{"id":17801,"date":"2008-05-21T15:30:00","date_gmt":"2008-05-21T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17762"},"modified":"2008-05-21T15:30:00","modified_gmt":"2008-05-21T14:30:00","slug":"shadows-and-regrets","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/21\/shadows-and-regrets\/","title":{"rendered":"Shadows and Regrets"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong>
betaread: Janule<\/p>\n

<\/strong>P\u0159i psan\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky jsem poslouchala song od Yellowcard „Shadows and Regrets“<\/div>\n

\"\"<\/div>\n
Co to vlastn\u011b znamen\u00e1 bolest?? Je to n\u011bco opravdov\u00e9ho nebo je to n\u011bco, co si v\u011bt\u0161ina lid\u00ed jenom hloup\u011b namlouv\u00e1 a pak se donekone\u010dna lituje. J\u00e1 se tak\u00e9 v\u017edycky litoval. Litoval jsem se, \u017ee nejsem lep\u0161\u00ed, \u017ee nejsem odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed a tak\u00e9 jsem se litoval, \u017ee m\u00e1m celej \u017eivot jenom sm\u016flu. M\u00e1 sm\u016fla jsem byl v\u0161ak j\u00e1 s\u00e1m. M\u011bl jsem ten nejv\u011bt\u0161\u00ed poklad na sv\u011bte tak bl\u00edzko sebe a j\u00e1 jej nedok\u00e1zal objevit. Slep\u011b jsem p\u0159ed t\u00edm zav\u00edral o\u010di a hloup\u011b jsem se nad tebou povy\u0161oval. Byl jsem sobeckej… to v\u00edm… ale p\u0159i\u0161lo mi to a\u017e moc pozd\u011b…<\/div>\n
\n
V\u017edycky jsme si v\u0161echno \u0159\u00edkali. V\u0161echno do posledn\u00edho punt\u00edku. Nebyla jedin\u00e1 v\u011bc, kterou bych j\u00e1 nev\u011bd\u011bl o tob\u011b nebo ty o mn\u011b. N\u00e1\u0161 vztah byl od za\u010d\u00e1tku perfektn\u00ed. H\u00e1dali jsme se jako norm\u00e1ln\u00ed brat\u0159i, n\u011bkdy jsme se i z legr\u00e1cky prali, ale j\u00e1 stejn\u011b nikdy neuhodil siln\u011b. Nedok\u00e1zal bych ti ubl\u00ed\u017eit. Nikdy jsem ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit ni\u010d\u00edm… Sna\u017eil jsem se d\u011blat v\u0161echno tak, aby se ti nic ned\u011blo a abys byl \u0161\u0165astnej… no, i tak jsem v tomhle sm\u011bru selhal. Dodnes vid\u00edm v hloubi mysli zarytej ten obraz, kdy\u017e ses mi vyznal se sv\u00fdmi city… \u010cekal jsi pochopen\u00ed, kter\u00e9 jsem ti d\u00e1val poka\u017ed\u00e9… ale tentokr\u00e1t jsem ti jej d\u00e1t nedok\u00e1zal. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem byl ten nejv\u011bt\u0161\u00ed srab pod sluncem, ale k\u0159i\u010del sem na tebe. K\u0159i\u010del jsem po tob\u011b, i kdy\u017e jsem spat\u0159il v tv\u00fdch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00edch slzy a stejn\u011b tak jsem na tebe k\u0159i\u010del, i kdy\u017e si p\u0159ede mnou kle\u010del na kolenou a ti\u0161e plakal. Ta zpr\u00e1va m\u011b \u00fapln\u011b vykolejila. Nikdy bych to od tebe ne\u010dekal. I kdy\u017e jsem to mo\u017en\u00e1 v hloubi du\u0161e c\u00edtil, nev\u011b\u0159il bych, \u017ee m\u00e1\u0161 tolik odvahy a \u0159ekne\u0161 mi to do o\u010d\u00ed… Ale nejhor\u0161\u00ed, co jsem mohl ud\u011blat bylo tehdy, kdy\u017e si m\u011b ne\u010dekan\u011b a