{"id":1766,"date":"2016-10-09T16:00:00","date_gmt":"2016-10-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1758"},"modified":"2016-10-09T16:00:00","modified_gmt":"2016-10-09T15:00:00","slug":"foe-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/10\/09\/foe-25\/","title":{"rendered":"FOE 25."},"content":{"rendered":"
autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tomek se d\u00edval zpoza observa\u010dn\u00edho stolu, jak se dve\u0159e do Dogo hang\u00e1ru otev\u0159ely a jeho st\u00edha\u010dka pomalu vl\u00e9tla dovnit\u0159 a zaparkovala na plo\u0161in\u011b. Vyb\u011bhl k bran\u00e1m do hang\u00e1ru a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e se otev\u0159ou, ale sir\u00e9ny po\u0159\u00e1d houkaly a \u010derven\u00e1 sv\u011btla blikala. Trvalo jen n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e se vzduch v m\u00edstnosti srovnal, ale jemu p\u0159ipadlo, \u017ee to trv\u00e1 v\u011b\u010dnost.<\/div>\n
Vstupn\u00ed dve\u0159e se kone\u010dn\u011b otev\u0159ely a Tomek vyb\u011bhl ke sv\u00e9 lodi. Vy\u0161plhal po \u017eeb\u0159\u00edku, kter\u00fd se k n\u00ed automaticky p\u0159id\u011blal. Zm\u00e1\u010dkl venkovn\u00ed otv\u00edra\u010d pro kokpit a v\u0161iml si, \u017ee autopilot je opravdu zapnut\u00fd, ale kokpit byl pr\u00e1zdn\u00fd. Projelo j\u00edm zklam\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e to \u010dekal.<\/div>\n
Usly\u0161el zpoza sebe kroky a rychle se oto\u010dil.<\/div>\n
\n

