{"id":17959,"date":"2008-05-08T17:00:00","date_gmt":"2008-05-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17919"},"modified":"2008-05-08T17:00:00","modified_gmt":"2008-05-08T16:00:00","slug":"your-dream-come-true","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/08\/your-dream-come-true\/","title":{"rendered":"Your dream come true"},"content":{"rendered":"
Miliony mal\u00fdch mot\u00fdlk\u016f poletovaly uvnit\u0159 i vn\u011b sp\u00edc\u00edho t\u011bla. V\u0161echny bu\u0148ky se chv\u011bly, svaly nap\u00ednaly a k\u016f\u017ee se leskla potem. Neviditeln\u00e9 ruce dr\u00e1saly citliv\u00e1 m\u00edsta, intimn\u00ed partie. Z rozechv\u011bl\u00fdch rt\u016f vy\u0161el prvn\u00ed tich\u00fd sten. N\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Ticho se t\u0159\u00ed\u0161tilo na tis\u00edc kous\u00ed\u010dk\u016f, tma je drtila na prach a p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00ed hlasitost vzdech\u016f je smet\u00e1vala z tohoto sv\u011bta.<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec se prudce posadil, zrychlen\u011b oddychoval a nutil sv\u00e9 o\u010di p\u0159ivyknout rann\u00ed tm\u011b. Z \u010dela si set\u0159el hork\u00fd pot a tou samou dlan\u00ed pra\u0161til naplocho do zdi. Byl na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe za to, co se mu ka\u017edou noc pravideln\u011b zd\u00e1. Po\u0159\u00e1d dokola, znovu musel pro\u017e\u00edvat ta neskute\u010dn\u00e1 muka sn\u016f. C\u00edtil se podle a zvr\u00e1cen\u011b. Nesn\u00e1\u0161el tu touhu, kter\u00e1 si v\u017edycky v noci na\u0161la cestu do jeho mysli, nesn\u00e1\u0161el s\u00e1m sebe za to, \u017ee to nemohl nijak ovlivnit. Jak moc by cht\u011bl.<\/div>\n
Jak r\u00e1d by jednou usnul klidn\u00fdm bezesn\u00fdm sp\u00e1nkem, spal by celou noc bez jedin\u00e9ho probuzen\u00ed. Ale jak to dok\u00e1zat? Jde to snad? Jde to, zbavit se vlastn\u00edch my\u0161lenek?<\/div>\n
Se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem si ale musel p\u0159iznat, \u017ee klidn\u00e1 noc nebyla ani zdaleka jedin\u00e1 tu\u017eba jeho srdce. Bylo tu je\u0161t\u011b n\u011bco. N\u011bkdo. \u010clov\u011bk, kter\u00fd mu sv\u00fdm sm\u00edchem dok\u00e1zal p\u0159ivodit tu nejlep\u0161\u00ed n\u00e1ladu, \u010dlov\u011bk, jeho\u017e hlas zn\u011bl jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hudba, jeho v\u0161echno. Jeho mysl, jeho sv\u011bdom\u00ed, jeho du\u0161e. Jedin\u00e9, co je od sebe pr\u00e1v\u011b te\u010f v tuhle chv\u00edli d\u011blilo, byla ze\u010f a deka. Pouh\u00e1 deka. Chlapci p\u0159eb\u011bhlo p\u0159es podb\u0159i\u0161ek na tis\u00edc mravenc\u016f, kdy\u017e si p\u0159edstavil, co v\u0161echno deka skr\u00fdv\u00e1. K \u010demu v\u0161emu m\u00e1 tak moc bl\u00edzko. Nesn\u00e1\u0161el to! A miloval. Zhnusen\u011b se na sebe pod\u00edval. T\u011blo se jasn\u011b do\u017eadovalo dota\u017een\u00ed toho, co sen, nebo snad m\u016fra, za\u010dali, ale chlapci to bylo proti srsti. Odol\u00e1val u\u017e tak dlouho a v\u011b\u0159il, \u017ee zvl\u00e1dne poku\u0161en\u00ed odm\u00edtat je\u0161t\u011b d\u00e1l. Nesm\u011bl to ud\u011blat! V\u011bd\u011bl, \u017ee by si sta\u010dilo jednou, jen jedinkr\u00e1t, dop\u0159\u00e1t ten pocit uspokojen\u00ed s my\u0161lenkou na bratra a u\u017e by se mu nikdy nemohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, ba co v\u00edc, u\u017e nikdy by se toho nedok\u00e1zal vzd\u00e1t.<\/div>\n