prudce pol\u00edbil. Mo\u017en\u00e1, \u017ee sis myslel, \u017ee t\u00edm polibkem mi uk\u00e1\u017ee\u0161 v\u0161echno, l\u00e1sku, kterou jsi c\u00edtil, ale i p\u0159es v\u0161echnu tvou snahu, jsem t\u011b odsunul a snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b uhodil. Bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, kdy jsem ti v\u016fbec n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil. V\u011bd\u011bl jsem v\u017edycky, \u017ee jsi ten slab\u0161\u00ed a k\u0159eh\u010d\u00ed z n\u00e1s, a proto jsem si t\u011b sv\u00fdm t\u011blem i br\u00e1nil, kdy\u017e t\u011b ostatn\u00ed kluci ve \u0161kole \u0161li ml\u00e1tit. A te\u010f jsem to byl pr\u00e1v\u011b j\u00e1, kdo t\u011b uhodil. Byl jsem to j\u00e1, kdo zp\u016fsobil tv\u016fj n\u011bm\u00fd v\u00fdk\u0159ik a \u0161okovan\u00fd pohled, kdy\u017e sis opatrn\u011b p\u0159e\u0161el po bolav\u00e9m l\u00edci. Tohles ne\u010dekal. Ode m\u011b ne…<\/div>\n
Pak jsi na m\u011b naposled up\u0159el sv\u00e1 o\u010dka, ve kter\u00fdch se snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b objevila zn\u00e1mka strachu. Zn\u00e1mka strachu ze m\u011b. Sna\u017eil jsem se t\u011b pohladit, ale ty jsi p\u0159ede mnou vyd\u011b\u0161en\u011b ucukl. \u00dapln\u011b m\u011b to odrovnalo. A kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, tys tady u\u017e nebyl…<\/div>\n
Dnes jsou to p\u0159esn\u011b dva roky, co jsi od n\u00e1s ode\u0161el. S mamkou jsi sice po\u0159\u00e1d v kontaktu, ale mn\u011b si vyh\u00fdb\u00e1\u0161. Sna\u017eil jsem se ti i dovolat, nebo od mamky zjistit, kde bydl\u00ed\u0161, ale tos j\u00ed \u0159\u00edct necht\u011bl. Vlastn\u011b jsi j\u00ed jenom telefonoval, a kdy\u017e jsem cht\u011bl s tebou mluvit j\u00e1, polo\u017eil jsi. Bylo n\u00e1m tehdy pouh\u00fdch 16. Oba dva jsme byli pubert\u00e1ln\u00edmi bl\u00e1zny, kte\u0159\u00ed si cht\u011bli u\u017e\u00edvat \u017eivota… A j\u00e1 to v\u0161echno zkazil. Zkazil jsem to hlavn\u011b t\u00edm, \u017ee jsem se ti hned v tu noc neomluvil. Kdybych to byl ud\u011blal, byl bys tady u m\u011b a j\u00e1 nemusel, jako skoro ka\u017edou noc, sed\u011bt na terase tv\u00e9ho pokoje s\u00e1m a ti\u0161e koukat na hv\u011bzdama posetou oblohu. Po tv\u00e1\u0159i mi nejednou st\u00e9kaly slzy. Slzy velik\u00e9 bolesti… a\u017e v tenhle moment jsem skute\u010dn\u011b pochopil prapodstatu v\u0161eho. Od toho polibku jsem nemohl myslet na nic jin\u00fdho… Ka\u017ed\u00e1 sebemen\u0161\u00ed holka se mi pomalounku za\u010dala n\u011bjak v hlav\u011b vzdalovat a v\u0161echny se mi zd\u00e1ly stejn\u00e9. Stejn\u00e9 o\u010di, vlasy, tv\u00e1\u0159e, stejn\u00e9 tvary rt\u016f … V\u0161echny byly pro m\u011b najednou tak tuctov\u00e9, a\u017e jsem se za\u010dal b\u00e1t. Kdykoliv m\u011b n\u011bjak\u00e1 holka pol\u00edbila a cht\u011bla zaj\u00edt i d\u00e1l, j\u00e1 to nedok\u00e1zal… Nedok\u00e1zal jsem to, proto\u017ee jsem m\u011bl v hlav\u011b po\u0159\u00e1d jenom tebe… A\u017e moc pozd\u011b jsem si uv\u011bdomil, \u017ee mo\u017en\u00e1 c\u00edt\u00edm to sam\u00e9 co ty, l\u00e1sko… A\u017e moc pozd\u011b…<\/div>\n
