{"id":17549,"date":"2008-06-15T16:00:00","date_gmt":"2008-06-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17510"},"modified":"2008-06-15T16:00:00","modified_gmt":"2008-06-15T15:00:00","slug":"muj-zlobivej-model-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/15\/muj-zlobivej-model-6\/","title":{"rendered":"M\u016fj zlobivej model 6."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, bylo by zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ho znovu potkat po tak dlouh\u00e9 dob\u011b\u2026 Ale nep\u0159eju si nic jin\u00fdho, ne\u017e abych jej je\u0161t\u011b jednou uvid\u011bl\u2026 tak stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed, \u017ee jsem po n\u011bm pojmenoval i psa\u2026 p\u0159ipad\u00e1m si sm\u011b\u0161nej,“ \u0161pitl ti\u0161e a zklaman\u011b sklonil tv\u00e1\u0159, aby Bill nevid\u011bl, \u017ee ti\u0161e bre\u010d\u00ed\u2026 Tomu se v\u0161ak kone\u010dn\u011b v\u0161echno vyjasnilo\u2026 Jak mohl v\u011b\u0159it t\u011bm hloup\u00fdm \u0159e\u010dem a takhle jim nalet\u011bt?! Jak to mohli v\u016fbec rodi\u010de ud\u011blat, \u017ee je takhle cht\u011bli roze\u0161tvat\u2026 a dokonce se to i poda\u0159ilo\u2026 alespo\u0148 tedy v jednom p\u0159\u00edpad\u011b\u2026<\/div>\n
„P\u016fjdu si u\u017e lehnout, ano? Zejtra m\u00e1m to focen\u00ed tak\u2026 dobrou, Tome,“ \u0161eptl Bill a d\u0159\u00edv ne\u017e stihl Tom zvednout skl\u00ed\u010den\u00fd pohled, byl Bill u\u017e pry\u010d\u2026<\/div>\n
Rychl\u00fdmi kroky ut\u00edkal a\u017e k Tomov\u011b posteli, kam hned hupsnul a dal si pod tv\u00e1\u0159 velik\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek, aby Tom nesly\u0161el jeho pl\u00e1\u010d\u2026 Nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, \u017ee by mu tohle ud\u011blala vlastn\u00ed mamka\u2026 \u017ee by mu takhle nechutn\u011b a o\u0161kliv\u011b lhala\u2026 v tenhle moment ji nesn\u00e1\u0161el\u2026 ne Toma, ale ji! Ji a tak\u00e9 t\u00e1tu, kter\u00fd zase lhal Tomovi\u2026 Bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se zapomenout. Sna\u017eil se zapomenout na v\u0161echna ta l\u00e9ta, co jako malej plakal po noc\u00edch s\u00e1m ve sv\u00e9 post\u00fdlce, zat\u00edmco mu Tomovo hlubok\u00e9 objet\u00ed nahrazoval jenom velik\u00fd ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek\u2026 Sna\u017eil se zapomenout na ty smutn\u00e9 narozeniny a V\u00e1noce, kdy\u017e se z v\u00e1no\u010dn\u00edho strome\u010dku t\u011b\u0161il s\u00e1m a narozeniny slavil tak\u00e9 osam\u011bl\u00fd\u2026 sna\u017eil se zapomenout na v\u0161echny ty hnusn\u00e9 l\u017ei, kter\u00e9 mu mamka navykl\u00e1dala. Mo\u017en\u00e1 to myslela dob\u0159e, necht\u011bla, aby byl smutn\u00fd, a cht\u011bla, aby d\u0159\u00edv zapomn\u011bl\u2026 jenom\u017ee takhle daleko zaj\u00edt nemusela\u2026 Bill se prudce posadil a p\u0159es z\u00e1voj slz ani nevid\u011bl. Jeho srd\u00ed\u010dko u\u017e \u00fapln\u011b zapomn\u011blo na n\u011bjak\u00e9 \u0161k\u00e1dlen\u00ed br\u00e1\u0161ky a d\u011bl\u00e1n\u00ed mu naschv\u00e1l\u016f, u\u017e si toho chud\u00e1\u010dek u\u017eil dost\u2026 a trp\u011bl stejn\u011b jako on.U\u017e mu v\u00edc ubli\u017eovat necht\u011bl. A proto se rozhodl j\u00edt s pravdou ven! Ted hned!\u2026<\/div>\n
\n
