{"id":17680,"date":"2008-06-01T17:00:00","date_gmt":"2008-06-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17641"},"modified":"2008-06-01T17:00:00","modified_gmt":"2008-06-01T16:00:00","slug":"hotelovy-pokoj-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/06\/01\/hotelovy-pokoj-20\/","title":{"rendered":"Hotelov\u00fd pokoj 20."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.
<\/strong><\/div>\n
„Nebude\u0161 ve\u010de\u0159et?“ zept\u00e1 se David Billa snad po st\u00e9.<\/div>\n
Leze mi s t\u00edm tak stra\u0161n\u011b na nervy. Pro\u010d se na to jednodu\u0161e nevybodne? A\u017e br\u00e1cha dostane hlad, naj\u00ed se. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo nut\u00ed do j\u00eddla a v\u00edm, \u017ee Bill je na to taky alergickej. M\u00e1ma n\u00e1s v\u017edycky nech\u00e1vala bejt, nenutila n\u00e1s do ni\u010deho, t\u00edm m\u00ed\u0148 do j\u00eddla. Na druhou stranu to brat\u0159\u00ed\u010dkovi docela p\u0159eju. On to byl, kdo sem Davida dot\u00e1hl, tak a\u0165 si to u\u017eije.<\/div>\n
Bill sed\u00ed u stolu, na o\u010d\u00edch nara\u017een\u00fd slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a tv\u00e1\u0159\u00ed se nete\u010dn\u011b, jako kdy\u017e tam David ani nen\u00ed. Tyhle br\u00fdle, co m\u00e1, jsou \u00fapln\u011b \u010dern\u00fd, tak\u017ee fakt netu\u0161\u00edm, kam se kouk\u00e1 a ani m\u011b to nezaj\u00edm\u00e1. Jsem na n\u011bj tak na\u0161tvanej. Kdyby aspo\u0148 nep\u0159it\u00e1hl toho Davida. Stokr\u00e1t rad\u0161i bych ml\u010del jen s Billem ne\u017e poslouchat Davida, pop\u0159\u00edpad\u011b ml\u010det ve t\u0159ech.<\/div>\n
„Bol\u00ed t\u011b hlava?“ pt\u00e1 se starostliv\u011b David. „M\u00e1\u0161 migr\u00e9nu? Mo\u017en\u00e1 by sis ty br\u00fdle mohl tady sundat, ne?“<\/div>\n
Pobaven\u011b jsem po n\u011bm hodil o\u010dima. P\u0159ece zn\u00e1 Billa u\u017e tak dlouho a po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b se nenau\u010dil s n\u00edm zach\u00e1zet.<\/em> Takhle p\u0159ece ni\u010deho nedos\u00e1hne. Nicm\u00e9n\u011b jsem se rozhodl se mezi n\u011b nemontovat.<\/div>\n
\n
Str\u010dil jsem si do pusy patku oblo\u017een\u00e9 bagety, kterou jsme vyfasovali s sebou na cestu. Poda\u0159ilo se mi trefit pap\u00edrovou koul\u00ed odpa\u010f\u00e1k hned na poprv\u00e9, ale ani na jednoho z nich to evidentn\u011b dojem neud\u011blalo.<\/div>\n
Sebral jsem se a zalezl do kuchy\u0148ky vyrobit si n\u011bco k pit\u00ed. Uva\u017eoval jsem, co budu cel\u00fd ve\u010der d\u011blat, proto\u017ee Bill se z\u0159ejm\u011b rozhodl ml\u010det a\u017e do smrti a na Davida jsem n\u00e1ladu nem\u011bl. Chv\u00edli jsem zkoumal obsah na\u0161\u00ed ledni\u010dky a nakonec jsem se rozhodl pro klasiku. Cola do t\u0159etinky, t\u0159i kostky ledu a zak\u00e1pnout citronovou \u0161\u0165\u00e1vou. To m\u00e1m r\u00e1d, to mi chutn\u00e1. Opatrn\u011b jsem si odnesl ten sv\u016fj poklad zp\u00e1tky a postavil jsem ho p\u0159ed sebe na st\u016fl. Asi si poslechnu p\u00e1r dobrejch p\u00edsni\u010dek a pak si mo\u017en\u00e1 pust\u00edm n\u011bjak\u00fd d\u00fdvko, ale to a\u017e pozd\u011bjc, te\u010f se mi je\u0161t\u011b nechce j\u00edt si lehnout.<\/div>\n
