{"id":17535,"date":"2008-06-16T17:00:00","date_gmt":"2008-06-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17496"},"modified":"2008-06-16T17:00:00","modified_gmt":"2008-06-16T16:00:00","slug":"hotelovy-pokoj-26-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/16\/hotelovy-pokoj-26-konec\/","title":{"rendered":"Hotelov\u00fd pokoj 26. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

„Miluju t\u011b, Tome.“<\/div>\n
Ta slova mi po\u0159\u00e1d rezonovala v hlav\u011b a j\u00e1 m\u011bl pocit, jako bych nemohl pochopit jejich prav\u00fd v\u00fdznam. Jako kdybych nech\u00e1pal, jak to mysl\u00ed. Ml\u010dky jsem na n\u011bj z\u00edral, neschopn\u00fd jedin\u00e9ho slova. Stopa po slze, kterou jsem na jeho tv\u00e1\u0159i set\u0159el, u\u017e d\u00e1vno oschla a j\u00e1 po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, co mu \u0159\u00edct.<\/div>\n
Smutn\u011b se na m\u011b usm\u00e1l. „J\u00e1 to necht\u011bl, ale stalo se to. Nechci t\u011b s t\u00edm zat\u011b\u017eovat, jen jsem cht\u011bl, abys to v\u011bd\u011bl. Abys v\u011bd\u011bl, co pro m\u011b znamen\u00e1\u0161.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b stra\u0161n\u011b moc r\u00e1d, Bille…“<\/div>\n
„Ale l\u00e1ska to nen\u00ed, vi\u010f?“ doplnil moji nedokon\u010denou v\u011btu.<\/div>\n
\n
*<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed s takov\u00fdm ne\u010diteln\u00fdm v\u00fdrazem. Pochopil jsem, jsem p\u0159ece jeho dvoj\u010de, v\u0161echno mezi n\u00e1mi nemus\u00ed b\u00fdt vy\u0159\u010den\u00e9, aby bylo jasno.<\/div>\n
V\u00edm, \u017ee to pro n\u011bj musel b\u00fdt \u0161ok. I pro m\u011b to byl \u0161ok, kdy\u017e jsem to zjistil, ale muselo to ven. U\u017e jsem to nemohl skr\u00fdvat a tajit. Zoufale jsem cht\u011bl, aby to v\u011bd\u011bl. Mo\u017en\u00e1 jsem \u010dekal, \u017ee \u0159ekne n\u011bco podobn\u00e9ho, ale sp\u00ed\u0161 ne. Je mi jasn\u00fd, \u017ee to mus\u00edm br\u00e1t realisticky. Jen v poh\u00e1dk\u00e1ch se p\u0159ece d\u011bj\u00ed z\u00e1zraky. Stra\u0161n\u011b bych si p\u0159\u00e1l, abych i j\u00e1 za\u017eil n\u011bjak\u00fd ten z\u00e1zrak, ale z\u0159ejm\u011b mi to nen\u00ed souzeno… mo\u017en\u00e1 je t\u00edm z\u00e1zrakem to, \u017ee jsem se zamiloval. Kdo v\u00ed?<\/div>\n
Sklopil jsem hlavu. Moje srdce, je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed pln\u00e9 bou\u0159liv\u00fdch pocit\u016f, bylo n\u00e1hle podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00e9. I v hlav\u011b jsem m\u011bl podobn\u00e9 pr\u00e1zdno. Prvotn\u00ed \u00faleva z toho, \u017ee jsem mu \u0159ekl pravdu, byla najednou vyst\u0159\u00eddan\u00e1 otup\u011bl\u00fdm pocitem nicoty.<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem si boxerky, povaluj\u00edc\u00ed se na zemi vedle postele a zimom\u0159iv\u011b si p\u0159ejel dlan\u011bmi po nah\u00fdch pa\u017e\u00edch. Ten chlad, kter\u00fd najednou naplnil pokoj, pronikl i do m\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„Tohle je asi konec, vi\u010f?“ za\u0161eptal jsem. O\u010di m\u011b p\u00e1lily, ale z\u016fstaly kupodivu \u00fapln\u011b such\u00e9. Pod\u00edval jsem se na Toma. Le\u017eel v m\u00e9 posteli, op\u0159en\u00fd o loket, jen ledabyle zakryt\u00fd dekou a jeho o\u010di bloudily po b\u00edl\u00fdch st\u011bn\u00e1ch hotelov\u00e9ho pokoje. „V hotelov\u00e9m pokoji to v\u0161echno za\u010dalo, tady to i skon\u010d\u00ed.“<\/div>\n
