{"id":17911,"date":"2008-05-12T16:00:00","date_gmt":"2008-05-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17872"},"modified":"2008-05-12T16:00:00","modified_gmt":"2008-05-12T15:00:00","slug":"only-for-you-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/12\/only-for-you-28\/","title":{"rendered":"Only For You 28."},"content":{"rendered":"
Nejistota a strach prostupovala cel\u00fdm jeho prochladl\u00fdm t\u011blem. Z \u010dern\u00fdch, nakr\u00e1tko st\u0159i\u017een\u00fdch vlas\u016f mu st\u00e9kalo n\u011bkolik ledov\u00fdch kr\u016fp\u011bj\u00ed, vsakuj\u00edc\u00edch se do l\u00edmce modrob\u00edl\u00e9 k\u00e1rovan\u00e9 ko\u0161ile, po kter\u00e9 si vesele poskakovalo n\u011bkolik tmav\u011b hn\u011bd\u00fdch medv\u00eddk\u016f. V chundelat\u00fdch b\u00edl\u00fdch papu\u010dk\u00e1ch v podob\u011b psa s velk\u00fdmi \u010dern\u00fdmi ou\u0161ky a kulat\u00fdm \u010dum\u00e1\u010dkem, ji\u017e n\u011bkolik minut p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b, neschopen jak\u00e9hokoli jin\u00e9ho pohybu. A p\u0159itom by sta\u010dilo jen nat\u00e1hnout \u0161t\u00edhlou ruku a stisknout vyp\u00edna\u010d. Jenom\u017ee to by nejprve musela jeho dla\u0148 vstoupit br\u00e1nou mezi kouzeln\u00e9 bytosti a hlavn\u011b v\u0161emo\u017en\u00e1 stra\u0161idla, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se pod rou\u0161kou tmy, je\u017e se rozp\u00ednala cel\u00fdm jeho pokojem. Ke stra\u0161idl\u016fm, kter\u00e1 ti\u0161e vy\u010dk\u00e1vaj\u00ed za pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, aby ihned, jakmile mezi n\u011b vstoup\u00ed jedna vypla\u0161en\u00e1 d\u011btsk\u00e1 du\u0161e, po n\u011bm mohla ch\u0148apnout sv\u00fdmi ohyzdn\u00fdmi dlouh\u00fdmi prsty a sn\u00edst si ho jako hlavn\u00ed chod k pozdn\u00ed ve\u010de\u0159i.<\/em><\/div>\n
Chodbou k n\u011bmu dozn\u00edvala zn\u011blka televizn\u00edch zpr\u00e1v a h\u0159ejiv\u00fd sm\u00edch jeho maminky, spolu s p\u0159\u00edjemn\u00fdm hlasem jeho nevlastn\u00edho otce a o deset minut star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ky, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b podstupoval ka\u017edodenn\u00ed pop\u0159\u00e1n\u00ed dobr\u00e9 noci, je\u017e m\u011bl on, Bill, d\u00edky tomu, \u017ee vyhr\u00e1l v jejich p\u0159\u00edpad\u011b u\u017e tradi\u010dn\u00ed boj o koupelnu, nane\u0161t\u011bst\u00ed za sebou.<\/em><\/div>\n
Vte\u0159iny \u010dekan\u00ed na sp\u00e1su v podob\u011b jeho dvoj\u010dete, se vlekly neskonale pomalu. Jakoby se mu t\u00edm \u010das vysm\u00edval do tv\u00e1\u0159e, proto\u017ee a\u017e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee hoch s\u00e1m nebude schopen ud\u011blat ten jedin\u00fd krok vp\u0159ed. Do temnoty\u2026<\/em><\/div>\n
Zd\u00e1lo se mu to jako v\u011b\u010dnost, ne\u017e zaslechl ono pov\u011bdom\u00e9 hlasit\u00e9 na\u0161lapov\u00e1n\u00ed postavy, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed pozvolna po to\u010dit\u00fdch schodech, nevynech\u00e1vaj\u00ed pro ni ani tak typick\u00e9 posko\u010den\u00ed na p\u0159edposledn\u00edm schod\u011b. Je\u0161t\u011b chv\u00edli, jenom krati\u010dkou chv\u00edli\u2026<\/em><\/div>\n
„Bille, pro\u010d u\u017e nejsi v posteli ?“ ozval se po jeho boku zv\u00eddav\u00fd hl\u00e1sek.<\/em><\/div>\n
