{"id":17734,"date":"2008-05-27T17:00:00","date_gmt":"2008-05-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17695"},"modified":"2008-05-27T17:00:00","modified_gmt":"2008-05-27T16:00:00","slug":"casoprostor-ii-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/27\/casoprostor-ii-34\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 34."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/div>\n
\n

„Bille, mus\u00edme j\u00edt, nen\u00ed moc \u010dasu, za chvilku jsi doma,“ p\u0159eru\u0161il jsem na\u0161e l\u00edb\u00e1n\u00ed skoro n\u00e1sil\u00edm, n\u011bjak jsem ho od sebe nemohl odtrhnout.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, jen jsem ti cht\u011bl vynahradit ten \u010das,“ odpov\u011bd\u011bl a vypadalo to, \u017ee je zklaman\u00fd. Jak\u00fd \u010das m\u00e1 na mysli? T\u011bch p\u00e1r hodin, co jsme se od r\u00e1na nevid\u011bli? Na tom mi p\u0159ece nemus\u00ed nic vynahrazovat. Ned\u00e1 mi to, abych se ho nezeptal.<\/div>\n
„Co mi chce\u0161 vynahradit?“<\/div>\n
„Ten ztracen\u00fd rok, nebo jsem ti snad nechyb\u011bl?“ sly\u0161\u00edm v jeho hlase zklam\u00e1n\u00ed a malink\u00fd n\u00e1znak \u017e\u00e1rlivosti, a rychle ho zase p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b. No jist\u011b, u\u017e mi to do\u0161lo. On si mysl\u00ed, \u017ee jsem odtud. Netu\u0161\u00ed, \u017ee existuje n\u011bjak\u00fd \u00c1da a \u017ee j\u00e1 jsem ten, se kter\u00fdm se r\u00e1no lou\u010dil. Ale te\u010f nen\u00ed \u010das mu to vysv\u011btlovat, stra\u0161n\u011b by n\u00e1s to zdr\u017eelo. Ka\u0161lu na to, alespo\u0148 pro n\u011bj budu m\u00edt p\u0159ekvapen\u00ed, a\u017e se sejdeme u Filipa. Bude z\u00edrat\u2026<\/div>\n
„Chyb\u011bl, Bille, jist\u011b\u017ee chyb\u011bl, ale opravdu sp\u011bch\u00e1me, je tu nebezpe\u010dno, v\u00ed\u0161?“ potichu odpov\u00edm, abych ho uklidnil. Dostanu hned dal\u0161\u00ed pusu, a pak u\u017e m\u011b jeho ruka t\u00e1hne ke dve\u0159\u00edm. Opatrn\u011b otev\u0159u dve\u0159e studia a chvilku poslouch\u00e1m, jestli je v dom\u011b ticho. Kdy\u017e se nic neoz\u00fdv\u00e1, popadnu Billa a vystr\u010d\u00edm ho na chodbu. Rychle zav\u0159u a potichu mu nazna\u010d\u00edm, \u017ee jdeme do gar\u00e1\u017ee. K\u00fdvne, usm\u011bje se a ti\u0161e jako ko\u010dka za\u010dne stoupat po schodech. Sakra, ta kombin\u00e9za mu slu\u0161\u00ed, m\u00e1 v n\u00ed hezkej zadek a p\u011bkn\u011b s n\u00edm krout\u00ed. Hned bych si pl\u00e1cnul, ale on by ur\u010dit\u011b vyk\u0159ikl jako v\u017edycky, a to si te\u010f nem\u016f\u017eeme dovolit\u2026 sm\u016fla, Tome, bude\u0161 muset vydr\u017eet a\u017e dom\u016f\u2026 ale pl\u00e1cnul bych si\u2026 hergot.<\/div>\n
\n