Lehce si odka\u0161lal. „Nechci, aby to skon\u010dilo.“<\/div>\n
P\u0159i\u0161el mi najednou tak d\u011btinsk\u00fd. „Ale Tome, u\u017e jsem ti p\u0159ece kolikr\u00e1t \u0159\u00edkal, \u017ee \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee m\u00edt v\u0161echno, co chce.“<\/div>\n
„Pro\u010d to mus\u00ed\u0161 d\u011blat tak slo\u017eit\u00fd?“ zeptal se.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010dil jsem rameny.<\/div>\n
„Pro\u010d to chce\u0161 skon\u010dit?“ up\u0159en\u011b se mi zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e. Jenom\u017ee jeho v\u00fdraz byl po\u0159\u00e1d tak neur\u010dit\u00fd, neproniknuteln\u00fd… za\u010d\u00ednalo mi to v\u0161echno doch\u00e1zet a bylo mi jasn\u00e9, \u017ee moje perfektn\u00ed sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed tady u\u017e dlouho nebude.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu s tebou d\u00e1l sp\u00e1t, kdy\u017e ke mn\u011b nec\u00edt\u00ed\u0161 to sam\u00e9,“ \u0159ekl jsem odhodlan\u011b. „Dokud jsem to nev\u011bd\u011bl, dokud jsem nev\u011bd\u011bl, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm, bylo to jin\u00e9. Sex s tebou, milov\u00e1n\u00ed… bylo to skv\u011bl\u00fd, ale nechci bejt jen n\u011bkdo, za k\u00fdm zajde\u0161, kdy\u017e to bude\u0161 pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
„Chce\u0161 bejt rad\u0161i s\u00e1m?“ p\u0159eru\u0161il m\u011b ost\u0159e.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl. „Asi jo. Nem\u00e1m to promy\u0161len\u00fd, Tome, nepl\u00e1noval jsem to, to mi v\u011b\u0159. Ale po dne\u0161n\u00ed noci u\u017e to prost\u011b d\u00e1l nejde. Nechci bejt jeden mezi ostatn\u00edmi, chci bejt jedinej.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 jsi jedinej,“ pronesl neur\u010dit\u011b.<\/div>\n
„Nejsem Tome, nejsem,“ zopakoval jsem smutn\u011b. „Nejsem.“<\/div>\n
Nespokojen\u011b na\u0161pulil pusu.<\/div>\n
„Rad\u0161i bys m\u011bl j\u00edt,“ vyzval jsem ho. Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu z\u00e1dy, abych se nemusel d\u00edvat na jeho nah\u00e9 t\u011blo. „Je pozd\u011b…“<\/div>\n
C\u00edtil jsem, \u017ee \u010dek\u00e1, co ud\u011bl\u00e1m, ale j\u00e1 neud\u011blal nic. V\u016fbec nic. Nev\u00edm, pro\u010d jsem \u0159\u00edkal to, co jsem \u0159ekl, pro\u010d jsem ho poslal pry\u010d, ale najednou to tak prost\u011b bylo. Najednou jsem m\u011bl \u00fapln\u011b jasno. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e to nikdy nebude stejn\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Matrace se zhoupla pod vahou jeho t\u011bla. Sly\u0161el jsem, jak hled\u00e1 sv\u00e9 oble\u010den\u00ed po zemi, jak se obl\u00e9k\u00e1. Celou tu dobu jsem sed\u011bl s nahrben\u00fdmi z\u00e1dy, dlan\u011b p\u0159ilepen\u00e9 na sp\u00e1nky. P\u0159ed o\u010dima se mi objevily jeho plandav\u00e9 d\u017e\u00edny. Zdvihl jsem k n\u011bmu pohled. St\u00e1l p\u0159ede mnou, ruce vra\u017een\u00e9 hluboko v kaps\u00e1ch. Up\u0159en\u011b m\u011b pozoroval, vypadal tak stra\u0161n\u011b v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Nechci to skon\u010dit,“ pronesl ti\u0161e.<\/div>\n