„\u010cekal jsem na tebe\u2026“ odpov\u011bd\u011bl a pohl\u00e9dl do \u010dokol\u00e1dov\u011b zbarven\u00fdch o\u010d\u00ed sv\u00e9ho sourozence, kter\u00fd se na n\u011bj p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b usm\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Nemusel jsi. P\u0159i\u0161el bych za tebou\u2026“ nam\u00edtl Tom.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jen\u017ee\u2026“<\/em><\/div>\n
„Copak?“ za\u0161eptal Tom a pohladil sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku po l\u00edc\u00ed. Ne kone\u010dky prst\u016f, ale celou dlan\u00ed. P\u0159esn\u011b tak, jak to m\u011bl jeho and\u00edlek r\u00e1d\u2026<\/em><\/div>\n
„Boj\u00edm se\u2026“ \u0161pitl a bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Miloval, kdy\u017e se jej bratr dot\u00fdkal\u2026 C\u00edtil se pak v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Nikomu jin\u00e9mu toti\u017e jeho dvoj\u010de nev\u011bnovalo tolik jemnosti, pozornosti a citu jako pr\u00e1v\u011b jemu. Mo\u017en\u00e1 jen sv\u00e9 kyta\u0159e\u2026<\/em><\/div>\n
„\u010ceho, pros\u00edm t\u011b?“ zeptal se chlapec a \u00fasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i se je\u0161t\u011b o n\u011bco roz\u0161\u00ed\u0159il.<\/em><\/div>\n
„Stra\u0161idel\u2026“ p\u00edpl a hodil kradm\u00fd pohled p\u0159ed sebe.<\/em><\/div>\n
„Stra\u0161idel?“ uji\u0161\u0165oval se Tom, nedok\u00e1zaje ji\u017e d\u00e1le skr\u00fdt sv\u00e9 pobaven\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jo. Stra\u0161idel, co stoj\u00ed za dve\u0159mi a \u010dekaj\u00ed a\u017e vstoup\u00ed\u0161, aby na tebe mohli sko\u010dit a n\u00e1sledn\u011b si na tob\u011b hezky v koutku pochutnat,“ nafoukl tv\u00e1\u0159e a oto\u010dil se k tomu druh\u00e9mu z\u00e1dy.<\/em><\/div>\n
„Bill\u00ed, neur\u00e1\u017eej se\u2026 J\u00e1 ti rozsv\u00edt\u00edm, ano?“ \u0159ekl Tom a prosmekl se okolo sv\u00e9ho dvoj\u010dete, aby dos\u00e1hl na vyp\u00edna\u010d.<\/em><\/div>\n
„Tomi, ne! Co kdy\u017e\u2026“ vyk\u0159ikl, av\u0161ak ne\u017e sta\u010dil bratra zastavit a vysv\u011btlit mu nebezpe\u010dnost jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, ozvalo se tich\u00e9 „klik“ a pokojem se rozjelo p\u0159\u00edjemn\u00e9, lehce oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo. Tom ve\u0161el do m\u00edstnosti a str\u010dil svou dredatou hlavu za dve\u0159e. Po chvilce ji op\u011bt vyt\u00e1hl a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku, st\u00e1le nejist\u011b p\u0159e\u0161lapuj\u00edc\u00edmu na chodb\u011b.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f sem, \u017e\u00e1dn\u00e9 stra\u0161idlo tady nen\u00ed\u2026“<\/em><\/div>\n
Okam\u017eik v\u00e1hal, ale nakonec se chytl bratrovy nab\u00edzen\u00e9 dlan\u011b a nechal se vt\u00e1hnout do pokoje a nakoukl vypla\u0161en\u011b za dve\u0159e. Nikdo tam nest\u00e1l…<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b n\u011bkolik m\u00e1lo chvil nejist\u011b zkoumal st\u011bnu p\u0159ed sebou, hledaj\u00edc jakoukoli sebemen\u0161\u00ed skr\u00fd\u0161, \u010di skulinku, kam by se mohly ty krve\u017e\u00edzniv\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161ery schovat, ale \u017e\u00e1dnou nena\u0161el.<\/em><\/div>\n
Opatrn\u011b se oto\u010dil zp\u011bt a o\u010dima d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 babi\u010dka nachytala ve sp\u00ed\u017e\u00ed se zamatlanou pusou od ryb\u00edzov\u00e9 marmel\u00e1dy, pohl\u00e9dl na bratra, jen\u017e celou dobu pobaven\u00e9 sledoval jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Zmizeli. Vypla\u0161il jsi je… Boj\u00ed se sv\u011btla stejn\u011b jako…“<\/em><\/div>\n
