{"id":17799,"date":"2008-05-21T17:00:00","date_gmt":"2008-05-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17760"},"modified":"2008-05-21T17:00:00","modified_gmt":"2008-05-21T16:00:00","slug":"casoprostor-ii-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/21\/casoprostor-ii-31\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 31."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/div>\n
\n

„Je sem vid\u011bt zvenku?“ zept\u00e1 se m\u011b, kdy\u017e projdeme do domu.
„Ne,“ sna\u017e\u00edm se b\u00fdt stru\u010dn\u00fd. Hned za dve\u0159mi spojuj\u00edc\u00edmi gar\u00e1\u017e s domem je vyp\u00edna\u010d. Nat\u00e1hnu se a rozsv\u00edt\u00edm, jinak bychom se tu zabili, a vzhledem k tomu, \u017ee jdu p\u0159ed n\u00edm, nemusel bych to p\u0159e\u017e\u00edt. Pistoli za krkem neust\u00e1le c\u00edt\u00edm, tak se sna\u017e\u00edm d\u011blat co nejm\u00ed\u0148 prudk\u00fdch pohyb\u016f. Je tu naprost\u00e1 tma, nepronik\u00e1 sem \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo z ulice.
„Co je tohle za dve\u0159e?“ uk\u00e1\u017ee m\u016fj \u00fanosce volnou rukou na nahr\u00e1vac\u00ed studio pod schodama, kdy\u017e proch\u00e1z\u00edme kolem. D\u011blal jsem si nad\u011bje, \u017ee si toho nev\u0161imne, ale ty plechov\u00e9 dve\u0159e z\u0159ejm\u011b upoutaly jeho pozornost. Bohu\u017eel jsou moc nov\u00e9 na to, aby mohly b\u00fdt v dom\u011b p\u016fvodn\u00ed, a takhle k\u0159i\u010d\u00ed svoj\u00ed n\u00e1padnost\u00ed. Museli jsme ud\u011blat uvnit\u0159 studia akustiku a dve\u0159e jsou zvukov\u011b izolovan\u00e9. Co m\u00e1m \u0159\u00edct? Kdy\u017e \u0159eknu pravdu, zjist\u00ed, \u017ee je to ide\u00e1ln\u00ed v\u011bzen\u00ed, a okam\u017eit\u011b m\u011b tam zav\u0159e, to je jasn\u00fd. Kdy\u017e budu lh\u00e1t, on se p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, \u017ee kec\u00e1m, a bude to hor\u0161\u00ed. Taky by m\u011b mohl p\u011bkn\u011b zml\u00e1tit, a to by se \u0161patn\u011b ut\u00edkalo. Jo, m\u00e1m v pl\u00e1nu zdrhnout, a dokonce u\u017e v\u00edm jak, ale mus\u00edm b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m a nesm\u00ed m\u011b zav\u0159\u00edt do studia\u2026 odtud se bez kl\u00ed\u010d\u016f nem\u00e1m \u0161anci dostat. Okno tam nen\u00ed a klimatizace je p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00e1, abych se do n\u00ed nasoukal. Mus\u00edm riskovat, ned\u00e1 se nic d\u011blat.<\/p>\n

„To je kotelna,“ \u0159eknu a modl\u00edm se, aby se tam ne\u0161el pod\u00edvat.
„Tak pro\u010d je tu takov\u00e1 kosa, kdy\u017e m\u00e1\u0161 kotelnu? To si neum\u00ed\u0161 zatopit?“ pohrdav\u011b zabru\u010d\u00ed a tla\u010d\u00ed m\u011b p\u0159ed sebou nahoru po schodech. Uf\u2026 snad mi uv\u011b\u0159il, ale jak mu m\u00e1m vysv\u011btlit, \u017ee tu rok nikdo nebydlel a z\u0159ejm\u011b je kv\u016fli tomu topen\u00ed sta\u017een\u00fd na minimum? Mus\u00edm se dr\u017eet sv\u00e9ho sc\u00e9n\u00e1\u0159e z\u00e1vodn\u00edka.
„Nebyl jsem doma, jel jsem ten z\u00e1vod,“ p\u0159ipomenu mu potichu, proto\u017ee na chodb\u011b se m\u016fj hlas rozl\u00e9h\u00e1 v ozv\u011bnu. Jako ten ve\u010der posledn\u00edho mejdanu\u2026 to se tu ov\u0161em oz\u00fdvalo moje a Tomovo vzru\u0161en\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed\u2026 bo\u017ee, l\u00e1sko, miluju t\u011b. Kde jsi? Pot\u0159ebuju t\u011b tu a ty\u2026 j\u00e1 v\u00edm, je to v\u0161echno moje vina, jako v\u017edycky. To j\u00e1 poka\u017ed\u00fd provedu n\u011bjakou hovadinu, a pak se tomu div\u00edm. Ale ta cesta do budoucnosti vypadala tak bezpe\u010dn\u011b, kdo mohl tu\u0161it, \u017ee tu naraz\u00edm na takov\u00fdho magora\u2026 j\u00e1 v\u00edm, tys n\u011bco tu\u0161il.<\/div>\n

