{"id":17637,"date":"2008-06-06T15:30:00","date_gmt":"2008-06-06T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17598"},"modified":"2008-06-06T15:30:00","modified_gmt":"2008-06-06T14:30:00","slug":"nejvetsi-z-nalezu-a-ztrat-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/06\/nejvetsi-z-nalezu-a-ztrat-5\/","title":{"rendered":"Nejv\u011bt\u0161\u00ed z n\u00e1lez\u016f a ztr\u00e1t 5."},"content":{"rendered":"
autor: Geheimnis<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
\u2026:: Bill ::\u2026<\/div>\n
Vypadl jsem z koupelny a rychle vyb\u011bhl na chodbu.T\u0159\u00edskl jsem s dve\u0159mi a sly\u0161el jsem, jak za nimi opadla om\u00edtka v pokoji. \u010casopis, kter\u00fd jsem si neust\u00e1le dr\u017eel u rozkroku, jsem otev\u0159el a d\u011blal jako\u017ee \u010dtu, akor\u00e1t jsem na ty p\u00edsmenka moc nevid\u011bl. A taky to vypadalo ur\u010dit\u011b zaj\u00edmav\u011b, listuju \u010dasopisem, \u010dtu si (i kdy\u017e ani jeden z t\u011bch obr\u00e1zk\u016f, kter\u00fdm tady \u0159\u00edkaj p\u00edsmo, mi nic ne\u0159\u00edk\u00e1) a m\u00e1m to od sebe takovej metr dol\u016f. Hmm, asi se vyd\u00e1v\u00e1m nedobrovoln\u011b za bl\u00e1zna. Rychle jsem obe\u0161el toho z\u00e1prtka japonsk\u00e9ho v recepci, uculil jsem se na n\u011bho a vyb\u011bhl p\u0159ed hotel. Kone\u010dn\u011b jsem mohl zahodit ten \u010dasopis. Brouzdal jsem ulicemi a hledal n\u011bjak\u00fd obchod, kter\u00fdmu se u n\u00e1s v Evrop\u011b \u0159\u00edk\u00e1 potraviny. Je\u0161t\u011b mi ale \u0159ekn\u011bte, jak se to tady p\u00ed\u0161e.<\/div>\n
\n
„Dob\u00fd den, pan je erop\u00e1n?“ za\u0165ukal mi na rameno asi o p\u016fl metru ni\u017e\u0161\u00ed japonec.
„Vy um\u011bt engli\u0161?“ pod\u00edval jsem se na n\u011bho s vykulen\u00fdma o\u010dima. To je z\u00e1zrak, japonec a um\u00ed anglicky! Jsem zachr\u00e1n\u011bn!
„J\u00e1 ano um\u011bt angl\u00ed\u0161, necete koupit ode m\u011b kahot\u00fd? Moc pekn\u00fd a p\u00e1novi ur\u010dit\u011b moc slu\u0161et!“ pokou\u0161el se m\u011b zat\u00e1hnout do n\u011bjak\u00e9ho kr\u00e1mku. Zd\u011bsil jsem se, kdy\u017e jsem tam vlezl.
„Vy jste japonec?“
„Ne, Vietnam je moj domov. J\u00e1 tad\u00fd pracovat. Pod\u00edvat pane, tady moc p\u011bkn\u00e9 tri\u010dko. D\u00e1msk\u00e1 velikost.“ Podal mi jedno r\u016f\u017eov\u00fd tri\u010dko s kv\u011btinama. Nejen d\u00e1msk\u00e1 velikost, ale i styl.
„Hej, j\u00e1 nejsem gay!“
„Co to?“ nerozum\u011bl.
„J\u00e1 nosit \u010dern\u00e1 barva, ne r\u016f\u017eov\u00e1! To nos\u00ed Georg!“ odhodil jsem s nechut\u00ed to tri\u010dko.
„Georg? Kdo pan Georg? J\u00e1 neznat pana Georg.“ Dal dohromady asi deset v\u011bt, z toho ka\u017ed\u00e1 obsahovala jednou ur\u010dit\u011b slovo – Georg.
„Nechci kalhoty ani tri\u010dka, chci potraviny! Um\u00ed\u0161 japonsky?“
„J\u00e1 pane? \u00c1no, \u00e1no\u2026 J\u00e1 um\u011bt japonsky, to\u0165 muj druh\u00fd mate\u0159sk\u00e1 jazyk.“ K\u00fdv\u00e1 hlavou, ale po\u0159\u00e1d.
„Dob\u0159e, dob\u0159e. Tak mi \u0159ekni, jak se \u0159ekne v tomhle m\u011bst\u011b j\u00eddlo.“
„J\u00eddlo? Pan m\u00e1 hlad?“ pomalu ale jist\u011b jsem s n\u00edm ztr\u00e1cel nervy.