J\u00e1 jsem tady te\u010f s\u00e1m a ty jsi b\u016fhv\u00edkde. Ne\u010dek\u00e1m, \u017ee se tady te\u010f zjev\u00ed\u0161 jako z\u00e1zrak a za\u010dne\u0161 m\u011b jak o z\u00e1vod zahrnovat polibky. Nikdy jsem na tyhle trapn\u00fd sc\u00e9nky z rom\u00e1n\u016f nev\u011b\u0159il a ani neza\u010dnu. Jsem prost\u011b sv\u016fj a ty bys to m\u011bl v\u011bd\u011bt nejl\u00edp. Vlastn\u011b o mn\u011b v\u00ed\u0161 v\u0161echno, Bille… A\u017e na tuhle jedinou v\u011bc. Kdybys mi dal alespo\u0148 \u0161anci \u0159\u00edct ti v\u0161echno, co te\u010f c\u00edt\u00edm… \u0159\u00edct ti, jak dlouho u\u017e \u010dek\u00e1m, kdy se vr\u00e1t\u00ed\u0161… a jak mi neskonale sch\u00e1z\u00ed\u0161. U\u017e nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt bez tv\u00e9ho kr\u00e1sn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fdm jsi m\u011b obda\u0159il snad ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no u sn\u00eddan\u011b. Nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt bez tv\u00e9ho zvoniv\u00e9ho sm\u00edchu, kter\u00fdm jsi rozeh\u0159\u00e1l v\u017edycky cel\u00fd d\u016fm a hned bylo kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v n\u011bm bydlet. Sch\u00e1z\u00ed mi dokonce i to \u010dek\u00e1n\u00ed, a\u017e se mi uvoln\u00ed koupelna. V\u017edycky jsme se kv\u016fli tomu dohadovali a j\u00e1 to na tob\u011b nesn\u00e1\u0161el. P\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 starostlivost o tv\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 vlasy m\u011b n\u011bkdy p\u0159iv\u00e1d\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Ale tebe bavilo m\u011b provokovat… Te\u010f kdy\u017e vejdu do koupelny, nikdy nemus\u00edm \u010dekat. Mamka m\u00e1 ve sv\u00fdm pokoji svou a my jsme m\u011bli tuhle spole\u010dnou. Od t\u00e9 doby, co tady nebydl\u00ed\u0161, m\u011b ta koupelna jaksi p\u0159estala bavit. Vlastn\u011b m\u011b p\u0159estalo bavit \u00fapln\u011b v\u0161echno…<\/div>\n
U\u017e nic pro m\u011b nem\u00e1 takovou cenu, jako kdy\u017e jsi byl tady se mnou. Kdybys vid\u011bl n\u00e1\u0161 d\u016fm, jak je po\u0159\u00e1d uklizenej. A\u017e to nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. V\u017edycky sis st\u011b\u017eoval, \u017ee jsem nepo\u0159\u00e1dn\u00edk… te\u010f bys m\u011b asi nepoznal. Jsou to p\u0159eci dva roky, Bille… Dva roky t\u011b u\u017e pros\u00edm, abys mi dal \u0161anci v\u0161echno ti vysv\u011btlit. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to zjistil moc pozd\u011b, ale hlavn\u00ed je p\u0159eci to, \u017ee jsem to zjistil. Zbl\u00e1znil jsem se do tebe. Miluju t\u011b cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, Bille. Dej mi je\u0161t\u011b \u0161anci. I kdyby m\u011bla b\u00fdt posledn\u00ed… tuhle bych jenom tak nepromarnil. Pros\u00edm, l\u00e1sko…<\/div>\n
Tvoje dvoj\u010de Tom…<\/div>\n
Bill bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di hned, jak do\u010detl Tom\u016fv list a z dokonale vyst\u00ednovan\u00e9ho o\u010dka mu uk\u00e1pla lehk\u00e1 slzi\u010dka.
