{"id":17454,"date":"2008-06-24T17:00:00","date_gmt":"2008-06-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17415"},"modified":"2008-06-24T17:00:00","modified_gmt":"2008-06-24T16:00:00","slug":"autoskola-15-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/24\/autoskola-15-konec\/","title":{"rendered":"Auto\u0161kola 15. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
„Ty ale nejsou tvoje co?“ \u0159ekl tich\u00fdm hl\u00e1skem a pomalu se od Toma odsunul. „Cht\u011bl jsi odej\u00edt, tak b\u011b\u017e. J\u00e1 ti nebr\u00e1n\u00edm,“ vydechl ti\u0161e a opatrn\u011b si sedl na kapotu Tomova auta. Bezmocn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a nas\u00e1l tu kr\u00e1snou v\u016fni de\u0161t\u011b, kter\u00fd kropil v\u0161echno kolem, bez v\u00fdjimky jich dvou. „Nikdy jsem sem nem\u011bl s tebou jezdit! Nic by se pak nestalo,“ vzlykl a sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di zase up\u0159el na Tomovu tv\u00e1\u0159, po kter\u00e9 st\u00e9kaly kapi\u010dky vody. Bill si v ten moment nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e zm\u011bnit se na tu kapi\u010dku de\u0161t\u011b a sm\u011bt se jej dot\u00fdkat.
„Ty toho v\u0161eho lituje\u0161?“ zeptal se Tom strnule a postavil se tak, \u017ee Bill sed\u011bl rovnou p\u0159ed n\u00edm. Z jejich o\u010d\u00ed s\u00e1lala jenom neskute\u010dn\u00e1 bolest a l\u00e1ska, kterou v\u0161ak oba dva pracn\u011b skr\u00fdvali. Ale stejn\u011b tam byla\u2026 proto\u017ee to, co k sob\u011b ti dva c\u00edtili, nemohlo zmizet pouh\u00fdm odhalen\u00edm faktu, \u017ee jsou dvoj\u010data. Prost\u011b to ne\u0161lo. Zoufale se do sebe zamilovali a jejich srd\u00ed\u010dka si jaksi nedok\u00e1zala uv\u011bdomit, \u017ee tahle l\u00e1ska je pro dva bratry zak\u00e1zan\u00e1.
„Mo\u017en\u00e1 jo,“ \u0161pitl Bill a zvedl pohled k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, po kter\u00e9 te\u010f nest\u00e9kala jenom de\u0161\u0165ov\u00e1 voda, ale Bill v t\u011bch jemn\u00fdch odlesc\u00edch poznal slzy.
„J-j\u00e1 taky,“ dodal ti\u0161e Tom chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a pomalu se posadil vedle Billa. Bill se na n\u011bj oto\u010dil a s bolestn\u00fdm v\u00fdrazem pochopen\u00ed se na n\u011bj pod\u00edval. Pe\u010dliv\u011b sledoval ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jeho tv\u00e1\u0159e, Tom se v\u0161ak na n\u011bj ned\u00edval. Hled\u011bl n\u011bkam do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou a zamy\u0161len\u011b sledoval no\u010dn\u00ed oblohu posetou hv\u011bzdami.<\/div>\n
\n
„Kdyby se to nestalo… mysl\u00edm t\u00edm to s Veronikou, nebyl bych tady a nem\u011bli bychom tyhle trable. Mo\u017en\u00e1 bych t\u011b dote\u010f ani neznal. M\u011blo to tak b\u00fdt,“ \u0159ekl a schoulil se do klub\u00ed\u010dka, jak mu za\u010dala b\u00fdt pomalounku zima. Jeho hebk\u00e9 t\u011blo u\u017e pozna\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a on c\u00edtil, \u017ee tohle bude ur\u010dit\u011b r\u00fdma. Ale bylo mu to \u00fapln\u011b jedno. V Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti mu bylo zase tak kr\u00e1sn\u011b, a