\n

„Sakra, kterej je to kl\u00ed\u010d!?!“ vztek\u00e1 se, kdy\u017e se u\u017e asi pot\u0159et\u00ed sna\u017e\u00ed odemknout m\u016fj byt. Docela m\u011b bla\u017e\u00ed uspokojen\u00ed z toho, \u017ee nejsem jedin\u00fd, kdo s t\u00edm m\u00e1 pot\u00ed\u017ee, ale proto\u017ee ten od bytu u\u017e m\u00e1m d\u00e1vno ozna\u010den\u00fd, uk\u00e1\u017eu mu na n\u011bj prstem. „No kone\u010dn\u011b,“ oddychne si, kdy\u017e povol\u00ed dve\u0159e a p\u0159ed n\u00e1mi se otev\u0159e tmav\u00e1 p\u0159eds\u00ed\u0148. Vejdeme dovnit\u0159 a j\u00e1 automaticky s\u00e1hnu rukou na vyp\u00edna\u010d a rozsv\u00edt\u00edm. „Co d\u011bl\u00e1\u0161!?! Okam\u017eit\u011b zhasni!“ za\u0159ve a j\u00e1 se leknu, a\u017e posko\u010d\u00edm o metr dop\u0159edu. Rovnou za hlavou takovej \u0159ev, to je na m\u011b trochu moc. Jsem lekavej. Rychle couvnu zp\u00e1tky a zhasnu sv\u011btlo. Jasn\u011b, chce, aby si nikdo nev\u0161iml, \u017ee je n\u011bkdo v dom\u011b, ale kdy\u017e j\u00e1 jsem zvykl\u00fd tu rozsv\u00edtit… tomu \u010dlov\u011bk neporu\u010d\u00ed, to je automatika. Pohnu se sm\u011brem k ob\u00fdv\u00e1ku, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee si bude cht\u00edt sednout, ale zase jsem se spletl. „St\u016fj, kam jde\u0161?“ za\u0159ve znova a j\u00e1 zachyt\u00edm v jeho hlase strach\u2026 \u017ee by se m\u011b b\u00e1l? Ale pro\u010d? M\u00e1 m\u011b po\u0159\u00e1d na mu\u0161ce. Najednou m\u011b napadne, \u017ee jsem vlastn\u011b na dom\u00e1c\u00edm \u00fazem\u00ed a m\u00e1m nad n\u00edm navrch. J\u00e1 v\u00edm, co kde je, kde najdu n\u016f\u017e, kde najdu n\u011bco, \u010d\u00edm ho u\u0161krtit\u2026 mo\u017en\u00e1 si to uv\u011bdomil. Okam\u017eit\u011b m\u011b chytil za ruku a st\u00e1hl zp\u00e1tky k sob\u011b.<\/p>\n