„Nem\u011bls mi to d\u00e1vat,“ \u0161pitl Bill do tv\u00e1\u0159e blon\u010fat\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se kr\u010dil vedle n\u011bj. Ano, jedin\u00fd Andreas v\u011bd\u011bl, kde p\u0159esn\u011b Bill bydl\u00ed. Mo\u017en\u00e1 bylo hlavn\u00edm d\u016fvodem to, \u017ee mu tohle bydlen\u00ed sehnal on s\u00e1m.
„Bille, on je do tebe \u00faplnej bl\u00e1zen. A ty tady taky furt bre\u010d\u00ed\u0161, \u017ee jej miluje\u0161. Tak pro\u010d za n\u00edm nejde\u0161? Pro\u010d se nevr\u00e1t\u00ed\u0161 dom\u016f k n\u011bmu?“ \u0161pitl Andy a nech\u00e1pav\u011b pozoroval Billovu smutnou tv\u00e1\u0159.
„T-ty bys \u0161el?“ \u0161eptl ti\u0161e svou ot\u00e1zku a zkrou\u0161en\u011b vydechl. Tenhle list bylo to prvn\u00ed, co od Toma p\u0159ijal po dvou letech. Nedok\u00e1zal mu to odpustit. S odm\u00edtnut\u00edm i po\u010d\u00edtal, co ale ne\u010dekal, byla ta facka… a ten pohled… tolik opovrhuj\u00edc\u00ed… Ale tak p\u0159eci ub\u011bhly od t\u00e9 doby u\u017e dva roky a dvoj\u010d\u00e1tka ob\u011b jenom trp\u011bla.
„J\u00e1 bych nev\u00e1hal,“ usm\u00e1l se na n\u011bj spokojen\u011b Andy…<\/div>\n
Tom v\u016fbec ani jen netu\u0161il, \u017ee Andy \u010dmajznul jeho dopis, kterej si psal ve sv\u00e9 slab\u00e9 chvilce, kdy c\u00edtil, \u017ee Billa pot\u0159ebuje snad v\u00edce ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Nikdy by nem\u011bl odvahu tohle v\u0161echno mu \u0159\u00edct, tak to cht\u011bl alespo\u0148 napsat. Co kdy\u017e, mo\u017en\u00e1 jednou… Smutn\u011b otev\u0159el vchodov\u00e9 dve\u0159e a vyzul si sv\u00e9 obrovsk\u00e9 skaty. Dodnes si v\u017edycky pamatoval, jak se Billovi sm\u00e1l kv\u016fli malinkat\u00fdm no\u017ei\u010dk\u00e1m. I te\u010f by se nad t\u00edm s chut\u00ed zasm\u00e1l, kdyby tady nebyl ov\u0161em s\u00e1m. Simone \u0161la dneska ve\u010der na n\u011bjakou firemn\u00ed p\u00e1rty, tak\u017ee Tom si pl\u00e1noval nudnej ve\u010der p\u0159ed televiz\u00ed s m\u00edsou popcornu a pak zas jen t\u00ed\u017eivej sp\u00e1nek. N\u011bkdy se mu o Billovi dokonce i zd\u00e1lo… Loudav\u00fdmi kroky se vydal do sv\u00fdho pokoje, kde nerozsv\u011bcoval, jenom ze sebe strhnul triko velikosti XXL a cht\u011bl hupsnout na chvilku do postele, n\u00e1hle si v\u0161ak v\u0161iml n\u00e1dhern\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed oblohy, kter\u00e1 byla dokonale poset\u00e1 malinkat\u00fdma hv\u011bzdama. Pomal\u00fdmi kroky se bl\u00ed\u017eil k terase, na kterou vy\u0161el a s lehk\u00fdm v\u00fddechem se postavil k z\u00e1bradl\u00ed. S p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky nas\u00e1l lehkou v\u016fni letn\u00edho v\u00e1nku a bolestn\u011b semkl sv\u00e1 v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Najednou jej v\u0161ak dokonale probral zvuk n\u011b\u010deho velik\u00e9ho, jak dopadlo na studenou zem terasy. Polekan\u011b se oto\u010dil a najednou st\u00e1l v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017ease… Byl to on…<\/div>\n
