{"id":17518,"date":"2008-06-18T16:00:00","date_gmt":"2008-06-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17479"},"modified":"2008-06-18T16:00:00","modified_gmt":"2008-06-18T15:00:00","slug":"pribeh-na-druhou-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/18\/pribeh-na-druhou-19\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh na druhou 19."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a p\u0159evr\u00e1til se na bok. Uplynula skoro hodina, co se Tom zdvihl z jeho postele a p\u0159esunul se do t\u00e9 sv\u00e9 u prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. Bill poslouchal jeho klidn\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed, z n\u011bj samotn\u00e9ho v\u0161ak jako z\u00e1zrakem v\u0161echna \u00fanava spadla. Tolik se toho stalo… Nepatrn\u011b pohnul rukama slo\u017een\u00fdma pod hlavou a sto\u010dil pohled sm\u011brem k oknu, kter\u00fdm do m\u00edstnosti dopadalo sv\u011btlo z ulice. Tolik si p\u0159\u00e1l poznat Toma i po t\u00e9hle str\u00e1nce. Te\u010f tomu byl tak bl\u00edzko… a znejist\u011bl.<\/div>\n
Kdy\u017e se p\u0159edt\u00edm k Tomovi naklonil a p\u0159itiskl se k jeho rt\u016fm, uc\u00edtil znovu ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit souzn\u011bn\u00ed, osudov\u00e9ho p\u0159edur\u010den\u00ed… Tom ho dychtiv\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010di a pak u\u017e mu nedal nejmen\u0161\u00ed \u0161anci nad \u010d\u00edmkoli uva\u017eovat a cokoli \u0159\u00edct. Jeho polibky byly n\u011bco tak neskute\u010dn\u00e9ho, mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e si Bill kdy p\u0159edstavoval. Horkost jeho rt\u016f ho rozpalovala, a\u017e ztr\u00e1cel pojem o \u010dase i m\u00edst\u011b. P\u0159\u00e1l si, aby to nikdy neskon\u010dilo, aby tenhle intenzivn\u00ed pro\u017eitek z\u016fstal v jeho smyslech zachovan\u00fd u\u017e napo\u0159\u00e1d. Tom bloudil rukama po jeho z\u00e1dech, tiskl ho k sob\u011b a z\u00e1rove\u0148 jazykem pronikal hluboko do jeho \u00fast. Bylo v tom tolik v\u00e1\u0161n\u011b a jisk\u0159iv\u00e9ho vzru\u0161uj\u00edc\u00edho nap\u011bt\u00ed. Jejich t\u011bla se o sebe nepatrn\u011b t\u0159ela a stup\u0148ovala u\u017e tak nesnesiteln\u00e9 pocity nenapln\u011bn\u00e9 touhy.<\/div>\n
\n
T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jak dlouho to cel\u00e9 trvalo – Bill zp\u011btn\u011b tipoval, \u017ee asi tak n\u011bco p\u0159es p\u016fl hodiny, kdy\u017e zprvu divok\u00e9 polibky za\u010daly ztr\u00e1cet na intenzit\u011b a hlazen\u00ed jejich rukou svou p\u016fvodn\u00ed razanci. Ud\u00e1losti cel\u00e9ho dne a p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 citov\u00e9 vyp\u011bt\u00ed v kombinaci se siln\u00fdm vzru\u0161en\u00edm je rychle unavilo. Bill si pov\u0161iml, \u017ee Tomovy doteky jsou najednou tak n\u011bjak ospale n\u011b\u017en\u00e9, vl\u00e1\u010dn\u00e9… Odt\u00e1hl se od n\u011bj a zad\u00edval se do jeho tmav\u00fdch, nezn\u00e1m\u00fdm oparem zast\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed. „M\u011bli bychom j\u00edt sp\u00e1t,“ pronesl ti\u0161e. Usm\u00e1l se, kdy\u017e se p\u0159esunul pohledem k Tomov\u00fdm rt\u016fm. Byly tak kr\u00e1sn\u011b prokrven\u00e9 doteky jeho vlastn\u00edch \u00fast i vzru\u0161en\u00edm, kter\u00e9 z Toma po\u0159\u00e1d c\u00edtil. I na n\u011bj to p\u016fsobilo. Naklonil se a jemn\u011b vsunul jazyk mezi jeho pootev\u0159en\u00e9 rty. T\u00edmhle polibkem mu cht\u011bl nazna\u010dit, \u017ee i on jej vn\u00edm\u00e1 stejn\u011b, \u017ee i Tom je pro n\u011bj p\u0159ita\u017eliv\u00fd, \u017ee je r\u00e1d, \u017ee se ho m\u016f\u017ee dot\u00fdkat… a Tom to pochopil. Nechal ho, a\u0165 si d\u011bl\u00e1, co chce… jen sev\u0159en\u00ed jeho dlan\u00ed na Billov\u00fdch boc\u00edch nepatrn\u011b zes\u00edlilo.<\/div>\n