Unaven\u011b se zvedl a do\u0161el do koupelny. Rukama prudce narazil na umyvadlo a tvrd\u011b si pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
‚Nesm\u00ed\u0161!‘ napomenulo ho jeho zrcadlem odra\u017een\u00e9 j\u00e1. ‚J\u00e1 v\u00edm,‘ k\u00fdvnul ‚j\u00e1 v\u00edm,‘ ale zcela p\u0159esv\u011bd\u010den o tom nebyl. To ani omylem.<\/div>\n
Chrstnul si na obli\u010dej n\u011bkolik litr\u016f studen\u00e9 vody a znovu se na sebe pod\u00edval.<\/div>\n
‚V\u017edy\u0165 jsi mu tak podobn\u00fd! Je to zvrhl\u00e9!‘<\/div>\n
„Tak podobn\u00fd,“ za\u0161eptal. Ukazov\u00e1\u010dkem jemn\u011b pohladil odraz v zrcadle. U\u017e d\u00e1vno v n\u011bm ale nevid\u011bl sebe. Byl to p\u0159ece jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka, jeho roztomil\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko. H\u0159betem ruky se mu ot\u0159el o tv\u00e1\u0159 a \u0161\u0165astn\u011b sledoval, jak se nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e1 l\u00edce dotyku podd\u00e1v\u00e1, vyhled\u00e1v\u00e1 jej. S \u00fasm\u011bvem p\u0159ejel \u010dernovlas\u00e9mu chlapci prstem po nose a t\u00e1l nad jeho roztomil\u00fdmi rt\u00edky tvo\u0159\u00edc\u00edmi ten kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Zadrhl se. U\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 bl\u00e1znit. ‚Sakra, je to m\u016fj br\u00e1cha,‘ pra\u0161til dlan\u00ed do zrcadla ‚moje dvoj\u010de.‘<\/div>\n
Z\u00e1da sjela po chladn\u00fdch kachli\u010dk\u00e1ch k zemi, hlava padla na kolena. Ruce prudce tahaly za spletence vlas\u016f, dokud se chlapc\u016fv dech nezklidnil. Kone\u010dn\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b usnul klidn\u00fdm sp\u00e1nkem. V koupeln\u011b, na zemi, na studen\u00fdch kachli\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
Ale pro\u010d zrovna te\u010f, tak najednou?<\/div>\n
Uv\u011bdomil si toti\u017e podstatu sn\u016f. Nikdo je nezn\u00e1, jenom ty s\u00e1m, nikdo se za n\u011b nemus\u00ed styd\u011bt, jsou vysvobozen\u00edm z \u010dasto krut\u00e9 reality. V\u0161echno je sice mo\u017en\u00e9, ale ve snech se toto r\u010den\u00ed pln\u00ed dvakr\u00e1t tolik. Tak p\u0159ece sni!<\/div>\n
\u00b0O\u00b0<\/div>\n
\u010cern\u00e9 vlasy se rozprost\u00edraly po pol\u0161t\u00e1\u0159i, pootev\u0159en\u00e9 rty se nech\u00e1valy znovu a znovu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt vlhk\u00fdm jaz\u00fd\u010dkem, vych\u00e1zely z nich hlasit\u00e9 zvuky zna\u010d\u00edc\u00ed uspokojen\u00ed. Huben\u00e9 t\u011blo se proh\u00fdbalo v slastn\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch, nohy se prudce zar\u00fdvaly patami do matrace postele. Vzru\u0161uj\u00edc\u00ed atmosf\u00e9ra byla na prvn\u00ed pohled jasn\u00e1. Nebo snad na prvn\u00ed dotyk?<\/div>\n