i kdy\u017e jej Tom nikdy nemiloval a u\u017e ani nebude, jeho city se nezm\u011bnily. Po\u0159\u00e1d c\u00edtil tu s\u00edlu, kter\u00e1 jej na Tomovi tolik p\u0159itahovala. I kdy\u017e te\u010f zesl\u00e1bla, po\u0159\u00e1d ji c\u00edtil. Tom se na n\u011bj opatrn\u011b zahled\u011bl a p\u0159i vzpom\u00ednce na n\u00ed se mu zase cht\u011blo plakat. V mysli si moc dob\u0159e dok\u00e1zal vybavit jej\u00ed tv\u00e1\u0159. M\u011bla kr\u00e1sn\u00e9 modr\u00e9 o\u010di, dlouh\u00e9 plav\u00e9 vlasy a rozko\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv -jenom\u017ee jej\u00ed obraz se n\u00e1hle pomalu rozpl\u00fdval a modr\u00e9 o\u010di nahradily o\u010di s hloubkou ho\u0159k\u00e9 mandlov\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Jej\u00ed \u00fazk\u00e9 rty se zm\u011bnily na dokonale vykrojen\u00e9 a neskute\u010dn\u011b \u017e\u00e1douc\u00ed… a plav\u00e9 splihl\u00e9 vlasy nahradila hust\u00e1 \u010dern\u00e1 h\u0159\u00edva… U\u017e to necht\u011bl… Necht\u011bl to c\u00edtit… Cht\u011bl na to v\u0161echno zapomenout! Je to jeho bratr, proboha! Nem\u016f\u017ee po n\u011bm tou\u017eit! Nem\u016f\u017ee jej milovat! Tohle prost\u011b nejde!<\/div>\n
„Asi n\u011bkam odjedu,“ vydechl najednou Bill, co\u017e Toma \u00fapln\u011b dorazilo.
„J-jak odjede\u0161?“ zeptal se a nedok\u00e1zal v sob\u011b ukr\u00fdt polekan\u00fd t\u00f3n hlasu, se kter\u00fdm tu ot\u00e1zku vyslovil.
„Nev\u00edm. N\u011bkam pry\u010d. Odst\u011bhuju se… nedok\u00e1\u017eu takhle \u017e\u00edt. J\u00e1 vlastn\u011b t\u011bchhle sedm dn\u00ed ani ne\u017eil. Ale to je jedno! Mus\u00edm odej\u00edt, Tome. Bude to tak snaz\u0161\u00ed,“ \u0161pitl a vstal, neuv\u011bdomuj\u00edc si Tomovu bolest, kterou mu zp\u016fsobil. Takhle jej mohl m\u00edt u sebe alespo\u0148 n\u011bjak. Ale kdy\u017e odjede, p\u0159ijde o n\u011bj \u00fapln\u011b.
„Sveze\u0161 m\u011b pros\u00edm dom\u016f?“ zeptal se jej opatrn\u011b a ruce vlo\u017eil do kapsi\u010dek na d\u017e\u00edn\u00e1ch. Ty jej v\u0161ak v\u016fbec nezah\u0159\u00e1ly, jak pl\u00e1noval a byla mu je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed zima. Tom ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnul a otev\u0159el mu dve\u0159e spolujezdce.
„A co n\u00e1\u0161 kurz?“ zeptal se s nad\u011bji v hlase.
„J\u00e1 u\u017e \u0159idi\u010d\u00e1k nechci! Nechci ani to auto. Klidn\u011b si jej nech. Chci jenom odjet n\u011bkam hodn\u011b daleko a na v\u0161echno zapomenout,“ p\u00edpl a zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek mu uniklo n\u011bkolik slz. Ve skute\u010dnosti necht\u011bl v\u016fbec zapomenout. Necht\u011bl, ale takhle to u\u017e d\u00e1l ne\u0161lo… Tom jej nen\u00e1vid\u00ed a s\u00e1m mu \u0159ekl, \u017ee to s n\u00edm nemyslel v\u00e1\u017en\u011b. Tak\u017ee mu nebude ani chyb\u011bt…<\/div>\n
Tom se slzami v o\u010d\u00edch nasedl za volant a ti\u0161e m\u00edjel ulice, domky a r\u016fzn\u00e9 zahr\u00e1dky, a\u017e nakonec zastavil p\u0159ed domkem Billovy\u2026 tedy vlastn\u011b te\u010f u\u017e i jeho mamky. Oba dva ti\u0161e hled\u011bli p\u0159ed sebe, a\u017e Bill jako prvn\u00ed promluvil.