David se zvedl a zmizel v kuchy\u0148ce. Skoro to vypad\u00e1, \u017ee sv\u00e9 mate\u0159sk\u00e9 pokusy o zv\u00fd\u0161en\u00ed Billova energetick\u00e9ho p\u0159\u00edjmu vzdal. Vyt\u00e1hl jsem sluch\u00e1tka a chystal se pustit n\u011bco z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch v\u011bc\u00ed, kdy\u017e jsem zaregistroval, \u017ee na stole p\u0159ede mnou le\u017e\u00ed tmav\u00e9 br\u00fdle. Billovy br\u00fdle. P\u0159ekvapen\u011b jsem si sundal sluch\u00e1tka a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
Z jeho v\u00fdrazu ne\u0161lo nic vy\u010d\u00edst, nicm\u00e9n\u011b jeho o\u010di byly stra\u0161n\u011b divn\u00fd.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 t\u00edm na mysli n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho?“ Jasn\u011b, mohl bych si u\u0161et\u0159it tu j\u00edzlivost, ale kdy\u017e j\u00e1 si prost\u011b nemohl pomoct.<\/div>\n
Sklopil \u0159asy. „Nem\u011bl jsem ho sem br\u00e1t,“ za\u0161eptal a hodil hlavou sm\u011brem ke kuchy\u0148ce.<\/div>\n
„Jo tohle… no tak kv\u016fli tomu si v\u00fd\u010ditky fakt d\u011blat nemus\u00ed\u0161. P\u016flka tohohle prostoru je p\u0159ece tvoje, tak si sem m\u016f\u017ee\u0161 br\u00e1t koho chce\u0161.“<\/div>\n
„Nech toho,“ pokusil se m\u011b p\u0159ibrzdit. „V\u017edycky jsme m\u011bli v\u0161echno dohromady, spole\u010dn\u011b… tak nepl\u00e1cej kraviny.“<\/div>\n
„Jo, tak to m\u00e1\u0161 pravdu. V\u017edycky to tak bylo, ale jenom do ur\u010dit\u00fd doby. A to do doby, ne\u017e jsi se mnou p\u0159estal mluvit,“ vy\u0161t\u011bkl jsem na n\u011bj. S\u00e1m jsem si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, jak ubl\u00ed\u017een\u011b a bolest\u00ednsky to zn\u00ed, ale ono to fakt ne\u0161lo zastavit.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl a ne\u0161\u0165astn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. „J\u00e1 s tebou nechci bojovat. Chci, abysme spolu zase mohli mluvit. Jako d\u0159\u00edv… teda jako \u00fapln\u011b d\u0159\u00edv,“ zamumlal a jeho o\u010di se zavrt\u00e1valy do desky stolku.<\/div>\n
„Co t\u00edm konkr\u00e9tn\u011b mysl\u00ed\u0161?“ vydechl jsem po chv\u00edli, kdy\u017e mi do\u0161el z\u0159ejm\u011b ten prav\u00fd v\u00fdznam jeho slov. Srdce mi bu\u0161ilo jak spla\u0161en\u00e9 a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee se asi udus\u00edm. V krku mi narostlo n\u011bco obrovsk\u00fdho a j\u00e1 si jen nerv\u00f3zn\u011b ot\u0159el vlhk\u00fd dlan\u011b o d\u017e\u00edny.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem si taky colu,“ ozval se za mnou David\u016fv hlas. „Kdy\u017e jsem ji vid\u011bl u tebe, dostal jsem na ni chu\u0165.“ Kr\u00e1tce se zasm\u00e1l a posadil se vedle Billa. Ignoroval jsem ho. Zavrt\u00e1val jsem se pohledem do Billova obli\u010deje. To p\u0159ece nejde, aby mi neodpov\u011bd\u011bl na n\u011bco tak d\u016fle\u017eit\u00fdho!<\/div>\n
„Tak u\u017e jsi kone\u010dn\u011b odlo\u017eil br\u00fdle?“ obr\u00e1til se n\u00e1\u0161 mana\u017eer k Billovi. „U\u017e je ti l\u00edp, vi\u010f?“ Kamar\u00e1dsky popl\u00e1cal br\u00e1chu po rameni.<\/div>\n