BILL<\/p><\/div>\n

\n

„Bille, mus\u00edme j\u00edt, nen\u00ed moc \u010dasu, za chvilku jsi doma,“ odtrhne m\u011b od sebe Tom. On v\u016fbec nen\u00ed nadr\u017eenej\u2026 to je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd. Rok m\u011b nevid\u011bl a nechce m\u011b tu povalit na seda\u010dku? \u017de by za ten rok tak odvykl? Je tohle je\u0161t\u011b m\u016fj Tom? A je je\u0161t\u011b v\u016fbec m\u016fj? Sakra, co kdy\u017e tu n\u011bkoho m\u011bl, a te\u010f se m\u011b sna\u017e\u00ed rychle vyexpedovat zp\u00e1tky do minulosti, aby se cel\u00e1 ta jeho ro\u010dn\u00ed af\u00e9rka ztratila v nen\u00e1vratnu. Bo\u017ee, u\u017e zase \u017e\u00e1rl\u00edm.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, jen jsem ti cht\u011bl vynahradit ten \u010das,“ zkus\u00edm na\u0165uknout dobu, kdy byl beze m\u011b. V t\u00e9 tm\u011b nevid\u00edm, jak se tv\u00e1\u0159\u00ed, ale podle hlasu taky m\u016f\u017eu poznat, co se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1. Bude provinil\u00fd? Modl\u00edm se, aby nebyl.<\/div>\n
„Co mi chce\u0161 vynahradit?“ odpov\u00ed nech\u00e1pav\u011b, a kdyby m\u011b nedr\u017eel tak pevn\u011b, tak snad m\u00e1lem upadnu. On se je\u0161t\u011b pt\u00e1? Tohle nech\u00e1pu. Hraje to na m\u011b? Co tohle znamen\u00e1? Ale nezn\u011blo to provinile, sp\u00ed\u0161 naprosto nech\u00e1pav\u011b, jako by ten rok v\u016fbec nebyl.<\/div>\n
Dob\u0159e, tak to vezmeme polopat\u011b: „Ten ztracen\u00fd rok\u2026 nebo jsem ti snad nechyb\u011bl?“ \u0159eknu u\u017e naplno a nedok\u00e1\u017eu potla\u010dit zklam\u00e1n\u00ed v hlase. Musel si toho v\u0161imnout. Chvilku je ticho a pak mi kone\u010dn\u011b odpov\u00ed:
„Chyb\u011bl, Bille, jist\u011b\u017ee chyb\u011bl, ale opravdu sp\u011bch\u00e1me, je tu nebezpe\u010dno, v\u00ed\u0161?“ To je ale zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odpov\u011b\u010f, \u0159ekl to tak jakoby mimochodem… No, nech\u00e1m to b\u00fdt. Rad\u0161i ho pol\u00edb\u00edm, abych se ujistil, \u017ee m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d chce, a t\u00e1hnu ho pry\u010d. Nechci to \u0159e\u0161it. Nechci. Snad na to zapomenu, kdy\u017e rychle odjedu. Snad\u2026<\/div>\n
\n

TOM<\/p><\/div>\n

\n

Uf. Pro\u0161lo n\u00e1m to. Opatrn\u011b jsem zav\u0159el vchod z domu do gar\u00e1\u017ee a \u00falevn\u011b si oddychl. Bill m\u00e1 na sob\u011b po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b kombin\u00e9zu, tak\u017ee se nen\u00ed d\u016fvod nijak zdr\u017eovat a m\u016f\u017ee fr\u010det zp\u00e1tky. Otev\u0159e B\u00e9du a gar\u00e1\u017e osv\u00edt\u00ed slab\u00e9 sv\u011btlo. Komunikujeme spolu jen pomoc\u00ed o\u010d\u00ed a dotek\u016f, rad\u0161i nemluv\u00edme, aby n\u00e1s nemohlo nic p\u0159ekvapit. Ml\u010dky nasedne do B\u00e9dy, nasad\u00ed si helmu a j\u00e1 si a\u017e te\u010f s hr\u016fzou uv\u011bdom\u00edm, \u017ee nev\u00edm, jestli v n\u011bm z\u016fstaly kl\u00ed\u010dky. Rychle se naklon\u00edm p\u0159es Billa k volantu, a kdy\u017e je tam vid\u00edm viset, m\u00e1lem na n\u011bj \u00falevou upadnu. Udiven\u011b na m\u011b celou dobu kouk\u00e1, co vyv\u00e1d\u00edm, a o\u010dima v sloup nazna\u010duje, co si o mn\u011b mysl\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Lekl jsem se, \u017ee tu nebudou,“ za\u0161ept\u00e1m, k\u00fdvnu hlavou ke kl\u00ed\u010dk\u016fm v zapalov\u00e1n\u00ed a on se jen usm\u011bje. Stoj\u00edm u dve\u0159\u00ed a pozoruju, jak se nat\u00e1hl do kastl\u00edku a vyndal pap\u00edrek se sou\u0159adnicemi n\u00e1vratu. N\u011bco m\u011b napadlo. Kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed do sv\u00e9ho \u010dasu, z kter\u00e9ho odjel, bude tam na m\u011b muset \u010dekat stra\u0161n\u011b dlouho, \u010d\u00edm\u017e se ov\u0161em od Filipa dozv\u00ed, \u017ee jsem pro n\u011bj do budoucnosti jel j\u00e1. Cht\u011bl jsem ho p\u0159ekvapit a takhle by se to cel\u00fd zkazilo. Nazna\u010d\u00edm mu, a\u0165 si je\u0161t\u011b sund\u00e1 helmu a pom\u016f\u017eu mu s n\u00ed dol\u016f. Naklon\u00edm se k n\u011bmu a v tu r\u00e1nu m\u00e1m jeho rty p\u0159ilepen\u00e9 na sv\u00fdch. Asi si myslel, \u017ee mu chci d\u00e1t je\u0161t\u011b pusu na rozlou\u010denou. Kdyby tu\u0161il, \u017ee na n\u011bj \u0161iju boudu\u2026<\/div>\n
\n

