{"id":17775,"date":"2008-05-23T17:00:00","date_gmt":"2008-05-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17736"},"modified":"2008-05-23T17:00:00","modified_gmt":"2008-05-23T16:00:00","slug":"brothers-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/23\/brothers-15\/","title":{"rendered":"Brothers 15."},"content":{"rendered":"
autor: Dania<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
M\u011bli jsme za sebou asi p\u011bt koncert\u016f, kdy\u017e se to stalo. Bill ochrapt\u011bl. Mysleli jsem si, \u017ee m\u00e1 n\u011bjakou vir\u00f3zu. \u017de si chv\u00edli pole\u017e\u00ed v posteli, sn\u00ed n\u011bjak\u00e9 tabletky a bude to v\u0161echno zase okey. Jen\u017ee ono nebylo. Nikdy nezapomenu na okam\u017eik, kdy se na m\u011b b\u011bhem p\u00edsni\u010dky pod\u00edval s d\u011bsem v o\u010d\u00edch, neschopen \u010dist\u00e9ho t\u00f3nu. Nikdo z n\u00e1s nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje. B\u011bhem In die Nacht jsem si v\u0161imnul slz, v jeho o\u010d\u00edch. Hrdlo se mi sev\u0159elo. Tou\u017eil jsem jej obejmout a sl\u00edbit mu, \u017ee to bude dobr\u00fd. \u017de v\u0161echno bude v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku. Jen\u017ee to ne\u0161lo, museli jsme hr\u00e1t je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed song.<\/div>\n
Jen co se za n\u00e1mi zav\u0159ely dve\u0159e m\u00edstnosti, za\u010dal plakat. Sesypal se mi do n\u00e1ru\u010de se slovy, \u017ee tohle je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil. \u017de takhle \u0161patn\u00e9 to je\u0161t\u011b nikdy nebylo. Nemohl skoro ani mluvit. Hladil jsem ho po vlasech, \u0161eptal mu, a\u0165 se uklidn\u00ed. V dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b do dve\u0159\u00ed vpadl David a hnal se k n\u00e1m. Pustil jsem Billa z n\u00e1ru\u010d\u00ed a posadil jej na pohovku. Obli\u010dej m\u011bl mokr\u00fd od slz, l\u00ed\u010didla rozmazan\u00e1. Vypadal jako zmokl\u00e1 my\u0161ka. Sednul jsme si vedle n\u011bj a chytil jej za ruku. Vd\u011b\u010dn\u011b se na m\u011b usm\u00e1l a oto\u010dil se na Davida.<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ Blb\u00e1 ot\u00e1zka, pomyslel jsem si. David si to taky z\u0159ejm\u011b uv\u011bdomil, proto\u017ee okam\u017eit\u011b pokra\u010doval.<\/div>\n
„Bol\u00ed t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, nebol\u00ed to,“ zachrapt\u011bl. V o\u010d\u00edch se mu op\u011bt objevily slzy. St\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Tak zavol\u00e1me doktora, a\u0165 se na tebe pod\u00edv\u00e1. Po\u010dk\u00e1me do z\u00edt\u0159ka a potom kdy\u017e tak vyhled\u00e1me odborn\u00edky, dob\u0159e?“ Bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 starost. Bill jen k\u00fdvnul hlavou. David se oto\u010dil na m\u011b, s telefonem v ruce, vyt\u00e1\u010deje n\u011bjak\u00e9 \u010d\u00edslo, \u0159ekl: „Je\u010fte na pokoj a po\u010dkejte na doktora, u\u017e mu vol\u00e1m. A postarej se o n\u011bj.“ K\u00fdvnul sm\u011brem k Billovi, kter\u00fd sed\u011bl na pohovce a nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral do zem\u011b, slzy voln\u011b kanouc\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
\n
****<\/div>\n
„Doporu\u010dil bych urychlen\u011b vyhledat odborn\u00edka. Nechci stra\u0161it, ale nevypad\u00e1 to na b\u011b\u017enou virovou infekci.“ Bill po t\u011bch slovech vypadal, \u017ee se sesype \u00fapln\u011b. Po\u0159\u00e1d doufal, \u017ee to bude jen n\u011bjak\u00e1 ang\u00edna nebo ch\u0159ipka.<\/div>\n
