{"id":17533,"date":"2008-06-16T18:30:00","date_gmt":"2008-06-16T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17494"},"modified":"2020-10-19T21:09:07","modified_gmt":"2020-10-19T19:09:07","slug":"casoprostor-ii-44-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/16\/casoprostor-ii-44-1-2\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 44. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Janule
\n<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n

BILL<\/strong><\/p>\n

\u00a0<\/strong><\/p>\n

„Poj\u010fte d\u00e1l, p\u00e1nov\u00e9,“ pozve n\u00e1s Gustav, a kdy\u017e se objev\u00ed cel\u00e1 jeho postava v \u010dern\u00e9m obleku a s b\u00edl\u00fdm ubrouskem p\u0159ehozen\u00fdm p\u0159es ruku, dojde mi, jakou m\u00e1 dneska funkci. Dokonce m\u00e1 i na saku cedulku se jm\u00e9nem „GUSTAV SH\u00c4FER – vrchn\u00ed \u010d\u00ed\u0161n\u00edk“. D\u00e1 mi velkou pr\u00e1ci, abych zachoval dekorum, ale m\u00e1lem jsem se rozesm\u00e1l nahlas. Zaznamen\u00e1m, \u017ee Gust\u00edkovi taky tro\u0161ku zacukaly koutky, kdy\u017e se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed, ale rychle ucukl. Tom mi d\u00e1 ve dve\u0159\u00edch p\u0159ednost, a kdy\u017e vpluju do studia, z\u016fstanu znovu st\u00e1t s otev\u0159enou pusou. P\u00e1ni\u2026 to je n\u00e1dhera. V\u0161ude jsou \u010derven\u00e9, b\u00edl\u00e9 a \u010dern\u00e9 bal\u00f3nky se srd\u00ed\u010dky, z\u0159ejm\u011b nafouknut\u00e9 plynem, proto\u017ee si jen tak pluj\u00ed vzduchem a v\u011bt\u0161ina je nalepen\u00e1 na strop\u011b, jak nem\u016f\u017eou d\u00e1l do nebe. Zdi jsou polepen\u00e9 na\u0161imi spole\u010dn\u00fdmi fotkami, obklopen\u00e9 \u010derven\u00fdmi srd\u00ed\u010dky. Seda\u010dka je posunut\u00e1 ke zdi, ostatn\u00ed v\u011bci jsou v rohu studia pe\u010dliv\u011b zakryt\u00e9 kart\u00f3nem, aby neru\u0161ily prost\u0159ed\u00ed, a uprost\u0159ed voln\u00e9ho m\u00edsta stoj\u00ed kulat\u00fd st\u016fl s \u010derven\u00fdm \u0159asen\u00fdm ubrusem a\u017e na zem. Je \u00fapln\u011b p\u0159epychov\u011b prost\u0159eno, v\u0161echny p\u0159\u00edbory, skleni\u010dky a ubrousky jsou p\u0159esn\u011b tak jako na fotk\u00e1ch z katalog\u016f. Uprost\u0159ed stoj\u00ed v\u00e1za s kytic\u00ed rud\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed a hned vedle b\u00edl\u00e1 sv\u00ed\u010dka. Z mix\u00e1ku se line tich\u00e1 romantick\u00e1 hudba\u2026 je to tu jako v poh\u00e1dce\u2026<\/p>\n

\n

\n

Tom m\u011b chytne za loket a m\u00edrn\u00fdm tlakem m\u011b cel\u00e9ho zkoprn\u011bl\u00e9ho dotla\u010d\u00ed k \u017eidli, kterou Gustav uctiv\u011b odt\u00e1hne od stolu, po\u010dk\u00e1, a\u017e si stoupnu p\u0159ed ni a zase mi ji p\u0159isune pod zadek, kdy\u017e si sed\u00e1m. Sakra, kde se tohle nau\u010dil? Je jako prof\u00edk. Tom obejde st\u016fl, sedne si s\u00e1m a p\u0159isune se. Na n\u011bj Gustav z\u0159ejm\u011b ka\u0161le, tohle n\u00e1dhern\u00fd divadlo je jen a jen pro m\u011b.<\/p>\n