Jeho nohy se ti\u0161e spustily pod\u00e9l postele a on se pomal\u00fdmi a tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky vydal dol\u016f, kde u\u017e Tomi spokojen\u011b spal, zachuml\u00e1n v dece a u nohou gau\u010de byl str\u00e1\u017een Billem, kter\u00fd hrav\u011b okusoval svou hra\u010dku. Bill si rychle set\u0159el slzy a ti\u0161e vydechl. Ti\u0161e jako my\u0161ka se p\u0159ipl\u00ed\u017eil a\u017e ke stolku, kde si opatrn\u011b klekl. Jeho pohled l\u00e1skypln\u011b jezdil po tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho dvoj\u010d\u00e1tka a slzy te\u010f u\u017e zm\u00e1\u010dely ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jeho tv\u00e1\u0159e. Tomova tv\u00e1\u0159 na n\u011bj p\u016fsobila neskute\u010dn\u011b mile. Jeho o\u010dka se sem tam jemn\u011b zachv\u011bla a on ob\u010das rozko\u0161n\u011b zavrt\u011bl \u010dum\u00e1\u010dkem. Jeho rt\u00edky byly zvln\u011bny do spokojen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, av\u0161ak jeho dlan\u011b nev\u011bdomky osah\u00e1valy voln\u00e9 m\u00edste\u010dko vedle. Bill se p\u0159ekvapen\u011b d\u00edval, jak se jeho br\u00e1\u0161ka najednou za\u010dal nespokojen\u011b ml\u00edt a ti\u0161e kn\u00edkat. Do o\u010d\u00ed mu padla Tomova ruka, kter\u00e1 jakoby n\u011bco hledala. Ti\u0161e vzlykl a n\u011b\u017en\u011b propletl sv\u00e9 prsty s t\u011bmi jeho\u2026 Bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co se takhle vz\u00e1jemn\u011b dotkli a Tom tenhle dotek uc\u00edtil dokonce i ve snu.
„Bille\u2026“ ti\u0161e zana\u0159\u00edkal a zoufale vydechl. Bill se s tich\u00fdm pl\u00e1\u010dem p\u0159itiskl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee k jeho tv\u00e1\u0159i a uc\u00edtil, jak se Tom pomalounku zklidnil a dokonce ani jeho srd\u00ed\u010dko tak zb\u011bsile netlouklo.
„Jsem tady, Tome\u2026 jsem u tebe,“ za\u0161eptal a musel sv\u016fj zoufal\u00fd pl\u00e1\u010d pln\u00fd zklam\u00e1n\u00ed ti\u0161it do Tomova pol\u0161t\u00e1\u0159ku. U\u017e to prost\u011b ne\u0161lo vydr\u017eet\u2026 Jak mohl myslet, \u017ee by na n\u011bj n\u011bkdy zapomn\u011bl?! Jak v\u016fbec mohl o sv\u00e9m dvoj\u010deti takhle pochybovat?!<\/div>\n
Najednou v\u0161ak uc\u00edtil, \u017ee se t\u011blo vedle n\u011bj malinko pohnulo a rozespal\u00e1 o\u010dka se sna\u017eila identifikovat osobu, kter\u00e1 ti\u0161e plakala do jeho pol\u0161t\u00e1\u0159ku.
„Bille?“ \u0161pitl a n\u011b\u017en\u011b nadzvedl dv\u011bma prsty tu kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159, kterou te\u010f zdobila jenom p\u0159irozen\u00e1 kr\u00e1sa – ne kr\u00e1sa l\u00ed\u010didel nebo r\u016fzn\u00fdch make-up\u016f. „Ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ zeptal se ti\u0161e a posadil se, aby ud\u011blal vedle sebe m\u00edste\u010dko, je\u0161t\u011b pro tuhle jednu os\u016fbku.
„J\u00e1 bych ti cht\u011bl… tedy, j\u00e1 ti mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct, Tome,“ za\u0161tkal Bill, zat\u00edmco si pomalounku st\u00edral slzi\u010dky, kter\u00e9 mu sm\u00e1\u010dely jeho kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159.
„A nepo\u010dkalo by to do r\u00e1na? Jestli jde o Tomase, tak jej m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t sem,“ pousm\u00e1l se mile Tom, kter\u00fd byl stra\u0161liv\u011b unaven\u00fd.
„Ne, o Tomase nejde. Tome, j\u00e1 bych to do r\u00e1na u\u017e nevydr\u017eel… neusnul bych,“ p\u00edpl, a kdy\u017e uc\u00edtil, jak se k n\u011bmu Tom lehce skl\u00e1n\u011bl, vypla\u0161en\u011b se mu d\u00edval do tv\u00e1\u0159e.