Po\u010dkali jsme, a\u017e doktor odejde. Bill zase za\u010dal bre\u010det. David si d\u0159epl p\u0159ed n\u011bj, polo\u017eil mu ruce na kolena a stiskl.<\/div>\n
„Nebre\u010d, bude to dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161. Te\u010f se vyspi a z\u00edtra odlet\u00ed\u0161 zp\u011bt do N\u011bmecka, dob\u0159e? A neboj se, v\u0161echno bude okey. Ur\u010dit\u011b to bude jen n\u011bjak\u00e1 prkotina.“ Bill se mu pod\u00edval do tv\u00e1\u0159e a s obli\u010dejem mokr\u00fdm od slz a zarudl\u00fdma o\u010dima p\u0159ik\u00fdvnul. Dokonce se pokusil i usm\u00e1t.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u017ee to jde. U\u017e budu muset j\u00edt, ale m\u00e1\u0161 tu Toma, ten se o tebe postar\u00e1.“ Op\u011bt k\u00fdvnut\u00ed a \u00fasm\u011bv. Potom se David zvednul a ode\u0161el. Zamknul jsem za n\u00edm a b\u011bhem vte\u0159iny se p\u0159esunul k br\u00e1\u0161kovi. Posadil jsem si jej na sebe a pevn\u011b jej objal.<\/div>\n
„Tome!“ U\u017e jen \u0161eptal.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161, mil\u00e1\u010dku, te\u010f nemluv. P\u016fjdeme se um\u00fdt a do postele, co ty na to?“ C\u00edtil jsem jen souhlasn\u00e9 k\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou. Vstali jsme a p\u0159esunuli se do koupelny. Svl\u00e9kl jsem jej, potom i sebe a spole\u010dn\u011b se osprchovali. Umyl si i vlasy. Po\u0159\u00e1d jsem se jej musel dot\u00fdkat. Ne nijak eroticky, prost\u011b jen proto, aby c\u00edtil moji p\u0159\u00edtomnost. Aby v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem s n\u00edm, \u017ee jej neopust\u00edm.<\/div>\n
Osu\u0161ili jsme se a \u0161li do postele. Obl\u00e9kl jsem si \u010dist\u00e9 pr\u00e1dlo a donesl i Billovi. Dnes jsme cht\u011bli sp\u00e1t spolu. B\u00fdt spolu. D\u00edval jsem se, jak se obl\u00e9k\u00e1, jak si pokl\u00e1d\u00e1 hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159, jak se tul\u00ed pod pokr\u00fdvku. P\u0159ilehl jsem si k n\u011bmu, p\u0159it\u00e1hl si jej do n\u00e1ru\u010de, hladil jej po z\u00e1dech. Zvednul hlavu z m\u00e9ho ramene a usm\u00e1l se. Sklonil hlavu a pol\u00edbil m\u011b. N\u011b\u017en\u011b, pla\u0161e, jako by \u017e\u00e1dal o svolen\u00ed. Vzal jsem jeho hlavu do dlan\u00ed a polibek prohloubil. C\u00edtil jsem jeho drobn\u00e9 dlan\u011b na hrudi, s\u00e1lala z nich horkost. S\u00e1lala z cel\u00e9ho jeho t\u011bla. Polo\u017eil mi hlavu na prsa, le\u017eel na m\u011b celou vahou.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome,“ za\u0161eptal. Pol\u00edbil m\u011b na hrudn\u00edk. Hladil jsem jej ve vlasech, \u0161eptaj\u00edc svoje slova l\u00e1sky. V o\u010d\u00edch se mi objevily slzy. Bylo to poprv\u00e9, co mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje! Zav\u0159el jsem o\u010di a s Billem v n\u00e1ru\u010d\u00ed usnul.<\/div>\n
****<\/div>\n
„Tome, oni \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee mus\u00edm na operaci! \u017de pr\u00fd kdybych ne\u0161el, tak bych u\u017e nemohl zp\u00edvat!! Co m\u00e1m d\u011blat? Co kdy\u017e se to posere? V\u0161echno bude v \u0159iti! Pro\u010d j\u00e1? Pro\u010d se to muselo st\u00e1t m\u011b?“ bre\u010del mi na rameni. A j\u00e1 bre\u010del s n\u00edm.<\/div>\n
Posledn\u00ed t\u00fdden byl peklo! V\u011bci \u0161ly od des\u00edti k p\u011bti. Nejd\u0159\u00edve to vypadalo, \u017ee se Billovi ud\u011blalo l\u00e9pe, a te\u010f tohle! Operace?! Ach bo\u017ee! Co kdy\u017e se mu n\u011bco stane? Co kdy\u017e mi um\u0159e? Co kdy\u017e\u2026 Ne! Nic se nestane! V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Bill p\u016fjde na operaci, vyl\u00e9\u010d\u00ed se a potom bude zase zp\u00edvat. Zase to bude takov\u00e9, jako d\u0159\u00edv. Nic se nestane. Je to jen mal\u00e1 operace. Jen takov\u00e1 mali\u010dk\u00e1, malilinkat\u00e1 operace. Nic se p\u0159ece nem\u016f\u017ee st\u00e1t, ne? \u017de ne?<\/div>\n