„Promi\u0148, Billi, \u017ee ti ned\u00e1m vybrat, ale musel jsem odhadnout, co m\u00e1\u0161 nejrad\u0161i,“ omluvn\u011b se usm\u011bje a mrkne na Gustava. Ten se chop\u00ed lahve na serv\u00edrovac\u00edm stolku, kter\u00fd je p\u0159ipraven\u00fd hned vedle stolu, a naleje mi tro\u0161ku \u010derven\u00e9ho v\u00edna na ochutn\u00e1n\u00ed. Zap\u00e1l\u00ed sv\u00ed\u010dku a \u010dek\u00e1, co j\u00e1 na to. P\u0159ipad\u00e1m si opravdu jako v luxusn\u00ed restauraci\u2026 to je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, \u010deho v\u0161eho je Tom schopen, jen aby m\u011b tot\u00e1ln\u011b \u0161okoval. Ur\u010dit\u011b lhal, kdy\u017e si st\u011b\u017eoval, \u017ee letos v\u016fbec netu\u0161\u00ed, co mi ud\u011bl\u00e1 za p\u0159ekvapen\u00ed. Podle m\u011b to m\u011bl vymy\u0161len\u00fd u\u017e d\u00e1vno. Dovedl to v\u0161echno k dokonalosti. Dok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, kolik pr\u00e1ce mu dalo p\u0159emluvit Gustava, aby se navl\u00edkl do tohohle mund\u016fru, p\u0159ipnul si tu sm\u011b\u0161nou cedulku a obsluhoval n\u00e1s, jako by n\u00e1s neznal. Hraje to docela dob\u0159e, da\u0159\u00ed se mu, ob\u010das se jen tak malinko u\u0161kl\u00edbne, ale hned zase nahod\u00ed v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159, aby neru\u0161il atmosf\u00e9ru. Mn\u011b to teda d\u011bl\u00e1 probl\u00e9my taky, ale nechci zkazit Tomovi radost.<\/p>\n

\n

\n

Ochutn\u00e1m v\u00edno, usm\u011bju se a k\u00fdvnu Gustavovi, \u017ee m\u016f\u017ee nal\u00edt. Pak u\u017e to jde v\u0161echno rychle. Gust\u00ed si n\u011bco muml\u00e1 pod fousy, kdy\u017e se mu povede neopatrn\u011b cinknout do m\u00e9 skleni\u010dky tal\u00ed\u0159em, a j\u00e1 ji pohotov\u011b zachyt\u00edm. \u010cerven\u00e9 v\u00edno bych u\u017e z tohohle b\u00edl\u00e9ho obleku v \u017eivot\u011b nesundal, to je mi jasn\u00fd. B\u016fhv\u00ed kolik st\u00e1l, vypad\u00e1 hodn\u011b luxusn\u011b. Na stole p\u0159ede mnou p\u0159istane tal\u00ed\u0159 zakryt\u00fd kovov\u00fdm poklopem proti vychladnut\u00ed, a kdy\u017e si s Tomem \u0165ukneme a p\u0159ipijeme, nadzvedne Gustav oba poklopy najednou a odlo\u017e\u00ed je na serv\u00edrovac\u00ed stolek. Malinko vysr\u00e1\u017een\u00e9 vody z poklopu sice k\u00e1pne na ubrus, ale celkov\u011b se mu to povedlo skv\u011ble\u2026 Tom mi vybral k j\u00eddlu p\u0159\u00edrodn\u00ed rybu s brambory a oblohou a s\u00e1m m\u00e1 steak. Ka\u017ed\u00fd m\u00e1me to svoje obl\u00edben\u00e9 a tohle jsou asi ta dv\u011b nej. Pod\u011bkujeme oba Gustavovi a pust\u00edme se do j\u00eddla.<\/p>\n

