{"id":17773,"date":"2008-05-23T18:00:00","date_gmt":"2008-05-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17734"},"modified":"2008-05-23T18:00:00","modified_gmt":"2008-05-23T17:00:00","slug":"casoprostor-ii-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/23\/casoprostor-ii-32\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 32."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n

BILL<\/div>\n
\n

Zrzoun se nacpal pizzou a te\u010f je ospalej, dokonce u\u017e asi t\u0159ikr\u00e1t z\u00edvl. Fakt nech\u00e1pu, co je tohle za zlod\u011bje. Na profesion\u00e1la to nevypad\u00e1, p\u016fsob\u00ed sp\u00ed\u0161 jako zmatenej amat\u00e9r, co se k tomu n\u00e1hrdeln\u00edku p\u0159ipletl jen \u010dirou n\u00e1hodou. Kdyby pl\u00e1noval takovouhle loupe\u017e, nejsp\u00ed\u0161 by na ni p\u0159ijel vlastn\u00edm autem a nesk\u00e1kal by do prvn\u00edho, kter\u00fd by na\u0161el odem\u010den\u00fd. Jsem \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee je to jen n\u00e1hodn\u00fd zlod\u011bj. Jen\u017ee zase ta pistole\u2026 kdyby \u0161el jen kolem klenotnictv\u00ed, t\u011b\u017eko by ji m\u011bl u sebe. No\u2026 nebudu to \u0159e\u0161it, d\u016fle\u017eit\u00fd je, aby mi s n\u00ed nevyst\u0159elil mozek z hlavy, a na to je pot\u0159eba hlavn\u011b klid. Risk je zisk, se \u0159\u00edk\u00e1, ale m\u016f\u017eu jen doufat, \u017ee to nen\u00ed v\u00fdmysl. Cestu do budoucnosti jsem taky riskl a jak to dopadlo? Pistol\u00ed v t\u00fdle\u2026 nic jako zisk na tom nevid\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Tak jdeme, nezdr\u017euj,“ p\u0159ik\u00e1\u017ee zrzoun a tla\u010d\u00ed m\u011b p\u0159ed sebou do p\u0159eds\u00edn\u011b. Jak to ud\u011bl\u00e1m? Nesm\u00ed si v\u0161imnout, \u017ee mi kl\u00ed\u010de od studia uv\u00e1zly v ruce, to by byl m\u016fj konec. Vtom dostanu sp\u00e1sn\u00fd n\u00e1pad.<\/div>\n
„Jau,“ vyk\u0159iknu, kdy\u017e sko\u010d\u00edm proti dve\u0159\u00edm a p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee jsem v t\u00e9 tm\u011b o n\u011bco zakopl a upadl. Rukou p\u0159i letu vzduchem hm\u00e1tnu po kl\u00ed\u010d\u00edch na v\u011b\u0161\u00e1\u010dku, ale bohu\u017eel jsem se trefil tak blb\u011b, \u017ee s hlasit\u00fdm cinknut\u00edm \u0159achly na zem. Hergot! Tak hezky vymy\u0161len\u00fd to bylo. A je\u0161t\u011b jsem se pra\u0161til do prav\u00fdho kolene\u2026 sakra, to bol\u00ed.<\/div>\n
\n

