{"id":17842,"date":"2008-05-18T14:00:00","date_gmt":"2008-05-18T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17803"},"modified":"2008-05-18T14:00:00","modified_gmt":"2008-05-18T13:00:00","slug":"co-tu-delas","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/18\/co-tu-delas\/","title":{"rendered":"Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?"},"content":{"rendered":"
Sed\u011bl tam. On to v\u011bd\u011bl. Jeho by poznal i mezi tis\u00edci… Rytmus jeho dechu a neht\u016f, kter\u00e9 bubnovaly o okraj stolu… I p\u0159es tu d\u00e1lku, co od n\u011bj sed\u011bl, i p\u0159es ten siln\u00fd hluk okolo to dok\u00e1zal vn\u00edmat. Nemohl si pomoct…<\/div>\n
Po dlouh\u00e9m p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed se chlapec se \u0161t\u00edhlou postavou a velkou mikinou kone\u010dn\u011b zvedl z barov\u00e9 \u017eidle, ze kter\u00e9 ho ve\u010der co ve\u010der pozoroval, a pomyslel si: „Bu\u010f te\u010f – nebo nikdy…“ R\u00e1znou a odhodlanou ch\u016fz\u00ed \u0161el p\u0159\u00edmo k n\u011bmu. Bylo mu jedno, kdo je okolo n\u011bho a kdo na n\u011bho kouk\u00e1. Tahleta chv\u00edle m\u011bla rozhodnout a on byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee dnes mu v\u0161echno \u0159ekne. P\u0159ipravoval se na to u\u017e dobr\u00fd t\u00fdden. Des\u00edtky pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 byly pops\u00e1ny r\u016fzn\u00fdmi v\u011btami, le\u017eely na jeho stole. Hodn\u011bkr\u00e1t si je \u010detl a opakoval. B\u00e1l se a nev\u011bd\u011bl, jak mu to m\u00e1 \u0159\u00edct. V\u011bd\u011bl, \u017ee i kdyby si napsal sto t\u011bch pap\u00edr\u016f, stejn\u011b mu dojdou slova, a\u017e uvid\u00ed jeho dokonalou, porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou a bezchybnou tv\u00e1\u0159 s v\u00fdrazn\u011b nal\u00ed\u010den\u00fdma o\u010dima…<\/div>\n
„Ehm…“ odka\u0161lal si, kdy\u017e p\u0159i\u0161el k jeho stolu.<\/div>\n
Chlapec s \u010dern\u00fdmi vlasy, voln\u011b spadaj\u00edc\u00edmi do obli\u010deje, zvedl hlavu od pap\u00edru, na kter\u00fd se sna\u017eil vymyslet n\u011bjak\u00fd n\u00e1pad na novou p\u00edse\u0148.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161, ty nejsi doma?“ \u0159ekl zmaten\u011b a p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e spat\u0159il osobu, kterou je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli vid\u011bl doma na pohovce s bramb\u016frkami v ruce a udiven\u00fdm pohledem na n\u011bjak\u00fd po\u0159ad v televizi… Ano, i on ho pozoroval. A to v\u00edce ne\u017e \u010dasto. Nev\u011bd\u011bl, co se s n\u00edm d\u011bje, ale uv\u011bdomoval si, \u017ee se n\u011bco zm\u011bnilo. Kdy\u017e okolo n\u011bj jeho bratr nap\u0159\u00edklad jen pro\u0161el, nas\u00e1val jeho nezam\u011bnitelnou v\u016fni, a kdy\u017e se ho jen letmo dotkl, rozpl\u00fdval se blahem. Nedok\u00e1zal si to vysv\u011btlit. Jeho bratr pro n\u011bj byl v\u017edy n\u011bk\u00fdm v\u00fdjime\u010dn\u00fdm, ale v\u017edy to byl bratr. Sou\u010d\u00e1st rodiny… A te\u010f st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm v kav\u00e1rn\u011b, kam by je\u0161t\u011b p\u0159ed m\u011bs\u00edcem nikdy nevkro\u010dil kv\u016fli tomu, \u017ee tu na n\u011bj bylo moc klidno. M\u011bl r\u00e1d z\u00e1bavu, ve\u010d\u00edrky, r\u00e1d si u\u017e\u00edval. Jeho dvoj\u010de bylo ale v tomto sm\u011bru odli\u0161n\u00e9. Nevadilo mu zal\u00e9zt si n\u011bkam do klidn\u00e9ho kouta a vym\u00fd\u0161let texty p\u00edsni\u010dek nebo jen tak p\u0159em\u00fd\u0161let. Posledn\u00ed dobou p\u0159em\u00fd\u0161lel \u010dasto. V\u011bt\u0161inou myslel na n\u011bj. Na sv\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 te\u010f st\u00e1lo naproti n\u011bmu a bylo viditeln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, s pohledem zavrtan\u00fdm do zem\u011b.<\/div>\n
