{"id":17982,"date":"2008-05-06T18:15:00","date_gmt":"2008-05-06T17:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17942"},"modified":"2008-05-06T18:15:00","modified_gmt":"2008-05-06T17:15:00","slug":"skutecnost-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/06\/skutecnost-2-2\/","title":{"rendered":"Skute\u010dnost? 2\/2"},"content":{"rendered":"
„Ahoj br\u00e1\u0161ko, n\u011bjakej vykulenej ne?“ promluv\u00ed na m\u011b vesele Tom. P\u0159i jeho slovech p\u0159iv\u0159u o\u010di. Tak moc mi jeho hlas chyb\u011bl. Jak jsem jen mohl odjet? Byl jsem bl\u00e1zen, \u00fat\u011bkem \u010dlov\u011bk nikdy nic nevy\u0159e\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 kdybych mu to \u0159ekl, bylo by v\u0161e jinak. On by nem\u011bl d\u00edt\u011b a my mo\u017en\u00e1 byli spolu.<\/div>\n
Z pod v\u00ed\u010dek mi uk\u00e1pne prvn\u00ed slza. Otev\u0159u o\u010di a mrk\u00e1n\u00edm se sna\u017e\u00edm p\u0159\u00edval slz zastavit. Neda\u0159\u00ed se. Nejsem schopen nic \u0159\u00edct. Jen se Tomovi vrhnu od n\u00e1ru\u010de. D\u00e1v\u00e1m p\u0159i tom pozor, abych neubl\u00ed\u017eil prckovi, kter\u00e9ho dr\u017e\u00ed. Muml\u00e1m slova omluv a v duchu \u0161ept\u00e1m slova l\u00e1sky. M\u00e1m strach je vyslovit nahlas.<\/div>\n
„Co bre\u010d\u00ed\u0161, ty trubko? Snad se ti po m\u011b nestejskalo,“ sna\u017e\u00ed se Tom zleh\u010dit situaci. I z jeho hlasu c\u00edt\u00edm dojet\u00ed. M\u00edrn\u011b m\u011b od sebe odsune. Jemn\u011b mi set\u0159e slzy, kter\u00e9 se mi st\u00e1le val\u00ed z o\u010d\u00ed. „M\u011bl bych ti n\u011bkoho p\u0159edstavit,“ oto\u010d\u00ed\u0161 ke mn\u011b \u010delem prcka, kter\u00fd ti zat\u00edm vesele slintal na rameno.<\/div>\n
Do posledn\u00ed chv\u00edle jsem doufal, \u017ee Tom to \u0161kvrn\u011b jen hl\u00edd\u00e1, i kdy\u017e s\u00e1m v\u00edm, \u017ee je to v\u00edce jak nepravd\u011bpodobn\u00e9. Jakmile ale spat\u0159\u00edm hn\u011bd\u00e1 kukadla, tak podobn\u00e1 Tomov\u00fdm, jsem si jist, \u017ee z m\u00e9ho bratra se stal otec. „To je Oliver,“ \u0161oupne mi Tom sv\u00e9ho syna p\u0159ed udiven\u00fd obli\u010dej. Nev\u00edm jak m\u00e1m zareagovat. Prcek se na m\u011b usm\u011bje. M\u00e1 stejn\u00fd \u00fasm\u011bv jako my dva, kdy\u017e jsem byli mal\u00ed. Sice mi st\u00e1le te\u010dou slzy, ale za\u010dnu se usm\u00edvat. Ob\u0159adn\u011b chytnu sv\u00e9mu synovci ruku a p\u0159edstav\u00edm se: „Ahoj Olivere, j\u00e1 budu nejsp\u00ed\u0161 tv\u016fj strejda Bill.“ Jmenovan\u00fd ze sebe vyd\u00e1 dosti zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuk. To n\u00e1s s Tomem rozesm\u011bje. Atmosf\u00e9ra mezi n\u00e1mi se uvoln\u00ed.<\/div>\n
Cestou k autu se dozv\u00edd\u00e1m, \u017ee Tom je svobodn\u00fd ta\u0165ka. O Oliverov\u011b matce nechce mluvit. Cestou k n\u011bmu se vypt\u00e1v\u00e1 na m\u011b. Neust\u00e1le ze m\u011b doluje d\u016fvod m\u00e9ho \u00fat\u011bku. Jsem rozhodnut. I kdy\u017e je mo\u017en\u00e9, \u017ee mne zavrhne, mus\u00edm mu \u0159\u00edci v\u0161e, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil a st\u00e1le c\u00edt\u00edm. Nemohu mu to ov\u0161em \u0159\u00edct v aut\u011b. Jeho reakce nem\u016f\u017eu p\u0159edv\u00eddat a p\u0159eci jenom bych se r\u00e1d do\u017eil alespo\u0148 t\u0159iceti. Zbytek cesty poslouch\u00e1m Toma jen na p\u016fl ucha. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm jak mu to \u0159\u00edct.