Rychle jsem si ut\u0159el slzy. Musel jsem b\u00fdt jeho siln\u011bj\u0161\u00ed star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, jeho opora.<\/div>\n
„To bude v po\u0159\u00e1dku, Billy. Uvid\u00ed\u0161. Zase bude\u0161 zp\u00edvat. Ud\u011bl\u00e1me si mal\u00fd pr\u00e1zdniny a potom zase hur\u00e1 na koncerty!“ Hladil jsem jej po vlasech.<\/div>\n
„M\u00e1m strach! Co kdy\u017e se n\u011bco pokaz\u00ed? Co kdy\u017e u\u017e nebudu moct zp\u00edvat? Co kdy\u017e budu m\u00edt potom jin\u00fd hlas? Co potom? No? Co budeme d\u011blat? To bude konec Tokio Hotel. A v\u0161echno je to moje chyba! Promi\u0148 mi to! Tomi, promi\u0148 mi, \u017ee jsem ti zni\u010dil sen!“ Vzlykal mi na rameni, drtil m\u011b v objet\u00ed.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161, tak nemluv. Nic jsi nezni\u010dil. Ty jsi m\u016fj sen, Bille. Jedin\u011b ty! A nic se nepokaz\u00ed. V\u0161echno bude dobr\u00e9! M\u00e1\u0161 nejlep\u0161\u00edho doktora v Evrop\u011b. V\u00ed co d\u011bl\u00e1! Mus\u00ed\u0161 mu v\u011b\u0159it, ano?“ \u0161eptal jsem mu do vlas\u016f a konej\u0161il jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Hm,“ k\u00fdvl na souhlas. „Dob\u0159e.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 strach, ale budu po\u0159\u00e1d s tebou. Nenech\u00e1m t\u011b samotn\u00e9ho, postar\u00e1m se o tebe. A te\u010f mi pov\u011bz v\u0161echno, co ti \u0159ekli.“<\/div>\n
„No, d\u011blali mi n\u011bjak\u00fd vy\u0161et\u0159en\u00ed, zjistili, \u017ee jsem bral aspirin, tak mus\u00edme po\u010dkat. Jinak bych \u0161el na tu operaci u\u017e z\u00edtra. Z\u00edtra, Tome! To je stra\u0161n\u00fd! \u0158\u00edkali, \u017ee \u010d\u00edm d\u0159\u00edv, t\u00edm l\u00edp. A j\u00e1 to posral t\u00edm aspirinem. Jsem debil!“<\/div>\n
„Tak nemluv, nejsi debil, nemohl jsi to v\u011bd\u011bt. Tak po\u010dkaj\u00ed, no.“ Pol\u00edbil jsem jej na \u010delo.<\/div>\n
„A pak \u0159\u00edkali, \u017ee po operaci nesm\u00edm mluvit n\u011bkolik dn\u00ed a potom budu chodit na n\u011bjak\u00e9 terapie, nebo co. Ale uji\u0161\u0165ovali m\u011b, \u017ee pr\u00fd po z\u00e1kroku bude m\u016fj hlas zn\u00edt stejn\u011b, \u017ee prej to je jejich c\u00edl! A co kdy\u017e se to nepovede? To potom jako budu mluvit jinak? Co kdy\u017e budu m\u00edt hnusnej hlas? Co kdy\u017e to u\u017e nebude zn\u00edt tak p\u011bkn\u011b? Tome! Asi um\u0159u! Co kdy\u017e budu mluvit jak n\u011bjakej o\u017erala? Nebo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, jako buz\u00edk?“ Za\u010d\u00ednal b\u00fdt hysterick\u00fd. M\u00edrn\u011b jsem s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl, a\u0165 se vzpamatuje. Zamrkal a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148, Tome, za\u010d\u00edn\u00e1m z toho \u0161\u00edlet. A to jsem na t\u00e9 operaci je\u0161t\u011b ani nebyl!“ Z\u010dervenal a sklopil pohled. Hr\u00e1l si s prsty na ruce a hryzal si spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Odpou\u0161t\u00edm ti, a te\u010f m\u011b polib.“ Zvednul jsem mu hlavu a lehou\u010dce jej pol\u00edbil. D\u00edval jsem se, jak se mu t\u0159epetaj\u00ed \u0159asy. Jak se v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i uvol\u0148uje, jak zakl\u00e1n\u00ed hlavu, rozev\u00edr\u00e1 rty, pou\u0161t\u00ed m\u011b dovnit\u0159.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille. A i kdybys mluvil fistul\u00ed, tak se na m\u00fdch citech k tob\u011b nic nezm\u011bn\u00ed.“ Usm\u00e1l se a po tv\u00e1\u0159i mu stekla jedin\u00e1 slza. Palcem jsem ji set\u0159el a d\u00edval se mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A te\u010f poj\u010f sp\u00e1t, byl to dlouh\u00fd den.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, Tomi.“<\/div>\n