Hypnotizoval jsem po\u0159\u00e1d jeho bledou tv\u00e1\u0159. \u00b4No tak, Bille, tak mi to \u0159ekni!\u00b4 k\u0159i\u010del jsem na n\u011bj v duchu a doufal, \u017ee na\u0161e propojen\u00ed bude fungovat. \u00b4Chce\u0161 to mezi n\u00e1ma skon\u010dit? U\u017e spolu nebudeme d\u011blat ty v\u011bci, kter\u00fd jsme d\u011blali posledn\u00edch p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f? Je to to, co se mi sna\u017e\u00ed\u0161 nazna\u010dit? Od te\u010f u\u017e zase jenom br\u00e1chov\u00e9? To je to, co chce\u0161?\u00b4<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b ke mn\u011b zvedl o\u010di, jenom\u017ee j\u00e1 mu nerozum\u011bl. Nedok\u00e1zal jsem z nich vy\u010d\u00edst v\u016fbec nic. „Jdu si lehnout,“ \u0159ekl a oplatil mi up\u0159en\u00fd pohled. „Je pozd\u011b…“<\/div>\n
Na okam\u017eik jsem c\u00edtil jeho v\u016fni, kdy\u017e m\u011b m\u00edjel a odch\u00e1zel do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti tourbusu, kde sp\u00edme. Byla tak d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e1 a bl\u00edzk\u00e1. P\u0159ipomn\u011blo mi to chv\u00edle, kdy jsem vedle n\u011bj us\u00ednal a probouzel se, kdy jsme se milovali… kdy to bylo v\u0161echno tak stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00fd a vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Zmatek. To je asi ten nejv\u00fdsti\u017en\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz pro moje sou\u010dasn\u00fd pocity. Jsem zmatenej. Nech\u00e1pu ho a vlastn\u011b ani sebe, mohlo by mi to bejt jedno. P\u0159ece spolu nechod\u00edme, jen spolu m\u00e1me b\u00e1je\u010dnej sex. Jenom? No jasn\u011b. O co jin\u00fdho by mezi n\u00e1mi p\u0159ece mohlo j\u00edt? V\u017edy\u0165 on je moje dvoj\u010de. To, co tu je te\u010f… u\u017e to je p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
Nech\u00e1pu ho, pro\u010d to v\u0161echno d\u011bl\u00e1, v\u017edycky jsme si rozum\u011bli i beze slov a posledn\u00ed m\u011bs\u00edce na\u0161eho vztahu to jen potvrzujou. Byli jsme si stra\u0161n\u011b bl\u00edzko, sd\u00edleli jsme spolu \u00fapln\u011b v\u0161echno… tak co se zm\u011bnilo?<\/div>\n
„Dobrou noc… Tome.“<\/div>\n
Trhnul jsem sebou, proto\u017ee jsem v\u016fbec nepost\u0159ehl, \u017ee je\u0161t\u011b neode\u0161el, \u017ee se zastavil, stoj\u00ed za mnou a \u010dek\u00e1. D\u00edval se na m\u011b najednou tak smutn\u011b, zatracenej David, mus\u00ed tady zacl\u00e1n\u011bt? Bill moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee proti t\u011bmhle jeho pohled\u016fm jsem bezmocnej… nejrad\u0161i bych si ho p\u0159it\u00e1hl a zapomn\u011bl na posledn\u00ed t\u0159i dny. L\u00edbal bych se s n\u00edm tak dlouho, dokud bych n\u00e1m ob\u011bma tuhle blbou dobu nevymazal z hlavy. Jenom\u017ee to nejde.<\/div>\n
„Dobrou noc, Bille,“ odpov\u011bd\u011bl jsem se sta\u017een\u00fdm krkem a oto\u010dil se zp\u00e1tky k Davidovi. U\u017e m\u011bl colu skoro celou vypitou. „Dobrou, Bille,“ zahlaholil s \u00fasm\u011bvem. Je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, \u017ee se po\u0159\u00e1d dok\u00e1\u017ee usm\u00edvat. N\u011bkdy m\u011b s t\u00edm p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b \u0161tve. T\u0159eba dneska.<\/div>\n
*<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Nev\u00edm, co jsem \u010dekal a ani netu\u0161\u00edm, co bude d\u00e1l. Kdy\u017e jsem tak na n\u011bj koukal, jak m\u00edch\u00e1 br\u010dkem tu ledovou colu, zachmu\u0159elej, s vr\u00e1skami od starost\u00ed na \u010dele… bylo stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00fd pamatovat na to, \u017ee od ur\u010dit\u00e9 chv\u00edle je pro m\u011b Tom tabu.<\/div>\n
