{"id":1752,"date":"2016-10-16T16:00:00","date_gmt":"2016-10-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1744"},"modified":"2016-10-16T16:00:00","modified_gmt":"2016-10-16T15:00:00","slug":"foe-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/10\/16\/foe-26\/","title":{"rendered":"FOE 26."},"content":{"rendered":"
autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, ne, ne, ne. Takhle to neskon\u010d\u00ed. Pros\u00edm, \u0159ekni, \u017ee takhle to neskon\u010d\u00ed.“ Jimmy zatahal tetu Janine za ruk\u00e1v.<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Tragick\u00e9 konce m\u016f\u017eou b\u00fdt taky dobr\u00e9, v\u00ed\u0161. Jako Romeo a Julie nebo Thelma a Louise. Ti nemohli skon\u010dit l\u00e9pe, pokud se pt\u00e1\u0161 na m\u016fj n\u00e1zor.“<\/div>\n
Jimmy zamrkal, nech\u00e1pav\u011b se mra\u010dil. Nesna\u017eil se ani pochopit, co jeho teta \u0159ekla. „Ne, nechci, aby to takhle skon\u010dilo,“ st\u00e1l si na sv\u00e9m.<\/div>\n
Teta Janine se usm\u00e1la. „No, je\u0161t\u011b jsem se ke konci nedostala, Jimmy. Pro\u010d m\u011b nenech\u00e1\u0161 to dovypr\u00e1v\u011bt, ne\u017e bude\u0161 m\u00edt n\u00e1mitky, co?“<\/div>\n
Jimmy se pustil jej\u00edho ruk\u00e1vu, i kdy\u017e m\u011bl po\u0159\u00e1d zatajen\u00fd dech. Cht\u011bl j\u00ed p\u0159ipomenout, \u017ee je jen d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se nespokoj\u00ed s tragick\u00fdmi konci. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl, ale po\u0159\u00e1d zn\u011bl dost na pochyb\u00e1ch.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tomek se narovnal a pod\u00edval se na Billeama s ustaran\u00fdm v\u00fdrazem. „To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“<\/p><\/div>\n