Ruka s \u010dern\u011b nalakovan\u00fdmi nehty se t\u0159ela o b\u0159\u00ed\u0161ko, jemn\u011b dr\u00e1pala napjatou k\u016f\u017ei, vzru\u0161en\u00ed se stup\u0148ovalo. \u010cokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di byly propu\u0161t\u011bny ze zajet\u00ed v\u00ed\u010dek a \u0159as pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli, kdy se ruka dostala n\u00ed\u017e, ne\u017e by p\u0159irozen\u011b m\u011bla. \u010cernovlas\u00fd chlapec se prohnul, vykulil o\u010di, ale okam\u017eik na to se uklidnil. Zjistil, \u017ee se nic od p\u0159ede\u0161l\u00fdch ve\u010der\u016f nezm\u011bnilo. Byl s\u00e1m ve sv\u00e9m pokoji, jen ho probudil \u017ehav\u011bj\u0161\u00ed sen, ne\u017e b\u00fdvalo zvykem.<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem nechal svou ruku klesnout je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e a v my\u0161lenk\u00e1ch se vracel do snu. P\u0159em\u00fd\u0161lel, kde \u017ee to s bratrem p\u0159esn\u011b skon\u010dili. V okam\u017eiku, kdy si vzpomn\u011bl a obraz no\u010dn\u00edch nez\u00e1konn\u00fdch hr\u00e1tek se mu objevil v mysli, projela j\u00edm vlna velk\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed. Z\u00e1rove\u0148 ale smutku. Ve sv\u00fdch snech nikdy nezahl\u00e9dl bratrovu tv\u00e1\u0159. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to on, ale do tv\u00e1\u0159e mu nevid\u011bl. Jakoby se mu sny vysm\u00edvaly. Mrzelo jej to. Alespo\u0148 te\u010f si mohl svoje dvoj\u010de p\u0159edstavit s tv\u00e1\u0159\u00ed pok\u0159ivenou vzru\u0161en\u00edm, se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Tohle byl jeho opravdov\u00fd sen. Jeho dvoj\u010de, po jeho boku, ruku v ruce, na dlouh\u00e9 cest\u011b \u017eivotem, pln\u00e9 l\u00e1sky a kr\u00e1sn\u00fdch vyzn\u00e1n\u00ed. Jen\u017ee nem\u011bl \u0161anci. I sny jej v tomhle ohledu zrazovaly, i sny mu braly nad\u011bji. Zm\u011bn\u00ed se to snad n\u011bkdy?<\/div>\n
Ruka se ot\u00edrala o chlapcovy slabiny, t\u0159ela citliv\u00e1 m\u00edsta. Pro\u010d se vzd\u00e1vat n\u011b\u010deho, co se samo podb\u00edz\u00ed?<\/div>\n
O\u010dima slep\u011b bloudil po bratrov\u011b t\u011ble, kter\u00e9 znal jako svoje. \u0158ekl by snad, \u017ee je\u0161t\u011b v\u00edc, ale kdo v\u00ed, jak tomu doopravdy je. Hru\u010f jeho no\u010dn\u00edch p\u0159edstav se zvedala a prudce klesala s dal\u0161\u00edmi pohyby sm\u011bl\u00fdch ru\u010dek. Jen s t\u011bmito p\u0159edstavami se poda\u0159ilo doj\u00edt chlapci k vrcholu. Sta\u010dilo tak m\u00e1lo, ale cht\u011bl v\u00edc. Pot\u0159eby a touhy byly bezedn\u00e9 a dok\u00e1zal by je ukojit jen jeden \u010dlov\u011bk. Jen jedna osoba na cel\u00e9m \u0161ir\u00e9m sv\u011bt\u011b, jen jeden l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv, jedno n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed. Jen jedno. Alespo\u0148 v tomhle mu sny pom\u00e1haly, byly mu oporou, kdy\u017e pot\u0159eboval zapomenout na realitu, na tu krutou skute\u010dnost plnou p\u0159edsudk\u016f a necht\u011bn\u00fdch masek.<\/div>\n
Naposledy se prohnul a ti\u0161e zast\u00e9nal bratrovo jm\u00e9no. Jen ti\u0161e. Co kdyby m\u011bla st\u011bna u\u0161i? Ta u\u017e by toho sly\u0161ela.<\/div>\n
Unaven\u011b se zvednul z postele. P\u0159em\u00fd\u0161lel, po kolik\u00e1t\u00e9 u\u017e to asi bylo. Nedok\u00e1zal by odpov\u011bd\u011bt. Je to p\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e1 doba, v\u0161echno si uv\u011bdomil moc brzy. Tehdy mu bylo pouh\u00fdch patn\u00e1ct. Jejich sl\u00e1va se za\u010d\u00ednala probouzet, ale on to nedok\u00e1zal pro\u017e\u00edvat tak, jak by cht\u011bl. Dnem i noc\u00ed, hodinu za hodinou, v hlav\u011b m\u011bl jenom jeho. Ze za\u010d\u00e1tku si p\u0159ipadal stra\u0161n\u011b. P\u0159ed o\u010dima mu blikaly vyk\u0159i\u010dn\u00edky, v\u00fdstra\u017en\u00e9 