Sklonil se ke mn\u011b. Na p\u00e1r vte\u0159in jsem m\u011bl pocit, \u017ee mi chce d\u00e1t pusu, ale nedotkl se m\u011b. Jen si m\u011b zbl\u00edzka p\u0159em\u011b\u0159il. Pak se narovnal a ode\u0161el.<\/div>\n
*<\/div>\n
Str\u00e1vil jsem cel\u00fd den zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji. Nevy\u0161el jsem ani na j\u00eddlo. Ve\u010der kolem osm\u00e9 mi u\u017e ale tak nesnesiteln\u011b kru\u010delo v b\u0159i\u0161e, \u017ee jsem zvedl sluch\u00e1tko a objednal si n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo na pokoj. Jen sendvi\u010d, nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
Bezmy\u0161lenkovit\u011b jsem p\u0159ep\u00ednal programy a sna\u017eil se nemyslet na Toma. Co pr\u00e1v\u011b asi te\u010f d\u011bl\u00e1? Je s\u00e1m? Mysl\u00ed na m\u011b? Mo\u017en\u00e1 zavolal na n\u011bkter\u00e9 z t\u011bch \u010d\u00edsel, kter\u00e9 mu holky samy strkaj\u00ed do ruky… \u017e\u00e1rliv\u00e9 bodnut\u00ed projelo m\u00fdm srdcem.<\/div>\n
Nemohl jsem bre\u010det, nemohl jsem se vztekat, nic takov\u00fdho. Byl jsem stra\u0161n\u011b otup\u011bl\u00fd a pr\u00e1zdn\u00fd. Jako kdyby mi po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nedo\u0161lo, co se vlastn\u011b stalo. Jako kdybych v\u011b\u0159il, \u017ee je to jen n\u011bjak\u00fd omyl, \u017ee se mi to t\u0159eba jen zd\u00e1. Ale n\u011bkde hluboko uvnit\u0159 v\u00edm, \u017ee se mi to nezd\u00e1. Tom nep\u0159ijde a nevt\u00e1hne m\u011b do n\u00e1ru\u010de a ne\u0159ekne mi, \u017ee ke mn\u011b c\u00edt\u00ed to sam\u00e9. Nejsem naivn\u00ed. V\u017edy\u0165 i Reden<\/em> m\u011blo z\u016fstat jen za dve\u0159mi hotelov\u00e9ho pokoje… Nikdy nem\u011blo poznat denn\u00ed sv\u011btlo, skryt\u00e9 v hlubok\u00e9 tm\u011b noci, nevy\u0159\u010den\u00e1 slova, s\u00edla okam\u017eiku… bez budoucnosti.<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed m\u011b upozornilo, \u017ee sendvi\u010d bude z\u0159ejm\u011b tady.<\/div>\n
Otev\u0159el jsem dve\u0159e. Za nimi ale m\u00edsto hotelov\u00e9 slu\u017eby st\u00e1l Tom.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl ti\u0161e. „M\u016f\u017eu d\u00e1l?“<\/div>\n
Ml\u010dky jsem ustoupil ze dve\u0159\u00ed, aby mohl proj\u00edt.<\/div>\n
Sta\u010dil jen z\u00e1van v\u016fn\u011b jeho t\u011bla, kdy\u017e m\u011b m\u00edjel, moje smysly byly velmi citliv\u00e9, zjit\u0159en\u00e9, vn\u00edmal jsem to tis\u00edckr\u00e1t siln\u011bji ne\u017e obvykle.<\/div>\n
Zastavil se uprost\u0159ed pokoje. „Na co se d\u00edv\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Na nic,“ s\u00e1hl jsem po ovlada\u010di a televizi vypnul. Z\u016fstal jsem st\u00e1t asi dva kroky od n\u011bj.<\/div>\n
Oto\u010dil se ke mn\u011b \u010delem.<\/div>\n