„Co d\u011bl\u00e1\u0161, blb\u010de?! Vst\u00e1vej! A hezky rychle! Dej to sem! Myslel sis, \u017ee m\u011b oblafne\u0161, co? Nejsem blbej, naval ty kl\u00ed\u010de!“ hul\u00e1k\u00e1, kdy\u017e m\u011b jednou rukou t\u00e1hne ze zem\u011b zp\u00e1tky nahoru a druhou mi pistol\u00ed tla\u010d\u00ed do ledvin. Rychle \u0161m\u00e1tr\u00e1m rukama po zemi, a kdy\u017e je kone\u010dn\u011b najdu, s radost\u00ed zjist\u00edm, \u017ee mi uv\u00edzly v ka\u017ed\u00e9 ruce jedny\u2026 shodil jsem dvoje. Jasn\u011b, je\u0161t\u011b tam p\u0159ece visely ty od zadn\u00edch dve\u0159\u00ed. Na ty jsem zapomn\u011bl. Jen\u017ee co te\u010f? M\u00e1m v rukou dva naprosto stejn\u00e9 svazky. Na obou je po dvou kl\u00ed\u010d\u00edch a j\u00e1 je takhle od sebe prost\u011b nerozezn\u00e1m. Sakra, jak to ud\u011blat? Mus\u00edm holt riskovat, jedny mu odevzd\u00e1m a druh\u00e9 schov\u00e1m v dlani, aby si jich nev\u0161iml. P\u0159itiskl si m\u011b na t\u011blo, zezadu mi hmatal kolem pasu a hledal moji sev\u0159enou ruku\u2026 vy\u0161el jsem mu vst\u0159\u00edc, aby ho nenapadlo, \u017ee mu je nechci d\u00e1t, a druh\u00fd svazek jsem opatrn\u011b a hlavn\u011b potichu zastr\u010dil do kapsy kombin\u00e9zy. Nakonec volba kl\u00ed\u010d\u016f nebyla na mn\u011b, vyrval mi prost\u011b ty, co byly v prav\u00e9 ruce, a zbavil m\u011b tak pozd\u011bj\u0161\u00edch v\u00fd\u010ditek, \u017ee jsem nezvolil ten spr\u00e1vn\u00fd svazek. D\u011bj se v\u016fle bo\u017e\u00ed\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„U\u017e to nezkou\u0161ej, nebo t\u011b zast\u0159el\u00edm, z\u00e1vodn\u00edku. Nehraj si se mnou, mn\u011b jde o v\u0161echno a nehodl\u00e1m riskovat, \u017ee m\u011b chyt\u011bj. Nepudu si sednout na deset let do b\u00e1n\u011b a ty mi to nezkaz\u00ed\u0161. Ty ne!“ \u0159val na m\u011b a vystr\u010dil m\u011b rychle ze dve\u0159\u00ed. „Rozsvi\u0165,“ zalehl mi v u\u0161\u00edch jasn\u00fd p\u0159\u00edkaz, kdy\u017e odemkl nahr\u00e1vac\u00ed studio a str\u010dil m\u011b dovnit\u0159. Celou cestu po schodech dol\u016f jsem doufal, \u017ee m\u011b k tomu nebude nutit, ale to jsem se spletl. Tady mu najednou sv\u011btlo nevadilo, podle n\u011bj jsme byli v podzem\u00ed, tak\u017ee okna ven tu nehrozila. S malou du\u0161i\u010dkou jsem hm\u00e1tl po pam\u011bti na vyp\u00edna\u010d a m\u00edstnost\u00ed se rozlilo prudk\u00e9 sv\u011btlo.<\/p><\/div>\n

\n

TOM<\/p><\/div>\n

\n

J\u00e1 teda nev\u00edm, ale kdy\u017e na to te\u010f kouk\u00e1m, tak m\u00e1m dojem, \u017ee jsem se p\u0159ecenil\u2026 \u017ee bych byl a\u017e tak hubenej? Dv\u00ed\u0159ka na\u0161t\u011bst\u00ed nejsou zatlu\u010den\u00e1, jak jsem se ob\u00e1val, ale zdaj\u00ed se mi najednou n\u011bjak mal\u00e1. No, jen\u017ee stejn\u011b nem\u00e1m jinou mo\u017enost, tak\u017ee jdu na v\u011bc. Snad to zvl\u00e1dnu. Ned\u00e1vno jsem vid\u011bl jednoho magora, co p\u0159edv\u00e1d\u011bl v televizi, jak se nasouk\u00e1 do sklen\u011bn\u00fdho akv\u00e1rka, tak se mus\u00edm sna\u017eit jako on…<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