„No? Tak co vid\u00ed\u0161?“ zeptal se Gustaf.<\/p><\/div>\n

„Nic.“ Odpov\u011bd\u011bl ho\u0159ce Tomek s obli\u010dejem pln\u00fdm zlosti. „Je to opravdu jen moje lo\u010f,“ odpov\u011bd\u011bl, ale bylo vid\u011bt, \u017ee mu tento z\u00e1v\u011br nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/div>\n
„Ned\u00e1v\u00e1 to smysl. Pro\u010d by se v\u016fbec obt\u011b\u017eovali ji vr\u00e1tit?“ \u0159ekl Gustaf.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ zabru\u010del Tomek. „Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee si mysleli, \u017ee jsem ji miloval a necht\u011bl se s n\u00ed rozlou\u010dit,“ \u0159ekl cynicky. „Kret\u00e9ne,“ zabru\u010del si pod nos.<\/div>\n
Gustaf se zamra\u010dil. „Co jsem ud\u011blal?“<\/div>\n
„Ne ty,“ \u0159ekl Tomek. „To je fuk.“ Pod\u00edval se na lo\u010f. „Mo\u017en\u00e1 bych se m\u011bl p\u0159ipravit na sv\u016fj posledn\u00ed v\u00fdlet s lod\u00ed. Zp\u00e1tky na Hunde.“<\/div>\n
„Tak\u017ee si jsi jist\u00fd, \u017ee chce\u0161 z\u016fstat?“ zeptal se Gustaf. „Andraz m\u00e1 pravdu, v\u00ed\u0161, v\u0161ichni bychom m\u011bli pro dobro na\u0161eho rodu zmizet. Kapit\u00e1n u\u017e \u0159ekl, \u017ee nikoho nebude st\u00edhat za to, jestli se n\u011bjak\u00fd letec nebo poru\u010d\u00edk rozhodne opustit sv\u016fj post a Lordi u\u017e nastavili kurz pro n\u00e1\u0161 nov\u00fd domov. Nikdo t\u011b nezavrhne, ani nikoho jin\u00e9ho, pokud si to rozmysl\u00edte, Tomeku. Je to instinkt p\u0159e\u017e\u00edt.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu opustit ty, kte\u0159\u00ed z\u016fstanou,“ \u0159ekl Tomek r\u00e1zn\u011b. „Nemysl\u00edm si, \u017ee bych si dok\u00e1zal odpustit. Mimo to, nejsp\u00ed\u0161 bude pro na\u0161i rasu lep\u0161\u00ed, kdy\u017e nebudu.“<\/div>\n
„Co\u017ee? A to pro\u010d?“<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl, je to fuk,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek. Nedok\u00e1zal se p\u0159iznat ke sv\u00fdm zr\u00e1dn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Vstoupil do kokpitu. „Rychle zkontroluju syst\u00e9my, ne\u017e odlet\u00edm. Navede\u0161 m\u011b dom\u016f, Gustafe?“ \u0159ekl s prosebn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. <\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Gustaf a \u00fasm\u011bv mu oplatil. „Je to to posledn\u00ed, co pro na\u0161eho nejlep\u0161\u00edho letce m\u016f\u017eu ud\u011blat.“ Gustaf Tomekovi s respektem zasalutoval a ode\u0161el zp\u00e1tky na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
\n
Tomek za\u010dal rychle kontrolovat ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed st\u00edha\u010dky, ale jeho mysl se nesoust\u0159edila, sna\u017eila se p\u0159ij\u00edt na d\u016fvod, pro\u010d se mu lo\u010f vr\u00e1tila.<\/div>\n
„Pro\u010d bys mi ji, kurva, pos\u00edlal zp\u00e1tky, Billeame?“ zabru\u010del. P\u0159estal se h\u00fdbat, kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00e9m sp\u00e1nku chladnou ocel. Sev\u0159el se mu \u017ealudek.<\/div>\n
„Tys mi tu te\u010f nad\u00e1val?“<\/div>\n
Zvuk ko\u010di\u010d\u00ed \u0159e\u010di mu okam\u017eit\u011b om\u00e1mil smysly. Rychle se oto\u010dil. N\u00e1sledoval pa\u017ei, jej\u00ed\u017e dla\u0148 dr\u017eela blaster a jeho o\u010di zabloudily a\u017e k \u010derno\u010dern\u00e9 uniform\u011b Ko\u010di\u010d\u00edho letce, kter\u00fd st\u00e1l na kraji \u017eeb\u0159\u00edku.<\/div>\n
„Billeame!“ Tomek zalapal po dechu. Ohromen\u011b se d\u00edval na \u010dern\u00e9 sklo helmy.<\/div>\n
Billeam nam\u00ed\u0159il na Tomekovo \u010delo. Tomek zamrkal.<\/div>\n
„Za to, cos mi ud\u011blal, t\u011b zabiju, pse.“ <\/div>\n
„P\u0159ijel jsi celou tu cestu a\u017e sem, jen abys m\u011b zabil? Pro\u010d nepo\u010dk\u00e1\u0161, a\u017e to ud\u011bl\u00e1 supernova?“ odpov\u011bd\u011bl Tomek po ko\u010di\u010d\u00edm, v\u016fbec se neb\u00e1l. Jeho srdce bu\u0161ilo \u0161t\u011bst\u00edm. Billeam musel m\u00edt jen jeden velk\u00fd d\u016fvod pro to, aby sem pro n\u011bj p\u0159ijel. Billeam sklopil zbra\u0148 a cht\u011bl si sundat helmu, ale Tomek ho zastavil. V\u011bd\u011bl, \u017ee ostatn\u00ed by okam\u017eit\u011b uc\u00edtili jeho pach. Billeam byl v bezpe\u010d\u00ed tak dlouho, jak dlouho z\u016fstal ve sv\u00e9 uniform\u011b.<\/div>\n
„Ne. Mus\u00edm t\u011b odsud dostat,“ \u0159ekl Tomek, opatrn\u011b se pod\u00edval na platformu a palubu. Hang\u00e1r byl nehl\u00eddan\u00fd a opu\u0161t\u011bn\u00fd, bezpochyby proto, \u017ee v\u0161ichni u\u017e byli pry\u010d a ostatn\u00ed, co z\u016fstali, byli na m\u016fstku. „Poj\u010f.“<\/div>\n
\n

Tomek ho rychle vyvedl z hang\u00e1ru. Pl\u00ed\u017eil se za objekty, rychle p\u0159eb\u00edhal p\u0159es uli\u010dky a z\u00e1dy se op\u00edral o st\u011bny; sna\u017eil se, aby je nikdo nevid\u011bl.<\/p><\/div>\n