„Cos cel\u00fd den d\u011blal?“<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny. „Nic, spal jsem.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl. „Hm… zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b?“<\/div>\n
Povzdechl jsem si. „Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b. „Co jsi \u010dekal, \u017ee ud\u011bl\u00e1m?“<\/div>\n
„Ne\u010dekal jsem od tebe nic, Tome. L\u00e1ska se ned\u00e1 vynutit.“<\/div>\n
„Blbost,“ odsekl mi na\u0161tvan\u011b, „nebu\u010f patetickej.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem s tebou mluvit.“<\/div>\n
Znovu Reden<\/em>…<\/div>\n
D\u00edval jsem se na jeho rty, jak se pomalu otev\u00edraj\u00ed… red langsam, bitte…nicht zu schnell…<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159ebuju \u010das, Bille,“ \u0159ekl ti\u0161e po mal\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 \u010das, aby sis ujasnil, co ke mn\u011b c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Co kdy\u017e ale nakonec zjist\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed ono?“<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny. „J\u00e1 nev\u00edm, Bille. Je to pro m\u011b stra\u0161n\u011b nov\u00fd, je to nebezpe\u010dn\u00fd… napadlo t\u011b n\u011bkdy, \u017ee takov\u00fdhle vztah vlastn\u011b nem\u00e1 budoucnost? Nechci ti lh\u00e1t… ale nechci to ani skon\u010dit, to v\u00edm.“<\/div>\n
„Jen kv\u016fli tomu, \u017ee n\u00e1m to klape v posteli?“<\/div>\n
Bezmocn\u011b rozhodil rukama. „M\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d tolik ot\u00e1zek. J\u00e1 nev\u00edm. Neum\u00edm ti na to d\u00e1t odpov\u011b\u010f.“<\/div>\n
„Nikdy jsi nad n\u00e1mi neuva\u017eoval? Jenom jsi se mnou spal a kdy\u017e jsi vypadl z moj\u00ed postele, nezaj\u00edmal jsem t\u011b?“ vyk\u0159ikl jsem ubl\u00ed\u017een\u011b.<\/div>\n
„To ne, Bille, v\u00ed\u0161 s\u00e1m dob\u0159e, \u017ee to je blbost,“ t\u011bkal o\u010dima po podlaze kolem na\u0161ich nohou. „Ale d\u011bs\u00ed m\u011b, \u017ee to p\u0159erostlo v n\u011bco v\u00edc. S\u00e1m se v sob\u011b nevyzn\u00e1m. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, kdy\u017e jsme spolu, je mi stra\u0161n\u011b fajn. Nikdy jsem s nik\u00fdm nepoznal to, co s tebou. Ale j\u00e1 nev\u00edm, jestli to je l\u00e1ska. J\u00e1 to prost\u011b nev\u00edm.“<\/div>\n
Pora\u017een\u011b jsem sklopil hlavu.<\/div>\n
U\u017e nikdy v\u00edc Reden.<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Od toho ve\u010dera, kdy jsme spolu naposledy mluvili o na\u0161em vztahu, u\u017e ub\u011bhlo n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f.<\/div>\n
Nespo\u010d\u00edtal bych, kolik bezesn\u00fdch noc\u00ed jsem str\u00e1vil s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na strop sv\u00e9ho pokoje a uva\u017eoval jsem, co d\u00e1l. Ale vlastn\u011b i nad t\u00edm, co se v\u0161echno stalo a pro\u010d se to stalo. Nena\u0161el jsem odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, jestli jsme za\u010dali \u0161patn\u011b… mo\u017en\u00e1 jsem ji ani nehledal tak moc intenzivn\u011b.<\/div>\n