„Nechce\u0161 j\u00edt t\u0159eba na chvilku nahoru? Mamka dneska nebude sp\u00e1t doma, a tak jsem myslel, \u017ee bychom si t\u0159eba mohli ud\u011blat \u010daj a… popov\u00eddat si… jenom tak,“ \u0161eptl a ut\u0159el si slzy, kter\u00e9 mu ulp\u011bly na tv\u00e1\u0159i.
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad,“ \u0159ekl ti\u0161e Tom a odvr\u00e1til pohled.
„Ch\u00e1pu, m\u011bj se,“ ozvala se ztichl\u00e1 odpov\u011b\u010f a ta k\u0159ehk\u00e1 os\u016fbka opustila jeho auto. Tom se smutn\u011b d\u00edval, jak Bill ti\u0161e kr\u00e1\u010d\u00ed dovnit\u0159… byl tak n\u00e1dhern\u00fd…
„Bille, po\u010dkej!“ vyk\u0159ikl Tom rychle, \u010d\u00edm\u017e sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku zastavil. „Mo\u017en\u00e1 bych na chvilku za\u0161el,“ pousm\u00e1l se, a kdy\u017e uvid\u011bl Bill\u016fv mil\u00fd \u00fasm\u011bv – po tak dlouh\u00e9 dob\u011b mu bylo kone\u010dn\u011b hezky. Rychle zamknul auto a do\u0161el a\u017e k n\u011bmu.<\/p>\n

Bill ti\u0161e odemkl a ustoupil, aby mohl Tom proj\u00edt. Domem se rozprost\u00edrala ospal\u00e1 tma, a kdy\u017e dve\u0159e bouchly, nebylo v dom\u011b ani kous\u00ed\u010dek sv\u011btla. Jedin\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko byla z\u00e1\u0159e m\u011bs\u00edce, kter\u00e1 vytv\u00e1\u0159ela na tv\u00e1\u0159\u00edch dvoj\u010d\u00e1tek zvl\u00e1\u0161tn\u00ed obrazce. Najednou jako by se zastavil sv\u011bt. Nedok\u00e1zali se hnout, ba ani rozsv\u00edtit sv\u011btlo. Jenom si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Zoufale se vp\u00edjeli jeden druh\u00e9mu do bezedn\u00e9ho dna ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, a p\u0159itom nev\u011bdomky kr\u00e1tili mezeru mezi nimi.
„D\u00e1\u0161 si k\u00e1vu… n-n-nebo \u010daj?“ zeptal se Bill ti\u0161e a c\u00edtil, \u017ee Tom\u016fv dech se malinko prohloubil stejn\u011b jako ten jeho.<\/div>\n

„Ne, d\u011bkuju, nem\u00e1m \u017e\u00edze\u0148,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Tom a s\u00e1m rozsv\u00edtil sv\u011btlo.
„Tak fajn,“ dodal zamy\u0161len\u011b Bill a rozpa\u010dit\u011b se rozhl\u00e9dl ztichl\u00fdm bytem. „Tak co tedy budeme d\u011blat? Budem tady jenom st\u00e1t a d\u00edvat se na sebe nebo?“ pohl\u00e9dl nejist\u011b na Toma, kter\u00fd si rychle sundal z hlavy promo\u010denou k\u0161iltku.
„Mohl bych si to tady pov\u011bsit?“ zeptal se a prstem uk\u00e1zal na sv\u00e9 XXL triko, kter\u00e9 bylo tot\u00e1ln\u011b promo\u010den\u00e9 a tud\u00ed\u017e tak\u00e9 hezky t\u011b\u017ek\u00e9.