Billeam se tak\u00e9 narovnal. „Ano.“<\/div>\n
Tomek vylezl z postele a za\u010dal se obl\u00e9kat. „Obl\u00e9kni si uniformu, Billeame.“<\/div>\n
„Pro\u010d? Kam jdeme?“<\/div>\n
Tomek \u010dekal, dokud si Billeam nenasadil helmu, a otev\u0159el dve\u0159e. Vzal ho za ruku a rychle ho vyt\u00e1hl do chodby. Billeam se nechal vl\u00e1\u010det, ani\u017e by \u0159ekl slovo, dokud si neuv\u011bdomil, \u017ee je Tomek vede zp\u00e1tky do hang\u00e1r\u016f. Uc\u00edtil siln\u00fd n\u00e1val skl\u00ed\u010denosti v \u017ealudku. Vyrval se rukou z Tomekova sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se roz\u010dilen\u011b, i kdy\u017e u\u017e v\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu t\u011b nechat um\u0159\u00edt. Po\u0161lu t\u011b zp\u00e1tky dom\u016f.“<\/div>\n
Billeam si odfrkl. „Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se pak s\u00e1m nezabiju?“ Tomek zvedl obo\u010d\u00ed. „\u0158ekl jsem ti, p\u0159eji si z\u016fstat s tebou,“ \u0159ekl Billeam r\u00e1zn\u011b.<\/div>\n
Tomek poprv\u00e9 uc\u00edtil prav\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl cht\u00edt zachr\u00e1nit vlastn\u00ed \u017eivot.<\/div>\n
Znovu vzal Billeama za ruku a t\u00e1hl. Zm\u011bnil sm\u011br a vedl je do jin\u00e9ho are\u00e1lu v lodi. Billeam za\u00fap\u011bl, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee ve\u0161li do doku.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161 te\u010f?“<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl, nem\u016f\u017eu t\u011b nechat um\u0159\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek a m\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo k lodi, kter\u00e1 na sob\u011b m\u011bla naps\u00e1no ‚Canis I‘. Kdy\u017e byli uvnit\u0159, str\u010dil Billeama do seda\u010dky a p\u0159ip\u00e1sal ho. „Po\u010dkej tu chv\u00edli,“ \u0159ekl. Billeam nespokojen\u011b zalo\u017eil ruce. „Nikam nep\u016fjdu, jen pot\u0159ebuju n\u011bco p\u0159ed odletem za\u0159\u00eddit,“ objasnil Tomek. „Hned jsem zp\u00e1tky,“ ujistil ho a byl pry\u010d d\u0159\u00edv, ne\u017e Billeam stihl protestovat. Billeam se uklidnil, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee Tomek neode\u0161el z lodi, ale ode\u0161el pouze k letov\u00e9 esce. Nerozum\u011bl Tomekovi ani slovo, kdy\u017e mluvil do intercomu.<\/div>\n
Se zamra\u010den\u00edm se d\u00edval, jak Tomek netrp\u011bliv\u011b p\u0159ech\u00e1zel po kabin\u011b a pak se otev\u0159ela vylo\u010fovac\u00ed plo\u0161ina.<\/div>\n
\n
„Hej, jsem tady,“ \u0159ekl Gustaf, sna\u017eil se popadnout dech. Vykulil o\u010di a zalapal v \u0161oku po dechu, kdy\u017e vid\u011bl bytost v uniform\u011b. „Co to sakra? To je ko\u010dka!“<\/div>\n
„Uklidni se,“ \u0159ekl Tomek, rychle ho chytil za ramena. „Neubl\u00ed\u017e\u00ed n\u00e1m.“<\/div>\n
„Kdo je to?“ zeptal se Billeam.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, je to p\u0159\u00edtel,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek. „Pom\u016f\u017ee n\u00e1m.“<\/div>\n
„Ty mluv\u00ed\u0161 po jejich?“ zeptal se Gustaf \u0161okovan\u011b.<\/div>\n
„To je na dlouh\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, Gustafe,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek. „On je d\u016fvod, pro\u010d je moje lo\u010f zp\u00e1tky. On ji sem p\u0159ivezl.“<\/div>\n
Gustaf se po tom trochu uklidnil. „P\u0159ivezl?“ \u0159ekl a z\u00edral na Billeama. „Tak\u017ee jsi to myslel v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee je\u2026 v pohod\u011b?“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Ale pro\u010d je tedy tady?“<\/div>\n
„Kv\u016fli mn\u011b,“ \u0159ekl Tomek. „On a j\u00e1 jsme se\u2026 sbl\u00ed\u017eili\u2026 kdy\u017e jsme se oba dva ztratili na t\u00e9 planet\u011b.“<\/div>\n
„Ty? Sbl\u00ed\u017eit se s Ko\u010dkou?“ vykoktal Gustaf v \u0161oku. Znovu se pod\u00edval na Billeama. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Tohle je opravdu konec sv\u011bta.“<\/div>\n
„Co to \u0159\u00edk\u00e1?“ \u0159ekl Billeam, nel\u00edbil se mu Gustaf\u016fv cynick\u00fd t\u00f3n.<\/div>\n
„Nic, jen nem\u016f\u017ee uv\u011b\u0159it, \u017ee jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9. Nen\u00e1vid\u011bl jsem Ko\u010dky cel\u00fdm sv\u00fdm byt\u00edm, v\u00ed\u0161, dokud ses neobjevil ty.“ Usm\u00e1l se Tomek.<\/div>\n
„Co jsi \u0159ekl?“ zeptal se Gustaf.<\/div>\n
„Nic, jen \u017ee jsi divn\u00fd.“<\/div>\n
„J\u00e1 \u017ee jsme tady ten divn\u00fd?“ op\u00e1\u010dil Gustaf.<\/div>\n
„Nech to b\u00fdt, Gustafe,“ \u0159ekl Tomek. „Pot\u0159ebuju tvoji pomoc. Mus\u00edme se odsud dostat a\u2026 no, nedostane se odsud, leda\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Leda\u017ee v\u00e1m d\u00e1m svolen\u00ed,“ dokon\u010dil Gustaf.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b.“<\/div>\n
\n