Nakonec jsem to nevydr\u017eel. Musel jsem na n\u011bj aspo\u0148 promluvit, sly\u0161et jeho hlas, slova pron\u00e1\u0161en\u00e1 ke mn\u011b…<\/div>\n
Le\u017e\u00edm tu u\u017e skoro hodinu, t\u011blo napjat\u00e9 k prasknut\u00ed do posledn\u00edho nervu, sna\u017e\u00edm se zachytit i ten nejnepatrn\u011bj\u0161\u00ed zvuk ze spodn\u00ed \u010d\u00e1sti busu… je mi hrozn\u011b. Jestli jsem si p\u0159ed t\u0159emi dny myslel, \u017ee mi h\u016f\u0159 b\u00fdt nem\u016f\u017ee, \u0161\u00edlen\u011b jsem se pletl. M\u016f\u017ee. Pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n
P\u0159ikryl jsem si hlavu pol\u0161t\u00e1\u0159em a zni\u010den\u011b zak\u0148oural. Chci ho. Chci, aby byl se mnou a z\u00e1rove\u0148 v\u00edm, \u017ee to nem\u016f\u017eu dopustit. Nesm\u00edm se tomu tak podd\u00e1vat. Je to jednoduch\u00fd si to napl\u00e1novat, \u017ee jo?<\/div>\n
*<\/div>\n
Zd\u00e1l se mi kr\u00e1snej sen. Byl jsem s Tomem u mo\u0159e. Nikde nikdo, jen my dva, horkej p\u00edsek, palmy, pr\u016fzra\u010dn\u011b azurov\u00e9 mo\u0159e. Jeho dlan\u011b m\u011b hladily po cel\u00e9m t\u011ble a j\u00e1 si u\u017e\u00edval to n\u00e1dhern\u00fd l\u00edb\u00e1n\u00ed a mazlen\u00ed, teplo, slun\u00ed\u010dko… no a v tomhle rozpolo\u017een\u00ed jsem se probudil. Je\u0161t\u011b jsem c\u00edtil ty hork\u00e9 doteky na sv\u00fdch boc\u00edch, dokonce jsem si musel s\u00e1hnout na rty, jestli fakt nejsou nab\u011bhl\u00e9 od jeho polibk\u016f… P\u0159i\u0161lo mi neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, \u017ee vlastn\u011b nesm\u00edm j\u00edt za n\u00edm a uv\u00e9st v\u0161echno, co jsme d\u011blali v m\u00e9m snu, do reality. Do reality, kter\u00e1 u\u017e tady jednou byla…<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem si tepl\u00e1ky a \u0161oural se do koupelny.<\/div>\n
„Je tam David,“ ozval se za mnou zn\u00e1m\u00fd hlas, sotva jsem polo\u017eil ruku na kliku. „M\u00e1\u0161 sm\u016flu.“<\/div>\n
Tom st\u00e1l jen v boxerk\u00e1ch, kter\u00fd nos\u00ed na noc, u kuchy\u0148sk\u00fd linky a mazal si vafle d\u017eemem, vlasy sta\u017een\u00fd v t\u00fdle tmavou gumi\u010dkou. V\u017edycky jsem m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e chodil takhle \u00fasporn\u011b oble\u010denej, se sta\u017een\u00fdma vlasama. Pamatuju si na jedno r\u00e1no, bylo to p\u00e1r t\u00fddn\u016f po tom z\u00e1kroku, na kter\u00fdm jsem byl s hlasivkama. On st\u00e1l – podobn\u011b jako te\u010f – v kuchyni, v na\u0161em berl\u00ednsk\u00fdm byt\u011b a p\u0159ipravoval pro m\u011b a pro sebe sn\u00eddani. Dodnes \u00fapln\u011b c\u00edt\u00edm tu v\u016fni hork\u00e9 k\u00e1vy, kterou tehdy nalil do \u017elutejch hrnk\u016f. Jeden mi podal… jenom\u017ee to kafe jsme stejn\u011b pili \u00fapln\u011b studen\u00fd, proto\u017ee m\u016fj hlad po jeho t\u011ble byl v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ten, kter\u00fd kroutil m\u00fdm \u017ealudkem. Milovali jsme se vestoje u kuchy\u0148sk\u00fd linky, v\u00e1\u0161niv\u011b, drav\u011b, rychle… p\u0159esn\u011b tak, jak to v danou chv\u00edli bylo pot\u0159eba. Zat\u00ednal jsem nehty do jeho zade\u010dku a sna\u017eil se ho do sebe dostat, co nejv\u00edc to \u0161lo. Bo\u017ee… neexistuje na sv\u011bt\u011b nic n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e milov\u00e1n\u00ed s n\u00edm.<\/div>\n