„Filip ti vzkazuje, \u017ee se m\u00e1\u0161 vr\u00e1tit ve 22:05. Pr\u00fd se n\u011bco zm\u011bnilo t\u00edm, \u017ee jsi tam nebyl ve stanoven\u00fd \u010das, m\u011b se neptej co, j\u00e1 tomu nerozum\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m, kdy\u017e m\u011b propust\u00ed a usm\u011bju se na n\u011bj. N\u011bjak dneska moc l\u017eu, nejd\u0159\u00edv doma m\u00e1m\u011b a te\u010f Billovi\u2026 ale tohle je takov\u00e1 mal\u00e1 pomsti\u010dka za to, co mi p\u0159ipravil za nervy svoj\u00ed cestou do budoucnosti, ur\u010dit\u011b mi to odpust\u00ed. P\u0159istane s B\u00e9dou u Filipa jen p\u011bt minut p\u0159ede mnou a za tu chv\u00edli nem\u00e1 \u0161anci pochopit, jak to vlastn\u011b bylo, ur\u010dit\u011b ho bude Filip radost\u00ed obj\u00edmat a dusit cel\u00fdch t\u011bch p\u011bt minut. Kdy\u017e Bill poslu\u0161n\u011b vyma\u010dk\u00e1v\u00e1 na displej sou\u0159adnice a \u010das n\u00e1vratu, vzpomenu si na dal\u0161\u00ed d\u016fle\u017eitou v\u011bc.<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1\u0161 u sebe n\u011bco, co by tu m\u011blo z\u016fstat?“ K\u00fdvne a pod\u00e1 mi noviny, co si koupil u babky ve st\u00e1nku. Pak je\u0161t\u011b chvilku p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a s\u00e1hne do kapsy kombin\u00e9zy. Vyt\u00e1hne n\u011bjak\u00e9 kl\u00ed\u010de.<\/div>\n
„Jsou od zadn\u00edch dve\u0159\u00ed, \u010dmajznul jsem je naho\u0159e z h\u00e1\u010dku, ale ty spr\u00e1vn\u00fd od studia mi vzal,“ usm\u011bje se na m\u011b a vtiskne mi je do ruky. Sl\u00e1va, to je skv\u011bl\u00fd, nebudu muset zp\u00e1tky l\u00e9zt tou mr\u0148avou d\u00edrou a budu si moct odemknout. Vr\u00e1t\u00edm mu \u00fasm\u011bv a sleduju, jak si zp\u00e1tky nasazuje svoji helmu a smutn\u011b na m\u011b kouk\u00e1. „\u0160\u0165astnou cestu,“ sna\u017e\u00edm se v\u00fdrazn\u011b vyslovovat, proto\u017ee u\u017e moje \u0161ept\u00e1n\u00ed nem\u016f\u017ee sly\u0161et, a kdy\u017e pochop\u00ed, tak na m\u011b p\u0159es helmu ud\u011bl\u00e1 pusou v\u00fdrazn\u00e9 „D\u011b-ku-ju,“ abych mu rozum\u011bl. Opatrn\u011b p\u0159itla\u010d\u00edm na B\u00e9dovy dve\u0159e, a kdy\u017e potichu zacvaknou, p\u0159ilo\u017e\u00edm dla\u0148 na ok\u00fdnko. Sv\u011btlo zhaslo a u\u017e z\u00e1\u0159\u00ed jen p\u0159\u00edstrojov\u00e1 deska. Za chvilinku se na mou dla\u0148 z druh\u00e9 strany p\u0159itiskne ta Billova. V\u0161iml si toho\u2026<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ sna\u017e\u00edm se je\u0161t\u011b vyslovit, ale v t\u00e9 tm\u011b u\u017e to nem\u016f\u017ee vid\u011bt. Usm\u011bjeme se na sebe naposledy a j\u00e1 se vyd\u00e1m zp\u00e1tky ke vchodu do domu. Nem\u016f\u017eu st\u00e1t moc bl\u00edzko, a\u017e bude mizet, kolem auta je v tu chv\u00edli \u00fapln\u011b jin\u00e1 energie a mohlo by m\u011b to vz\u00edt s sebou. To bych nejsp\u00ed\u0161 nep\u0159e\u017eil\u2026<\/div>\n
\n