„Ani se nehni, zmetku, dokud ti to nep\u0159ik\u00e1\u017eu, jasn\u00fd?!?“ zasy\u010d\u00ed mi do ucha a ve mn\u011b je v tu r\u00e1nu mal\u00e1 du\u0161i\u010dka. Jeho strach v hlase je pry\u010d, u\u017e je tam zase jen ta vztekl\u00e1 zloba. Dokonce mi za\u010dal nad\u00e1vat. To p\u0159edt\u00edm ned\u011blal. \u017de by tam ten strach p\u0159ece jen po\u0159\u00e1d byl? „Tak jasn\u00fd?“ za\u0159ve mi znova do ucha.
„Jo, jasn\u00fd,“ odpov\u00edm, aby dal pokoj.
„No vid\u00ed\u0161, kdy\u017e bude\u0161 poslouchat, budeme kamar\u00e1di,“ \u00falevn\u011b si oddychne, a kdyby mi v tu chv\u00edli vid\u011bl do obli\u010deje, nejsp\u00ed\u0161 m\u011b rovnou odpr\u00e1skne. Takov\u00fd znechucen\u00ed, jak\u00fd j\u00e1 um\u00edm vykouzlit na sv\u00fdm ksicht\u011b, to jen tak n\u011bkdo neum\u00ed. S tebou tak budu kamar\u00e1dit, ty hajzle zlod\u011bjsk\u00e1\u2026 tos uhod.<\/div>\n

\n

TOM<\/p><\/div>\n

\n

Pozoruju okna Billova bytu a zat\u00edm jsem zaznamenal jen jedno malink\u00fd bliknut\u00ed sv\u011btla vych\u00e1zej\u00edc\u00ed nejsp\u00ed\u0161 z p\u0159eds\u00edn\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale zhaslo, tak\u017ee asi budou potm\u011b, aby si nikdo nev\u0161iml, \u017ee jsou v dom\u011b. To je ov\u0161em v\u00fdhoda pro m\u011b, proto\u017ee ve tm\u011b nem\u00e1 ten hajzl \u0161anci m\u011b chytit. Zn\u00e1m ten d\u016fm p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, abych v\u011bd\u011bl, kam se schovat. Mus\u00edm popojet bl\u00ed\u017e, abych mohl rychleji sko\u010dit do auta, a\u017e budeme s Billem ut\u00edkat. A j\u00e1 u\u017e dokonce p\u0159esn\u011b v\u00edm kudy.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