„No… J\u00e1 ti asi musim n\u011bco \u0159\u00edct a u\u017e jsem necht\u011bl \u010dekat, ne\u017e p\u0159ijde\u0161 dom\u016f, proto\u017ee bych si to mohl rozmyslet,“ za\u010dal a nerv\u00f3zn\u011b si pohr\u00e1val s k\u0161iltem od jeho \u010depice.<\/div>\n
Bill nejist\u011b polo\u017eil propisku na mramorovou desku vedle sv\u00e9 nedopit\u00e9 k\u00e1vy a uk\u00e1zal na \u017eidli naproti n\u011bmu. Tajn\u011b doufal, \u017ee mu \u0159ekne ty dv\u011b kr\u00e1sn\u00e1 sl\u016fvka, na kter\u00e1 tak dlouho \u010dekal. M\u011bs\u00edc… Pro n\u011bkoho nepatrn\u011b kr\u00e1tk\u00e1, pro tohoto chlapce v\u0161ak neskute\u010dn\u011b dlouh\u00e1 doba. Vzpom\u00ednal na v\u0161echny ty probre\u010den\u00e9 a bezesn\u00e9 noci. Ano, plakal kv\u016fli n\u011bmu. Kv\u016fli sv\u00e9mu bratrovi Tomovi… Sed\u011bl naproti n\u011bmu s hlavou v dlan\u00edch a nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohama.<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, poslouch\u00e1m,“ pob\u00eddl ho se snahou o klid v hlase. M\u00edrn\u00e9 zachv\u011bn\u00ed ale p\u0159ece jen nedok\u00e1zal skr\u00fdt.<\/div>\n
„No v\u00ed\u0161…“ za\u010dal nejist\u011b Tom. „Myslim, \u017ee u\u017e sis v\u0161imnul, \u017ee je to te\u010f mezi n\u00e1ma jin\u00fd, ne\u017e to b\u00fdvalo kdysi.“<\/div>\n
Bill k\u00fdvnul hlavou na souhlas a trochu sv\u011bsil hlavu. Nep\u0159estal v\u0161ak sledovat sv\u00e9 dvoj\u010de, jak se rozpa\u010dit\u011b kou\u0161e do rtu. Ten pohyb ho p\u0159iv\u00e1d\u011bl do neskute\u010dn\u00e9ho stavu. V hlav\u011b m\u011bl snad miliony my\u0161lenek poletuj\u00edc\u00edch pr\u00e1v\u011b k jeho dvoj\u010deti a t\u011blem mu proch\u00e1zela neskute\u010dn\u00e1 vlna cht\u00ed\u010de povalit bratra na st\u016fl a vp\u00edt se kone\u010dn\u011b do jeho dokonale tvarovan\u00fdch rt\u016f… Ale nemohl to ud\u011blat. Jedn\u00edm d\u016fvodem bylo to, \u017ee nev\u011bd\u011bl, jak je na tom Tom, z druh\u00e9 strany a druh\u00fd d\u016fvod byl ten, \u017ee je to zak\u00e1zan\u00e9. „Incest,“ \u0159\u00edkal si kolikr\u00e1t s\u00e1m pro sebe se zlobou. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to trestn\u00e9, ale nech\u00e1pal pro\u010d. V\u011bd\u011bl o tom hodn\u011b, \u010detl o tom a zaj\u00edmal se o to. Pro\u010d asi…<\/div>\n
„No a m\u011b to mrz\u00ed, v\u00e1\u017en\u011b a up\u0159\u00edmn\u011b, Bille, mrz\u00ed m\u011b to, \u017ee je to takov\u00fd, ale j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu zm\u011bnit. Promi\u0148, ale nem\u016f\u017eu si nalh\u00e1vat, \u017ee se nic ned\u011bje, kdy\u017e v sob\u011b c\u00edt\u00edm bolest v\u017edy, kdy\u017e se mi koukne\u0161 do o\u010d\u00ed…“ Na chv\u00edli se odml\u010del. V\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b tohle je ta chv\u00edle, kter\u00e1 ho tak bod\u00e1 u srdce. Oba se ut\u00e1p\u011bli v o\u010d\u00edch toho druh\u00e9ho jako v mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy. Ani jeden necht\u011bl kazit tuto chv\u00edli, ale Tom byl odhodlan\u00fd \u0159\u00edct v\u0161echno.<\/div>\n
„Bille… V\u00edm, \u017ee jsi m\u016fj bratr.“ Sklopil o\u010di. „Ale j\u00e1 t\u011b miluju… Ne jako bratra. Miluju t\u011b sv\u00fdm srdcem. Miluju t\u011b jako \u010dlov\u011bka…“<\/div>\n