flashback<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Bille, poj\u010f se na n\u011bco mrknout!“ za\u0159val jsem na br\u00e1chu z ob\u00fdv\u00e1ku od televize. Pr\u00e1v\u011b se tam n\u011bjakej chl\u00e1pek sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit moder\u00e1tora, \u017ee je schopen se nacpat do sklen\u011bn\u00fdho akv\u00e1rka. Bylo asi tak velk\u00fd pro Dejva, ale \u017ee by tam sv\u00fd t\u011blo naskl\u00e1dal tenhle vy\u010douhlej hube\u0148our, to se mi teda necht\u011blo v\u011b\u0159it.
„Co je?“ nakoukl Bill do dve\u0159\u00ed.
„Poj\u010f sem, to mus\u00ed\u0161 vid\u011bt!“
„Nek\u0159i\u010d tak, Dejv akor\u00e1t usnul,“ napomenul m\u011b. Pomalu se posadil vedle na seda\u010dku a sledoval, co se tam d\u011bje. Usm\u00edval se, a kdy\u017e pochopil, o co jde, zvedl se k odchodu.
„Kam jde\u0161? Tebe nezaj\u00edm\u00e1, jestli se tam dostane?“ udiven\u011b na n\u011bj mrknu a d\u00e1l sleduju obrazovku. Chl\u00e1pek moment\u00e1ln\u011b vylezl po sch\u016fdk\u00e1ch k akv\u00e1rku a str\u010dil do n\u011bj nohu.
„Ne, proto\u017ee kdyby to nem\u011bl nacvi\u010den\u00fd, tak tam s t\u00edm nepoleze,“ odv\u011btil Bill.
„Tam se p\u0159ece nem\u016f\u017ee vej\u00edt, to se klidn\u011b vsad\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu.
„Chce\u0161 se vsadit?“ usm\u00e1l se Bill, a hned pokra\u010doval: „Tak o co?“ To nem\u011bl \u0159\u00edkat. Jak mi n\u011bkdo navrhne s\u00e1zku, zatm\u00ed se mi mozek a u\u017e jen p\u0159emej\u0161l\u00edm, co z toho vyt\u0159\u00edskat.
„Kdy\u017e tam nevleze, bude\u0161 muset na dal\u0161\u00edm turn\u00e9 tahat moje kytary,“ nasad\u00edm ten nejvy\u0161\u0161\u00ed kalibr, proto\u017ee v\u00edm, jak to nesn\u00e1\u0161\u00ed. Ucul\u00ed se na m\u011b jak m\u011bs\u00ed\u010dek na hnoji a k\u00fdvne.
„Dob\u0159e. A kdy\u017e tam vleze, bude\u0161 ty muset t\u00fdden va\u0159it tepl\u00fd ob\u011bdy. Tepl\u00fd!“ zd\u016fraznil je\u0161t\u011b a podali jsme si ruce. Posadil se zase zp\u00e1tky a m\u00edsto na chl\u00e1pka \u010du\u010del na m\u011b s tak divn\u00fdm \u00fa\u0161klebkem na tv\u00e1\u0159i, \u017ee jsem se pomalu za\u010d\u00ednal b\u00e1t toho va\u0159en\u00ed. Chl\u00e1pek u\u017e tam toti\u017e soukal zadek a podle toho, jak se tam skl\u00e1dal, to vypadalo, \u017ee m\u011b to pitom\u00fd va\u0159en\u00ed asi nemine. Ve chv\u00edli, kdy zaklaplo v\u00edko nad jeho hlavou, jsem se znechucen\u011b zhroutil na seda\u010dku a za\u010dal na\u0159\u00edkat, jako by m\u011b vra\u017edili\u2026 n\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9, j\u00e1 v\u016fl, zase jsem se nechal un\u00e9st a doplatil na to. Je\u017e\u00ed\u0161, j\u00e1 do t\u00fd kuchyn\u011b nechci\u2026 Bill se vedle m\u011b chechtal tak, \u017ee se popadal za b\u0159icho, a n\u011bjak mu ne\u0161lo p\u0159estat. Kdy\u017e se trochu uklidnil, naklonil se nade m\u011b a l\u00edbnul m\u011b na nos.
„Neboj, l\u00e1sko, ta s\u00e1zka neplat\u00ed, j\u00e1 to vid\u011bl v\u010dera ve\u010der, kdy\u017e jsi dole hr\u00e1l, tohle je repr\u00edza.“<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