flashback<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Strejdo!?“ sly\u0161\u00edm vol\u00e1n\u00ed Dejva.
„Tady! Dole pod schodama!“ zak\u0159i\u010d\u00edm zp\u00e1tky nahoru, aby v\u011bd\u011bl, kde m\u011b hledat. Za chvilinku u\u017e sly\u0161\u00edm drobn\u00e9 kr\u016f\u010dky, jak b\u011b\u017e\u00ed ze schod\u016f.
„Ahoj, my jsme byli\u2026 co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ udiven\u011b na m\u011b vykul\u00ed o\u010dka, kdy\u017e vid\u00ed, jak dr\u017e\u00edm v ruce pilu. Takhle m\u011b je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl, hotovej kutil Tim\u2026 teda Tom.
„Masakr motorovou pilou,“ odpov\u00edm mu a ud\u011bl\u00e1m na n\u011bj v\u00fdhr\u016f\u017enej obli\u010dej star\u00fdho \u00fachyla.
„Jo? Co je to masakr?“ dozv\u00edm se, \u017ee m\u016fj vtip nena\u0161el toho spr\u00e1vn\u00fdho adres\u00e1ta\u2026 kde by taky Dejv p\u0159i\u0161el k t\u011bmhle znalostem. Na horrory m\u00e1 \u010dasu dost. Sta\u010d\u00ed, co mu ve\u010der vypr\u00e1v\u00edm, a u\u017e z toho m\u00e1 divok\u00fd sny.
„No\u2026 masakr\u2026 jak bych ti to\u2026 no\u2026 to je takovej\u2026 kdy\u017e se\u2026 v\u00ed\u0161 co? Zeptej se t\u00e1ty, ten to ur\u010dit\u011b bude v\u011bd\u011bt l\u00edp,“ vyl\u017eu se z toho, proto\u017ee n\u011bjak nev\u00edm, jak to popsat bez krve, u\u0159ezanejch hlav a kon\u010detin\u2026 to bude m\u00edt Bill radost, \u017ee jsem to nechal na n\u011bm.
„Jo, tak j\u00e1 se ho zept\u00e1m, ale t\u00e1ta \u0161el je\u0161t\u011b nakoupit, m\u00e1\u0161 m\u011b pohl\u00eddat,“ vy\u0159\u00eddil mi vzkaz a d\u0159epl si vedle m\u011b na bobek. Ru\u010di\u010dkama si podep\u0159el bradu a fascinovan\u011b sledoval, jak si maluju lihovkou \u010d\u00e1ry na zadn\u00ed dve\u0159e, kudy povedu \u0159ez. Dvakr\u00e1t m\u011b\u0159, jednou \u0159e\u017e, \u0159\u00edk\u00e1val d\u011bda, tak rad\u0161i vezmu svinovac\u00ed metr a je\u0161t\u011b jednou p\u0159em\u011b\u0159\u00edm l\u00edtac\u00ed dv\u00ed\u0159ka, co jsem koupil pro Scottyho\u2026 jo, m\u011blo by to sed\u011bt, tak jdeme na to.
„Dejve, te\u010f jdi trochu d\u00e1l, bude to hlasit\u00fd a m\u016f\u017eou l\u00edtat t\u0159\u00edsky, tak jdi rad\u0161i na schody, jo?“ vyd\u00e1m rozkaz, nasad\u00edm tmav\u00fd brejle, proto\u017ee jin\u00fd bezpe\u010dn\u00fd jsem v tomhle dom\u011b nena\u0161el, a nastartuju motorovku z p\u016fj\u010dovny.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Hezky, hned napoprv\u00e9 se to rozjelo, jsem dobrej\u2026 zkou\u0161ky na motorovku sice nem\u00e1m, ale kdy\u017e jsem na tu sle\u010dnu v p\u016fj\u010dovn\u011b hodil sv\u016fdnej pohled, dala mi ji i bez pap\u00edr\u016f\u2026 nab\u00edzela mi sice nejd\u0159\u00edv ru\u010dn\u00ed pilku, ale p\u0159ece se s t\u00edm nebudu pi\u017elat hodinu, kdy\u017e to m\u016f\u017eu m\u00edt sfouknut\u00fd za minutu, ne? Na takov\u00fd zdlouhav\u00fd pr\u00e1ce nem\u00e1m \u010das, Gibsonka u\u017e je ve studiu netrp\u011bliv\u00e1, tak te\u010f je\u0161t\u011b mus\u00edm d\u00e1vat bacha, abych na ni m\u011bl \u010d\u00edm brnkat. Kr\u00e1\u00e1\u00e1sa, pila zakrojila do d\u0159eva uk\u00e1zkov\u011b a b\u011bhem chvilky jsem hotovej. No vida\u2026 j\u00e1 ti d\u00e1m ru\u010dn\u00ed pilku, tohle je stroj hodn\u00fd mu\u017ee\u2026 ne \u0148\u00e1k\u00e1 pi\u017elavka. Ze dve\u0159\u00ed vykopnu obd\u00e9ln\u00edk a v tu r\u00e1nu je tu zima jak v ps\u00edrn\u011b. Venku od v\u010derej\u0161ka mrzne a tohle je d\u00edra jak vrata. T\u00e1hne. Dejv pochopil, \u017ee se zase m\u016f\u017ee p\u0159ibl\u00ed\u017eit k mistrovi a p\u0159id\u0159epl si zp\u00e1tky.
„Je tu zima, strejdo,“ zadrn\u010del zubama a klepala se mu bradi\u010dka.
„Tak si vem moj\u00ed bundu,“ st\u00e1hl jsem ji ze sebe, stejn\u011b mi z t\u00fd pr\u00e1ce bylo horko. Hodil jsem ji p\u0159es \u0161punta a skoro celej pod n\u00ed zmizel. No jo, holt m\u00e1m velk\u00fd oble\u010den\u00ed, ale zase je v n\u011bm tepl\u00ed\u010dko.<\/p>\n