„… se m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka boj\u00ed tmy…“ dopov\u011bd\u011bl za n\u011bj Tom a jemn\u011b jej objal.<\/em><\/div>\n
P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Vychutn\u00e1val si ten h\u0159ejiv\u00fd pocit bezpe\u010d\u00ed, kter\u00fd se mu rozl\u00e9val po t\u011ble a om\u00e1mil jeho spla\u0161en\u011b bij\u00edc\u00ed srdce, tetel\u00edc\u00ed se blahem pod ochrann\u00fdmi k\u0159\u00eddly jeho dvoj\u010dete, chr\u00e1n\u00edc\u00edmi ho p\u0159ed v\u0161emi zl\u00fdmi n\u00e1strahami temn\u00e9 noci, kterou v tolika okam\u017eic\u00edch miloval pro jej\u00ed tich\u00fd klid a z\u00e1rove\u0148 nen\u00e1vid\u011bl pro jej\u00ed mnoh\u00e1 tmav\u00e1 z\u00e1kout\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u011bli bychom si j\u00edt u\u017e lehnout, mamka n\u00e1s za chv\u00edli p\u016fjde nahoru zkontrolovat.“ \u0158ekl chlapec s dredy a odt\u00e1hl se od sv\u00e9ho sourozence. Ji\u017e se obracel sm\u011brem do chodby, kdy\u017e jej zastavil n\u011b\u010d\u00ed plach\u00fd stisk dlan\u011b. Oto\u010dil se zp\u011bt a znovu pohl\u00e9dl do t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch stud\u00e1nek, t\u011bm jeho tak podobn\u00fdch, od nich\u017e se pr\u00e1v\u011b odtrhl.<\/em><\/div>\n
„A… Co ten bub\u00e1k pod postel\u00ed?“ \u0161eptnul skoro nesly\u0161n\u011b.<\/em><\/div>\n
„Copak ten d\u011bl\u00e1?“ zeptal se Tom a tro\u0161ku naklonil hlavu na stranu na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1. Poc\u00edtil, jak jeho tv\u00e1\u0159e pol\u00e9v\u00e1 zn\u00e1m\u00e1 horkost.<\/em><\/div>\n
„Jakmile usne\u0161, vyleze z pod postele, potichu se k tob\u011b p\u0159ikrade a n\u00e1sledn\u011b t\u011b udus\u00ed jedn\u00edm z tv\u00fdch vlastn\u00edch pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f.“ Odpov\u011bd\u011bl, rudnouc\u00ed a\u017e za u\u0161ima.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e t\u011b k tomu Georgovi nikdy nevezmu…“ povzdychl si Tom, obe\u0161el jej, klekl si na v\u0161echny \u010dty\u0159i a zad\u00edval se pod postel, sv\u00edt\u00edc si malou baterkou, kterou p\u0159edem sebral z bratrova no\u010dn\u00edho stolku.<\/em><\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fdho bub\u00e1ka tu nevid\u00edm. Jenom p\u00e1r pavu\u010din a hromadu rozsypan\u00fdch pastelek z toho \u010derven\u00fdho kuf\u0159\u00edku s Krte\u010dkem.“ Promluvil Tom nakonec a vyhledal jej o\u010dima.<\/em><\/div>\n
„On… schov\u00e1v\u00e1 se v kout\u011b.“ Nam\u00edtl pla\u0161e a nerv\u00f3zn\u011b si skousl spodn\u00ed ret. Tolik, \u017ee ani ne po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch poc\u00edtil zn\u00e1mou nasl\u00e1dlou pachu\u0165 drobn\u00fdch kapi\u010dek vlastn\u00ed krve.<\/em><\/div>\n
Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat zakroutilo nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou, lehlo si na chundelat\u00fd sv\u011btle zelen\u00fd koberec a zmizelo pod postel\u00ed. Nat\u00e1hlo se pod n\u00ed, jak dlouh\u00e9 tak \u0161irok\u00e9, a za\u010dalo sebou pl\u00e1cat jako ryba na suchu, marn\u011b se sna\u017e\u00edc\u00ed plavat. V jednoduch\u00fdch tempech rytmicky roztahoval ruce a nohy, aby sv\u00fdm huben\u00fdm t\u011blem zaplnil co nejv\u011bt\u0161\u00ed prostor a jak\u00fdkoli bub\u00e1k, kter\u00fd by si pohr\u00e1val jen s pouhou my\u0161lenkou jeho br\u00e1\u0161ku udusit, nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed \u0161anci se skr\u00fdt.<\/em><\/div>\n