konec flashbacku<\/em><\/div>\n

\n

U\u017e jsem se vid\u011bl, jak v z\u00e1st\u011b\u0159e pl\u00e1c\u00e1m karban\u00e1tky, a tak stra\u0161n\u011b se mi ulevilo, \u017ee jsem ho samou radost\u00ed povalil na seda\u010dku a\u2026 no nic, te\u010f na to nesm\u00edm myslet, abych se tou zatracenou d\u00edrou prot\u00e1hl. N\u00e1sledky t\u011bchhle nemravn\u00fdch vzpom\u00ednek by mi tu cestu mohly p\u011bkn\u011b zt\u00ed\u017eit, ne-li znemo\u017enit\u2026 moje indi\u00e1nsk\u00e1 p\u0159ezd\u00edvka si v takov\u00fdhle situac\u00edch nenech\u00e1 nic diktovat a chov\u00e1 se p\u0159esn\u011b podle sv\u00e9ho jm\u00e9na. No jo, jen\u017ee jak na to te\u010f p\u0159estat myslet? To nejde, kdy\u017e u\u017e jsem si jednou vzpomn\u011bl. Hergot, na t\u00fd seda\u010dce to ale byla j\u00edzda, ale nejlep\u0161\u00ed na tom byl ten adrenalin. Dejv spal jen kousek od n\u00e1s v pokoj\u00ed\u010dku a mohl se kdykoliv vzbudit. Bill sice chvilku protestoval, ale za chv\u00edli jsem ho donutil zapomenout na celej sv\u011bt a u\u017e nebyl nikdo, kdo by se krotil. Tak\u2026 a te\u010f jsem si to zava\u0159il definitivn\u011b. Te\u010f u\u017e se tudy neprot\u00e1hnu, leda bych si ho urazil. Dopr\u2026<\/p><\/div>\n

\n

N\u00e1dech – v\u00fddech\u2026 mo\u017en\u00e1 by pomohlo, kdybych si vzpomn\u011bl na n\u011bco hodn\u011b smutn\u00fdho, t\u0159eba bych se toho zbavil. Jo\u2026 jak jsem tenkr\u00e1t prohr\u00e1l s\u00e1zku s Gustavem. To bylo smutn\u00fd\u2026 jen\u017ee v\u0161ichni ostatn\u00ed okolo m\u011b se bavili. Parchanti. Zase jsem se nechal strhnout, a zase se mi to nevyplatilo. Vsadili jsme se, kdo vypije v\u00edc pan\u00e1k\u016f vodky za minutu\u2026 kdo vyhr\u00e1l, mohl tomu druh\u00fdmu d\u00e1t jak\u00fdkoliv \u00fakol. Byl jsem si jistej, v tomhle m\u011b Gustav nemohl nikdy porazit. M\u011bl jsem na n\u011bj p\u0159ipravenej tak kr\u00e1snej \u00fakol. \u0160estej pan\u00e1k mi zasko\u010dil, j\u00e1 se rozka\u0161lal a bylo po srand\u011b. Kdyby se to nestalo, ur\u010dit\u011b bych vyhr\u00e1l, v\u017edycky jsem byl v tomhle lep\u0161\u00ed, ale n\u00e1hoda mi p\u0159ipravila p\u011bknou ostudu. Gustav se nezd\u00e1, ale je to \u0161kodolibej mizera. Kdy\u017e jsem den na to redaktorce Brava odpov\u00eddal na ot\u00e1zku, jestli jsme st\u00e1le s\u00f3lo, v\u011btou: „Ano, mil\u00e1\u010dku, jsme,“ roz\u0159ehtali se v\u0161ichni kolem, krom\u011b zrudl\u00e9 report\u00e9rky. Gustav, ten parchant mizernej, mi dal toti\u017e \u00fakol, \u017ee v\u0161echny \u017eensk\u00fd, kter\u00fd ten den potk\u00e1m, mus\u00edm bezpodm\u00edne\u010dn\u011b oslovit „mil\u00e1\u010dku“, i kdyby to byla stolet\u00e1 sta\u0159enka. \u0158ekl jsem to p\u011bti prodava\u010dk\u00e1m, jedn\u00fd hajzlb\u00e1b\u011b, a nakonec i vlastn\u00ed matce, kdy\u017e mi volala do auta na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b z rozhovoru. Ostuda jako bl\u00e1zen, t\u00fdden to v\u0161ichni rozeb\u00edrali a j\u00e1 byl za sexu\u00e1ln\u00edho maniaka a kret\u00e9na, kter\u00fdmu ten sex u\u017e tak stoupl do hlavy, \u017ee se p\u0159estal ovl\u00e1dat i na ve\u0159ejnosti. Podm\u00ednka toti\u017e je\u0161t\u011b zn\u011bla, \u017ee p\u0159ed vysloven\u00edm toho debiln\u00edho slova „mil\u00e1\u010dku“ jsem musel jazykem p\u0159ejet sv\u016fj piercing ve rtu, a to u\u017e byl definitivn\u00ed konec. Tentokr\u00e1t se dokonce bavil i Bill, co\u017e je v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b dost nezvykl\u00e1 ud\u00e1lost. No vida\u2026 pomohlo to. M\u016f\u017eu j\u00edt do d\u00edry.<\/p><\/div>\n