„J-jasn\u011b, j\u00e1… j\u00e1 se p\u016fjdu tak\u00e9 p\u0159evl\u00edknout,“ vydechl ti\u0161e Bill, av\u0161ak mu nemohl uniknout hladov\u00fd v\u00fdraz v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, kter\u00fdm sjel jeho mokr\u00e9 t\u011blo od hlavy a\u017e k pat\u011b.
Najednou si sv\u016fj pl\u00e1n rozmyslel. Tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky popo\u0161el a\u017e k vyp\u00edna\u010di a jedn\u00edm stisknut\u00edm zhasnul sv\u011btlo. V tuhle chv\u00edli byl jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla krb, ve kter\u00e9m Tom zap\u00e1lil, aby se mohli oh\u0159\u00e1t. Nic… jenom ticho se rozprost\u00edralo cel\u00fdm domem a sem tam bylo naru\u0161eno jemn\u00fdm bubnov\u00e1n\u00edm de\u0161t\u011b na okenn\u00ed parapet nebo puk\u00e1n\u00edm v krbu.
Ani jeden z nich nemluvil. Jenom se k sob\u011b pomalounku p\u0159ibli\u017eovali a najednou mezi nimi vznikala p\u00e1ra z jejich hlubok\u00fdch v\u00fddech\u016f. Nepadlo ani sl\u016fvko, i kdy\u017e se jejich t\u011bla srazila… nepadlo tak\u00e9 ani tehdy, kdy\u017e se jejich dlan\u011b nal\u00e9hav\u011b rozb\u011bhly po t\u011ble toho druh\u00e9ho a v divok\u00e9m tempu ze sebe svl\u00edkali v\u0161echno oble\u010den\u00ed. Nepadlo dokonce ani tehdy, kdy\u017e se jejich nah\u00e1 t\u011bla pomalu pokl\u00e1dala na koberec p\u0159ed krbem ve zb\u011bsil\u00e9m tempu v\u00e1\u0161niv\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed… nemluvili… necht\u011bli mluvit… m\u011blo to b\u00fdt naposled… jako lou\u010den\u00ed… Oba dva ti\u0161e plakali, ale p\u0159itom se nedok\u00e1zali vzd\u00e1t t\u00e9 vytou\u017een\u00e9 slasti. V\u00e1\u0161niv\u011b se l\u00edbali a p\u0159itom jejich tv\u00e1\u0159e kropily hork\u00e9 slzy… milovali se… mezi nimi vznikla n\u00e1dhern\u011b \u010dist\u00e1 l\u00e1ska, kter\u00e1 v\u0161ak nesm\u011bla pokra\u010dovat. Touhle noc\u00ed si cht\u011bli jenom naposled u\u017e\u00edt v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, co mezi nimi bylo…
Milovali se snad celou noc. Nedok\u00e1zali se jeden druh\u00e9ho naba\u017eit. V t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed se l\u00edbali, hladili a dokonce u\u017e jenom letm\u00fdmi doteky p\u0159iv\u00e1d\u011bli jeden druh\u00e9ho k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Tom si bral Billa se v\u0161\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed, kterou v n\u011bm Bill dok\u00e1zal vyvolat. Jednou Bill le\u017eel pod n\u00edm a pak zase ud\u00e1val to kr\u00e1sn\u00e9 tempo milov\u00e1n\u00ed on…
„Co jsme to provedli?“ ozval se tich\u00fd hl\u00e1sek vedle Toma hned, jak se dal\u0161\u00ed den r\u00e1no vzbudil a opatrn\u011b otev\u0159el o\u010di. Vedle sebe uvid\u011bl Billa… vlasy m\u011bl kr\u00e1sn\u011b rozcuchan\u00e9 a jeho rty byly dokonale nab\u011bhl\u00e9… sed\u011bl vedle n\u011bj zabalen jenom v lehk\u00e9 dece, kter\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvala i Tomovo t\u011blo. Opatrn\u011b se posadil a byl rozhodnut j\u00edt kone\u010dn\u011b s pravdou ven! Sv\u016fj strach u\u017e kone\u010dn\u011b musel poko\u0159it.