\n

\n

„Chutn\u00e1?“ mrkne na m\u011b Tom p\u0159es r\u016f\u017ee uprost\u0159ed stolu. Mus\u00ed se malinko naklonit, aby na m\u011b vid\u011bl, tak nat\u00e1hnu ruku a \u0161oupnu je na stranu. Tak, te\u010f na sebe kone\u010dn\u011b vid\u00edme perfektn\u011b. K\u00fdvnu s plnou pusou, nerad bych tu oslavu zkazil t\u00edm, \u017ee vdechnu kosti\u010dku. Ta ryba na tal\u00ed\u0159i je toti\u017e pstruh a j\u00e1 ned\u011bl\u00e1m celou dobu nic jin\u00fdho, ne\u017e \u017ee neust\u00e1le vytahuju z pusy drobou\u010dk\u00fd b\u00edl\u00fd kosti. Moc romantick\u00fd to nen\u00ed, ale co se d\u00e1 d\u011blat\u2026 Gustav se mezit\u00edm rozvalil na seda\u010dce, aby nad n\u00e1mi nest\u00e1l, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b slo\u017e\u00edme oba dva p\u0159\u00edbory do tal\u00ed\u0159e, zvedne se, chm\u00e1tne rychle po nich, nah\u00e1z\u00ed je na serv\u00edrovac\u00ed stole\u010dek a m\u00edsto toho p\u0159ed n\u00e1s postav\u00ed jahodov\u00e9 poh\u00e1ry. Mrkne na Toma, a kdy\u017e ten k\u00fdvne, oto\u010d\u00ed se sm\u011brem ke mn\u011b a \u0159ekne: „Nechte si chutnat, p\u00e1nov\u00e9, j\u00e1 se mus\u00edm rozlou\u010dit, \u010dek\u00e1 m\u011b je\u0161t\u011b dneska moje d\u00edvka.“ Skoro v b\u011bhu si odepne cedulku se jm\u00e9nem a za chvilku za n\u00edm zapadnou dve\u0159e od studia. Usm\u00edv\u00e1m se na Toma a on na m\u011b.<\/p>\n

„Jak jsi to dok\u00e1zal?“ zept\u00e1m se.<\/p>\n

„Co mysl\u00ed\u0161?“ op\u00e1\u010d\u00ed Tom a \u010dek\u00e1 na mou odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

„No jeho,“ k\u00fdvnu hlavou sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, kudy pr\u00e1v\u011b zmizel n\u00e1\u0161 perfektn\u00ed vrchn\u00ed.<\/p>\n

„Jednodu\u0161e. Ukecal jsem ho,“ zasm\u011bje se Tom a obl\u00edzne l\u017ei\u010dku z jahodov\u00e9ho poh\u00e1ru. Zakrout\u00edm nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou\u2026 tohle mu teda nev\u011b\u0159\u00edm, ur\u010dit\u011b mu za to musel n\u011bco sl\u00edbit, jinak by ho sem nikdy nedostal. Proto je na\u0161e ve\u010de\u0159e tak brzo, aby mohl Gustav ut\u00edkat za svoj\u00ed Tarou. Vy\u0161kr\u00e1bu z poh\u00e1ru posledn\u00ed kousek jahody a op\u0159u se zt\u011b\u017eka do \u017eidle.<\/p>\n

„Copak? M\u00e1\u0161 dost?“ sm\u011bje se mi Tom, kdy\u017e si pohlad\u00edm nacpan\u00fd b\u0159icho p\u0159es b\u00edl\u00e9 sako. Asi si ho budu muset rozepnout, m\u00e1m ho dost t\u011bsn\u00fd, p\u0159esn\u011b podle posledn\u00edch trend\u016f.<\/p>\n

„Hmmm,“ zazub\u00edm se na n\u011bj. „To z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co m\u00e1\u0161 na mysli. Jestli j\u00eddla, tak to ur\u010dit\u011b. Bylo to moc dobr\u00fd,“ \u0159eknu zt\u011b\u017eka a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov si knofl\u00ed\u010dek saka opravdu rozepnu.<\/p>\n

„J\u00e1 bych si klidn\u011b je\u0161t\u011b n\u011bco dal,“ pronese Tom, ale taky si ud\u011bl\u00e1 pohodl\u00ed. Za chv\u00edli jsme oba u stolu op\u0159en\u00ed v \u017eidl\u00edch a odfukujeme ve spole\u010dn\u00e9m rytmu. Co te\u010f? Mus\u00edm n\u011bjak doj\u00edt vedle pro tu kytaru.<\/p>\n