„Nic tu nen\u00ed.“ Zahuhlal Tom a pozvolna se za\u010dal pozp\u00e1tku plazit na sv\u011btlo. Ov\u0161em jeho prostorov\u00e1 orientace nejsp\u00ed\u0161 utrp\u011bla nedostatkem kysl\u00edku a vdechov\u00e1n\u00edm n\u011bkolika tis\u00edc\u016f zrnek prachu, v\u00ed\u0159\u00edc\u00edch ve vzduchu, n\u011bkolik trhlin, jeliko\u017e se rozhodl nadzvednout na loktech o p\u00e1r vte\u0159in d\u0159\u00edv a u\u0161t\u011bd\u0159il si tak jednu po\u0159\u00e1dnou r\u00e1nu do t\u00fdla.<\/em><\/div>\n
„Auuuu!“ vyjekl a ubl\u00ed\u017een\u011b se posadil na zem. Pravou ruku si tiskl k hlav\u011b, je\u017e mu ho\u0159ela v jednom plameni.<\/em><\/div>\n
On, z n\u011bho\u017e zat\u00edm d\u00edky bratrovu po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed ji\u017e opadl po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed strach z nadp\u0159irozen\u00fdch v\u011bc\u00ed, tou\u017e\u00edc\u00edch po \u00fakladn\u00e9 vra\u017ed\u011b, a dokonce se za\u010dal usm\u00edvat, r\u00e1zem zbledl. Vyd\u011b\u0161en\u011b poklekl k Tomovi, aby mu n\u00e1sledn\u011b sv\u00fdmi hebk\u00fdmi dlan\u011bmi opatrn\u011b sundal ruku z vlas\u016f a v podob\u011b jemn\u00e9ho chladiv\u00e9ho v\u00e1nku ztlumil bolest a odnesl ji pry\u010d spolu s posledn\u00edm t\u0159pytem kapky slan\u00e9 rosy, je\u017e chlapci v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b ulp\u011bla na \u0159as\u00e1ch.<\/em><\/div>\n
„Bol\u00ed to moc?“ za\u0161eptal.<\/em><\/div>\n
„U\u017e ani ne… M\u00e1m hrozn\u011b \u0161ikovn\u00fdho zdravotn\u00edho brat\u0159\u00ed\u010dka.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom a z\u00e1\u0159iv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Zdravotn\u00edmu brat\u0159\u00ed\u010dkovi je l\u00edto, \u017ee jeho dvoj\u010d\u00e1tko kv\u016fli n\u011bmu utrp\u011blo tak v\u00e1\u017en\u00e9 zran\u011bn\u00ed.“ Za\u0161veholil a d\u00e1l se se zaujet\u00edm prohraboval jednotliv\u00fdmi prameny sv\u011btlehn\u011bd\u00fdch dred\u016f.<\/em><\/div>\n
„Zdravotn\u00edmu brat\u0159\u00ed\u010dkovi to nem\u00e1 b\u00fdt pro\u010d l\u00edto, proto\u017ee si to jeho ne\u0161ikovn\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko zavinilo samo.“ P\u0159istoupil Tom na jejich drobnou slovn\u00ed h\u0159\u00ed\u010dku a s \u0161irok\u00fdm \u00fa\u0161klebkem ho povalil na zem, a\u017e vyp\u00edskl leknut\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Jenom\u017ee…“ cht\u011bl za\u010d\u00edt nam\u00edtat, ale byl uml\u010den ukazov\u00e1\u010dkem, jen\u017e mu jemn\u011b p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil rty, a duhovkami zbaven\u00fdmi ebenovou hn\u011bd\u00ed, planouc\u00ed t\u011bsn\u011b nad jeho p\u0159ekvapenou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Dvoj\u010d\u00e1tko toti\u017e pozapomn\u011blo na z\u00e1ludn\u00e9 n\u00e1strahy postele zdravotn\u00edho brat\u0159\u00ed\u010dka.“<\/em><\/div>\n