Naposledy p\u0159ejel \u0161pi\u010dkou jazyka pln\u00fd ret s kovovou kuli\u010dkou a ud\u00fdchan\u011b se odt\u00e1hl. Vzep\u0159el se na lokti a pod\u00edval se po bratrovi. Zav\u00e1hal.<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu oto\u010dil \u010delem, nat\u00e1hl ruku a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. „Boj\u00ed\u0161 se?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, ale s\u00e1m c\u00edtil, \u017ee to nebylo moc p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9.<\/div>\n
„Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. M\u00e1m pocit, \u017ee jsem se ocitl v n\u011bjak\u00e9m snu a nem\u016f\u017eu se z n\u011bj dostat…“ Na moment se odml\u010del, drsn\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky \u0161t\u00edhl\u00fdch prst\u016f st\u00e1le lehce p\u0159ech\u00e1zel po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. „A ty?“ zeptal se v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
Bill si st\u00e1hl jeho dla\u0148 k \u00fast\u016fm a lehce ji pol\u00edbil. „Poj\u010f, p\u016fjdeme sp\u00e1t,“ \u0159ekl vyh\u00fdbav\u011b.<\/div>\n
*<\/div>\n
C\u00edtil dla\u0148 posouvaj\u00edc\u00ed se po jeho odhalen\u00fdch z\u00e1dech. Sklouzla na bok a za\u010dala ho mas\u00edrovat. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9. Bylo to hodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9. Vn\u00edmal to tak nap\u016fl v polosp\u00e1nku. Prsty obratn\u011b obkrou\u017eily jednotliv\u00e9 obratle… a o chv\u00edli pozd\u011bji uc\u00edtil hork\u00e9 rty na sv\u00e9m rameni. Rozespale zavrn\u011bl, jeho t\u011blo se automaticky esovit\u011b prohnulo v bedrech. Zaslechl tlumen\u00e9 zasm\u00e1n\u00ed… Nepatrn\u011b pohnul hlavou, aby l\u00e9pe p\u0159ipravil sv\u016fj krk k lask\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 o\u010dek\u00e1val, \u017ee mus\u00ed p\u0159ij\u00edt ka\u017edou chv\u00edli. Hluboce vydechl. Znovu ten zvuk. Kr\u00e1tk\u00fd, tlumen\u00fd sm\u00edch… Otev\u0159el o\u010di a ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno. Bill sed\u011bl na sv\u00e9 posteli a zv\u011bdav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel. Kdy\u017e zaregistroval, \u017ee se Tom vzbudil, jeho tv\u00e1\u0159 se rozt\u00e1hla v \u0161irok\u00e9m \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ prohl\u00e1sil. Ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f a hned za\u010dal vyzv\u00eddat. „\u0158ekni, o \u010dem se ti zd\u00e1lo?“<\/div>\n
Tom si p\u0159ejel rukou po strnul\u00e9m obli\u010deji. „Ale nic…“<\/div>\n
„Nekecej, vypadalo to, \u017ee sis to docela u\u017e\u00edval,“ za\u0161klebil se Bill rozvern\u011b. „Tak se pochlub, hm?“<\/div>\n