Vykouknul hlavi\u010dkou a zv\u011bdav\u011b se zeptal: „A na co je ta d\u00edra, strejdo?“
„To je pro Scottyho, aby m\u011bl kudy j\u00edt na zahradu, kdy\u017e se mu chce r\u00e1no \u010d\u016frat.“
„Aha.“
„Bude si to moct otev\u0159\u00edt \u010dum\u00e1kem, v\u00ed\u0161? A my s t\u00e1tou nebudeme muset kv\u016fli tomu vst\u00e1vat tak brzo\u2026“
„Aha.“
„S\u00e1m si sem p\u011bkn\u011b dob\u011bhne, vyleze d\u00edrou na zahradu, tam si ob\u010d\u016fr\u00e1 strome\u010dek a zase se vr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky, v\u00ed\u0161?“
„Hmmm. A jak se dostane z kuchyn\u011b sem? Ud\u011bl\u00e1\u0161 taky d\u00edru naho\u0159e?“
„No jo\u2026 to mi nedo\u0161lo\u2026 sakra\u2026 d\u00edra je hotov\u00e1\u2026 to bude zase kec\u016f\u2026 hele, u\u017e to m\u00e1m\u2026 ty vst\u00e1v\u00e1\u0161 brzo, tak mu v\u017edycky otev\u0159e\u0161, jo? A my s t\u00e1tou budeme chrn\u011bt.“
„Tak jo, j\u00e1 mu otev\u0159u.“
„No vid\u00ed\u0161, bude\u0161 m\u00edt d\u016fle\u017eitou funkci. Bude\u0161 Scottyho pou\u0161t\u011b\u010d, jo?“
„Jo! To bude bezva!“<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

konec flashbacku<\/em><\/div>\n

\n

A p\u0159esn\u011b touhle d\u00edrou se dostanu do bar\u00e1ku. Je\u0161t\u011b \u017ee jsme s Billem tak huben\u00fd, v\u017edycky mi to vadilo, a te\u010f je to najednou obrovsk\u00e1 v\u00fdhoda. Sice jsem to je\u0161t\u011b nevyzkou\u0161el, ale kdy\u017e to bajvoko pom\u011b\u0159\u00edm, ur\u010dit\u011b se tudy prot\u00e1hnu. Scotty je tele, a kdy\u017e projde on, projdu j\u00e1 taky. Tak\u017ee startujeme, popojedu bl\u00ed\u017e, zaparkuju a jdu na to\u2026 tohle se mus\u00ed pov\u00e9st a mus\u00ed to b\u00fdt bleskov\u00e1 akce.<\/p><\/div>\n

\n

BILL<\/p><\/div>\n

\n

M\u016fj budouc\u00ed „kamar\u00e1d“, jak s\u00e1m sebe nazval, m\u011b dostrkal a\u017e do kuchyn\u011b, a hned zv\u011bdav\u011b otev\u0159el lednici\u2026 trochu se lekl, kdy\u017e na n\u011bj rozsv\u00edtila, a j\u00e1 m\u011bl kone\u010dn\u011b p\u0159\u00edle\u017eitost vid\u011bt alespo\u0148 \u010d\u00e1st jeho tv\u00e1\u0159e, kterou mu nekryly tmav\u00e9 br\u00fdle. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, stejn\u011b bych ho nepoznal, ale hlas, ten si budu pamatovat do smrti. Zpod \u010depice mu koukaly blond vlasy a fousy na brad\u011b mu \u0161ly trochu do zrzava.
„Jak to, \u017ee tu nem\u00e1\u0161 nic k j\u00eddlu? Sakra, to je dom\u00e1cnost, tohle\u2026 ty nem\u00e1\u0161 \u017eenskou nebo co?“
„Ne, jsem svobodnej a pl\u00e1noval jsem dlouhej z\u00e1vod, tak jsem to v\u0161echno vyhodil. Jedin\u011b snad v mraz\u00e1ku\u2026“ uva\u017euju nahlas, kde by mohl sehnat n\u011bco k j\u00eddlu. Zrzoun otev\u0159e doln\u00ed mraz\u00e1k, a kdy\u017e objev\u00ed v \u0161upl\u00edku pizzu, viditeln\u011b zaj\u00e1s\u00e1.
„Tak, z\u00e1vodn\u00edku, vem si z\u00e1st\u011bru a uva\u0159 n\u00e1m ve\u010de\u0159i, j\u00e1 si sednu a budu sledovat ka\u017edej tv\u016fj pohyb, jasn\u00fd?“ pohrozil mi, z\u0159ejm\u011b tu\u0161il, kolik no\u017e\u016f m\u00e1m k dispozici v prvn\u00edm \u0161upleti a necht\u011bl riskovat, \u017ee do n\u011bj s\u00e1hnu.<\/div>\n