****<\/div>\n
Dr\u017eel se m\u011b za ruku, sp\u00ed\u0161 mi ji drtil ve zpocen\u00e9 dlani. C\u00edtil jsem, jak mu bu\u0161\u00ed srdce, c\u00edtil jsem jeho strach. Sna\u017eil se to skr\u00fdt, ale m\u011b neoblafl. B\u00e1l se, hrozn\u011b moc.<\/div>\n
„Billy, bude\u0161 jen t\u0159icet minut sp\u00e1t, a potom u\u017e tu budu zase s tebou.“ Souhlasn\u011b k\u00fdvnul. U\u017e nemohl ani mluvit, proto\u017ee hlasivky m\u011bl znecitliv\u011bl\u00e9, p\u0159ipraven\u00e9 k operaci. Le\u017eel na nemocni\u010dn\u00ed posteli, oble\u010den\u00fd v opera\u010dn\u00ed ko\u0161ili, vlasy schovan\u00e9 v igelitov\u00e9 \u010depici. Bled\u00fd, vystra\u0161en\u00fd, tak drobn\u00fd na obrovsk\u00e9 posteli. Naklonil jsem se nad n\u011bj a pol\u00edbil jej na tv\u00e1\u0159. Mali\u010dko se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak se mi l\u00edb\u00ed\u0161.“ Pohladil jsem jej po \u010dele a op\u011bt jej pol\u00edbil. Znovu se usm\u00e1l. Otev\u0159ely se dve\u0159e a p\u0159i\u0161el nemocni\u010dn\u00ed z\u0159\u00edzenec, odv\u00e9zt Billa na s\u00e1l. Stiskl jsem mu ruku a je\u0161t\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. D\u00edval se, jak jej odv\u00e1\u017e\u00ed, jak se za n\u00edm zav\u00edraj\u00ed dve\u0159e. Z\u00edral jsem na to m\u00edsto, c\u00edtil jsem se podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ani ne za p\u016fl hodiny bude zp\u011bt. \u017de za chvilku bude zase u m\u011b. Ale i p\u0159es to jsem se nedok\u00e1zal zbavit toho sv\u00edrav\u00e9ho pocitu v hrudi. Nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit strach, kter\u00fd opanov\u00e1val mou mysl. Necht\u011bl jsem ani pomyslet na to, \u017ee by se nevr\u00e1til. Tahle mo\u017enost prost\u011b neexistovala. Prost\u011b se to nestane. Za p\u016fl hodiny se znovu otev\u0159ou dve\u0159e, p\u0159ijede voz\u00edk a na n\u011bm sp\u00edc\u00ed Bill, roztomil\u00fd a ztracen\u00fd v obrovsk\u00e9 posteli. Ale v po\u0159\u00e1dku, d\u00fdchaj\u00edc\u00ed, odpo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Posadil jsem se do k\u0159esla a \u010dekal. Minuty se vlekly neskute\u010dn\u011b pomalu. Bylo to ub\u00edjej\u00edc\u00ed, ka\u017edou chv\u00edli jsem se d\u00edval, jak minutov\u00e1 ru\u010di\u010dka m\u011bn\u00ed pozici. C\u00edtil jsem, \u017ee se \u010das proti mn\u011b spiknul, ka\u017edou vte\u0159inu protahoval na minutu, z ka\u017ed\u00e9 minuty se st\u00e1vala hodina. Moje utrpen\u00ed, \u010dek\u00e1n\u00ed na znovuotev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed, se prot\u00e1hlo na neskute\u010dn\u011b dlouhou dobu. Je a\u017e sm\u011b\u0161n\u00e9, jak je ten \u010das relativn\u00ed. Op\u011bt jsem zkontroloval hodiny a zast\u00e9nal p\u0159i zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee uteklo jen patn\u00e1ct minut. Jen patn\u00e1ct! Polovina! Kdy\u017e jsem si p\u0159edstavil, jak te\u010f Billovi strkaj\u00ed otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty do krku trubi\u010dku se skalpelem, jak mu \u0159e\u017eou do hlasivek, hr\u016fza! Ud\u011blalo se mi zle od \u017ealudku. Zav\u0159el jsem o\u010di a doufal, \u017ee kdy\u017e je znovu otev\u0159u, Bill bude p\u0159ede mnou. Le\u017eet v t\u00e9 velik\u00e9 posteli, sp\u00e1t, s v\u00fdrazem naprost\u00e9ho klidu v obli\u010deji.<\/div>\n