„C-co d\u011bl\u00e1\u0161?“ p\u00edpl. To u\u017e v\u0161ak Tomova b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f jemn\u011b pohladila jeho tv\u00e1\u0159, jak mu lehk\u00fdmi pohyby st\u00edraly slzy. „Neplakej, a klidn\u011b mi \u0159ekni, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed, hmm?“ pob\u00eddl jej a ze stolku mu podal kapesn\u00ed\u010dek. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale Bill mu v tuhle chv\u00edli p\u0159ipadal neskute\u010dn\u011b bezbrann\u00fd\u2026 Takhle jej vlastn\u011b vid\u011bl \u00fapln\u011b poprv\u00e9. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 pot\u00ed\u017ee v pr\u00e1ci nebo v rodin\u011b\u2026 ale kdy\u017e vid\u011bl, jak po\u0159\u00e1d ti\u0161e plakal, vylou\u010dil, \u017ee by se jednalo jenom o rodinn\u00fd probl\u00e9m\u2026 Najednou v\u0161ak c\u00edtil n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho\u2026 C\u00edtil, \u017ee mu na t\u00e9hle os\u016fbce moc z\u00e1le\u017e\u00ed. Ale pro\u010d?! V\u017edy\u0165 to byl jenom ciz\u00ed model, kter\u00fd s n\u00edm m\u011bl str\u00e1vit asi tak dva t\u00fddny a pak znovu odlet\u011bt. Tak pro\u010d najednou nechce, aby se do Magdeburgu vracel?!<\/div>\n
„Tome\u2026 j\u00e1, j\u00e1 nev\u00edm, jak ti to \u0159\u00edct\u2026 stra\u0161liv\u011b jsem ti ubl\u00ed\u017eil\u2026 j\u00e1 ti lhal\u2026 a byl jsem na tebe tak zlej,“ jeho sl\u016fvka byla pozm\u011bn\u011bna t\u00f3nem pl\u00e1\u010de, kter\u00fd v sob\u011b nedok\u00e1zal udusit.
„Bille, j\u00e1 ti nerozum\u00edm. V \u010dem jsi mi lhal?“ \u0161eptl ti\u0161e Tom a nech\u00e1pav\u011b sledoval, jak se Billovy rty lehce chv\u011bly poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e vzlykl \u2026<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit… p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jsem nev\u011bd\u011bl, nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ti t\u00e1ta tak\u00e9 lhal, stejn\u011b jako m\u011b m\u00e1ma, a -“ n\u00e1hle byl jeho proslov zastaven.
„J-jakej t\u00e1ta?! A jak\u00e1 m\u00e1ma?!“ Tomovy o\u010di nech\u00e1pav\u011b poletovaly po tv\u00e1\u0159i \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu najednou u\u017e nep\u0159ipadal tak ciz\u00ed. „Bille? Tak vysv\u011btl\u00ed\u0161 mi to, pros\u00edm?“ te\u010f byl u\u017e zcela probuzen a pomalounku mu doch\u00e1zel v\u00fdznam Billov\u00fdch slov.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee m\u011b te\u010f bude\u0161 nesn\u00e1\u0161et, ale alespo\u0148 m\u011b vyslechni, m\u011b mamka lhala\u2026 a j\u00e1 j\u00ed prost\u011b nalet\u011bl\u2026 byl jsem d\u00edt\u011b,“ vydechl a drobn\u00fdma ru\u010dkama si ot\u00edral obli\u010dej. Tom v\u0161ak pohotov\u011b vysko\u010dil z gau\u010de a se zoufal\u00fdm v\u00fdrazem se zhroutil dol\u016f na zem.
„Tak tys byl d\u00edt\u011b\u2026 To t\u011b ale v\u016fbec neomlouv\u00e1, pro\u010d jsi mi lhal. Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?! Pro\u010d jsi mi ubl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc?! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 nebyl d\u00edt\u011b?! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 jsem neposlouchal od t\u00e1ty hnusn\u00fd kecy?! Ale j\u00e1 jim nikdy nev\u011b\u0159il, proto\u017ee jsi byl po\u0159\u00e1d u mn\u011b\u2026 Bo\u017ee m\u016fj, Bille… ty… ty to nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt,“ jeho k\u0159ik, kter\u00fd v Billovi vzbuzoval je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed zoufalstv\u00ed, se pomalu m\u011bnil v nal\u00e9hav\u00fd pl\u00e1\u010d\u2026 Nemohl tomu uv\u011b\u0159it\u2026 Ten sebev\u011bdom\u00fd a rozmazlen\u00fd kluk\u2026 ten dokonale sexy p\u0159ita\u017eliv\u00fd model\u2026 ta neskonale tvrdohlav\u00e1 osobnost… tohle v\u0161echno bylo jeho dvoj\u010de\u2026<\/div>\n
A\u017e te\u010f si mohl pln\u011b uv\u011bdomit, jak jsou si vlastn\u011b podobn\u00ed. Tehdy nad t\u00edm neuva\u017eoval, ale te\u010f m\u011bl k tomu mnohem v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fvody.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi sem vlastn\u011b p\u0159i\u0161el?“ \u0161eptl tichou ot\u00e1zku na chlapce, kr\u010d\u00edc\u00edho se na gau\u010di a zachumlan\u00e9ho v tepl\u00e9 dece, kter\u00e1 u\u017e stihla nas\u00e1knout slan\u00fdma kapi\u010dkama jeho bolesti.“Ud\u011blat ze m\u011b \u0161a\u0161ka? Nebo mi to snad chce\u0161 v\u0161echno vr\u00e1tit? Kruci, Bille, tak mi te\u010f \u0159ekni, pro\u010d ses vr\u00e1til?!“ necht\u011bl k\u0159i\u010det, ale te\u010f za n\u011bj mluvilo zoufalstv\u00ed. Zoufalstv\u00ed \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu se te\u010f \u00fapln\u011b zm\u011bnil cel\u00fd \u017eivot. A sta\u010dil k tomu jenom jeden jedin\u00fd den.