v\u011bty a nad\u00e1vky na sebe sama. Byl zoufal\u00fd, ale ned\u00e1val to na sob\u011b zn\u00e1t. Brzy taky pochopil, \u017ee to v sob\u011b nem\u016f\u017ee dusit po\u0159\u00e1d. Doufal, \u017ee se jednou n\u011bco zm\u011bn\u00ed, \u017ee si najde p\u0159\u00edtelkyni, kterou bude milovat, ale t\u0159i roky u\u017e trvalo jeho sna\u017een\u00ed a nikoho nena\u0161el. V posledn\u00ed dob\u011b se nav\u00edc p\u0159estal o n\u011bco takov\u00e9 pokou\u0161et. M\u011bl pocit, \u017ee nikoho nepot\u0159ebuje a jestli, tak jedin\u011b bratra. Jeho druhou polovi\u010dku, jeho \u017eivot, l\u00e1sku.<\/div>\n
Do\u0161el do koupelny. I bez zrcadla poznal, \u017ee mu tv\u00e1\u0159e ho\u0159\u00ed rudou barvou. Nestyd\u011bl se, jen ho jeho no\u010dn\u00ed aktivita rozeh\u0159\u00e1la trochu v\u00edc, ne\u017e po\u010d\u00edtal.<\/div>\n
Sjel se kritick\u00fdm pohledem, zakroutil hlavou a usoudil, \u017ee mu asi neposta\u010d\u00ed jen opl\u00e1chnut\u00ed rukou a obli\u010deje. Pot\u0159eboval sprchu. Studenou, osvobozuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Jakmile za\u010daly ledov\u00e9 kapi\u010dky dopadat na jeho hork\u00e9 t\u011blo, trhnul sebou. Skoro z n\u011bj stoupala p\u00e1ra. Jedin\u011b v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch byl n\u00e1chyln\u00fd ke \u0161patn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Jindy se mu vyh\u00fdbaly, ale te\u010f si razily svou cestu.<\/div>\n
Dok\u00e1zal st\u00e1t nehybn\u011b nekone\u010dnou dobu. St\u00e1l a civ\u011bl do pr\u00e1zdna. V hlav\u011b mo\u017enosti, perspektivy, jen ne kloudn\u00e1 cesta k dosa\u017een\u00ed c\u00edle. K dosa\u017een\u00ed l\u00e1sky.<\/div>\n
Tup\u011b oto\u010dil kohoutkem zp\u00e1tky. Bubnov\u00e1n\u00ed vody o podlahu sprchy bylo p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00e9. A on necht\u011bl vzbudit bratra. P\u0159ece jen, tak daleko od sebe nebyli. Jen jednu st\u011bnu.<\/div>\n
Ti\u0161e do\u0161el do pokoje a s povzdechem si lehnul zp\u011bt do postele. Nakonec ale zakroutil hlavou. ‚Nebudu to \u0159e\u0161it. V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, Bille, kdy\u017e to nejde, ne\u0159e\u0161 to,‘ promlouval s\u00e1m k sob\u011b.<\/div>\n
„Ne\u0159e\u0161 to,“ za\u0161eptal je\u0161t\u011b, ne\u017e usnul. S jistotou ve tv\u00e1\u0159\u00edch a s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd prozrazoval, \u017ee tu\u0161\u00ed, o \u010dem se mu asi bude zd\u00e1t. Tu\u0161\u00ed? V\u00ed!<\/div>\n
Sny\u2026 Nikdo je nezn\u00e1, jenom ty s\u00e1m, nikdo se za n\u011b nemus\u00ed styd\u011bt, jsou vysvobozen\u00edm z \u010dasto krut\u00e9 reality. V\u0161echno je sice mo\u017en\u00e9, ale ve snech se toto r\u010den\u00ed pln\u00ed dvakr\u00e1t tolik. Tak p\u0159ece sni!<\/div>\n
\u00b0O\u00b0<\/div>\n
Stejn\u00e1 chv\u00edle, stejn\u00e9 osudy. Brzy se m\u011bly propojit je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e byly doposud. Brzy se m\u011bly spojit v jednu linii \u0159\u00edzenou l\u00e1skou, v jeden \u017eivot dan\u00fd l\u00e1skou, v jednu osobu, sv\u00e1zanou l\u00e1skou. L\u00e1ska byla kl\u00ed\u010dov\u00e9 slovo, cit, v\u0161echno. Byla, je a bude, nav\u017edy. Nav\u017edy\u2026<\/div>\n
\u00b0O\u00b0<\/div>\n