\n

(\u2026)<\/p><\/div>\n

\n

„Skv\u011ble va\u0159\u00ed\u0161, kucht\u00edku, a\u017e si koup\u00edm restauraci, najmu si t\u011b jako \u0161\u00e9fkucha\u0159e, abys u\u017e nemusel tolik z\u00e1vodit. Kolik bude\u0161 cht\u00edt m\u011bs\u00ed\u010dn\u011b? Co bere takovej z\u00e1vodn\u00edk?“ A je to tady, j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee se do toho zamot\u00e1m\u2026 jak m\u00e1m tohle v\u011bd\u011bt? Ale on to taky nev\u00ed, jinak by se neptal. Hod\u00edm n\u011bjak\u00fd \u010d\u00edslo, snad se tref\u00edm aspo\u0148 p\u0159ibli\u017en\u011b.
„Dva t\u00e1cy.“
„Hergot, ty si \u017eije\u0161, za to \u017ee sed\u00ed\u0161 na prdeli a to\u010d\u00ed\u0161 volantem, to je docela slu\u0161nej plat. Nev\u00edm, jestli si t\u011b najmu, asi se tu mra\u017eenou pizzu rad\u0161i nau\u010d\u00edm s\u00e1m\u2026 takhle drahej by ses mi nevyplatil,“ usm\u00edv\u00e1 se. Sly\u0161\u00edm to v jeho hlase, proto\u017ee vid\u011bt nem\u00e1m \u0161anci skoro v\u016fbec nic. Je\u0161t\u011b jsem nikdy nejedl pizzu v takov\u00fd tm\u011b. P\u0159ipad\u00e1m si jako slepec, proto\u017ee i s otev\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem bezmocnej. Zahrada n\u00e1s kryje od pouli\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed tak dokonale, \u017ee jsme tu jak v jeskyni, jsou vid\u011bt jen n\u011bkter\u00fd obrysy n\u00e1bytku.
„M\u00e1\u0161 dost?“ zept\u00e1 se m\u011b a j\u00e1 k\u00fdvnu. Pak mi dojde, \u017ee m\u011b nem\u016f\u017ee vid\u011bt.
„Jo, m\u00e1m,“ odpov\u00edm.
„Tak naval kl\u00ed\u010de od kotelny, jde se sp\u00e1t.“
„V koteln\u011b?“ vyd\u011bs\u00edm se up\u0159\u00edmn\u011b. Sakra\u2026 jak mu tohle budu vysv\u011btlovat.
„Jo, ty bude\u0161 sp\u00e1t v koteln\u011b, mil\u00e1nku, abys mi neutek, j\u00e1 se vysp\u00edm tady naho\u0159e. Nehodl\u00e1m ti dr\u017eet pistoli za krkem celou noc, chci si odpo\u010dinout. Takhle to bude nejlep\u0161\u00ed. Tak kde jsou ty kl\u00ed\u010de?“ Hore\u010dn\u011b uva\u017euju\u2026 j\u00e1 i Tom m\u00e1me kl\u00ed\u010d od studia na sv\u00fdch svazc\u00edch a jeden vis\u00ed u dve\u0159\u00ed. Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct? Zkus\u00edm je cestou nen\u00e1padn\u011b \u010dmajznout z h\u00e1\u010dku, t\u0159eba si toho nev\u0161imne.
„Je na kl\u00ed\u010d\u00edch od bytu,“ ujist\u00edm ho v klidu. Mus\u00edm se tv\u00e1\u0159it, \u017ee o nic nejde.
„Tak vztyk, kucht\u00edku, jde se do hajan,“ dostanu p\u0159\u00edkaz a u\u017e zase c\u00edt\u00edm hlave\u0148 za krkem.<\/div>\n