Zabran\u00fd do vzpom\u00ednek jsem si ani neuv\u011bdomil, \u017ee se zasn\u011bn\u011b op\u00edr\u00e1m o ledni\u010dku a dychtiv\u011b sleduju ka\u017ed\u00fd Tom\u016fv pohyb. Zato on si toho v\u0161iml. Sebev\u011bdom\u011b se usm\u00e1l a naskl\u00e1dal vafle na tal\u00ed\u0159. „Jak ses vyspal? Zd\u00e1lo se ti n\u011bco?“ zeptal se jakoby nic.<\/div>\n
„J\u00e1… ehm…“ za\u010dal jsem koktat. „Nezd\u00e1lo se mi nic.“<\/div>\n
Tom popo\u0161el sm\u011brem ke mn\u011b, p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima jsem m\u011bl jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 duhovky. Sna\u017eil jsem se ze v\u0161ech sil, abych o\u010dima nesklouzl k jeho rt\u016fm, zvln\u011bn\u00e9m v tom nesm\u00edrn\u011b sebejist\u00e9m \u00fasm\u011bvu. I kdy\u017e jsem se odm\u00edtal odpoutat od jeho o\u010d\u00ed, p\u0159esto jsem vid\u011bl, jak se mu nah\u00e1 hru\u010f zdvih\u00e1 a zase kles\u00e1 p\u0159i ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu a v\u00fddechu. „Nad \u010d\u00edm jsi te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161lel?“ za\u0161eptal a op\u0159el se p\u0159edlokt\u00edm o hranu lednice, t\u011bsn\u011b vedle m\u00e9 hlavy. Najednou byl v\u0161ude. Vn\u00edmal jsem jeho p\u0159\u00edtomnost tak stra\u0161n\u011b intenzivn\u011b, mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla se roztan\u010dila v m\u00e9m b\u0159i\u0161e a kdy\u017e jeho pohled sklouzl do m\u00e9ho kl\u00edna, bylo mi jasn\u00fd, \u017ee zap\u00edrat nem\u00e1 cenu.<\/div>\n
„Vzpomn\u011bl jsem si na jedno r\u00e1no,“ odpov\u011bd\u011bl jsem po pravd\u011b.<\/div>\n
Posunul se je\u0161t\u011b o mal\u00fd kousek bl\u00ed\u017e. U\u017e jsem c\u00edtil jeho dech na sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. Polilo m\u011b horko, \u00fapln\u011b jsem ztuhnul a napjat\u011b \u010dekal, co se stane. Stra\u0161n\u011b jsem tou\u017eil po jedin\u00e9m doteku. Snad nikdy jsem nic necht\u011bl v\u00edc ne\u017e jeden jedin\u00fd dotek jeho prst\u016f. T\u0159\u00e1sly se mi nohy, krev mi neklidn\u011b tepala ve sp\u00e1nc\u00edch.<\/div>\n
„Za\u010dalo to takhle?“ naklonil se ke mn\u011b a palcem jemn\u011b pohladil m\u00e9 dychtiv\u00e9 rty, tam a zp\u00e1tky. Okam\u017eit\u011b jsem se rozt\u0159\u00e1sl a horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvl. \u00b4Je to po\u0159\u00e1d stejn\u00e9,\u00b4 napadlo m\u011b. \u00b4Sta\u010d\u00ed sebemen\u0161\u00ed dotek… neubr\u00e1n\u00edm se mu.\u00b4<\/div>\n
„Pamatuju si to r\u00e1no,“ za\u0161eptal, o\u010dima t\u011bkal po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. M\u016fj mozek se mezit\u00edm p\u0159epnul do \u00fasporn\u00e9ho re\u017eimu a vl\u00e1du nade mnou p\u0159evzaly m\u00e9 p\u0159\u00edzemn\u00ed pudy. Dychtiv\u011b jsem \u010dekal, jestli bude pokra\u010dovat. Nemyslel jsem na Davida zav\u0159en\u00e9ho v koupeln\u011b jen p\u00e1r metr\u016f od n\u00e1s, na sv\u00e9 p\u0159edsevzet\u00ed nekomplikovat si cestu za velkou l\u00e1skou… ne, nic takov\u00e9ho. J\u00e1 a Tom, nic jin\u00e9ho pro m\u011b nem\u011blo v\u00fdznam. Ale on nic v\u00edc neud\u011blal.<\/div>\n
„Dovol\u00ed\u0161? Vzal bych si z lednice ml\u00e9ko,“ prolomil nakonec ticho jako prvn\u00ed.<\/div>\n