„Ano pani m\u00e1 hlad! Teda… Pan m\u00e1 hlad!“ dokonce u\u017e jsem z n\u011bj zblbnul. V\u00fdte\u010dn\u011b. Ov\u0161em nakonec mi \u0159ekl, jak se to \u0159ekne. Zkusil jsem to zopakovat.
„Jak\u017ee? Pi\u010d \u010din?“
„Nie! \u010cin \u010dip! Chin chip! Jako \u010d\u00ed\u00ed\u00edna \u010dip! \u017d\u00e1dn\u00e1 p\u00ed\u00ed\u00ed\u010da \u010din..
„Jo, jo! Fajn, u\u017e vim. \u010cip pin.“
„\u010cin \u010dip!“<\/div>\n
________________ V kr\u00e1mku s potravinami _________________<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, j\u00e1 bych cht\u011bl Pi\u010d \u010dip.“ P\u0159istoupil jsem k pokladn\u00ed. Ta na m\u011b ale z\u00edrala s otev\u0159enou pusou. Zam\u00e1val jsem j\u00ed rukou p\u0159ed o\u010dima, aby na m\u011b taky promluvila a dala mi j\u00eddlo.
„Chu! Tuch chuang ge pi\u010d? Chet tu pi\u010d \u010dip?! Aaaa!“ za\u010dala \u0159v\u00e1t jako na lesy a zab\u011bhla n\u011bkam dozadu. Za chv\u00edli se ale vr\u00e1tila. S ko\u0161t\u011btem v ruce! Za\u010dal jsem ut\u00edkat, co mi nohy sta\u010dily a zabloudil jsem op\u011bt zp\u00e1tky k tomu Vietnamcovi.
„Co znamen\u00e1 pi\u010d \u010dip?!“ ud\u00fdch\u00e1n jsme si sedl na k\u0159es\u00edlko vedle jeho pokladny.
„Pi\u010d \u010dip?! Pi\u010d \u010dip?! T\u00fd vol\u00e9! Komu to \u0159ekla pan?!“
„Jedn\u00fd prodava\u010dce\u2026“ st\u00e1le jsem nemohl popadnout dech, p\u011bkn\u011b m\u011b prohnala.
„To znamenat – chci sex s tvojou dcera!“<\/div>\n
_______________________ Zp\u00e1tky v hotelu ________________<\/div>\n
„Kde si takovou dobu?!“ ptal se m\u011b na\u0161tvan\u011b Tom a ukl\u00edzel tu spadlou om\u00edtku.
„J\u00e1… Jsem sh\u00e1n\u011bl j\u00eddlo!“ obh\u00e1jil jsem se. A pravdiv\u011b! Poznal jsem celou tuhle \u010dtvr\u0165 a je\u0161t\u011b p\u016flku m\u011bsta, jak m\u011b ta baba prohnala.
„Jo, to je moc hezk\u00fd. Ale \u017e\u00e1dn\u00fd si nep\u0159inesl. Asi si k ve\u010de\u0159i usma\u017e\u00edme nad\u00edvan\u00e9ho \u0161v\u00e1ba, ne?!“ vyjel na m\u011b Tom.
„Ale no tak, Tome… Nev\u00ed\u0161 v jak\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch jsem se nach\u00e1zel!“ \u0159ekl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky a sedl jsem si zcela zni\u010den na postel. Tom se zvedl a sedl si ke mn\u011b. Objal m\u011b.
„Promi\u0148, Bille. Necht\u011bl jsem tak… K\u0159i\u010det. J\u00e1 jen m\u00e1m hlad. Ale vydr\u017e\u00edm to, p\u016fjdu n\u011bco naj\u00edt s\u00e1m.“
„Ne! To ne… Tome, j\u00e1 se tu budu s\u00e1m b\u00e1t! Bez tebe, s t\u011bma \u0161v\u00e1bama…“ usm\u00e1l se. Hrozn\u011b mile. A hrozn\u011b mu to slu\u0161elo\u2026<\/p>\n

autor: Geheimnis<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Geheimnisbetaread: Janule \u2026:: Bill ::\u2026 Vypadl jsem z koupelny a rychle vyb\u011bhl na chodbu.T\u0159\u00edskl jsem s dve\u0159mi a sly\u0161el jsem, jak za nimi opadla om\u00edtka v pokoji. \u010casopis, kter\u00fd jsem si neust\u00e1le dr\u017eel u rozkroku, jsem otev\u0159el a d\u011blal jako\u017ee \u010dtu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[106],"tags":[],"class_list":["post-17637","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nejvetsi-z-nalezu-a-ztrat"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17637","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17637"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17637\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17637"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17637"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17637"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}