BILL<\/p><\/div>\n

\n

Tom se najednou chov\u00e1 p\u0159inejmen\u0161\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Je takov\u00fd rozt\u011bkan\u00fd, prost\u011b jin\u00fd ne\u017e norm\u00e1ln\u011b. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m podez\u0159en\u00ed, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, ale nem\u00e1m odvahu se zeptat, aby se mi t\u0159eba k n\u011b\u010demu nep\u0159iznal. Filip mu ur\u010dit\u011b \u0159ekl, \u017ee jakmile se vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky, v\u0161echno, co za ten rok pro\u017eil, zmiz\u00ed, a nastane ten \u010das znova \u00fapln\u011b jinak. T\u00edm se v\u0161echno sma\u017ee, jen\u017ee mn\u011b ta pam\u011b\u0165, na rozd\u00edl od n\u011bj, z\u016fstane. J\u00e1 si budu pamatovat, \u017ee tu nejsp\u00ed\u0161 \u017eil rok s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm a bude m\u011b to neskute\u010dn\u011b \u0161tv\u00e1t. Po\u0159\u00e1d se sna\u017e\u00edm p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee je to nesmysl, v\u017edy\u0165 m\u011b miluje, pro\u010d by si hledal n\u011bkoho jin\u00fdho, ale co kdy\u017e nehledal? Co kdy\u017e se mu prost\u011b n\u011bkdo jen tak naskytl a on vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitost. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem si jeho divn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed v\u0161iml, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee m\u011b to bude tr\u00e1pit, a vysv\u011btlen\u00ed jen tak nenajdu. Nikdy neum\u011bl moc lh\u00e1t\u2026 Cestou sem jsem ho na schodech schv\u00e1ln\u011b provokoval, \u010dekal jsem, kdy p\u0159istane jeho ruka na m\u00e9m zadku\u2026 a nic. J\u00e1 v\u00edm, je jin\u00e1 situace, ale Tom byl v tomhle v\u017edycky stejn\u00fd, v\u017edycky m\u011bl pot\u0159ebu za\u017e\u00edvat adrenalinov\u00e9 situace a tohle mohla b\u00fdt jedna z nich a on ji nevyu\u017eil. N\u011bco je \u0161patn\u011b\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Sed\u00edm v B\u00e9dovi, kdy\u017e mi najednou str\u010d\u00ed hlavu m\u00e1lem a\u017e do kl\u00edna s tak vyd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem, \u017ee m\u011b to rozesm\u011bje. Co blbne, pako? Aha, lekl se, \u017ee nem\u00e1m kl\u00ed\u010dky od B\u00e9dy. Usm\u011bju se na n\u011bj. Neboj se, l\u00e1sko, nez\u016fstanu tady. Ani se se mnou po\u0159\u00e1dn\u011b nerozlou\u010dil, klidn\u011b m\u011b nechal, a\u0165 si nasad\u00edm helmu, to vypad\u00e1 fakt b\u00eddn\u011b. Najednou mi za\u010dne helmu zase sund\u00e1vat, m\u00e1m z toho takovou radost, \u017ee hned, jak je dole, st\u00e1hnu ho k sob\u011b a pol\u00edb\u00edm ho. Nezapomn\u011bl, cht\u011bl se rozlou\u010dit. Jen\u017ee on se za chvilku odtrhne a z jeho pohledu \u010dtu, \u017ee to nen\u00ed to, kv\u016fli \u010demu m\u011b je\u0161t\u011b zdr\u017euje. Sakra! \u0160tve m\u011b to, nejrad\u0161i bych na n\u011bj zak\u0159i\u010del, aby mi v\u0161echno hned te\u010f vysv\u011btlil, ale v\u00edm, \u017ee to neud\u011bl\u00e1m. Cht\u011bl mi vy\u0159\u00eddit vzkaz od Filipa, abych se vr\u00e1til v jin\u00fd \u010das\u2026 pozd\u011bji\u2026 to nech\u00e1pu. P\u0159ijdu tak o p\u00e1r hodin \u017eivota, jak\u00fd to m\u016f\u017ee m\u00edt v\u00fdznam? Snad mi to Filip n\u011bjak vysv\u011btl\u00ed\u2026 Navol\u00edm v\u0161echno, co je pot\u0159eba. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed zjist\u00edm, \u017ee Tom m\u00e1 z\u0159ejm\u011b perfektn\u00ed pokyny, co m\u00e1 v\u0161echno za\u0159\u00eddit. J\u00e1 bych s sebou klidn\u011b odvezl noviny i kl\u00ed\u010de od zadn\u00edch dve\u0159\u00ed, je\u0161t\u011b \u017ee na to myslel. Odevzd\u00e1m mu je, a kone\u010dn\u011b si definitivn\u011b nasad\u00edm helmu.<\/p><\/div>\n