„Tomi, omluv\u00ed\u0161 m\u011b na chvilku? Mus\u00edm si pro n\u011bco sko\u010dit, p\u016fj\u010d mi kl\u00ed\u010de od bytu, pros\u00edm,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ho, a kdy\u017e mi p\u0159il\u00edtnou p\u0159es st\u016fl, rychle se zvednu a za chvilku u\u017e za mnou klapnou dve\u0159e. Kl\u00ed\u010de od vedlej\u0161\u00edho skladu jsou naho\u0159e na h\u00e1\u010dku, tak\u017ee mus\u00edm nejd\u0159\u00edv tam. U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e mu sv\u016fj d\u00e1rek p\u0159ed\u00e1m. Muselo mu to d\u00e1t v\u0161echno tak stra\u0161nou pr\u00e1ci, \u017ee si tu kytaru zaslou\u017e\u00ed zcela ur\u010dit\u011b. Byla sice \u0161\u00edlen\u011b drah\u00e1, ale kdy\u017e jsem vid\u011bl ty jeho o\u010di\u2026<\/p>\n

\n

\n

Popadnu \u010dern\u00fd futr\u00e1l s ma\u0161l\u00ed a rychle zamknu dve\u0159e. Kl\u00ed\u010d od studia m\u00e1m, tak\u017ee klepat nemus\u00edm. Rychle odemknu a vejdu. Z\u016fstanu st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd uprost\u0159ed kroku. Tom nesed\u00ed u stolu, ale polole\u017e\u00ed a polosed\u00ed rozvalen\u00fd na n\u00e1dhern\u00e9m b\u00edl\u00e9m klav\u00edru, kter\u00fd se z\u0159ejm\u011b celou tu dobu ukr\u00fdval pod hradbou z kart\u00f3n\u016f. Bo\u017ee m\u016fj\u2026 to je to k\u0159\u00eddlo, co se mi tak l\u00edbilo. Tom se na m\u011b cul\u00ed, ale kdy\u017e zahl\u00eddne v m\u00e9 ruce pov\u011bdom\u00fd tvar s \u010dervenou ma\u0161l\u00ed, jeho v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e se zm\u011bn\u00ed z triumf\u00e1ln\u00edho na p\u0159ekvapen\u00fd. Pomalu se sesune z klav\u00edru na zem a bl\u00ed\u017e\u00ed se ke mn\u011b opatrn\u011b jako ko\u010dka, snad abych mu s t\u00edm vz\u00e1cn\u00fdm p\u0159edm\u011btem je\u0161t\u011b neutekl. Dve\u0159e od studia za mnou zaklapnou a m\u011b to postr\u010d\u00ed tro\u0161ku dovnit\u0159. Kone\u010dn\u011b se vzpamatuju a vyjdu mu vst\u0159\u00edc. Kytaru nesu p\u0159ed sebou jako vz\u00e1cnou relikvii, a kdy\u017e se setk\u00e1me, vlo\u017e\u00edm ji Tomovi do p\u0159ipraven\u00fdch rukou.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Tomi,“ naklon\u00edm se k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm ho lehce na p\u0159ekvapen\u00edm pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta. „Kr\u00e1sn\u00e9ho Valent\u00fdna,“ dod\u00e1m a usm\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b p\u0159ekvapen\u00fd Tom si m\u011b volnou rukou p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b a polibek mi n\u011b\u017en\u011b oplat\u00ed.<\/p>\n