Gustaf zv\u00e1\u017en\u011bl. „Jen jestli tu v\u0161emu rozum\u00edm. Odl\u00e9t\u00e1\u0161 um\u0159\u00edt se sv\u00fdm vlastn\u00edm druhem a te\u010f chce\u0161 ut\u00e9ci od supernovy\u2026 kv\u016fli n\u011bmu?“ uk\u00e1zal na Billeama.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1\u2026 no\u2026.“ Tomek polknul. Nev\u011bd\u011bl, jak vysv\u011btlit, \u017ee m\u00e1 mnohem v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fvod, ani\u017e by zn\u011bl jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed zr\u00e1dce.<\/div>\n
Gustaf se oto\u010dil na Billeama. „Nikdo ho p\u0159edt\u00edm nemohl p\u0159esv\u011bd\u010dit, v\u00ed\u0161, ale ty, n\u00e1\u0161 nejv\u011bt\u0161\u00ed nep\u0159\u00edtel, jsi ho p\u0159esv\u011bd\u010dil? Tohle je nemo\u017en\u00fd! Jak se ti to pro v\u0161echno na sv\u011bt\u011b poda\u0159ilo, ko\u010dko?“<\/div>\n
„Co to \u0159\u00edk\u00e1?“ zeptal se Billeam.<\/div>\n
„Chce v\u011bd\u011bt, jak jsi m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil, abych odsud vypadnul,“ \u0159ekl Tomek. „Nem\u016f\u017ee uv\u011b\u0159it, \u017ee chci nechat sv\u016fj vlastn\u00ed druh vyhynout v supernov\u011b.“ Sklopil zni\u010den\u011b pohled.<\/div>\n
\n

Najednou se v cel\u00e9m doku rozezn\u011bl alarm. Gustaf a Tomek ztuhli.<\/p><\/div>\n

Gustaf se dotkl sv\u00e9ho komunik\u00e1toru v uchu. „Oh m\u016fj bo\u017ee,“ zalapal po dechu.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal se Tomek.<\/div>\n
„Lo\u010f ko\u010dek pr\u00e1v\u011b vypustila stroj smrti.“<\/div>\n
Tomekovi se zastavilo srdce. „Co? Pro\u010d? Co budeme d\u011blat?“ \u0159ekl, jako by to n\u011bkdo pod\u011blal a vyprovokoval ko\u010dky zni\u010dit je o n\u011bco d\u0159\u00edve.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Gustaf, byl stejn\u011b tak v \u0161oku jako on. „To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Po tolika v\u00fdhr\u016f\u017ek\u00e1ch a nic ned\u011bl\u00e1n\u00ed, doufal jsem, \u017ee jen blafuj\u00ed.“<\/div>\n
„Nech m\u011b se pod\u00edvat. Pros\u00edm, mus\u00edm to vid\u011bt,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
\n

Gustaf se rychle usadil za desku a za\u010dal ma\u010dkat tla\u010d\u00edtka, dokud se na obrazovce neobjevil obraz. Obraz byl trochu rozmazan\u00fd vzhledem ke vzd\u00e1lenosti, ale nebylo pochyb, \u017ee pod hlavn\u00ed lod\u00ed Ko\u010dkovit\u00fdch byla mal\u00e1 lo\u010fka.<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eou to ud\u011blat, to v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017eou,“ koktal Tomek. Obraz se zachv\u011bl. Tomek ztuhnul. „Hej, vra\u0165 to zp\u00e1tky,“ nal\u00e9hal.<\/div>\n
„Po\u010dkat, nabourali n\u00e1s,“ odpov\u011bd\u011bl Gustaf. Obraz se vr\u00e1til, ale tentokr\u00e1t na n\u011bm byl s\u00e1m Ko\u010di\u010d\u00ed Kr\u00e1l. O\u010di m\u011bl p\u0159\u00edsn\u00e9, \u00fasta sev\u0159en\u00e1 v odhodlan\u00e9m \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
\n

„M\u00e1te posledn\u00ed \u0161anci se vzd\u00e1t, psi,“ \u0159ekl Ko\u010di\u010d\u00ed Kr\u00e1l p\u0159\u00edsn\u011b v ko\u010di\u010d\u00ed \u0159e\u010di. Jeho slova byla okam\u017eit\u011b p\u0159ekl\u00e1d\u00e1na do textu na obrazovce. I kdy\u017e v\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee t\u00edmhle ni\u010deho nedos\u00e1hne, Kr\u00e1l st\u00e1le o\u010dek\u00e1val, \u017ee budou zoufale \u017eadonit o sv\u00e9 \u017eivoty.<\/p><\/div>\n

„Na to zapome\u0148, kret\u00e9ne,“ zavr\u010del Gustaf.<\/div>\n
Kapit\u00e1n vel\u00ednsk\u00e9 lodi a Ps\u00ed Lordi bezpochyby sd\u00edleli Gustaf\u016fv n\u00e1zor, jeliko\u017e Kr\u00e1l zavr\u010del.<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b si budu libovat ve va\u0161em k\u0159iku, zat\u00edmco cel\u00e1 va\u0161e rasa vyhyne!“<\/div>\n
Obraz se zm\u011bnil, jeliko\u017e si Ko\u010dky cht\u011bly b\u00fdt jist\u00e9, \u017ee Psi uvid\u00ed, jak vypou\u0161t\u00ed lo\u010f sm\u011brem k X-pointu.<\/div>\n
\n