\n

Nebudu to protahovat, stejn\u011b to nevy\u0159e\u0161\u00edm, a kdy\u017e se budu hodn\u011b sna\u017eit, p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm s\u00e1m sebe, \u017ee jsem si to v\u0161echno jen vymyslel. Kouk\u00e1 na m\u011b a n\u011bco mi je\u0161t\u011b nazna\u010duje. Sna\u017e\u00edm se odez\u00edrat ze rt\u016f, a kdy\u017e pochop\u00edm, \u017ee mi p\u0159eje \u0161\u0165astnou cestu, stejn\u00fdm zp\u016fsobem mu pod\u011bkuju. P\u0159im\u00e1\u010dkne dve\u0159e a p\u0159ilo\u017e\u00ed svoji dla\u0148 na sklo. Usm\u011bju se a oplat\u00edm mu posledn\u00ed pozdrav, kter\u00fd stud\u00ed stejn\u011b jako to sklo. Sbohem, Tome, tebe u\u017e nikdy neuvid\u00edm, ale nav\u017edycky ve mn\u011b z\u016fstane\u0161 jako hlodaj\u00edc\u00ed \u010derv\u00ed\u010dek pochybnost\u00ed. Odch\u00e1z\u00ed, a kdy\u017e naposledy zvedne ruku k pozdravu, s \u00falevou oto\u010d\u00edm kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed. D\u011bj se v\u016fle bo\u017e\u00ed. Hlavn\u011b a\u0165 u\u017e jsem zp\u00e1tky\u2026 d\u011bkuju, Tome, \u017ees m\u011b zachr\u00e1nil a poslal m\u011b zp\u00e1tky tam, kam pat\u0159\u00edm\u2026 tam, kde m\u011b skute\u010dn\u011b miluje\u0161\u2026 jen m\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