\n

Tak\u017ee jak to provedu. P\u016fjdu na to po hlav\u011b, abych vid\u011bl, proto\u017ee kdy\u017e tam vraz\u00edm nejd\u0159\u00edv boty, nebudu v\u011bd\u011bt, do \u010deho lezu. Tak\u017ee prvn\u00ed v\u011bc je jasn\u00e1. Klekl jsem si p\u0159ed dve\u0159e a zatla\u010dil na Scottyho dv\u00ed\u0159ka. Kdy\u017e se lehce odklopily, nakoukl jsem dovnit\u0159 a polo\u017eil se na b\u0159icho… p\u011bkn\u011b to stud\u00ed, mrcha, budu \u0161pinavej jako prase. Sv\u00edt\u00ed sem slab\u00e9 sv\u011btlo z rozsv\u00edcen\u00e9 chodby a je ticho. Nejv\u00edc se moment\u00e1ln\u011b oz\u00fdv\u00e1 moje d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Jedin\u00fd zvuk, kter\u00fd sly\u0161\u00edm, je kap\u00e1n\u00ed vody z kohoutku hned vedle dve\u0159\u00ed, kter\u00fd pou\u017e\u00edv\u00e1me na zal\u00e9v\u00e1n\u00ed zahrady\u2026 u\u017e ho spravuju p\u011bt let, ale copak jsem n\u011bjakej instalat\u00e9r? T\u011bch p\u00e1r kapek\u2026 Bill pod n\u011bj jednou str\u010dil k\u00fdbl a nakapal za tejden a\u017e po okraj. Ten jeho vy\u010d\u00edtavej pohled\u2026 je\u0161t\u011b dva dny jsem poslouchal, \u017ee nikdo nen\u00ed tak bohatej, aby mohl prachy vypou\u0161t\u011bt kohoutkem na zahradu, a \u017ee to m\u00e1m urychlen\u011b spravit. No nic\u2026 tak\u017ee dal\u0161\u00ed krok. Dovnit\u0159 p\u016fjde jedna ruka. Hmmm, u\u017e te\u010f je to hodn\u011b t\u011bsn\u00fd, co\u017e teprve, a\u017e tam narvu tu druhou. Trochu jsem se odrazil \u0161pi\u010dkama bot od hl\u00edny, ty zas budou vypadat\u2026 a posunulo m\u011b to asi o p\u011bt cen\u0165\u00e1k\u016f.<\/p><\/div>\n

\n

V tu chv\u00edli se naho\u0159e v byt\u011b ozval \u0159ev. Sakra! Co se tam d\u011bje? Ten hlas nezn\u00e1m, tud\u00ed\u017e to mus\u00ed b\u00fdt ten zlod\u011bj a k\u0159i\u010d\u00ed na Billa. Hajzl jeden. Nap\u00edn\u00e1m u\u0161i, abych rozum\u011bl, co na n\u011bj \u0159ve, ale nerozum\u00edm ani slovo. Trhnu sebou, kdy\u017e usly\u0161\u00edm zvuk otv\u00edran\u00fdch dve\u0159\u00ed Billova bytu. Je\u017e\u00ed\u0161marj\u00e1, oni jdou snad ven. Co budu d\u011blat? Jestli sejdou dol\u016f a uvid\u011bj m\u011b tu zaklesnut\u00fdho do dve\u0159\u00ed, tak je po n\u00e1s. Mus\u00edm urychlen\u011b ven. Jau, jau, jau\u2026 hergot, to bol\u00ed. Ale jsem venku. Dopr\u010dic, budu m\u00edt \u0161kr\u00e1banec na ksicht\u011b, ur\u010dit\u011b mi te\u010de krev\u2026 \u017ee j\u00e1 v\u016fl ty \u0159ezy od motorovky tenkr\u00e1t nezapiloval, te\u010f jsem se nemusel tak sed\u0159\u00edt. Malinko zatla\u010d\u00edm na Scottyho dv\u00ed\u0159ka, abych sly\u0161el, co se d\u011bje v chodb\u011b, a p\u0159itisknu ucho co nejbl\u00ed\u017e. Dvoje kroky jdouc\u00ed ze schod\u016f dol\u016f se rozl\u00e9haj\u00ed tichou chodbou, pak sly\u0161\u00edm cink\u00e1n\u00ed kl\u00ed\u010d\u016f a za\u010d\u00edn\u00e1 mi doch\u00e1zet, \u017ee jdou do studia.<\/p><\/div>\n