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b doraz\u00edme k Tomovi dom\u016f. Dve\u0159e n\u00e1m otev\u0159e rozesm\u00e1t\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska. Dnes u\u017e podruh\u00e9 m\u00e1m skoro infarkt. Tak nejen\u017ee m\u00e1 Tom d\u00edt\u011b, po\u0159\u00eddil si k n\u011bmu nejsp\u00ed\u0161 i n\u00e1hrad\u00ed maminu. \u010cernovl\u00e1ska n\u00e1s zvesela pozdrav\u00ed, p\u0159evezme od Toma Olivera, ulo\u017e\u00ed ho do ko\u010d\u00e1rku a u\u017e si to s n\u00edm svi\u0161t\u00ed nezn\u00e1mo kam. Jsem z toho trochu mimo.<\/div>\n
Tom m\u011b zat\u00e1hne dovnit\u0159. Mus\u00edm uznat, \u017ee \u0161patn\u011b si opravdu ne\u017eije. Usad\u00ed n\u00e1s do kuchyn\u011b. U\u017e otv\u00edr\u00e1m pusu, \u017ee se zept\u00e1m, co to m\u011blo znamenat. Br\u00e1\u0161ka m\u011b ov\u0161em p\u0159edb\u011bhne.<\/div>\n
„To byla Heidy, sousedka odnaproti, ob\u010das mi hl\u00edd\u00e1 mal\u00e9ho. Te\u010f n\u00e1m d\u00e1v\u00e1 mo\u017enost si o v\u0161em v klidu promluvit.“ Ulev\u00ed se mi. Tak to nen\u00ed Tomova p\u0159\u00edtelkyn\u011b. „Pro\u010d jsi zmizel bez rozlou\u010den\u00ed? Pochybuju, \u017ee kv\u016fli rozpadu skupiny,“ vytrhne mne z bla\u017een\u00e9ho stavu Tom\u016fv hlas. „J\u00e1, j\u00e1,“ zakokt\u00e1m se.<\/div>\n
„Zamiloval ses,“ pom\u016f\u017ee mi Tom. „Tak kdo je ten \u0161\u0165astn\u00fd? Na\u0161el sis ho na turn\u00e9, akci, p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed cen?“ vyzv\u00edd\u00e1 d\u00e1l. Zakuck\u00e1m se d\u017eusem, kter\u00fd p\u0159ede m\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed postavil. „No tak br\u00e1\u0161ko. Celou dobu jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee jsi na kluky. V\u0161ichni to v\u011bd\u011bli, jenom jsem t\u011b nech\u00e1vali v tich\u00e9 nev\u011bdomosti o na\u0161\u00ed nev\u011bdomosti,“ u\u0161t\u011bd\u0159\u00ed mi m\u016fj drah\u00fd bratr herdu do zad. To je dnes u\u017e t\u0159et\u00ed pokud m\u011b zab\u00edt. Oliver, Heidy a te\u010f tohle. Douf\u00e1m, \u017ee ten dne\u0161ek ve zdrav\u00ed p\u0159e\u017eiju.<\/div>\n
V\u0161echny p\u0159ipravovan\u00e9 v\u011bty jsou nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. „No tak pov\u00eddej, kdo je ten \u0161\u0165astn\u00fd?“ p\u00e1\u010d\u00ed ze m\u011b d\u00e1l Tom dopov\u011b\u010f.<\/div>\n
Te\u010f nebo nikdy. „Ty,“ vyst\u0159el\u00ed ze m\u011b ani nev\u00edm jak dv\u011b, pro n\u011bkoho oby\u010dejn\u00e1 p\u00edsmena. Pro m\u011b jsou to ov\u0161em p\u00edsmena tvo\u0159\u00edc\u00ed slovo, kter\u00e9 mi zm\u011bn\u00ed \u017eivot.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ ztuhne Tomovi \u00fasm\u011bv na rtech. Vykul\u00ed sv\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1 hn\u011bd\u00e1 kukadla. Schov\u00e1m hlavu v dlan\u00edch. J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to nem\u00e1m \u0159\u00edkat. Takhle to dopad\u00e1, kdy\u017e se \u010dlov\u011bk \u0159\u00edd\u00ed city. \u010cek\u00e1m nad\u00e1vky, nepochopen\u00ed, zavrhnut\u00ed. Sly\u0161\u00edm jak Tom zhluboka oddechuje. J\u00e1 se podv\u011bdom\u011b kr\u010d\u00edm p\u0159ed nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed bou\u0159kou. Ta v\u0161ak nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Opatrn\u011b sund\u00e1m ruce z o\u010d\u00ed. Spat\u0159\u00edm Toma st\u00e1le zhluboka oddechuj\u00edc\u00edho, o\u010di m\u00e1 zalit\u00e9 slzami.