Tomovo obo\u010d\u00ed se znepokojen\u011b st\u00e1hlo. Bill se choval naprosto norm\u00e1ln\u011b, jako kdyby se mezi nimi nikdy nic nestalo. „No, j\u00e1…“ Nev\u011bd\u011bl, jak reagovat. Byl zmaten\u00fd. Tak n\u011bjak o\u010dek\u00e1val z Billovy strany v\u00edc… v\u00edc \u010deho? \u010cekal snad, \u017ee se na n\u011bj Bill r\u00e1no vrhne a bude opakovat to, co p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der? To asi t\u011b\u017eko. Situace, v n\u00ed\u017e se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli, byla – \u0159ekn\u011bme – tak n\u011bjak nestandardn\u00ed. P\u0159ekvapilo ho, \u017ee ho bratr\u016fv lehkov\u00e1\u017en\u00fd p\u0159\u00edstup mrz\u00ed, ale fakt to tak bylo. Mrzelo ho to, mo\u017en\u00e1 ho to i tro\u0161ku ranilo.<\/div>\n
Odhodil deku a spustil bos\u00e9 nohy na koberec. „Jdu do koupelny,“ utrousil, „a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, vezmu tam tebe.“ A ode\u0161el z pokoje pry\u010d.<\/div>\n
Bill si nespokojen\u011b skousl ret mezi zuby a zad\u00edval se na dve\u0159e, kde Tom zmizel. Dost uva\u017eoval nad t\u00edm, jak se m\u00e1 r\u00e1no k bratrovi chovat. Nebylo pro n\u011bj jednoduch\u00e9 vyrovnat se s t\u00edm, \u017ee Toma v\u010dera prakticky svedl. Jasn\u011b, d\u00e1l ne\u017e k l\u00edb\u00e1n\u00ed a nesm\u011bl\u00e9mu hlazen\u00ed se nedostali, ale i tak to bylo v\u00edc, ne\u017e bylo – a m\u011blo b\u00fdt – v jejich vztahu obvykl\u00e9.<\/div>\n
P\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee Tom v sob\u011b m\u00e1 obrovsk\u00e9 kouzlo a notnou d\u00e1vku p\u0159ita\u017elivosti… a kdy\u017e se k tomu p\u0159idal je\u0161t\u011b ten \u00fa\u017easn\u00fd z\u00e1\u017eitek z nemocnice… Bill byl taky jenom \u010dlov\u011bk. A m\u00edt tohle v\u0161echno na dosah a nic si z toho nevz\u00edt prost\u011b ne\u0161lo.<\/div>\n
*<\/div>\n
Kdy\u017e se vr\u00e1til z koupelny, tv\u00e1\u0159il se neutr\u00e1ln\u011b. Jako kdyby se nikdy nic nestalo. Bez \u0159e\u010d\u00ed tam odt\u00e1hl i Billa a sd\u011blil mu, \u017ee a\u017e bude hotov\u00fd, a\u0165 zavol\u00e1, \u017ee nech\u00e1 dve\u0159e pootev\u0159en\u00e9. Bill p\u0159ik\u00fdvl, ale mrzelo ho to. N\u011bjak tohle r\u00e1no neza\u010dali nejl\u00e9pe. Vlastn\u011b o co lep\u0161\u00ed byl p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der, o to hor\u0161\u00ed bylo dne\u0161n\u00ed r\u00e1no.<\/div>\n
Z koupelny se Bill vr\u00e1til zp\u00e1tky do pokoje, aby se mohl p\u0159evl\u00e9knout. V\u00e1hav\u011b si st\u00e1hl boxerky p\u0159es stehna, Tom mu je ml\u010dky p\u0159et\u00e1hl p\u0159es s\u00e1dru a s \u010dist\u00fdmi to ud\u011blal zrovna tak. Ani jednou se na n\u011bj nepod\u00edval. Jakmile svou \u00falohu splnil, vstal a \u0161el si stl\u00e1t vlastn\u00ed postel. Pobrukoval si n\u011bjakou melodii a tv\u00e1\u0159il se, \u017ee se v\u016fbec nic ned\u011bje. Billa to mrzelo, dokonce by se dalo \u0159\u00edct, \u017ee ho to p\u0159\u00edmo \u0161tve. V\u010dera mu Tom naprosto jasn\u011b \u0159ekl, \u017ee ho p\u0159itahuje, vid\u011bl, \u017ee po n\u011bm tou\u017e\u00ed, c\u00edtil to… a dneska nic z toho u\u017e neplat\u00ed?? Jeho je\u0161itnost t\u00edm utrp\u011bla docela velkou r\u00e1nu.<\/div>\n
Sn\u00eddani zvl\u00e1dli s p\u0159edst\u00edranou bratrskou srde\u010dnost\u00ed. Matka z\u00e1\u0159ila radost\u00ed, \u017ee je Bill zp\u00e1tky… nemohli j\u00ed p\u0159ece tu radost zkazit jejich neshodami.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ zaslechl mat\u010din hlas z chodby.<\/div>\n