„J\u00e1 tebe miluju,“ \u0159ekne, jako by se cht\u011bl h\u00e1dat, kdo koho miluje v\u00edc. „Zbo\u017e\u0148uju t\u011b,“ usm\u00edv\u00e1 se, chytne m\u011b za ruku a odvede ke klav\u00edru… povyt\u00e1hne n\u00e1dhernou b\u00edlou polstrovanou \u017eidli\u010dku, \u00fa\u017easn\u011b se k n\u011bmu hod\u00ed. Opatrn\u011b si na ni sednu, otev\u0159u v\u00edko starod\u00e1vn\u011b vypadaj\u00edc\u00edho n\u00e1stroje a u\u017e podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b z\u00edr\u00e1m na perfektn\u011b vypracovanou klaviaturu a blikaj\u00edc\u00ed displej. Neuv\u011b\u0159iteln\u00fd kontrast… Zkus\u00edm p\u0159ejet jedn\u00edm prstem co nejv\u00edc kl\u00e1ves a klav\u00edr mi je poslu\u0161n\u011b zahraje\u2026 m\u00e1 skv\u011bl\u00fd zvuk. Ten nejlep\u0161\u00ed. Zkus\u00edm je\u0161t\u011b p\u00e1r akord\u016f, abych sly\u0161el tu n\u00e1dheru rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se na\u0161im nahr\u00e1vac\u00edm studiem. Je to skvost. Oto\u010d\u00edm se k Tomovi, kter\u00fd po\u0159\u00e1d stoj\u00ed za mnou a sleduje moje nad\u0161en\u00ed. Vid\u00edm na n\u011bm, jakou m\u00e1 radost z m\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed, \u00fapln\u011b stejnou, jako j\u00e1 z jeho. P\u0159it\u00e1hnu si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b. P\u0159ekvapen\u011b se mi usad\u00ed na kl\u00edn\u011b, kdy\u017e si ho na sebe st\u00e1hnu, obejmu ho kolem pasu a svoje prsty spoj\u00edm na jeho boku. Je v tom obleku tak kr\u00e1sn\u00fd, \u017ee m\u011b to p\u0159ekvap\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ho znovu vid\u00edm. Pooto\u010d\u00ed se ke mn\u011b a k\u00fdvne k \u010derven\u00e9 ma\u0161li.<\/p>\n

\n

\n

„Pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ P\u0159ik\u00fdvnu a zat\u00e1hnu za del\u0161\u00ed konec ma\u0161le, dokud mi nez\u016fstane v ruce jen \u0161irok\u00e1 rud\u00e1 stuha. Kytara je v pouzd\u0159e, tak\u017ee u\u017e nen\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 se k n\u00ed dostat. Tom se zvedne, n\u00e1bo\u017en\u011b ji polo\u017e\u00ed na klav\u00edr a s hlasit\u00fdm cvaknut\u00edm rozepne dva z\u00e1mky. Otev\u0159e v\u00edko a jenom se d\u00edv\u00e1\u2026 p\u0159esn\u011b tak dychtiv\u011b, jako se d\u00edval v tom obchod\u011b. Hlad\u00ed svou novou kytaru o\u010dima, sj\u00ed\u017ed\u00ed po jej\u00edm \u010dern\u00e9m \u0161t\u00edhl\u00e9m t\u011ble, lask\u00e1 se o\u010dima s jej\u00edmi strunami… Kdybych nic jin\u00e9ho ne\u017e tenhle pohled nedostal, bude mi to sta\u010dit\u2026 je prost\u011b \u00fa\u017easn\u00fd. Pomalu a opatrn\u011b s posv\u00e1tnou \u00factou p\u0159ejede lehce po strun\u00e1ch a kone\u010dn\u011b obto\u010d\u00ed prsty kolem hmatn\u00edku. Za chvilku si to ale rozmysl\u00ed a oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b.<\/p>\n

„D\u011bkuju, kocourku, nev\u00edm, co na to \u0159\u00edct,“ vypad\u00e1 skoro a\u017e smutn\u011b, kdy\u017e se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed leskl\u00fdm pohledem. Ne\u010dekal zrovna tenhle d\u00e1rek a j\u00e1 vid\u00edm, \u017ee je dojat\u00fd skoro a\u017e k slz\u00e1m.<\/p>\n