Odsko\u010dil jsem od lednice. „Jo, jasn\u011b,“ zamumlal jsem a sna\u017eil se nevid\u011bt \u00fasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Musel jsem pry\u010d. Vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky do lo\u017enice, bylo to p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9. Mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e1 slab\u00e1 v\u016fle…<\/div>\n
*<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
D\u00edval jsem, jak miz\u00ed zp\u00e1tky v lo\u017enici, celej rudej… nerozum\u00edm mu. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee mu v\u016fbec nerozum\u00edm. Jestli jsem se v uplynul\u00fdch dnech b\u00e1l toho, \u017ee u\u017e ho to t\u0159eba se mnou p\u0159estalo bavit nebo tou\u017e\u00ed po n\u011bkom jin\u00e9m, u\u017e se neboj\u00edm. To, jak reagoval na ten nepatrn\u00fd dotek, je nejv\u00edc p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdm d\u016fkazem. Chce m\u011b. Po\u0159\u00e1d m\u011b chce stejn\u011b jako na za\u010d\u00e1tku. Nic se nezm\u011bnilo.<\/div>\n
Spokojen\u011b jsem si nalil k\u00e1vu a odnesl tal\u00ed\u0159 s vaflemi ke stolu. Dostal jsem hroznej hlad. Celou dobu, co jsem sn\u00eddal, jsem myslel na Billa. Pot\u0159eboval jsem s n\u00edm mluvit. Jenom\u017ee abych si s n\u00edm mohl po\u0159\u00e1dn\u011b promluvit, pot\u0159eboval jsem se zbavit Davida.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b, neboj se,“ ujistil jsem naposledy na\u0161eho mana\u017eera, \u017ee si nemus\u00ed o Billovo chatrn\u00e9 zdrav\u00ed d\u011blat nejmen\u0161\u00ed starost. „Bude v pohod\u011b, pot\u0159ebuje se je\u0161t\u011b tro\u0161ku vyspat a bude \u00fapln\u011b fit,“ uji\u0161\u0165oval jsem ho trp\u011bliv\u011b. „Postar\u00e1m se o n\u011bj, v\u017edycky jsem to d\u011blal.“ Naposledy jsem se na n\u011bj povzbudiv\u011b usm\u00e1l a vystr\u010dil ho na nejbli\u017e\u0161\u00ed zast\u00e1vce z tourbusu s t\u00edm, \u017ee jeho spole\u010dnost ur\u010dit\u011b uv\u00edtaj\u00ed Georg a Gustav, kte\u0159\u00ed se spolu mus\u00ed u\u017e z\u00e1konit\u011b nudit.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jsem po\u010dkal, ne\u017e se rozjedme a odhodlan\u011b jsem vzhl\u00e9dl k chodb\u011b vedouc\u00ed do lo\u017enice v horn\u00ed \u010d\u00e1sti, odkud Bill od na\u0161\u00ed rann\u00ed rozmluvy nevy\u0161el.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. „Nebude\u0161 ve\u010de\u0159et?“ zept\u00e1 se David Billa snad po st\u00e9. Leze mi s t\u00edm tak stra\u0161n\u011b na nervy. Pro\u010d se na to jednodu\u0161e nevybodne? A\u017e br\u00e1cha dostane hlad, naj\u00ed se. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo nut\u00ed do j\u00eddla a v\u00edm, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[121],"tags":[],"class_list":["post-17680","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hotelovy-pokoj"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17680","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17680"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17680\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17680"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17680"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17680"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}