Uv\u011bdomuju si, \u017ee j\u00e1 a Bill prost\u011b pat\u0159\u00edme k sob\u011b. V\u017edycky to tak bude. I kdyby to nap\u011bt\u00ed a jisk\u0159en\u00ed, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi po\u0159\u00e1d je, i kdyby n\u011bkdy zmizelo, n\u00e1\u0161 vztah se jen zase posune do jin\u00e9 roviny, ale v\u017edycky tu budu j\u00e1 pro n\u011bj a on pro m\u011b. Tomu se ned\u00e1 uniknout. Jsme ka\u017ed\u00fd jedna polovina rozd\u011blen\u00e9 du\u0161e a to se nikdy nezm\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Ze za\u010d\u00e1tku jsem se sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee je dob\u0159e, \u017ee Bill ukon\u010dil to, co mezi n\u00e1mi bylo, ale u\u017e po n\u011bkolika dnech jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak nen\u00ed. \u017de l\u017eu s\u00e1m sob\u011b. Vlastn\u011b mi ani netrvalo tak moc dlouho, abych si p\u0159iznal, \u017ee i j\u00e1 k n\u011bmu c\u00edt\u00edm to sam\u00e9, \u017ee i j\u00e1 se zamiloval. Ano, miluju Billa. Miluju ho stra\u0161n\u011b moc, ale m\u00e1m strach mu to \u0159\u00edct. Uv\u011bdomuju si toti\u017e, \u017ee spole\u010dnost, ve kter\u00e9 \u017eijeme, rozhodn\u011b nen\u00ed p\u0159ipraven\u00e1 p\u0159ijmout n\u011bco tak skand\u00e1ln\u00edho, jako je l\u00e1ska mezi n\u00e1mi dv\u011bma a nejsem si jist\u00fd, jestli by se n\u00e1m poda\u0159ilo udr\u017eet n\u00e1\u0161 vztah v tajnosti. Bou\u0159i v p\u0159\u00edstavu neskryje\u0161… a na\u0161e l\u00e1ska by rozhodn\u011b bou\u0159\u00ed byla.<\/div>\n
Jsem te\u010f s\u00e1m doma v na\u0161em berl\u00ednsk\u00e9m byt\u011b. Je to u\u017e \u010dty\u0159i t\u00fddny, co Bill odjel do st\u00e1t\u016f… \u00fadajn\u011b aby si zlep\u0161il angli\u010dtinu, ale j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee mi chce d\u00e1t \u010das. Ten posledn\u00ed.<\/div>\n
Chyb\u00ed mi. Stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed. Nem\u00e1 smysl to p\u0159ed sebou samotn\u00fdm skr\u00fdvat. Mysl\u00edm na n\u011bj v\u011bt\u0161inu doby, kdy jsem vzh\u016fru, a pozd\u011b v noci, kdy\u017e jdu sp\u00e1t, vzpom\u00edn\u00e1m, jak\u00e9 to bylo us\u00ednat vedle n\u011bj. Beru do ruky jeho v\u011bci, ob\u010das sp\u00edm v jeho posteli a m\u00e1m chu\u0165 \u0159\u00edct mu pravdu.<\/div>\n
Pak zase ztr\u00e1c\u00edm odvahu. M\u00e1m p\u0159ed sebou posledn\u00edch dvacet\u010dty\u0159i hodin, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
Z\u00edtra… u\u017e z\u00edtra.<\/div>\n
Beru do ruky fotku, kterou jsem na\u0161el p\u0159ed \u010dasem na internetu. Jsme na n\u00ed oba dva s n\u011bjakou fanynkou. Ta fotka je z doby, kdy mezi n\u00e1mi bylo v\u0161echno je\u0161t\u011b bezprobl\u00e9mov\u00e9… kdy jsme o existenci n\u011b\u010deho tak komplikovan\u00e9ho, jako je l\u00e1ska, nem\u011bli ani pon\u011bt\u00ed. Bill se tady tak kr\u00e1sn\u011b usm\u00edv\u00e1, \u00fapln\u011b z\u00e1\u0159\u00ed \u0161t\u011bst\u00edm a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee za ten \u00fasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i m\u016f\u017eu j\u00e1. Pamatuju si, jak se tehdy na\u0161e ruce setkaly za jej\u00edmi z\u00e1dy a p\u0159es jej\u00ed hlavu se na m\u011b tak kr\u00e1sn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