Jeho o\u010di byly po\u0159\u00e1d tak n\u00e1dhern\u00e9, a\u010dkoliv pohled byl je\u0161t\u011b v\u00e1biv\u011bj\u0161\u00ed… ty kr\u00e1sn\u00e9 rty m\u011bly snad je\u0161t\u011b pln\u011bj\u0161\u00ed tvar a jeho vlasy ebenov\u00e9ho d\u0159eva byly spu\u0161t\u011bny pod\u00e9l ramen. Nejd\u0159\u00edve si jej musel prohl\u00eddnout, a\u017e pak zjistil, \u017ee zvuk, kter\u00fd jej malinko vyd\u011bsil, byl kufr, dopadaj\u00edc\u00ed na zem. Byl to jeho kufr… Jejich o\u010di se do sebe zp\u0159\u00edma vp\u00edjely a ani jeden nedok\u00e1zal \u0159\u00edct ani slovo. Za ty dva roky se oba dva neskonale zm\u011bnili…
„Bille…“ \u0161pitl Tom n\u011b\u017en\u011b a nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it. U\u017e pomalu p\u0159est\u00e1val doufat…<\/div>\n
„Tome,“ p\u00edpl jemn\u011b Bill. Nikdo by nepost\u0159ehl, kdo z nich se k tomu druh\u00e9mu rozb\u011bhl jako prvn\u00ed… a najednou si p\u0159ist\u00e1li v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jejich rty se automaticky spojily a rozehr\u00e1ly mezi sebou v\u00e1\u0161nivou hru. Nal\u00e9hav\u011b se l\u00edbali a tiskli se k sob\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. Tom nejprve nech\u00e1pal, ale a\u017e pak mu asi do\u0161lo, \u017ee za tohle v\u0161echno m\u016f\u017ee stejn\u011b jenom jejich nej k\u00e1mo\u0161.
„Miluju t\u011b… miluju t\u011b,“ \u0161pital, zat\u00edmco nal\u00e9hav\u011b l\u00edbal bratrovy sm\u00e1\u010den\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Bill se k n\u011bmu zoufale tulil a u\u017e nikdy se jej nehodlal pustit.“Promi\u0148 mi to, Bille… l\u00e1sko, j\u00e1 jsem byl takovej srab. U\u017e mi neodch\u00e1zej,“ \u0161eptl Tom a znovu se nal\u00e9hav\u011b vpil do bratrov\u00fdch rt\u016f.
„U\u017e nikdy, Tome… odte\u010f bude\u0161 muset sn\u00e1\u0161et znovu na\u0161e boje v koupeln\u011b,“ sladce se zasm\u00e1l Bill a nechal Toma, aby jej lehce kousl do spodn\u00edho rtu a sladce za n\u011bj zatahal. Pot\u0159eboval c\u00edtit jeho polibky… Tohle v\u0161echno mu tolik chyb\u011blo.
„Sn\u00e1\u0161el bych v\u0161echno, jen kdybys tady byl se mnou,“ p\u00edpl a rychle Billa vyhoupl do n\u00e1ru\u010de a t\u00e1hl k sob\u011b do pokoje, kde jej n\u011b\u017en\u011b pokl\u00e1dal na postel… Co to vlastn\u011b znamen\u00e1 bolest?? Je to n\u011bco opravdov\u00e9ho nebo je to n\u011bco, co si v\u011bt\u0161ina lid\u00ed jenom hloup\u011b namlouv\u00e1 a pak se donekone\u010dna lituje. J\u00e1 se tak\u00e9 v\u017edycky litoval…<\/p>\n

autor: B-kay
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kaybetaread: Janule P\u0159i psan\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky jsem poslouchala song od Yellowcard „Shadows and Regrets“ Co to vlastn\u011b znamen\u00e1 bolest?? Je to n\u011bco opravdov\u00e9ho nebo je to n\u011bco, co si v\u011bt\u0161ina lid\u00ed jenom hloup\u011b namlouv\u00e1 a pak se donekone\u010dna lituje. J\u00e1 se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-17801","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17801","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17801"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17801\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17801"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17801"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17801"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}