„Oh bo\u017ee,“ \u0159ekl Gustaf, klesla mu \u010delist.<\/p><\/div>\n

Tomek byl, jako kdy\u017e do n\u011bj bleskem uhod\u00ed, jako by jeho mysl odm\u00edtala p\u0159ijmout realitu.<\/div>\n
„Uka\u017ete mu m\u011b,“ \u0159ekl Billeam najednou. Tomek ani nesly\u0161el, \u017ee by k nim p\u0159i\u0161el. „\u0158ekni sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, a\u0165 m\u011b Kr\u00e1li uk\u00e1\u017ee.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se Gustaf.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1, \u017ee chce, abys ho uk\u00e1zal Kr\u00e1li,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek. Oba dva se na Billeama t\u00e1zav\u011b d\u00edvali. Gustaf se zamra\u010dil, ale poslechl.<\/div>\n
„Tady,“ \u0159ekl. Na obrazovku se vr\u00e1til obli\u010dej Ko\u010di\u010d\u00edho Kr\u00e1le, vypadal nad\u0161en\u011b, jako by o\u010dek\u00e1val, \u017ee usly\u0161\u00ed posledn\u00ed ps\u00ed \u017eadon\u011bn\u00ed. Jeho o\u010di se vykulily a ztuhl na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
\n

Billem st\u00e1l vedle Tomeka a sundal si helmu. Ko\u010di\u010d\u00ed Kr\u00e1l byl na chv\u00edli ochromen\u00fd a pak se jeho obli\u010dej zm\u011bnil ve zlostn\u00fd.<\/p><\/div>\n

Gustaf a Tomek se na Billeama d\u00edvali se zamra\u010den\u00fdm zmaten\u00edm.<\/div>\n
Ko\u010di\u010d\u00ed kr\u00e1l zah\u0159m\u011bl v neprost\u00e9m v\u00fdbuchu hn\u011bvu a pak v nad\u00e1vk\u00e1ch zru\u0161il v\u0161echny rozkazy. Tomek jen z poloviny rozum\u011bl, co Ko\u010di\u010d\u00ed Kr\u00e1l \u0159\u00edkal. Obrazovka zablikala a vr\u00e1tila se. Gustaf rychle poupravil obraz. On a Tomek se oba dva s pusou doko\u0159\u00e1n d\u00edvali, jak vel\u00ednsk\u00e1 Ko\u010di\u010d\u00ed lo\u010f zm\u011bnila polohu a nam\u00ed\u0159ila sv\u00e1 hlavn\u00ed d\u011bla na p\u0159\u00edstroj zk\u00e1zy. D\u011bla vyp\u00e1lila se v\u0161\u00edm, co v nich bylo, a lo\u010f se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na kous\u00ed\u010dky jen kus od m\u00edsta, kam m\u011bla p\u016fvodn\u011b nam\u00ed\u0159eno.<\/div>\n
Gustaf a Tomek byli v naprost\u00e9m \u0161oku.<\/div>\n
„Co se to pr\u00e1v\u011b, kurva, stalo?“ zeptal se Gustaf, byl a\u017e moc v \u0161oku na to, aby mluvil slu\u0161n\u011b.<\/div>\n
Tomek\u016fv v\u00fdraz bylo jedno velk\u00e9 nech\u00e1p\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se oto\u010dil na Billeama. Billeam se d\u00edval do zem\u011b, hlavu sklopenou, nedok\u00e1zal se na Tomeka pod\u00edvat. Podle Tomekova intenzivn\u00edho a nejsp\u00ed\u0161 i oso\u010duj\u00edc\u00edho pohledu h\u00e1dal, \u017ee mu n\u011bco do\u0161lo.<\/p>\n

autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: blame_my_dirty_mind „Ne, ne, ne, ne. Takhle to neskon\u010d\u00ed. Pros\u00edm, \u0159ekni, \u017ee takhle to neskon\u010d\u00ed.“ Jimmy zatahal tetu Janine za ruk\u00e1v. „Pro\u010d ne? Tragick\u00e9 konce m\u016f\u017eou b\u00fdt taky dobr\u00e9, v\u00ed\u0161. Jako Romeo a Julie nebo Thelma a Louise. Ti nemohli skon\u010dit l\u00e9pe,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[648],"tags":[],"class_list":["post-1752","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-foe"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1752","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1752"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1752\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1752"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1752"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1752"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}