Billeam najednou zatahal Tomeka za ruku. Tomek zastavil a oto\u010dil se na n\u011bj. Billeam uk\u00e1zal na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, ne\u0159ekl ani slovo, ale navrhoval, aby \u0161li dovnit\u0159.<\/div>\n
„Ne. Poj\u010f, mus\u00edme j\u00edt d\u00e1l,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
Billeam znovu zastavil, uk\u00e1zal na dal\u0161\u00ed dve\u0159e. Tomek zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed to bezpe\u010dn\u00e9.“<\/div>\n
A tak pokra\u010dovali a skoro u ka\u017ed\u00fdch dve\u0159\u00ed se Billeam zastavil a nal\u00e9hal.<\/div>\n
„Ne, ne tady,“ \u0159ekl Tomek. A u dal\u0161\u00edch dve\u0159\u00ed \u0159ekl: „Ne\u2026 po\u010dkej\u2026 ne.“<\/div>\n
Billeam zabru\u010del. „Pro boha, u\u017e n\u00e1m najdi n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto!“<\/div>\n
Tomek ho uti\u0161il. „Dob\u0159e, dob\u0159e!“ na chv\u00edli se zamyslel a pak se mu o\u010di rozz\u00e1\u0159ily. „U\u017e v\u00edm!“ vzal pevn\u011b Billeama za ruku a zat\u00e1hl ho zp\u00e1tky do sv\u00e9 v\u011bze\u0148sk\u00e9 cely. Zav\u0159el dve\u0159e. „Dob\u0159e, mysl\u00edm, \u017ee tady bychom m\u011bli b\u00fdt v bezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n
\n

„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Billem. Zvedl si helmu a odhodil ji, pak se rychle p\u0159itiskl rty na Tomovy. Tomek byl tak v \u0161oku, \u017ee mu chv\u00edli trvalo, ne\u017e za\u010dal polibek opl\u00e1cet. Pevn\u011b Billeama chytil a tiskl se na jeho t\u011blo, dral se do \u00fast Billeamovi st\u00e1le hloub\u011bji. Jejich prvn\u00ed polibek byl jen st\u00edn toho, co bylo te\u010f, a\u017e na to, \u017ee te\u010f byl tak\u00e9 pln\u00fd pot\u0159eby a nal\u00e9h\u00e1n\u00ed, jako by m\u011bl b\u00fdt t\u00edm posledn\u00edm. Byl j\u00edm naprosto ohromen\u00fd, uv\u011bdomoval si, jak moc mu zost\u0159oval v\u0161echny smysly, jak si ho jeho t\u011blo pamatovalo, jak se mu jednodu\u0161e podd\u00e1val, a jak se jejich t\u011bla k sob\u011b hodila. Billeam ze sebe vydral sten cht\u00ed\u010de a zoufalstv\u00ed. Za\u010dal bojovat s Tomekov\u00fdmi kalhotami, a kdy\u017e se jich zbavil, tak chytil Tomeka za rozkrok.<\/p><\/div>\n

Tomek se zasm\u00e1l. „Chyb\u011bl jsem ti, co?“ pop\u00edchl ho.<\/div>\n
„Tohle mi chyb\u011blo, ano,“ dr\u00e1\u017edil ho Billeam, ma\u010dkal mu penis.<\/div>\n
„Oh? Jen tohle?“ Tomek do Billeama lehce str\u010dil, vytvo\u0159il mezi nimi m\u00edsto. U\u0161kl\u00edbl se nad Billeamovou nespokojenost\u00ed. Billeam p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a Tomek couvl. Billeam se zamra\u010dil. „Pro\u010d jsi sem p\u0159ijel?“ zeptal se Tomek najednou. „Pro\u010d jsi riskoval sv\u016fj \u017eivot?“ Billeam si odfrkl, oto\u010dil se pry\u010d, jeliko\u017e se cel\u00fd za\u010dervenal. „To je v po\u0159\u00e1dku, m\u016f\u017ee\u0161 mi to \u0159\u00edct,“ \u0159ekl Tomek, hlas klidn\u00fd a nev\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fd.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d chce\u0161, abych to \u0159ekl?“ zeptal se Billeam, znovu se na n\u011bj pod\u00edval. „Co, chce\u0161 zp\u00e1tky svou nad\u0159azenost?“<\/p><\/div>\n