„A co kdy\u017e to byly z\u00e1ludn\u00e9 n\u00e1strahy bub\u00e1ka, kter\u00e9ho si dvoj\u010d\u00e1tko nev\u0161imlo a kter\u00e9ho se zdravotn\u00ed brat\u0159\u00ed\u010dek tolik boj\u00ed?“ vykulil na bratra o\u010dka a d\u016fle\u017eit\u011b zak\u00fdval hlavou na znamen\u00ed, \u017ee jeho dvoj\u010d\u00e1tko je p\u0159ece naprosto dokonal\u00e9 a nanejv\u00fd\u0161 state\u010dn\u00e9, tak\u017ee ho nemohl skolit pouh\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd r\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Tak dvoj\u010d\u00e1tko bude celou noc hl\u00eddat klidn\u00fd sp\u00e1nek sv\u00e9ho vystra\u0161en\u00e9ho zdravotn\u00edho brat\u0159\u00ed\u010dka a ochr\u00e1n\u00ed ho p\u0159ed v\u0161\u00edm zlem.“ Odv\u011btil Tom, pomohl mu vst\u00e1t a ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat, us\u00eddlil se na lev\u00e9 stran\u011b Billovy post\u00fdlky a pohodln\u011b se uvelebil v roztahan\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch, ve kter\u00fdch si odpoledne pohodln\u011b hov\u011bl Kazim\u00edr.<\/em><\/div>\n
Trochu nadzvedl c\u00edp pe\u0159iny s egyptsk\u00fdmi motivy, aby pod ni mohl vklouznout a ochranitelsky jej do n\u00ed p\u0159ikryl. Chv\u00edli si jen tak ml\u010dky hled\u011bli do o\u010d\u00ed, zachumlan\u00ed a\u017e pod bradu, dokud se pohodln\u011b nezavrt\u011bl a neposunul se o n\u011bco bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu sourozenci.<\/em><\/div>\n
„Pov\u00ed\u0161 mi poh\u00e1dku?“ poprosil a rozpustile na Toma zamrkal.<\/em><\/div>\n
„A jakou chce\u0161 sly\u0161et?“ usm\u00e1l se Tom a sv\u00fdmi prsty jemn\u011b obkrou\u017eil linii bratrov\u00fdch l\u00edcn\u00edch kost\u00ed a zastr\u010dil mu jeden z t\u011bch n\u011bkolika neposlu\u0161n\u00fdch pod\u00e9ln\u00fdch pramen\u016f.<\/em><\/div>\n
„Jakoukoli…“ zap\u0159edl spokojen\u011b a schoulil se br\u00e1\u0161kovi do vyh\u0159\u00e1t\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/em><\/div>\n
„Tak dob\u0159e… Bylo nebylo…“<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e je po n\u011bkolika minut\u00e1ch p\u0159i\u0161la zkontrolovat maminka a zhasnout jim sv\u011btla, Tom pr\u00e1v\u011b l\u00ed\u010dil zoufal\u00fd boj state\u010dn\u00e9ho prince s neviditeln\u00fdmi p\u0159\u00edzraky, chr\u00e1n\u00edc svou spanilou princeznu.<\/em><\/div>\n
V\u00ed\u010dka mu za\u010dala samovoln\u011b klesat \u00fanavou. \u010cekal tmu, av\u0161ak nam\u00edsto toho jakoby ji snad tenk\u00fd prou\u017eek sv\u011btla p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z pod dve\u0159\u00ed pozvolna celou kousek po kousku pohlcoval, stejn\u011b jako tich\u00fd \u0161epot, jen\u017e postupn\u011b sl\u00e1bl ztracen v nicot\u011b t\u00e9 nejoslniv\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u0159e. A jedin\u00e9, co st\u00e1le p\u0159etrv\u00e1valo, byl ten p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit bezpe\u010d\u00ed a tepl\u00e1 n\u00e1ru\u010d pln\u00e1 l\u00e1sky…<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
Tomi…<\/em><\/div>\n
Jak to dopadlo s tou princeznou…<\/em><\/div>\n
Zachr\u00e1nil ji?<\/em><\/div>\n
~* ~<\/em><\/div>\n
V\u00edtr pozdn\u00edho l\u00e9ta roztan\u010dil se zamlkl\u00fdm pokojem, nadn\u00e1\u0161ej\u00edc jemn\u00e9 s\u00edt\u011b b\u011blostn\u00fdch z\u00e1clon. Pohr\u00e1val si s dlouh\u00fdmi prameny \u010dern\u00fdch vlas\u016f, lemuj\u00edc\u00edmi jemnou alabastrovou tv\u00e1\u0159 a slunci, je\u017e rozlilo svou zlatavou z\u00e1\u0159 do oken, z paprsk\u016f uzmul n\u011bkolik st\u0159\u00edpk\u016f jasu a posypal jimi sklesl\u00e1 v\u00ed\u010dka, lemov\u00e1na konturou tmav\u00fdch \u0159as.<\/div>\n