„Tomi, j\u00e1-“ \u0161pitl a vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dkama pozoroval, jak jeho bratr vst\u00e1v\u00e1.
„Ne\u0159\u00edkej mi tak! Ta osoba, kter\u00e1 mi tak sm\u011bla \u0159\u00edkat, z\u016fstala v Magdeburgu. Ty se\u0161 n\u011bkdo \u00fapln\u011b jinej\u2026 jdi pry\u010d, pros\u00edm,“ vydechl skl\u00ed\u010den\u011b a uk\u00e1zal rukou na horn\u00ed patro. Bill ti\u0161e vstal a s jemn\u00fdm pl\u00e1\u010dem se vydal ke schod\u016fm.
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem ti lhal\u2026 mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem ti to p\u0159i\u0161el i v\u0161echno vr\u00e1tit\u2026 jenom\u017ee jsem to po\u0159\u00e1d j\u00e1, kdo je tv\u00fdm dvoj\u010detem. Tak pro\u010d nep\u0159ijde\u0161 ke mn\u011b a ne\u0159ekne\u0161 mi – ahoj, jsem tv\u016fj br\u00e1\u0161ka, jaks to pl\u00e1noval?! Nebo ti fakt, \u017ee pr\u00e1v\u011b j\u00e1 jsem tv\u00e9 dvoj\u010de, zm\u011bnilo pl\u00e1ny?“ te\u010f se zase neodleh\u010dil od k\u0159iku Bill. Prost\u011b mu to musel \u0159\u00edct a pot\u00e9 se urychlen\u011b rozb\u011bhl nahoru, kde sebou pra\u0161til na postel a plakal snad je\u0161t\u011b zoufaleji, proto\u017ee te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee o br\u00e1\u0161ku p\u0159i\u0161el. Tom z\u016fstal zmaten\u011b sed\u011bt dole, kde zoufale drtil pol\u0161t\u00e1\u0159ek, ke kter\u00e9mu se nal\u00e9hav\u011b tulil.<\/div>\n
Jeho slzy st\u00e9kaly po cel\u00e9 jeho tv\u00e1\u0159i a on nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, \u017ee je tady… Bill byl znovu u n\u011bj…<\/div>\n
\u010clov\u011bk, kter\u00e9ho tou\u017eil potkat u\u017e 12 let, je znovu tady u n\u011bj\u2026 vr\u00e1til se\u2026 Postavil se mamce na odpor a ode\u0161el sem do Berl\u00edna\u2026 A to za Tomem\u2026 Hlavn\u011b tedy za Tomem, n\u011bjak\u00e1 reklama nebo focen\u00ed, \u010di p\u0159ehl\u00eddka, to byly jenom men\u0161\u00ed pomocn\u00e9 v\u00fdmluvy\u2026 Byl stra\u0161liv\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale tak\u00e9 neskute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd\u2026 Tak pro\u010d na n\u011bj vlastn\u011b k\u0159i\u010del?!<\/div>\n
V horn\u00edm pat\u0159e Bill\u00ed u\u017e neplakal, proto\u017ee jeho mysl se oddala neklidn\u00e9mu sp\u00e1nku. Chud\u00e1\u010dek zaspinkal na zemi, jak si hr\u00e1l se sv\u00fdm mor\u010d\u00e1tkem, kter\u00e9 si vzal nahoru sebou…<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kaybetaread: Janule „V\u00ed\u0161, bylo by zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ho znovu potkat po tak dlouh\u00e9 dob\u011b\u2026 Ale nep\u0159eju si nic jin\u00fdho, ne\u017e abych jej je\u0161t\u011b jednou uvid\u011bl\u2026 tak stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed, \u017ee jsem po n\u011bm pojmenoval i psa\u2026 p\u0159ipad\u00e1m si sm\u011b\u0161nej,“ \u0161pitl ti\u0161e a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[139],"tags":[],"class_list":["post-17549","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-zlobivej-model"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17549","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17549"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17549\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17549"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17549"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17549"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}