„Ne, v\u00ed\u0161, \u017ee tak to nen\u00ed. To mi je te\u010f \u00fapln\u011b jedno. Jen to chci v\u011bd\u011bt. Nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t jsem ti to s\u00e1m \u0159ekl, jen pro p\u0159\u00edpad, \u017ee bys to nev\u011bd\u011bl.“<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161 pro\u010d,“ \u0159ekl Billeam. „V\u011bd\u011bl jsi to od chv\u00edle, kdy jsem t\u011b nechal m\u011b vojet. A pak kdy\u017e jsem t\u011b v\u011bdom\u011b pol\u00edbil. Vy nenech\u00e1v\u00e1te \u010diny mluvit za sebe?“<\/div>\n
„Ob\u010das je hez\u010d\u00ed to sly\u0161et,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek jednodu\u0161e. „D\u00e1v\u00e1 to pocit uji\u0161t\u011bn\u00ed, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Billeam zv\u00e1\u017en\u011bl. „Je to stupidn\u00ed,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Tomek pokr\u010dil rameny. „Mo\u017en\u00e1, ale ud\u011blalo by mi to radost.“<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Billeam ihned. Tomek zamrkal, ne\u010dekal, \u017ee to usly\u0161\u00ed tak rychle; myslel si, \u017ee to bude cht\u00edt mnohem v\u00edc \u00fasil\u00ed. „Stal jsi se st\u0159edem ka\u017ed\u00e9 m\u00e9 my\u0161lenky. Uchv\u00e1til jsi ka\u017ed\u00fd impulz m\u00e9ho t\u011bla. Te\u010f u\u017e nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt od tebe pry\u010d. Miluju t\u011b, Tomeku.“<\/div>\n
„Oh p\u00e1ni,“ \u0159ekl Tomek, cht\u011blo se mu skoro a\u017e bre\u010det. „A to jsem si myslel, \u017ee j\u00e1 jsem ten, kdo to um\u00ed se slovy.“ P\u0159it\u00e1hl si Billeama do objet\u00ed. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee te\u010f nech\u00e1m \u010diny mluvit za m\u011b.“ Sundal Billeamovu uniformu a p\u0159isp\u011bchal s n\u00edm na matraci. <\/div>\n
\n

„Oh bo\u017ee, ano! Kone\u010dn\u011b!“ Billeam vydechl spokojenost\u00ed, kdy\u017e sledoval, jak Tomovo vzru\u0161en\u00e9 t\u011blo p\u0159istoupilo bl\u00ed\u017e. Nedok\u00e1zal skr\u00fdt zvuky uspokojen\u00ed, kdy\u017e se nad n\u00edm Tomek sklonil a za\u010dal mu pokl\u00e1dat hork\u00e9 polibky na hrudn\u00edk.<\/p><\/div>\n

Tomek nedok\u00e1zal myslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na Billeama, na jeho pln\u00e9 rty, na jeho hladk\u00e9 a hork\u00e9 t\u011blo, jako by bylo v\u0161echno zase v po\u0159\u00e1dku a perfektn\u00ed. S Billeamem mohl zapomenout na svou nen\u00e1vist v\u016f\u010di ko\u010dk\u00e1m a na osud sv\u00e9ho druhu. Na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo, jen na tom, \u017ee tu te\u010f je s n\u00edm a \u017ee ho Billeam miluje a \u017ee ho chce tak moc, jak on tou\u017e\u00ed po n\u011bm.<\/div>\n
\n

P\u0159ipraven\u011b namo\u010dil dva prsty do hojiv\u00e9 masti, kterou vyt\u00e1hl z jeho uniformy a tvrd\u011b Billeama pol\u00edbil na rty, z\u00e1rove\u0148 do n\u011bj pronikl. Billeam sebou cukl, ale polibek neprolomil. Okam\u017eit\u011b se za\u010dal potit a \u0161kr\u00e1bal Tomeka na z\u00e1dech, jak jeho t\u011blo reagovalo na bolest. Tomek se pohyboval s opatrnost\u00ed, trp\u011blivost\u00ed, d\u00edval se na ka\u017edou Billeamovu odpov\u011b\u010f. Billeamovo t\u011blo se uvolnilo, ale jeho zamra\u010den\u00ed se prohloubilo.<\/p><\/div>\n