P\u0159istihnu se, \u017ee i j\u00e1 se nad tou fotkou usm\u00edv\u00e1m. U\u017e v\u00edm, co mu \u0159eknu, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Kdesi v hloubi du\u0161e jsem se rozhodl u\u017e d\u00e1vno.<\/div>\n
N\u011bkdy stoj\u00ed za to postavit se proti v\u0161em…<\/div>\n
KONEC<\/p>\n<\/div>\n
Tak jak u\u017e je u m\u00fdch kapitolovek zvykem, nesm\u00ed chyb\u011bt m\u016fj proslov za t\u00edm sl\u016fvkem \u00b4KONEC\u00b4. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Pov\u00eddka vznikla jako dojem z jedn\u00e9 zap\u00e1len\u00e9 diskuse na t\u00e9ma, jak asi vypad\u00e1 skute\u010dn\u00fd \u017eivot na\u0161ich mil\u00fdch dvoj\u010d\u00e1tek. P\u0159em\u00fd\u0161lela jsem nad t\u00edm a p\u0159i\u0161el Hotelov\u00fd pokoj jako parafr\u00e1ze na Reden. Jak se mi tahle p\u00edsni\u010dka d\u0159\u00edv nikdy nel\u00edbila, od ur\u010dit\u00e9 doby m\u00e1 pro m\u011b velk\u00fd v\u00fdznam. A tahle pov\u00eddka je vlastn\u011b jej\u00ed oslavou. Proto pov\u00eddka kon\u010d\u00ed i tak, jak kon\u010d\u00ed. Ani dob\u0159e, ani \u0161patn\u011b. Jako Reden. Ka\u017ed\u00fd si m\u016f\u017ee p\u0159edstavit konec, jak\u00fd mu nejv\u00edc vyhovuje a tak to m\u00e1 b\u00fdt.<\/em><\/div>\n
Tuhle pov\u00eddku bych cht\u011bla v\u011bnovat v\u0161em, kte\u0159\u00ed v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee sv\u011bt je kr\u00e1snej a \u017eivot m\u00e1 smysl, a p\u0159edev\u0161\u00edm Januli za jej\u00ed nesm\u00edrn\u011b pozitivn\u00ed \u017eivotn\u00ed filozofie a neuv\u011b\u0159itelnou energii, se kterou se do v\u0161eho vrh\u00e1 – m\u00e1\u0161 pravdu, i kdy\u017e se n\u011bkdy kv\u016fli tomu roz\u010diluju, ve skrytu du\u0161e jsem za to r\u00e1da. D\u00edky Jani :-).<\/em><\/div>\n
D\u011bkuju v\u0161em za skv\u011bl\u00e9 reakce, kter\u00e9 tuhle pov\u00eddku od za\u010d\u00e1tku doprov\u00e1zely. Moc to pro m\u011b znamen\u00e1 a budu se sna\u017eit, aby i dal\u0161\u00ed v\u00fdtvory z m\u00e9 d\u00edlny nezklamaly.<\/em><\/div>\n
M\u00e1m v\u00e1s r\u00e1da,<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Michelle<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. „Miluju t\u011b, Tome.“ Ta slova mi po\u0159\u00e1d rezonovala v hlav\u011b a j\u00e1 m\u011bl pocit, jako bych nemohl pochopit jejich prav\u00fd v\u00fdznam. Jako kdybych nech\u00e1pal, jak to mysl\u00ed. Ml\u010dky jsem na n\u011bj z\u00edral, neschopn\u00fd jedin\u00e9ho slova. Stopa po slze, kterou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[121],"tags":[],"class_list":["post-17535","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hotelovy-pokoj"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17535","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17535"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17535\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17535"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17535"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17535"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}