„Nic ne\u0159\u00edkej a u\u017e\u00edvej si to,“ odpov\u00edm, zvednu se a dojdu pomalu k n\u011bmu. „U\u017e\u00edvej si m\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m mu do ucha, obejmu ho a p\u0159it\u00e1hnu t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Chvilinku jen tak stoj\u00edme v d\u016fv\u011brn\u00e9m objet\u00ed, ale kdy\u017e uc\u00edt\u00edm Tomovu ruku na sv\u00e9m boku, jak se lehce pohybuje a hlad\u00ed m\u011b p\u0159es l\u00e1tku b\u00edl\u00fdch kalhot, pomalu p\u0159ejdu rty z jeho ramene na krk, rukou odhod\u00edm sv\u011btlehn\u011bd\u00e9 prameny vlas\u016f a za\u010dnu ho lehounce hladit jazykem. C\u00edt\u00edm, jak se pod m\u00fdmi vlhk\u00fdmi dotyky chv\u011bje a tiskne m\u011b k sob\u011b s v\u011bt\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed. Tomovy ruce se chop\u00ed m\u00e9ho sn\u011bhob\u00edl\u00e9ho saka, a kdy\u017e ho ze m\u011b lehce sundaj\u00ed, koutkem oka vid\u00edm, jak let\u00ed vzduchem, odhozen\u00e9 na Tomovu kytaru. Zachyt\u00ed se jen tak tak na otev\u0159en\u00e9m v\u00edku, aby se nesvezlo k zemi, ale kdy\u017e se jeho pohyb ust\u00e1l\u00ed, z\u016fstane v klidu le\u017eet. Ud\u011bl\u00e1m to sam\u00e9 s Tomov\u00fdm sakem a pokus\u00edm se ho hodit tak \u0161ikovn\u011b, aby neshodilo to moje. Povede se mi to, tak\u017ee te\u010f se na\u0161e saka obj\u00edmaj\u00ed na v\u00edku Tomovy vysn\u011bn\u00e9 \u010dern\u00e9 kytary, le\u017e\u00edc\u00ed na m\u00e9m b\u00edl\u00e9m klav\u00edru, stejn\u011b tak jako my dva.<\/p>\n

\n

\n

Mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, jak\u00fd tyhle dv\u011b barvy… \u010dern\u00e1 a b\u00edl\u00e1\u2026 tvo\u0159\u00ed n\u00e1dhern\u00fd kontrast. Jako my dva… \u010dern\u00fd a b\u00edl\u00fd… Bill a Tom… dv\u011b jm\u00e9na spojuj\u00edc\u00ed se v jeden celek, pat\u0159\u00edc\u00ed k sob\u011b od prvn\u00edho nadechnut\u00ed, stejn\u011b jako ohe\u0148 a voda, vz\u00e1jemn\u011b se ovliv\u0148uj\u00edc\u00ed, podporuj\u00edc\u00ed i ni\u010d\u00edc\u00ed, ale v\u017edy p\u0159edev\u0161\u00edm miluj\u00edc\u00ed se \u0161\u00edlenou l\u00e1skou. Zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1me v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed toho, co bude n\u00e1sledovat, aby na\u0161e l\u00e1ska mohla d\u00e1l r\u016fst a s\u00edlit… Postupn\u011b se k n\u00ed dost\u00e1v\u00e1me p\u0159es miliony knofl\u00ed\u010dk\u016f na ko\u0161il\u00edch, rozbalujeme sv\u016fj prot\u011bj\u0161ek t\u0159esouc\u00edma se rukama, abychom mohli vz\u00e1jemn\u011b hladit jeden druh\u00e9ho po sv\u00fdch nah\u00fdch hork\u00fdch t\u011blech. Z nervozity se chvilku oba zasekneme na man\u017eet\u00e1ch, jsme jako netrp\u011bliv\u00ed mal\u00ed kluci, sm\u011bjeme se svoj\u00ed ne\u0161ikovnosti, ale i tenhle probl\u00e9m je za chvilku za\u017eehn\u00e1n. Na\u0161e o\u010di se setkaj\u00ed v jednom okam\u017eiku, aby se do sebe mohly s d\u016fv\u011brou a l\u00e1skou pono\u0159it a z\u016fstat v sob\u011b napo\u0159\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n

autor: Janule<\/strong><\/strong>betread: Janik<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL \u00a0 „Poj\u010fte d\u00e1l, p\u00e1nov\u00e9,“ pozve n\u00e1s Gustav, a kdy\u017e se objev\u00ed cel\u00e1 jeho postava v \u010dern\u00e9m obleku a s b\u00edl\u00fdm ubrouskem p\u0159ehozen\u00fdm p\u0159es ruku, dojde mi, jakou m\u00e1 dneska funkci. Dokonce m\u00e1 i na saku cedulku se jm\u00e9nem „GUSTAV<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-17533","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17533","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17533"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17533\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79434260,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17533\/revisions\/79434260"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17533"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17533"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17533"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}