P\u0159in\u00e1\u0161el p\u0159\u00edslib, nad\u011bji nov\u00fdm za\u010d\u00e1tk\u016fm… A\u010d u\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee cesta bude je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 trnit\u00e1 na to, aby se vyplatilo \u010dekat na \u0161\u0165astn\u00fd z\u00edt\u0159ek, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za obzorem nedohledna.<\/div>\n
V\u017edy\u0165 pouh\u00e9 dnes je\u0161t\u011b nic nep\u0159ineslo…<\/div>\n
I kdy\u017e…<\/em><\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec se rozespale zavrt\u011bl a schoval si hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159, sna\u017e\u00edc se je\u0161t\u011b alespo\u0148 chv\u00edli zachovat si ten p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, jen\u017e se zmocnil jeho t\u011bla, kdy\u017e jej jeho star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka ve vzpom\u00ednce obj\u00edmal a vypr\u00e1v\u011bl poh\u00e1dku na dobrou noc.<\/div>\n
Ne, nemohl to b\u00fdt pouh\u00fd sen…<\/div>\n
Tis\u00edckr\u00e1t…<\/em><\/div>\n
U\u017e ch\u00e1pal v\u00fdznam toho slova, je\u017e p\u016fvodn\u011b zd\u00e1lo se b\u00fdt nadnesen\u00e9…<\/div>\n
V\u0161ak po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed pocit euforie, jen\u017e se zmocnil jeho vyhasl\u00e9ho srdce, prahnouc\u00edho st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc po ztracen\u00e9 l\u00e1sce, ji\u017e mu uzmul osud, se rozplynul v okam\u017eiku, kdy otev\u0159el o\u010di a dovolil tak realit\u011b, aby mu sundala r\u016f\u017eov\u00e9 br\u00fdle poznamenan\u00e9 prachem sn\u016f a nejtajn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159\u00e1n\u00ed…<\/div>\n
M\u00edsto vedle n\u011bj zelo pr\u00e1zdnotou. Jen pol\u0161t\u00e1\u0159e snad alespo\u0148 trochu sv\u011bd\u010dily o tom, \u017ee vedle n\u011bj mo\u017en\u00e1 spal n\u011bkdo dal\u0161\u00ed. Ode\u0161el v\u0161ak d\u0159\u00edv, ne\u017e ten prvn\u00ed dok\u00e1zal ocenit jeho p\u0159\u00edtomnost…<\/div>\n
Copak jedna \u0161patn\u00e1 odpov\u011b\u010f, pouh\u00e1 slova, je\u017e nic neznamenaj\u00ed a stav\u00ed se bez rozmyslu na pouh\u00e9 setin\u011b chv\u00edle… Copak m\u016f\u017ee v\u0161echno zni\u010dit?<\/em><\/div>\n
Ano, asi ano…<\/em><\/div>\n
Jinak by jej p\u0159eci jeho dvoj\u010de sv\u00edralo v n\u00e1ru\u010d\u00ed…
<\/em>
autor: Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Nejistota a strach prostupovala cel\u00fdm jeho prochladl\u00fdm t\u011blem. Z \u010dern\u00fdch, nakr\u00e1tko st\u0159i\u017een\u00fdch vlas\u016f mu st\u00e9kalo n\u011bkolik ledov\u00fdch kr\u016fp\u011bj\u00ed, vsakuj\u00edc\u00edch se do l\u00edmce modrob\u00edl\u00e9 k\u00e1rovan\u00e9 ko\u0161ile, po kter\u00e9 si vesele poskakovalo n\u011bkolik tmav\u011b hn\u011bd\u00fdch medv\u00eddk\u016f. V chundelat\u00fdch b\u00edl\u00fdch papu\u010dk\u00e1ch v podob\u011b psa s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-17911","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17911","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17911"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17911\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17911"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17911"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17911"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}