„Tome?“ pt\u00e1m se opatrn\u011b.<\/div>\n
„Proto jsi utekl? Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl d\u0159\u00edv? Pro\u010d jsi promarnil dva roky?“ vy\u010d\u00edt\u00e1 mi Tom. Nech\u00e1pu a tak\u00e9 se podle toho tv\u00e1\u0159\u00edm. „Kdy\u017e jsi odjel, cel\u00e9 noci jsem le\u017eel v posteli, st\u0159\u00eddav\u011b bre\u010del a nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral do stropu. Nebyl jsem schopn\u00fd ni\u010deho. Nakonec jsem se \u0161el op\u00edt. Probudil jsem se v ciz\u00ed posteli s naprost\u00fdm oknem. Utekl jsem, ani\u017e jsem zji\u0161\u0165oval u koho v\u016fbec jsem. Za dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f mi zaklepala na dve\u0159e s Oliverem v rukou. Nechala mi ho tu i se v\u0161\u00edm pot\u0159ebn\u00fdm a u\u017e se nikdy neuk\u00e1zala. Je\u0161t\u011b ne\u017e p\u0159i\u0161la, jsem jezdil po sv\u011bt\u011b a hledat t\u011b. Ale pak? Copak \u0161lo cestovat s mal\u00fdm d\u00edt\u011btem? Musel jsem p\u0159estat a doufat, \u017ee se mi ozve\u0161,“ skon\u010d\u00ed Tom s vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho vy\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f jsi tady a j\u00e1 ti mohu kone\u010dn\u011b v\u0161echno \u0159\u00edct,“ zvedne se ze \u017eidle a jde sm\u011brem ke mn\u011b. Jsem v naprost\u00e9m \u0161oku. Cel\u00e9 ty roky, co jsem sv\u016fj cit k n\u011bmu dusil, byly zbyte\u010dn\u00e9? Nemusel jsem p\u0159ed n\u00edm ut\u00edkat, proto\u017ee on c\u00edtil to sam\u00e9? Pro\u010d jsem to nev\u011bd\u011bl d\u0159\u00edv? V\u0161e by bylo jinak. Oba bych n\u00e1s u\u0161et\u0159il zbyte\u010dn\u00e9ho tr\u00e1pen\u00ed.<\/div>\n
Tom ke mn\u011b dojde, obejme m\u011b a za\u0161ept\u00e1 mi dv\u011b slova, na kter\u00e1 jsem tak dlouho \u010dekal: „Miluju T\u011b.“ Za\u010dne se ke mn\u011b nakl\u00e1n\u011bt a\u2026 s trhnut\u00edm se probud\u00edm. Mal\u00e1 hol\u010di\u010dka mi p\u0159ist\u00e1la v kl\u00edn\u011b. S vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem se mi pisklav\u00fdm hl\u00e1skem omlouv\u00e1 a p\u00e1d\u00ed d\u00e1le do letadla. Kouknu na hodiny. Je\u0161t\u011b p\u016fl hodiny letu a kone\u010dn\u011b ho uvid\u00edm.<\/div>\n
Po\u010dkat, tohle u\u017e jsem p\u0159eci jednou za\u017eil. Byl to jen sen nebo skute\u010dnost, kter\u00e1 mne \u010dek\u00e1? Pokud na m\u011b Tom bude \u010dekat s d\u00edt\u011btem v n\u00e1ru\u010d\u00ed, v\u00edm jak dne\u0161n\u00ed setk\u00e1n\u00ed dopadne. Ale co kdy\u017e ne? Co kdy\u017e to byl opravdu pouh\u00fd sen?<\/div>\n
V nejistot\u011b p\u0159e\u010dk\u00e1m posledn\u00ed chv\u00edle letu. Vystoup\u00edm jako posledn\u00ed. Zat\u00edm jde v\u0161e, jak se mi zd\u00e1lo. U\u017e ho vid\u00edm. Stoj\u00ed ke mn\u011b z\u00e1dy a n\u011bco dr\u017e\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Za\u010dne se ke mn\u011b ot\u00e1\u010det. Pane bo\u017ee.<\/div>\n
Konec je na v\u00e1s. J\u00e1 ho ps\u00e1t nebudu:) Bu\u010f Tom bude dr\u017eet prcka v n\u00e1ru\u010d\u00ed nebo v rukou sv\u00edr\u00e1 bonboni\u00e9ru:D<\/p>\n

<\/em>autor: Akkira<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Ahoj br\u00e1\u0161ko, n\u011bjakej vykulenej ne?“ promluv\u00ed na m\u011b vesele Tom. P\u0159i jeho slovech p\u0159iv\u0159u o\u010di. Tak moc mi jeho hlas chyb\u011bl. Jak jsem jen mohl odjet? Byl jsem bl\u00e1zen, \u00fat\u011bkem \u010dlov\u011bk nikdy nic nevy\u0159e\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 kdybych mu to \u0159ekl, bylo by v\u0161e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-17982","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17982","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17982"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17982\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17982"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17982"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17982"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}