A opravdu, asi jsem usnul, proto\u017ee kdy\u017e jsem je otev\u0159el, do dve\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b vj\u00ed\u017ed\u011blo leh\u00e1tko s m\u00fdm br\u00e1\u0161kou. Spal. Okam\u017eit\u011b jsem vyst\u0159elil ze \u017eidle, musel jsem se chytit k\u0159esla, proto\u017ee z toho prudk\u00e9ho pohybu se mi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Opatrn\u011b, chlape, abyste tu nele\u017eeli oba.“ Zasm\u00e1l se zdravotn\u00ed bratr, vzal Billa do n\u00e1ru\u010de a p\u0159enesl jej na postel.<\/div>\n
Sednul jsem si vedle n\u011bj a nespou\u0161t\u011bl o\u010di z jeho obli\u010deje.<\/div>\n
„Jak to dopadlo? Bylo v\u0161echno okey? Nebolelo ho to? Bude mluvit? A bude m\u00edt stejn\u00fd hlas? Kdy se probud\u00ed?!“ chrlil jsem na n\u011bj jednu ot\u00e1zku za druhou. Jen se usm\u00edval. M\u011bl jsem sto chut\u00ed mu jednu nat\u00e1hnout! Nevid\u00ed, \u017ee m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka tady le\u017e\u00ed a neh\u00fdbe se? \u017de byl pr\u00e1v\u011b na operaci?! P\u0159ipadal jsem si jako hysterka.<\/div>\n
„Probudit by se m\u011bl b\u011bhem p\u016fl hodiny.“ \u0158ekl, vzal voz\u00edk a odporou\u010del se z m\u00edstnosti. Jen co se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, naklonil jsem se nad Bill\u016fv obli\u010dej a za\u0161eptal mu do ucha.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, zvl\u00e1dli jsme to. Billy, a\u017e se probud\u00ed\u0161, tak tu budu. A prvn\u00ed co dostane\u0161, a\u017e otev\u0159e\u0161 ty svoje kr\u00e1sn\u00fd kukadla, bude moje pusa. Vi\u010f, \u017ee u\u017e se na ni t\u011b\u0161\u00ed\u0161?!“ Byl jsem n\u011bjak nam\u011bkko. Hladil jsme jej po ruce a sledoval ka\u017ed\u00e9 zat\u0159epet\u00e1n\u00ed jeho \u0159as. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee na n\u011bm zbo\u017e\u0148uju naprosto v\u0161echno. Och bo\u017ee, dokonce mi chyb\u00ed i to jeho neust\u00e1l\u00fd prozp\u011bvov\u00e1n\u00ed!<\/div>\n
„Vypad\u00e1 tak mlad\u011b, vi\u010f? Je to po\u0159\u00e1d m\u016fj mal\u00fd chlape\u010dek.“ Ani jsem si nev\u0161iml, kdy ve\u0161la mamka. St\u00e1la u dve\u0159\u00ed se zachmu\u0159en\u00fdm obli\u010dejem. Usm\u00e1l jsem se, \u010dekal, a\u017e dojde ke k\u0159eslu. Ml\u010dky jsme tam sed\u011bli a \u010dekali, a\u017e se probud\u00ed to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b m\u00e1m.<\/p>\n

autor: Dania<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Daniabetaread: Janule M\u011bli jsme za sebou asi p\u011bt koncert\u016f, kdy\u017e se to stalo. Bill ochrapt\u011bl. Mysleli jsem si, \u017ee m\u00e1 n\u011bjakou vir\u00f3zu. \u017de si chv\u00edli pole\u017e\u00ed v posteli, sn\u00ed n\u011bjak\u00e9 tabletky a bude to v\u0161echno zase okey. Jen\u017ee ono nebylo. Nikdy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[95],"tags":[],"class_list":["post-17775","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-brothers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17775","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17775"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17775\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17775"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17775"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17775"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}