„Dost,“ zast\u00e9nal. Zt\u011b\u017eka d\u00fdchal a d\u00edval se na Tomeka. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee t\u011b zabiju, jestli m\u011b te\u010f neo\u0161uk\u00e1\u0161!“<\/div>\n
Tomek se u\u0161kl\u00edbl. Doh\u00e1n\u011blo ho to k \u0161\u00edlenstv\u00ed, kdy\u017e vid\u011bl, jak je Billeamova v\u00e1\u0161e\u0148 na stejn\u00e9 \u00farovni jako jeho vlastn\u00ed, tak moc, \u017ee za\u010dal b\u00fdt pasivn\u00ed, a dokonce \u017eadonil, aby ho zdolal. A\u017e na to, \u017ee se to sna\u017eil d\u00e1vat najevo tak, jako by on m\u011bl velen\u00ed. Tomek ho s radost\u00ed poslechl.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem cht\u011bl b\u00fdt ohledupln\u00fd, nev\u00edm, co jsem si myslel,“ \u0159ekl a nahradil prsty s\u00e1m sebou. Billeam se prohnul bolest\u00ed a vyk\u0159ikl uspokojen\u00edm. <\/div>\n
Jejich hore\u010dnat\u00e9 v\u00fddechy byly hlasit\u011bj\u0161\u00ed, rytmi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed. Billeam st\u00e9nal s ka\u017ed\u00fdm p\u0159\u00edrazem, zaklonil hlavu tak, \u017ee Tomek vid\u011bl jeho b\u011blmo. Tomek miloval ho takhle vid\u011bt a vzpomn\u011bl si, \u017ee to bylo jen n\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem jejich posledn\u00edch intimn\u00edch setk\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e nebyla a\u017e takhle intimn\u00ed, kdy se Billeam odv\u00e1zal a Tomek ho kone\u010dn\u011b vid\u011bl bez v\u0161\u00ed p\u0159etv\u00e1\u0159ky. Z toho v\u0161eho ho cht\u011bl \u0161ukat je\u0161t\u011b v\u00edc, snad aby si ho ozna\u010dil, aby ho ud\u011blal sv\u00fdm, ale l\u00e1ska ho v\u017edy brzdila, v\u00edc ne\u017e strach z toho, \u017ee ztrat\u00ed jeho d\u016fv\u011bru, na kter\u00e9 tak siln\u011b pracoval.<\/div>\n
Sklonil se, aby ho pol\u00edbil, aby pol\u00edbil ka\u017ed\u00fd jeho kousek. Aby mu dal najevo, \u017ee to nen\u00ed jen akt p\u00e1\u0159en\u00ed, \u017ee to nen\u00ed jen o fyzick\u00e9 pot\u0159eb\u011b, jak to Billeam jednou nazval. D\u011blal to, proto\u017ee ho miloval.<\/div>\n
Pol\u00edbil hebkou k\u016f\u017ei na jeho kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti a c\u00edtil, jak se pod n\u00edm Billeam chv\u011bje. Poprv\u00e9 se zamyslel. Nebyl potrest\u00e1n n\u011bjakou vy\u0161\u0161\u00ed silou, kdy\u017e potkal Billeama.<\/div>\n
\n

„Byl jsem po\u017eehn\u00e1n,“ za\u0161eptal s\u00e1m sob\u011b. Billeam pootev\u0159el o\u010di.<\/p><\/div>\n