„Rozsvi\u0165,“ sly\u0161\u00edm Billova \u00fanosce, jak mu rozkazuje. Hajzl jeden arogantn\u00ed, co si o sob\u011b mysl\u00ed? Nakopu mu prdel\u2026 p\u0159esn\u011b za rok si na n\u011bj po\u010dk\u00e1m u toho klenotnictv\u00ed a chytnu ho tam rovnou za l\u00edmec. Bude sed\u011bt, a\u017e z\u010dern\u00e1\u2026<\/div>\n
\n

BILL<\/p><\/div>\n

\n

„Tomuhle \u0159\u00edk\u00e1\u0161 kotelna? To je n\u011bjak\u00e1 moc modern\u00ed kotelna, ne? Nen\u00ed to tu n\u00e1hodou na jadern\u00fd palivo?“ udiven\u011b stoj\u00ed zrzoun, kdy\u017e spat\u0159\u00ed mix\u00e1\u017en\u00ed pult ve studiu a nikde nevid\u00ed uhl\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed tu nen\u00ed jedin\u00fd n\u00e1stroj, v\u0161echno si kluci odvezli. Gustavovy bic\u00ed by se asi t\u011b\u017eko daly vysv\u011btlovat jako invent\u00e1\u0159 kotelny, ale te\u010f tu krom\u011b toho mix\u00e1ku nezbylo nic, jen na\u0161e star\u00e1 dobr\u00e1 seda\u010dka. Co tomu blbovi \u0159\u00edct? No vlastn\u011b jo, s\u00e1m si to vymyslel, tak pro\u010d ne?<\/p><\/div>\n

„D\u011bde\u010dek byl jadernej fyzik, trochu si to svoje \u0159emeslo nosil i dom\u016f, ale nebojte se, oz\u00e1\u0159en\u00ed tu nehroz\u00ed, vyp\u00e1len\u00fd jadern\u00fd \u010dl\u00e1nky zakop\u00e1v\u00e1me na zahrad\u011b do ocelovejch kontejner\u016f,“ myslel jsem, \u017ee vyprsknu sm\u00edchy, kdy\u017e jsem tu nehor\u00e1znou kravinu vypou\u0161t\u011bl z pusy, ale on byl evidentn\u011b zara\u017eenej tak, \u017ee ho ani nenapadlo, \u017ee bych si mohl vym\u00fd\u0161let hovadiny. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, s\u00e1m sebe jsem hodn\u011b p\u0159ekvapil, jak \u0161\u00edlen\u011b si dovedu vym\u00fd\u0161let, kdy\u017e mi jde o \u017eivot. Hodn\u011b riskuju. Nic ne\u0159\u00edkal, bylo hrobov\u00fd ticho, jen zvenku jsem zaslechl nepatrn\u00fd m\u0148ouknut\u00ed n\u011bjak\u00fd toulav\u00fd ko\u010dky. Douf\u00e1m, \u017ee sem nevleze tou d\u00edrou, kterou se hodl\u00e1m prot\u00e1hnout ven.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, mladej, sp\u00e1t tu m\u00e1\u0161 kde, okno tu nen\u00ed, tak\u017ee nen\u00ed kudy zdrhnout. J\u00e1 jdu nahoru, zhasni a opova\u017e se tu rozsv\u00edtit. P\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b bys mohl zatopit, jestli to teda zvl\u00e1dne\u0161\u2026“ pochybova\u010dn\u011b se pod\u00edval nejd\u0159\u00edv na mix\u00e1k a potom na m\u011b. Pokr\u010dil jsem rameny, \u017ee si jako nejsem jistej, ale u\u017e to d\u00e1l nerozeb\u00edral, hodlal se nejsp\u00ed\u0161 usala\u0161it v na\u0161\u00ed lo\u017enici a p\u0159ikr\u00fdt se ob\u011bma pe\u0159inama. „Co je t\u00e1mhle?“ uk\u00e1zal je\u0161t\u011b na dve\u0159e od z\u00e1chodu, a kdy\u017e jsem mu to \u0159ekl, donutil m\u011b ho otev\u0159\u00edt, aby zkontroloval, \u017ee tudy nen\u00ed mo\u017enost \u00fat\u011bku. Spokojen\u011b zav\u0159el dve\u0159e. „M\u00e1\u0161 tu i hajzl\u00edk\u2026 tak\u017ee luxusn\u00ed krimin\u00e1l. Dobrou noc. A nerozsv\u011bcuj, p\u0159ijdu si to zkontrolovat,“ prohl\u00e1sil, zhasl sv\u011btlo, pr\u00e1sknul dve\u0159ma a kl\u00ed\u010dem zvenku oto\u010dil dvakr\u00e1t, aby byla jistota.<\/div>\n
\n