„Ven.“<\/div>\n
„Nebyl jsi n\u00e1hodou je\u0161t\u011b v\u010dera nastydlej?“<\/div>\n
„Byl, ale u\u017e je mi fajn. Pot\u0159ebuju na vzduch.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Na ob\u011bd ale bu\u010f zp\u00e1tky, jasn\u00fd? Ne \u017ee se bude\u0161 n\u011bkde toulat celej den.“<\/div>\n
„Jasn\u011b.“<\/div>\n
Klaply dve\u0159e a byl pry\u010d.<\/div>\n
*<\/div>\n
Bill se s mat\u010dinou pomoc\u00ed dobelhal do pokoje a lehl si na postel. Jen co za matkou zaklaply dve\u0159e, hm\u00e1tl pod postel a vyt\u00e1hl notebook. P\u0159ekvapilo ho, \u017ee nen\u00ed v\u016fbec zapr\u00e1\u0161en\u00fd. M\u011bli dohodu, \u017ee kluci si sv\u016fj pokoj ukl\u00edz\u00ed sami a po t\u0159ech t\u00fddnech, kdy m\u011bl notebook le\u017eet ne\u010dinn\u011b pod Billovou postel\u00ed p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee na n\u011bm bude n\u00e1nos prachu. Znal Toma i jeho vztah k ukl\u00edzen\u00ed. P\u0159edstava, \u017ee bratr tu pe\u010dliv\u011b sm\u00fd\u010dil, luxoval a ut\u00edral prach mu n\u011bjak nep\u0159i\u0161la moc re\u00e1ln\u00e1. Musel se zasm\u00e1t nad obr\u00e1zkem Toma se strakatou z\u00e1st\u011brkou kolem pasu a prachovkou v ruce.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b nasko\u010dila jeho obl\u00edben\u00e1 tapetka. WiFinka radostn\u011b blikla, \u017ee je p\u0159ipojen\u00e1 a mohl za\u010d\u00edt \u010d\u00edst…<\/div>\n
*<\/div>\n
Jejich polibek trval nekone\u010dn\u011b dlouho. Aspo\u0148 Dracovi to tak p\u0159ipadalo. Harryho n\u00e1ru\u017eivost a jistota ho naprosto odzbrojila a strhla. Na okam\u017eik mu p\u0159ed o\u010dima probleskla otcova rozhn\u011bvan\u00e1 tv\u00e1\u0159, ale rychle ji zapudil. Necht\u011bl si j\u00edm kazit tenhle \u00fa\u017easn\u00fd z\u00e1\u017eitek…<\/em><\/div>\n
„Kde ses tohle nau\u010dil?“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e ho Harry kone\u010dn\u011b propustil ze sv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
Druh\u00fd chlapec jen pokr\u010dil rameny. „Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl po pravd\u011b, „asi jsem se s t\u00edm u\u017e narodil,“ zazubil se spokojen\u011b a srovnal si kulat\u00e9 br\u00fdle na ko\u0159eni nosu.<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
\u00b4No p\u00e1ni,\u00b4 pomyslel si Bill. \u00b4Tolik se toho mezi nimi stalo za tu dobu, co jsem nebyl doma.\u00b4 Odlo\u017eil notebook na zem a unaven\u011b se polo\u017eil zp\u00e1tky do postele. Zad\u00edval se na strop nad sebou. Vlastn\u011b se dostali \u00fapln\u011b stejn\u011b daleko jako j\u00e1 a Tom. Hm\u00e1tnul pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a vyt\u00e1hl obr\u00e1zek, kter\u00fd p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny nakreslil.<\/div>\n
Tom…<\/div>\n
Vypa\u0159il se hned po sn\u00eddani s t\u00edm, \u017ee mus\u00ed pry\u010d, ale na ob\u011bd pr\u00fd bude zp\u00e1tky. Zr\u00e1dce!<\/div>\n
*<\/div>\n
Kr\u00e1\u010del rychle. Ledov\u00fd v\u00edtr ho \u0159ezal do tv\u00e1\u0159\u00ed, ale nebolelo ho to. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9. P\u0159\u00edjemn\u011b to zra\u0148ovalo jeho citlivou k\u016f\u017ei. Zasunul ruce je\u0161t\u011b hloub\u011bji do kapes a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