„Ahh\u2026 ahh\u2026 co\u017ee?“<\/div>\n
„Te\u010f mi to do\u0161lo,“ \u0159ekl Tomek s \u00fasm\u011bvem. Po\u017eehn\u00e1n kr\u00e1sou z jin\u00e9ho sv\u011bta a ochromuj\u00edc\u00ed l\u00e1skou. Nebyl si jist\u00fd, za co si to zaslou\u017eil. Billeam na n\u011bj z\u00edral s roztomil\u00fdm a nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„O\u2026 ah\u2026 \u010dem\u2026 to\u2026 mluv\u00ed\u0161?“ s ka\u017ed\u00fdm p\u0159\u00edrazem p\u0159i\u0161lo jedno slovo.<\/div>\n
„O tob\u011b,“ \u0159ekl Tomek. „S tebou mi je po\u017eehn\u00e1no.“ Billeam se za\u0161klebil, tak jak to d\u011blal, kdy\u017e si nemohl pomoci, ale styd\u011bl se, a z\u00e1rove\u0148 se vzp\u00edral Tomekovu obdivu. Tomek se zamra\u010dil, okam\u017eit\u011b ho to pokou\u0161elo. „Jsi tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd, tak nestoudn\u011b sv\u016fdn\u00fd, ani\u017e by ses o to sna\u017eil. V\u00ed\u0161 to, \u017ee ano? Vsad\u00edm se, \u017ee nejsem ten jedin\u00fd, kdo t\u011b cht\u011bl tvrd\u011b o\u0161ukat jen z pouh\u00e9ho pohledu na tebe.“ Billem bru\u010del, pevn\u011b zav\u0159el o\u010di pod t\u00edm, jak se slast zvy\u0161ovala. „Ale m\u011bl bys v\u011bd\u011bt, \u017ee jsme zn\u00e1m\u00fd pro to, \u017ee s nep\u0159\u00edtelem nem\u00e1m slitov\u00e1n\u00ed, Billeame. A ty nejsi v\u00fdjimka.“ Tomek p\u0159irazil tvrd\u011bji. Billeam se prohnul, zalapal po dechu \u0161okem a bla\u017eenost\u00ed.<\/div>\n
Jeho steny se za\u010daly m\u00edsit s nad\u00e1vkami a Tomek v\u011bd\u011bl, \u017ee je bl\u00edzko orgasmu. Cht\u011bl zpomalit, necht\u011bl, aby to skon\u010dilo, ale p\u0159esto p\u0159ir\u00e1\u017eel tvrd\u011bji a rychleji, nedok\u00e1zal kontrolovat vlastn\u00ed t\u011blo. Billeam rozt\u00e1hl nohy v\u00edc od sebe, aby mu zjednodu\u0161il vstup. Tomek vych\u00e1zel a zaj\u00ed\u017ed\u011bl, mra\u010dil se, d\u00edval se Billeamovi do o\u010d\u00ed, kdy\u017e oba dva do\u0161li vrcholu.<\/div>\n
„Ahh\u2026 ahh\u2026 oh kurva!“ vyk\u0159ikl Billeam.<\/div>\n
Tomek hlasit\u011b zavr\u010del a pak spokojen\u011b vydechl. Sev\u0159en\u00ed jeho sval\u016f povolilo a on se svezl z Billeamova t\u011bla. Oba dva si vedle sebe lehli, zt\u011b\u017eka d\u00fdchali. Nastala dlouh\u00e1 chv\u00edle ticha, dokud nenabrali dech dostate\u010dn\u011b na to, aby mohli formovat slova.<\/div>\n
\n

Tomek se oto\u010dil na Billeama. „Nem\u011bl jsi jezdit, Billeame. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem\u2026“ do\u0161la mu slova a vydechl. „J\u00e1\u2026 nepl\u00e1nuji opustit sv\u016fj druh. Chci z\u016fstat a\u017e do konce. Jestli tu z\u016fstane\u0161, tak zem\u0159e\u0161,“ informoval ho up\u0159\u00edmn\u011b. Billeam se na n\u011bj oto\u010dil, tv\u00e1\u0159 klidnou a sm\u00ed\u0159enou, jako by ch\u00e1pal Tomek\u016fv sentiment.<\/p><\/div>\n

„Pak zem\u0159u s tebou,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/p>\n

autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: blame_my_dirty_mind Tomek se d\u00edval zpoza observa\u010dn\u00edho stolu, jak se dve\u0159e do Dogo hang\u00e1ru otev\u0159ely a jeho st\u00edha\u010dka pomalu vl\u00e9tla dovnit\u0159 a zaparkovala na plo\u0161in\u011b. Vyb\u011bhl k bran\u00e1m do hang\u00e1ru a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e se otev\u0159ou, ale sir\u00e9ny po\u0159\u00e1d houkaly a \u010derven\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[648],"tags":[],"class_list":["post-1766","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-foe"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1766","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1766"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1766\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1766"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1766"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1766"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}