Bill pochopil, co t\u00edm bratr mysl\u00ed. Nev\u011b\u0159il sv\u00fdm u\u0161\u00edm. Tohle to Tom je\u0161t\u011b nikdy nikomu ne\u0159ekl. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se objevily jisk\u0159i\u010dky, zp\u016fsoben\u00e9 plam\u00ednkem sv\u00ed\u010dky na jejich stole. Tom je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d s hlavou sv\u011b\u0161enou ml\u010del. Kdy\u017e mu po tv\u00e1\u0159\u00edch za\u010daly st\u00e9kat slzy, zvedl se a cht\u011bl odej\u00edt. Bylo toho na n\u011bj moc. Nev\u011bd\u011bl, co te\u010f bude d\u011blat. Nejsp\u00ed\u0161 p\u016fjde za Andreasem a v\u0161e mu pov\u00ed. Byl to \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu bezmezn\u011b v\u011b\u0159il. Byl pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd, ale d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed byl Bill.<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e odch\u00e1zel od stolu, n\u011bkdo chytl za ruku a pevn\u011b j\u00ed stiskl. Pod\u00edval se na bratra. Ten se usm\u00edval. Dr\u017eel ho za ruku a t\u00edm mu dal najevo, a\u0165 neodch\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
„Tome, ani nev\u00ed\u0161, jak dlouho jsem na tuhle chv\u00edli \u010dekal,“ odpov\u011bd\u011bl Bill se slzami v o\u010d\u00edch. P\u0159it\u00e1hl si Toma k sob\u011b a objal ho, jak jen dovedl. Te\u010f u\u017e to nebylo bratrsk\u00e9 objet\u00ed. Bylo pln\u00e9 n\u011bhy, pochopen\u00ed, \u00falevy a hlavn\u011b nov\u00e9 l\u00e1sky, kter\u00e1 sice bude t\u011b\u017ek\u00e1, ale oba v\u011bd\u011bli, \u017ee jsou ochotni to podstoupit.<\/div>\n
„Tomi…“ pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, „j\u00e1 t\u011b taky miluju a ani nev\u00ed\u0161 jak,“ kone\u010dn\u011b \u0159ekl ta \u00falevn\u00e1 slova, kter\u00e1 Tom v\u016fbec ne\u010dekal. V kav\u00e1rn\u011b u\u017e nikdo nebyl, jen ukl\u00edze\u010dka, co nejevila o dvoj\u010data absolutn\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1jem, a tak m\u011bli volnou cestu, aby se kone\u010dn\u011b po tom m\u011bs\u00edci utrpen\u00ed pol\u00edbili. Bylo jim najednou tak kr\u00e1sn\u011b, v\u0161echny probl\u00e9my byly pry\u010d. Zd\u00e1lo se jim, jako by se zastavil \u010das. Ani jeden necht\u011bl, aby tato chv\u00edle skon\u010dila.<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e jim pomalu doch\u00e1zel kysl\u00edk, odtrhli se od sebe. Tom je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyjeven\u00fd moc dob\u0159e nech\u00e1pal, \u017ee to kr\u00e1sn\u00e9 co se te\u010f pr\u00e1v\u011b stalo, je realita. Bill mu ot\u0159el je\u0161t\u011b mokr\u00e9 cesti\u010dky od jeho slz a naklonil se k jeho uchu. Pol\u00edbil jej na krk a po\u0161eptal mu: „U\u017e nikdy nebude jen ty a j\u00e1… U\u017e nav\u017edy bude jen MY. To ti slibuji.“<\/p>\n

autor: Anet
<\/strong>betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Sed\u011bl tam. On to v\u011bd\u011bl. Jeho by poznal i mezi tis\u00edci… Rytmus jeho dechu a neht\u016f, kter\u00e9 bubnovaly o okraj stolu… I p\u0159es tu d\u00e1lku, co od n\u011bj sed\u011bl, i p\u0159es ten siln\u00fd hluk okolo to dok\u00e1zal vn\u00edmat. Nemohl si pomoct… Po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-17842","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17842","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17842"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17842\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17842"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17842"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17842"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}