Siln\u00e1 pa\u017ee se t\u011bsn\u011bji ovinula kolem \u00fatl\u00e9ho pasu. Ob\u011b postavy se jen lehce zachv\u011bly a spaly d\u00e1l. Pokojem se neslo tich\u00e9 klidn\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00fd ru\u0161iv\u00fd zvuk. Nato\u017e pohyb. Sem tam se jedno t\u011blo p\u0159itisklo o tro\u0161ku v\u00edc k tomu druh\u00e9mu, sem tam se o sebe jemn\u00e1 k\u016f\u017ee lehce ot\u0159ela. Naprost\u00fd soulad.<\/div>\n
\u010cokol\u00e1da spala pod t\u011b\u017ekou clonou v\u00ed\u010dek. Mysl\u00ed proudily voln\u00e9 my\u0161lenky. Stejn\u00e9 my\u0161lenky. Sametov\u00e1 kr\u00e1sa rt\u016f se m\u00edsila s ho\u0159kost\u00ed mandl\u00ed v o\u010d\u00edch. Tis\u00edckr\u00e1t stejn\u011b a nekone\u010dn\u011b jinak.<\/div>\n
Jemn\u00e1 ru\u010dka s \u010dern\u011b nalakovan\u00fdmi nehty se sesunula na deku. Doposud le\u017eela na nah\u00e9m boku t\u011bla vedle sebe. Druh\u00e1, o trochu siln\u011bj\u0161\u00ed ruka, ji ale okam\u017eit\u011b lehce vr\u00e1tila zp\u00e1tky. Tak opatrn\u011b, aby snad nenaru\u0161ila n\u00e1dhern\u00fd klid noci, tak jemn\u011b, \u017ee se j\u00ed skoro nedot\u00fdkala. Posledn\u00ed pohlazen\u00ed a v\u0161e bylo tak jak m\u011blo. Na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
Dva p\u00e1ry o\u010d\u00ed byly v jednu chv\u00edli n\u00e1hle vysvobozeny. Ka\u017ed\u00fd zvl\u00e1\u0161\u0165, ale okam\u017eit\u011b tou\u017eily po spojen\u00ed. Hledaly sob\u011b rovn\u00e9, hledaly podporu a vysvobozen\u00ed od tmy. B\u00e1ly se, ale na\u0161ly.<\/div>\n
Ozvalo se dvojit\u00e9 \u00falevn\u00e9 vydechnut\u00ed. \u010cernovlas\u00fd chlapec se s \u00fasm\u011bvem oto\u010dil na toho druh\u00e9ho a jejich rty se setkaly. Beze slov, zbyte\u010dn\u00fdch slabik, ru\u0161\u00edc\u00edch ticho.<\/div>\n
Jejich ruce se spojily, prsty propletly. U\u017e\u00edvali si jeden druh\u00e9ho, jakoby to m\u011blo b\u00fdt naposled a ne jen n\u00e1hl\u00e9 vzbuzen\u00ed uprost\u0159ed noci.<\/div>\n
Srdce bu\u0161ila a vys\u00edlala \u010dist\u00e9 sign\u00e1ly \u0161t\u011bst\u00ed a l\u00e1sky. Neb\u00fdt sn\u016f, tolik radosti v nich nen\u00ed. Neb\u00fdt sn\u016f, tahle l\u00e1ska nen\u00ed. Tahle realita nen\u00ed.<\/div>\n
Sny jsou vysvobozen\u00edm, sny jsou pravdou, ale je dobr\u00e9 si jich u\u017e\u00edvat jen tehdy, pokud je opravdu pot\u0159ebujeme. Nesni, dokud nemus\u00ed\u0161. A pokud, tak s o\u010dima doko\u0159\u00e1n\u2026<\/p>\n

autor: Teddy<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Miliony mal\u00fdch mot\u00fdlk\u016f poletovaly uvnit\u0159 i vn\u011b sp\u00edc\u00edho t\u011bla. V\u0161echny bu\u0148ky se chv\u011bly, svaly nap\u00ednaly a k\u016f\u017ee se leskla potem. Neviditeln\u00e9 ruce dr\u00e1saly citliv\u00e1 m\u00edsta, intimn\u00ed partie. Z rozechv\u011bl\u00fdch rt\u016f vy\u0161el prvn\u00ed tich\u00fd sten. N\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Ticho se t\u0159\u00ed\u0161tilo na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-17959","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17959","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17959"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17959\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17959"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17959"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17959"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}