Musel odej\u00edt. Nemohl tam d\u00e1l z\u016fstat a pokra\u010dovat v t\u00e9 h\u0159e, \u017ee se nic ned\u011bje a ani se nic nestalo.<\/div>\n
Nech\u00e1pal to.<\/div>\n
P\u0159ece v\u010dera v bratrov\u00fdch o\u010d\u00edch naprosto z\u0159eteln\u011b vid\u011bl touhu. Byla tam. Byla tam cel\u00fd den. Od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy se setkali venku u auta. Pro\u010d by jinak tolik riskoval a l\u00edbal ho na tv\u00e1\u0159, dokonce p\u0159ed matkou, kter\u00e1 je mohla p\u0159istihnout? Pro\u010d by ho tak vyz\u00fdvav\u011b pozoroval celou ve\u010de\u0159i? Pro\u010d by ho tak provokoval v koupeln\u011b? Pro\u010d by ho tak ochotn\u011b l\u00edbal? Pro\u010d??<\/div>\n
Myslel si, \u017ee bratra zn\u00e1 dokonale. Kolikr\u00e1t spolu diskutovali o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, \u017e\u00e1dn\u00e9 t\u00e9ma nebylo tabu. Bill nikdy nebyl povrchn\u00ed. V\u017edycky v\u0161echno pro\u017e\u00edval do posledn\u00edho dechu. Pro\u010d by se najednou tak zm\u011bnil?<\/div>\n
Neodpustil si, kdy\u017e se bratr r\u00e1no myl v koupeln\u011b, aby nen\u00e1padn\u011b nenakouknul pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi. Pozoroval dlouh\u00e1 \u0161t\u00edhl\u00e1 z\u00e1da s vystoupl\u00fdmi obratli sklon\u011bn\u00e1 nad umyvadlem. S\u00e1dra na jeho lev\u00e9 noze vypadala stra\u0161n\u011b mohutn\u011b v porovn\u00e1n\u00ed s huben\u00fdma nohama. Je\u0161t\u011b v\u010dera jsem se ho mohl dot\u00fdkat… jen\u017ee to bylo v\u010dera. Dneska u\u017e o to evidentn\u011b nestoj\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj Tome,“ ozval se za n\u00edm d\u00edv\u010d\u00ed hlas.<\/div>\n
Zastavil a oto\u010dil se. „Ahoj,“ op\u011btoval jej\u00ed pozdrav nep\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b. U\u017e dlouho ji nevid\u011bl. Uv\u011bdomil si, \u017ee pr\u00e1v\u011b ona byla tou posledn\u00ed, se kterou m\u011bl rande, ne\u017e spadl do t\u011bch probl\u00e9m\u016f s Billem.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u00e1r krok\u016f a zastavila se t\u011bsn\u011b u n\u011bj. Povyt\u00e1hla se na \u0161pi\u010dky a lehce ho pol\u00edbila na \u00fasta. „Dlouho jsme se nevid\u011bli, ani jsi mi nezavolal…“<\/div>\n
„M\u011bl jsem hodn\u011b pr\u00e1ce a taky jsem byl nemocnej,“ na podporu sv\u00fdch slov je\u0161t\u011b nepatrn\u011b zaka\u0161lal.<\/div>\n
„Tak to jo,“ uvoln\u011bn\u011b se zasm\u00e1la. „A kam vlastn\u011b jde\u0161?“<\/div>\n
Rozpa\u010dit\u011b se rozhl\u00e9dl po ulici. Nev\u011bd\u011bl. \u0160el naprosto bezc\u00edln\u011b. Pot\u0159eboval prost\u011b jen vypadnout z domova. Pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Aha,“ zasm\u00e1la se znovu, „tak m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt t\u0159eba se mnou… Jdu naproti s\u00e9g\u0159e na autobus, p\u0159ijede od babi\u010dky.“<\/div>\n
„Tak jo,“ Tom p\u0159ik\u00fdvl. Pro\u010d ne. Jestli m\u00e1 s\u00e1m bloumat po Loitsche nebo jestli p\u016fjde s Leni na autobusovou zast\u00e1vku, bylo to p\u0159ece jedno.<\/div>\n