„Pro\u010d jsi mi to znovu ud\u011blal?“ vzlykl Bill a skulil se do klub\u00ed\u010dka, kter\u00e9 se lehce ot\u0159\u00e1salo vzlyky. „A te\u010f mi znova odejde\u0161 ze \u017eivota,“ \u0161eptl a sv\u016fj uplakan\u00fd pohled vno\u0159il do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj bolestn\u011b d\u00edvaly. Tom se pomalu p\u0159iplazil a\u017e k pla\u010d\u00edc\u00edmu Billovi a opatrn\u011b si jej st\u00e1hnul na kl\u00edn. Jeho srd\u00ed\u010dko se rozhoupalo zvl\u00e1\u0161tn\u00edm sm\u011brem hned, jak uc\u00edtil, \u017ee Billovy dlan\u011b automaticky p\u0159itulily sv\u00e9 k\u0159ehk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko k tomu jeho. „J\u00e1 na tebe nedok\u00e1\u017eu zapomenout, Tome,“ \u0161pitl a nechal se hladit po nah\u00fdch z\u00e1dech a\u017e k mal\u00e9mu zade\u010dku.
„Bille… j\u00e1 ani nechci, abys zapomn\u011bl… proto\u017ee j\u00e1 nezapomenu nikdy. Miluju t\u011b,“ \u0159ekl rozhodn\u00fdm hlasem a jemn\u011b Billa pol\u00edbil na \u0161okem pootev\u0159en\u00e9 rty.
„C-co\u017ee?“ \u0161pitl a nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, \u017ee to Tom \u0159ekl.
„Miluju t\u011b… miluju t\u011b v\u00edc ne\u017e ji. A proto jsem ti to musel \u0159\u00edct pr\u00e1v\u011b te\u010f. Te\u010f, kdy\u017e jsi u m\u011b a v bezpe\u010d\u00ed a nehroz\u00ed ti nic. Mus\u00ed\u0161 to v\u011bd\u011bt, jsi pro m\u011b v\u0161\u00edm… J\u00e1 byl bl\u00e1zen, lhal jsem ti a k\u0159i\u010del po tob\u011b – je mi to l\u00edto\u2026 v\u0161echno mi je to l\u00edto. Je mi jedno, jestli jsi m\u016fj bratr, dvoj\u010de nebo kamar\u00e1d, stejn\u011b t\u011b miluju k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed,“ vydechl Tom s \u00fasm\u011bvem a v jeho o\u010d\u00edch se zat\u0159pytily slzy. Bill se na n\u011bj rozechv\u011ble usm\u00e1l a nal\u00e9hav\u011b jej pol\u00edbil…<\/div>\n
Te\u010f se u\u017e Tom neb\u00e1l! Poko\u0159il sv\u016fj strach z l\u00e1sky jenom d\u00edky tomu and\u00edlkovi, do kter\u00e9ho se zbl\u00e1znil hned v prvn\u00edm momentu. A mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b s\u00edla t\u00e9hle l\u00e1sky poko\u0159ila Tomovu ne\u0161\u0165astnou bolest ze smrti Veroniky. V\u011bd\u011bl, \u017ee zat\u00edmco on si st\u0159e\u017e\u00ed svou l\u00e1sky tady na zemi, Veronika se na n\u011b d\u00edv\u00e1 shora a st\u0159e\u017e\u00ed jejich \u0161t\u011bst\u00ed…<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay betaread: Janule „Ty ale nejsou tvoje co?“ \u0159ekl tich\u00fdm hl\u00e1skem a pomalu se od Toma odsunul. „Cht\u011bl jsi odej\u00edt, tak b\u011b\u017e. J\u00e1 ti nebr\u00e1n\u00edm,“ vydechl ti\u0161e a opatrn\u011b si sedl na kapotu Tomova auta. Bezmocn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a nas\u00e1l tu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[96],"tags":[],"class_list":["post-17454","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-autoskola"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17454","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17454"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17454\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17454"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17454"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17454"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}