TOM<\/p><\/div>\n

\n

Stoupnu si tak, abych mu vid\u011bl do tv\u00e1\u0159e, a je\u0161t\u011b naposledy zvednu ruku na pozdrav, kdy\u017e oto\u010d\u00ed kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed a zmiz\u00ed. Fuj\u2026 to je stra\u0161ideln\u00fd. Je\u0161t\u011b jsem to nikdy nevid\u011bl, a te\u010f mi to p\u0159ipadalo, jako kdyby se propadl do pekla. Najednou je fu\u010d a gar\u00e1\u017e je pr\u00e1zdn\u00e1.<\/p><\/div>\n

Pomalu otev\u0159u dve\u0159e do domu a nakouknu do chodby. Nikde nikdo, tak\u017ee m\u016f\u017eu zase p\u011bkn\u011b seb\u011bhnout schody a vyrazit k \u00c1dovi. Ve chv\u00edli, kdy stoupnu na p\u0159edposledn\u00ed schod, se naho\u0159e otev\u0159ou dve\u0159e bytu. Sakra! Strnu jako socha, nejsp\u00ed\u0161 z toho leknut\u00ed. Co te\u010f? Ven to nestihnu, ne\u017e otev\u0159u dve\u0159e na zahradu, dr\u017e\u00ed m\u011b ten parchant za kapuci. Jedin\u00e1 mo\u017enost je studio. Rychle, ale potichu vezmu za kliku a zapadnu do tmy. Zamknout! Mus\u00edm za sebou zamknout, aby mu nep\u0159i\u0161lo nic podez\u0159el\u00e9ho. Honem rychle nahm\u00e1tnu v kapse kl\u00ed\u010de, po pam\u011bti najdu ten spr\u00e1vn\u00fd a vraz\u00edm ho do z\u00e1mku. Ten zvuk mi \u00fapln\u011b trh\u00e1 u\u0161i, jak je hlasit\u00fd, ale kdy\u017e nezamknu, okam\u017eit\u011b m\u011b odhal\u00ed. Vezmu to rychle, abych to m\u011bl hotov\u00e9 d\u0159\u00edv, ne\u017e sejde schody. Snad to neusly\u0161\u00ed. Vyt\u00e1hnu kl\u00ed\u010d ze z\u00e1mku a sko\u010d\u00edm po hlav\u011b na seda\u010dku. Mus\u00edm se spol\u00e9hat na to, \u017ee m\u00e1m hlas podobn\u00fd jako Bill, a \u017ee nebude rozsv\u011bcet. To je moje jedin\u00e1 \u0161ance\u2026<\/div>\n
\n

Takhle rychle jsem snad je\u0161t\u011b ned\u00fdchal\u2026 bo\u017ee m\u016fj, mus\u00edm se okam\u017eit\u011b uklidnit, nebo m\u011b usly\u0161\u00ed a bude se cht\u00edt p\u0159esv\u011bd\u010dit, kde jsem b\u011bhal. Srdce mi bije a\u017e v krku. N\u00e1dech\u2026 v\u00fddech\u2026 n\u00e1dech\u2026 v\u00fddech\u2026 jo, pom\u00e1h\u00e1 to, snad to bude za chv\u00edli dobr\u00fd. Kam Billovi upadla ta v\u00fdvrtka? Chvilku \u0161m\u00e1tr\u00e1m rukou kolem m\u00edsta, kde jsme st\u00e1li, a\u017e ji pevn\u011b sev\u0159u v ruce. Aspo\u0148 n\u011bco m\u00e1m na svou obranu. Mus\u00edm si lehnout tak, aby mi nevid\u011bl do obli\u010deje. Oto\u010d\u00edm se na bok a zabo\u0159\u00edm se tv\u00e1\u0159\u00ed do seda\u010dky, co nejv\u00edc to jde. Dredy narvu pod sebe a ud\u011bl\u00e1m si z nich pol\u0161t\u00e1\u0159. Je\u0161t\u011b \u017ee m\u00e1m \u010dern\u00fd triko, ve tm\u011b nebude poznat, \u017ee nem\u00e1m kombin\u00e9zu. Nap\u00edn\u00e1m u\u0161i, abych sly\u0161el ka\u017ed\u00fd jeho krok. Pomalu se bl\u00ed\u017e\u00ed ke dve\u0159\u00edm studia\u2026 bo\u017ee, te\u010f mi ale fakt mus\u00ed\u0161 pomoct. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to odm\u00edtal, ale te\u010f u\u017e ne\u2026 te\u010f t\u011b pot\u0159ebuju\u2026 vr\u00e1t\u00edm ti to n\u011bkdy jindy, hlavn\u011b m\u011b v tom nenech. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee zajdu do kostela a zap\u00e1l\u00edm tam aspo\u0148 sv\u00ed\u010dku, hlavn\u011b m\u011b nenech ve \u0161tychu. P\u0159ece tu nakonec nez\u016fstanu mrtvej j\u00e1. Pros\u00edm\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Zastr\u010dil kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku. Sly\u0161\u00edm svoje srdce, jak hlasit\u011b bije a\u017e v krku. Prvn\u00ed oto\u010den\u00ed a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee strachy omdl\u00edm. Do \u010deho jsem to vlezl, sakra! Druh\u00fd oto\u010den\u00ed\u2026 asi se udus\u00edm\u2026 jsem mrtvej.<\/p><\/div>\n