Jej\u00ed \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed jako tradi\u010dn\u011b vypou\u0161t\u011bl. J\u00ed to nevadilo. Sta\u010dilo j\u00ed, \u017ee jde vedle n\u00ed a tv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee poslouch\u00e1. Ob\u010das pohodila dlouh\u00fdmi sv\u011btl\u00fdmi vlasy a rozesm\u00e1la se. Post\u0159ehl, \u017ee mu vypr\u00e1v\u00ed z\u0159ejm\u011b o sv\u00e9 sest\u0159e, ale to bylo t\u00e9ma stejn\u011b nezaj\u00edmav\u00e9 jako jej\u00ed kamar\u00e1dky, o nich\u017e mu vypr\u00e1v\u011bla, kdy\u017e se vid\u011bli naposledy.<\/div>\n
Ani ne\u010dekali moc dlouho, kdy\u017e zahl\u00e9dli sm\u011brem od Magdeburgu p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bt kr\u00e1tk\u00fd autobus, kter\u00fd obj\u00ed\u017ed\u011bl drobn\u00e9 vesnice v okol\u00ed m\u011bsta.<\/div>\n
„Hele, m\u011bli jsme to akor\u00e1t,“ zaradovala se Leni.<\/div>\n
V Loitsche moc lid\u00ed nevystupovalo. P\u00e1r star\u0161\u00edch lid\u00ed a jen jedna d\u00edvka. Tom usoudil, \u017ee to z\u0159ejm\u011b bude Lenina sestra. Na prvn\u00ed pohled musel \u0159\u00edct, \u017ee rozhodn\u011b jako sestry nevypadaly. Zat\u00edmco Leni byla oslniv\u00e1 vysok\u00e1 blond\u00fdnka, jej\u00ed sestra byla pr\u016fm\u011brn\u011b vysok\u00e1 tmavovl\u00e1ska.<\/div>\n
„Michelle,“ vyk\u0159ikla Leni a hnala se k d\u00edvce ov\u011b\u0161en\u00e9 spoustou ta\u0161ek. „Ahoj.“ Spont\u00e1nn\u011b se j\u00ed vrhla kolem krku.<\/div>\n
„Nazdar,“ trp\u011bliv\u011b vydr\u017eela Lenino obj\u00edm\u00e1n\u00ed. „Je\u0161t\u011b \u017ee tu se\u0161,“ \u0159ekla, „pod\u00edvej, co toho t\u00e1hnu. Babi\u010dka m\u00e1 pocit, \u017ee m\u00e1lo j\u00edme, tak pos\u00edl\u00e1 n\u011bco, abychom to dohnaly.“ Kr\u00e1tce se zasm\u00e1la. „Tak vezme\u0161 mi n\u011bco?“ Povyt\u00e1hla t\u00e1zav\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom k nim vykro\u010dil. „Uka\u017e, pom\u016f\u017eu ti,“ \u0159ekl a sebral p\u0159ekvapen\u00e9 d\u00edvce tu nejv\u011bt\u0161\u00ed ta\u0161ku, kterou dr\u017eela v ruce.<\/div>\n
„My se zn\u00e1me?“ podivila se.<\/div>\n
„Jsem Tom,“ p\u0159edstavil se.<\/div>\n
„Michelle,“ nat\u00e1hla k n\u011bmu ruku. „T\u011b\u0161\u00ed m\u011b.“ Zv\u011bdav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eela. Pak se obr\u00e1tila k sest\u0159e. „Vy spolu…?“ nedopov\u011bd\u011bla ot\u00e1zku.<\/div>\n
Leni z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e. „No,“ v\u00e1hav\u011b se po Tomovi pod\u00edvala. „Je to m\u016fj… kamar\u00e1d.“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. Zav\u0159el o\u010di a p\u0159evr\u00e1til se na bok. Uplynula skoro hodina, co se Tom zdvihl z jeho postele a p\u0159esunul se do t\u00e9 sv\u00e9 u prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. Bill poslouchal jeho klidn\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed, z n\u011bj samotn\u00e9ho v\u0161ak jako z\u00e1zrakem v\u0161echna \u00fanava<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[46],"tags":[],"class_list":["post-17518","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribeh-na-druhou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17518","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17518"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17518\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17518"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17518"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17518"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}