minut, dvacet minut, p\u016fl hodiny. Tom u\u017e myslel, \u017ee se dnes<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[140],"tags":[],"class_list":["post-17400","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-goodbye-my-angel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17400","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17400"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17400\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17400"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17400"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17400"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}