\n

TOM<\/p><\/div>\n

\n

Jau, sakra, roztrhl jsem si svoje milovan\u00fd drah\u00fd kalhoty\u2026 \u017ee jsem si nenechal tu kombin\u00e9zu\u2026 blbej plot, ty hroty stejn\u011b nikoho nezastav\u011bj a jen ni\u010dej ubohejm zlod\u011bj\u016fm oble\u010den\u00ed.
Jsem na zahrad\u011b. V dom\u011b je ticho, sv\u011btlo nikde, tak se m\u016f\u017eu rychle p\u0159ibl\u00ed\u017eit k zadn\u00edmu vchodu. Douf\u00e1m, \u017ee mi tu d\u00edru pro Scottyho nikdo z pe\u010dlivosti nezatloukl. M\u00e1m\u011b se to moc nel\u00edbilo, b\u00e1la se, \u017ee n\u00e1m tudy m\u016f\u017ee n\u011bkdo vl\u00e9zt do bar\u00e1ku, ale my jsme ji uklid\u0148ovali, \u017ee by se tak malou d\u00edrou nikdo neprot\u00e1hl. Tenkr\u00e1t ov\u0161em d\u00e1vali v televizi report\u00e1\u017e, jak jist\u00fd tmav\u0161\u00ed etnikum pos\u00edl\u00e1 kr\u00e1st svoje mr\u0148av\u00fd d\u011bti, kter\u00fd se lehce prot\u00e1hnou i takovouhle d\u00edrou. Douf\u00e1m, \u017ee ji to nenapadlo ud\u011blat, kdy\u017e jsme oba p\u0159ed rokem zmizeli, proto\u017ee kl\u00ed\u010de od t\u011bchhle dve\u0159\u00ed jsem si, j\u00e1 blbec, nikdy na svoje vlastn\u00ed kl\u00ed\u010de nenechal p\u0159id\u011blat a spole\u010dn\u00fd visej na v\u011b\u0161\u00e1\u010dku u Billa. P\u0159i\u0161lo mi to zbyte\u010dn\u00fd… Jak by se te\u010f hodily\u2026
Chud\u00e1k m\u00e1ma, musela z toho bejt zni\u010den\u00e1, kdy\u017e jsme zmizeli. Dejv j\u00ed z\u016fstal na krku a my s br\u00e1\u0161kou nikde. Douf\u00e1m, \u017ee se tahle realita, ve kter\u00fd te\u010f jsme, nikdy nestane. A\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky, zru\u0161\u00ed se to a bude po pt\u00e1k\u00e1ch. Kdybych mamce te\u010f zavolal, asi omdl\u00ed, \u017ee m\u011b po roce sly\u0161\u00ed. Odjel jsem jen ve sp\u011bchu za Billem n\u011bkam na d\u00e1lnici a u\u017e jsme se ani jeden nevr\u00e1tili. Mus\u00ed si myslet, \u017ee jsme n\u011bkde oba mrtv\u00ed a zakopan\u00ed v lese.<\/div>\n

<\/div>\n
\n

No nic\u2026 konec zbyte\u010dn\u00fdch \u00favah, te\u010f mus\u00edm naj\u00edt zadn\u00ed dve\u0159e, procpat se dovnit\u0159 Scottyho d\u00edrou a n\u011bjak vysvobodit toho sv\u00fdho zaklet\u00fdho prince. \u017de bych se fakt za\u010dal modlit? Ale ne, nejsem srab, zat\u00edm jsem v\u017edycky v\u0161echno zvl\u00e1dl s\u00e1m, ty naho\u0159e jsem k tomu nepot\u0159eboval, tak pro\u010d by to m\u011blo b\u00fdt te\u010f jinak? Zvl\u00e1dne\u0161 to, Tome, jsi \u0161ikovnej kluk, co se ni\u010deho neboj\u00ed, jsi ryt\u00ed\u0159 State\u010dn\u00e9 srdce, jen mus\u00ed\u0161 doufat, \u017ee t\u011b na konci nezabijou jako jeho. To by bolelo\u2026<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL „Je sem vid\u011bt zvenku?“ zept\u00e1 se m\u011b, kdy\u017e projdeme do domu.„Ne,“ sna\u017e\u00edm se b\u00fdt stru\u010dn\u00fd. Hned za dve\u0159mi spojuj\u00edc\u00edmi gar\u00e1\u017e s domem je vyp\u00edna\u010d. Nat\u00e1hnu se a rozsv\u00edt\u00edm, jinak bychom se tu zabili, a vzhledem k tomu, \u017ee jdu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-17799","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17799","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17799"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17799\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17799"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17799"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17799"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}