„Z\u00e1vodn\u00edku, sp\u00ed\u0161?“ sly\u0161\u00edm hlubok\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas. V tu r\u00e1nu m\u011b n\u011bco napadne. Chr\u00e1p\u00e1n\u00ed mi \u0161lo v\u017edycky dob\u0159e, tak to na n\u011bj zkus\u00edm zahr\u00e1t.<\/div>\n
„Chrrrrrrr,“ vyd\u00e1m ze sebe zvuk, jako kdy\u017e jemn\u011b \u0159e\u017ee pila. Nechci to p\u0159ehnat, aby to nebylo moc n\u00e1padn\u00fd. Bill p\u0159ece jen nen\u00ed typ chlapa, kter\u00fd chr\u00e1pe jako d\u0159evorubec. Kdy\u017e u\u017e chr\u00e1pe, tak jemn\u011b, jako kdy\u017e p\u0159ede ko\u010dka. Sta\u010d\u00ed na n\u011bj mlasknout a p\u0159estane. J\u00e1 jsem v tomhle v\u011bt\u0161\u00ed borec. Jednou m\u011b Bill v noci nahr\u00e1l a nesta\u010dil jsem z\u00edrat, \u010deho jsem schopen, kdy\u017e se opiju. Hr\u016fza\u2026 S\u00e1m od sebe bych se odst\u011bhoval.<\/div>\n
\n

Dve\u0159e zaklaply a j\u00e1 si zhluboka oddechl. Je pry\u010d. Z\u0159ejm\u011b jsem ho p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee tvrd\u011b sp\u00edm\u2026 te\u010f bych se nejrad\u0161i n\u011b\u010deho napil. Pomalu se oto\u010d\u00edm na z\u00e1da, m\u00e1lem jsem s\u00e1m sebe udusil v seda\u010dce. Posad\u00edm se. Bill tu musel m\u00edt otev\u0159enou fla\u0161ku v\u00edna, c\u00edtil jsem ho z n\u011bj. Mus\u00edm okam\u017eit\u011b n\u011bco vyp\u00edt, nebo m\u011b z toho pro\u017eit\u00fdho strachu klepne pepka. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b mi vyschlo v krku. Shod\u00edm nohy dol\u016f ze seda\u010dky a v tu chv\u00edli mi to dojde. On nezamkl! Nesly\u0161el jsem oto\u010den\u00ed kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku!<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee nesp\u00ed\u0161, z\u00e1vodn\u00edku. \u0158ek sem ti, \u017ee m\u00e1\u0161 zatopit, je tu kosa a j\u00e1 tu nehodl\u00e1m zmrznout,“ ozvalo se mi t\u011bsn\u011b za hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule TOM „Bille, mus\u00edme j\u00edt, nen\u00ed moc \u010dasu, za chvilku jsi doma,“ p\u0159eru\u0161il jsem na\u0161e l\u00edb\u00e1n\u00ed skoro n\u00e1sil\u00edm, n\u011bjak jsem ho od sebe nemohl odtrhnout. „J\u00e1 v\u00edm, jen jsem ti cht\u011bl vynahradit ten \u010das,“ odpov\u011bd\u011bl a vypadalo to, \u017ee je zklaman\u00fd.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-17734","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17734","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17734"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17734\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17734"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17734"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17734"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}