TOM<\/p><\/div>\n

\n

„Tomuhle \u0159\u00edk\u00e1\u0161 kotelna? To je n\u011bjak\u00e1 moc modern\u00ed kotelna, ne? Nen\u00ed to tu n\u00e1hodou na jadern\u00fd palivo?“ sly\u0161\u00edm pron\u00e9st toho, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed na\u0159\u00eddil Billovi rozsv\u00edtit. Aha, tak\u017ee Bill mu \u0159ekl, \u017ee je to kotelna\u2026 no nev\u00edm, jestli si t\u00edm pomohl, ale asi ne, jak je vid\u011bt. Nejsp\u00ed\u0161 se ho tam ten magor chyst\u00e1 zav\u0159\u00edt. Jen\u017ee chud\u00e1\u010dek netu\u0161\u00ed, \u017ee j\u00e1 m\u00e1m\u2026 j\u00e1 debil, nechal jsem kl\u00ed\u010de v aut\u011b. M\u011bl jsem je v kombin\u00e9ze, mus\u00edm se pro n\u011b vr\u00e1tit. Bo\u017ee, zase p\u0159es ten plot\u2026 no, ale a\u017e si tam dojdu, budu m\u00edt od studia, co se moment\u00e1ln\u011b zm\u011bnilo v jadernou kotelnu, kl\u00ed\u010de. Tak\u017ee mi to nevad\u00ed, naopak, ud\u011blal to nejlep\u0161\u00ed, co mohl.<\/p><\/div>\n

„D\u011bde\u010dek byl jadernej fyzik, trochu si to svoje \u0159emeslo nosil i dom\u016f, ale nebojte se, oz\u00e1\u0159en\u00ed tu nehroz\u00ed, vyp\u00e1len\u00fd jadern\u00fd \u010dl\u00e1nky zakop\u00e1v\u00e1me na zahrad\u011b do ocelovejch kontejner\u016f\u2026“ sly\u0161\u00edm pron\u00e9st Billa a vyprsknu sm\u00edchy. To snad nen\u00ed mo\u017en\u00fd, on m\u00e1 pistoli za krkem, a je\u0161t\u011b si z n\u011bj d\u011bl\u00e1 srandu. Sakra, mus\u00edm se krotit, nebo m\u011b usly\u0161ej. Zacpu si rukou pusu, ale stejn\u011b ze m\u011b vych\u00e1z\u00ed takov\u00fd p\u0159iblb\u00fd m\u0148ouk\u00e1n\u00ed, zn\u00ed to trochu jako ko\u010dka. Snad je nenapadne se j\u00edt po n\u00ed rozhl\u00eddnout. Rad\u0161i rychle vypadnu a sko\u010d\u00edm si p\u0159es plot pro ty kl\u00ed\u010de. Co nen\u00ed v hlav\u011b, mus\u00ed bejt v noh\u00e1ch\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL Zrzoun se nacpal pizzou a te\u010f je ospalej, dokonce u\u017e asi t\u0159ikr\u00e1t z\u00edvl. Fakt nech\u00e1pu, co je tohle za zlod\u011bje. Na profesion\u00e1la to nevypad\u00e1, p\u016fsob\u00ed sp\u00ed\u0161 jako zmatenej amat\u00e9r, co se k tomu n\u00e1hrdeln\u00edku p\u0159ipletl jen \u010dirou n\u00e1hodou. Kdyby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-17773","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17773","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17773"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17773\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17773"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17773"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17773"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}